Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 19, říjen 2023

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
STALO SE: Kalendárium
Přehledně
Ráchel odstartovala zajímavou spolupráci
LIDÉ KOLEM NÁS: S Miroslavem Jurkovičem o práci v kartonážní dílně
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny
Bílá pastelka 2023
V SÍTI: Nevidomý blogger o sobě, slepotě a jiných zajímavostech
POZVÁNKA: Dopis zájemcům o sborový zpěv z Vokál klubu
SPORT: Češi přivezli 3 medaile a 3 brambory z IBSA Světových her v Birminghamu
Zdeněk Barlok o IBSA Světových hrách
SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž

LIDÉ KOLEM NÁS: S Miroslavem Jurkovičem o práci v kartonážní dílně

„Být pracovníkem v kartonážní výrobě? K tomu mě přivedla má životní situace. Původně jsem byl řidič nákladního automobilu. A také vinař. Jenže před 17 lety jsem onemocněl boreliózou. Doslova mi „ucpala“ tenké cévy, které vyživují zadní segment oka, hlavně pak sítnici, čímž mi podstatně snížila zrakovou ostrost.“ O své práci nám vypráví Miroslav Jurkovič.
Na neurologické klinice v Olomouci jsem podstoupil speciální léčbu, která můj stav nepatrně zlepšila. Je ale určena hlavně mladým lidem, mně kvůli vyššímu věku zabrala jen částečně. Dnes tak mám na pravém oku zachované jakési „boční vidění“. Předměty vidím ale poměrně rozmazaně. Na levé oko prakticky nevidím. I tak, v porovnání se svými kolegy v našem brněnském HapAteliéru, vidím zřejmě nejlépe, a občas si oni i já děláme legraci, že jsem „jednooký král“.
Když jsem takto přišel o podstatnou část zraku, doporučili mi navštěvovat kyjovskou oblastní odbočku SONS. Nějakou dobu jsem tam docházel a jednoho dne tam objevil nabídku na rekvalifikaci od brněnského Tyflocentra. Šlo o více oborů vhodných pro lidi s těžkým postižením zraku. Já původně uvažoval o profesi maséra. Jenže borelióza mi ucpala nejen drobné cévky v očích, ale i v nohách. Tak se i ony ne vždy správně dokrvují a vyživují. Drobná nedokrvení postihují i periferní nervy, a tak bych u masáží určitě nevydržel dlouho stát. A navíc, v posledních letech trpím i bolestivou artrózou kyčelních kloubů. Nevydržím dlouho stát v jedné pozici a mám tendenci se stále nakrucovat tak, aby to příliš nebolelo. Každopádně mi lékař profesi maséra nedoporučil. Naopak mě vybídl, abych uvažoval o kartonáži. Dnes vím, že dobře udělal. Při práci střídavě stojím i sedím, což mi vyhovuje. Co však pro mě bude tahle práce obnášet, tak o tom jsem měl jen velmi mlhavou představu.
Půlroční rekvalifikační kurz jsem absolvoval u skvělé učitelky Aleny Lipenské v pražském Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku Dědina. Zhruba pětina kurzu představovala teoretickou výuku. Učil jsem se, z čeho a jak se vyrábí a zpracovává papír a jaké je jeho využití. Že kartón je papír silnější a tuhý a jeho jeden čtvereční metr má hmotnost více než 150 gramů. To je mnohem více než hmotnost běžného kancelářského papíru. Že ještě těžší je lepenka, jejíž čtvereční metr běžně váží nad 250 gramů, a že rozlišujeme lepenku hladkou, která se hodí pro vazbu knih, a vlnitou, v níž se střídají vrstvy hladké a zvlněné. Učil jsem se také specifika kartonážní práce.
To nejzajímavější? Papír, tedy ten průmyslově vyráběný, je vláknitý materiál. A všechna jeho vlákna jdou jedním směrem. Pokud papír ohýbáte ve směru průběhu vláken, je ohybatelný lépe. Pokud ho ohýbáte kolmo na směr jeho vláken, je ohybatelný obtížněji. To si ostatně můžete sami zkusit. Vezměte do obou dlaní list kancelářského papíru a lehce přibližujte ruce k sobě, aby se ohýbal. Poté otočte papírem o 90 stupňů a postup zopakujte. Ve směru průběhu vláken bude ohyb snazší. A co je velmi důležité? Vlákna papíru, který se chystáte slepit, musejí mít stejný směr. Nesmějí být křížem. To se snadno stane lidem nezkušeným, kteří si k nám kartonáž přijdou jen tak vyzkoušet. Pak se jim jejich výrobek kroutí, v rozích rozlepuje, víko krabičky se nějak podivně vlní, ve dně vznikají vzduchové bubliny apod. A takto poškozený výrobek lze jen velmi těžko spravit.
Pokud si koupíte balík kancelářských papírů, pak by měly být baleny tak, aby jejich vlákna šla stejným směrem. To samé platí pro roli papíru, kartón nebo lepenku. Jediné specifikum je papír ručně vyráběný. Má nepřesné hrany i rohy a jeho vlákna procházejí prakticky všemi směry. Nestříháme ho nůžkami, nenařezáváme ho řezačkou. Pouze ho ohýbáme a trháme. V tom je jeho krása. A také jde o poměrně vzácný a drahý materiál. Vyrábí ho jen pár výrobců, například papírna Velké Losiny. Tam se dělá už od 18. století. Pokud ho v dílně používám, musím dbát na to, abych ho využil co nejlépe, s minimálním množstvím odpadu.
Při praktické výuce jsme se učili nejprve měřit, stříhat a lepit materiál, papír, plátno i kůži. Pokud chcete vyrobit například krabici, musíte znát její délku, šířku, výšku, typ materiálu, ze kterého má být vyrobena, a vidící též její barvu. Zvolený materiál je třeba naměřit, nastříhat a slepit z něho kostru krabice, tedy její dno a boky. To není jeden kus kartónu nebo lepenky. Strany dna musí souhlasit s rozměry boků. Ke dnu poté lepím hranu a na ni následně boky. Hotovou kostru ještě nechávám zaschnout, též zavadnout. Když je tohle vše hotové, potahuji krabici tapetou, která může být i omyvatelná, či spíše ji lze přetřít vlhkým hadrem. Na Dědině jsem vyráběl i větší krabici a několik menších, které se do ní vkládaly jako zásuvky. Byla to taková strukturovaná skříňka. Nebo jsem dělal krabici jako šperkovnici, vypolstrovanou sametem a s odklápěcím víkem, v němž bylo zasazeno i zrcátko. Dnes je u nás v HapAteliéru téměř nedělám. Možná o ně lidé na Moravě nemají tolik zájem.
Naměřit si dno a boky krabice jako jeden kus a poté ji jen ohýbáním složit? Ano, při strojové výrobě ji lze připravit i takto. Pamatuji si, že do takových se dříve balily cvičky na tělocvik. Po jejich vyjmutí jsme krabici rozložili a vyhodili. I takové nám jednou došly, jako obal na keramické hrnky. Tenkrát jsme je ale stejně museli ještě slepit, aby držely a nerozpadly se. Krabice z jednoho dílu totiž nikdy není tak pevná, jako ručně lepená. Proto je u nás normálně nevyrábíme. Skládáním jednoho kusu materiálu ale vyrábím víka od krabice. U nich totiž pevnost není tolik důležitá.
Při závěrečné praktické zkoušce jsem vyráběl předsádku a vazbu knihy, což je už práce pro zkušeného řemeslníka. Je třeba mít předsádkový papír a umět pracovat i se strojovou řezačkou papíru. Ihned po zkoušce jsem nastoupil do práce v HapAteliéru. Součástí smlouvy s Tyflocentrem Brno bylo totiž i to, že tu budu alespoň rok zaměstnán. Většinou pracuji samostatně, ale v dílně máme k dispozici i sociální asistentku. Normálně vede klienty na odpoledních sociálně terapeutických dílnách, ale když je to třeba, pomůže i nám zaměstnancům.
A moje dnešní práce? Vyrábím například krabice na adventní věnce, které dělaly kolegyně z keramiky, na víno, nebo na vánoční dárky. Ano, vyrábíme je už jako dárkové, vy do nich jen vložíte dárek, a už není potřeba jej dále balit. Jak dlouho trvá jejich výroba? Zhruba tři dny. Musím totiž počítat s tím, že bude alespoň den schnout. Čerstvě slepenou kostru nemohu ihned potáhnout. Ale při jejím schnutí samozřejmě nezahálím, věnuji se další práci. Nikdy nedělám jen jeden výrobek, To bych „při schnutí kostry“ proseděl půl života.
Co jde u nás hodně na odbyt, jsou dekorativní desky na bankovky nebo na přáníčka. Pokud darujete peníze, je to mnohem zajímavější obal než prostá obálka. Svému synovi je daruji každoročně k narozeninám. A mohou být i vhodným dárkem pro naše odběratele a podporovatele. Jak desky dělám? Uříznu nebo ustřihnu dvě tvrdé a stejně velké lepenkové desky a spojím je dvěma pruhy plátna, z vnitřní i vnější strany. Při lepení dávám bedlivý pozor, aby obě desky měly rovnoběžné vnější okraje a aby plátno, které je drží pohromadě, bylo neustále napnuté. Dokud na výrobku nezaschne lepidlo, s deskami neustále pracuji. Plátno schne poněkud pomaleji než papír, finální výrobek je hotový nejdříve za tři dny. Do prodeje může jít ale až za dalších 10 dnů. Svůj průběh vláken, též osnov, má i plátno a též lepenka, do jejíž vnitřní strany lepím další papír pro výstelku. A průběh všech vláken musí být samozřejmě i zde stejný.
Takové desky by se mohly hodit i do lepší restaurace. Číšník by vám v nich přinesl účet a vy byste do nich vložili peníze. Vyráběl jsem i podobné desky ve větším formátu (A4). Do spojovacího plátna v jejich hřbetu jsem upevnil rozevírací cvočky, a díky nim vložil do desek několik euro obalů. Desky host otevře jako sešit nebo knížku a najde v nich třeba denní jídelní lístek. Pro jednu restauraci jsem desky potáhl ještě tapetou v barvě podzimních listů. Naši vedoucí pracovníci se dohodli se zdejší společností, která vyrábí a prodává tapety, že nám poskytne jejich vzorníky, které prodávala v minulých letech. V HapAteliéru tak máme různě barevné a strukturované vzorky tapet a já z nich vytvářím potahy na desky a krabice, jež jsou nejen praktické, ale i pěkné na pohled. Navíc, každý vzor mám k dispozici pouze jeden, a tak nevyrobím dva stejné výrobky. Každý je zkrátka originál. Co se vám však stát může, totiž že darujete knížku na peníze svému příteli a její vnější obal bude stejný, jako jeho tapety na stěnách. V téhle souvislosti mě napadá, že by mohlo být zajímavé takové lidi rovnou vyhledat a deskami je obdarovat.
Jako potahový materiál občas použiji i látku. S její pomocí ale spíše vyplňuji nebo polstruji ozdobnou krabici. Občas pracuji také s kůží. Ta je pro kartonážní práci velmi nepoddajným materiálem a při práci s ní je třeba speciální lepidlo. Nebo ji lze k výrobku prostě přišít. Dnes u nás pracuje i nová švadlena, tak se možná dočkáme i takových zakázek. Velmi oblíbené jsou její ručně šité tašky. A ručně vyráběný papír? Někdy z něj děláme speciální bloky, jejichž listy jsou svázány šňůrou nebo nití, a ze kterých se nevytrhávají listy. Vyrábíme je například pro skauty, kteří mají rádi přírodní věci. Oni si do nich píší svoje poznámky, kroniky apod., protože tento papír prý vydrží až 300 let bez známek většího poškození. Pokud se správně skladuje a člověk se k němu chová dobře. Nejvíce ale dnes vyrábím dekorativní desky na peníze. Na odbyt půjdou i před Vánocemi. Na podzim mám plánovanou operaci kyčlí, tak jich musím vyrobit více. A v nemocnici, kde bude hodně času, mohu přemýšlet i nad dalšími výrobky. Jejich současnou nabídku si můžete prohlédnout na www.hapatelier.cz. Tam by mělo být vše, co jsme spolu s kolegy v HapAteliéru dosud vyrobili.

Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 19, říjen 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk, mgr. Kamila Blažková Koncová
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
STALO SE
Kalendárium
Přehledně
Ráchel odstartovala zajímavou spolupráci
LIDÉ KOLEM NÁS
S Miroslavem Jurkovičem o práci v kartonážní dílně
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace ze Sociálně-právní poradny
Bílá pastelka 2023
V SÍTI
Nevidomý blogger o sobě, slepotě a jiných zajímavostech
POZVÁNKA
Dopis zájemcům o sborový zpěv z Vokál klubu
SPORT
Češi přivezli 3 medaile a 3 brambory z IBSA Světových her v Birminghamu
Zdeněk Barlok o IBSA Světových hrách
SOUTĚŽ

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.