Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 20 Říjen 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Dáváte rádi dárky?
STALO SE: Lepší přístup ke službám pro handicapované
Alternativní Nobelovy ceny mají své držitele
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
Vzpomínka na Güntera Rybku
LIDÉ KOLEM NÁS: Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Opava
Markus Kirschner: Poslepu pozná padesát praček
ZORA RADÍ: Při čekání na vlak zabavte děti, odpočívejte i pracujte
KULTURA: Mezinárodní úspěch laureáta literární soutěže ZORY
Konec zlatých časů aneb Kouknu a vidím
BUDE VÁS ZAJÍMAT: „Body záchrany“ v pražských lesích
Vzdělávací portál Pélion
Vláda psychopatů nad úzkostnými neurotiky
SPORT: Mezinárodní dáma
INZERCE

Konec zlatých časů aneb Kouknu a vidím

Byl jsem krátce po operaci šedého zákalu. Výměna původní nefunkční čočky za novou umělou se zdařila. Mému vidění to však přesto příliš nepomohlo. Sítnice, kterou nebylo při předoperačním vyšetření vidět, byla až moc poškozena. I na tuto variantu jsem se musel už dopředu připravit. I když jsme šli do zákroku takříkajíc „naslepo“, byla by škoda nezkusit to. Po zbytek života si budu muset vystačit s malým fragmentem zraku. I za něj jsem ovšem stále vděčný. Zatímco u mě ještě k očekávanému zázraku nedošlo, v mnoha případech se tak děje. Lidé, kteří žili dlouhá léta v temnotě a byli odkázáni na pomoc svého okolí, najednou opět vidí.
Oční chirurgie udělala u nás v posledních letech výrazný krok kupředu. Operace šedého zákalu je dnes rutinní záležitostí. Znovunavrácení zraku však přesto zůstává malým zázrakem a darem z nebes.
Několik dní po plánovaném zákroku už sedím v čekárně oční ambulance. Společně se mnou tu na kontrolu u přednosty kliniky čeká mnoho dalších pacientů. Většina z nich v seniorském věku. Probíhají živé hovory, lidé si sdělují dojmy o průběhu operace. „Taky po operaci?“ oslovil mne vedle sedící starší pán. „Ano, ano, taky,“ odpověděl jsem. „No, a …?“, zajímal se. Vysvětlil jsem mu ve stručnosti, jak jsem při vážném úrazu přišel téměř o zrak a jak bych se mohl po zákroku opět těšit z dobrého vidění, nebýt dalších závažných poškození zraku. „Já jsem tady se svou manželkou,“ pokračoval v hovoru senior. Vtom se otevřely dveře ordinace a sestra ohlásila jméno dalšího pacienta. „Hedvičko, jsi na řadě,“ reagoval můj soused. „Prosím tě, to mi nemusíš říkat. Ještě slyším dobře!“ odsekla žena. „Mám tě tam doprovodit?“ zeptal se starostlivý manžel. „Co bys tam asi tak dělal? Trefím sama. Ty seď na zadku a neobtěžuj lidi svými řečmi, jo!“ Žena vklouzla do ordinace. Chvíli bylo ticho a pak se její manžel znovu rozhovořil. „Víte, pane, ona Hedvika není vůbec tak špatná žena. Jsme svoji už téměř 50 let. V našem vztahu byla odjakživa dominantní a já ji v tom velitelském postavení nechal. Co se nedalo snést, byl její perfekcionismus. Nádobí nebylo dost čisté, podlaha dost vytřená, koberce dostatečně vyklepané, prádlo a záclony zaprané, zahrádka nedostatečně zrytá, brambory špatně oškrábané, zelenina špinavá a tak dále a tak dále. Já i naše dvě děti jsme od ní zažili po léta velkou šikanu. Ach jo …!“ povzdechl si. „Všechno se muselo dělat dvakrát i třikrát. Malování, velký úklid, Vánoce, Velikonoce – to byly u nás hotové manévry. Manželka řídila, kontrolovala a zbytek rodiny kmital. Měla zrak jako ostříž a nic jí neuniklo. To její – Až odsud vidím šmouhy na zrcadle – mi ještě dnes zvoní v uších.“ Poté se pán na chvíli odmlčel. „No, neměl jste to vůbec jednoduché!“ politoval jsem ho. „Kde jsem to přestal?“ ozval se po chvíli. „Už si vzpomínám. Děti vyletěly z rodinného hnízda a my jsme s manželkou zůstali sami. No a pak moje paní začala ztrácet zrak. Šedý zákal postupoval velmi rychle. Tím, že začala být na mě téměř ve všem závislá, měnil se i její přístup ke mně. Byla milá, hodná a vlídná. Přibylo mi sice povinností, ale odpadly nepopulární a ponižující kontroly. Najednou mě těšilo uklízet, vařit, prát, nakupovat. Manželku jsem doprovázel k lékaři, četl jsem jí a chodili jsme na procházky. Byly to pro mne krásné časy a vypadalo to, že spolu prožijeme nádherný podzim života.“
„A co se změnilo?“ vstoupil jsem po chvíli do jeho zpovědi. „Toto štěstí se od nás, bohužel, odvrátilo,“ pokračoval můj soused. „Hedvika dlouhá léta nechtěla o operaci ani slyšet. Pak jí ovšem oční lékaři přesvědčili, že by to měla podstoupit. Ona se rozhodla pro zákrok. Já jsem jí v tom, pochopitelně, podporoval. Operace obou očí manželce vrátila zrak.“ „To byla pro vás určitě skvělá zpráva!“ zareagoval jsem. „Hm, myslíte?“, řekl posmutněle pán. „Pro mne to byl konec zlatých časů. Najednou bylo znovu všechno špatně. Co dělá to špinavé nádobí v dřezu? Kdy jsi naposledy pral záclony? Ty nevidíš, jak jsou ta okna černá? Odmrazuješ někdy ledničku? Co dělají ty plesnivé brambory ve spíži? Bla, bla, bla, bla … Nadává mi, že jsem špindíra. Vyčítá mi, že jsem se o ni nepostaral. Vyhrožuje, že všechno vezme opět do svých rukou. Má žena je prostě znovu ve formě. Já už nejsem nejmladší a mám strach, že to nedám ani fyzicky, ani psychicky. Přesto ji stále miluji a moc jí přeji, aby se jí vrátil zrak.“
Vtom se otevřely dveře ordinace. „Tak já už budu muset jít,“ řekl posmutněle pán a zvedl se z lavice. „Ať na mě Hedvička nečeká!“ Podali jsme si ruce a popřáli vše dobré. „Prosím tě, cos tady celou dobu dělal?“ přivítala ho jeho žena. „Určitě sis na mě stěžoval!“ „Ale, Hedvičko, jak můžeš vědět, že…“ „Protože tě moc dobře znám. Kouknu a vidím!“
Už byli ode mne dost daleko, když jsem zaslechl její káravý hlas. „Člověk tě na chvíli nesmí spustit z očí. Horší než malé dítě!“
Milan Linhart

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 20 Říjen 2017
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
Obsah
ÚVODEM
Dáváte rádi dárky?
STALO SE
Lepší přístup ke službám pro handicapované
Alternativní Nobelovy ceny mají své držitele
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
Vzpomínka na Güntera Rybku
LIDÉ KOLEM NÁS
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Opava
Markus Kirschner: Poslepu pozná padesát praček
ZORA RADÍ
Při čekání na vlak zabavte děti, odpočívejte i pracujte
KULTURA
Mezinárodní úspěch laureáta Literární soutěže ZORY
Konec zlatých časů aneb Kouknu a vidím
BUDE VÁS ZAJÍMAT
„Body záchrany“ v pražských lesích
Vzdělávací portál Pélion
Vláda psychopatů nad úzkostnými neurotiky
SPORT
Mezinárodní dáma
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.