Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA číslo 1 leden 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Méně bývá více – neplatí pro mzdy
NAŠE VĚC – VOLBY VEDENÍ SONS: Dagmar Filgasová – Program kandidátky na pozici prezidentky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, zapsaného spolku
STALO SE: Zpráva ze zasedání Republikové rady SONS
Vodicí psi v Národním divadle
LIDÉ KOLEM NÁS: „Když ona může, tak já taky ještě můžu!“ Unikátní startup propojil nevidomé a seniory
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 01/2020
O čem se moc nemluví – Sebepřijetí II.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Český výrobce mobilů pro nevidomé míří do USA. Letos tam chce vytvořit 30 procent svého obratu
Deset let bezbariérové vyhlášky
KULTURA: James Risdon přinesl na Hrad světovou premiéru
ZDRAVÍ: Diabetická retinopatie – co předchází slepotě jako důsledku cukrovky?
Jedním z našich novoročních předsevzetí může být odnaučit se kouřit
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Stříbro ze Soluně
# Tiráž

O čem se moc nemluví – Sebepřijetí II.

V předposledním loňském čísle jsme zahájili proces, který bezprostředně přichází se sebepoznáním. Jde o větší nebo menší míru tzv. sebeakceptace, tedy poznání a přijetí sebe i s tím, co se mi v životě přihodilo. Zhoršilo se mé zrakové vnímání, následně i moje chování a sebehodnocení.
Jak přijmout sebe sama poté, kdy už nemohu předstírat, že stále vidím ve stejné kvalitě, na jakou jsem byla zvyklá, a jak mě dosud vnímalo mé okolí? Už nejsem ta ženská, co špatně vidí, ale stávám se pro samu sebe těžko pochopitelným subjektem, který se místo zraku musí spolehnout na další, dosud trochu zanedbávané smysly. Co je ale nejhorší, víc než dosud se musím spoléhat na pomoc blízkých i cizích lidí v mém okolí. A co už je vůbec nejhorší – měla bych se naučit si o tuto pomoc říci způsobem, který by neponižoval ani mne, ani osloveného. Mít na mysli, že nejsem žádný trpitel a zároveň – můj ověřený nebo náhodný pomocník nehraje roli sluhy ani samaritána. To všechno je tak složité, že na to ani nechci myslet. Kolem mě i ve mně se odehrává tolik věcí, že se mi někdy od strachu a nejistoty podlamují kolena.

Co o sobě vím a co vědět nechci?
Někdo sám se sebou žije v dobře nastavené přízni. Často o sobě řekne – já jsem člověk, který... Cílem, ať už vědomým nebo nevědomým, může být snaha prezentovat se před světem co nejsrozumitelněji, uvádět mínění o sobě na pravou míru. Tato vyjádření mohou být irelevantní jako každá subjektivně zkreslená informace.
Někdo jiný zas o sobě neřekne vůbec nic, ať ze strachu před zneužitím, anebo prostě se jaksi stydí o sobě mluvit.
Oba typy komunikace mohou být částečně prospěšné, ale nemusejí podávat pravdivou informaci, která by pomohla vyváženému vztahu k sobě i okolí. Potřebujeme sami sobě i ostatním pravdivě a čitelně sdělit jak na tom jsme a co očekáváme. Začněme třeba hned.
Vezměte si papír a fixu, anebo jakékoliv médium, které používáte pro psaní textu. Udělejte si na sebe čas, a to pokud možno v prostředí, kde se cítíte bezpečně a momentálně nebudete světu k dispozici.
Do jednoho odstavce sepište všechno, co o sobě víte, ale jen v bodech. Subjektivní i objektivní zrakové omezení, rysy vaší povahy, slabé i silné stránky, možnosti, výhry i prohry. To bude vlastně jakési selfie, váš amatérský, leč upřímný autoportrét.
Další odstavec věnujte úvaze, jak vás vidí vaše okolí, nevynechte ani to, co z vás činí originální součást sociální skupiny, čím jste zajímaví, čím se lišíte, co je pro vaše okolí přijatelné a co vám má za zlé.
Třetí odstavec věnujte myšlenkám na změnu, kterou byste chtěli dosáhnout. Označte body, které jsou reálné a srovnejte je se svým autoportrétem i s tím, jak vás vidí lidé blízcí i cizí.
Když to všechno budete mít pohromadě, pěkně promyšlené a seřazené, položte si otázku, jestli sami sebe máte rádi, jste-li schopni odpustit si nebo napravit chyby z minulosti a tolerovat svůj obraz tak, jak se vám po zralém uvážení jeví.
A nezapomeňte – žádná kaše není tak horká, jak se uvařila a žádný člověk není hoden (sebe)zatracení, protože je vždycky možnost i to nejhorší mínění o sobě zlepšit. Pozvolna foukejte do své horké kaše i do mračna, které stíní vaše světlo. To dosáhnete třeba tím, že se budete těšit na něco právě dnes anebo radovat se z toho, co bylo právě včera.

Když se přijímám, tak se měním
Toto úsloví ve své moudrosti prakticky shrnuje cíle jednoho z psychoterapeutických směrů, tzv. gestalt terapie. Změnit se můžeme jen tehdy, když sami sebe přijmeme takové, jací právě teď jsme.
Pozn. red. Gestalt terapie je existenciální a zážitková forma psychoterapie, která zdůrazňuje význam osobní odpovědnosti, zaměřuje se na přítomný okamžik ...(zdroj Wikipedie)
Mýlil by se každý, kdo by si z předchozího odstavce vybral pouze pasivní dumání nad sebou a svými bližními. Opět je tu paradox – pro první krok ke změně se potřebujeme zastavit a udělat si o sobě obrázek. Ale už druhý krok je akce: nestačí nad sebou mávnout rukou a rezignovat, musím vyjít. Vyjít ze své skříně, ze své ulity, teď už s konkrétní představou, jak vypadám.
První krok nestačí – zastavit se na prahu vlastní samoty se nedoporučuje. Jenže,… Co když venku padají kroupy a fouká silný vítr?

Blahodárná blízkost
Až na drastické výjimky byl každý z nás stoprocentně přijat svým okolím v nejranějším věku. Maličké dítě neřeší sebepřijetí, to je mu dáno blízkostí milující mámy a poté i dalších osob.
Čím víc rosteme, tím víc se naše zkušenosti mohou lišit. Jsou rodiče, kteří nikdy nepřijmou své dítě s handicapem, jsou rodiče, kteří nejsou vůbec schopni někoho přijmout a bezpodmínečně milovat. Jsou učitelé milující i propadlíky a lůzry, ale jsou učitelé, kteří mají rádi jen premianty, protože ti jim potvrzují úspěšnost pedagogického snažení. Jsou lidé, kteří přijmou příslušníka jakéhokoliv etnika pod svou střechu, a jsou i ti, kteří ho zatratí.
Nemilovaný jedinec si nese jizvy špatných zkušeností celý život. Ten, který byl svým prostředím v dětství dobře přijímaný, neprožívá strach ani v situaci, kdy se cítí ohrožený, ale je schopen přijmout zodpovědnost za sebe sama a postavit se nepříznivým okolnostem.
Jsem přesvědčena, že nejlepší možnost pro sebepřijetí je nepochybně nezávislý láskyplný vztah. Ráno se probudíte s vědomím, že nablízku je někdo, kdo vás miluje. Nebo zavoláte kamarádce, které můžete úplně všechno říct, ta vás vyslechne a povzbudí už třeba jen tím, že s vámi bude neformálně sdílet radosti i starosti. Co když ale nastane horší varianta, někomu blízkému se svěříte třeba s tím, že se vám dramaticky zhoršuje vidění, a on to neunese, odbyde vás nějakou bagatelizující poznámkou anebo rovnou ze vztahu vycouvá?
Takové nečekané chování milované osoby vás zbaví nejen sebejistoty a důvěry, ale může zapříčinit i vaše zničující sebehodnocení. Mrazivý vítr nepochopení a kroupy nenaplněného očekávání vám vezmou chuť ještě něco zkoušet a riskovat.
Možná se vám to nezdá, ale tohle je přesně ta chvíle, kdy díky nepřijetí od druhých máme konečně prostor pro přijetí sama sebe. Místo hloubání nastává příležitost přijmout své pocity, porozumět jim a užít si tak trochu vlastní intimitu. Není to nic příjemného, jakémukoliv sebezpytování by se člověk raději vyhnul. Jenže podstatou přijetí je přijmout pouze to, co existuje. Nemohu reálně očekávat, že přijmu virtuální dar. Nejsem jitrnice, jakou svět neviděl, ale jsem tady já se vším, co ke mně patří. Jsem tady se svou slepotou, nešikovností, nedokonalostí a blbou náladou. Jen tehdy, když tohle vezmu za své, se mohu změnit, jen takhle můžu začít fungovat i v nepříznivých podmínkách. Jen taková se mohu přijmout. Jen taková se nebudu odmítat, i kdyby proti mně stálo celé lidstvo!
Když zvládnu být se sebou v blízkém vztahu, mohu si dovolit vstoupit i do jiného blízkého vztahu, mohu dovolit i jinému člověku, aby se zamýšlel nad mým problémem, mohu mu dovolit, aby mi pomohl.

Jsem to já, kdo pomohl sám sobě, nebo to byl ten druhý?
Tato pomoc je vždycky vzájemná, ale vychází ode mne, já v tomto případě paradoxně stanovuji podmínky bezpodmínečného přijetí. Předkládám sama sobě, a následně i svému protějšku, jasný obraz svých možností, arsenál toho, co mohu udělat pro sebe i pro jiné. Netajím se tím, co dělat nemohu a čeho nejsem v této fázi schopná.
Zásadně vynechávám oblíbenou frázi „budu se snažit“. Jsou situace, kdy touha po výkonu je marné plýtvání energií, kterou aktuálně potřebuji na něco lepšího. Další neúspěch mě od sebepřijetí může jen odradit. Jediné, co od sebe budu očekávat, je trocha moudrosti a pozitivního myšlení na téma – takhle jak jsem, se mohu mít ráda a být se sebou ve shodě.

Mám-li se ráda, je fajn pro sebe také něco udělat
Když se mám ráda já, není důvod, aby mě neměl rád i někdo jiný. Vyjdu tedy ze své skříně a nabídnu něco třeba svému sousedovi. To něco je vztah. Nic jiného totiž nemám, avšak tohle není málo.
A jak bude náš vztah pokračovat? Záleží jen na mně a na tobě. Pokud se budeš mít rád, je pravděpodobné, že budeš mít rád i mě. To platí i obráceně. Když to zvládneme, můžeme se těšit na změny v nás i kolem nás.

Dr. Jaroslava Novotná

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 104 číslo 1 leden 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Méně bývá více – neplatí pro mzdy
NAŠE VĚC – VOLBY VEDENÍ SONS
Program kandidátky na pozici prezidentky – Dagmar Filgasová
STALO SE
Zpráva ze zasedání Republikové rady SONS
Vodicí psi v Národním divadle
LIDÉ KOLEM NÁS
„Když ona může, tak já taky ještě můžu!“ Unikátní startup propojil nevidomé a seniory
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 01/2020
O čem se moc nemluví – Sebepřijetí II.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Český výrobce mobilů pro nevidomé míří do USA. Letos tam chce vytvořit 30 procent svého obratu
Deset let bezbariérové vyhlášky
KULTURA
James Risdon přinesl na Hrad světovou premiéru
ZDRAVÍ
Diabetická retinopatie – co předchází slepotě jako důsledku cukrovky?
Jedním z našich novoročních předsevzetí může být odnaučit se kouřit
SPORT
Černobílé problémy
Stříbro ze Soluně

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.