Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 18 září 2011

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Brněnský jubilant
ERGONES
Nevidomí v Kosovu
Bus Tour 2011
Opět vidí na obě oči
Z nových zdravotnických příruček
Konzervatoristé pomáhají
Koho potkáváme (9): Paní Knihovnice
QUARDO na Czech Open Pardubice
Hráli Labyront
Vydařený společný výlet
Dovolená v Turecku
Blaničtí rytíři a zahrada pro nevidomé
Večer lidí dobré vůle
Golf pro Leontinku
Už roky terorizuje sousedy
Turistická pozvánka na Šumavu
Mezinárodní turnaj ZP v kuželkách

Brněnský jubilant

S PhDr. Josefem Smýkalem jsem se poprvé setkala v r. 1972. Tehdy
si přišel do 1. ročníku pro tři nevidomé žákyně, mezi nimiž jsem
byla i já. Když si nás odváděl do hudebny, netušila jsem, že
jednou spolu budeme trvale spolupracovat. Díky němu jsem např.
začala studovat na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku
v Praze, protože jsem měla bohaté základy hudební teorie. Od r.
1997 navštěvuji slepecká muzea v Evropě atd.
Narodil se 19. září 1926 ve Vlčnově na Moravském Slovácku. Již
v dětství se u něho projevila těžká zraková vada, přesto pět let
navštěvoval obecnou školu ve svém rodišti. V roce 1937 nastoupil
do brněnského ústavu pro nevidomé. Po dokončení základního
vzdělání byl povinen vyučit se, jako ostatní chovanci, některému
z řemesel (košikářskému). Hře na klavír se učil u Rudolfa
Krchňáka, později u prof. Vladimíra Hawlíka, na housle a klarinet
u Otakara Pejši a na varhany u Stanislava Kyseláka. Ladění
klavírů se vyučil u Františka Podluckého. Po vykonání státní
zkoušky z hudby na Brněnské konzervatoři v r. 1947 z ústavu
odešel. Ve zdokonalování svých interpretačních dovedností
pokračoval potom ještě (1949 - 1950) na brněnské konzervatoři
u prof. Emila Šotoly ve hře na klavír.
Celý život se aktivně věnuje nevidomým a slabozrakým. Pracoval ve
Svazu invalidů, do něhož přešel jako člen Podpůrného spolku
samostatných slepců. Spolu s Františkem Novozámským, později
osleplým učitelem, vybudoval v Brně první Klub nevidomých.
Prostory pro kulturní a zájmovou činnost získali v Bayerově ul.
č. 42.
Před nástupem na Základní školu pro nevidomé v Brně vyučoval na
hudebních školách a působil dlouhá léta jako funkcionář
společenských organizací lidových škol umění v Brně. Byl členem
České pedagogické společnosti a České hudební společnosti.
V r. 1959 začal natáčet zvukovou knihu pro nevidomé. S herci
brněnských divadel, studenty JAMU a také Igorem Barvičem, který
byl prvním spíkrem, načítali na magnetofonový pás tituly, o které
byl mezi nevidomými velký zájem. J. Smýkal se později podílel
i na rozšiřování samizdatové literatury, kterou soukromě se svými
přáteli natáčel na magnetofonové pásky nevidomý Klement Lukeš.
V rámci kulturní činnosti brněnské organizace nevidomých
a slabozrakých se organizačně podílel na pořádání koncertů
posluchačů konzervatoře pro těžce zrakově postižené studenty.
V r. 1993 tuto tradici obnovil.
3. prosince roku 1989 se jako jediný z Moravy zúčastnil prvního
zasedání přípravného výboru pro založení České unie nevidomých
a slabozrakých. V dubnu r. 1990 založil a také do konce roku
1991 vedl její první odbočku v Brně. V té době (1990) začal
z vlastní iniciativy vydávat pro nevidomé "Brněnský občasník",
který vedl do r. 2000. Pro malý zájem čtenářů bohužel skončilo
jeho vydávání. V témže roce se stal členem prezidia Nadace pro
pomoc nevidomým dětem, kde působil do r. 1998.

PhDr. J. Smýkal - pedagog
Svou hudebně pedagogickou dráhu začal v Brně již jako student.
Vyučoval v soukromé škole Josefa Slimáčka, potom v hudebních
školách v Uherském Brodě, Svitavách a opět v Brně. Hru na klavír
si i v této době zdokonaloval, aby mohl reprezentovat hudební
školy, ve kterých vyučoval. S úspěchem hrál na mnoha učitelských
koncertech i v rámci jiných kulturních institucí.
Žáci J. Smýkala byli na velmi dobré hudební úrovni. Mnozí z nich
se zúčastňovali různých hudebních soutěží i vystoupení
v rozhlase. Mimo to po tři roky vedl velký dětský pěvecký sbor
při brněnské opeře (dnešní Cantiléna), který účinkoval při
dětských scénách ("Jakobín", "Boris Godunov").
V r. 1967 nastupuje jako učitel hudební výchovy a hry na hudební
nástroje (klavír, akordeon a zobcová flétna) do Základní školy
pro nevidomé a slabozraké v Brně. Mimo to zde vedl dětský pěvecký
sbor, s nímž se zúčastňoval různých i mezinárodních soutěží.
Školní pěvecký sbor byl na mimořádné úrovni, jelikož mohl
uplatnit své dřívější zkušenosti z lidových škol umění
i z divadla.
Je autorem první české učebnice Braillovy hudební notace pro
nevidomé žáky základních škol a také spoluautorem učebnice
hudební nauky.
Pro zvýšení úrovně výuky hudební výchovy nevidomých
a slabozrakých navrhl a vyrobil několik originálních speciálních
učebních pomůcek, které jsou aplikovanými náhradními grafy (za
běžnou černotiskovou hudební notaci) pro hmatové vnímání pohybu
melodie při rozvoji uvědomělé vokální intonace.
Jsou to: "němá" elektrická intonační klávesnice, která se velmi
osvědčila při přípravě žáků ke studiu na konzervatoři z intonace
a sluchové analýzy. Nahrazuje zrakové představy vzniklé na
základě běžné notace představami hmatovými; další pomůckou, která
se v praxi neméně osvědčila je trojrozměrný model durové
stupnice. Nevidomí žáci hmatem získávají představu o vzájemných
tónových vztazích stupnice; model stavebnice pro vytváření
hmatových představ všech druhů stupnic pomocí pohyblivých táhel.
Tato pomůcka nebyla vyrobena, jelikož se její funkční model
ztratil. Pro slabozraké žáky připravil speciální notový sešit,
světelnou notovou tabuli aj.
Své praktické i obecné zkušenosti průběžně publikoval v odborných
časopisech. v současné době se k mé lítosti žádná jeho učebnice
notopisu a hudební nauky, ani jím navržené učební pomůcky
nepoužívají.
Ke studiu na konzervatoři připravil několik žáků (v oboru klavír,
akordeon). Zvlášt výborné výsledky dosahoval v přípravě uchazečů
k přijímacím zkouškám na konzervatoř ve sluchové analýze, hudební
teorii i Braillově bodové hudební notaci.
Zúčastnil se prací na tvorbě učebních plánů vyučování hudbě na
základních školách pro nevidomé i základních školách pro
slabozraké. Je autorem nebo se podílel na tvorbě učebních osnov
vyučovacího předmětu hudební výchova, dále hry na hudební
nástroje a pro hudební nauku.
Stal se iniciátorem pravidelných seminářů učitelů hudby ze všech
základních škol pro nevidomé a slabozraké v tehdejším
Československu. Vytvořily se podmínky pro výměnu zkušeností. Díky
kladnému přístupu ředitele Drahomíra Hanáka zorganizoval v r.
1973 první výměnný koncert žáků ZDŠI pro nevidomé a slabozraké
v Brně se ZDŠI pro slabozraké v Bratislavě. Na koncertech se
spojily oba dětské pěvecké sbory ke společnému přednesu českých
i slovenských písní. V těchto výměnných koncertech, které
bezesporu přispěly ke vzájemnému sblížení učitelů i žáků obou
škol, se od r. 1994 k velké škodě nepokračuje.
V roce 1977 byl jmenován ředitelem Základní školy pro nevidomé
a slabozraké v Brně. Toto období mu přineslo nemalé starosti
s budovou a školní zahradou, které byly v dezolátním stavu. Na
hudbu mu nezbývalo mnoho času. Soustředil se na úpravy školního
a internátního prostředí rozsáhlými stavebními adaptacemi. Velké
úsilí věnoval zavedení ústředního vytápění budovy i stavebním
úpravám směřujícím k rozšíření učeben, kabinetů i k zlepšení
zanedbaných hygienických podmínek.
V r. 1979 při budování hřiště pro mateřskou školu se mu jeho
zrak dramaticky zhoršil. V této době také zobecnil a publikoval
své poznatky z oboru hudebního vzdělávání nevidomých
a slabozrakých i některých specifických psychologických výzkumů.
Mnohé práce potom dokončil až v důchodu.
V červenci r. 1982 se pro neporozumění spolupracovníků a na
nátlak stranických i školských orgánů vzdává funkce ředitele
a zůstává na škole jako učitel hudby.

PhDr. J. Smýkal - tyfloped
Když byly při pedagogických fakultách v r. 1962 otevřeny katedry
speciální pedagogiky, ihned se už jako učitel lidové školy umění
o studium zajímal a po dohodě s ředitelstvím ZDŠI pro nevidomé
v Brně se zapsal na katedru speciální pedagogiky v Olomouci. V r.
1966 studia dokončil. V r. 1973 byl po úspěšných rigorózních
zkouškách na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze
promován na doktora filozofie.
Od r. 1974 do 1987 externě vyučoval na katedře speciální
pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Po dva roky (1991 - 1993) byl smluvním učitelem na katedře
speciální pedagogiky Masarykovy univerzity v Brně. I v současné
době, pokud je zájem, poskytuje odborné konzultace studentům
kateder i jiným odborným pracovištím. Jeho internetové stránky
stále navštěvuje množství studentů se svými dotazy.
Byl členem redakční rady časopisu "Psychológia a patopsychológia
dieťaťa" v Bratislavě. Po 35 let (1965 - 2000) byl dopisovatelem
časopisu "Otázky defektologie" a následně i časopisu "Speciální
pedagogika". Některé jeho články vyšly v zahraničí a "Hovory
s rodiči" byly přeloženy do ruštiny; o jejich vydání se postarali
ve Státní knihovně v Sankt Peterburku. Pro každý rok zpracovával
"Tyflopedický kalendář".
Zavedl dosud neexistující soustavnou evidenci předškolních těžce
zrakově postižených dětí. Při Základní škole pro nevidomé
a slabozraké v Brně založil (1977) u nás první Tyflopedickou
poradnu pro rodiče nevidomých a těžce slabozrakých dětí raného
věku, kterou vedl do r. 1993. V r. 1978 založil (vlastně obnovil
v r. 1950 zrušenou) mateřskou školu pro nevidomé. Pro uplatňování
některých specifických výchovných hledisek navrhl a ve spolupráci
s Františkem Ficiánem vyrobil několik pomůcek. Své celoživotní
sbírky věnoval Slepeckému muzeu, které založil v r. 1992 a vedl
do listopadu r. 1997. Dodnes s oddělením Dokumentace
tyflopedických informací Technického muzea v Brně aktivně
spolupracuje.

PhDr. Josef Smýkal - publicista
Jeho odborná i jiná publikační činnost je mimořádně bohatá. Ve
svých pracech popisuje a zobecňuje nejen vlastní zkušenosti,
nýbrž vždy usiloval také o hledání v naší i zahraniční literatuře
řešení podobných témat, která zpracovával. Je autorem několika
pedagogických čtení, z nichž jedno bylo ohodnoceno jako nejlepší
v oboru a předneseno na Dnech J. A. Komenského ve Fulneku. Je
rovněž autorem několika speciálních učebnic pro hudební výchovu
a první učebnice Braillovy bodové hudební notace pro žáky
základních škol pro nevidomé.
Kromě takřka 250 příspěvků do odborných časopisů s hudebně
pedagogickou, tyflopedickou, psychologickou a historickou
tematikou u nás i v zahraničí je to několik desítek zásadních
článků ke společenské situaci ve slepeckém hnutí.
V dalších pracech řeší problematiku výchovy nevidomého dítěte
raného věku. Pročítáme-li je pozorně, zjistíme, že v nich
rozebírá a uplatňuje dosud opomíjenou psychiku hmatového vnímání,
specifika klasifikace výchovných a vyučovacích metod aj. Objevil
a zpracovává trojí funkci ruky nevidomého v kompenzačním procesu,
kde zdůrazňuje význam zpětných hmatových aferentací. Zpracoval
životopisy několika významných tyflopedů. Známé jsou jeho
"Tyflopedické kalendáře".
Ze samostatných a rozsáhlejších prací to jsou: "Těžce zrakově
postižené dítě v rodině", "Výchova nevidomého dítěte", "Hovory
s rodiči o výchově nevidomého dítěte", "150 let výchovně
vzdělávací instituce pro nevidomé v Brně", "Vznik a vývoj písma
pro nevidomé", "Pohled do dějin slepeckého písma", "Tyflopedické
kalendárium", "Vznik slepeckého muzea v Brně", "Katalog
Slepeckého muzea", "Hudební tradice školy pro nevidomé
a slabozraké v Brně", "Čtyři brněnská zastavení", "Tyflopedický
lexikon" (jeho první vydání bylo vytištěno v r. 1998 a druhé
rozšířené vydání vyšlo v r. 2006) a "Pohled do dějin slepeckých
spolků". V rukopisech má dvě rozsáhlé práce: "Hudební výchova
nevidomých dětí" a "Gnóze nevidomých v umění". V poslední době
pracuje na vydání publikace "Studie a statě". Shromáždil na 250
příspěvků a pojednání, které uveřejňoval od r. 1965 do r. 2009
v různých odborných i jiných časopisech a sbornících. Publikace
vyjde v knižnici oddělení dokumentace tyflopedických informací
Technického muzea v Brně.
Osobně si vážím jeho citlivého přístupu k veškeré práci, kterou
stále ještě v plné síle zastává.

Milý pane učiteli,
za všechny, kdo Vás znají, přeji stálé zdraví, osobní pohodu
a radost z vykonané práce, kterou s obrovským nadšením děláte pro
nevidomé a těžce slabozraké.

Mgr. Eliška Hluší

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 95. Číslo 18 září 2011
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Dana Kudlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč
O b s a h :
Brněnský jubilant
Ergones
Nevidomí v Kosovu
Bus Tour 2011
Opět vidí na obě oči
Z nových zdravotnických příruček
Konzervatoristé pomáhají
Koho potkáváme (9): Paní Knihovnice
Quardo na Czech Open Pardubice
Hráli Labyront
Vydařený společný výlet
Dovolená v Turecku
Blaničtí rytíři a zahrada pro nevidomé
Večer lidí dobré vůle
Portréty z hlíny
Maraton - Střihaton
Golf pro Leontinku
Už roky terorizuje sousedy
Turistická pozvánka na Šumavu
Mezinárodní turnaj ZP v kuželkách

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.