ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 104 číslo 15 srpen 2020 OBSAH: ÚVODEM Audiatur et altera pars STALO SE Cenu Olgy Havlové za rok 2020 obdržela Martina Půtová z Plzně Koronavirus zrušil 28. AbiFest ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ Přehledně PODĚLTE SE O NÁZOR Už žádný slepec nebo vozíčkář v médiích, chce úřad ombudsmana. Postižení nesouhlasí ČESKO A KORONAKRIZE – CENNÁ KONTROVERZE Koronavirová smrt je férová, roušková hysterie mi přišla absurdní, říká záchranářka Höschlová ZORA RADÍ A INFORMUJE Stipendium Bariéry Souběh invalidního důchodu a pracovního uplatnění Láska přes internet – Seznamování zdravotně znevýhodněných osob BUDE VÁS ZAJÍMAT Laserové korekce zraku: na operaci chodí hlavně mladí lidé ZDRAVÍ O lécích a lékových záznamech V olomoucké poliklinice vyšetří oko detailně tomografií Výhra nad cukrovkou: Benjamin si jako první nevidomý v ČR dávkuje inzulin do těla mobilem SPORT Černobílé problémy Slavistický víkend # ÚVODEM: Audiatur et altera pars Znamená to Budiž slyšena i druhá strana, nebo zřídka též audi alteram partem (latinsky: Vyslechni druhou stranu). Jde o právní zásadu, která znamená, že v soudním řízení nikdo nesmí být odsouzen bez slyšení, v němž má možnost odpovědět na vznesenou obžalobu: obviněnému má být při zjišťování viny poskytnuto právo konfrontovat svědky vypovídající proti němu a prověřit důkazy předložené žalující stranou. Zásada v tomto znění pochází z římského práva a je základním principem většiny právních systémů. Ovšem podobná zásada platí i v žurnalismu – v článcích, reportážích, zprávách, které se týkají nějakého sporu mezi dvěma stranami se novinář snaží získat a zahrnout stanovisko zástupců obou stran. Nevnímáme sice desítky a stovky názorů na pandemii a její řešení za spor mezi dvěma stranami, přesto – ano, vykrystalizovaly v zásadě dva přístupy, dvě hodnocení postupu nejen ve světě, ale i konkrétně v našem, českém rybníčku. Rouškové šílenství a zbytečné povzbuzování panikářů! – zní ze strany kritiků toho, že v zásadě standardní virus získal tolik pozornosti a doslova mediální podpory. Z druhé, k naší realitě loajální strany zní potlesk a potvrzení toho, že všechno bylo skvělé, ba na špici světového boje s pandemií. Kde je pravda? Nevím. Nevím a asi ani přesně nebudu vědět nikdy. Nicméně jako novinář jsem povinen seznámit vás poté, co jsme otiskli oslavný paján řady odborníků, i s názorem opačným. Dle mého soudu však stejně úctyhodným a založeným na odborné erudici, znalostech i zkušenosti. Tento názor v dnešním vydání Zory reprezentuje rozhovor Petry Procházkové se záchranářkou MUDr. Kristinou Höschlovou. Čtěte a dopřejte si vlastní stanovisko, svůj vlastní názor. Abych nebyl jen přísně korektní a vážný – k vlastnímu názoru existovalo už za minulého režimu několik hezkých anekdot. Bohužel dnes každým dnem roste znovu nebezpečí, že za svůj názor budete pykat. A to i fyzicky – smečky samozvaných hlídačů korektních názorů jsou zejména na internetu připraveny vám ten nekonformní názor hodně znepříjemnit, a vypadá to, že podobně by se ráda chovala i politická scéna, i když to zatím praktikuje jen mezi sebou… Jo, ta anekdota: Někdy v sedmdesátých letech přijde člověk k pohovoru na středně významné pracovní místo a jak bylo tehdy zvykem, je dotazován i na svoje názory. Co si myslíte o vedoucí úloze strany? – Kandidát vysype téměř doslova citáty z učebnic marxismu. – Hm, a co si myslíte o naší pomoci revolučnímu hnutí v Africe? – Opět prakticky totéž, co vyšlo nedávno ve stranickém tisku. – Až se jeden z komise zeptá: To vy, soudruhu, nemáte žádný vlastní názor? – Samozřejmě že mám, odpoví tázaný, ale s tím zásadně nesouhlasím! Zkuste se i v dnešní době spoléhat především na ten svůj, vlastní úvahou získaný názor. A pokud má někdo jiný, nesnažte se jej přesvědčit o svojí pravdě fyzickou silou ani hmotným stimulem. A pokud nepomůže síla argumentů – možná je ten druhý prostě hlupák. Anebo, že by to platilo opačně…? Příjemné chvíle se Zorou za sebe i redakci přeje Václav Senjuk # STALO SE: Cenu Olgy Havlové za rok 2020 obdržela Martina Půtová z Plzně Za osvětovou činnost a pomoc lidem s popáleninami obdržela Cenu Olgy Havlové za rok 2020 Martina Půtová z Plzně. Osud se s Martinou rozhodně nemazlil. Krásná žena na konci roku 2013 utrpěla popáleninový úraz chemikálií, při kterém měla zasažený obličej, ruce a nohy. Zároveň přišla i o zrak. Strašlivé zranění způsobil Martině její bývalý přítel a soud ho poslal na 23 let do vězení. Následující dny po útoku bojovala statečná žena o život. V nemocnici strávila několik měsíců. Absolvovala řadu operací a transplantací, celkově léčba trvala téměř tři roky. Bojovala s jizvami na těle i na duši, učila se s nimi žit. V roce 2018 stála Martina u zrodu projektu Burn Fighters, který nabízí pomoc a podporu lidem po úrazech popálením. Přibližně ve stejné době se Martina zapojila rovněž do projektu Návštěvy potmě, který propojuje nevidomé s osamělými seniory. Udělení Ceny Olgy Havlové novou držitelku velmi potěšilo. Věří, že to pomůže i k rozšíření povědomí o jejím projektu a tématu popálenin mezi veřejností: „Na začátku byla pouze myšlenka platformy, kde by popálení mohli sdílet své pocity a předávat si zkušenosti a informace. Pokud máte někoho, kdo vás po propuštění z nemocnice podpoří, doporučí různé pomůcky či kontakty na fyzioterapie nebo lázně, na základě vlastní zkušenosti poradí s následnou péčí o jizvy, je to k nezaplacení. Snažíme se, aby na to lidé, kteří prožijí něco podobného, nebyli sami. Už jen pocit, že je tu někdo, kdo zažil to samé, zvládl to a má vcelku normální život, dodá podle mě velikou sílu a motivaci,“ říká Martina Půtová. Více na vdv.cz a burnfighters.com Zdroj: plzenska.drbna.cz # Koronavirus zrušil 28. AbiFest Česká abilympijská asociace, z. s. zrušila v souvislosti s koronavirovou pandemií letošní ročník AbiFestu, festivalu zážitků a boření bariér. Jde o jednu z největších akcí, která spojuje svět lidí s handicapem se světem lidí intaktních. Neproběhne tak ani 28. ročník národní abilympiády, soutěžního klání v pracovních dovednostech pro osoby s hendikepem. Organizátoři věří, že se se zájemci potkají na AbiFestu v roce 2021, a to v termínu 21. a 22. května v pardubické Enteria Aréně. Více na abifest.cz. # ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně OO SONS Havlíčkův Brod zve na výstavu obrazů slabozrakého britského malíře Jonathana Huxleye. Výstava proběhne v rámci dnů umění nevidomých (DUN) v prostorách oční ambulance nemocnice v Havlíčkově Brodě ve dnech 1. 7. až 31. 8. 2020. Pro umělcův zrak je denní světlo tak ostré, že je pro něj složité vyjít z domu na ulici. Proto tvoří nejčastěji v zatemněném ateliéru pomocí ultrafialového záření a světélkující barvy. OO SONS Vsetín zve na Tradiční ukončení léta ve sportovním areálu FC Lhotka nad Bečvou. Akce se uskuteční v pátek 21. 8. 2020. V jejím rámci proběhne od 9.15 hod. ročník Valašské Olympiády. Pozor, prezence soutěžících již od 8.45 hod. O valašskou klobásu, slivovici nebo frgál se olympionici utkají v disciplínách jako běh na 50 metrů s průvodcem, skok do dálky z místa, kop na bránu, hod na ozvučený cíl, odhad míry, váhy, jízda na tandemu nebo chůze s bílou holí. Startovné je 50 Kč. V rámci DUN je dále na programu koncert, vyprávění lidového vypravěče Václava Valáška a odpolední taneční zábava s Milanem Hradilem. Těšit se můžete na doprovodný program, guláš, frgály, zmrzlinu, tombolu, ale i na představení speciálních kompenzačních pomůcek, chodník bosé nohy, simulovanou střelbu, showdown nebo haptickou prohlídku výzbroje a výstroje hasičů. Více informací poskytne paní Ludmila Pavelková, tel.: 777 498 706. Zdroj: sons.cz # PODĚLTE SE O NÁZOR: Už žádný slepec nebo vozíčkář v médiích, chce úřad ombudsmana. Postižení nesouhlasí Úřad ombudsmana vydal minulý týden manuál, který radí, jakým způsobem by měli lidé v médiích referovat o postižených osobách. V minulém vydání Zory jsme o tom informovali a vyzvali čtenáře, aby se k tomu vyjádřili. Nyní přinášíme k problematice další názory. Součástí příručky je seznam slov, která by se měla přestat používat a která chce naopak Úřad ombudsmana nahradit „přijatelnějšími“ slovními spojeními. V pořadu 360° Pavlíny Wolfové o nich diskutovali Monika Šimůnková, zástupkyně veřejného ochránce práv, Veronika Vítková, autorka příručky, Rudolf Volejník ze Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých a jazykovědec Karel Oliva. Úřad veřejného ochránce práv například navrhuje, aby se místo slova „vozíčkář“ psalo raději „člověk pohybující se na vozíku“. Místo „slepecké hole“ pak radí využívat označení „bílá hůl“. Podle Vítkové je ale seznam doporučených slov jen jednou z mnoha částí 25stránkového manuálu. „Je v něm spousta doporučení, radíme v něm, jak respektovat lidi s postižením a jak se k nim chovat,“ vysvětlila v pořadu 360° Pavlíny Wolfové jedna z autorek manuálu, která sama skončila na invalidním vozíku. Volejník, který je nevidomý, ale vnímá manuál jako nepotřebný. „Já si myslím, že máme daleko palčivější problémy. Mě by nikdy nenapadlo cokoli měnit. Většině našich lidí nevadí, když se jim říká nevidomý nebo slepý, pokud se jim nenadává,“ míní viceprezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. „V tom opatření jde o dnes velmi moderní výchovu k politické korektnosti,“ dodal Volejník. Slovník přístup veřejnosti nezmění Také Oliva se v diskuzi profiloval jako odpůrce manuálu. „Je to výraz naivní snahy, která je odsouzena k nezdaru,“ popsal lingvista. „Reformovat vztah ‚běžných‘ lidí k postiženým, to se nedá udělat manuálem. Já si myslím, že se k lidem s postižením chováme v zásadě dobře. Tento slovník je nesmysl, je to mrtvě narozené dítě,“ dodal Oliva a přidal argument, že takzvaná jazyková ekonomie velí, aby lidé používali pro popsání určitého jevu co nejméně slov. Zmíněný slovník pojmů ale naopak nahrazuje jednotlivá slova delšími slovními spojeními. Slovník mimo jiné navrhuje, aby se místo slova „invalida“ využívalo sousloví „člověk s postižením“. Podle Volejníka je to ale nesmysl. „Člověk může být postižen například zemětřesením nebo hladomorem,“ míní. Šimůnková pro CNN Prima NEWS vysvětlila, že se na tvorbě manuálu podílelo 27 organizací, z nichž mnohé pracují právě s lidmi s postižením. „My jsme reagovali na požadavky lidí s postižením. Měli pocit, že ve veřejném prostoru není dostatek senzitivity vůči jejich postavení a právům,“ pronesla zástupkyně veřejného ochránce práv. „Na člověka s postižením je nutné se dívat především jako na člověka. S jeho jménem, postavením, vzděláním… Až na dalším místě je důležité to, že je vozíčkář,“ dodala. Zdroj: cnn.iprima.cz # ČESKO A KORONAKRIZE – CENNÁ KONTROVERZE V minulém čísle Zory jsme přinesli pochvalná slova odborníků k tomu, jak Česko zvládlo koronavirovou pandemii. Abychom dali slovo i druhé skupině názorů – a že není malá, to si buďte jisti –, našli jsme pro vás (a s těžkým srdcem zkrátili) rozhovor Petry Procházkové se záchranářkou MUDr. Kristinou Höschlovou. Koronavirová smrt je férová, roušková hysterie mi přišla absurdní, říká záchranářka Höschlová Nemá televizi. Není na sociálních sítích. Záchranářka Kristina Höschlová po večerech vyšívá zdravotní pláště i džíny, umí ale také ošetřit těžce zraněného v průrvě a slanit k němu z vrtulníku. Opatření na ochranu před pandemií byla podle ní přehnaná a způsobila více škody než užitku. „Netrvám ale na tom, že můj názor je jediný správný, a nevím, zda kdyby se nedělalo nic, bylo by vše v nejlepším pořádku,“ říká v rozhovoru pro Deník N. Nejste příliš přísná vůči lidem, kteří vyslechli výzvy lékařských autorit a začali šít roušky? Myslíte rouškošvadlenky? Ano, je mi jasné, že můj komentář v Reflexu mohl mnoho lidí rozladit. Roušková hysterie mi přišla absurdní. Lidé běhali po lese a na puse měli zaplivaný kapesník. Chtěla jsem upozornit na to, že celorepubliková rouškománie připomíná socialistickou propagandu. Řeklo se mávat mávátky, ověnčit se rudými hvězdami, tak se mávalo a věnčilo. Všechny ty paní, které šily roušky, to určitě mínily dobře a to je krásné. Mrzelo mne ale, že se ani trochu nezamyslely nad smyslem toho, co dělají. Zda je to opravdu tak zdraví prospěšné, ubírat si čerstvý vzduch kusem uslintaného hadru. Také jsem uposlechla. Roušky radili nosit lidé, kteří působí na občany jako výrazné odborné autority. Například Roman Prymula, Rastislav Maďar… Jak já jako novinářka, truhlář nebo úředník můžeme odhadnout, že roušky jsou hloupost? Navíc jsem v televizi denně viděla hromady rakví a kolabující italské zdravotníky. Ano, uznávám, že většina lidí asi neměla šanci kriticky zhodnotit informace, které se na ně valily. Ale i to může být do jisté míry výmluva. Je neobyčejně komfortní poslouchat všechno, co řekne jakákoliv autorita. Kritický pohled vyžaduje mnohem více úsilí. Vám celá koronakrize připadá velmi nafouklá? Samozřejmě. Od samého počátku, i když nikdo nevěděl, jak to dopadne? Ano. Situace s koronavirem vzbuzuje velmi rozporuplné názory i v rámci jednotlivých odborných skupin, které jindy bývají jednotné. Už to je samo o sobě důkazem, že nejde o mor, který doopravdy klátí lidi jednoho za druhým. To by se o nějakých opatřeních vůbec nepolemizovalo. Od začátku jsem ani jednou nezakolísala v přesvědčení, že jde o přemrštěnou hysterii. Výhodou možná bylo, že jsem málo krmena médii. Jste odpůrcem sociálních sítí? Nejsem odpůrcem sociálních sítí, ale nemám je. Jsou mi úplně ukradené. Nemůžete ale přece popírat, že v Itálii nebo v Británii se odehrávalo mnohem větší drama než u nás a že jsme mohli mít oprávněné obavy, abychom si neprožili něco podobného. Právě v severní Itálii mám mnoho přátel lékařů. Jsou to urgentisté a intenzivisté. Zajímalo mě jejich svědectví. Korespondovala jsem i s dalšími – například kolegyní, která je intenzivistka v koronavirovém ohnisku v Madridu, nebo s lékařkou v Británii. Ani jejich svědectví můj původní postoj nezměnila. Většina z těchto lékařů sice potvrdila médii prezentovaná data, zároveň ale vidíte, že ta se dají velmi rozdílně interpretovat. Na první pohled bylo jasné, že tam umřelo hodně lidí, měli tam plné márnice. Ovšem všichni tito lidé již před epidemií byli svými nemocemi a věkem smrti blízko. My často jezdíme k velmi starým pacientům například do domovů důchodců, abychom jim ulevili od bolesti nebo dušnosti v posledních týdnech před smrtí. U takového umírajícího to často bývá právě infekce, která organismus oslabí a vede k očekávané smrti. Jenže teď najednou přišel koronavirus a vše je jinak. Tyto lidi je najednou třeba zachraňovat, protože přeci mají covid-19. A tak spousta těch, kteří by v klidu zemřeli na to, na co mají zemřít, se najednou začala za každou cenu zachraňovat. Jenže nezemřeli by bez koronaviru třeba o mnoho měsíců později? To je dost možné, ale o všem lze polemizovat. Jaká by byla kvalita těchto několika týdnů či měsíců navíc? A nechyběly by pak investované prostředky pro záchranu těch, kteří mají šanci na přežití daleko vyšší? Každý rok je zima, každý rok chřipková sezona nějaké části oslabených lidí přivodí smrt. Podle jedné z hypotéz letos byla mírná zima, zemřelo málo lidí, zato to vynahradil koronavirus. Ti, kteří by za běžných podmínek zemřeli v zimě, letos umřeli na jaře. Chcete tvrdit, že situace v Itálii byla stejná jako každý rok, jen místo chřipkového viru letos řádil koronavirus? Průšvih, který v Itálii nastal, podle mě spočíval v podcenění triáže (třídění pacientů na základě závažnosti jejich stavu, pozn. red.). Ve chvíli, kdy máte hodně urgentních případů, musíte zhodnotit, kdo má ještě perspektivu, a kdo ne. Pacienti, kteří jsou tak nemocní, že by zemřeli dřív nebo později, vůbec neměli zahltit intenzivní lůžka. Musíme se proto snažit dívat na situaci vždy ze dvou stran. Zemřelo v italském okrese třicet lidí? Není to tak, že těchto třicet lidí mělo zemřít za každých okolností, ale zemřeli zrovna v době pandemie koronaviru? V Itálii byl ale nedostatek lůžek na odděleních intenzivní péče, proto lidé umírali. Ano, ale nebyla lůžka obsazená pacienty, kteří na nich neměli co dělat? Nevím, snažím se jen o širší pohled. Co je svět světem, vždy nás něco ohrožovalo – infekce, války, násilí. V posledních letech jsou to především srdeční onemocnění, rakovina, úrazy. Přesto se někdy jeví, že naše současná civilizace pokládá za nepřípustné, aby někdo umřel. A najednou se ta smrt vysílá v přímém přenosu. Jenže koronavirová smrt je férová. Vždyť se mohla objevit nemoc, která by napadala děti a zdravé mladé lidi. Koronavirus se choval jako vichřice v lese, porážel slabší kusy. Ovšem my jsme nemoci začali dávat nálepku, jako by byla něčím nepřípustným. Říkám to s vědomím, že se oběťmi mohli stát moji rodiče, prarodiče a klidně i já, kdybych byla v těžkém imunitním oslabení. Tak proč se svět převrátil naruby právě kvůli koronaviru? Koronavirus není jedinou infekční nemocí. Ebola je důkazem toho, že existují mnohem horší, kterým ale není věnována taková pozornost. Jenže koronavirus zasáhl západní civilizaci, a ne „jen“ Afriku. Před deseti lety by se tak jistě nestalo. Teď žijeme ve virtuálním světě a byli jsme zděšeni čísly. Ne nemocí, ale čísly. Celou situaci jako bychom nevnímali reálnými smysly, ale pouze přes čísla, která běhají na monitorech počítačů a mobilů. Kdyby se toto stalo po válce, nikdo by si toho nevšiml. Zlomená noha ještě vydrží Takže osmadevadesátiletá babička se zápalem plic plicní ventilaci nedostane, protože ji lékaři potřebují pro sedmdesátiletou paní, která to podle nich ještě zvládne? Ano. Taková rozhodnutí ale musíte činit u všech hromadných neštěstí, kde je vyšší počet zraněných. Nemáte dostatek zdrojů, nemáte na každého pacienta doktora. Musíte určit priority. Máte dát možnost tomu, kdo má největší šanci na přežití. Na to, jak se rozhodnout, máme naprosto jasná pravidla. Naposledy jsem to musela řešit, když jsem pracovala v Jemenu. Po bombovém útoku bylo jedenáct těžce zraněných. Lékaři jsme tam byli tři. Jeden zraněný by se měl resuscitovat. V tu chvíli ale řeknete „ne“ a jdete k dalšímu, který chrčí, má prostřelenou hlavu. Toho taky necháte být. Protože u něj nebyla možnost hlavu operovat. Tato rozhodnutí nejsou o žádném polemizování, na to ani není čas. Jdete k dalšímu, který má prostřelený hrudník. Strčím mu drén a uvidím, zda se mu uleví. Ulevilo. Bezva. Hlídám si ho a jdu za dalším. Má amputovanou nohu. Hned ho přesouvám na sál. Další má zlomenou nohu – dám mu lék na bolest a nechám ho být, protože s tím klidně vydrží bez mé pomoci ještě další hodiny. Tak si zraněné roztřídíte a pak je znovu a znovu obcházíte a přetřiďujete, protože jejich stav se mění. Roztřiďujete jinak oběti bombového útoku a třeba havárie autobusu? Ne, to je úplně jedno. … Jsou to situace, kdy nikdy nemáte dost zdrojů pro všechny. Loni jsem jela autem po Vysočině a přede mnou došlo k autonehodě s větším počtem zraněných. Volala jsem záchranku, ale trvalo deset minut, než dorazila. Myslela jsem si, jak moc bude frustrující zůstat na všechno sama s holýma rukama. Nakonec to ale bylo jednoduché, protože jsem si udělala triáž. S pomocí svědků jsem vytahala zraněné do příkopu a pak je obcházela a třídila. Lékař v takové situaci ani nemá léčit, ale spíš organizovat. Což je z psychologického hlediska těžké – pokud jste jediný doktor, vůbec na pacienty nemáte sahat. Jen akci řídíte. Tehdy nehodu přežili všichni. Řídíte se ve vypjatých chvílích i tím, kdo je zraněný? Na jedné misce vah dítě, na druhé stařec… Kritérií je celá řada, včetně komorbidity, tedy jak moc je člověk nemocný. Věk také hraje roli, ale je relativní. Může být devadesátiletý člověk v plné síle a šedesátiletý prožraný nemocemi. Skoro každý ale má nejspíš snahu jít nejdřív zachraňovat dítě, třeba i na úkor ostatních. Tak to úplně není, v porodnictví je například prioritou záchrana matky. To jsme hodně řešili na misi v Jemenu, kde jsme v urgentním centru přijímali rodičky v ohrožení života. Měli jsme mnoho mrtvých dětí, ale také mnoho zachráněných matek. Protože matka bez dítěte přežije, ale novorozenec bez matky většinou ne. MUDr. Höschlová se v rozhovoru vyjadřuje i k dalším otázkám. Například „Koronavirus naši práci nijak zvlášť nekomplikoval. Byli jsme jen zavaleni četnými nařízeními, ve kterých někdy nebylo snadné se zorientovat, a ne všechna bylo snadné chápat jako účelná…. Nesouhlasím s tím, že z nás politici dělali hrdiny.“ Nebo: „Někdy to také vypadalo, jako by zdravotníky v zápalu urputného „boje“ s koronavirem zajímala jen rouška, teplota a kašel a to, že pacientovi selhává srdce, bylo vedlejší. Souseda po šesti hodinách takového vyšetřování nakonec poslali domů s tím, že teď je koronavirus a on má být doma.“ Zajímavý a inspirativní je i názor na další kontroverzní témata, například ochranné prostředky při sportování: Stejně jako odmítáte roušky, jste odpůrkyní přehnaných bezpečnostních pravidel při lyžování? Za posledních patnáct let se počet úrazů a jejich struktura mění minimálně. Když jsem pracovala mezi lety 2006 a 2016 ve francouzském Avoriaz, 93 procent našich zásahů tvořily úrazy. Zbylých sedm procent pak cévní mozkové příhody, nemoci srdce, epilepsie, astma. Úrazů je stále stejně – 2,5 na tisíc lyžařů za den. Bez ohledu na to, jak se zdokonalují ochranné prostředky. Pokud k nehodě dojde, pomohou přežít. Ale zároveň s sebou nesou fenomén vyššího riskování, což tento benefit kompenzuje. Dám vám příklad: dvacet procent obětí v horách zemře v lavině. Tato proporce se po mnoho let víceméně nemění, navzdory tomu, jak zásadně se v posledních letech vyvinula bezpečnostní výbava skialpinistů. Nedávno jsem byla s kamarády lyžovat a stáli jsme nad nebezpečným svahem. Oni říkali: „Zkusme to, vždyť máme airbagy.“ To už je chybné uvažování. Protože nepřemýšlíte, že nechcete, aby na vás spadla lavina, ale přemýšlíte, že když spadne, snáze se z ní dostanete. To samé je s helmou. Vy jezdíte bez helmy? Ano, a to i s vědomím, že pokud se vysekám a uhodím do hlavy, hodně si ji rozbiju. Já se ale snažím soustředit na to, abych nespadla, a ne na to, jak dobrou mám helmu a před čím vším mne ochrání, až se vysekám. Jsem přesvědčená, že tam pracuje podvědomí, a pokud se příliš zabýváme tím, co se stane, až si nabiju, trochu si tím nadbíháme. Ano, mám-li helmu a bouchnu se, díra v hlavě bude menší. Ale také to může znamenat, že když se vytřískám bez helmy, budu mrtvá, zato s helmou budu po zbytek života čumět do stropu. Trochu mi přijde, že se všemi preventivními, ochrannými a bezpečnostními opatřeními připravujeme o spoustu krásného, co život a jeho dobrodružství přináší. Petra Procházková Podstatně kráceno, kompletní text na https://denikn.cz/376611/koronavirova-smrt-je-ferova-rouskova-hysterie-mi-prisla-absurdni-rika-zachranarka-hoschlova/ MUDr. Kristina Höschlová Dcera psychiatra Cyrila Höschla a akademické malířky Jitky Štenclové je expertkou na horskou medicínu a milovnicí hor. V roce 2005 se účastnila jako lékařka expedice na Mount Everest. V dalších letech působila jako záchranářka ve francouzských a švýcarských Alpách. Nyní pracuje v záchranné službě Libereckého kraje. Je členkou Společnosti horské medicíny. # ZORA RADÍ A INFORMUJE Rámeček: Omluva Vážené čtenářky, vážení čtenáři, V lichých číslech Zory jste na tomto místě zvyklí číst brilantní, ale věcné Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS. Bohužel vinou chybné informace, kterou redakce dala autorovi, se tento článek o jedno číslo opozdí. Omlouváme se. Vaše redakce # Stipendium Bariéry Středoškoláci a vysokoškoláci z řad těžce zdravotně handicapovaných mohou získat měsíční příspěvek 1000 až 4000 Kč, žádost je třeba podat do 31. srpna 2020. Fond Stipendium Bariéry je určen pro středoškoláky a vysokoškoláky z řad těžce zdravotně handicapovaných studentů. Přihlášku ke stipendiu mohou podat studenti, kteří: • k datu podání žádosti nepřesáhli 30 let věku • žádost podávají na daný stupeň vzdělání (SŠ, Bc., Mgr.) poprvé • nejsou studenty doktorandského studia Stipendistům je vyplácen měsíční příspěvek ve výši 1000 až 4000 korun. Tento příspěvek není podmíněn studijními výsledky, ale je chápán jako sociální podpora, která pomáhá hradit část nákladů spojených se studiem. Projekt je financován z Aukčních salonů výtvarníků. Další informace na stránkách Konta Bariéry. Zdroj: helpnet.cz # Souběh invalidního důchodu a pracovního uplatnění Nevíte si rady, zda se můžete ucházet o práci, když pobíráte invalidní důchod? Tvrdí vám lékař, že když začnete jako osoba se zdravotním postižením pracovat, váš důchod bude snížen? Jste v práci nějakým způsobem omezen(a) jako osoba se zdravotním postižením? Na tyto a další otázky se vám pokusí přinést odpověď tento článek. Kdo je OZP či OZZ To, že máte nějaký zdravotní problém nebo dlouhodobé zdravotní potíže, ještě neznamená, že vás zaměstnavatel bude automaticky brát jako osobu se zdravotním postižením (OZP) nebo osobu se zdravotním znevýhodněním (OZZ). Takto přiznaný status je daný zákonem o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.) a vyhláškou o přiznání invalidity (vyhláška č. 359/2009 Sb.) a je nutné si o něj zažádat. Podmínkou pro přiznání invalidity je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který trvá minimálně rok, a dochází k poklesu míry pracovní schopnosti. Pakliže nemáte přiznán status osoby se zdravotním postižením nebo zdravotním znevýhodněním, na trhu práce je na vás nahlíženo jako na „běžného zdravého zaměstnance“ a zaměstnavatel na vaše zdravotní obtíže nemusí brát zřetel. Bližší informace k této problematice naleznete na stránkách České správy sociálního zabezpečení: cssz.cz/web/cz/invalidni-duchod. Invalidní důchodce může pracovat V praxi se setkáváme s mnoha mýty, které kolem zaměstnávání osob se zdravotním postižením kolují mezi laickou i širokou odbornou veřejností. Jedním z nich je tvrzení, že „invalidní důchodce nemůže pracovat“. Není tomu tak. Člověk v I., II. i III. stupni invalidity si může bez omezení přivydělávat, jak uzná za vhodné, jestliže v jeho posudku o přiznání invalidity není určeno jinak. Případná pracovní omezení vyplývající z posudku České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) budou v textu dále představena, nicméně týkají se pouze omezené populace osob se zdravotním postižením. Každý jsme originál Neexistuje žádná právní úprava, která by osobám se zdravotním postižením zakazovala pracovat nebo omezovala možnost jejich přivýdělku. Zároveň není nikde stanovena limitní výše výdělečné činnosti pracujícího člověka. Je tedy na každém, jakým způsobem, za jakých podmínek a za jakou finanční odměnu bude pracovat. Obecně platí stejné pravidlo jako u intaktní populace, člověk by si měl najít takovou práci, která mu bude vyhovovat, bude v ní spokojen a bude moci uplatnit a rozvíjet svůj pracovní potenciál. Jedinci se zdravotním postižením musí ještě přihlížet ke svému zdravotnímu handicapu a najít si takové pracovní uplatnění, kde bude zdravotní postižení co nejméně limitující a dále nezhorší jejich zdravotní stav. V tomto směru jsme každý jedna velká individualita a máme svoje speciální potřeby. Proto neexistuje žádný správný návod, co by lidé s určitou diagnózou měli nebo neměli přednostně dělat. Každý jsme jiný a každý zvládáme jiné věci a jsme dobří v něčem jiném. Proto platí, že každý člověk se zdravotním postižením je zaměstnatelný, záleží pouze na typu práce, pracovních podmínkách, prostředí a jeho schopnostech. Pracuj, jak chceš a můžeš V české legislativě také nenalezneme žádnou formulaci o tom, že by invalidní důchodci mohli pracovat pouze na částečný nebo jinak časově omezený úvazek. Tento mýtus je spojován zejména s lidmi ve III. stupni invalidity. Není tomu tak. Naopak, často se stává, že například lidé se smyslovým postižením (těžké zrakové, sluchové, či pohybové) mají přiznán III. stupeň invalidity, přesto zcela běžně pracují na plný úvazek 40 hodin týdně bez větších komplikací. A naopak lidé s nižším stupněm invalidity (I. či II. stupeň) pracují s ohledem na svoji diagnózu raději na částečný pracovní úvazek. Nehraje proto roli stupeň zdravotního postižení a přiznaná míra invalidity, ale schopnost jedince s příslušnou diagnózou vykonávat daný typ práce v prostředí, které si sám zvolil a uzpůsobil svým potřebám. Je na každém, jaký typ úvazku si zvolí a dokáže odpracovat. Lidé se zdravotním postižením, jejichž diagnóza přináší například i vyšší míru unavitelnosti, jistě raději zvolí nižší hodinový úvazek, naopak pro jiné osoby bude standardní pracovní doba naprosto vyhovující. Jde opět o zcela individuální záležitost. Upřesnění podmínek práce Může se ovšem stát, že míra zdravotního postižení nedovoluje jedinci vykonávat práci v plném rozsahu nebo na plný úvazek. U takto závažných typů postižení může posudkový lékař České správy sociálního zabezpečení vymezit podmínky, za nichž může jedinec pracovat, a v tomto případě je nezbytné, aby tyto podmínky dodržoval. Takové upřesnění se používá pouze u osob ve III. stupni invalidity a jde zejména o jejich možnost registrovat se na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. V rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení může být podmínka stanovena například takto: Práce za zcela mimořádných podmínek s časovým omezením 4/6 hodin denně (v tomto případě jedinec může odpracovat pouze 4/6 hodin za den). Práce za zcela mimořádných podmínek s využitím osobního asistenta na pracovišti (jedinec pracovat může za využití osobní asistence). Práce za zcela mimořádných podmínek pouze s využitím kompenzačních pomůcek (jedinec pracovat může, ale k práci potřebuje svoje specifické kompenzační pomůcky) Není schopen pracovat za zcela mimořádných podmínek (I v takovém případě jedinec vhodnou práci najít může, nicméně nemůže se registrovat na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, pouze jako zájemce o zaměstnání). Závěrem lze říci, že člověk se zdravotním postižením může libovolně pracovat na místě, které si sám zvolí a uzpůsobí svým požadavkům. Vždy je ovšem třeba, aby dbal na svůj zdravotní stav, zdravotní a sociální limity a neohrožoval sebe ani okolí svým nedbalým jednáním. Tereza Moravcová Zdroj: inspirante.cz # Láska přes internet – Seznamování zdravotně znevýhodněných osob Lásku a přátelství potřebuje k životu téměř každý. Oční kontakt, úsměv a řeč těla jsou nezbytnou součástí seznamování. Jenže takové signály jsou pro zrakově handicapované nerozluštitelné. Pokud se neseznámí ve své komunitě, nebo v nejbližším okolí, mají jen malou šanci najít spřízněnou duši. Občas pomůže náhoda, jindy zaúřaduje Amor osobně. Dalším vítaným pomocníkem se může stát seznamka. O portálu TvojeLaska.cz jsme vás již před časem informovali. Dnes přinášíme další podrobnosti. Jak najít vhodný protějšek vám poradí Mgr. Kristýna Mertlová, spolumajitelka a ředitelka Seznamovací agentury Date2k, autorka unikátního konceptu seznamování pro náročné a spoluautorka konceptu TvojeLaska.cz. Je vaše seznamka určená i zrakově handicapovaným? Ano, náš seznamovací portál TvojeLaska.cz je od první chvíle otevřen všem lidem, s i bez jakéhokoliv handicapu, tedy samozřejmě i pro nevidomé. Zrakově postiženou jsme dokonce měli i naši kolegyni Martinu, takže tato skupina lidí je nám obzvláště blízká. K seznamování na vašem portálu je nutná registrace. Jak složité je zaregistrovat se a pokud se vyskytne nějaký problém, dokážete klientovi telefonicky pomoci? Bohužel technická náročnost nastavení seznamek pro nevidomé a zrakově postižené je extrémně technicky i finančně náročná, právě proto vlastně žádná seznamka v ČR toto nenabízí. My se nyní aktivně snažíme získat investora či partnera, který by nám právě s vývojem aplikace pro zrakově postižené pomohl, takže pokud byste o někom věděli, určitě budeme rádi za jakýkoliv kontakt. Každopádně nyní je při registraci i vlastním seznamování na TvojeLaska.cz pro nevidomé a zrakově postižené k dispozici vždy nějaký kolega vztahový kouč či přímo ředitel TvojeLaska.cz Michal Sněhota. Ten s klienty registraci projde (případně je sám zaregistruje) a je k dispozici i pro další komunikaci s protějšky. Např. minulý týden jsem s nevidomou klientkou z Olomoucka řešila předání emailu na jiného uživatele, aby si spolu mohli psát již prostřednictvím emailů. Ona má svůj čtecí program a komunikaci tak snadno zvládne. Registrace zahrnuje osobní údaje. Jsou všechny informace o klientech dobře chráněné? Otázka bezpečnosti je jednou z našich základních priorit. Velmi intenzivně vnímáme, jak citlivě (nejenom!) lidé s handicapem k této otázce přistupují a jaké mohou mít i negativní zkušenosti či obavy z nějakého zneužití. Právě proto na toto téma klademe enormní důraz. Přestože je seznamka zcela zdarma, pracují tu vztahoví kouči a administrátoři, kteří jsou uživatelům k dispozici. Právě oni pravidelně kontrolují jednotlivé účty, aby byly reálné. Všichni se velmi intenzivně snažíme ověřovat serióznost zájmu o seznamování u všech našich uživatelů. V případě jakýchkoliv problémů, (například uživatele někdo obtěžuje, posílá mu nevhodné e-maily apod.) se může každý klient na náš tým obrátit a my jsme připraveni mu co nejlépe pomoci. Jak se Tvoje láska odlišuje od běžných seznamek? TvojeLaska.cz je seznamkou s individuálním přístupem na internetu, nikoliv klasický „katalog“, kde listujete anonymními profily, ale nikdo Vám neporadí, nedoporučí vhodný protějšek, nevyhodnotí, jak se k sobě hodíte, neověřuje reálnost uživatelů apod. My všechna tato kritéria při seznamování zohledňujeme. Ale nabízíme i další benefit. Abychom skutečně pomáhali našim klientům se úspěšně seznámit, mají k dispozici též světově unikátní tzv. LOVEREPORT, analýzu seznamovacího potenciálu, kde jim na základě letitých zkušeností, zejména pak detailní znalosti co ženy a muži od partnerů čekají či chtějí, a ohromného množství statistických dat vyhodnotíme, jak si stojí v oblasti seznamování, kde mají slabá místa, na kterých by bylo dobré případně pro vyšší šance na seznámení zapracovat a naopak co vypíchnout a tzv. „prodávat“. Letos v dubnu jsme pak ještě pro naše uživatele spustili tzv. Akademii seznamování plnou online kurzů, videí, materiálů, tipů a triků např. jak překonat rozchod, kam vyrazit na první rande, nebo třeba, jaká témata se hodí na první schůzku, což by mohlo být právě pro nevidomé a zrakově postižené velmi přínosné a hlavně technicky v pohodě dosažitelné. Jak probíhá samotné seznamování? Proces seznamování u nás probíhá zcela jednoduše, klient se zdarma zaregistruje, vyplní svůj profil, my velmi doporučujeme vyplnit si též tzv. LOVEREPORT, aby klient věděl, jak si „stojí“ a pak se mu již začnou zobrazovat vhodné protějšky k seznámení, u kterých vždy vidí, jakou mají shodu dle našeho unikátního algoritmu, tedy jak dalece se k sobě hodí. Vlastní seznamování, respektive kontakt probíhá stejně jako na všech seznamkách, vybranému protějšku můžete napsat zprávu nebo ho požádat o přátelství☺. Pokud vám něco není jasné, nevíte si rady nebo vám to prostě jen nejde, nikdo si vás nevybírá nebo neodpovídá, můžete se vždy obrátit na někoho z našeho týmu. Ten rád poradí, v čem je problém a hlavně jak to napravit. Seznamujete lidi z celé republiky? TvojeLaska.cz vznikla původně v Praze a Ostravě, kde žije i náš ředitel Michal Sněhota, který se svojí životní zkušeností (dětská mozková obrna) stál u zrodu myšlenky využit našich poznatků z prémiové individuální seznamovací agentury právě pro online seznamku, která by fungovala i pro zdravotně znevýhodněné. Ale vzhledem k tomu, že je to internetový portál, tak samozřejmě seznamuje klienty po celé České republice. Děkuji za rozhovor a přeji co nejvíc spokojených klientů. Ilona Ozimková # BUDE VÁS ZAJÍMAT Laserové korekce zraku: na operaci chodí hlavně mladí lidé Laserové korekce zraku jsou jednou z nejefektivnějších operací co do výsledku, a navíc s minimem komplikací. Přesto se k nim dlouho odhodláváme a dáváme přednost nošení kontaktních čoček či brýlí. Zrakem přijímáme až osmdesát procent informací o okolním světě. A čím dál více nám záleží na komfortu po všech stránkách. Řešení dioptrických vad brýlemi je klasikou, kterou dnes spousta lidí nahrazuje například kontaktními čočkami. Definitivně vše může vyřešit operace. Zájem o oční operace roste u mladých Podle loňského průzkumu agentury GFK nosí kontaktní čočky nejvíce mladí lidé ve věku od 20 do 29 let. Třeba pro sport i další činnosti je to určitě pohodlná varianta. Definitivní ale není a při neopatrném zacházení může být dokonce očím nebezpečná. Trvalé řešení nabízejí laserové korekce zraku. A právě mladí lidé je volí čím dál více. „Lidé si uvědomují stále více výhody laserové operace, ať již ze zdravotního, nebo ekonomického hlediska,“ říká Martin Filipec, hlavní lékařský ředitel oční kliniky Lexum. Čočky nejsou bez vady Operace očí se mnoho lidí bojí. A za elegantní způsob, jak se jí vyhnout, považují kontaktní čočky. Odborníci ale upozorňují na to, že nošení kontaktních čoček není bez rizika. Obzvláště čočky určené k prodlouženému nošení mohou být rizikové, především pokud se nedodržuje přísná hygiena během manipulace s čočkami. Při nedostatečné zručnosti v této oblasti či špatných návycích při nasazování a vyndávání čočky může dojít k podráždění spojivky oka, a dokonce k poranění povrchové vrstvy rohovky. „Takto poškozený povrch oka se pak může snadno infikovat. Oční infekce mohou být způsobeny bakteriemi, plísněmi, viry a amébami, jež se bohužel vyskytují úplně všude kolem nás. Oko je velmi citlivý orgán, a tak je náchylnost k očním infekcím celkem pochopitelná,“ upozorňuje lékařská ředitelka oční kliniky Lexum Zuzana Hlinomazová. Operace není banální, obavy jsou ale zbytečné Operací zraku se provádějí stovky. A tak se obvykle tomu, koho se zákrok netýká, mohou zdát jako jednoduché až banální. „Banální operace to určitě není,“ říká oftalmolog Jakub Ventruba z oční kliniky Lexum Brno. „Jedná se o precizní, vysoce sofistikovaný výkon s použitím jednoho či dvou laserů. Na klinikách Lexum provádíme více než tisíc zákroků za rok, takže máme velké zkušenosti. Laserové oční operace k odstranění dioptrií patří k nejbezpečnějším zákrokům, ale samozřejmě patří do rukou zkušeného oftalmochirurga.“ Podle Ventruby se není třeba zbytečně obávat, operace jsou rychlé, bezbolestné, přesné a stabilní. „Je ale třeba podstoupit velmi důkladné předoperační vyšetření, abychom analyzovali všechny potřebné parametry a spolehlivě věděli, že jsou oči k operaci vhodné, a lze tedy zákrok podstoupit,“ říká lékař. Proč se zákroku obáváme Důvodů, proč se často i dlouho odhodláváme podstoupit laserovou korekci zraku a dáváme přednost čočkám, je více. Podle Jakuba Ventruby je tím nejčastějším strach o poškození oka i zraku. „Je to, myslím, přirozená obava, neboť zrak je jeden z nejdůležitějších smyslů a zajišťuje nejvíce informací z okolního světa,“ komentuje to odborník. „Někdy se pacienti obávají, že dioptrická vada nebude odstraněna úplně, či se vrátí. V současné době jsou ale technologie velice pokročilé a standardně zajišťují pacientům velkou přesnost a stabilitu v čase. Nejlepší výsledky dosahujeme zejména u krátkozrakosti (myopie), eventuálně i v kombinaci s astigmatismem. V těchto případech se pacienti u nás na klinice zbaví brýlí ve více než 99 % případů,“ doplňuje Jakub Ventruba. Do rámečku Co a jak po laserové korekci zraku Po laserových operacích nemusí být oči kryté ani zalepené, někdy dostává pacient ochrannou kontaktní čočku, kterou si nechává do kontroly. Většina pacientů udává, že si po příchodu domů odpočine, případně se lehce prospí, a po probuzení již oči bolestivě téměř necítí a vidění je v normě. V den operace je vidění opět normální obvykle večer. Lékaři doporučují kapat do oka umělé slzy zabraňující vysoušení, v případě bolesti se užívají slabší analgetika. Délka rekonvalescence závisí na využité metodě, zpravidla je ale rychlá, pacienti zažívají určitý dyskomfort obvykle jen několik hodin, při složitějším zákroku několik dní. K práci s počítačem se pacienti vracejí mnohdy už den po operaci, doporučuje se ale dělat pauzy, střídat pohledové vzdálenosti a kapat umělé slzy, protože oči trpí nadměrným osycháním rohovky. Riziko spíše po operaci Vzhledem k tomu, že jsou lasery používané při operacích vybaveny velice citlivými komponenty, které zajišťují přesnou stabilizaci, centraci, kontrolu pohybů oka, naváděcí systémy a vše další potřebné, k poškození oka téměř jistě nedojde. Podle Jakuba Ventruby se taková pravděpodobnost téměř blíží nule. Dle zahraničních studií je dokonce toto riziko několikanásobně nižší než u nošení kontaktních čoček. Na možné komplikace je třeba dát ale pozor po zákroku: „Rizikem zůstává infekce po operaci, ale při dodržení předepsaných opatření a kapání kapek je též toto riziko extrémně nízké. Po laserových operacích je ale třeba o oči nějakou dobu pečovat, kapat zvlhčující oční kapky (umělé slzy) a chránit je před úrazem, prachem či jinými nečistotami. V současné době stojí laserové refrakční operace na vrcholu elektivních zákroků,“ uzavírá Jakub Ventruba. Zdroj: vitalia.cz # ZDRAVÍ: O lécích a lékových záznamech Do 30. května 2020 jste si mohli léky na předpis v lékárně vyzvednout tak, že jste lékárníkovi ukázali vytištěný recept, e-mail nebo SMS. Od 1. června 2020 přibyla i možnost předložit v lékárně občanský průkaz nebo pas. Od stejného data si lékaři a lékárníci mohou v systému elektronických receptů zobrazit soupis všech léků předepsaných konkrétnímu pacientovi. Je jistě v našem zájmu, aby naši ošetřující lékaři a lékárníci využili dostupné prostředky k zajištění úspěšné a bezpečné léčby. I tak má každý občan právo svobodně vyjádřit nesouhlas (či naopak souhlas) s tím, aby lékaři a lékárníci nahlíželi do jeho lékového záznamu. Přístup k němu lze zakázat, a to všem nebo jen některým. Více informací zjistíte na stránkách: www.epreskripce.cz/aktuality/vyjadreni-souhlasu-nesouhlasu-s-nahlizenim-zdravotnickych-pracovniku-do-lekoveho-zaznamu nebo na infolince Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) 800 900 555. Podle informací serveru zdravi.euro.cz zakázalo přístup ke svým lékovým záznamům asi 2300 osob lékařům a 2600 osob lékárníkům. Ministerstvo zdravotnictví (MZ) to ale nedoporučuje. Jen pro zajímavost, každý měsíc píší čeští lékaři okolo 6 milionů receptů. V soupisu léků se jim ukáže také informace o tom, zda jich máte nadbytek, zda neužíváte několik léků se stejnou léčivou látkou nebo jak mohou kombinace léků ve vašem těle vzájemně reagovat (lékové interakce). Kvůli špatnému užívání léků zemře v ČR každý rok odhadem 200 lidí. Více než pětina lidí si pak podle průzkumu MZ nepamatuje názvy všech léků, které užívá. Antonín Vraný Zdroj: sukl.cz, zdravi.euro.cz, epreskripce.cz # V olomoucké poliklinice vyšetří oko detailně tomografií Období koronavirové epidemie využila Poliklinika AGEL Olomouc k modernizaci svého vybavení. K rozšíření spektra nabízených zdravotnických služeb došlo na oční ambulanci, kde mají zdravotníci k dispozici nový přístroj OCT s funduskamerou. Sloužit bude k přesné diagnostice zrakového nervu a sítnice. Olomoucká poliklinika investuje do přístrojového vybavení pravidelně a OCT přístroj s funduskamerou, což je optická koherentní tomografie v kombinaci s digitální barevnou fotografií očního pozadí, byla pořízena v době, kdy byl ve zdravotnickém zařízení v důsledku koronaviru omezen provoz jen pro akutní stavy. „Přístroj je využíván lékařkami oční ambulance a slouží k přesné diagnostice chorob zrakového nervu a sítnice, především zeleného zákalu – glaukomu. Dále umožňuje včasné odhalení nemocí centrální části sítnice, zejména věkem podmíněné makulární degenerace a dalších závažných onemocnění sítnice,“ konkretizovala MUDr. Jarmila Raidová, ředitelka Polikliniky AGEL Olomouc. OCT funduskamera je na oční ambulanci zcela novým přístrojem a investice v hodně 1,2 milionu korun je v olomoucké poliklinice další částí pestré mozaiky poskytovaných zdravotních služeb. „Fundus kamera najde využití například u pacientů s cukrovkou nebo vysokým krevním tlakem. Výhodou je 3D zobrazení struktur oka, možnost sledování vývoje změn v čase a srovnání aktuálního stavu se staršími záznamy. Výsledek vyšetření dává možnost rychleji a kvalifikovaněji rozhodnout o nasazení vhodné léčby,“ vyjmenovává další klady přístroje ředitelka Raidová. Lucie Drahošová Zdroj: novinky.cz # Výhra nad cukrovkou: Benjamin si jako první nevidomý v ČR dávkuje inzulin do těla mobilem Skvělá zpráva nejen pro cukrovkáře! Hladinu inzulinu v krvi lze dávkovat pomocí mobilu. Benjamin (16) je prvním dětským pacientem v České republice, který jako nevidomý s cukrovkou začal používat mobilní inzulinovou pumpu. „Ta mu umožňuje nepřetržité dávkování inzulinu s okamžitou možností zvýšení nebo snížení dávky,“ řekla lékařka Klára Hájková, která se o pacienta z Pediatrické kliniky Dětské nemocnice v brněnských Černých Polích stará. Pro Benjamina znamená nový způsob léčení přes mobil obrovskou úlevu. Oproti terapii klasickými inzulinovými pery se totiž ohromně snižuje počet vpichů do těla. Perem je to několikrát denně, což je velmi zatěžující, a to jak pro samotné tělo pacienta, tak i pro jeho každodenní život, a to ještě zvláště u nevidomého kluka. Díky mobilní pumpě jehla do Benjaminova těla píchne jedenkrát za dva až tři dny, což je ve srovnání s jeho minulou léčbou naprostý posun vpřed. Potřebu dávkování inzulinu hlásí Benjaminovi speciální zařízení na jeho paži. Úleva pro akčního Benjamina „Předtím to bylo hodně o přísném dodržování režimu. Teď jsem flexibilnější i s jídlem. Jsem hodně akční, dost často se kvůli mně třeba muselo zastavovat. Za jízdy autem jsem si nedokázal inzulin píchnout. Musel jsem vše víc řešit,“ popsal potíže student gymnázia. „Teď si jen vytáhnu telefon a nikdo neví, jestli sjíždím facebook, s někým si píšu, nebo ovládám inzulinovou pumpu,“ oddechl si kluk, který hraje fotbal pro nevidomé, koncertuje na housle a flétnu. „Jsem teď o hodně spokojenější, celé je to všechno i mnohem diskrétnější,“ svěřil se chlapec, který ve volných chvílích píše i na web a chce se stát novinářem. „Když jsem se s mobilem a pumpou naučil pracovat, tak jsem měl zprvu problémy, ale jakmile jsem se v aplikaci vyznal, objevil jsem všechny její výhody,“ říká mladík. Benjamin je prvním nevidomým pacientem na inzulinové pumpě v České republice. Podle lékařů je zářným příkladem toho, že když je člověk motivovaný, neexistují pro něj překážky. „Pravdou je, že edukační proces na ovládání inzulinové pumpy je mnohem náročnější. Ve výsledku se ale vynaložené úsilí bohatě vrátí spokojeností a lepší kvalitou léčby,“ poznamenal Petr Vrchota z firmy MTE v Brně, která unikátní zařízení vyvíjí. Jak zařízení funguje? V České republice se zařízení hodí převážně pro pacienty s diabetem I. typu. Předností je nepřetržité propojení pumpy s tělem prostřednictvím infuzního setu. Výhodou je kontinuální dávkování inzulinu s okamžitou možností zvýšení nebo snížení podávané dávky. Inzulinovou pumpu je možné na omezenou dobu také odpojit a odložit, například při plavání a sportu. Sada přístrojů na měření tlaku, srdeční a pohybové aktivity a bezdrátový přenos poskytne lékaři aktuální informace o stavu pacienta s hypertenzí. A může mu díky tomu okamžitě upravit dávkování léků. Pacient kontroluje svou glykemii pomocí glukometru několikrát denně, případně má možnost používat některý z typů kontinuální monitorace. V takovém případě získává přibližně každých pět minut aktuální informace o své glykemii a může na ně ovládáním inzulínové pumpy okamžitě reagovat. Každý podle potřeby Zařízení dodává nepřetržitě 24hodin denně do těla inzulin. V pumpě je naprogramován takzvaný bazální profil, který se stará o dodávku inzulinu pro potřeby těla. Dodávané množství se liší v průběhu dne a každý pacient má profil nadefinovaný přesně podle svých potřeb. Pacient dále musí sám manuálně pokrývat množství sacharidů přijatých v jídle. K výpočtu může využít kalkulátor, který je součástí pumpy nebo aplikace v telefonu. Musí umět reagovat i na nenadálé zvýšení nebo snížení glykemie z důvodů nemoci, sportování, výdeje energie nebo stresu. V takových okamžicích si podává tzv. korekční bolus, dočasně zvyšuje nebo snižuje hodnoty nastavení inzulinu, případně na potřebnou dobu zcela vypíná jeho dodávku. Pacient může svou pumpu ovládat nejen prostřednictvím mobilního telefonu, ale také přímo na pumpě pomocí ovládacích tlačítek a informací na jejím displeji. Zdroj: blesk.cz # SPORT: Černobílé problémy Řídí kandidát mistra FIDE Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha číslo 8 Alberto Armeni (Itálie) Pat a mat, 2002/38 Bílý: Ke8, Dd3, Vd7, Ve4, Sg3, Sh1, Je3, Pc5, e5 (9) Černý: Ke6, Vd5, Vg5, Sd4, Jf3, Jg6, Pb5 (7) Mat 2. tahem (C+) Alberto Armeni (*1944) je důstojným pokračovatelem svého slavného předchůdce Ottavia Stocchiho (*1906 †1964). Italská škola patří vůbec k jedné z nejlepších v Evropě, což dokazují i její současní skladatelé, mimo Armeniho např. Bruno Colaneri, Antonio Garofalo, Francesco Simoni a. j., kteří vynikají především v klasických odděleních dvoj- a trojtažek, ale nevyhýbají se ani pomocným matům a exoúlohám. Dnešní práce autora z Apeninského poloostrova nám ukáže nejen vysokou technickou vyspělost autora, nýbrž i líbivý tematický obsah. U něj bych upozornil na jeden tzv. kritický bod a tím je bílý Pe5. Všimněte si, že je pod „křížovou palbou“ celkem šesti černých figur včetně krále a kolem tohoto pěšce se bude točit celé dění. Z připravených her vidíme, že např. střelcem d4 táhnout vůbec nelze pro 2.Dxd5 mat a pokud bílý černou věž napadne svůdností 1. Db3?, pak pro změnu zaúřaduje právě onen střelec 1. - Sxe3!, který zlikviduje krytí pole f5. K této vynikající úloze mohu jen dodat, že skončí dokonce sedmi různými maty, z toho dva budou ozdobeny vkusnou záměnou obran. Řešení úlohy 6 (Prandstetter) z června 2020: Klíčem byl přesný ústup věží, ale nikoliv 1. Vg7? [2. Vg8 mat] 1. - Kd8 2. Jxd6 č. libovolně 3. Vd7 mat (vyvrácení 1. - Kf8!) ani 1. Vh7? [2. Vh8 mat] 1. - Kd8 2. Jxd6 černý libovolně 3. Vd7 mat (vyvrácení 1. - Sc3!). Muselo přijít pouze 1. Vf7! [2. Jxd6 Kd8 3. Vd7 mat]. Pak už černému nezbylo než si zablokovat pole c7: 1. - Sc7 2. Vh7 Kd8/f8 3. Vh8 mat, případně c8: 1. - Jc8 2. Jg7 Kd8 3. Vd7 mat, event. ustoupit králem: 1. - Kd8 2. Jxd6 černý libovolně 3. Vd7 mat. Prozatím další body za správné řešení soutěže zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Rudolfu Birtusovi z Teplic, Ondreji Čaneckému z Doks, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Petru Šimovi z Chromče, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. # Slavistický víkend Vedle již tradičního kuželkářského turnaje Slavia Cup uspořádal SK Slavia Praha – Odbor zrakově postižených během třetího červnového víkendu i premiérově stejnojmenný bowlingový turnaj. Ve dnech 19. a 20. června se v Praze na čtyřdráhové kuželně Slavie uskutečnil 22. ročník mezinárodního kuželkářského turnaje zrakově postižených – Slavia Cup. Zúčastnilo se jej 34 hráček a hráčů ze sedmi oddílů, z toho tři zahraniční. Turnaj se konal pod záštitou senátorky a současně starostky Městské části Praha 10 Renaty Chmelové, která na slavnostním zahájení pozdravila přítomné, popřála soutěžícím dosažení dobrých výsledků a poté se zájmem sledovala specifické odlišnosti soutěžících při hře. V soutěži jednotlivců ve společném pořadí B1-B3 zvítězila Anna Strížová (kat. B3) ze slovenské Male Šintavy výsledkem 679 bodů. O jediný bod zpět zůstal domácí Pavel Petříček (B1) a třetí místo obsadila Jana Medveďová (B2) rovněž z Male Šintavy – 673 bodů. Desítku nejlepších ještě doplnili: čtvrtý Tibor Koller (B2) z Bratislavy – 663 bodů, pátá Stanislava Řehořová (B2) ze Slavie se 659 body, šestý Václav Trnka (B2) z Levoče – 651 bodů, sedmá Eliška Čermáková (B1), osmý Róbert Jaderko B2) – oba ze Slavie a shodně po 635 bodech, devátý Aloiz Koprda (B3) z Levoče – 634 bodů a desátý Milan Holý (B3) z Brna – 617 bodů. Mezi jednotlivci v kategorii Open vyhrál Zdeněk Horský ze Zory Praha. V soutěži dvojic zvítězil tandem Slavie Petříček a Jaderko výkonem 1313 bodů před další dvojicí domácích Řehořovou a Čermákovou – 1294 bodů. Třetí příčku obsadila Strížová spolu se Slivou z Male Šintavy výsledkem 1286 bodů. V soutěži družstev si poháry za první místo odvezlo trio z Male Šintavy (Strížová, Medveďová a Sliva) se ziskem 1959 bodů. Druhé místo vybojovalo družstvo Slavie „A“, které hrálo ve složení Řehořová, Čermáková a Jaderko a docílilo 1929 bodů. Třetí místo obsadili Levočané (Koprda, Trnka a Trnková) se ziskem 1864 bodů. V neděli 21. června se na Žižkově uskutečnil premiérový ročník Slavia Cupu v bowlingu. Hrálo se klasicky na šest her. V kategorii B1 zvítězil Michal Krch z pardubického Bowlingzone výkonem 576 bodů před Ivo Budilem ze Zory Praha (567 bodů) a Milanem Hradilem z Handicapu Zlín (397 bodů). Mezi prakticky nevidomými (B2) vyhrál Karel Macháček (901 bodů) před Stanislavou Řehořovou (845 bodů) a Jiřím Reichelem (687 bodů) – všichni ze Slavie Praha. V kategorii slabozrakých (B3) dominovala hráčka Slavie Věra Macháčková se ziskem 1076 bodů. Druhé místo obsadil Josef Gruncl z Bowlingzone Pardubice (976 bodů). Na třetím místě skončil Leoš Chvojka z BSC Praha (946 bodů). Mezi Openy to nejvíce padalo Robertu Vachulovi ze Zory Praha – 1073 bodů, přičemž v jedné hře dosáhl famózních 267 bodů! Třebaže se sportovní víkend vydařil, uvítali by pořadatelé, a to nejen těchto turnajů, ve větším počtu „nové tváře“ a „mladou krev“. Příležitosti k pravidelné sportovní činnosti jsou, tak proč je nevyužít! Jiří Reichel  * * Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 104, číslo 15, srpen 2020 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Pavla Jungwirthová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.