Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA číslo 1 leden 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Méně bývá více – neplatí pro mzdy
NAŠE VĚC – VOLBY VEDENÍ SONS: Dagmar Filgasová – Program kandidátky na pozici prezidentky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, zapsaného spolku
STALO SE: Zpráva ze zasedání Republikové rady SONS
Vodicí psi v Národním divadle
LIDÉ KOLEM NÁS: „Když ona může, tak já taky ještě můžu!“ Unikátní startup propojil nevidomé a seniory
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 01/2020
O čem se moc nemluví – Sebepřijetí II.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Český výrobce mobilů pro nevidomé míří do USA. Letos tam chce vytvořit 30 procent svého obratu
Deset let bezbariérové vyhlášky
KULTURA: James Risdon přinesl na Hrad světovou premiéru
ZDRAVÍ: Diabetická retinopatie – co předchází slepotě jako důsledku cukrovky?
Jedním z našich novoročních předsevzetí může být odnaučit se kouřit
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Stříbro ze Soluně
# Tiráž

LIDÉ KOLEM NÁS: „Když ona může, tak já taky ještě můžu!“ Unikátní startup propojil nevidomé a seniory

Projekt Návštěvy POTMĚ, v rámci kterého nevidomí lidé navštěvují seniory, aby jim ukrátili volnou chvíli, vstupuje do nové fáze. Tento sociální startup zatím fungoval z evropských dotací, nyní ho ale čeká postupný přerod v soběstačnou „jednotku“, kterou budou kompletně řídit nevidomí. A to zdaleka není běžné, říká zakladatelka Gabriela Drastichová. V rozhovoru otevřeně přibližuje problémy, které startup málem položily, a nastiňuje nelehkou cestu zpoplatňování služby, která byla doposud zdarma.
Před dvěma lety získal Nadační fond Českého rozhlasu evropskou dotaci (necelých 9 milionů korun) na rozjezd unikátního projektu, který propojuje dvě ohrožené skupiny – seniory a zrakově postižené. Zjednodušeně řečeno: nevidomí lidé jsou placeni za to, že navštěvují staré lidi a tráví s nimi čas. Mohou si povídat, vzpomínat, zpívat, hrát různé hry nebo zlehka cvičit, průběh setkání nemusí být jasně daný.
Podstatný je výsledek, který má hned tři roviny – senioři se necítí osamělí, zrakově postižení lidé si k invalidnímu důchodu přivydělají nějaké peníze a vytížená pečující rodina získá trochu volného času pro sebe. Projekt v tuto chvíli zaměstnává 21 nevidomých, kteří vyrážejí k sedmi stovkám seniorů. Samotní „návštěvníci“ jsou pečlivě školeni a připravováni, aby i bez stoprocentní vizuální kontroly zvládli komunikaci a navazování vztahu se seniory, kteří často trpí stařeckou demencí či Alzheimerovou chorobou.

U zrodu sociálního startupu Návštěvy POTMĚ stála Gabriela Drastichová, ředitelka zmíněného nadačního fondu.
„Když jste krytí dotací, negenerujete příjmy, takže si vlastně neotestujete citlivost zákazníka na komerční provoz služby. Pak vás z té dotace vypustí na trh, vy se rozkoukáváte a to je pro organizace často likvidační,“ popisuje Drastichová. Zároveň ale dodává, že právě díky dotaci byl projekt schopen rozjezdu.
V současné době se startup transformuje do podoby zapsaného ústavu a začíná jeho samostatná existence. Výhledově by se služba měla rozšířit ze současných osmi lokalit do všech krajských měst a cílem je, aby 30 procent příjmů tvořil prodej služby. „U zrodu stojí šest lidí z původního týmu, všichni jsou to lidé s těžkým zrakovým postižením,“ popisuje Drastichová s tím, že projekt i v posledních měsících dokázal fungovat „úplně bez očí“, tedy bez vidícího managementu. A to v této oblasti není zdaleka běžné.

Jak jste se připravovali na okamžik, kdy dojdou peníze z evropské dotace?
Posledního půl roku jsme testovali, jak by naše zákaznická skupina reagovala na zpoplatnění služby. Víme, že ji nemůžeme zpoplatnit plně komerční cenou, tedy abychom šli přes náklady. Proto jsme se koukali, kolik stojí podobné alternativní služby, jako jsou pečovatelská služba, osobní asistence nebo domácí péče o seniory. A pak jsme nakalkulovali hodinu takové návštěvy a zkoušeli, jak na to zákazníci reagují, jestli by byli ochotni zaplatit a jestli by peníze skutečně z té kapsy vytáhli. A mám radost, že se nám už v rámci dotace podařilo získat první platící klienty, což je pro startup vždycky ten zlomový okamžik.
Také jsme nechtěli, aby do budoucna služba fungovala pod nadačním fondem, takže jsme tým připravovali na to, že jednoho dne si založí vlastní organizaci a nadační fond jim po nějakou dobu bude pomáhat. Teď si zakládají zapsaný ústav a chtějí fungovat jako samostatný subjekt na bázi integračního sociálního podniku. U zrodu stojí šest lidí z původního týmu.

Jak jste nastavili cenu služby?
Dospěli jsme na 280 korun za 90 minut návštěvy, protože počítáme s tím, že chvíli trvá, než se senioři s návštěvníkem v prostoru zabydlí, aby tedy spolu měli čistého času 60 minut. A přijetí bylo skvělé. Když to vztáhnu třeba na sebe, tak já tou hodinou, kterou zaplatím někomu jinému, získávám hodinu času pro sebe, je to přesně částka, kterou dám za hodinu sauny, fitka nebo jógy. Takže i z pohledu rodinného příslušníka je to cena adekvátní. Platící klient je totiž rodinný příslušník nebo zástupce zařízení.

Tato částka ale stále nepokryje kompletní náklady na službu. Odkud bude projekt brát zbytek peněz, aby to bylo udržitelné?
První rok fungování bude týmu pomáhat nadační fond, vnímám to jako velkou odpovědnost, protože jsme byli u zrodu. Také je možné si žádat podporu z veřejných i soukromých zdrojů. Jsou například městské části, které mají své dotační tituly a jsou schopny některé hodiny kompenzovat.

S jakým obratem budete pracovat?
Bude to obrat do milionu a půl ročně.

Jak velký příjem představují návštěvy pro samotné nevidomé? Je to přivýdělek k invalidnímu důchodu?
V dotační fázi to byla práce na úvazky, která je velkoryse zaplatila. V samostatném fungování to bude přivýdělek, co odpracují, to dostanou zaplaceno. Ze zpětných vazeb vím, že více než peníze je důležitější ten smysluplně trávený čas.

Setkávali jste se s problémy? Nevidomí lidé potřebují také pomoc, stejně jako senioři, které navštěvují…
Našly se i případy, kdy to spolu nefungovalo. Ale bylo zajímavé občas pozorovat, že senior, který už mnohdy podceňoval své schopnosti a nejraději by tady nebyl, když viděl člověka, který za ním přichází a nevidí, tak se vzchopil a říkal si: „Když ona může, tak já taky ještě můžu“. A šněrovali sebe do pomahačské role. Takže se paradoxně role vyměnily a senioři se cítili být důležití.

Kteří lidé v projektu pracují?
Máme v týmu lidi ve věku od 20 do 48 let, je to věkově pestré. Je to mix lidí, kteří nevidí od narození, kteří přišli o zrak v dospělosti, jsou tam lidi, kteří nevidí vůbec, nebo mají zbytky zraku. Jsou to lidi, kteří mají nějakou specifickou znalost nebo talent, mají na čem postavit tu svou hodnotu, takže například novináři, hudebníci, pedagogové, kteří umí několik jazyků, lidé, kteří mají canisterapeutický výcvik a psa.

Momentálně působíte v osmi městech. Jaká je další vize?
Naše představa je, že budeme mít alespoň dva lidi v každém krajském městě. Doufám, že to není moc ambiciózní, dávalo by mi to smysl. Jsme dohodnuti, že návštěvník dojede na místo vzdálené až hodinu od místa pobytu

Jak se změní situace podobných projektů, až doběhnou evropské dotace?
Já se docela těším, že se trh narovná. V důsledku velkého objemu dotací, které šly do sociálního sektoru, vyrostla spousta služeb, které nejsou udržitelné a zkreslily potřebu na trhu. A neziskovky se někdy velice šikovně naučily ohýbat své činnosti směrem, kde ty dotace byly. Takže určitě spousta organizací odejde, spousta služeb bude chybět, ale nové vyrostou zdravěji.

Byla jste celou dobu ředitelkou a tváří projektu Návštěvy POTMĚ. Jaká bude vaše role po osamostatnění?
Do budoucna bych byla ráda člověkem v pozadí nadačního fondu, za kterým budou moci kdykoliv přijít se poradit. V projektu už krásně rostou nové tváře, a za to jsem vděčná, prospěje to, protože budou více uvěřitelní. Zapsaný ústav má svou zakladatelku, ředitelku a správní radu, kde je jen jeden vidící člověk. Ostatní jsou nevidomí.
Redakčně kráceno
David Budai
Zdroj: startupjobs.cz

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 104 číslo 1 leden 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Méně bývá více – neplatí pro mzdy
NAŠE VĚC – VOLBY VEDENÍ SONS
Program kandidátky na pozici prezidentky – Dagmar Filgasová
STALO SE
Zpráva ze zasedání Republikové rady SONS
Vodicí psi v Národním divadle
LIDÉ KOLEM NÁS
„Když ona může, tak já taky ještě můžu!“ Unikátní startup propojil nevidomé a seniory
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 01/2020
O čem se moc nemluví – Sebepřijetí II.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Český výrobce mobilů pro nevidomé míří do USA. Letos tam chce vytvořit 30 procent svého obratu
Deset let bezbariérové vyhlášky
KULTURA
James Risdon přinesl na Hrad světovou premiéru
ZDRAVÍ
Diabetická retinopatie – co předchází slepotě jako důsledku cukrovky?
Jedním z našich novoročních předsevzetí může být odnaučit se kouřit
SPORT
Černobílé problémy
Stříbro ze Soluně

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.