Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 5 březen 2001

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

# Zprávy ze SZdP v ČR
# Osobnost Jána Jesenského
# Kdo byl Josef Zeman
# Deset let činnosti
# Klub držitelů vodicích psů informuje
# Zákonná úprava mzdy
# Malé měsíční zauvažování březnové, tedy internetové
# Mikročip časem vrátí nevidomým zrak
# Život s bílou holí
# Z nabídky rekondičních pobytů
# Centrum služeb Domažlice nabízí
# K článku "Jaký mobil?"
# Baterie: Provozní a pohotovostní doba - čím delší jsou tyto
# Displej: Čím je displej větší, tím více poskytuje řádků a
# Signalizace: Vibrační vyzvánění - může nevidomému nahrazovat
# Odolnost: Nejvhodnější je, chybí-li telefonu všelijaká
# Další funkce: Dualita - pro lepší využití pokrytí signálem
# Menu a ovládací prvky: Čím je menu jednodušší a logičtější,
# Z aktivit šlechtičny
# Turnovské muzeum i pro nevidomé
# Rotariáni předali výtěžek koncertu
# Dovolená v Tunisku
# Opožděná gratulace
# Přebor Prahy v showdownu jednotlivců

# Osobnost Jána Jesenského

Úkol je to těžký, přetěžký. Od padesátých let jsme stáli
spolu a s několika dalšími přáteli, které prověřil čas, bez
ohledu na složité a to často velmi složité peripetie
společenských i ekonomických poměrů vývoje naší společnosti po
2.světové válce, a vymýšleli, pracovali, bojovali - nevím, co
by mělo přednost v těchto pojmech, asi všechny tři - za lepší
postavení ve společnosti, za lepší život nevidomých a
slabozrakých v Československé republice.
Po návratu ze studií u prof.B.I.Kovalenka, významné
osobnosti v oboru tyflopedie na Pedagogickém institutu Gercena
v Leningradě, vrátil se plný energie svého mládí a vrhl se do
dalšího studia, do odborné činnosti i praktické práce ve
prospěch zrakově postižených a počíná tak jeho růst vědecké
práce neobyčejného rozmachu a šíře.
Hluboké a aktivní sociální cítění si přinesl již z
rodinného prostředí v Hlohovci na Slovensku, kde se 3.března
1931 narodil. Do jeho školních let zasáhl rušivě konec druhé
světové války. Gymnázium zakončil maturitou v Trnavě. Po
maturitě urřitý čas působil ve školství a to jej pochopitelně
přivedlo ke studiu na vysoké škole pedagogického směru.
Studoval na Komenského univerzitě v Bratislavě pedagogiku a
psychologii.
V roce 1959 začal pracovat jako asistent Ústavu
defektologie (u prof.Sováka), později na katedře psychologie
Vysoké školy pedagogické v Praze (u prof.Tardyho), od roku
1960 pracoval v Kabinetu defektologie (u prof.Kábeleho) a v
oddělení pedagogiky (u prof.Dostála) v Ústavu pro dálkové
studium učitelů na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy jako
odborný asistent. Zde také začal studovat v externí
aspirantuře. Po vzniku katedry speciální pedagogiky na PFUK v
roce 1964 přešel na toto pracoviště jako vedoucí oddělení
tyflopedie. V roce 1972 obhájil svoji kandidátskou práci o
tyflografice - diplom však obdržel až po letech.
V sedmdesátých letech, přes podporu některých přátel, byl
ve své práci na PFUK tak omezován, že musel odejít. Nevidomí
přátelé mu pomohli nastoupit v roce 1977 na místo odborného
referenta na Federálním výboru Svazu invalidů, kde se záhy pro
svou aktivitu a vědeckou a odbornou erudici stal poradcem
vedoucích pracovníků. Nešlo jen o práci teoretickou a
vědeckou. Jeho smysl pro realizaci plánů, neobyčejná manuální
zručnost, nezvyklá u takových vědeckých pracovníků ho vedla i
ke kontaktům s těmi, kteří v poválečných letech navazovali na
tradice meziválečného období tehdejších spolků, usilujících o
samostatnost slepců. Nové období života celé společnosti
přinášelo nové možnosti všestranného rozvoje. Ján Jesenský
našel tak velmi brzy cestu do řad nevidomých a slabozrakých,
ať již ve smyslu činnosti organizační nebo kontaktů osobních a
přátelských.
V syntéze praktických dovedností a v kontaktu s
organizacemi nevidomých a slabozrakých i dalším teoretickým
studiem vznikaly komplexní programy sociální rehabilitace pro
nevidomé a slabozraké ve všech jejich složkách: prostorová
orientace, znalost bodového písma, sebeobsluha, tyflografika a
reedukace zraku. Tyto programy se od sedmdesátých let staly
nosnou náplní činnosti a úkolem organizačních složek
nevidomých a slabozrakých. Rozeběhly se kurzy instruktorů v
těchto složkách a následně kurzy dole v terénu pro členy
základních organizací.
V praxi anticipovaly současné potřeby a přirozenou cestou
přerostly transformací do současnosti, kdy na nich staví své
rehabilitační působení většina občanských sdružení.
V této poloze aktivit je nutno zařadit i první
rehabilitační kurzy - tehdy jen dvouměsíční - pro později
osleplé, původně v Učňovské škole internátní v Praze-Krči. Ty
později vedly k založení prvního celostátního Rehabilitačního
střediska pro později osleplé v Levoči na Slovensku v roce
1977.
Z iniciativy Jána Jesenského začala v roce 1963 také
vycházet odborná příloha ZORY - Tyflologické listy, kterou
redigoval spolu s redakční radou.
Proč tento trochu obsáhlý výčet? Všude, všude figuruje
jméno Jána Jesenského - v teorii, v organizaci, v praxi.
Samozřejmě, že se tato oblast teorie a organizační činnosti
odrazila i v činnosti publikační.
Po listopadu 1989 se angažoval v transformaci občanských
sdružení zdravotně postižených. Byl rehabilitován a po
konkurzu se vrátil na PFUK v Praze. Stal se vedoucím oddělení
rehabilitace a rekvalifikace na katedře speciální pedagogiky.
Od roku 1993 vedl také oddělení tyflopedie. Pokračoval v
odborné práci v nově vznikajících občanských sdruženích. Vedly
jej k tomu mimo jiné antropologické metody a postupy, které
zde bylo možno aplikovat. Využíval možnosti pro širší
publikační činnost i možnosti pro mezinárodní spolupráci.
V roce 1992 se habilitoval jako docent na Univerzitě
Komenského v Bratislavě. Bylo mu zde nabídnuto místo vedoucího
katedry tyflopedie a profesura. Po rozdělení ČSSR se však
rozhodl žít a pracovat tam, kde odborně vyrostl, tj. v Praze
na Univerzitě Karlově.
Stále svěží a plný dalších plánů odchází v roce 1996 do
důchodu. Z mnoha nabídek přijal náročné dobudování a vedení
katedry speciální pedagogiky na naší nové univerzitě v Hradci
Králové.
Jak lépe zhodnotit praktickou, pedagogickou, vědeckou a
publikační činnost Jána Jesenského, nežli použitím slov přední
evropské osobnosti v oblasti speciální pedagogiky Světly
Solarové-Reese, profesorky na univerzitě v Dortmundu:
"Ve většině případů je případná organická příčina postižení
člověka pro pedagogy zajímavá až druhotně. Pro pedagoga stojí
v popředí úsilí pedagogickými prostředky navodit situace, aby
postižený mohl vést naplněný život. Cílem a účelem vědecké,
odborné a praktické činnosti docenta Jána Jesenského je právě
tato snaha. Teoretická báze speciální pedagogiky docenta
J.Jesenského, stavějící rehabilitaci a integraci zdravotně
postižených na uchovaných schopnostech postiženého a na
možnostech sociálních systémů, stojí v kontrastu s pojetími
speciální pedagogiky posledních 150 let.
Moderní vývoj společnosti postupně dochází do stadia, kdy
individualita a emancipovaná seberealizace jednotlivce nabývá
na stále větším významu. Dosud existující všeobecná mobilita
ve skutečném a v přeneseném slova smyslu konfrontuje lidstvo k
poznání, že jak komplexita, tak různorodost lidské existence
je pravděpodobně nekonečná a respektování tohoto jevu se stává
nezbytností. Zbývá vytvořit systémy, které v této realitě
naučí lidstvo žít. Příspěvek docenta J.Jesenského k teoretické
bázi a k praktickým konceptům speciální pedagogiky vede
soustavně právě tímto směrem."
Hovoříme-li o životě, činnosti a díle Jána Jesenského,
nelze se nezmínit alespoň stručně o publikační činnosti,
kterou jsme již připomněli. Seznam obsahuje na 400
publikačních čísel. Z nich je 42 monografických a knižních
publikací, 7 takových je i v cizím jazyce, 33 učebnic a
učebních textů, 216 studií a odborných článků - 51 v cizím
jazyce a další. Uvádíme alespoň z poslední doby: "Nárys
komprehensivní reedukace zraku" - 1997, "Andragogika a
gerontagogika handicapovaných" - 2000, "Základy komprehensivní
speciální pedagogiky" - 2000. V poslední době jde o publikace
zásadního charakteru, zapadající do nových poměrů uvedení
české speciální pedagogiky do nového tisíciletí. Je to
zobecnění poznatků vlastních i jiných autorů domácích i
zahraničních. Je v nich nastíněn nový systém speciální
pedagogiky, který je otevřený dalším novým poznatkům.
Celoživotní zaměření Jána Jesenského jej vedlo ke členství
v několika vědeckých organizacích a expertních komisích. Jeho
vědecká erudice a činnost je uznávána doma i v zahraničí.
Vedle odborně vědeckého a pedagogického působení i při své
práci na publikacích si J.Jesenský našel vždy čas pro přímé
praktické působení v různých společenských organizacích a
občanských sdruženích. V současné době je předsedou Ústředního
výboru Svazu postižených civilizačními chorobami, předsedou
Sdružení zdravotně postižených v ČR a místopředsedou nově
vzniklé jednotné střechové organizace Národní rady pro
zdravotně postižené. Ve své osobnosti tak spojuje vlastnosti
profesionála i humánně, demokraticky a sociálně cítícího
člověka.
Druhá polovina 20.století nebyla obdobím klidného rozvoje
společenských vztahů a změny, zvraty, rizika a jejich řešení
poznamenaly život nás všech. Poznamenaly i životní a vývojovou
linii Jána Jesenského. Jeho sepětí s myšlenkovou náplní i s
konkrétním postavením v dějinách hnutí nevidomých v tomto
období mu pomohlo překonat pracovní a životní potíže a zůstat
na cestě, na poli aktivní pomoci ve všech směrech osobám těžce
zdravotně postiženým, především nevidomým a slabozrakým.
Sedmdesáti let se Ján Jesenský dožívá v plné pracovní
svěžesti a plný dalších pracovních plánů. I v době jeho
významného životního jubilea očekává široký okruh jeho
spolupracovníků ve speciální pedagogice a v rehabilitačním
působení jeho další tvůrčí růst a vklad do poznání a
pozitivních změn v životě zdravotně postižených.
Vždy bylo jeho snahou probouzet reálné sebevědomí zdravotně
postižených, právě i nevidomých k tomu, aby především sami se
snažili dosáhnout rovnocenného postavení ve společnosti. Za to
vše mu patří veliký dík.

Z.Š.

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 85. Číslo 5 březen 2001
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová, Jiří Mayer a Markéta Švehlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 115 17 Praha 1
Telefon/Fax: (02) 22 21 20 31
e-mail:zora@braillnet.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- korun českých
Obsah:
Zprávy ze SZdP v ČR
Osobnost Jána Jesenského
Kdo byl Josef Zeman
Deset let činnosti
Klub držitelů vodicích psů informuje
Zákonná úprava mzdy
Malé měsíční zauvažování březnové, tedy internetové
Mikročip časem vrátí nevidomým zrak
Život s bílou holí
Z nabídky rekondičních pobytů
Centrum služeb Domažlice nabízí
K článku "Jaký mobil?"
Z aktivit šlechtičny
Turnovské muzeum i pro nevidomé
Rotariáni předali výtěžek koncertu
Dovolená v Tunisku
Opožděná gratulace
Přebor Prahy v showdownu jednotlivců

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.