Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 20 Říjen 2017

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Dáváte rádi dárky?
STALO SE: Lepší přístup ke službám pro handicapované
Alternativní Nobelovy ceny mají své držitele
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
Vzpomínka na Güntera Rybku
LIDÉ KOLEM NÁS: Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Opava
Markus Kirschner: Poslepu pozná padesát praček
ZORA RADÍ: Při čekání na vlak zabavte děti, odpočívejte i pracujte
KULTURA: Mezinárodní úspěch laureáta literární soutěže ZORY
Konec zlatých časů aneb Kouknu a vidím
BUDE VÁS ZAJÍMAT: „Body záchrany“ v pražských lesích
Vzdělávací portál Pélion
Vláda psychopatů nad úzkostnými neurotiky
SPORT: Mezinárodní dáma
INZERCE

LIDÉ KOLEM NÁS: Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Opava

Ač se to jeví nepravděpodobné, značná část členů SONS opravdu neví, že v každém kraji, ale i v řadě větších měst, kde jsou oblastní odbočky, bývá i poradce, který dokáže poradit v právních záležitostech stejně jako v oblasti sociální a i v dalších zašmodrchanostech života. Představujeme tedy čtenářům postupně jednotlivé poradce, aby pro vás bylo snazší obracet se na ně přímo, kdykoli je to potřeba.

OO OPAVA
Jmenuji se Iveta Čiháčková. Narodila jsem se v srpnu 1973 na severu Moravy, v malebném městě Opava. Zde jsem také prožila společně s rodiči a bratrem dětství. Už v období prvního roku života si maminka všimla, že můj zrak není úplně v pořádku, všechny předměty jsem si dávala hodně blízko k očím. Oční lékařka zjistila vrozenou oční vadu, v šesti letech rodičům doporučila, abych začala navštěvovat Základní školu pro slabozraké a vadně mluvící v Opavě. Tady jsem se setkala s dětmi, které měly stejné postižení jako já, nebyly mezi námi rozdíly, výuka ve škole byla přizpůsobena zrakovému postižení, ve třídách bylo maximálně dvanáct dětí. Učila jsem se výborně, měla jsem dobrou paměť, často jsem pomáhala s učením a úkoly slabším spolužákům.
Po ukončení základní školy jsem nastoupila na Gymnázium pro zrakově postižené do Prahy. Byla to pro mě velká změna, najednou jsem se ocitla daleko od rodiny, ve velkoměstě, na internátě. Naštěstí jsem měla štěstí na dobré vychovatelky a skvělé spolužáky. S děvčaty ze třídy a internátu se dokonce setkáváme dodnes, zůstaly jsme skvělé kamarádky, stýkají se naše rodiny, jezdíme na společné dovolené, naše děti jsou též kamarádi.
Po maturitě na gymnáziu jsem chtěla pokračovat ve studiu na vysoké škole. Vzhledem ke zrakovému omezení a době, kdy jsem ukončila studium na střední škole, byl výběr vhodné vysoké školy podstatně omezen. Chtěla jsem se stát lékařkou nebo učitelkou. Lékařská fakulta nepřipadala vůbec v úvahu, nakonec jsem si podala přihlášku na Pedagogickou fakultu na obor Speciální pedagogika. Tento obor jsem si vybrala, protože jsem byla celý život v kontaktu s postiženými dětmi a tudíž bylo pochopitelné, že jsem chtěla pracovat právě s nimi. Na vysněný obor jsem se bohužel opakovaně nedostala.
Našla jsem si práci v Praze, za nějaký čas jsem se ale vrátila do rodné Opavy, vdala jsem se a porodila dva syny, kterým jsem se poměrně dlouho věnovala. Navíc jsem se ještě starala o nemohoucí babičku, zde se objevily první poznatky, jak komunikovat se starými lidmi, které se mi hodí při mé dnešní práci.
Když nastoupili kluci do školy, pracovala jsem ve Zdravotnických potřebách a poté jsem nastoupila do Probační a mediační služby ČR, na středisko v Opavě. Organizace spadá pod Ministerstvo spravedlnosti a její činnost je zaměřena převážně na sociální práci s pachateli trestných činů, jež soud odsoudil a uložil jim alternativní tresty. Práce v PMS ČR mě velmi bavila, byla zajímavá a pestrá. Uvědomila jsem si, že by bylo dobré dodělat si vysokoškolské vzdělání, což by mi umožnilo i profesní posun. Slezskou univerzitu v Opavě, obor Sociální patologie a prevence, jsem studovala dálkově při zaměstnání. Bylo to poměrně náročné, skloubit práci, studium a rodinu nebylo vždy jednoduché. To, že jsem dokázala studium ukončit, mě velmi povzbudilo a při závěrečné promoci jsem si uvědomila, že by bylo dobré dodělat studium magisterské. Nyní tedy ještě studuji dálkově při zaměstnání na Ostravské univerzitě v Ostravě, obor Sociální pedagogika – prevence a resocializace.
Z PMS ČR jsem musela nakonec bohužel odejít. Důvod byl prostý, nemohu řídit motorové vozidlo, což bylo později v podmínkách pro zaměstnání v této organizaci. Začala jsem si hledat nové místo, nechtěla jsem zůstat doma jen na invalidním důchodu. Až tehdy jsem si poprvé výrazněji uvědomila, že mám omezení, které mě docela svazuje. Přestože jsem měla vysokoškolské vzdělání, často jsem se setkala s tím, že jedna z podmínek na přijetí do zaměstnání byla vlastnit řidičský průkaz.
Nakonec jsem narazila na inzerát v novinách, kde byla zveřejněna nabídka na místo sociálního pracovníka ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých ČR, Oblastní odbočce Opava. Organizaci jsem trochu znala, někteří z mých kamarádů pracují na ústředí v Praze. Přihlásila jsem se do výběrového řízení a v prosinci 2014 nastoupila jako sociální pracovnice.
Práce bylo poměrně hodně, postupně jsem se vše naučila a myslím, že jsem se docela rychle zapracovala. Když pak v polovině ledna 2015 odešla kolegyně a dlouholetá zaměstnankyně do jiného zaměstnání a já zůstala na OO sama, prožívala jsem někdy krušné chvíle. Často jsem slyšela: „za Helenky bylo tohle a teď je to takto“. Nakonec se vše srovnalo a dnes mohu konstatovat, že svou práci zvládám skvěle. Jako vedoucí oblastní odbočky mám ve svém malém týmu další tři spolupracovníky, kteří mi při mé práci pomáhají.
Práce se zrakově postiženými lidmi mě velmi naplňuje, vidím, že má smysl. Díky svému postižení se také dokážu lépe vcítit do toho, jak se klient cítí. Lidé se přicházejí zeptat na různé informace, které jim ráda poskytnu. Jsem šťastná, když vím, že za mnou přišel člověk, který se cítí zoufale, protože si neví rady a odchází s pocitem, že to nějak zvládne, že mu moje rady pomohly a někam ho nasměrovaly.
Vzpomínám si na pána, kterého připravil těžký úraz o zrak na obou očích, bylo mu čtyřicet let a byl opravdu zoufalý. Přišel v doprovodu manželky a oba byli velmi nešťastní, vůbec si nevěděli rady. Postupně jsem je seznámila s tím, kam se mají obrátit, co všechno si mohou vyřídit, na jaké dávky mají nárok, jaké pomůcky mohou pánovi pomoci v jeho náhle nelehké situaci, aby byl jeho „nový“ život co nejjednodušší. Samozřejmě, že v takovém případě je vše otázka času, ale když odcházeli s pocitem, že to snad půjde zvládnout, bylo znát, že tomu opravdu věří.
Nejčastěji k nám na OO přicházejí senioři, často jsou to lidé osamělí, přišli o životního partnera, děti a vnoučata žijí jinde a nemohou se o ně postarat, k tomu se přidá zhoršení či ztráta zraku a na světě je velké zoufalství a nechuť k životu. Pak je krásné vidět, když se tito lidé zapojí do některé z našich aktivit, zúčastní se například rekondičního pobytu a ožijí, ze smutného a zlomeného člověka se stane spokojený a šťastný človíček. V této chvíli vidíme, že naše práce má smysl, a že opravdu pomáháme.
A prosté slůvko DĚKUJI je často víc než nevelké finanční ohodnocení.
Iveta Čiháčková

S čím se můžete na naše poradce obracet:
? dotazy k příspěvku na péči či na zvláštní pomůcku (pomohou vám vyřídit žádost a v případě nespokojenosti také odvolání),
? dotazy související se zaměstnáváním (pracovní smlouvy na dobu určitou/neurčitou, dohody o provedení práce a pracovní činnosti, výpovědi),
? dotazy z oblasti důchodového pojištění (invalidní důchody, starobní důchody, přechod z invalidního do starobního důchodu),
? dotazy související s průkazem ZTP a ZTP/P – výhody a povinnosti držitele, pomoc při zařízení průkazu.

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 101 Číslo 20 Říjen 2017
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
Obsah
ÚVODEM
Dáváte rádi dárky?
STALO SE
Lepší přístup ke službám pro handicapované
Alternativní Nobelovy ceny mají své držitele
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
Vzpomínka na Güntera Rybku
LIDÉ KOLEM NÁS
Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Opava
Markus Kirschner: Poslepu pozná padesát praček
ZORA RADÍ
Při čekání na vlak zabavte děti, odpočívejte i pracujte
KULTURA
Mezinárodní úspěch laureáta Literární soutěže ZORY
Konec zlatých časů aneb Kouknu a vidím
BUDE VÁS ZAJÍMAT
„Body záchrany“ v pražských lesích
Vzdělávací portál Pélion
Vláda psychopatů nad úzkostnými neurotiky
SPORT
Mezinárodní dáma
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.