ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 107, číslo 19, říjen 2023 Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Redakce: Šéfredaktorka: Daniela Thampy Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk, mgr. Kamila Blažková Koncová Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM STALO SE Kalendárium Přehledně Ráchel odstartovala zajímavou spolupráci LIDÉ KOLEM NÁS S Miroslavem Jurkovičem o práci v kartonážní dílně ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace ze Sociálně-právní poradny Bílá pastelka 2023 V SÍTI Nevidomý blogger o sobě, slepotě a jiných zajímavostech POZVÁNKA Dopis zájemcům o sborový zpěv z Vokál klubu SPORT Češi přivezli 3 medaile a 3 brambory z IBSA Světových her v Birminghamu Zdeněk Barlok o IBSA Světových hrách SOUTĚŽ # ÚVODEM Milí čtenáři, nedávno jsem vám v úvodu Zory slibovala novinku v podobě hmatové přílohy. Vy, kteří odebíráte Zoru v Braillově písmu, jste si už pravděpodobně všimli, že konečně došlo ke splnění tohoto slibu. Tato příloha byla nejprve součástí časopisu Kontakty, které vycházejí v menším nákladu než Zora. Jednak jsme si sami potřebovali vyzkoušet, jak bude příprava obrázků probíhat, důležitá byla ale samozřejmě i stránka finanční. Na začátku tohoto roku se nám podařilo získat dostatečné finanční prostředky na to, abychom mohli přílohu nabídnout i čtenářům braillské Zory. Povedlo se to díky iniciativě zástupkyně šéfredaktorky a naší redakční tajemnice Katky Rovenské. Patří jí za to velký dík. Příprava a výroba grafiky je plně hrazena z daru nadace O2, který pokrývá 10 čísel této přílohy. Obrázky tedy můžeme s jistotou slíbit prozatím v tomto počtu. Věříme ale, že se nám nadaci podaří přesvědčit o smysluplnosti tohoto projektu i v budoucnu. Přáli bychom si, aby se grafická příloha stala součástí Kontaktů a Zory dlouhodobě. Nabízí se otázka, budou-li haptické materiály dostupné i těm, kdo zmíněné časopisy v Braillu neodebírají, a jaká bude jejich podoba. Původně šlo „pouze“ o svazek s obrázky, který byl vložen do časopisu, v němž byly otištěny všechny doprovodné a popisné texty. Abychom tuto přílohu tak říkajíc osamostatnili, budou doprovodné texty od nynějška přímo součástí sešitu. Ten se tak stává nezávislým na časopisech a bude si ho možné samostatně zakoupit v redakci Zory. Stejným způsobem postupně přepracujeme a doplníme i obrázky již vydané. O jejich dostupnosti vás budeme informovat. Příjemné chvíle při četbě a hmatovém zkoumání našich časopisů za celý redakční tým přeje Daniela Thampy # STALO SE: Kalendárium Podzim je doba nostalgie, sklizně, lásky i turistiky. Dnes potraviny dovážíme z různých koutů světa a sklizeň se nemusí zdát tak důležitá. Dříve však představovala záruku přežití tuhé zimy. Pro lesní zvířata tohle platí i dnes. Takovou veverku ale příroda slušně vybavila. V době, kdy tvoří zásoby na zimu, totiž vzroste její paměťové a emoční centrum v mozku až o 15 %. A proč je podzim druhý lásky čas? Podle průzkumu Facebooku si nejvíce lidí najde partnera či partnerku právě v tomto období. To je novina! Stejně to mají přece i mnohá zvířata. Typická je třeba jelení říje. Ovšem zhurta na to jde sibiřský křeček. Sameček se na podzim při páření běžně desetkrát zvětší. A turistika? K té lidi přitahuje měnící se příroda a její barvy. Navštivme „Tyflopedický lexikon jmenný“ od Josefa Smýkala. 29. 9. 1999 zemřel Jaroslav Hronek, český tyfloped, zakladatel a první ředitel základní školy pro děti trpící tupozrakostí a šilhavostí v Kroměříži. Ve škole působil v letech 1951 až 1969. Tyflopedii také přednášel, na brněnské vyšší pedagogické škole, později i na Pedagogické fakultě v Olomouci. Ve Zlíně prosadil otevření ortoptické mateřské školy. Tato škola začala později přijímat i žáky nevidomé a slabozraké. V roce 1973 Jaroslav sice odešel do důchodu, ale přitom dále spolupracoval s pedagogicko-psychologickou poradnou ve Zlíně. Mimochodem, mrkněte na datum úmrtí ještě jednou. Má někdo z vás v datu narození tolik devítek? Máme i příběh velmi silné osobnosti. 9. 10. 1832 se narodil Francis Joseph Campbell. Tento Američan si v dětství jedno oko vypíchl, a později ztratil zrak zcela. Toužil však, aby mu ztrátu vynahradilo vzdělání. Ač se zdálo, že hudba nebude jeho „šálkem kávy“, vyvinul velké úsilí a stal se jejím učitelem. Když měl ústav pro nevidomé děti v Nashvillu nedostatek žáků, vydal se je vyhledávat. Přitom poznal chudobu i ponižování černochů. Černošské děti vyučoval hudbě zdarma, stal se bojovníkem za jejich práva a přemýšlel o tom zřídit výchovný ústav pro nevidomé děti bez ohledu na jejich původ. Byl za to málem popraven a žena se s ním rozvedla. Krátce poté už ale byl vedoucím hudebního oddělení Perkinsova ústavu v Bostonu. Nevyhovovalo mu však podřizovat se jeho vedení. Odjel proto do Evropy. V Lipsku a v Berlíně dále studoval hudbu a prohlédl si mnoho ústavů pro nevidomé. Všude dle něho ale byla nesvoboda. Proto v Anglii spoluzaložil ústav „Royal College and Academy of Music“ a stal se jeho ředitelem. Zakrátko si získal velký kredit a král Edward mu udělil titul barona. Campbell nesnášel lítost. V roce 1880 ho jeden muž, kterému se nepodařilo zdolat Mont Blanc, nejvyšší horu Alp, politoval, že nevidí a že nemůže poznat krásu hor. Tak se vypravil do Švýcarska a spolu s průvodcem horu zdolal. Jak vznikala naše nejznámější Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha? Kolem roku 925 kníže Václav I. založil na dnešních Hradčanech románskou rotundu. Základní kámen katedrály byl položen 21. 11. 1344 za účasti Jana Lucemburského i jeho syna, pozdějšího českého krále a římského císaře Karla IV. Právě on tu byl jako první český panovník korunován a o rozvoj stavby se významně zasloužil. Z Francie povolal architekta Matyáše z Arrasu a po jeho smrti (1352) Petra Parléře. V roce 1419 byla však stavba přerušena, 1421 vypleněna husity a 1541 vyhořela. Až v roce 1844 vznikla „Jednota pro dostavění chrámu svatého Víta“. Dokončením byl pověřen architekt Josef Mocker, který mu dal dnešní novogotickou podobu se dvěma věžemi. Slavnostní otevření ne zcela dokončeného chrámu se konalo 28. září 1929 u příležitosti svatováclavského milénia. Vnější dostavba byla ukončena v září 1938, interiér v důsledku německé okupace až po válce. 29. 9. 1938 pak proběhla konference v Mnichově. Den poté Československá vláda přijala Mnichovský diktát. Konkrétně se vzdala území s více než padesáti procenty německého obyvatelstva. Často se mluví o zradě, kterou vystihují slova „o nás bez nás“. Mnozí dnešní historici ale tvrdí, že prezident Edvard Beneš s postoupením našeho území bez boje souhlasil. Proč? Prý dobře věděl, že Československo, Anglie ani Francie není toho času na boj s Německem připravena. Zároveň však prý prozřetelně tušil, že válka brzy vypukne, a že Československo bude na straně vítězů. Mají tito historici pravdu, nebo platí, že „po bitvě je každý generál?“ Kdo ví? A trochu muziky nakonec. Je jedním z nejlepších tenorů historie. Otec, povoláním pekař, ho ke zpěvu vedl od dětství. Ale jeho více zajímal sport, a tak řešil dilema, zda se stát fotbalistou, nebo zpěvákem. Hudba nakonec zvítězila a on vystudoval zpěv. V roce 1961 zpíval roli Rodolfa v Pucciniho opeře La bohème. Měl úspěch, po němž následovala pozvání do západní Evropy i do USA. V roce 1972 zazpíval v Metropolitní opeře v New Yorku v představení La Fille du Regiment (Dcera pluku) devětkrát dvoučárkované „C“, a publikum si ho sedmnáctkrát vytleskalo zpět na pódium. Asi největší popularitu mu přineslo působení v týmu Tří tenorů, společně s José Carrerasem a Plácidem Domingem. Miloval ale i moderní hudbu. Koncertoval se Stingem, U2 nebo Bryanem Adamsem, čímž zpopularizoval klasickou hudbu. Luciano Pavarotti se narodil 12. října 1935. Tak si od něho pusťte třeba "Torna a surriento", "La donna e mobile", "Libiamo ne lieti calici", "La Mia Canzone Al Vento" nebo "O Sole mio". Antonín Vraný # Přehledně Pojďme se podívat na to, jak tráví babí léto lidé v našich oblastních odbočkách. Vždyť září je skvělý čas pro cestování, odpočinek i tvoření. Dnes půjdeme z Moravy do Čech. Opavští se vydali na rekondiční pobyt do lázní Slatinice. A hned první den to vzali rázně do rukou, nebo spíše do nohou. Posilněni obědem totiž úspěšně dobyli hrad Šternberk, původně obranné středověké sídlo. Vsetínští poděkovali sponzorům, kteří se podíleli na akci „Ukončení léta 2023“. Více čtěte na sons.cz. Kroměřížští pořádali klubové odpoledne s besedou o kávě. Jejich hostem byl Josef Hora, provozovatel místní rodinné pražírny kávy. Povyprávěl o jejím pěstování, zpracování, pražení i filozofii jejího pití. Také se podělil o své zážitky z kávových farem, které navštívil v různých zemích světa. Nakonec obdaroval členy balíčky různých druhů čerstvě pražené zrnkové kávy. Téma kávy však nebylo ani zdaleka vyčerpáno. Proto kroměřížští rádi přijali nabídku na další setkání i případnou návštěvu jeho pražírny. Další akcí kroměřížských bylo kreativní dopoledne. Papírové proložky a krabičky na vajíčka byly materiálem, nůžky a lepidlo pak pracovními nástroji. Lidé si vyzkoušeli tvoření květových kalíšků a okvětních lístků, které skládali do tvaru růžiček. Pravidelní účastníci se pustili i do výroby květů složitějších tvarů. Hotové květy už jen obarvit a využít, třeba při výrobě různých dekorací. Přerovští zakončili léto velmi příjemným způsobem. 5. 9. se skupinka osmnácti osob vydala z centra města do relaxační části "Laguna". Tady si opekli špekáčky, popili lahodné nápoje a popovídali si. Těm, co si netroufli opékat sami, pomohly pracovnice odbočky Kamila, Jana a Jarka. Účastníci poděkovali majitelům "Bistra Dokládalovi" za venkovní prostor, dřevo na oheň i za symbolickou cenu špekáčků a projevili zájem akci zopakovat. V září „to žilo“ i ve středních a západních Čechách. Berounští informovali, že letos v srpnu uspořádali pro své členy rekondiční pobyt v lázních Poděbrady. Druhou akcí byla jejich „kavárnička na terase“ místní restaurace U Štiky, kde také pravidelně hraje kytara a harmonika. „Fascinace Santinim“ je projekt Západočeského muzea v Plzni (ZČM). Stavitel Jan Blažej Santini se narodil s tělesným handicapem. Byl na část těla ochrnutý, což mu neumožnilo vyučit se kameníkem. Ovšem síla jeho ducha mu umožnila vše překonat a ve své profesi vyniknout. Proto dnes inspiruje umělce, před kterými také stojí úkol vyrovnat se se svým omezením. Rokycanští informují, že 12. 9. se veřejnost setkala se dvěma výjimečnými výtvarníky s postižením zraku. Mgr. Jaroslava Bendová a Lukáš Černý představili své čtyři obrazy inspirované Santinim. Jaroslava Bendová žije v Chomutově. Při jedné vernisáži jejích obrazů o ní pronesl výtvarník Radovan Kraus tato slova: „Nedá mi to nevyslovit to, co muselo blesknout v hlavě každému. Proč žena, která má slabý zrak, maluje tak nádherné obrazy? Možná ze stejného důvodu, proč člověk, který přišel o nohu, jezdí na lyžích či běhá maraton.“ Lukáš Černý žije v Jizerských horách. O sobě a svých obrazech inspirovaných Santinim napsal: „Celý život jsem samouk. Mým největším učitelem, či spíše učitelkou, je příroda. Obdivuji architekturu, která se snoubí s přírodou, nebojuje s ní, nesnaží se být dominantní, ale její součástí. Stavby Jana Blažeje Santiniho jsou právě takové. Předlohou mi byla katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory.“ Akci pořádá ZČM ve spolupráci se SONS ČR. Muzeum si této spolupráce mimochodem velmi váží, protože by tu pro hendikepované chtělo být stále více. Více čtěte také na www.facebook.com/ZapadoceskeMuzeum A u rokycanských dnešní rubriku také zakončíme. Právě oni totiž na stránkách Českého červeného kříže (ČČK) objevili upoutávku na akci „Rodinný den s ČČK Plzeň. Kontaktovali jeho ředitelku, domluvili účast a přizvali i plzeňské. Akce se konala 2. 9. v depu Plzeň a program byl opravdu nabitý. U jejich stánku si návštěvníci mohli vyzkoušet chůzi s bílou holí, rozpoznávat různé předměty s klapkami na očích a byli informováni o práci a zaměření SONS. Vystoupila tu také kapela The Tap Tap, a prý rozproudila všechny účastníky. Antonín Vraný # Ráchel odstartovala zajímavou spolupráci 31. 8. se v Hospici na Svatém Kopečku u Olomouce (dále hospic) konal koncert nevidomé zpěvačky a klavíristky Ráchel Skleničkové. Nadaná mladá absolventka HAMU sklízí úspěchy doma i v zahraničí. Známá je díky duetu „Čistý svet“ s Mirem Žbirkou z roku 2019 nebo spoluprací s Nadačním fondem Českého rozhlasu (Světluška) a Tomášem Klusem. Koncert byl součástí 29. ročníku festivalu Dny umění nevidomých (DUN). Každoročně ho pořádá Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, z. s. (SONS), a jeho cílem je představit veřejnosti nadané zrakově postižené umělce a přesvědčit ji tak o tom, že nevidomý či slabozraký člověk má pouze ztížené zrakové možnosti, ale jinak je zcela schopen být nedílnou součástí společnosti. Ráchel i přítomné hosty přivítala ředitelka Hospice Marta Šťastná. Mezi několika desítkami klientů, zaměstnanců, partnerů a podporovatelů hospice, a členů Oblastní odbočky SONS Olomouc byli například i první náměstek hejtmana Olomouckého kraje Ivo Slavotínek, vedoucí krajského odboru sociálních věcí Zbyněk Vočka, ředitel Arcidiecézní charity Olomouc Václav Keprt a náměstkyně primátora Olomouce Kateřina Dobrozemská. Během koncertu se v sále ozývala nádherná hudba, zpěv i mluvené slovo. Zazněly důvěrně známé skladby, vlastní díla interpretky i úpravy skladeb klasické i moderní hudby, často vtipně upravené. Ráchel popsala i zajímavé myšlenky, kterými se nechala ve své tvorbě inspirovat. Na závěr si všichni společně zazpívali píseň „Nebe na zemi“ autorů Jaroslava Ježka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce. Ta podtrhla příjemnou atmosféru, která byla v sále téměř hmatatelná. Koncert zahájil i zdařilou spolupráci mezi Hospicem a OO SONS Olomouc. „Všem hostům, zejména našim klientům a členům SONS udělala povznášející atmosféra akce velkou radost, stejně tak příjemný, osobitý a nápaditý styl Ráchel vtáhl všechny do děje. Ráchel byla úžasná a velmi profesionální. Děkuji za skvělou spolupráci SONS“, uvedla Jana Marie Páralová, jež se za Hospic podílela na organizaci akce. Rovněž Jan Příborský a Klára Kočí, kteří se organizaci koncertu věnovali ze strany OO SONS Olomouc, vyjádřili velké poděkování hospici za spolupráci a konstatovali, že zpětná vazba od návštěvníků i od samotné Ráchel byla velice pozitivní a atmosféra kulturní akce je nadchla. Koncert finančně podpořil Olomoucký kraj a Ministerstvo kultury. Jana Marie Páralová a Klára Kočí # LIDÉ KOLEM NÁS: S Miroslavem Jurkovičem o práci v kartonážní dílně „Být pracovníkem v kartonážní výrobě? K tomu mě přivedla má životní situace. Původně jsem byl řidič nákladního automobilu. A také vinař. Jenže před 17 lety jsem onemocněl boreliózou. Doslova mi „ucpala“ tenké cévy, které vyživují zadní segment oka, hlavně pak sítnici, čímž mi podstatně snížila zrakovou ostrost.“ O své práci nám vypráví Miroslav Jurkovič. Na neurologické klinice v Olomouci jsem podstoupil speciální léčbu, která můj stav nepatrně zlepšila. Je ale určena hlavně mladým lidem, mně kvůli vyššímu věku zabrala jen částečně. Dnes tak mám na pravém oku zachované jakési „boční vidění“. Předměty vidím ale poměrně rozmazaně. Na levé oko prakticky nevidím. I tak, v porovnání se svými kolegy v našem brněnském HapAteliéru, vidím zřejmě nejlépe, a občas si oni i já děláme legraci, že jsem „jednooký král“. Když jsem takto přišel o podstatnou část zraku, doporučili mi navštěvovat kyjovskou oblastní odbočku SONS. Nějakou dobu jsem tam docházel a jednoho dne tam objevil nabídku na rekvalifikaci od brněnského Tyflocentra. Šlo o více oborů vhodných pro lidi s těžkým postižením zraku. Já původně uvažoval o profesi maséra. Jenže borelióza mi ucpala nejen drobné cévky v očích, ale i v nohách. Tak se i ony ne vždy správně dokrvují a vyživují. Drobná nedokrvení postihují i periferní nervy, a tak bych u masáží určitě nevydržel dlouho stát. A navíc, v posledních letech trpím i bolestivou artrózou kyčelních kloubů. Nevydržím dlouho stát v jedné pozici a mám tendenci se stále nakrucovat tak, aby to příliš nebolelo. Každopádně mi lékař profesi maséra nedoporučil. Naopak mě vybídl, abych uvažoval o kartonáži. Dnes vím, že dobře udělal. Při práci střídavě stojím i sedím, což mi vyhovuje. Co však pro mě bude tahle práce obnášet, tak o tom jsem měl jen velmi mlhavou představu. Půlroční rekvalifikační kurz jsem absolvoval u skvělé učitelky Aleny Lipenské v pražském Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku Dědina. Zhruba pětina kurzu představovala teoretickou výuku. Učil jsem se, z čeho a jak se vyrábí a zpracovává papír a jaké je jeho využití. Že kartón je papír silnější a tuhý a jeho jeden čtvereční metr má hmotnost více než 150 gramů. To je mnohem více než hmotnost běžného kancelářského papíru. Že ještě těžší je lepenka, jejíž čtvereční metr běžně váží nad 250 gramů, a že rozlišujeme lepenku hladkou, která se hodí pro vazbu knih, a vlnitou, v níž se střídají vrstvy hladké a zvlněné. Učil jsem se také specifika kartonážní práce. To nejzajímavější? Papír, tedy ten průmyslově vyráběný, je vláknitý materiál. A všechna jeho vlákna jdou jedním směrem. Pokud papír ohýbáte ve směru průběhu vláken, je ohybatelný lépe. Pokud ho ohýbáte kolmo na směr jeho vláken, je ohybatelný obtížněji. To si ostatně můžete sami zkusit. Vezměte do obou dlaní list kancelářského papíru a lehce přibližujte ruce k sobě, aby se ohýbal. Poté otočte papírem o 90 stupňů a postup zopakujte. Ve směru průběhu vláken bude ohyb snazší. A co je velmi důležité? Vlákna papíru, který se chystáte slepit, musejí mít stejný směr. Nesmějí být křížem. To se snadno stane lidem nezkušeným, kteří si k nám kartonáž přijdou jen tak vyzkoušet. Pak se jim jejich výrobek kroutí, v rozích rozlepuje, víko krabičky se nějak podivně vlní, ve dně vznikají vzduchové bubliny apod. A takto poškozený výrobek lze jen velmi těžko spravit. Pokud si koupíte balík kancelářských papírů, pak by měly být baleny tak, aby jejich vlákna šla stejným směrem. To samé platí pro roli papíru, kartón nebo lepenku. Jediné specifikum je papír ručně vyráběný. Má nepřesné hrany i rohy a jeho vlákna procházejí prakticky všemi směry. Nestříháme ho nůžkami, nenařezáváme ho řezačkou. Pouze ho ohýbáme a trháme. V tom je jeho krása. A také jde o poměrně vzácný a drahý materiál. Vyrábí ho jen pár výrobců, například papírna Velké Losiny. Tam se dělá už od 18. století. Pokud ho v dílně používám, musím dbát na to, abych ho využil co nejlépe, s minimálním množstvím odpadu. Při praktické výuce jsme se učili nejprve měřit, stříhat a lepit materiál, papír, plátno i kůži. Pokud chcete vyrobit například krabici, musíte znát její délku, šířku, výšku, typ materiálu, ze kterého má být vyrobena, a vidící též její barvu. Zvolený materiál je třeba naměřit, nastříhat a slepit z něho kostru krabice, tedy její dno a boky. To není jeden kus kartónu nebo lepenky. Strany dna musí souhlasit s rozměry boků. Ke dnu poté lepím hranu a na ni následně boky. Hotovou kostru ještě nechávám zaschnout, též zavadnout. Když je tohle vše hotové, potahuji krabici tapetou, která může být i omyvatelná, či spíše ji lze přetřít vlhkým hadrem. Na Dědině jsem vyráběl i větší krabici a několik menších, které se do ní vkládaly jako zásuvky. Byla to taková strukturovaná skříňka. Nebo jsem dělal krabici jako šperkovnici, vypolstrovanou sametem a s odklápěcím víkem, v němž bylo zasazeno i zrcátko. Dnes je u nás v HapAteliéru téměř nedělám. Možná o ně lidé na Moravě nemají tolik zájem. Naměřit si dno a boky krabice jako jeden kus a poté ji jen ohýbáním složit? Ano, při strojové výrobě ji lze připravit i takto. Pamatuji si, že do takových se dříve balily cvičky na tělocvik. Po jejich vyjmutí jsme krabici rozložili a vyhodili. I takové nám jednou došly, jako obal na keramické hrnky. Tenkrát jsme je ale stejně museli ještě slepit, aby držely a nerozpadly se. Krabice z jednoho dílu totiž nikdy není tak pevná, jako ručně lepená. Proto je u nás normálně nevyrábíme. Skládáním jednoho kusu materiálu ale vyrábím víka od krabice. U nich totiž pevnost není tolik důležitá. Při závěrečné praktické zkoušce jsem vyráběl předsádku a vazbu knihy, což je už práce pro zkušeného řemeslníka. Je třeba mít předsádkový papír a umět pracovat i se strojovou řezačkou papíru. Ihned po zkoušce jsem nastoupil do práce v HapAteliéru. Součástí smlouvy s Tyflocentrem Brno bylo totiž i to, že tu budu alespoň rok zaměstnán. Většinou pracuji samostatně, ale v dílně máme k dispozici i sociální asistentku. Normálně vede klienty na odpoledních sociálně terapeutických dílnách, ale když je to třeba, pomůže i nám zaměstnancům. A moje dnešní práce? Vyrábím například krabice na adventní věnce, které dělaly kolegyně z keramiky, na víno, nebo na vánoční dárky. Ano, vyrábíme je už jako dárkové, vy do nich jen vložíte dárek, a už není potřeba jej dále balit. Jak dlouho trvá jejich výroba? Zhruba tři dny. Musím totiž počítat s tím, že bude alespoň den schnout. Čerstvě slepenou kostru nemohu ihned potáhnout. Ale při jejím schnutí samozřejmě nezahálím, věnuji se další práci. Nikdy nedělám jen jeden výrobek, To bych „při schnutí kostry“ proseděl půl života. Co jde u nás hodně na odbyt, jsou dekorativní desky na bankovky nebo na přáníčka. Pokud darujete peníze, je to mnohem zajímavější obal než prostá obálka. Svému synovi je daruji každoročně k narozeninám. A mohou být i vhodným dárkem pro naše odběratele a podporovatele. Jak desky dělám? Uříznu nebo ustřihnu dvě tvrdé a stejně velké lepenkové desky a spojím je dvěma pruhy plátna, z vnitřní i vnější strany. Při lepení dávám bedlivý pozor, aby obě desky měly rovnoběžné vnější okraje a aby plátno, které je drží pohromadě, bylo neustále napnuté. Dokud na výrobku nezaschne lepidlo, s deskami neustále pracuji. Plátno schne poněkud pomaleji než papír, finální výrobek je hotový nejdříve za tři dny. Do prodeje může jít ale až za dalších 10 dnů. Svůj průběh vláken, též osnov, má i plátno a též lepenka, do jejíž vnitřní strany lepím další papír pro výstelku. A průběh všech vláken musí být samozřejmě i zde stejný. Takové desky by se mohly hodit i do lepší restaurace. Číšník by vám v nich přinesl účet a vy byste do nich vložili peníze. Vyráběl jsem i podobné desky ve větším formátu (A4). Do spojovacího plátna v jejich hřbetu jsem upevnil rozevírací cvočky, a díky nim vložil do desek několik euro obalů. Desky host otevře jako sešit nebo knížku a najde v nich třeba denní jídelní lístek. Pro jednu restauraci jsem desky potáhl ještě tapetou v barvě podzimních listů. Naši vedoucí pracovníci se dohodli se zdejší společností, která vyrábí a prodává tapety, že nám poskytne jejich vzorníky, které prodávala v minulých letech. V HapAteliéru tak máme různě barevné a strukturované vzorky tapet a já z nich vytvářím potahy na desky a krabice, jež jsou nejen praktické, ale i pěkné na pohled. Navíc, každý vzor mám k dispozici pouze jeden, a tak nevyrobím dva stejné výrobky. Každý je zkrátka originál. Co se vám však stát může, totiž že darujete knížku na peníze svému příteli a její vnější obal bude stejný, jako jeho tapety na stěnách. V téhle souvislosti mě napadá, že by mohlo být zajímavé takové lidi rovnou vyhledat a deskami je obdarovat. Jako potahový materiál občas použiji i látku. S její pomocí ale spíše vyplňuji nebo polstruji ozdobnou krabici. Občas pracuji také s kůží. Ta je pro kartonážní práci velmi nepoddajným materiálem a při práci s ní je třeba speciální lepidlo. Nebo ji lze k výrobku prostě přišít. Dnes u nás pracuje i nová švadlena, tak se možná dočkáme i takových zakázek. Velmi oblíbené jsou její ručně šité tašky. A ručně vyráběný papír? Někdy z něj děláme speciální bloky, jejichž listy jsou svázány šňůrou nebo nití, a ze kterých se nevytrhávají listy. Vyrábíme je například pro skauty, kteří mají rádi přírodní věci. Oni si do nich píší svoje poznámky, kroniky apod., protože tento papír prý vydrží až 300 let bez známek většího poškození. Pokud se správně skladuje a člověk se k němu chová dobře. Nejvíce ale dnes vyrábím dekorativní desky na peníze. Na odbyt půjdou i před Vánocemi. Na podzim mám plánovanou operaci kyčlí, tak jich musím vyrobit více. A v nemocnici, kde bude hodně času, mohu přemýšlet i nad dalšími výrobky. Jejich současnou nabídku si můžete prohlédnout na www.hapatelier.cz. Tam by mělo být vše, co jsme spolu s kolegy v HapAteliéru dosud vyrobili. Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny Aktuality 1. září prezident podepsal změnu zákona o důchodovém pojištění. Zpomalí se valorizace důchodů, zvýší se minimální starobní důchod a zpřísní se podmínky pro odchod do předčasného starobního důchodu. Řádná valorizace se od ledna 2025 mění v tom, že se má zohlednit růst cen pro domácnosti důchodců a jen třetina růstu reálných mezd místo poloviny. Protože reálné mzdy nerostou, předpoklad je, že v roce 2024 a i v dalších letech nebude z tohoto důvodu vyplaceno nic. V tuto chvíli je jisté jen zvýšení základní výměry o 360 Kč na 4400 Kč měsíčně od ledna 2024. Mimořádná valorizace je stále vázána na podmínku inflace nejméně 5 % od posledního přidání. Podle odhadů má reflektovat 60 % cen. Bude jen dočasným přídavkem složeným z fixní části pro všechny a z části závislé na procentní výměře a vyplácet se bude jen do nejbližší řádné lednové valorizace. Minimální starobní důchod, který dnes sestává ze základní výměry 4040 Kč a minimální procentní výměry 770 Kč, od roku 2025 přesáhne 8000 korun, protože minimální procentní výměra stoupne na 10 % průměrné mzdy. Pro ilustraci: pokud by změna platila již nyní, činil by minimální starobní důchod 8080 Kč (= 4040 Kč základní výměry + 4040 Kč procentní výměry). Předčasný starobní důchod se mění v parametrech uvedených v následující tabulce: Do září 2023 Důchodový věk pod 63 let: nárok vznikne nejdříve 3 roky před důchodovým věkem Důchodový věk nad 63 let: nárok vznikne nejdříve 5 let před důchodovým věkem + věk min. 60 let Valorizace procentní výměry do dosažení důchodového věku: ano Krácení výpočtového základu pro procentní výměru za předčasnost: 0,9 % za prvních 360 dnů, 1,2 % za dalších 361-720 dnů, 1,5 % za dalších 721 a více dnů Možnosti výdělku: u dohody o pracovní činnosti do 4000 Kč měsíčně u dohody o provedení práce do 10 000 Kč měsíčně u OSVČ zisk maximálně 96 777 Kč za rok – platí pro rok 2023 u příležitostné činnosti do 30 000 Kč ročně u příjmů z pronájmu bez omezení nelze pobírat podporu v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci Od října 2023 Nárok vznikne všem nejdříve 3 roky před důchodovým věkem Valorizace procentní výměry do dosažení důchodového věku: ne Krácení výpočtového základu pro procentní výměru za předčasnost: 1,5 % za každých započatých kalendářních 90 dnů Možnosti výdělku: stejné jako shora s výhradou změny limitů výdělku Do září 2024 Minimální doba pojištění = 35 let Od října 2024 Minimální doba pojištění = 40 let s výjimkou náročných profesí Pro úplnost dodejme, že u Ústavního soudu od jara stále leží ústavní žaloba na omezení mimořádné valorizace z června 2023 a že opozice zde chce napadnout i tuto poslední novelu, protože byl podle ní porušen princip očekávání v případě omezení odchodů do předčasného důchodu. Další změny se týkají dvou dávek státní sociální podpory. Poslanci schválili navýšení rodičovského příspěvku o 50 tisíc korun na dítě, a to striktně od roku 2024 – týká se tedy rodičů dětí narozených od 1. ledna 2024. Celková částka příspěvku tak bude 350 tisíc korun na jedno dítě (u vícerčat zvýšení o 75 tisíc korun, celková částka bude 525 tisíc korun). Maximální doba čerpání se naopak zkrátí na tři roky. Prodlouží se také doba poskytování náhradního výživného ze dvou let na čtyři roky. A ještě informace k daním, aby nedocházelo k nedorozumění v zamýšleném rušení daňových slev tzv. konsolidačním balíčkem, který se stále projednává. Základní sleva na poplatníka, sleva na invaliditu a sleva pro držitele průkazu ZTP/P zůstávají beze změn. Základní roční sleva na poplatníka je 30 840 Kč, sleva na invaliditu v 1. a 2. stupni je 2520 Kč, ve 3. stupni činí 5040 Kč a sleva na držitele průkazu ZTP/P je 16 040 Kč. Balíček počítá jen se zrušením slevy na studenta a za umístění dítěte v předškolním zařízení a dále s omezením slevy na manželku nebo manžela s příjmy z výdělečné činnosti do 68 000 Kč ročně. Slevu nově mají dostat jen ti, kteří mají manželku nebo manžela s příjmy do 68 000 ročně a současně pečují o dítě do tří let věku. Z vypočtené daně lze takto odečíst 24 840 korun za rok a jde-li o manželku nebo manžela s průkazem ZTP/P, zvyšuje se tato částka na dvojnásobek, tj. na 49 680 korun ročně. Nová pravidla se mají vztahovat až na příjmy nabyté v roce 2024. Totožnost: čím a kdy se prokazuje K prokázání totožnosti občana České republiky je určen zejména občanský průkaz. Podle zákona o občanských průkazech je veřejnou listinou, kterou občan prokazuje své jméno, příjmení, podobu a státní občanství České republiky, jakož i další údaje v ní zapsané podle tohoto zákona. Jako průkaz totožnosti lze využít i pas. Průkazem osoby zdravotně postižené, který je také veřejnou listinou, je možné prokázat totožnost v soukromoprávní oblasti za předpokladu, že obsahuje podobenku svého držitele a že ho druhá strana akceptuje. Obdobně také jiným dokladem, například řidičským průkazem či služebním průkazem. Požadovat prokázání totožnosti je v řadě případů zákonnou povinností. Například podle předpisů proti praní špinavých peněz tuto povinnost mají banky, investiční společnosti, pojišťovny, auditoři, daňoví poradci, advokáti nebo účetní, kteří musí identifikovat každou osobu při obchodu v hotovosti v hodnotě 10 000 EURO a více. Kromě toho je prokázání totožnosti potřebné při uzavření řady smluv, typicky pracovní smlouvy, smlouvy o ubytování, u smluv s bankou, operátorem či s dodavatelem energií. Je také nezbytné při ověření pravosti podpisu. Lze požadovat i zjištění totožnosti návštěvníka objektu, který není určen k běžným návštěvám veřejnosti, například výrobní zařízení nebo kancelářská budova. Ministerstvo vnitra vede všem přístupnou databázi již neplatných občanských průkazů, cestovních pasů a zbrojních průkazů. Jsou v ní například i občanské průkazy těch, jimž byl z moci úřední zrušen trvalý pobyt. Pokud jde o pořizování kopií průkazu totožnosti, platí zákaz pořizovat jakýmikoliv prostředky kopie těchto průkazů bez prokazatelného souhlasu občana, kterému byl průkaz vydán, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (v praxi jde o zcela specifické případy). Je protiprávním jednáním, je-li souhlasem s pořízením kopie podmiňováno poskytnutí nějaké služby. Výjimkou jsou smlouvy uzavírané na dálku. Každý, kdo je požádán o to, aby umožnil pořídit kopii svého průkazu totožnosti, se může v prvé řadě dotázat, zda je požadavek vznášen na základě zákona nebo zda má jít o pořízení kopie na základě dobrovolného souhlasu, a pokud ano, jaké jsou pro to důvody a jaké jsou důsledky odmítnutí. Dále se může zeptat, zda je pořízení kopie pro ověření jeho totožnosti nezbytné a zda v osobním styku nepostačí předložení originálu dokladu k nahlédnutí. Zdroj: Úřad pro ochranu osobních údajů. Práva a povinnosti cestujících v železniční přepravě Dne 7. června letošního roku nabylo účinnosti přepracované znění nařízení EU o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě (nařízení 2021/782 ze 29. dubna 2021). Nová pravidla se týkají všech cestujících, největší změny však pocítí především cestující se zdravotním postižením. Nejzásadnější změna se týká lhůty, ve které je možné požádat o asistenci při nástupu a výstupu a při orientaci po železniční stanici. Doposud bylo nutné o asistenci požádat 48 hodin před odjezdem, nově postačí požádat 24 hodin před odjezdem. V případě, že o asistenci není z jakéhokoliv důvodu předem požádáno, vynaloží dopravce a provozovatel stanice veškeré potřebné úsilí, aby poskytli pomoc takovým způsobem, aby člověk se zdravotním postižením mohl daným spojem cestovat. To je novinka, protože dle předchozího nařízení stačilo v těchto situacích poskytnout informaci s nejbližší obsluhovanou stanicí a dostupnou pomocí. Asistence musí být poskytována bezplatně. Pokud cestujete s několika dopravci, stačí asistenci objednat pouze jednou, kdy dojde k předání informací. V současné době si asistenci můžete objednat například prostřednictvím formuláře, který je dostupný na internetových stránkách https://oneticket.cz/assistance nebo prostřednictvím telefonního čísla: 222 266 755. Nařízení dále říká, že se pomoc poskytuje za podmínky, že se člověk s postižením dostaví na určené místo v čase stanoveném železničním podnikem nebo provozovatelem stanice, který pomoc poskytuje. Stanovený čas nesmí činit více než 60 minut před časem odjezdu podle jízdního řádu. Pokud není stanoven čas, do kterého se má člověk se zdravotním postižením dostavit na určené místo, musí se dle nařízení dostavit nejpozději 30 minut před časem odjezdu dle jízdního řádu. Některé státy mohou až do 30. června 2026 uplatňovat výjimku, kdy je nutné nahlásit potřebu asistence nikoliv 24 hodin před odjezdem, ale 36 hodin před odjezdem. Této výjimky využila i Česká republika, novelizovaný zákon o drahách, který práva a povinnosti cestujících upravuje, však zatím nebyl přijat, dokud tento zákon nebude přijat, platí přímo text nařízení – tedy 24 hodin. Co dalšího přináší revidované nařízení? Jestliže dopravce nebo provozovatel stanice způsobí ztrátu nebo poškození vybavení pro mobilitu (vozíky, berle, bílé hole atd.) nebo ztrátu či zranění vodicího či asistenčního psa, musí tuto škodu bez zbytečného odkladu nahradit. Odškodnění zahrnuje náklady na nahrazení nebo opravu ztraceného nebo poškozeného vybavení pro mobilitu, náklady na nahrazení asistenčního či vodicího psa nebo na ošetření jeho zranění a přiměřené náklady na dočasné nahrazení vybavení pro mobilitu nebo asistenčních či vodicích psů. Jak z výše uvedeného vyplývá, ztráta nebo poškození musí být způsobeno přímo ze strany dopravce či provozovatele stanice, jinými slovy mu musí být prokázána vina. Nařízení též vyžaduje, aby zaměstnanci, kteří přímo asistují cestujícím se zdravotním postižením, absolvovali školení týkající se zdravotního postižení. Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová a Nicole Fryčová # Bílá pastelka 2023 Sbírkové dny pro rok 2023 jsou 9. až 11. říjen. Tedy vlastně vzápětí, ale v době naší uzávěrky zbývá ještě skoro celý měsíc. Během těch uvedených tří dnů bude v ulicích více než 200 českých a moravských měst možné potkat přes 3500 dobrovolníků se sbírkovými pokladničkami a pastelkami jako poděkování za dar do sbírkové pokladničky. Ony bílé pastelky – jsou i v jiných barvách, jen ta tuha je bílá – nám věnoval Lions Club International District 122 Česká republika a Slovenská republika. Dobrovolníci jsou rovněž připraveni, rekrutují se především z řad studentů středních škol, dále jsou to zaměstnanci a rodinní příslušníci SONS ČR, z. s., a také kolegové ze společnosti Tyfloservis o. p. s. a krajských Tyflocenter. Budou se pohybovat v ulicích měst, před obchodními centry, na autobusových a vlakových nádražích a na mnoha dalších místech. Možná vás bude zajímat, že pro letošní sbírkové dny byl ve spolupráci se VOŠ grafickou a Střední průmyslovou školou grafickou v Praze vytvořen nový animovaný spot. Spot bude vysílán Českou televizí na přelomu září a října na všech jejich programech. Komentář video spotu, stejně jako rozhlasového spotu, namluvil Michal Dlouhý. V Praze budou sbírkové dny zakončeny ve středu 11. 10. 2023 od 14 hodin již tradičním Koncertem pro Bílou pastelku, na kterém vystoupí zrakově postižení umělci – Miroslav Orság a The Braille Band, tvořený studenty a absolventy Konzervatoře a střední školy Jana Deyla v Praze. Dále vystoupí tanečnice irských tanců v podání tanečního souboru Coiscéim, hvězdou Koncertu pak bude zpěvák Richard Krajčo v doprovodu trumpetisty Nikolaose Grigoriadise. Nejlepší, tedy prakticky nejúspěšnější, dvojice v jednotlivých krajích budou oceněny v Rezidenci primátora hlavního města Prahy ve čtvrtek 16. 11. 2023. První ročník Bílé pastelky se v ČR uskutečnil v roce 2000. Byl první velkou veřejnou sbírkou formou kasiček pro zrakově postižené v ČR. Pro její konání bylo zvoleno datum inspirované Dnem bílé hole, tedy 15. říjen. Od roku 2020 je sbírka třídenní. Jak to funguje? Prodejce bílých pastelek, rovněž v několika barevných variacích, jak již bylo uvedeno, naleznete ve dnech sbírky ve dvou stovkách měst a obcí. Většinou jde o dobrovolníky z řad středoškoláků, ale pravidelně se zapojují také pracovníci oblastních odboček SONS, krajských středisek Tyfloservis a krajských TyfloCenter. K pastelce vám nabídnou také kalendářík Bílé pastelky na příslušný rok. Minimální cena pastelky je 30 Kč. Prodejce poznáte podle triček s logem Bílé pastelky. Pokladničky, do nichž přispěvatelé vkládají svůj příspěvek, jsou opatřeny registračním číslem. Zároveň každá dvojice prodejců je vybavena plnou mocí od SONS, která prokazuje oprávněnost účasti na této akci. Pokladničky jsou po těchto třech dnech svezeny z celé republiky do Prahy, kde jsou otevírány a jejich obsah počítán. Psí pokladničky – součást sbírky Další formou sbírky Bílá pastelka jsou finance sesbírané z malých a velkých kasiček s maketami vodicích psů, které můžete potkat na různých místech po celé České republice. Například v obchodech s potravinami, aquaparcích, poštách a na dalších místech. Na stojanu psí kasičky naleznete i platební QR kód, díky kterému můžete udělat dobrý skutek i když u sebe právě nemáte drobné mince. Můžete nás tak podpořit celoročně prakticky kdekoli. V době uzávěrky tohoto čísla Zory přípravy na vrcholné dny sbírky právě probíhaly, a tak můžeme potvrdit, že v daný moment bude vše, jak má být. Redakce a SONS ČR # V SÍTI: Nevidomý blogger o sobě, slepotě a jiných zajímavostech Brouzdání na webu a na sociálních sítích není tak docela můj koníček, ale nějaký čas touto zábavou tráví dnes asi každý. Tato nepravidelná rubrika vznikla za účelem ukázat vám zajímavé webové stránky, podcasty, ale i blogy, které stojí za pozornost. Jeden takový malý objev vám představíme dnes. Tedy, necháme ho, aby se vám představil sám. O mně Ti, kdo mě neznají blíže, mě často vidí jen jako "slepce", ale ne jako člověka nebo osobnost. Abych to změnil, sepsal jsem, kdo jsem, co mám rád, co rád dělám a co bych chtěl ještě dělat. Doufám, že se mi tak podaří vytvořit o sobě ucelenější obraz. Je těžké psát o sobě, ale přesto jsem se o to pokusil: Pokus o popis sebe sama Dobrý den, jmenuji se Per Busch. Narodil jsem se v roce 1968 v Hamburku. Dětství jsem měl hezké, dospívání divoké. V roce 1993 jsem úplně oslepl při výbuchu pyrotechniky. Od roku 1996 žiji v Kasselu. Jsem nezávislý na světle, žíznivý po poznání, lesní chodec, častý čtenář, divák na hraně, internetový surfař, posluchač audioknih, průzkumník temnoty, sběratel tweetů, příležitostný vtipálek, obyvatel předměstí, ranní ptáče, polední spáč, soukromá osoba, snílek, realista, aktivista, soběstačný člověk, heterosexuál, svobodný, nepolíbený a antipovrchní. Chtěl bych být obyčejným řečníkem, překladatelem psí řeči, chovatelem štěňat labradora, majitelem lesa, mikrodobrodruhem, majitelem koní a odborníkem na divočáky. Jsem přátelský a otevřený, občas nadšený a hravý, někdy melancholický a smutný, ale většinou optimistický a dobře naladěný. Jsem rád sám a vlastně jsem spíše introvert, ale v přímém kontaktu upovídaný a otevřený. Mám rád psy, lesy, internet a fantastickou literaturu. Mám rád konverzaci, přátelské lidi, doteky, cvičení, pilates a koně. Moje ruce rády cítí, hladí, zkoumají, "vidí". Rád jsem venku v přírodě, nejlépe v lese. Tam se denně hodiny procházím nebo se zdržuji na krásných místech. Mám rád atmosféru a rovnocenné setkávání s jinými lidmi. Nemám rád hlučná místa. Vždycky mě udiví, když si ostatní myslí, že potřebuji neustálou pomoc a snad i něco jako pečovatelku, ačkoli žiji sám ve velkém bytě a v každodenním životě jsem téměř zcela samostatný. Poznámka redakce: Stránky tohoto německého bloggera nabízejí rozmanitý obsah, což po přečtení úvodu nepřekvapí. Mimo jiné píše o přírodě a je sběratelem tweetů a různých vtípků o nevidomých a o slepotě. Ukazuje zde ale i serióznější stránku této věci, například předkládá k přečtení jednu zajímavou americkou studii. A právě ukázku z jeho překladu této studie vám zde také nabízíme. Co si vidící lidé myslí o slepotě Organizace Perkinsova škola pro nevidomé nechala v roce 2016 provést reprezentativní průzkum mezi 1000 Američany a výsledky zveřejnila ve studii "Slepá skvrna Ameriky". Její shrnutí jsem přeložil a výrazně upravil. Na úvod několik čísel: 55 % respondentů uvedlo, že za poslední rok neviděli žádného nevidomého člověka. V blízkosti nevidomých lidí se 53 % cítí nepříjemně. 80 % respondentů nevidomé lidi lituje. 74 % si nemyslí, že by mohli být šťastní, kdyby byli nevidomí. 46 % si nedokáže představit horší osud, než být slepý. Můj osobní názor na tuto otázku: Samozřejmě znám mnoho lidí, kteří to cítí a hodnotí jinak. Ale čísla z USA přesně vysvětlují to, co já a většina dalších nevidomých lidí zažíváme každý den. V Německu je situace možná trochu jiná, ale vzorec je stejný. Líbí se mi těch 54 %, kteří si dovedou představit horší věci než slepotu. Mám rád lidi, kteří se se mnou setkávají bez přehnané nejistoty, strachu a péče. Neznalost, nedostatek zkušeností a soucit s nevidomými jsou nevyhnutelné a zcela normální, ale otevřeně projevovaná lítost a paternalismus opravdu nemusí být. Cílem studie bylo objasnit, jak nevidomé vnímají vidící lidé, a lépe porozumět tomu, jak se toto vnímání (nebo nesprávné vnímání) stává překážkou pro začlenění nevidomých do společnosti. Respondentům byli položeny například tyto otázky: 1. Jak se cítí ve společnosti nevidomých lidí? 2. Co si myslí, že mohou nevidomí lidé dělat? 3. Jak by se cítili, kdyby byli nevidomí? 4. Setkávají se někdy s nevidomými lidmi nebo s někým nevidomým dokonce mají něco společného? 5. Kde se v posledním roce setkali s nevidomým? V USA žije 7 milionů nevidomých lidí, ale více než polovina vidících Američanů tvrdí, že za poslední rok neviděli ani jednoho. Proč si nevidomých lidí v běžném životě nikdo nevšímá? Nevidomých je téměř dvakrát více než vozíčkářů, ale na veřejnosti jsou téměř neviditelní. Studie ukázala, že vidící lidé si často nejsou jisti tím, co nevidomí lidé mohou a nemohou dělat. Nedostatek zkušeností vede k chybným úsudkům. Tyto mylné představy se projevují čtyřmi hlavními způsoby, které nevidomým lidem každodenně překážejí: 4 překážky bránící začlenění do společnosti: POSTIŽENÍ, LÍTOST, STRACH a STIGMATIZACE. Tyto bariéry brání nevidomým lidem v sociální integraci a ve využití jejich plného potenciálu. Pokud to chcete změnit, musíte tyto problémy nejprve rozpoznat a pochopit. Lidé, kteří si nejsou jisti, co mají dělat nebo jak se správně chovat, se cítí nesví. Více než polovina dotázaných uvedla, že se v blízkosti nevidomých lidí necítí úplně dobře. Jedním z důvodů, proč se lidé v této situaci cítí nepříjemně, je nedostatek zkušeností s kontaktem s nevidomými lidmi. Pouze 34 % respondentů zná osobně někoho, kdo je nevidomý. A 55 % respondentů uvedlo, že se za poslední rok nesetkali s žádným nevidomým člověkem. Protože pro některé nevidomé je obtížné účastnit se veřejného života, jsou pak samozřejmě méně často vidět. Jejich nedostatečná zkušenost s komunikací s vidícími může způsobit, že se pak lidé při setkání s nimi cítí nesví. Nevidomí si toho často všimnou a pak se také cítí nepříjemně. Když 53 % respondentů přiznává, že se ve společnosti nevidomých lidí necítí dobře, je to proto, že mají příliš málo zkušeností a příliš mnoho neznalostí. Mě tato studie uklidňuje. Říká nám, že mnoho dalších lidí na celém světě zažívá každý den totéž a že emoční chování vidících lidí je zcela normální. Bohužel ho těžko změníte, ale můžete ho alespoň pochopit. Pak to bolí méně a už vás to nemůže tak snadno zranit. (Více čtěte na adrese: dubistblind.de) # POZVÁNKA: Dopis zájemcům o sborový zpěv z Vokál klubu Vážení přátelé a příznivci sborového zpěvu a hudby, možná jsou dny, kdy si říkáte, já už nezvládám číst noty a nebudu kvůli tomu zpívat nebo hrát na hudební nástroj. V horším případě můžeme mluvit až o ztrátě zraku a muzika chybí. Přicházíme pro Vás se zajímavou informací: V naší republice existuje pěvecký sbor nevidomých a slabozrakých, který má speciální vedení studia a udržování repertoáru, tak, aby zcela nevidomý nebo jinak zrakově znevýhodněný člověk mohl zpívat repertoár v obsazení Soprán, Alt, Tenor, Bas. Umíme pomoci i lidem, kteří si nejsou jisti, že zvládnou zpívat. Práce s dechem a hlasem patří k samozřejmé součásti našich zkoušek. Náš sbor Vokál klub SONS ČR je celostátním klubem Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky. Obvykle v srpnu má týdenní soustředění, na kterém studuje především nový repertoár; na závěr letošního soustředění sbor zpíval v arciděkanském kostele Narození Panny Marie Klatovy a vystoupení se povedlo. Během roku se scházíme 1x měsíčně zpravidla v sobotu ve zkušebně v Praze 1 nedaleko Václavského náměstí. Chcete se stát členem Vokál klubu i Vy? Znáte někoho, koho by tato informace zajímala a pomohla mu? Problémy se zrakem nebo nevidomost neznamenají konec zpěvu a hudební aktivity!!! Naši zpěváci jsou z různých krajů a konců ČR. Cestují sami nebo za pomoci někoho z rodiny či kamaráda. Zpívat s námi mohou oba anebo doprovázející osoba si udělá pěkný čas v Praze. S úctou a pozváním mezi nás na podzimní zkoušku v sobotu 14. října Ivana Töröková Předsedkyně klubové rady Vokál klub e-mail: torokova@sons.cz Tel. 778 702 417 www.sons.cz/vokal # SPORT: Češi přivezli 3 medaile a 3 brambory z IBSA Světových her v Birminghamu 18.–27. srpna 2023 hostil anglický Birmingham největší sportovní akci pro zrakově postižené sportovce pod názvem IBSA Světové hry. Tato akce se koná vždy jednou za 4 roky a je hned po Letních a Zimních paralympijských hrách další největší akcí pro zrakově postižené. Letos se jí zúčastnilo přibližně 1900 účastníků, z toho 1170 sportovců ze 67 zemí. Rekord však stále drží Světové hry v Soulu z roku 2015 s počtem 71 zemí a kolem 2000 účastníků. V Birminghamu byly na programu tři IBSA paralympijské sporty: judo, goalball a fotbal pro nevidomé, kdy hrály poprvé i ženy ve vlastní kategorii. Dále pak neparalympijské sporty: showdown, bowling, vzpírání, B2-B3 fotbal pro slabozraké, šachy, lukostřelba, a poprvé byly představeny nové sporty jako kriket a tenis pro zrakově postižené. Česká výprava vyslala na Světové hry celkem 24 členů, což je doposud největší počet sportovců v historii, tj. 13 sportovců ve 4 sportech: v showdownu, bowlingu, šachu a vzpírání a 10 členů realizačního týmu. V bowlingu se museli sportovci kvalifikovat na Světové hry přes Mistrovství Evropy, které se uskutečnilo v Praze, v showdownu pak jeli nejlepší sportovci dle aktuálního světového žebříčku, ve vzpírání proběhl domácí kvalifikační závod v Českých Budějovicích a v šachu reprezentovali sportovci dle výsledků ze světového poháru v Monaku. Fotbal pro nevidomé byl zároveň jako MS, na které se loni naši reprezentanti z ME nedostali. Turnaj v goalballu byl nasazen dle světového žebříčku, ale ČR byla na seznamu náhradníků spolu s dalšími zeměmi. Na ty se nakonec vůbec nedostalo, protože organizátoři do poslední chvíle čekali na africké země, které však nesehnaly finance na startovné, turnaj byl snížen z 16 účastníků na 14 a země ze seznamu náhradníků už začátkem léta osloveny nebyly. Judo bylo vyhlášeno jako MS. ČR dle daných výsledků nezklamala a nakonec odváží tři medaile. Martin Biháry v kategorii do 90 kg ve vzpírání získal zlato. Lucie Schánilová Vrťová získala v ženské kategorii do 56 kg ve vzpírání stříbro. Velké překvapení pak zaznamenala Taťána Polnarová, která po přepočtu v ženské kategorii šachu získala bronz. ČR ještě k tomu přidala tři čtvrtá místa, což se nečekalo. Jaromír Hasala se v kategorii B2 v bowlingu probojoval do finálové části, ale na třetího sportovce z Polska už nestačil. Zároveň si průběžně udržoval po celou dobu turnaje 4. místo v kategorii All events a nedal tak pátému bowlerovi šanci. Michal Rokůsek překvapivě získal v kategorii do 110 kg ve vzpírání čtvrté místo výkonem 130 kg, ale na bronz nedosáhl. Z dalších výsledků platí za velký příslib 10. místo 16leté Markéty Trnčákové v ženské kategorii v showdownu, kde startovalo 28 sportovkyň. Markéta se tak posunula na 13. místo ve světovém žebříčku, kde je přes 150 hráček, a čeká na divokou kartu na letošní nejvýznamnější turnaj, tzv. Top 12, který se koncem října uskuteční v Lotyšsku. Na Světových hrách nebyla nouze o zajímavé překvapivé výsledky, ale tím největším se stalo to, že doposud suverénní Brazilci v semifinále poprvé na velkém turnaji prohráli zápas. Jejich první porážku jim připravila, na penalty, Čína. Ta však ve finále podlehla Argentině, která se stala zároveň novým mistrem světa ve fotbalu pro nevidomé. Martin Fejfar # Zdeněk Barlok o IBSA Světových hrách Zdeněk Barlok, předseda ČSZPS, který vede světový bowling pro zrakově postižené a od konce června je nově členem Výkonného výboru IBSA, poskytl rozhovor k největší sportovní události IBSA – Světovým hrám, které proběhly od 18. do 27. srpna 2023 v Birminghamu. Vybrali jsme některé zajímavé části jako doplnění výše uvedeného souhrnného článku o akci samotné. Redakce ZORA Splnila česká výprava tvá očekávání na Světových hrách? ZB: Myslím si, že ano. Bylo jasné, že cinknou dvě medaile ve vzpírání a pokud se zadaří, mohli bychom získat medaili i v šachu. Nakonec ji získala Taťána Polnarová v ženské kategorii, což jsem vůbec nečekal. Máme i tři brambory, a to se také vůbec nečekalo. Především Jaromír Hasala v bowlingu, který byl na první velké akci, byl chvíli na bronzu; i když se ve finále snažil, nevyšlo to. Jednalo se o nejpočetnější výpravu, která kdy z České republiky na Světové hry vyrazila. Jak logisticky náročné bylo skloubit takový počet sportovců? Ví se o tobě, že mluvíš plynule holandsky a že jste letěli s přestupem přes Amsterdam. ZB: Vždycky je to logisticky náročné, ale všechno jsem připravoval tak, aby se to dalo zvládnout. I přesto nás čekala trnitá cesta do Anglie. Letěli jsme do Birminghamu přes Amsterdam a v sobotu 19. srpna jsme vyslali jako předvoj dva šachisty. Oni doletěli v pořádku, i když měli ráno na přestup jen 45 minut, ale asistenční služba zafungovala výborně. Zbytek výpravy pak letěl o den později, v neděli ráno. My už jsme takové štěstí neměli. Při příletu do Amsterdamu se v letadle zasekly dveře, takže jsme vyšli se zpožděním. Čekalo na nás 10 asistentů a dvě vozítka, ale i když měli počty pasažérů v papírech, zaskočilo je to, že nás je 23. Než se dohodli a než se mi podařilo je dovést k tomu, že můžeme jít pěšky, na přestupu zavřeli bránu. S KLM jsme pak podstoupili složité jednání a aby se nás zbavili, dali nám spoj do Manchesteru s tím, že nám zaplatí dvouhodinový transfer do Birminghamu autobusem. Když jsme přeletěli do Manchesteru, čekalo nás další překvapení, ztratila se nám zavazadla, která se ani po dvou hodinách nenašla, a tak jsme jeli autobusem do Birminghamu. KLM help desk nefungoval ani fyzicky, ani na telefonu a všichni nás posílali od čerta k ďáblu. V Birminghamu jsem výpravu rozdělil na dvě části, téměř všechny jsem poslal s jejich team lídry dalším transferem z letiště do vesnice a sám jsem si vzal dva lidi a šli jsme řešit naše zavazadla, jestli se náhodou najdou. Další ztráta téměř 4 hodiny, ale po složitém hledání v systému, vyplňování administrativy a logistických manévrech jsem do vesnice místo v 8:30 dorazil kolem 18:00 h místního času – ale i se všemi kufry! Tak odpadly starosti, abychom si půjčovali od ostatních výprav něco málo oblečení, které nepotřebují. Cesta zpět už proběhla lépe, byl jsem na to připravený a hned v Amsterdamu jsem domluvil s asistenční službou, že půjdeme pěšky. V tuto chvíli probíhá na účast českých sportovců veřejná sbírka na Doniu. Jak těžké bylo se uchýlit právě k tomuto kroku? ZB: Nebylo to těžké. Bylo to takhle v plánu. V době přípravy a konání Světových her jsme ještě vůbec nevěděli, kolik dostaneme peněz od NSA a jako všichni ostatní jsme čekali na výsledky a museli si z části pomoci sami. Vyšlo nám několik dárců, třetina lidí jela nad rámec předpokládaných počtů jako samoplátci a zbytek jsme hradili z rezervních financí svazu. Zatím máme hrubá čísla, ale akce nás stála kolem 850 tisíc Kč. Z veřejné sbírky jsem si dal osobní minimum 50 tisíc Kč, a to se povedlo. Přesáhli jsme vybranou částku, za což patří velké díky všem lidem, kteří nám takto pomohli. Jak jsi vnímal to, že byly Světové hry právě v Anglii? Ví se, že o tuto akci měla zájem Praha, ale nakonec se to nepovedlo. ZB: Byli jsme v roce 2020 ve finále s nabídkou za Prahu, ale politicky se IBSA s tehdejším vedením rozhodla pro Birmingham, i když byl dražší a nenabízel atletiku a plavání na rozdíl od nás. Půl roku mě to hrozně štvalo, ale s odstupem času mě nemá co mrzet. Byla to skvělá zkušenost a dnes vím, co dělat jinak. […] Ve druhé polovině loňského roku jsem byl v intenzivním kontaktu s organizátory za část bowlingu a znám dobře jejich předsedkyni britského svazu nevidomých sportovců. Když mi vyprávěli o různých těžkostech při organizaci, snažil jsem se jim pomoci a vyjít vstříc. Od té doby jsme měli nastavený naprosto skvělý vztah a oni si toho moc vážili. Někteří sportovci jeli nad povolenou kvótu či do konce startovali na divoké karty, jak diplomaticky náročné bylo vyjednat právě tyto výjimky? ZB: Znám se díky IBSA se všemi vedoucími jednotlivých sportů, takže jsem to řešil přímo s nimi a oni nám vyšli vstříc. Nikde nebyl žádný zádrhel. Jak bys Světové hry zhodnotil závěrem ze svého pohledu? ZB: Je to náročná akce a Anglie ji zvládla, jak nejlépe to šlo i v rámci jejich časových a finančních možností – a mohou být na sebe pyšní. Co bys závěrem vzkázal fanouškům potažmo veřejnosti? ZB: Všem, kteří nás finančně, morálně i jakkoliv jinak pozitivně podporovali, patří velké díky nejen ode mě, ale hlavně od našich sportovců. Pro ně to byla velká akce, velký zážitek a my jsme za náš svaz byli rádi, že jim to můžeme umožnit. Zdroj: CBSF marketing, MaF Redakční úpravy VS # SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže Minule jste soutěžili o 3x dětskou knihu Nabu, Nelsí a škola pro super psy, kterou napsala Stanislava Krajíčková. A jaké byly správné odpovědi na soutěžní otázky? OTÁZKA 1 Kolik znaků Braillova písma se vejde na běžnou stranu formátu A4? b) 800–900 znaků OTÁZKA 2 Jak se jmenuje americký nevidomý zpěvák, skladatel a producent, který v roce 1996 získal hudební ocenění Grammy za celoživotní dílo? a) Stevie Wonder OTÁZKA 3 Jak se jmenuje časopis o technice, který také naše redakce vydává? b) Téčko OTÁZKA 4 Jak se jmenuje aplikovaný stolní tenis pro nevidomé a slabozraké, kde všichni hráči musí mít na očích neprůhledné brýle, aby byla dodržena objektivita soutěží? a) showdown Z došlých odpovědí jsme vylosovali 3 výherce. Jsou jimi: Parchavá Miroslava (Albrechtice), Policarová Martina (Praha), Šourková Irena (Děčín). Všem výhercům gratulujeme! Ceny zašleme poštou. # Nová soutěž OTÁZKA 1 Jak se jmenuje vlastním jménem rockový a folkový kytarista, skladatel a Písničkář Marty Bianco? a) Martin Rous b) Martin Kraus c) Milan Rous d) Milan Rausch OTÁZKA 2 Kdy slaví svátek jmenovkyně našeho kmenového časopisu? a) 26. 1. b) 26. 11. c) 16. 1. d) 16. 11. OTÁZKA 3 Jak se říká hmatové příloze, kterou jsme v minulém školním roce vkládali do časopisu Kontakty? a) Chmaták b) Šmaták c) Hmatásek d) Hmaták OTÁZKA 4 Jak se jmenuje ulice, kde se nachází redakce časopisu Zora v Praze? a) Opletalova b) Ve Smečkách c) Krakovská d) Štúrova Své odpovědi posílejte do 12. 10. 2023 na adresu: redakce Zora, Krakovská 21, 110 00, Praha 1 nebo na e-mail: zora-objednavky@sons.cz . Při zaslání odpovědí, prosím, uveďte, že se jedná o odpovědi ze soutěže časopisu ZORA. Pokud správně odpovíte alespoň na tři ze čtyř soutěžních otázek, budete zařazeni do slosování o 3x 3x sprchový gel Tajemství dávných moří od společnosti TianDe. A ještě upozornění. Pokud se soutěže chce zúčastnit kdokoli, kdo není předplatitelem Zory (například si časopis půjčuje), může odpovědi poslat, ale do slosování jeho jméno nebude zařazeno. Výhry v soutěžích jsou formou benefitů pro čtenáře, kteří si časopis předplatili.