Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 19, říjen 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM
STALO SE: Kalendárium
Přehledně
Ráchel odstartovala zajímavou spolupráci
LIDÉ KOLEM NÁS: S Miroslavem Jurkovičem o práci v kartonážní dílně
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny
Bílá pastelka 2023
V SÍTI: Nevidomý blogger o sobě, slepotě a jiných zajímavostech
POZVÁNKA: Dopis zájemcům o sborový zpěv z Vokál klubu
SPORT: Češi přivezli 3 medaile a 3 brambory z IBSA Světových her v Birminghamu
Zdeněk Barlok o IBSA Světových hrách
SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž


V SÍTI: Nevidomý blogger o sobě, slepotě a jiných zajímavostech


Brouzdání na webu a na sociálních sítích není tak docela můj koníček, ale nějaký čas touto zábavou tráví dnes asi každý. Tato nepravidelná rubrika vznikla za účelem ukázat vám zajímavé webové stránky, podcasty, ale i blogy, které stojí za pozornost.
Jeden takový malý objev vám představíme dnes. Tedy, necháme ho, aby se vám představil sám.

O mně
Ti, kdo mě neznají blíže, mě často vidí jen jako "slepce", ale ne jako člověka nebo osobnost. Abych to změnil, sepsal jsem, kdo jsem, co mám rád, co rád dělám a co bych chtěl ještě dělat. Doufám, že se mi tak podaří vytvořit o sobě ucelenější obraz. Je těžké psát o sobě, ale přesto jsem se o to pokusil:

Pokus o popis sebe sama
Dobrý den, jmenuji se Per Busch. Narodil jsem se v roce 1968 v Hamburku. Dětství jsem měl hezké, dospívání divoké. V roce 1993 jsem úplně oslepl při výbuchu pyrotechniky. Od roku 1996 žiji v Kasselu.
Jsem nezávislý na světle, žíznivý po poznání, lesní chodec, častý čtenář, divák na hraně, internetový surfař, posluchač audioknih, průzkumník temnoty, sběratel tweetů, příležitostný vtipálek, obyvatel předměstí, ranní ptáče, polední spáč, soukromá osoba, snílek, realista, aktivista, soběstačný člověk, heterosexuál, svobodný, nepolíbený a antipovrchní.
Chtěl bych být obyčejným řečníkem, překladatelem psí řeči, chovatelem štěňat labradora, majitelem lesa, mikrodobrodruhem, majitelem koní a odborníkem na divočáky.
Jsem přátelský a otevřený, občas nadšený a hravý, někdy melancholický a smutný, ale většinou optimistický a dobře naladěný. Jsem rád sám a vlastně jsem spíše introvert, ale v přímém kontaktu upovídaný a otevřený.
Mám rád psy, lesy, internet a fantastickou literaturu. Mám rád konverzaci, přátelské lidi, doteky, cvičení, pilates a koně. Moje ruce rády cítí, hladí, zkoumají, "vidí".
Rád jsem venku v přírodě, nejlépe v lese. Tam se denně hodiny procházím nebo se zdržuji na krásných místech. Mám rád atmosféru a rovnocenné setkávání s jinými lidmi. Nemám rád hlučná místa.
Vždycky mě udiví, když si ostatní myslí, že potřebuji neustálou pomoc a snad i něco jako pečovatelku, ačkoli žiji sám ve velkém bytě a v každodenním životě jsem téměř zcela samostatný.

Poznámka redakce: Stránky tohoto německého bloggera nabízejí rozmanitý obsah, což po přečtení úvodu nepřekvapí. Mimo jiné píše o přírodě a je sběratelem tweetů a různých vtípků o nevidomých a o slepotě. Ukazuje zde ale i serióznější stránku této věci, například předkládá k přečtení jednu zajímavou americkou studii. A právě ukázku z jeho překladu této studie vám zde také nabízíme.

Co si vidící lidé myslí o slepotě

Organizace Perkinsova škola pro nevidomé nechala v roce 2016 provést reprezentativní průzkum mezi 1000 Američany a výsledky zveřejnila ve studii "Slepá skvrna Ameriky". Její shrnutí jsem přeložil a výrazně upravil.
Na úvod několik čísel: 55 % respondentů uvedlo, že za poslední rok neviděli žádného nevidomého člověka. V blízkosti nevidomých lidí se 53 % cítí nepříjemně. 80 % respondentů nevidomé lidi lituje. 74 % si nemyslí, že by mohli být šťastní, kdyby byli nevidomí. 46 % si nedokáže představit horší osud, než být slepý.
Můj osobní názor na tuto otázku: Samozřejmě znám mnoho lidí, kteří to cítí a hodnotí jinak. Ale čísla z USA přesně vysvětlují to, co já a většina dalších nevidomých lidí zažíváme každý den. V Německu je situace možná trochu jiná, ale vzorec je stejný.
Líbí se mi těch 54 %, kteří si dovedou představit horší věci než slepotu. Mám rád lidi, kteří se se mnou setkávají bez přehnané nejistoty, strachu a péče. Neznalost, nedostatek zkušeností a soucit s nevidomými jsou nevyhnutelné a zcela normální, ale otevřeně projevovaná lítost a paternalismus opravdu nemusí být.
Cílem studie bylo objasnit, jak nevidomé vnímají vidící lidé, a lépe porozumět tomu, jak se toto vnímání (nebo nesprávné vnímání) stává překážkou pro začlenění nevidomých do společnosti.
Respondentům byli položeny například tyto otázky:
1. Jak se cítí ve společnosti nevidomých lidí?
2. Co si myslí, že mohou nevidomí lidé dělat?
3. Jak by se cítili, kdyby byli nevidomí?
4. Setkávají se někdy s nevidomými lidmi nebo s někým nevidomým dokonce mají něco společného?
5. Kde se v posledním roce setkali s nevidomým?
V USA žije 7 milionů nevidomých lidí, ale více než polovina vidících Američanů tvrdí, že za poslední rok neviděli ani jednoho. Proč si nevidomých lidí v běžném životě nikdo nevšímá? Nevidomých je téměř dvakrát více než vozíčkářů, ale na veřejnosti jsou téměř neviditelní.
Studie ukázala, že vidící lidé si často nejsou jisti tím, co nevidomí lidé mohou a nemohou dělat. Nedostatek zkušeností vede k chybným úsudkům. Tyto mylné představy se projevují čtyřmi hlavními způsoby, které nevidomým lidem každodenně překážejí:
4 překážky bránící začlenění do společnosti: POSTIŽENÍ, LÍTOST, STRACH a STIGMATIZACE.
Tyto bariéry brání nevidomým lidem v sociální integraci a ve využití jejich plného potenciálu. Pokud to chcete změnit, musíte tyto problémy nejprve rozpoznat a pochopit.
Lidé, kteří si nejsou jisti, co mají dělat nebo jak se správně chovat, se cítí nesví. Více než polovina dotázaných uvedla, že se v blízkosti nevidomých lidí necítí úplně dobře. Jedním z důvodů, proč se lidé v této situaci cítí nepříjemně, je nedostatek zkušeností s kontaktem s nevidomými lidmi.
Pouze 34 % respondentů zná osobně někoho, kdo je nevidomý. A 55 % respondentů uvedlo, že se za poslední rok nesetkali s žádným nevidomým člověkem.
Protože pro některé nevidomé je obtížné účastnit se veřejného života, jsou pak samozřejmě méně často vidět. Jejich nedostatečná zkušenost s komunikací s vidícími může způsobit, že se pak lidé při setkání s nimi cítí nesví. Nevidomí si toho často všimnou a pak se také cítí nepříjemně. Když 53 % respondentů přiznává, že se ve společnosti nevidomých lidí necítí dobře, je to proto, že mají příliš málo zkušeností a příliš mnoho neznalostí.
Mě tato studie uklidňuje. Říká nám, že mnoho dalších lidí na celém světě zažívá každý den totéž a že emoční chování vidících lidí je zcela normální. Bohužel ho těžko změníte, ale můžete ho alespoň pochopit. Pak to bolí méně a už vás to nemůže tak snadno zranit.

(Více čtěte na adrese:
dubistblind.de)


Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Kalendárium
Přehledně
Ráchel odstartovala zajímavou spolupráci
LIDÉ KOLEM NÁS: S Miroslavem Jurkovičem o práci v kartonážní dílně
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny
Bílá pastelka 2023
V SÍTI: Nevidomý blogger o sobě, slepotě a jiných zajímavostech
POZVÁNKA: Dopis zájemcům o sborový zpěv z Vokál klubu
SPORT: Češi přivezli 3 medaile a 3 brambory z IBSA Světových her v Birminghamu
Zdeněk Barlok o IBSA Světových hrách
SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž


Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 19, říjen 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk, mgr. Kamila Blažková Koncová
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
Kalendárium
Přehledně
Ráchel odstartovala zajímavou spolupráci
LIDÉ KOLEM NÁS
S Miroslavem Jurkovičem o práci v kartonážní dílně
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace ze Sociálně-právní poradny
Bílá pastelka 2023
V SÍTI
Nevidomý blogger o sobě, slepotě a jiných zajímavostech
POZVÁNKA
Dopis zájemcům o sborový zpěv z Vokál klubu
SPORT
Češi přivezli 3 medaile a 3 brambory z IBSA Světových her v Birminghamu
Zdeněk Barlok o IBSA Světových hrách
SOUTĚŽ



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR