Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 9 Duben 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Co na to vy?
POZVÁNKA – nepřehlédněte! Další ročník světové soutěže vyhlášen
STALO SE: Ohlédnutí za konferencí INSPO
LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty – Monika Korandová
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze – 05/2018
O čem se moc nemluví – Anxieta neboli úzkost
BUDE VÁS ZAJÍMAT: S Vladimírem Remkem o jeho cestě do vesmíru
ZDRAVÍ: Astma komplikuje život téměř milionu lidí
Pozor na oční alergii. Může trvale poškodit zrak
KULTURA: Na okraj definice kultury a kulturnosti
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
INZERCE

BUDE VÁS ZAJÍMAT: S Vladimírem Remkem o jeho cestě do vesmíru

Druhého března jsme oslavili 40 let od chvíle, kdy se Vladimír Remek vydal na cestu do vesmíru. Byli jsme tehdy po SSSR a USA třetí zemí na světě, která měla svého kosmonauta. Pamatuji si, jakoby to bylo včera, jak jsem vše tehdy jako dítě sledoval. A po těch letech jsem dostal příležitost se s ním i setkat. Strávil jsem hodinu poslechem zajímavého a poutavého vyprávění, za které mu velmi děkuji.

Jak byste popsal zrakově postiženému interiér kosmické lodi?
Jedinou část kosmické lodi, která se i s posádkou vrací na Zem, nazýváme návratovou kabinou. Ta je zároveň velitelskou sekcí, odkud se vydávají povely, provádějí manévry, a která se na oběžné dráze sbližuje s kosmickou stanicí. Její objem je zhruba 3,5 m3 a prostor je podobný, jako když sedíte na předních sedadlech automobilu dodávky. Jen není takový výhled ven.
Křeslo představovalo jakousi vaničku, v níž se leželo. Vnitřní výplň byla vyrobena individuálně podle otisku zad kosmonauta. To kvůli přetížení, které vzniká při startu a tlačí tělo velkou silou do sedačky. Tato síla se musí rovnoměrně rozložit na celý povrch těla. Nohy jsem měl pokrčené a patami opřené o podložku, která byla o málo níže než spodní část zad.
Před námi byla palubní deska s ovládacími a kontrolními prvky. Ústředním byl orientační přístroj. Umožňoval ručně zorientovat kosmickou loď podle potřeby a navést ji na přistání, pokud by selhalo automatické řízení ze Země. Nad hlavou byl kruhový průlezový otvor o průměru asi 80 cm. Zavíral se prostřednictvím velkého kola připomínajícího kormidlo zámořské lodě.

Kosmický prostor jste sledoval oknem nebo na monitoru?
Výhledový prostor jsme nazývali iluminátor. V návratové kabině byly dva, kosmická stanice jich obsahovala několik mnohem větších. Všechny byly kruhové, několikavrstvé, antireflexní a schopné zachytit některé mikročástice, které létají kosmickým prostorem. Sklo bylo zasazeno do širokého kovového rámu a mělo tloušťku okolo 6 cm. Ven se tak díváte trubicí, jež omezuje zorné pole přibližně na 80 až 90 stupňů.
Letěli jsme ve výšce zhruba 360 km nad Zemí. Musím říci, že jsme zažili nádherné pohledy na planetu a její bezprostřední okolí. Pozorovali jsme třeba polární záři jako chuchvalce páry měnící barvu nebo pády meteoritů. A došlo mi, jak se ve středověku upalovali lidé za názory, že Země je kulatá a nikoliv placatá, že tělesa neobíhají okolo ní, ale ona obíhá naopak okolo Slunce a Slunce zase obíhá po galaxii. Bylo úžasné, že jsem jako ten obyčejný kluk mohl na vlastní oči vše sledovat.

Jak jste se pohyboval ve stavu beztíže a jak je to náročné?
Beztížný stav znamená unikátní pocit svobody a volnosti, který člověk z pozemského života v podstatě nezná. Může prožít jen některé jeho náznaky. Například když se rychlovýtah rozjede směrem dolů, zažijete krátkodobý pocit ztráty podlahy. Totéž se stane na zadním sedadle autobusu, pokud překonáváte terénní nerovnost. V kosmické lodi je tento stav všudypřítomný. Neměl jsem problém se v něm začít pohybovat a nemusel jsem se na to zvlášť připravovat. Někdo si může představit, že v něm lidé jakoby plavou. Plavání to ovšem není, neboť voda je mnohem hustší prostředí, od kterého se rukama nebo nohama odrážíte.
Pokud se chcete někam dostat, musíte se odrazit od pevného bodu. A musíte také odhadnout, jak silně. Pochopíte to rychle, protože se brzdí o protější překážku. Člověk téměř okamžitě vnímá přiměřenost pohybů. Jednou mi dal nějaký malý kluk otázku, co by se stalo, kdybych se od jedné stěny odrazil a ke druhé nedoletěl. Všichni dospělí se tehdy usmívali, ale on uhodil hřebíček na hlavičku. Pokud je prostor velký, může se to opravdu stát. Pak v podstatě uvíznete a může trvat i hodiny, než se dostanete k dalšímu pevnému bodu. To nám nehrozilo, protože od jedné stěny ke druhé se dalo v podstatě dosáhnout.
Za 24 hodin obletěla vesmírná stanice planetu šestnáctkrát. Tolikrát vidíte vycházet a zapadat Slunce. Abych co nejvíce viděl, chodil jsem spát až o hodinu a půl později než ostatní. A oni mi z legrace řekli: „Nezapomeň zhasnout“. Když jsme tedy vlétli do zemského stínu, zatáhl jsem iluminátor jako clonu u fotoaparátu a vypnul na velitelském pultu světlo. Okamžitě jsem pochopil, že v té absolutní tmě nevím, kterým směrem se mám vydat, abych se dostal do svého spacího vaku.
I nevidomý se na Zemi dostane ke dveřím. Stačí jít po podlaze ke stěně a poté podél ní jedním směrem až k východu. Ale v beztížném stavu a tmě nemáte podlahu. Kdybych ručkoval po kabině, možná bych si podle detailů uvědomoval, kde jsem. Ale vůbec to není jednoznačné. Mohl bych tam ručkovat a chodit věčnost a dveře bych vůbec nemusel najít. Pochopil jsem, že to takhle nejde a kvůli orientaci zapnul osvětlení určené pro noc.
Stav beztíže však není pro člověka přirozený a působí mu i zdravotní problémy. Kostra ztrácí funkci opory těla a je z ní zvýšeně vyplavován vápník. Svaly slábnou a leniví. Krev překonává od nohou k hlavě poměrně dlouhý sloupec. Srdce proto pracuje v pulzech a k zábraně zpětného toku jsou mezi síněmi, komorami, tepnami a také na žilách dolních končetin jednocestné ventily, chlopně. Uzavřou se ve chvíli, kdy je krev již za nimi. Právě mechanismy pulsu a ventilů se ve stavu beztíže snadno zapomínají. Gravitace je proto simulována, a to nejčastěji běžícími pásy, ke kterým je člověk přitahován silou gumových svazků.

Jak jste prožíval sestup a přistání?
Je to úžasné a je to doba, kdy vás ledasco napadne. Kosmická loď je po zbrzdění navedena na sestupnou dráhu, kde se rozdělí. Zpět se vrací jen návratová kabina. Má tvar uzavřeného zvonu a rozšířenou částí se zorientuje směrem dolů. Při průletu hustými vrstvami atmosféry jsem byl vedle iluminátoru a vše jsem dobře viděl. Plameny šlehaly několik centimetrů ode mne. Není to klasické hoření, tohle je vyšší stupeň, plazma. Vizuálně je to ale plamen, tvořící liščí ocas. Nelze nic dělat, musíte čekat. Cokoliv by se porouchalo, nedostali bychom se z toho živí…
Překvapivý moment jsem zažil, když kabina začala enormně vibrovat. Jakoby nás táhli obrovskou rychlostí po železničních pražcích. Kolo pro uzavírání poklopu kabiny poskakovalo před očima. Alexej Gubarev ovšem nereagoval, zřejmě na to byl zvyklý. Řekl jsem si, že před námi to všechny kabiny vydržely, tak to vydrží i tahle. Nemohli jsme se ovšem příliš věnovat svým vnitřním myšlenkám. Sestup byl rychlý a museli jsme vnímat a na magnetofon zaznamenávat jeho parametry. A samozřejmě jsme byli rádi, když jsme šťastně přistáli.
Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 9 Duben 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Co na to vy?
POZVÁNKA – nepřehlédněte!
Další ročník světové soutěže vyhlášen
STALO SE
Ohlédnutí za konferencí INSPO
LIDÉ KOLEM NÁS
Mosty – Monika Korandová
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 05/2018
O čem se moc nemluví – úzkost
BUDE VÁS ZAJÍMAT
S Vladimírem Remkem o jeho cestě do vesmíru
ZDRAVÍ
Astma komplikuje život téměř milionu lidí
Pozor na oční alergii. Může trvale poškodit zrak
KULTURA
Na okraj definice kultury a kulturnosti
SPORT
Černobílé problémy
QARDO – vyšlo s chybou – omlouváme se
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.