Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 11 červen 2001

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Zmatky nejen kolem násilí
Odešel varhaník evropské úrovně
Naše Velikonoce
Malé měsíční zauvažování červnové, aneb Hned po hokeji třešně?
Změny odečitatelných položek u daní z příjmů
Opět v Krakovské
Orientační úpravy pro nevidomé na místech přístupných veřejnosti (Dokončení)
Buňky řízené tranzistorem
Senioři dostanou nálepky na hole
7. mezinárodní knižní veletrh "Svět knihy 2001"
Oslavil narození vnučky ziskem poháru
ZLENICE 2001
Dvojnásobný úspěch Moravanů
Dvakrát v Opavě
V Luhačovicích o tituly
Tři miniportréty mistrů republiky
Již podvacáté
Pozvánka na Dny zdravotně postižených VIVAT VITA 2001
Oznámení
Sdělení

Odešel varhaník evropské úrovně

Oldřich Nyklíček přišel na svět v podkrkonošské Úpici
19.června 1917 a oči měl od narození poškozené. Sudičky mu
však daly do vínku absolutní hudební sluch, nevšední hudební
nadání, paměť na melodie a usilovnost v učení.
První harmoniku dostal ve čtyřech letech. V sedmi si
vyrazil levé oko nárazem o ostrou kliku. Otec ho zavezl do
pražské Všeobecné nemocnice na Karlově náměstí, ale ani tam se
od narození nevidící oko nepodařilo zachránit. Na pravé oko
sice s obtížemi, ale přece jen rozeznával písmena.
Když mu bylo dvanáct let, přišel do školy v Praze na
Hradčanech. V prvém roce se učil hře na klavír a housle, v
druhém přidal lesní roh, ve čtvrtém varhany a kontrabas i
sólový zpěv.
Všechno zvládal tak, že ještě jako žák hrával v pražských
kostelích u sv.Jakuba i Tomáše, u sv.Mikuláše, v Loretě i ve
Strahovském klášteře a u Dominikánů ve Vysočanech. Vyučil se
také ladičem pian.
V roce 1941 Oldřich opouští hradčanský ústav a vrací se do
rodné Úpice, hraje v kostele ve Svatoňovicích. Během
posledních válečných Vánoc se Oldřich vypravil do Hradce
Králové. Chtěl si na Štěpána poslechnout tamějšího varhaníka.
Během leteckého poplachu v krytu poznal svou budoucí
manželku. Moc dlouho se nerozmýšleli - už v únoru 1945 se
konala svatba. Bydleli v podkrkonošské Rtyni v chaloupce, on
hrál nejen v místním kostele, ale i ve Svatoňovicích, v Úpici
a v Kostelci. Navzdory špatnému zraku všude chodil sám, neboť
autobusy tehdy ještě nejezdily.
V říjnu 1945 dostali manželé lepší byt a narodil se jim
syn. Porod byl těžký a manželka dlouho ležela. Oldřich proto
musel přerušit výuku svých mnoha žáků, které vzdělával ve hře
na různé hudební nástroje, aby se mohl věnovat převážně
vlastní rodině.
O jeho nevšedním varhanickém umění se dozvěděl i tehdejší
farář ve Vrchlabí. Nabídl mu nejen zaměstnání, ale i ubytování
na faře. Oldřich se tam s celou rodinou koncem ledna 1946
přestěhoval a stal se tak prvním poválečným profesionálním
českým varhaníkem. V červnu téhož roku dostal byt v domě,
který je majetkem města. Tady bydlel do konce svého života. Do
kostela to neměl daleko - hrál v něm od ledna 1946 do 30.září
1991.
Vzpomínal, jak za jedno vystoupení v pražských kostelích
dostával desetikorunu, když nástupní plat v roce 1946 činil
500 Kčs. Teprve v roce 1953 mu farář platil tisíc korun.
Pravdou je, že jako ladič a učitel hudby si vydělal víc.
Invalidní důchod dostal až v roce 1965 a to 540 Kčs. Oldřich v
tom nebyl výjimkou, což pro většinu dnešních mladých zrakově
postižených zní skoro neuvěřitelně. Jeho paní však dovedla
skromně hospodařit. Oba se snažili, aby jejich syn, který vidí
dobře, získal vzdělání. Když Oldřich ovdověl, syn ho chtěl
vzít k sobě. Ale on raději žil sám tam, kde to dobře znal, kde
vše mělo své místo.
V roce 1975 se podrobil operaci, ale po půl roce nastal
kolaps; od té doby byl prakticky nevidomý.
Dříve působil i ve výboru místní organizace Svazu invalidů,
ale pro pokročilý věk se po první mozkové příhodě přestal
aktivně angažovat. Odebíral i ZORU v bodovém písmu, ale
vnímání hmatem se mu zhoršilo a po druhé mozkové příhodě mu
čtení přestalo vyhovovat.
Do té doby ještě vyučoval převážně hře na klavír a housle,
neboť na varhany nebylo kde cvičit. Potřetí prodělal mozkovou
příhodu a když se vrátil z nemocnice, pobyl asi týden v rodině
svého syna. Brzy ale chtěl do svého, tam kde to přesně znal.
Po založení místní odbočky SONS ho několikrát navštívil
předseda a zajistil pro něho odebírání ZORY na kazetách a jiné
zvukové časopisy a přílohy ZORY. Do poslední chvíle se živě
zajímal o dění u nás i ve světě. Měl své oblíbené pořady v
rozhlase, které pravidelně sledoval. Na prvním místě
samozřejmě varhaní koncerty.
Přestože tvrdil, že je rád sám a návštěvy nečeká, těšilo
ho, když za ním přátelé z místní odbočky SONS přišli. Rád
vzpomínal, jak hrával na různé nástroje v místní kapele. Někdy
také skončili ráno v šest a o sedmé už zasedl v kostele za
registry varhan.
Měl absolutní sluch a rozeznal sebemenší nepřesnost v
přednesu. Díky nevšední hudební paměti dokázal po jednom
vyslechnutí melodii zopakovat. Většinu skladeb, které kdy
hrál, se naučil nazpaměť. Věřil, že když se mu zlepší
pohyblivost rukou, dokázal by i ledacos zahrát. Moderním
elektronickým nástrojům nepřišel na chuť, stejně jako moderním
skladbám populární hudby. Tvrdil, že málokterá má dynamiku, že
zvuky duní stále stejně silně a jen zdůrazňují rytmus, a
melodie v hluku zaniká.
Součástí jeho světa byl samozřejmě radiomagnetofon, na němž
si občas nahrával něco z toho, co ho zajímalo. Nejvíc
pochopitelně sledoval varhaní koncerty.
Oldřich byl jedním z těch, kteří se umějí radovat z každého
dne, který jim osud dopřál. Odešel tiše, zapomenut mnohými,
kterým svým bravurním přednesem pořádal při normálních
bohoslužbách překrásné a nezapomenutelné koncerty.
Opustil nás tiše, tak jako žil, 29.dubna 2001.
Jaromír
Kavka

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 85. Číslo 11 červen 2001
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Mayer
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: (02) 21 46 21 76
Fax: (02) 21 46 21 75
e-mail:zora@braillnet.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- korun českých
Obsah:
Zmatky nejen kolem násilí
Odešel varhaník evropské úrovně
Naše Velikonoce
Malé měsíční zauvažování červnové, aneb Hned po hokeji třešně?
Změny odečitatelných položek u daní z příjmu
Opět v Krakovské
Orientační úpravy pro nevidomé na místech přístupných
veřejnosti (dokončení)
Buňky řízené tranzistorem
Senioři dostanou nálepky na hole
7. mezinárodní knižní veletrh "Svět knihy 2001"
Skutek neutek
Oslavil narození vnučky ziskem poháru
ZLENICE 2001
Dvojnásobný úspěch Moravanů
Dvakrát v Opavě
V Luhačovicích o tituly
Tři miniportréty mistrů republiky
Již podvacáté
Pozvánka na "Dny zrakově postižených VIVAT VITA 2001"
Oznámení
Sdělení

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.