ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 102 Číslo 9 Duben 2018 Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně. Roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM Co na to vy? POZVÁNKA – nepřehlédněte! Další ročník světové soutěže vyhlášen STALO SE Ohlédnutí za konferencí INSPO LIDÉ KOLEM NÁS Mosty – Monika Korandová ZORA RADÍ Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 05/2018 O čem se moc nemluví – úzkost BUDE VÁS ZAJÍMAT S Vladimírem Remkem o jeho cestě do vesmíru ZDRAVÍ Astma komplikuje život téměř milionu lidí Pozor na oční alergii. Může trvale poškodit zrak KULTURA Na okraj definice kultury a kulturnosti SPORT Černobílé problémy QARDO – vyšlo s chybou – omlouváme se INZERCE # ÚVODEM: Co na to vy? Před pár dny se kolega Vraný vrátil z oběda s tím, že dlouze na chodníku diskutoval se známou, rovněž nevidomou a také čtenářkou nejméně jednoho z našich titulů. A že mu takříkajíc myla hlavu, že píšeme málo o problémech svých čtenářů, o problémech nevidomých, se kterými se oni dnes a denně potýkají. Tahle paní má problém v Českých Budějovicích – na náměstí, ale asi nejen tam, vyrůstají teď na jaře, na místech předpokládaných a logických, ale i nelogických, venkovní občerstvovny, předzahrádky a zahrádky restaurací. A to dosti často napříč koridory, které mají „našlápnuté“ právě nevidomí. – Logicky, jestliže jde o výhodnou cestu pro ně, půjde zřejmě i o frekventovaný směr a tedy i větší šanci dané provozovny nalákat lidi. Když si k tomu přidáme boj o ne/kouření uvnitř, bude tenhle problém jen a jen bobtnat. Při všeobecně známé necitlivosti moderního člověka, který se již téměř zcela zbavil empatie, musí k haváriím nevidomých s podobnými zařízeními docházet stále častěji. Proč o tom ale píši v úvodníku? Samozřejmě – psát o takových haváriích, o schválnostech podnikatelů, baziliščím přístupu úřadů, potměšilostech sousedů a vzájemném hulvátství, které ale na postiženého dopadá silou násobnou, to není asi problém. Jenže – pokud nejde o modelovou kauzu a nebude v ní i návrh řešení – má to smysl? Chcete vy, naši čtenáři, skutečně časopis plný negativních informací a depresivních zjištění? Nebo máme relevantnější informace o tom, co chcete, u nás v redakci, kam nám chodí i řada návrhů na to opačné? – Na pozitivní přístup, na vyhledávání povzbudivých příběhů, rozhovory jako třeba v tomto čísle, s někdejším kosmonautem a nyní (stále ještě) velvyslancem v Rusku Vladimírem Remkem, i když on do komunity nevidomých a slabozrakých nepatří? Mimochodem – dávno ty tam jsou doby, kdy měla nějaká, jakákoli redakce sílu a vůbec možnost pranýřováním nějakého jevu přimět viníka k nápravě – samozřejmě s výjimkou kampaní bulvárního tisku. Další částí kritiky bylo, že málo píšeme o zajímavých lidech zevnitř komunity nevidomých. Věřte, že jsme – alespoň za dobu mého působení – nikdy neodmítli žádný námět na takový článek, jenže…! Ať se rozhlédnete kamkoli, většinou vždycky narazíte na tatáž jména. I naši externí autoři, kteří jsou pro nás rozšířeným zorným polem, mají jen omezenou paletu cílů – prostě lidí, kteří něco alespoň zajímavého dělají, ač jsou nevidomí, zas tolik není. Budeme tedy s potěšením přijímat vaše návrhy na podobné osobnosti, ale v takovém případě bychom rádi od vás dostali i důvody, pro které bychom měli – zdůrazňuji v celostátním časopise – o takovém člověku napsat: vyhledat ho, sejít se s ním, získat od něj informace. A nejen to – ještě se s ním dohodnout na relativně brzké zpětné vazbě, chcete-li autorizaci. Jenom mimochodem – již řadu týdnů u nás leží seriál o hodně zajímavé součásti činnosti SONS, jenže autor se nemůže dohodnout se zdrojem informací ne snad o skutečně chybných pasážích (žádné nejsou), ale o detailech ve formulacích. Malicherné? Ano, ale pro redakci velmi nepříjemný přístup. Nechceme-li postupovat jak nám zákon dovoluje, tj. na banální požadavky nebrat zřetel, můžeme průběžně (i tak, jak daný text „stárne“ a pozbývá na aktuálnosti) rovnou část naší práce vyhodit. A na to přece jen kapacity nemáme. Rádi a s vděčností přivítáme jakoukoli připomínku k naší práci a ujišťuji vás, že redakce umí ocenit pochvalu i akceptovat a zpracovat kritickou notu k ní. Předem tedy děkuji za jakýkoli názor, přeji jménem svým i redakce příjemné počtení a hlavně – hluboké a krásné prožívání jara. Už jsme si ho zasloužili. Václav Senjuk # POZVÁNKA – nepřehlédněte! Další ročník světové soutěže vyhlášen EBU Onkyo World Braille Essay Contest 2018 – Evropa Soutěž o nejlepší evropskou esej, povídku, text na téma Význam Braillova písma v 21. století, kterou Evropská unie nevidomých jménem Onkyo Corporation a braillského týdeníku Mainichi organizuje a jíž se každý rok zúčastňuje i několik našich autorů, převážně též dopisovatelů časopisu ZORA a příloh, si vzala meritorně za cíl propagovat používání braillského písma jako klíč k přístupu nevidomých osob k informacím a k jejich sociálnímu začlenění. Také letos její vyhlášení doprovází několik navržených okruhů, aby se účastníci – autoři mohli zabývat významem braillu z různých úhlů pohledu. Nicméně seznam, který uvádíme níže, není výlučný, účastníci si mohou zvolit další témata týkající se používání braillského písma. - Úloha braillského písma při podpoře účasti lidí se zrakovým postižením na politickém, ekonomickém, kulturním, vzdělávacím, společenském a rodinném životě. Braillovo písmo ve věku techniky, používání braillu ve všech věkových kategoriích apod. - Život s braillským písmem – vyzýváme učitele, přepisovače, ty, kteří používají braillské písmo jakýmkoli způsobem nebo kteří by je chtěli použít, aby psali o roli braillského písma. Podporujeme i věcný popis potenciálních inovací, produktů a nápadů na podporu braillského písma v celé Evropě. - Zábavné příběhy o Braillově písmu - Budoucnost Braillova písma - Výhody a nevýhody braillského písma v porovnání s použitím syntezátorů řeči a namluvených knih a dokumentů - Braillovo písmo a umění - Braillovo písmo a hudba - Braillovo písmo a přístup k cestovnímu ruchu Autoři by ovšem měli dát všem tématům svou vlastní představu, interpretaci a být kreativní. Lze rovněž použít odlišné formáty než vyprávění životního příběhu, například dopis, báseň nebo rozhovor. Všeobecné podmínky Soutěže se mohou zúčastnit všichni uživatelé braillu, včetně vidících uživatelů braillu, kteří mají trvalé bydliště v členské zemi EBU a v Izraeli, bez ohledu na věk. Opakovaná účast v po sobě jdoucích letech je přípustná, s výjimkou vítěze první ceny, který se soutěže po dobu následujících 3 let zúčastnit nesmí. Stejně tak profesionální spisovatelé, tj. ti, kteří pravidelně za peníze publikují na trhu otevřených médií, se nesmějí soutěže účastnit. Texty Předkládají se v elektronické podobě. Účastníci nesmějí předložit více než jeden text. Texty v národním jazyce, pro nás v češtině, nesmějí mít méně než 800 slov a více než 1000 slov (s tolerancí 10%). Porota může podle vlastního uvážení přijmout dílo kratší než 800 slov, pokud je to odůvodněno použitím speciálních formátů (dopisy, básně atd.). Text musí dále obsahovat: • Jméno, příjmení, pohlaví a věk účastníka, • Počet slov v národním jazyce. • Rozhodnutí poroty budou konečná a nebudou podléhat žádnému odvolání. Termín Účastníci odevzdají své texty nejpozději do 5. června 2018 do redakce ZORA Určitou formu předběžného výběru zajistí komise určená redakcí, aby do 7. července 2018 mohl být text (nejvýše 5 přihlášek) předložen porotě EBU již přeložené do angličtiny. Ceny • První cena Otsuki: 2000 amerických dolarů (USD) • Cena Excellence: - kategorie mladých (ve věku do 25 let): 1000 (USD) - kategorie seniorů (ve věku od 26 let): 1000 (USD) • Ceny za skvělé práce: - kategorie Junior (2 ceny): 500 (USD) každý. - kategorie seniorů (2 ceny): 500 (USD) každý. # STALO SE: Ohlédnutí za konferencí INSPO Rekordních 502 účastníků a účinkujících se v sobotu 7. dubna sjelo do pražského Kongresového centra na Vyšehradě, aby se seznámili s nejnovějšími pomůckami, aplikacemi a programy usnadňujícími život lidem se zdravotním postižením. Letos poprvé se akce konala ve větších prostorách. Od 10 do 13 hodin probíhal v hlavním sále program společný pro všechny. Odpoledne se účastníci rozdělili do tří sekcí. (Přístupnost nejen webu, Využití ICT při vzdělávání a zaměstnávání osob se zdravotním postižením a ICT pro osoby se sluchovým postižením). Letošní 18. ročník INSPO byl zaměřen na osoby se zrakovým handicapem a na řešení, která podporují jejich nezávislost. Na své si ale přišli i účastníci se sluchovým, tělesným a řadou dalších postižení. Na akci vystoupili i přednášející ze zahraničí – Izraele, Slovenska a Španělska. Novinky pro lidi se zrakovým postižením Převezměte kontrolu nad svým životem převzetím kontroly nad technologiemi, tak nazval svoji přednášku Jaume Cunill ze Španělska. Na konferenci demonstroval dvě zařízení. The Box One4ALL je malá krabička vybavená snímači, které získávají a analyzují informace z okolí a předávají je uživatelům prostřednictvím jejich chytrého telefonu. Přístroj umožňuje čtení barev, měření teploty předmětu na dálku (například teplotu trouby nebo oleje při vaření), měření tělesné teploty. Mimo jiné umí v několika vteřinách označit jakýkoli typ předmětu, identifikovat předměty jednotlivých členů rodiny, zaznamenávat pokyny k používání nebo třeba počáteční a konečné datum doby užívání léku a jeho dávkování, obsah sklenice nebo balíčku mražených potravin. V práci pak umožňuje identifikovat složky, CD a další předměty. Druhým přístrojem je UFO (Universal Finder One). Toto malé zařízení napojené na chytrý telefon umožňuje lokalizovat lidi, vytvářet hrací plochy, identifikovat místa a vůbec poprvé také vytvářet řešení na míru přesně podle potřeb uživatele, a to na pouhá tři kliknutí. Dále se na setkání představil Corvus. Je to název pro systém pro telefony s Androidem, který usnadňuje nevidomým uživatelům práci s dotykovými telefony. Vývojáři slovenské organizace Stopka ho představili na konferenci INSPO již předloni, tentokrát přišli s řadou novinek. Omer Elad z Izraele předvedl OrCam MyEye, což je světově nejpokročilejší nositelné zařízení, které zprostředkovává umělé vidění pro nevidomé a slabozraké osoby a pro lidi s poruchami čtení. Umožňuje okamžité a diskrétní přečtení tištěných či digitálních textů z jakéhokoli povrchu, rozpoznávání totožnosti osob a identifikování produktů, barev a bankovek. Celé zařízení je uloženo v malé nositelné pomůcce o velikosti prstu, která se magneticky připíná na jakékoli brýle. Uživatel si může snadno věci přečíst tak, že na ně ukáže prstem nebo se dotkne zařízení, informace jsou předávány prostřednictvím miniaturního reproduktoru HD. Účastníky zaujalo zařízení, které bude brzy k dispozici i v České republice, natolik, že expozici společnosti OrCam Technologies dali nejvíce hlasů v soutěži o nejlepší stánek. Dále byly na základě hlasování publika uděleny ceny za nejlepší přednášky ve všech sekcích. V dopoledním programu získal nejvíce hlasů Filip Maleňák, který informoval o novinkách v aplikaci Záchranka. Vedle jejího propojení se systémem Horské služby je to umožnění textové komunikace neslyšící osoby s operátorem linky 155 prostřednictvím systému aplikace. V sekci Přístupnost nejen webu zabodoval Petr Dušek s přednáškou o využití 3D tisku nejen v astronomickém vzdělávání osob se zrakovým postižením. Radka Majerová z Evropského centra jazykové rehabilitace zaujala v sekci o vzdělávání a zaměstnávání osob se zdravotním postižením prezentací rehabilitačně komunikačního softwaru pro nemluvící lidi VoCoN. V sekci ICT pro osoby se sluchovým postižením bodovala Andrea Hudáková z Ústavu jazyků a komunikace neslyšících, která představila všechny formy podpory pro neslyšící studenty Filozofické fakulty UK v Praze. Na konferenci zaznělo 23 přednášek a 33 organizací předvedlo širokou škálu pomůcek, aplikací, programů a projektů zkvalitňujících život lidem s různým zdravotním postižením. Řada z nich byla představena v premiéře. Například společnost TextCom představila telefonický hovor s online simultánním přepisem mluvené řeči, český startup Naviterier oficiálně spustil na trh speciální navigaci pro chodce se sníženou schopností orientace a pohybu, společnost RTI.cz předvedla první rozhlasový přijímač pro digitální rozhlas určený především pro nevidomé a zrakově postižené. Cena za ICT inovace Již počtvrté byla na konferenci udělena Cena Nadace Vodafone Rafael za ICT inovace pro kvalitnější život lidí se zdravotním postižením. Cenu spojenou s odměnou 200 000 korun převzal sociální podnik Transkript online za projekt eScribe: online simultánní přepis mluvené řeči. Porota na něm mimo jiné ocenila zapojení nevidomých osob na pozicích profesionálních přepisovatelů, kterým se tak otevřely nové příležitosti pracovního uplatnění. V současné době sociální podnik zaměstnává čtyři nevidomé a může tak nabízet svoji službu ve formě náhradního plnění Literární soutěž Internet a můj handicap Dále byly vyhlášeny výsledky 14. ročníku literární soutěže Internet a můj handicap. Došlo do ní 34 příspěvků od autorů s nejrůznějším zdravotním postižením, kteří popisují, jak jim internet nebo telefon pomáhají vyrovnat se s daným handicapem. První cenu 7000 korun od ČSOB převzal neslyšící Alexandr Zvonek, který se stal prvním autorem, jenž zvítězil dvakrát. Na druhém místě skončil vozíčkář Ivan Jergl a třetí místo získala nevidomá Klára Maršálková, všichni autoři z Brna. Všechny zaslané texty měly jedno společné – jejich tvůrci se i s těžkými ranami osudu dokázali vypořádat s optimistickým vyústěním. A mnozí na internetu nejvíce oceňovali možnost sdílení, našli tam skupinu lidí se stejným postižením, kteří jim dokázali ve chvílích nejhlubší deprese poradit. Všechny soutěžní práce budou zveřejněny na www.helpnet.cz/inspo. Přístupnost Konference INSPO je tradičně vyhlášená snahou o co největší přístupnost pro nejrůznější specifické potřeby. Na všech přednáškách konference bylo pro účastníky se sluchovým postižením zajištěno tlumočení do znakového jazyka a simultánní přepis. Mohli si také vypůjčit tablet pro sledování přepisu. Účastníci se zbytky zraku na něm zase mohli sledovat prezentaci promítanou na plátno. Relaxační zóna K příjemné atmosféře přispěla i relaxační zóna, v níž mohli účastníci mimo jiné využít služeb čtveřice nevidomých masérů z organizace Novida. (Já jsem strávila pohodovou půlhodinu pod rukama masérky Moniky Kadlecové, která donedávna působila v Knihovně digitálních dokumentů SONS). Výstupy Všechny přednášky zaznamenali pracovníci střediska Teiresiás na video a již brzy budou vystaveny na webu www.inspo.cz, kde najdete i další informace o konferenci, kterou organizuje BMI sdružení. Marie Zemanová # LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty – Monika Korandová Monika Korandová je mladistvě vyhlížející a chytrá dáma s velkým srdcem. Tato kombinace vlastností v jediném člověku není pro běžnou populaci mediálně tak obvyklá, jako třeba dobré skutky a plastické operace nejrůznějších celebrit. Monika by si však kromě mediálního věhlasu zasloužila především vřelý dík. A toho se jí, alespoň v nutné míře, dostává. Nejprve vám, Moniko, blahopřeji k nominaci na cenu Křesadlo, která se každoročně uděluje dobrovolníkům, již mají odvahu překročit vlastní stín a pomáhat tam, kde je to potřeba. Vy jste součástí dobrovolnického týmu Okamžiku, z. ú., který vás na udělení ceny nominoval. Jak dlouho tuto dobrovolnickou činnost vykonáváte a co vás k ní inspirovalo? „V roce 2008 jsem absolvovala kurz pro dobrovolníky, který pořádal Okamžik. Inspirací se stala jedna žena s těžkou zrakovou vadou, se kterou jsem čistě náhodou sázela stromy v Krčském lese v Praze. Byla to společná akce s hnutím Brontosaurus a já se tam nějakou náhodou ocitla jako pomocník. Přestože jsem už jistou dobu o dobrovolnictví uvažovala, nezaměřovala jsem se v úvahách na nevidomé, spíš obecně na lidi, kterým bych nějak mohla pomáhat. S tou ženou, se kterou jsem tehdy zasadila několik stromů, jsme si hned padly do noty. Ona v tu dobu přišla o svého asistenta, a tak jsme se domluvily, že bych to s ní zkusila. Jsem moc ráda, že to vyšlo. Celou tu dobu, tedy asi deset let, se pravidelně scházíme, nejméně jednou měsíčně. Ona je ve věku mojí matky, ale generační rozdíl nám vůbec nevadí, spíš naopak. Oběma nám vyhovuje, že se můžeme jedna o druhou starat.“ Jak to myslíte? Přece dobrovolník se stará o druhého – nebo ne? Monika se upřímně směje: „Ano, jistě. Já jsem ta, která doprovází, předčítá, hledá na internetu nebo třeba pomáhá aranžovat vánoční výzdobu. To všechno mě moc baví. Ale moje klientka je ta, která mi předloží horkou polévku, když přijdu ze zimy, nebo nějakou domácí specialitu. Moje klientka je ta, která nám vymýšlí aktivity – divadla, literární akce, nákupy v kamenných obchodech nebo setkání se zajímavými lidmi na vernisážích nebo přednáškách, které nás obě zajímají. Párkrát jsme byly i na koncertech v okolí Prahy, byly to skvělé a veselé výlety. A to je, co pomáhá mně. Jednu dobu jsem měla velkou krizi, rozpadlo se mi manželství, řešila jsem, co bude s dětmi i naší ekonomickou existencí. Samozřejmě, těžko se vyhnout tomu, abyste se s lecčím nesvěřila někomu, komu důvěřujete. Tak i moje klientka věděla alespoň v obrysech, čím procházím, jakkoliv jsme to nijak nepitvaly. Ale mně stačilo, že jsem s ní přišla na jiné myšlenky a dostala jsem se i do jiného prostředí. Bylo pro mě důležité, že si nepřipadám jako robot na vykonání nějaké povinnosti, nějaké služby. Zároveň jsme i při tom důvěrnějším sdílení udělaly tu práci, kterou jsme si naplánovaly, šly jsme tam, kam bylo potřeba, a vyřídily, co se vyřídit mělo.“ Jaké je vaše zaměstnání? Jak to všechno stiháte, když jste se donedávna musela starat o dvě dospívající děti? „Já si myslím, že když něco opravdu chci, také to stíhám. Musím si samozřejmě čas naplánovat, musím střídat i to, co mě baví, s tím, co mě sice nebaví, ale je to nezbytné, a co bych měla udělat, abych tzv. brousila kosu a nevyhořela. Musím říct, že se mi to daří. Aktuálně pracuji ve finančnictví, ačkoliv jsem vystudovala Vyšší stavební školu a několik ročníků medicíny. Byla spousta důvodů, proč jsem medicínu nedokončila, měla jsem děti a nespolehlivé domácí zázemí. Nicméně, na medicíně jsem se už zabývala otázkou, zda je pro mne vhodnější klinická medicína nebo spíš nějaký pomáhající obor, třeba hygiena. Vždycky jsem se klonila k práci na nějakém podpůrném poli. V současné době pracuji ve finančnictví, ale mám za sebou mnohá léta v telekomunikacích nebo v internetové firmě. Práci končívám kolem 17 hodin a přede mnou je ještě spousta času na domácnost, děti, kulturu a dobrovolnické aktivity. Kromě své stálé klientky jsem ještě občas chodila na jednorázové doprovody, ale to už teď opravdu nedávám. Mě baví spousta věcí, asi jsem doživotně hravý člověk, a to doslova. Mám ráda divadelní i deskové hry, ráda hraju na klavír, kromě toho si s kamarády občas dopřeju i hry laserové (laser games),“ upřesňuje Monika. „Jsem ráda tam, kde si mohu s lidmi povídat a třeba si i hrát, např. na rodinných oslavách. Tam jsme podobně postiženi všichni. Hrozně ráda čtu, jsem moc vděčná za všechny ty technologie, které mi umožňují stahovat si knížky do mobilu a číst v dopravních prostředcích nebo při nějakém čekání. Také se ráda hýbu, využívám příležitosti pro všelijaké rekreační sportování, ale systém to nemá.“ Čtenáře Zory bude určitě zajímat i váš věk. Máte nějaké potíže s dospělostí? „Tak to opravdu nemám! Pořád mě baví objevovat nové věci, i to dobrovolnictví bylo podepřeno jakousi touhou po změně, takové malé dobrodružství. Totéž platí třeba i v situaci, když musím, ač nedobrovolně, změnit zaměstnání. Neklesám na mysli, spíš jsem zvědavá na nový obor. Dobrovolnictví jsem nikdy nepovažovala za zátěž nebo povinnost, uvědomuji si, že mě tahle činnost obohacuje. Ano, může se stát, že se setkáte s někým, kdo vás chce nepatřičně využít, jak v dobrovolnictví, tak v práci nebo i v rodině. Chápu to, lidi to zkoušejí. Ale já nemám problém se od takového člověka distancovat a ochránit se. Ač je mi teprve 47 let, budu zanedlouho poprvé babičkou. Na tuto změnu se také moc těším, s dcerou to prožíváme docela radostně a s velkým očekáváním. Budu stejně ráda babičkou, jako jsem mámou, dcerou i dobrovolnicí,“ vtipně uzavírá Monika. Vždycky jste pracovala ve firmách, kde průběžné školení a dovzdělávání bylo součástí vaší pozice. Uvažovala jste někdy o změně, kterou byste si sama zvolila, a kde by se vaše profese přiblížila původnímu záměru pracovat s potřebnými lidmi? „Ano, uvažovala jsem o tom dost často, a rekvalifikace tohoto druhu je stále součástí mých budoucích plánů. Jenže, vždycky jsem pracovala někde, kde jsem si nemohla dovolit jít do nějakého dlouhodobějšího kurzu. Dovolené dosud investuji do cestování po světě, což je společná záliba s mým partnerem. Než děti dospěly, využívala jsem všechnu dovolenou pro společný pobyt s nimi. V mých profesích jsem získala i velmi cenné benefity, které mi pomáhaly řešit ekonomickou situaci, když jsem musela žít s dětmi sama. Takže vidíte, kde jsou mé priority. Svůj sen o změně zaměstnání ale nevzdávám. Průběžně sleduji, třeba na stránkách MPSV, jaké připravují kurzy např. pro pracovníky v sociálních službách, spousta z nich mi připadá velmi zajímavá. Jednou se snad doberu k tomu, že pověsím finančnictví na hřebík a půjdu dělat něco užitečného,“ trochu s nadsázkou plánuje dobrovolnice Korandová. Jaké možnosti poskytuje vašemu osobnostnímu růstu Okamžik? „Tak těch opravdu není málo. Kromě pravidelných supervizí dostávám průběžně nabídky na všemožné akce, které jsou buď pro dobrovolníky a pro klienty, nebo jen pro dobrovolníky. Se svou klientkou se setkáváme třeba na kurzu bubnování, na literárním klubu nebo na komentovaném kině či vánočním večírku. To je různé. Zúčastnila jsem se i workshopu hmatového modelování, který byl jen pro dobrovolníky. Byla to neocenitelná zkušenost, několik hodin jsme měli klapky na očích a takto potmě jsme se pohybovali v ateliéru, modelovali pod vedením nevidomé sochařky. Měla jsem nejen nezapomenutelný zážitek, ale podařil se mi i výrobek, za který se nemusím stydět, a tak jsem ho věnovala svému příteli.“ Moniko, všemožné aktivity, které souvisejí s vaším dobrovolnictvím, jsou dobrým tématem pro váš volný čas, o mnoho z nich se dělíte i s vaší rodinou, která vám fandí, i s přáteli, které naladíte na svou vlnu. Dá se říct, že jste se našly nejen se svou klientkou, ale i s dalšími lidmi, které potkáváte v Okamžiku i při dalších zajímavých příležitostech. Necítíte se zklamaná, že jste cenu Křesadlo nevyhrála? „Ale kdepak,“ uzavírá Monika Korandová náš rozhovor. „Já ani nepomyslela na to, že bych měla být nějak oceňována. Co dělám, dělám ráda a s nadšením. Jinak bych to nedělala. Snad něco dávám, ale stejnou měrou dostávám. A jestli jsem přitom nějakým mostem mezi dvěma realitami, mezi světlem a tmou, tak to nevím. Určitě bych ale takovým mostem byla ráda ještě dlouho.“ Rozmlouvala Jaroslava Novotná # ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze – 05/2018 V květnu můžeme bez obav užít dubnové anotace naší rubriky, jen číslování částí o jednu posuneme, tedy: - Pokus o výčet benefitů spojených s průkazem OZP – třetí část a - GDPR – střední neznámá – druhá část Pokus o výčet benefitů spojených s průkazem OZP – třetí část Při výčtu slev či osvobození od různých poplatků jsme zatím neuvedli osvobození od poplatku za zpoplatněné užití komunikace podle zákona o pozemních komunikacích (z. č. 13/1997 Sb.). Srozumitelněji řečeno jde o osvobození od poplatku za použití dálnice. Ačkoliv právě v současné době probíhá meziresortní připomínkové řízení o návrhu, který by měl systém dálničních známek elektronizovat, princip osvobození od dálničního poplatku pro vozidlo převážející osobu s těžkým zdravotním postižením, držitele průkazu ZTP nebo ZTP/P, pokud je tato osoba držitelem vozidla nebo je držitelem vozidla osoba blízká, zůstává beze změny. Pro úplnost zopakujme, že nárok na osvobození od poplatku za užití dálnic a dalších vybraných komunikací se vztahuje pouze na území České republiky. Trochu jinak je tomu s parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením. Parkovací průkaz je harmonizován v rámci Evropské unie. Ovšem titulem pro jeho vydání obecním úřadem obce s rozšířenou působností je právě průkaz ZTP nebo ZTP/P. Parkovací průkaz (vydaný kdekoliv v EU) pak jeho držitele opravňuje využívat ty výhody, které jsou s ním na území jednotlivých států spojeny. To znamená, že v České republice pak český, ale i slovenský, německý a každý jiný držitel parkovacího průkazu má tytéž výhody, jako občan ČR, tedy zejména: - má právo parkovat na parkovištích vyhrazených pro držitele parkovacího průkazu, kde nesmí parkovat žádné jiné vozidlo; - v jednotlivých případech a je-li to naléhavě nutné, nemusí po dobu nezbytně potřebnou dodržovat zákaz stání, přitom nesmí být ohrožena bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích; - může vjíždět na místa, kde je sice zákaz vjezdu, ale je omezen dodatkovými tabulkami „JEN ZÁSOBOVÁNÍ“, „MIMO ZÁSOBOVÁNÍ“, „JEN DOPRAVNÍ OBSLUHA“ a „MIMO DOPRAVNÍ OBSLUHU“; - silniční úřad může na základě žádosti vydat rozhodnutí o zřízení vyhrazeného parkoviště v místě bydliště. Výhody právními předpisy neupravené A nyní se dostáváme k položkám, které již nejsou součástí žádných (zákonných ani podzákonných) právních předpisů a záleží tedy jen na soukromých subjektech, zda a jak tyto výhody upraví, komu a po jak dlouhou dobu je budou poskytovat. Z toho samozřejmě plyne, že tento seznam bude poněkud nahodilý, neúplný a zcela jistě negarantovaný. Při jeho pořizování vycházím zejména z informací zveřejněných na webových stránkách jednotlivých poskytovatelů benefitů. Každý tip je opatřen odkazem na zdroj, z něhož lze čerpat detailnější informace. Na některé výhody nás také upozornili uživatelé našich poradenských služeb, za což jim patří dík. Při zkoumání jednotlivých nabídek je vždy třeba také věnovat pozornost, komu je přesně výhoda určena. Telekomunikační služby Navažme na minulý článek, kde jsme popisovali slevu při poskytování telekomunikačních služeb, odebíraných od O2, dotovanou státem. I další operátoři poskytují speciální tarify určené držitelům průkazu ZTP nebo ZTP/P, popř. příjemcům příspěvku na péči, obvykle od II. stupně. Uveďme dva příklady: 1. T-Mobile nabízí tarif S námi pro ZTP, kde za měsíční paušál 279 Kč získáte neomezené volání v síti T-Mobile, SMS zdarma do všech sítí, volání do jiných sítí stojí 3,50 Kč/min., datový limit 50 MB. Další informace najdete zde: https://www.t-mobile.cz/tarif-pro-ztp 2. Také Vodafone nabízí lidem se zdravotním znevýhodněním tzv. zvláštní cenový plán. Jde o nabídku různých balíčků, některé zvýhodňují volání, jiné SMSky, další zase data, všechny podrobnosti najdete na této stránce: https://www.vodafone.cz/tarify/zvlastni-cenovy-plan/ Odběr energií Dále předkládáme tipy na nabídky tří dodavatelů energií (plynu a elektřiny). 1. Innogy (dříve RWE): Sleva na zemní plyn 20 Kč/MWh (včetně DPH) dle aktuálního ceníku, blíže viz: https://www.innogy.cz/stavajici-zakaznici/ztp-p/ Pro elektřinu tato sleva neplatí!!! 2. Elimon Držitelé průkazu ZTP a ZTP/P a další v nabídce vyjmenované osoby mohou u poskytovatele uplatňovat slevu za odebranou elektřinu nebo slevu za odebraný plyn ve výši 10 Kč/MWh (bez DPH) dle aktuálního ceníku produktové řady Svěží Domácnost 2016, Svěží Plyn 2016 nebo ePRODUKT 2016, nebo k již dříve sjednanému ceníku. Blíže viz: http://www.elimon.cz/data/podminky_ziskani_slevy_ztpp_20180101.pdf Tato sleva tedy platí pro plyn i elektřinu 3. Pražská plynárenská poskytuje pro stávající i nové zákazníky Produkt Senior+, který může čerpat i držitel průkazu ZTP, ZTP/P a další vyjmenované osoby. Blíže viz: http://www.ppas.cz/akce-bonusy/produkt-senior-plyn-pro-seniory-drzitele-prukazu-ztpp Slevy při nákupu automobilů Dále na internetu naleznete poměrně velké množství slev nabízených držitelům průkazu ZTP nebo ZTP/P při nákupu automobilů různých značek, ať už jde o Škodovky nebo Peugeoty, slevy jsou od jednotek procent až po 20 %. Vyjmenovávat jednotlivé prodejce postrádá smysl, za užitečné však považuji uvést jedno upřesnění: I kdyby vás prodejci lákali na to, že kromě slevy z kupní ceny můžete z titulu průkazu ZTP nebo ZTP/P získat i osvobození od daně z přidané hodnoty, vězte, že na toto osvobození má nárok pouze ta osoba, která zároveň získala příspěvek na pořízení motorového vozidla coby zvláštní pomůcky. A jak již nejen z článků této rubriky víte, na příspěvek na pořízení motorového vozidla mají nárok jen osoby s těžkou vadou pohybového nebo nosného ústrojí, popř. osoby s těžkou nebo hlubokou mentální retardací; těžké zrakové postižení důvodem pro získání tohoto příspěvku a tudíž ani osvobození od daně z přidané hodnoty při nákupu motorového vozidla není. Parkování Kdo četl pozorně úvodní pasáž o parkovacím průkazu, mohl si povšimnout, že mezi oprávněními, která z něho plynou, nebylo uvedeno nic o poplatku či bezplatnosti parkování na vyhrazených parkovištích. Je to opravdu tak, že průkaz jeho držitele opravňuje označené parkoviště využít, ale nikoliv využít zdarma. Přesto však naštěstí na mnohých parkovištích je parkování vozidel držitelů parkovacího průkazu, potažmo průkazu ZTP či ZTP/P od poplatku osvobozeno. Moji kolegyni z poradny však nadchla možnost bezplatného dlouhodobého parkování v blízkosti pražského letiště Václava Havla např. v době dovolené, proto náš seriál o benefitech spojených s průkazem ZTP a ZTP/P uzavřeme právě tímto tipem, o němž se podrobněji dočtete zde: http://www.praha-letiste-vaclava-havla.cz/letiste/parkovani-na-letisti-praha GDPR – zatím střední neznámá – druhá část Že je GDPR Obecným evropským nařízením o ochraně osobních údajů, jsme psali v první části věnované tomuto tématu, ale hlavně s blížícím se datem účinnosti tohoto nařízení – tím je 25. květen 2018 – je tato skutečnost díky mediální všudypřítomnosti všem známa. Dnes se zaměříme zejména na to, jaká práva z nařízení plynou pro subjekty údajů, tedy pro nás, jež nějaké osobní údaje poskytujeme. Zpracování osobních údajů podléhá zásadám vyjádřeným v článku 5, jsou jimi: zákonnost, korektnost a transparentnost. Vždy musí být dán určitý, výslovně vyjádřený a legitimní účel zpracování. Zpracování dále musí být vzhledem k účelu přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah. Údaje navíc musí být přesné a pokud možno aktuální. Kdyby např. nějaký zpracovatel požadoval údaj o bydlišti subjektu údajů, v okamžiku, kdy se subjekt údajů přestěhuje, a zpracovatel se o tom dozví, je povinen tento údaj aktualizovat a údaj zastaralý vymazat. Další podstatnou zásadou je, že údaje musí být zpracovávány způsobem, který zajistí náležité zabezpečení osobních údajů, včetně jejich ochrany pomocí vhodných technických nebo organizačních opatření před neoprávněným či protiprávním zpracováním a před náhodnou ztrátou, zničením nebo poškozením („integrita a důvěrnost“). Z těchto zásad tedy plyne, že se vždy můžeme tázat, zda údaje, které komukoliv o sobě poskytujeme, opravdu potřebuje, k čemu a proč. Podstatné je, že nařízení je postaveno tak, že odpovědnost za to, jaké údaje, za jakým účelem a jak jsou zpracovávány, je uvalena na zpracovatele, nikoliv na subjekty údajů. Z toho plyne, že když někdo bude požadovat údaje, které ve skutečnosti nepotřebuje, a subjekt mu tyto údaje sice sdělí, ale přitom neposkytne žádný informovaný souhlas ke shromažďování třeba pro zpracovatele naprosto nadbytečných údajů, řečeno lakonicky, problém má zpracovatel. Zákonnosti zpracovávání údajů jsme se věnovali minule, připomeňme, že jednou z podmínek zákonnosti může být souhlas subjektu údajů. Podstatné je, že musí jít o souhlas, který je správce schopen doložit, obvykle tedy o souhlas písemný. Souhlas musí být svobodný, srozumitelný, oddělitelný od jiných prohlášení, ale hlavně je kdykoliv odvolatelný. Jeho odvolání musí být stejně snadné, jako jeho poskytnutí. A nakonec uveďme důležité oprávnění subjektu, které nařízení zakotvuje, a to právo výmazu, právo být zapomenut. Samozřejmě ani toto právo není bezvýjimečné, např. ani po odvolání souhlasu nesmějí být vymazány některé údaje, které by byly podstatné např. z hlediska veřejné ochrany zdraví, představme si třeba údaj o léčbě infekční nemoci. Ale v zásadě platí, že pokud se kupříkladu rozhodneme přestat užívat určitou sociální síť a požádáme o vymazání všech údajů, bude správce sítě povinen údaje opravdu vymazat. Za Sociálně právní poradnu SONS v Praze Luboš Zajíc # O čem se moc nemluví – Anxieta neboli úzkost Nahlédneme-li do slovníku, tak se dozvíme, že cizí slovo anxieta znamená emoci, která nijak nevybočuje z běžné výbavy lidské psychiky. Česky ji nazýváme úzkost, a třebaže nám to není moc sympatické, patří k emocím, stejně jako radost, hněv, pocit štěstí nebo odpor. Úzkost v běžném smyslu se vyznačuje určitým stupněm nervozity, může ji provázet i pocení, třas nebo tlak kolem žaludku. Úzkost není nic příjemného, zažil ji každý, kdo se musel podrobit nějakému nepříjemnému zážitku, kdo si dělá velké starosti se správným rozhodnutím, každý, komu byla oznámena špatná zpráva s nejasným výsledkem. Úzkost přichází a zase odejde, většinou proto, že nemá jasnou podobu, patří spíš do kategorie nejistot a obav z neznámého. „Nikdy jsem nebyla žádný strašpytel. Žila jsem spokojený rodinný život. Když bylo mému manželovi 58 let, začal špatně vidět, objevili mu nádor na mozku, který ohrožoval oční nerv. Prožili jsme těžké období, nejdřív strach, že můj muž už nikdy nebude vidět. Potom strach, že se nepovede operace nádoru. Pak strach a nejistoty související s uzdravením. Manžel po celkem úspěšné operaci nečekaně zemřel na plicní embolii, ještě v nemocnici. Od té doby mě každou chvíli přepadá úzkost. Nejedu vlakem, přestože mě v Ostravě čeká synova rodina a já mám zakoupené jízdenky. Nejdu do divadla, na které se těším. Nejdu na nákup, protože se roztřesu naprosto nečekaným způsobem, mám návaly horka a zimy, nejsem schopná si vzít kabát, boty a vydat se do obchodu. Bojím se dívat na televizi, že oslepnu, protože už teď mám devět dioptrií. Bojím se ukládat peníze do banky, protože – vlastně ani nevím proč. Bojím se otevírat pošťačce, kterou znám. Dělá se mi špatně při pomyšlení, že bych měla jít po setmění na balkon v sedmém patře, kde věším prádlo. Je toho moc , čeho se bojím. Dřív jsem se ničeho takového nebála. A nejhorší je, že mě úzkost přepadá úplně bez příčiny, sedím třeba s kamarádkou v kavárně a najednou mi něco sevře krk, nemohu dýchat, ani se napít, mám pocit, že mě někdo škrtí. Na úzkost dostávám od psychiatra léky, přemýšlím o psychoterapii. Od manželovy smrti to už nejsem já.“ Šárka M. Úzkost je velmi zákeřná a úporná emoce. Přichází nečekaně, prodlévá a nikdo neví, kdy její vtíravé a paralyzující projevy skončí. Často bývá doprovázena nespavostí a depresí. Někdy trvá dlouho, než se lékařům podaří vybalancovat léky tak, aby byly účinné a nevyvolávaly nežádoucí vedlejší příznaky. S úzkostí je třeba zacházet zodpovědně. Jestliže je pacient v takovém stádiu psychické poruchy, že už nemá sílu s anxietou bojovat, je nutné vyhledat urychleně lékaře a podrobit se odborné léčbě. Bylinky ani léčitelské praktiky nelze doporučit, protože úzkost s sebou může nést i sebevražedné sklony, které se realizují tehdy, když selže pomoc. Mylným postojem pacienta, ale i jeho okolí bývá poukazování na to, že jde jen o nějakou indispozici, přece spousta lidí se dokáže přes „takovou banalitu“ přenést, vyřešit problémy nebo si prostě vnitřní konflikty nedopřává. To se lehce říká. Člověk trpící nejasnou úzkostí je ale úplně v jiné kůži. Mínění ostatních mu nepomáhá, naopak se cítí ještě nejistější, přestává si věřit, a co hůř, přestává věřit i odborné pomoci zkušeného psychiatra. Někdy se i bojí ponížení, které prožívá, když chce pomoc psychiatra vyhledat. Cesta do úzkosti je poměrně snadná u lidí, kteří prožili citové trauma nebo jsou delší dobu vystaveni psychickému tlaku (třeba v zaměstnání nebo stresu v rodinných podmínkách). Úzkosti bývají i následkem požívání drog, alkoholu nebo psychofarmak. Cesta z úzkosti není ani rychlá, ani jednoduchá, avšak existuje. Je potřeba vzít rozum do hrsti a neprodleně najít odborníka, který neslibuje, ale konkrétně pomáhá. Na závěr ještě připojujeme tělesné symptomy, které nejsou příčinou úzkosti, ale jejími projevy: - bušení srdce - změny krevního tlaku – návaly horka nebo chladu - špatné dýchání (hyperventilace) - bolest na prsou - pocit na omdlení - třas rukou nebo tzv. měkká kolena - potíže s polykáním a trávením - časté nutkání na močení nebo stolici Dr. Jaroslava Novotná # BUDE VÁS ZAJÍMAT: S Vladimírem Remkem o jeho cestě do vesmíru Druhého března jsme oslavili 40 let od chvíle, kdy se Vladimír Remek vydal na cestu do vesmíru. Byli jsme tehdy po SSSR a USA třetí zemí na světě, která měla svého kosmonauta. Pamatuji si, jakoby to bylo včera, jak jsem vše tehdy jako dítě sledoval. A po těch letech jsem dostal příležitost se s ním i setkat. Strávil jsem hodinu poslechem zajímavého a poutavého vyprávění, za které mu velmi děkuji. Jak byste popsal zrakově postiženému interiér kosmické lodi? Jedinou část kosmické lodi, která se i s posádkou vrací na Zem, nazýváme návratovou kabinou. Ta je zároveň velitelskou sekcí, odkud se vydávají povely, provádějí manévry, a která se na oběžné dráze sbližuje s kosmickou stanicí. Její objem je zhruba 3,5 m3 a prostor je podobný, jako když sedíte na předních sedadlech automobilu dodávky. Jen není takový výhled ven. Křeslo představovalo jakousi vaničku, v níž se leželo. Vnitřní výplň byla vyrobena individuálně podle otisku zad kosmonauta. To kvůli přetížení, které vzniká při startu a tlačí tělo velkou silou do sedačky. Tato síla se musí rovnoměrně rozložit na celý povrch těla. Nohy jsem měl pokrčené a patami opřené o podložku, která byla o málo níže než spodní část zad. Před námi byla palubní deska s ovládacími a kontrolními prvky. Ústředním byl orientační přístroj. Umožňoval ručně zorientovat kosmickou loď podle potřeby a navést ji na přistání, pokud by selhalo automatické řízení ze Země. Nad hlavou byl kruhový průlezový otvor o průměru asi 80 cm. Zavíral se prostřednictvím velkého kola připomínajícího kormidlo zámořské lodě. Kosmický prostor jste sledoval oknem nebo na monitoru? Výhledový prostor jsme nazývali iluminátor. V návratové kabině byly dva, kosmická stanice jich obsahovala několik mnohem větších. Všechny byly kruhové, několikavrstvé, antireflexní a schopné zachytit některé mikročástice, které létají kosmickým prostorem. Sklo bylo zasazeno do širokého kovového rámu a mělo tloušťku okolo 6 cm. Ven se tak díváte trubicí, jež omezuje zorné pole přibližně na 80 až 90 stupňů. Letěli jsme ve výšce zhruba 360 km nad Zemí. Musím říci, že jsme zažili nádherné pohledy na planetu a její bezprostřední okolí. Pozorovali jsme třeba polární záři jako chuchvalce páry měnící barvu nebo pády meteoritů. A došlo mi, jak se ve středověku upalovali lidé za názory, že Země je kulatá a nikoliv placatá, že tělesa neobíhají okolo ní, ale ona obíhá naopak okolo Slunce a Slunce zase obíhá po galaxii. Bylo úžasné, že jsem jako ten obyčejný kluk mohl na vlastní oči vše sledovat. Jak jste se pohyboval ve stavu beztíže a jak je to náročné? Beztížný stav znamená unikátní pocit svobody a volnosti, který člověk z pozemského života v podstatě nezná. Může prožít jen některé jeho náznaky. Například když se rychlovýtah rozjede směrem dolů, zažijete krátkodobý pocit ztráty podlahy. Totéž se stane na zadním sedadle autobusu, pokud překonáváte terénní nerovnost. V kosmické lodi je tento stav všudypřítomný. Neměl jsem problém se v něm začít pohybovat a nemusel jsem se na to zvlášť připravovat. Někdo si může představit, že v něm lidé jakoby plavou. Plavání to ovšem není, neboť voda je mnohem hustší prostředí, od kterého se rukama nebo nohama odrážíte. Pokud se chcete někam dostat, musíte se odrazit od pevného bodu. A musíte také odhadnout, jak silně. Pochopíte to rychle, protože se brzdí o protější překážku. Člověk téměř okamžitě vnímá přiměřenost pohybů. Jednou mi dal nějaký malý kluk otázku, co by se stalo, kdybych se od jedné stěny odrazil a ke druhé nedoletěl. Všichni dospělí se tehdy usmívali, ale on uhodil hřebíček na hlavičku. Pokud je prostor velký, může se to opravdu stát. Pak v podstatě uvíznete a může trvat i hodiny, než se dostanete k dalšímu pevnému bodu. To nám nehrozilo, protože od jedné stěny ke druhé se dalo v podstatě dosáhnout. Za 24 hodin obletěla vesmírná stanice planetu šestnáctkrát. Tolikrát vidíte vycházet a zapadat Slunce. Abych co nejvíce viděl, chodil jsem spát až o hodinu a půl později než ostatní. A oni mi z legrace řekli: „Nezapomeň zhasnout“. Když jsme tedy vlétli do zemského stínu, zatáhl jsem iluminátor jako clonu u fotoaparátu a vypnul na velitelském pultu světlo. Okamžitě jsem pochopil, že v té absolutní tmě nevím, kterým směrem se mám vydat, abych se dostal do svého spacího vaku. I nevidomý se na Zemi dostane ke dveřím. Stačí jít po podlaze ke stěně a poté podél ní jedním směrem až k východu. Ale v beztížném stavu a tmě nemáte podlahu. Kdybych ručkoval po kabině, možná bych si podle detailů uvědomoval, kde jsem. Ale vůbec to není jednoznačné. Mohl bych tam ručkovat a chodit věčnost a dveře bych vůbec nemusel najít. Pochopil jsem, že to takhle nejde a kvůli orientaci zapnul osvětlení určené pro noc. Stav beztíže však není pro člověka přirozený a působí mu i zdravotní problémy. Kostra ztrácí funkci opory těla a je z ní zvýšeně vyplavován vápník. Svaly slábnou a leniví. Krev překonává od nohou k hlavě poměrně dlouhý sloupec. Srdce proto pracuje v pulzech a k zábraně zpětného toku jsou mezi síněmi, komorami, tepnami a také na žilách dolních končetin jednocestné ventily, chlopně. Uzavřou se ve chvíli, kdy je krev již za nimi. Právě mechanismy pulsu a ventilů se ve stavu beztíže snadno zapomínají. Gravitace je proto simulována, a to nejčastěji běžícími pásy, ke kterým je člověk přitahován silou gumových svazků. Jak jste prožíval sestup a přistání? Je to úžasné a je to doba, kdy vás ledasco napadne. Kosmická loď je po zbrzdění navedena na sestupnou dráhu, kde se rozdělí. Zpět se vrací jen návratová kabina. Má tvar uzavřeného zvonu a rozšířenou částí se zorientuje směrem dolů. Při průletu hustými vrstvami atmosféry jsem byl vedle iluminátoru a vše jsem dobře viděl. Plameny šlehaly několik centimetrů ode mne. Není to klasické hoření, tohle je vyšší stupeň, plazma. Vizuálně je to ale plamen, tvořící liščí ocas. Nelze nic dělat, musíte čekat. Cokoliv by se porouchalo, nedostali bychom se z toho živí… Překvapivý moment jsem zažil, když kabina začala enormně vibrovat. Jakoby nás táhli obrovskou rychlostí po železničních pražcích. Kolo pro uzavírání poklopu kabiny poskakovalo před očima. Alexej Gubarev ovšem nereagoval, zřejmě na to byl zvyklý. Řekl jsem si, že před námi to všechny kabiny vydržely, tak to vydrží i tahle. Nemohli jsme se ovšem příliš věnovat svým vnitřním myšlenkám. Sestup byl rychlý a museli jsme vnímat a na magnetofon zaznamenávat jeho parametry. A samozřejmě jsme byli rádi, když jsme šťastně přistáli. Antonín Vraný # ZDRAVÍ: Astma komplikuje život téměř milionu lidí Slovo astma pochází z řečtiny a znamená doslova lapání po dechu. Pokud vaši předkové trpěli tzv. záduchou, šlo o stejné onemocnění. Projevuje se dočasným omezením průtoku vzduchu skrz průdušky a jejich křečemi. Mezi příznaky patří sípání, kašel, dušnost a svírání na hrudi. Zhoršují se v noci, časně ráno, při námaze nebo pobytu na studeném vzduchu. Na vzniku astmatu se významně podílejí alergie jako senná rýma nebo atopický ekzém, ale hlavně dědičnost. Pokud má dítě jednoho z rodičů astmatika, je riziko až 50 %. Trpí-li jím oba rodiče, zvyšuje se pravděpodobnost až na 70 %. Onemocnět ovšem mohou i děti zdravých rodičů, a to v 10–15 % případů. Rizikovým faktorem, zvláště u žen, je obezita. U dvou třetin astmatiků propukne onemocnění do tří let. Vzniknout však může i ve vyšším věku a u do té doby zdravého člověka. Astmatem u nás trpí přes 800 000 lidí. Jenže až 300 000 z nich o své nemoci neví. Na suché pokašlávání a občasnou bolest na prsou si už zvykli. V rané fázi astma sice nemocného tolik neobtěžuje, ovšem podcenění a neléčení může vést k tomu, že se vyvine do hůře léčitelných stádií. Navíc vzniká řada dalších zdravotních komplikací. Zánět sliznic nosu a vedlejších dutin se zhoršuje a stává se chronickým. Obsah žaludku častěji proniká do jícnu a způsobuje obtíže a zánětlivé změny. Může vzniknout nebo se zhoršit spánková apnoe. Způsobuje zástavy dechu ve spánku, chrápání, ospalost, nervozitu i přírůstek hmotnosti. Astma se nedá vyléčit. Lze ho však dobře kompenzovat léky. Každý pacient by měl mít písemný plán své léčby, který uvádí, jaké léky užívá pravidelně, jaké při zhoršení stavu a kdy musí volat lékaře. Záchvatům lze i předcházet. Domov udržujte bez prachu, roztočů, plísní a tabáku. První trojici původců lze zčásti eliminovat odstraněním koberců a čalounění. Lůžkoviny perte častěji při teplotě nad 60 °C. Teplotu vzduchu udržujte okolo 20 °C a relativní vlhkost pod 50 %. Především matka by neměla kouřit, a to především v těhotenství. Chraňte se před chřipkou a respiračními chorobami a nechovejte domácí zvířata. Antonín Vraný Zdroj: cs.wikipedia.org, wikiskripta.eu, aktualne.cz, idnes.cz # Pozor na oční alergii. Může trvale poškodit zrak Až třetina Čechů trpí nějakou formou alergie. Nejčastěji na pyl, zvířata, potraviny, roztoče a prach. Navíc polovinu nemocných trápí oční alergie. Jaké jsou její příznaky a jak očím ulevit? Každou druhou alergii provázejí oční problémy. Jak ale člověk pozná, že trpí právě touto formou alergie? „Výrazné svědění, zvýšené slzení, oteklé oči, pocit cizího tělíska v oku, pálení, řezání a zarudnutí očí – to všechno jsou příznaky oční alergie. Nejčastějším projevem oční alergie je zánět spojivek. Ta je často spojena s jinou alergií, nejčastěji se sennou rýmou. Ačkoliv se záněty spojivek objevují nejčastěji během jarního období, mohou vznikat po celý rok. Nejzávažnější formy vznikající na jaře bývají způsobovány rostlinnými pyly,“ vysvětlil serveru rozhlas.cz Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini. Ulevit očím mohou obklady, oční kapky i sluneční brýle. „Důležité je zamezit kontaktu očí s alergenem. Například při alergii na pyl mohou pomoci sluneční brýle, ty udrží alespoň část alergenu mimo oči. Také je dobré podrážděné oči vypláchnout studenou vodou. Akutní příznaky pomohou zmírnit oční kapky s obsahem antihistaminik a látek, které zmírňuji zarudnutí a otok. Na oteklá víčka příznivě působí studený obklad. Při pocitu svědění mají alergici tendenci si oči mnout. To ale může potíže ještě zhoršit, protože mnutí očí může uvolňovat ještě víc dráždivých látek. Proto je dobré se mnutí očí vyhnout,“ doporučuje Pavel Stodůlka. Pokud si myslíte, že oční alergie postihla právě vás, nevyplatí se s návštěvou lékaře dlouho otálet. „Neléčené alergie mohou vést k vážným zdravotním potížím. Dlouhodobě neléčená oční alergie může vést k vážným komplikacím, kdy alergický zánět postihne i rohovku. To dokonce může vést k závažnému postižení oka i s trvalými následky, které ovlivní kvalitu zraku,“ varoval Pavel Stodůlka. Alergie se může objevit v jakémkoli věku, spousta lidí si tak na začátku vůbec neuvědomí, že alergií trpí. Příznaky oční alergie jsou různé a mnohdy velmi nenápadné. U lidí, kteří očního lékaře navštěvují pravidelně, je onemocnění často odhaleno ještě dříve, než se subjektivní příznaky vůbec podstatně projeví. Při přetrvávající výrazné oční alergii by lidé měli bez zbytečného odkladu navštívit lékaře. Pokud jsou obtíže mírné, ale přetrvávají, návštěva lékaře by měla proběhnout do tří dnů. Při akutní fázi by lidé neměli nosit kontaktní čočky. „Návštěva lékaře je nutná kvůli nebezpečí vzniku následných komplikací. Nejlepší je najít příčinu a ve spolupráci s lékařem léčit alergii komplexně. Stejně tak jako nebývá možné se jednoduše zbavit jednou provždy celkových alergických onemocnění, není úplně jednoduché vyléčit ani oční alergii. Předepsané oční kapky nebo léky ale v naprosté většině případů nepříjemné příznaky alespoň výrazně utlumí, pokud je zcela neodstraní,“ uzavřel Pavel Stodůlka. Marie Zemanová # KULTURA: Na okraj definice kultury a kulturnosti V Zoře vás celé jaro "Zveme do divadla". Jedna z pozvánek byla i do divadla Semafor. Jeho šéf – geniální divadelník a profesionál (s datem narození 1. října 1931) – Jiří Suchý nedávno onemocněl. Divadlo zrušilo několik představení. Poté se rozhodl hrát, ale postihla ho indispozice a musel nahlížet do textu. Na svém facebookovém profilu to okomentoval: "Trapas. Publikum bylo ke mně milosrdné a nehnalo mě. Jen jedna dáma mi poslala email, v němž mě označila za dementního. Vyzvala mě, abych příště na jeviště nevstupoval (což prý jsem měl udělat už dávno) a abych přestal podvádět publikum tím, že za drahé vstupné mu předvádím svou senilitu." Jiří Suchý dotyčné ženě odepsal. "Svůj dopis tu zveřejňuji, protože zklamaných diváků bylo toho večera v hledišti určitě víc. Ne všichni ale pocítili potřebu mě o svém zklamání informovat. Těm chci za jejich shovívavost poděkovat." Vážená paní W, jak vidíte, Váš mejl mi byl předán a já Vám za něj děkuji. Je mi líto, že jste se cítila být podvedenou a děkuji Vám, že jste mě upozornila na mou demenci a duševní sešlost. Nevím sice, jak jste přišla na tuto diagnózu, mohl jsem být třeba jen namol opilý, nebo zfetovaný. Ale já alkoholu a ani drogám nepropadl, takže Vaše diagnóza působí vlastně věrohodně. Nabídnu Vám však ještě jedno vysvětlení: Je tomu asi čtrnáct dní, kdy mě postihla velmi bolestivá věc – uskřípnutý nerv. (Potvrdit může prof. Landor z Motolské nemocnice, který si mě vzal do péče.) Žel, ani injekce ani prášky nezabíraly, a tak jsme museli zrušit některá představení a zastavit zkoušky na novou komedii. Jedno ze zrušených představení byla právě revue Šest žen (29. 3. 2018). Pak prášky poněkud zabraly, aspoň tolik, abych se mohl postavit na nohy, byť na berlích (které mně laskavě zapůjčil můj synek Jakub, jako správný lyžař je má v záloze). S berlemi jsem se také dobelhal do nemocnice. Po několika dnech se má možnost pohybu ještě víc zlepšila, a tak jsem se rozhodl, že dalších Šest žen už nezrušíme. Vsadil jsem na to, že většinu textu čtu a byl jsem si vědom toho, že divadlo každým odvolaným představením přichází o 54 tisíc Kč. Pokud máte za to, že jsem dementní, musíte uznat, že smysl pro zodpovědnost mně zatím ještě zůstal. Ze strachu z bolesti, která by mě chytla při představení, řešil jsem to pomocí prášků (Diclofenac Duo – mírní bolest, a Dorsiflex, pozitivně působí na svalstvo). Když jsem přišel do divadla a chtěl jsem si zopakovat náš dialog s J. Molavcovou, zjistil jsem, že prášky zabraly, až na to, že si nic nepamatuju. Ale sál se plnil, a tak jsem do toho šel, domnívaje se, já dement, že mi text dialogu naskočí. Když jsem těsně před zmíněným dialogem zjistil, že nenaskakuje, vzal jsem si text na scénu s sebou. Bylo to hanebné, ale nedalo se už nic dělat. Jak jistě víte, nedopadlo to dobře. Den na to už jsem odvedl představení bez prášků a bez větších problémů. Mám v současném repertoáru třináct her, Některé jsem absolvoval 81x (Čochtanův divotvorný hrnec), jiné 108x (Mam´zelle Nitouche), Kytici dokonce 842x a za celou tu dobu nikdo mou senilitu nepostřehl, a pokud ano, nerozhodl se mi to oznámit. Až Vy. Ale možná taky, že se mýlíte. Připouštím však, že jsem, jak píšete, nudný, zmiňujete se o smíchu diváků ze soucitu, Semafor že prodává mizerný produkt… atd. Možná, že jo, a tak si říkám, že všichni recenzenti, kteří toto představení tak nadšeně chválili, činili to ze soucitu a ze sympatií k ubohému senilnímu starci. Doufejme, že jim to ještě nějaký čas vydrží a že Vaše prognóza („negativní kritiky v budoucnu se budou objevovat stále častěji“) se nesplní. Peníze za vstupné, které jste zmiňovala, Vám samozřejmě vrátím, jen napište kam. A jako drobné odškodnění za Vaši újmu bych Vás rád navíc pozval na kteroukoliv hru, volné vstupenky mám pro Vás připraveny. A děkuji Vám za Váš soucit. A omlouvám se, (upřímně a doopravdy) za to, že jsem v předešlých řádcích vzal ta Vaše zjištění poněkud na lehkou váhu. Přijmete-li mé pozvání, budu rád, když mě při té příležitosti navštívíte v mé šatně. Bát se mě nemusíte, neubližuju, jsem neškodný, a nebudu už ani tak sarkastický jako jsem byl v tomto e-mailu. Ale nemyslel jsem to zle. S úctou a s pozdravy Jiří Suchý P.S. Ale stejně: pořád mi vrtá hlavou, co Vás k onomu mejlu ponouklo. Jako totální dement bych přece nic nepochopil a jako dement částečný bych z Vašeho psaní musel být velmi smutný. To jste si přála? A ještě něco: píšete, že jste byla na představení revue Šest žen v sobotu 3. dubna. A že bylo hrozné. Rád bych Vás jen upozornil, že v sobotu 3. dubna jste na tom hrozném představení nemohla být, protože 3. dubna bylo úterý. Nějak jste to popletla. # SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha číslo 5 Kalendovský Jan (Brno) Úder 1986 Bílý: Kd2, Db5, Sg8, Jf5, Jf8, Pd6 (6) Černý: Ke4, Pd4, f4, f6, f7 (5) Mat 2. tahem (C+) Ve druhé polovině loňského roku oslavil kulatou „70“ jeden z našich méně známých, ale stále činorodých úlohářů Mgr. Jan Kalendovský (*20. 8. 1947), kterého jsem už jednou krátce představil v naší rubrice. Dnes doplňuji, že je to jeden z nejfundovanějších šachových historiků nejen u nás, ale i v zahraničí a jeho archiv obsahuje neuvěřitelné množství materiálu v písemné i elektronické podobě. Kromě toho, že má v praktickém šachu výkonnost kandidáta mistra, skládá občas i úlohy, z nichž plný tucet se objevuje dokonce ve světové databázi problémů. Dnešní dvojtažka-mereditka má čtyři svůdnosti a jednu připravenou hru (1. - Kf3 2. De2 mat) a pokud ji vyřešíte, jistě oceníte její zdařilou vzdušnou konstrukci i vtipný úvodník. Řešení úlohy číslo 3 z března 2018 (Wynne): Jednotlivé svůdnosti a vyvrácení byly: 1. Sg3? Kxf6!, 1. Dxe1? Ve3!, 1. Df2? Vf1!, 1. Dh2? g3!. Řešením pak velmi hezký úvodník 1. Vf3! (2. Sg3 mat) dávající černému králi volné pole d6 s těmito motivy: 1. - Sxf3 2. Dg3 mat, 1. - gxf3 2. Dh2 mat (2x přerušení působnosti věže), 1. - Vxf3/d4 2. D(x)d4 mat (odlákání/přilákání věže), 1. - Vxd6 2. Dxe1 mat (blokáda pole d6), 1. - Ve4 2. Jf7 mat (blokáda pole e4), 1. - Kxd6 2. Dc5 mat (přilákání krále). Hezky zpracováno. Další body za správné řešení v novém ročníku soutěže zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Ondreji Čaneckému z Doks, Josefu Lachmanovi z Mladé Boleslavi, Antonínu Maňákovi z Louky nad Veličkou, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Františku Skoumalovi z Bludova, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. Blahopřejeme! QARDO! Vyšlo s chybou, omlouváme se Chyba se vloudila ke 4. mezinárodnímu turnaji QARDO v sobotu 23. června v Praze. Místem konání bude Křesťanský domov mládeže u sv. Ludmily, Francouzská 1, Praha 2 Vinohrady, zahájení v 10.00 hodin, přihlášky přijímá sekretariát turnaje na – nyní již správně uvedeném čísle telefonu 728 622 526, paní Absolonová. Za chybu se omlouváme redakce # INZERCE Jsem 22letý muž z Mladé Boleslavi, se zbytky zraku, nekuřák, abstinent, nyní klient pobytového střediska pro nevidomé Dědina. Jsem soběstačný, společenský, rád cestuji, hraji showdown, dámu a věnuji se zvukové střelbě. Hledám usměvavou, ne zcela nevidomou dívku, nekuřačku se smyslem pro humor. Drobný handicap není překážkou. Kontakt: 773 48 90 90. Ahoj, touto cestou bych rád oslovil milou nezadanou slečnu, ženu, ve věku 25 až 35 let, která stejně jako já hledá svou druhou polovičku. Hledám lásku, vážný vztah, partnerku pro společnou cestu životem a nabízím oporu, krásné chvíle, empatii a pevné přátelství. Rád maluji, hraji na piano, někdy uvařím, upeču, chodím do přírody, cestuji, občas zavítám do divadla, do kina či na koncert. Žiji střídavě v Jablonci nad Nisou a v Jičíně, ale nevadilo by mi za Tebou dojíždět. Moc rád Tě poznám. Lukáš Značka: Luk.84@seznam.cz a telefon 722 465 451