Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 15 srpen 2020

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Audiatur et altera pars
STALO SE: Cenu Olgy Havlové za rok 2020 obdržela Martina Půtová z Plzně
Koronavirus zrušil 28. AbiFest
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně
PODĚLTE SE O NÁZOR: Už žádný slepec nebo vozíčkář v médiích, chce úřad ombudsmana. Postižení nesouhlasí
ČESKO A KORONAKRIZE – CENNÁ KONTROVERZE
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Stipendium Bariéry
Souběh invalidního důchodu a pracovního uplatnění
Láska přes internet – Seznamování zdravotně znevýhodněných osob
BUDE VÁS ZAJÍMAT Laserové korekce zraku: na operaci chodí hlavně mladí lidé
ZDRAVÍ: O lécích a lékových záznamech
V olomoucké poliklinice vyšetří oko detailně tomografií
Výhra nad cukrovkou: Benjamin si jako první nevidomý v ČR dávkuje inzulin do těla mobilem
SPORT: Černobílé problémy
Slavistický víkend

ČESKO A KORONAKRIZE – CENNÁ KONTROVERZE

V minulém čísle Zory jsme přinesli pochvalná slova odborníků k tomu, jak Česko zvládlo koronavirovou pandemii. Abychom dali slovo i druhé skupině názorů – a že není malá, to si buďte jisti –, našli jsme pro vás (a s těžkým srdcem zkrátili) rozhovor Petry Procházkové se záchranářkou MUDr. Kristinou Höschlovou.

Koronavirová smrt je férová, roušková hysterie mi přišla absurdní, říká záchranářka Höschlová
Nemá televizi. Není na sociálních sítích. Záchranářka Kristina Höschlová po večerech vyšívá zdravotní pláště i džíny, umí ale také ošetřit těžce zraněného v průrvě a slanit k němu z vrtulníku. Opatření na ochranu před pandemií byla podle ní přehnaná a způsobila více škody než užitku. „Netrvám ale na tom, že můj názor je jediný správný, a nevím, zda kdyby se nedělalo nic, bylo by vše v nejlepším pořádku,“ říká v rozhovoru pro Deník N.

Nejste příliš přísná vůči lidem, kteří vyslechli výzvy lékařských autorit a začali šít roušky?
Myslíte rouškošvadlenky? Ano, je mi jasné, že můj komentář v Reflexu mohl mnoho lidí rozladit. Roušková hysterie mi přišla absurdní. Lidé běhali po lese a na puse měli zaplivaný kapesník. Chtěla jsem upozornit na to, že celorepubliková rouškománie připomíná socialistickou propagandu. Řeklo se mávat mávátky, ověnčit se rudými hvězdami, tak se mávalo a věnčilo.
Všechny ty paní, které šily roušky, to určitě mínily dobře a to je krásné. Mrzelo mne ale, že se ani trochu nezamyslely nad smyslem toho, co dělají. Zda je to opravdu tak zdraví prospěšné, ubírat si čerstvý vzduch kusem uslintaného hadru.

Také jsem uposlechla. Roušky radili nosit lidé, kteří působí na občany jako výrazné odborné autority. Například Roman Prymula, Rastislav Maďar… Jak já jako novinářka, truhlář nebo úředník můžeme odhadnout, že roušky jsou hloupost? Navíc jsem v televizi denně viděla hromady rakví a kolabující italské zdravotníky.
Ano, uznávám, že většina lidí asi neměla šanci kriticky zhodnotit informace, které se na ně valily. Ale i to může být do jisté míry výmluva. Je neobyčejně komfortní poslouchat všechno, co řekne jakákoliv autorita. Kritický pohled vyžaduje mnohem více úsilí.

Vám celá koronakrize připadá velmi nafouklá?
Samozřejmě.

Od samého počátku, i když nikdo nevěděl, jak to dopadne?
Ano. Situace s koronavirem vzbuzuje velmi rozporuplné názory i v rámci jednotlivých odborných skupin, které jindy bývají jednotné. Už to je samo o sobě důkazem, že nejde o mor, který doopravdy klátí lidi jednoho za druhým. To by se o nějakých opatřeních vůbec nepolemizovalo.
Od začátku jsem ani jednou nezakolísala v přesvědčení, že jde o přemrštěnou hysterii. Výhodou možná bylo, že jsem málo krmena médii.

Jste odpůrcem sociálních sítí?
Nejsem odpůrcem sociálních sítí, ale nemám je. Jsou mi úplně ukradené.

Nemůžete ale přece popírat, že v Itálii nebo v Británii se odehrávalo mnohem větší drama než u nás a že jsme mohli mít oprávněné obavy, abychom si neprožili něco podobného.
Právě v severní Itálii mám mnoho přátel lékařů. Jsou to urgentisté a intenzivisté. Zajímalo mě jejich svědectví. Korespondovala jsem i s dalšími – například kolegyní, která je intenzivistka v koronavirovém ohnisku v Madridu, nebo s lékařkou v Británii. Ani jejich svědectví můj původní postoj nezměnila. Většina z těchto lékařů sice potvrdila médii prezentovaná data, zároveň ale vidíte, že ta se dají velmi rozdílně interpretovat.
Na první pohled bylo jasné, že tam umřelo hodně lidí, měli tam plné márnice. Ovšem všichni tito lidé již před epidemií byli svými nemocemi a věkem smrti blízko.
My často jezdíme k velmi starým pacientům například do domovů důchodců, abychom jim ulevili od bolesti nebo dušnosti v posledních týdnech před smrtí. U takového umírajícího to často bývá právě infekce, která organismus oslabí a vede k očekávané smrti. Jenže teď najednou přišel koronavirus a vše je jinak. Tyto lidi je najednou třeba zachraňovat, protože přeci mají covid-19. A tak spousta těch, kteří by v klidu zemřeli na to, na co mají zemřít, se najednou začala za každou cenu zachraňovat.

Jenže nezemřeli by bez koronaviru třeba o mnoho měsíců později?
To je dost možné, ale o všem lze polemizovat. Jaká by byla kvalita těchto několika týdnů či měsíců navíc? A nechyběly by pak investované prostředky pro záchranu těch, kteří mají šanci na přežití daleko vyšší?
Každý rok je zima, každý rok chřipková sezona nějaké části oslabených lidí přivodí smrt. Podle jedné z hypotéz letos byla mírná zima, zemřelo málo lidí, zato to vynahradil koronavirus. Ti, kteří by za běžných podmínek zemřeli v zimě, letos umřeli na jaře.

Chcete tvrdit, že situace v Itálii byla stejná jako každý rok, jen místo chřipkového viru letos řádil koronavirus?
Průšvih, který v Itálii nastal, podle mě spočíval v podcenění triáže (třídění pacientů na základě závažnosti jejich stavu, pozn. red.).
Ve chvíli, kdy máte hodně urgentních případů, musíte zhodnotit, kdo má ještě perspektivu, a kdo ne. Pacienti, kteří jsou tak nemocní, že by zemřeli dřív nebo později, vůbec neměli zahltit intenzivní lůžka. Musíme se proto snažit dívat na situaci vždy ze dvou stran. Zemřelo v italském okrese třicet lidí? Není to tak, že těchto třicet lidí mělo zemřít za každých okolností, ale zemřeli zrovna v době pandemie koronaviru?

V Itálii byl ale nedostatek lůžek na odděleních intenzivní péče, proto lidé umírali.
Ano, ale nebyla lůžka obsazená pacienty, kteří na nich neměli co dělat? Nevím, snažím se jen o širší pohled. Co je svět světem, vždy nás něco ohrožovalo – infekce, války, násilí. V posledních letech jsou to především srdeční onemocnění, rakovina, úrazy. Přesto se někdy jeví, že naše současná civilizace pokládá za nepřípustné, aby někdo umřel. A najednou se ta smrt vysílá v přímém přenosu.
Jenže koronavirová smrt je férová. Vždyť se mohla objevit nemoc, která by napadala děti a zdravé mladé lidi. Koronavirus se choval jako vichřice v lese, porážel slabší kusy. Ovšem my jsme nemoci začali dávat nálepku, jako by byla něčím nepřípustným. Říkám to s vědomím, že se oběťmi mohli stát moji rodiče, prarodiče a klidně i já, kdybych byla v těžkém imunitním oslabení.

Tak proč se svět převrátil naruby právě kvůli koronaviru?
Koronavirus není jedinou infekční nemocí. Ebola je důkazem toho, že existují mnohem horší, kterým ale není věnována taková pozornost. Jenže koronavirus zasáhl západní civilizaci, a ne „jen“ Afriku.
Před deseti lety by se tak jistě nestalo. Teď žijeme ve virtuálním světě a byli jsme zděšeni čísly. Ne nemocí, ale čísly. Celou situaci jako bychom nevnímali reálnými smysly, ale pouze přes čísla, která běhají na monitorech počítačů a mobilů. Kdyby se toto stalo po válce, nikdo by si toho nevšiml.

Zlomená noha ještě vydrží
Takže osmadevadesátiletá babička se zápalem plic plicní ventilaci nedostane, protože ji lékaři potřebují pro sedmdesátiletou paní, která to podle nich ještě zvládne?
Ano. Taková rozhodnutí ale musíte činit u všech hromadných neštěstí, kde je vyšší počet zraněných. Nemáte dostatek zdrojů, nemáte na každého pacienta doktora. Musíte určit priority. Máte dát možnost tomu, kdo má největší šanci na přežití. Na to, jak se rozhodnout, máme naprosto jasná pravidla.
Naposledy jsem to musela řešit, když jsem pracovala v Jemenu. Po bombovém útoku bylo jedenáct těžce zraněných. Lékaři jsme tam byli tři. Jeden zraněný by se měl resuscitovat. V tu chvíli ale řeknete „ne“ a jdete k dalšímu, který chrčí, má prostřelenou hlavu. Toho taky necháte být. Protože u něj nebyla možnost hlavu operovat. Tato rozhodnutí nejsou o žádném polemizování, na to ani není čas. Jdete k dalšímu, který má prostřelený hrudník. Strčím mu drén a uvidím, zda se mu uleví. Ulevilo. Bezva. Hlídám si ho a jdu za dalším. Má amputovanou nohu. Hned ho přesouvám na sál.
Další má zlomenou nohu – dám mu lék na bolest a nechám ho být, protože s tím klidně vydrží bez mé pomoci ještě další hodiny. Tak si zraněné roztřídíte a pak je znovu a znovu obcházíte a přetřiďujete, protože jejich stav se mění.

Roztřiďujete jinak oběti bombového útoku a třeba havárie autobusu?
Ne, to je úplně jedno. … Jsou to situace, kdy nikdy nemáte dost zdrojů pro všechny. Loni jsem jela autem po Vysočině a přede mnou došlo k autonehodě s větším počtem zraněných. Volala jsem záchranku, ale trvalo deset minut, než dorazila. Myslela jsem si, jak moc bude frustrující zůstat na všechno sama s holýma rukama. Nakonec to ale bylo jednoduché, protože jsem si udělala triáž.
S pomocí svědků jsem vytahala zraněné do příkopu a pak je obcházela a třídila. Lékař v takové situaci ani nemá léčit, ale spíš organizovat. Což je z psychologického hlediska těžké – pokud jste jediný doktor, vůbec na pacienty nemáte sahat. Jen akci řídíte. Tehdy nehodu přežili všichni.

Řídíte se ve vypjatých chvílích i tím, kdo je zraněný? Na jedné misce vah dítě, na druhé stařec…
Kritérií je celá řada, včetně komorbidity, tedy jak moc je člověk nemocný. Věk také hraje roli, ale je relativní. Může být devadesátiletý člověk v plné síle a šedesátiletý prožraný nemocemi.

Skoro každý ale má nejspíš snahu jít nejdřív zachraňovat dítě, třeba i na úkor ostatních.
Tak to úplně není, v porodnictví je například prioritou záchrana matky. To jsme hodně řešili na misi v Jemenu, kde jsme v urgentním centru přijímali rodičky v ohrožení života. Měli jsme mnoho mrtvých dětí, ale také mnoho zachráněných matek. Protože matka bez dítěte přežije, ale novorozenec bez matky většinou ne.

MUDr. Höschlová se v rozhovoru vyjadřuje i k dalším otázkám. Například „Koronavirus naši práci nijak zvlášť nekomplikoval. Byli jsme jen zavaleni četnými nařízeními, ve kterých někdy nebylo snadné se zorientovat, a ne všechna bylo snadné chápat jako účelná…. Nesouhlasím s tím, že z nás politici dělali hrdiny.“
Nebo: „Někdy to také vypadalo, jako by zdravotníky v zápalu urputného „boje“ s koronavirem zajímala jen rouška, teplota a kašel a to, že pacientovi selhává srdce, bylo vedlejší. Souseda po šesti hodinách takového vyšetřování nakonec poslali domů s tím, že teď je koronavirus a on má být doma.“
Zajímavý a inspirativní je i názor na další kontroverzní témata, například ochranné prostředky při sportování: Stejně jako odmítáte roušky, jste odpůrkyní přehnaných bezpečnostních pravidel při lyžování? Za posledních patnáct let se počet úrazů a jejich struktura mění minimálně. Když jsem pracovala mezi lety 2006 a 2016 ve francouzském Avoriaz, 93 procent našich zásahů tvořily úrazy. Zbylých sedm procent pak cévní mozkové příhody, nemoci srdce, epilepsie, astma. Úrazů je stále stejně – 2,5 na tisíc lyžařů za den. Bez ohledu na to, jak se zdokonalují ochranné prostředky. Pokud k nehodě dojde, pomohou přežít. Ale zároveň s sebou nesou fenomén vyššího riskování, což tento benefit kompenzuje. Dám vám příklad: dvacet procent obětí v horách zemře v lavině. Tato proporce se po mnoho let víceméně nemění, navzdory tomu, jak zásadně se v posledních letech vyvinula bezpečnostní výbava skialpinistů. Nedávno jsem byla s kamarády lyžovat a stáli jsme nad nebezpečným svahem. Oni říkali: „Zkusme to, vždyť máme airbagy.“ To už je chybné uvažování. Protože nepřemýšlíte, že nechcete, aby na vás spadla lavina, ale přemýšlíte, že když spadne, snáze se z ní dostanete. To samé je s helmou.
Vy jezdíte bez helmy? Ano, a to i s vědomím, že pokud se vysekám a uhodím do hlavy, hodně si ji rozbiju. Já se ale snažím soustředit na to, abych nespadla, a ne na to, jak dobrou mám helmu a před čím vším mne ochrání, až se vysekám. Jsem přesvědčená, že tam pracuje podvědomí, a pokud se příliš zabýváme tím, co se stane, až si nabiju, trochu si tím nadbíháme.
Ano, mám-li helmu a bouchnu se, díra v hlavě bude menší. Ale také to může znamenat, že když se vytřískám bez helmy, budu mrtvá, zato s helmou budu po zbytek života čumět do stropu. Trochu mi přijde, že se všemi preventivními, ochrannými a bezpečnostními opatřeními připravujeme o spoustu krásného, co život a jeho dobrodružství přináší.
Petra Procházková
Podstatně kráceno, kompletní text na https://denikn.cz/376611/koronavirova-smrt-je-ferova-rouskova-hysterie-mi-prisla-absurdni-rika-zachranarka-hoschlova/

MUDr. Kristina Höschlová
Dcera psychiatra Cyrila Höschla a akademické malířky Jitky Štenclové je expertkou na horskou medicínu a milovnicí hor. V roce 2005 se účastnila jako lékařka expedice na Mount Everest. V dalších letech působila jako záchranářka ve francouzských a švýcarských Alpách. Nyní pracuje v záchranné službě Libereckého kraje. Je členkou Společnosti horské medicíny.

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 104 číslo 15 srpen 2020
OBSAH:
ÚVODEM
Audiatur et altera pars
STALO SE
Cenu Olgy Havlové za rok 2020 obdržela Martina Půtová z Plzně
Koronavirus zrušil 28. AbiFest
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
PODĚLTE SE O NÁZOR
Už žádný slepec nebo vozíčkář v médiích, chce úřad ombudsmana. Postižení nesouhlasí
ČESKO A KORONAKRIZE – CENNÁ KONTROVERZE
Koronavirová smrt je férová, roušková hysterie mi přišla absurdní, říká záchranářka Höschlová
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Stipendium Bariéry
Souběh invalidního důchodu a pracovního uplatnění
Láska přes internet – Seznamování zdravotně znevýhodněných osob
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Laserové korekce zraku: na operaci chodí hlavně mladí lidé
ZDRAVÍ
O lécích a lékových záznamech
V olomoucké poliklinice vyšetří oko detailně tomografií
Výhra nad cukrovkou: Benjamin si jako první nevidomý v ČR dávkuje inzulin do těla mobilem
SPORT
Černobílé problémy
Slavistický víkend

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.