Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 24, prosinec 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Kalendárium
Přehledně
Ozdravný pobyt v Poděbradech
UDÁLOSTI: První místa letos putují do Blanska
LIDÉ KOLEM NÁS: Některá přání se mi skutečně vyplnila
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Přivřené dveře III.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Industriální areál v Dolních Vítkovicích i pro nás
TÉMA: Bez bílé hole
POZVÁNKA: Novinka: Odpoledne se Zorou
Pozvánka na lednové Odpoledne se Zorou
PŘÁNÍ

LIDÉ KOLEM NÁS: Některá přání se mi skutečně vyplnila

„Vpřed mě žene pocit, že má práce je užitečná a smysluplná. Vždy se snažím zaujmout kvalitním výkladem, přednáškou a akce moderovat tak, aby měly „šmrnc“ a lidé měli pocit, že mi 'slova plynou od úst sama od sebe'. To vše ovšem vyžaduje důkladnou přípravu. Potěšilo mě proto, když nás v Táboře vloni navštívil prezident SONS ČR Luboš Zajíc a líbil se mu můj projev.“ O rozhovor jsme požádali Ing. Jiřího Sáluse (48).
Má oční vada? Pigmentová degenerace sítnice. Projevuje se postupnou ztrátou periferního vidění. Centrální vidění je zpočátku zachované, a když se člověk zaměří na určitý bod, poměrně slušně ho vidí. Průběh choroby je individuální, ale téměř vždy se s věkem zhoršuje. Někdo je v mém věku nevidomý, jiný má hledí ještě rozevřené. Mně ve čtyřech letech lékaři objevili krátkozrakost a šeroslepost, špatné vidění za tmy, které s degenerací sítnice souvisí, a to, že při pohybu vrážím do předmětů. Když ale přijdete o 5 či 10 % periferního vidění, zřejmě si toho ani nevšimnete. Když vám ho chybí už 20 % a rozeběhnete se, ledasco přehlédnete. V roce 2000 jsem ještě jezdil na kole. Když ale ztráta periferního vidění překročila nějakých 30 %, jízdy začaly být nebezpečné. Dnes, abych nevrážel do studentů, chodím s bílou holí i na univerzitě.
Bakalářské studium cestovního ruchu jsem absolvoval na táborské odbočce Jihočeské univerzity. Po jeho dokončení jsem v roce 1998 odjel za prací do Prahy. Přijali mě na dvě místa. Do cestovní kanceláře jsem měl nastoupit v pondělí, do oddělení kapitálových trhů ve čtvrtek. Nastoupil jsem v pondělí a zjistil, že cestovnímu ruchu rozumím sice jen teoreticky, ale že tady se dějí opravdové věci, totiž že lidé skutečně odcestují. Kapitálové trhy pro mě představovaly jen hru s čísly. Nic opravdového, hodnoty nevytvářím, jen je přesouvám. 11 let jsem se tak staral o kompletní přípravu zájezdů, dopravu, ubytování, stravu, výlety atd. Byla to zajímavá práce, ač spíše od stolu. Na cesty byli vysíláni hlavně delegáti a průvodci. Tehdy jsem ještě očima četl knihy. Ale cestovatelský časopis Koktejl bylo možné koupit i ve zvětšeném písmu. I mobil a počítač jsem ovládal zrakem, ač jsem viděl už jen část monitoru. Více mi vadila šeroslepost. Jezdil jsem na zimní workshopy, brzy se stmívalo a já měl problémy dostat se ráno do práce a večer domů. Lampy sice ledasco osvítí, ale ztráta zraku ve tmě byla výraznější.
V roce 2006 jsem začal studovat magisterský obor, veřejnou správu a regionální rozvoj na České zemědělské univerzitě v Praze (ČZU). Cítil jsem totiž, že s mým zrakem to už není žádná sláva a že v cestovce už dlouho zůstat nemohu. Během studia jsem požádal o invalidní důchod. Hned mi ho přiznali, prý jsem měl přijít už dávno. Cestovka se mi snažila vyjít vstříc a nabídla mi úpravu pracovního místa. Ale já toužil i po něčem novém a přihlásil se k doktorskému studiu. U přijímaček jsem se dozvěděl, že je o něj velký zájem a já že jsem už starší člověk (tehdy 33). Ale pokud umím přednášet anglicky, vezmou mě. Tak to bylo i o tom „být připraven“. Koneckonců angličtina byla 11 let mým „denním chlebem“. V mládí jsem si přál stát se učitelem a popelářem. Při studiu jsem pak práci učitelů sledoval a říkal si, že bych ji zvládl i s handicapem. Měl jsem štěstí, tu práci mi skutečně nabídli. Z cestovky se mi hodily zkušenosti s organizací práce a má profesorka mi řekla, že mám dar řeči, což se zase hodí pro výuku
Některá přání se mi tak skutečně vyplnila. Ale způsob, jakým se to stalo, nezávisel vždy na mě. Proto možná platí úsloví: "Pozor na to, co si přeješ!" V jedné komedii si muž přeje mít každý den jinou ženu. A kouzelný skřítek mu daruje předplatné časopisu Playboy a sadu kapesníčků. V mládí jsem si přál učit na základní škole a dnes učím na univerzitě, v angličtině. Jiným přáním bylo vidět Thajsko. Učarovalo mi už tím, že nebylo kolonizováno, a tak je to pro mě ta pravá Asie. V roce 2007 jsem tam chtěl jet jako turista, ale neklaplo to. A pak, v roce 2011, se mi naskytla příležitost odjet tam služebně, na odbornou konferenci. Samozřejmě jsem kus té země i procestoval. A u některých přání život, nebo chcete-li Bůh, zkrátka řekne „ne“. Třeba my nevidomí. Můžeme si stokrát přát vidět, ale většině z nás se to nesplní. Nezbývá, než to přijmout. Je to i mnohem jednodušší, než se prát s tím, co nemohu změnit. Je třeba se prát s tím, co je „přepratelné“. Jak poznám, co to je? Sleduji, v čem jsem schopen se zlepšovat.
Dnes tak na ČZU už 15 let vedu studentům bakalářské práce, Spolupracuji na projektech a v angličtině vyučuji třem předmětům. Prvním je metodologie zkoumání společnosti. Jak plánovat výzkum, připravit otázky, interpretovat výsledky atd. Pro zajímavost vždy uvádím i příklady z praxe. Jeden výzkum například tvrdí, že tam, kde se rodí více dětí, najdete i více čápů. Ovlivňují snad čápi porodnost? Skutečností je, že na venkově je čistší životní prostředí, proto i více čápů. A venkovské matky chtějí více dětí než městské. Tyto dva jevy existují vedle sebe, na tomtéž místě, nezávisle na sobě, a každý z jiné příčiny. Jiná studie zjistila, že lidé, kteří užívají syntetický vitamín C, trpí častěji rakovinou. Je tedy ten vitamín rakovinotvorný? Ale kteří lidé ho vlastně užívají? Zjistilo se, že je to početná skupina lidí, kteří nedodržují zdravý životní styl. Jenže ty vitamín C od civilizačních chorob nespasí. Naopak u lidí, kteří žili zdravě a užívali stejný vitamín, byl výskyt rakoviny nižší. Užívání vitamínu s vyšším výskytem rakoviny tedy zřejmě nesouvisí. Nedávno se vášnivě debatovalo, že jistý člověk zemřel po podání vakcíny na covid-19. Ale je skutečně příčinou vakcína a následkem smrt? Nezemřel by ten člověk i tak?

Studentům rád říkám, že sociálními badateli se stávají i tehdy, když jdou na rande. Pozorují vzhled a chování druhého, ptají se a „studují dokumenty“. Jakou květinu partner přinesl, jakou restauraci vybral apod. Pokud je jejich analýza chybná, mohou se dočkat rozvodu i domácího násilí. Vidíte, že metodologie neslouží jen ke správnému napsání diplomové práce. Dále učím základy sociologie a rurální sociologii, nauku o venkovské společnosti.
Když z táborské OO SONS vloni odešla kolegyně, nabídli mi, abych na její práci navázal. Zdejší lidi dobře znám, už 6 let je totiž jako dobrovolník učím angličtinu. A obdivuji jejich celoživotní snahu dozvídat se nové informace. Nejstarší studentce bude už 80 let. Výuku prokládám hudebními hádankami nebo zajímavostmi z vědy. Tou poslední byl třeba Dunningův – Krugerův efekt. Co popisuje? Někteří lidé, čím méně toho vědí, tím sebevědomější jsou. Zaslechnou líbivou informaci a bez jakéhokoliv ověření ji přijmou za pravdivou, ačkoliv to může být naprostý nesmysl. To jsme viděli třeba v době covidu. K epidemiologické situaci se, dokonce v televizi, vyjadřovali i lidé, kteří neviděli ani obal skript základů epidemiologie. Avšak druzí (studující), čím více se dozvídají, tím více zjišťují, kolik toho ještě nevědí, a jejich sebevědomí klesá. Ale potom si, většinou praktickou činností, uvědomují, že i když vědí málo, přesto je to v jejich oboru dost a sebevědomí jim opět postupně roste. Zřejmě ale cítíte, že jde o jiný druh sebevědomí. A proč se sociální psychologové David Dunning a Justin Kruger touto tematikou zabývali? Inspiroval je zloděj, který si někde přečetl, že pokud nalije na popsaný papír citrónovou šťávu, vymaže z něho písmo. Nalil si šťávu na obličej a přesvědčen, že je neviditelný, vyloupil banku. Jiným příkladem je metanolová aféra. Podobný „znalec“ si přečetl, že účinek metanolu lze rušit běžným lihem. To je pravda jen za určitých podmínek. On je ale nehledal a vyzbrojen informací nalil metanol do kořalky. K čemu to vedlo, dobře víme. Někteří lidé se následkem její konzumace stali i členy SONS.
V oblastní odbočce se starám i o sociálně aktivizační služby. Trénujeme paměť a učíme se techniky, jak si zapamatovat číslo telefonu, nákup o deseti položkách nebo anglická slovíčka. Když jsme se učili zapamatovat si délku velké čínské zdi, citovali jste nás i v Zoře. Věnovali jsme se také cuppingu, ochutnávání kávy. Publikuji do našeho časopisu Informátor a také jsem si vyzkoušel pletení ošatek z pedigu.
Největším koníčkem je mi hudba a zpěv. Ve Vokál Klubu SONS zpívám tenor, jsem členem klubové rady a podílím se na jeho vedení. Do sboru mě před šesti lety přivedla Ivana Töröková a naučila mě i základům zpěvu. Asi bych se zpívat neodvážil, ale ona pravila, ať přijdu na zkoušku, a že se uvidí. Posadili mě před Václava Fantu, řekli mi, ať se ho hlasově držím, a bylo hotovo. Zpěv rozvíjí krátkodobou a dlouhodobou paměť i pozornost. Zvláště ona s vyšším věkem ubývá. Lidé někdy tvrdí, že si málo pamatují. Ale správně by měli říci, že jsou nepozorní, a proto si málo zapamatují. To mohu potvrdit i z tréningů paměti. Ve sboru musím být pozorný neustále, kdy nastupuje jaký hlas a kdy se přidávám sám. A pak si rychle vybavit text, který jsem se naučil. Rád mám lidové písně a nástroje, ale i rock a heavy metal. I dnes se mi líbí jeho kombinace se symfonickým orchestrem nebo operou. Takovou muziku hrají třeba Nightwish, Within Temptation, Therion nebo The Gathering. Snad jediný žánr, který mi není sympatický, je „plechový ansámbl“ dechovky.
Hudba a pečlivost? Hudba je živá. Můžete ji zvládnout pečlivě až strojově a publikum řekne: "Ale jo, bylo to dobré." Ale když do ní dáte výraz, emoci a duši, pak to, že jeden tón bude o kousek vedle, nebo jeden nástup nepatrně zpožděn vám škodu neudělá. Musí z vás však čišet, že zpíváte rád. Ve sboru s 30 hlasy je ale pečlivost nutná. Čím kvalitnější sbor, tím více hlasy "zařezávají", začnou zpívat ve stejný okamžik, ve stejné výšce, stejné rychlosti. Avšak pokud například víte, že kolegové jsou pomalejší, musíte být týmový hráč a přizpůsobit se. Jinak budete vyčnívat a vaše pečlivost rozbije společné dílo. Ve Vokál Klubu to bez domácí přípravy nejde. Přípravě se věnuji několikrát týdně, jak mi to čas dovolí. Scházíme se jen jednou měsíčně, a co neudělám doma, to na zkoušce nedoženu. Tam už musím sledovat ostatní, přizpůsobovat se a slaďovat. Někdy mám z koncertu skvělý pocit. A pak si poslechnu záznam a zjistím, že náš výkon byl jen průměrný. Ale byla tam atmosféra, kterou nahrávka nezachytí. Publikum reagovalo na nás, my na něj a výsledkem byl skvělý koncert. Pečlivý jsem musel být i při práci v cestovce, ve vědě, a dnes na univerzitě při vedení projektů. Ale v soukromém životě mi často stačí průměrný výsledek. Člověk je zkrátka nedokonalý a s přílišnou a všestrannou pečlivostí dokonalosti stejně nedosáhne. Naopak se může propracovat až k nějaké formě duševní poruchy.
Rád cestuji. Letos jsem navštívil Rakousko – Salzburg, Vídeň, Korutany, ale i pěkná místa u nás v jižních Čechách. Čtu kriminálky, i ty drsné severské. Zkušenosti mám i s četbou literatury faktu. Během studií jsem se snad i naučil posoudit její kvalitu. Často si přečtu odborný článek a řeknu si, že jsem si "opravdu pochutnal". Mou profesní deformací je zajímat se, co je jeho informačním zdrojem. To je často důležitější než informace samotná. Autoři totiž běžně používají cizí myšlenky. Jsem ale háklivý na to, když někdo text zkopíruje a jako zdroj uvede internet. Takhle se nezdrojuje. Ani ve vědě, ani v novinařině, a snad ani u vás v Zoře. Jsem i členem on-line čtenářského klubu SONS. Scházíme se jednou za čtvrt roku na MS Teams. Každý přečte knihu na zadané téma a v 10 minutách ji představí. Úžasná aktivita pro milovníky literatury. V roce 2013 jsem si v dosahu městské dopravy koupil zahradu a upravil ji tak, abych se v ní vyznal. Jen s pletím mi pomáhá matka, jinak bych vyplel i to, co jsem zasel. Kdy jsem za zahrádku byl opravdu vděčný, byla doba covid-19. A abych nezapomněl, mým velkým koníčkem je i má práce.

S Jiřím Sálusem hovořil Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 24, prosinec 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Korektor: Václav Senjuk
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
Kalendárium
Přehledně
Ozdravný pobyt v Poděbradech
UDÁLOSTI
První místa letos putují do Blanska
LIDÉ KOLEM NÁS
Některá přání se mi skutečně vyplnila (Jiří Sálus)
ZORA RADÍ A INFORMUJE
O čem se moc nemluví – Přivřené dveře III.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Industriální areál v Dolních Vítkovicích i pro nás
TÉMA
Bez bílé hole
POZVÁNKA
Novinka: Odpoledne se Zorou
Pozvánka na lednové Odpoledne se Zorou
PŘÁNÍ

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.