Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 24 prosinec 2001

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Ze 7.zasedání Republikové rady SONS ČR
#Den nevidomých na Vsetíně
# Vlaštovčí hnízdo
INFORMAČNÍ SYSTÉMY PRO VÁS - Bezplatná internetová poradna
Další server pro zrakově postižené
Handicap help.cz informuje
Současné poznatky o onemocnění očního pozadí
Rady pacientům:
Rekondice není legrace aneb Co můžeš udělat pro druhé...
O mobilních telefonech
Dárek pro nevidomé
Dobré zprávy z Ostravy
Když se dny krátí
Ovace mluvily za vše
SLUNCE v listopadu
Benefiční koncert LORMU
Ve prospěch nevidomých
Foglarovky rovněž pro nevidomé
Rádi zveřejňujeme
Zuzana Kocmanová mistryní republiky
Zatím ještě přebor
Inzerce:

Současné poznatky o onemocnění očního pozadí

Na postižení sítnice s jeho důsledky na zrak nemá vliv jen
věk nemocného. Onemocnění sítnice se sníženým viděním až
praktickou i úplnou slepotou může být spojeno již s
onemocněním novorozenců, při nedonošenosti a pobytu předčasně
narozeného dítěte v inkubátoru s určitým přívodem kyslíku.
Toto postižení označujeme jako retrolentární fibroplasii v
různých stupních postižení sítnice a postižení zraku, od
lehkých forem krátkozrakosti až k úplné slepotě. Léčba spočívá
v tom, že řízený přívod kyslíku musí být přísně hlídán a
dávkován, jinak přirozený hlad sítnicových cév po kyslíku se u
nedonošence projeví poruchou zrakové ostrosti v různých
stupních. Léčba je pak dle stadia postižení sítnice, i když
velmi obtížná v těžkých stupních onemocnění.
V současné době mimo léčbu vitaminy a léky podporujícími
rozšíření arterií a vén je pak možná i moderní terapie
laserem, ale ani ta nebývá vždy s dokonalým výsledkem. Pro
normální vývoj sítnice je proto nejdůležitější prevence tohoto
postižení, což znamená řízený přívod kyslíku v inkubátoru.
Krátkozrakostí čili myopií trpí v naší populaci řada lidí,
od lehkých forem kolem 2 dioptrií přes středně vysoké vady
kolem 3 - 7 dioptrií až po vyšší stupně krátkozrakosti spojené
s postižením sítnice v důsledku zvětšujícího se oka. Nižší
stupně krátkozrakosti bývají dobře korigovány brýlemi,
eventuálně kontaktními čočkami, u středních krátkozrakostí je
efektivní nejnovější způsob chirurgického odstranění refrakční
vady při použití excimerového laseru, tj. obroušení rohovky v
určitých meridiánech, za příslušného předoperačního vyšetření
a klidového stavu pacienta. Tento výkon nehradí pojišťovna,
ale pacient v celé výši, od 13 do 16 tisíc i výše za operaci
jednoho oka, a 1000 Kč za vyšetření předoperační. Při
postižení oka u vyšších stupňů krátkozrakosti, tj. nad 7
dioptrií, je vždy i postiženo oční pozadí, tedy sítnice v
různém stupni, progredující s věkem postiženého.
Nejčastější typy krátkozrakostí jsou tzv.školní myopie,
projevující se kolem počátku školní docházky. S růstem
organismu se přirozeně zvětšuje i bulbus a může dojít i ke
krvácení do sítnice a dalším degenerativním změnám právě v
místě nejostřejšího centrálního vidění, kdy je postižený
odkázán na různé stupně mimocentrálního vidění, ne tak ostrého
jako v centrální krajině. Tyto stavy lze jen stěží ovlivnit
medikamentózně, spíše správnou výživou, pravidelnou
životosprávou, omezením fyzické námahy pro nebezpečí
odchlípení sítnice s jeho všemi následky. Není zanedbatelné
ani psychické vypětí, které ve svých důsledcích přináší pak
onemocnění zeleným zákalem - glaukomem. Toto onemocnění v
konečných fázích v důsledku útlaku zrakových vláken v sítnici
a postižení zrakového nervu vede rovněž k poruchám zrakové
ostrosti, zužování zorného pole až k praktické a úplné
slepotě.
Celý vývoj onemocnění je o to složitější, že existují formy
zeleného zákalu s vysokým nitroočním tlakem, s výsledným
úbytkem zrakových funkcí. Další forma zeleného zákalu prostého
je bez zvýšených hodnot nitrooční tenze, ale se stejným
výsledkem zrakových funkcí. O to důležitější je pravidelné
kontrolování nitroočního tlaku a periferního vidění.
Snížení zrakové ostrosti je spojeno s přibývajícím věkem i
u vrozených degenerativních onemocnění sítnice, jako je
např.tapetoretinální degenerace, spojená se zužováním zorného
pole až k trubicovitému vidění při dobrém centrálním vidění.
Nelze však předvídat, kdy zrak utrpí v důsledku šedého zákalu
a následnou atrofií zrakového nervu až slepotou. Léčba přes
veškeré pokroky bohužel do dnešního dne nezaznamenala větších
léčebných efektů.
Onemocnění sítnice je rovněž spojeno se záněty jinde v
organismu - záněty zubů a postranních dutin lebečních, které
ve svých důsledcích postihují sítnici a cévnatku, tedy část
podílející se na výživě oka. Mimo záněty výše uvedené se
podílí na snížení zrakové ostrosti i lokalita zánětlivých změn
při toxoplasmóze - onemocnění organismu při kontaktu se zemí
infikovanou nakaženým zvířetem, nebo při borelióze, způsobené
štípnutím hmyzu. Důležitá je vždy prevence a včasné ošetření
takového poranění.
Postižení zrakových funkcí je velmi časté také u
metabolických onemocnění, tedy onemocnění cukrovkou, což je
porucha metabolismu cukrů, potažmo tuků a bílkovin s důsledky
na postižení zraku.
Prvním projevem onemocnění cukrovkou jsou různé záněty a
ekzémy víček, spojené s jejich úporným svěděním, dále výskyt
ječného zrna a zánětu spojivek. Tyto projevy při správné
léčbě, dodržování hygienických zásad a správné životosprávy
poměrně rychle ustupují a nemají škodlivé důsledky na zrak.
Počínajícím příznakem cukrovky, mnohdy ještě nezjištěné,
jsou změny lomivosti čočky. Čočka, velmi obecně řečeno, více
bobtná a tím se stane, že nemocný začne hůře vidět do dálky,
ale mnohdy se zlepší zrak při pohledu do blízka. Tak je možné,
že podezření na cukrovku a diagnózu s vyšetřením hladiny cukru
v krvi stanoví oční lékař. Tato vada je přechodného charakteru
a po nasazení správné diabetické léčby a životosprávy se
vidění rychle upraví.
Nejzávažnější a nejobávanější u diabetiků je postižení
očního pozadí, tzv.diabetická retinopatie. Toto onemocnění,
kterého bohužel dnes přibývá, vzniká většinou u dlouhotrvající
cukrovky, která není správně léčena, nebo když nemocný
nedodržuje správnou životosprávu. Choroba postihuje i mladé
diabetiky a může způsobit těžké poruchy zrakových funkcí. U
prostých forem diabetických změn postihujících centrální
krajinu, mají dobrý léčebný efekt léky typu calcium, dobica,
danium a další stejné chemické skupiny.
Všeobecně se udávalo, že výskyt změn na očním pozadí je
pozdní komplikací cukrovky a že se tedy objevují až po deseti
letech trvání choroby, většinou i později. Vedle doby trvání
diabetu má vliv na vznik cévních komplikací i věk, ve kterém
se diabetes objevil. Je známo, že čím je nemocný v době
klinické manifestavce diabetu starší, tím dříve se u něj
objeví diabetická retinopatie, tedy postižení sítnice v
důsledku základního onemocnění.
Dalším rizikovým faktorem je stupeň kompenzace základní
choroby. Určitou úlohu mohou hrát i genetické faktory. V
klinických studiích byl prokázán pomalejší nástup změn očního
pozadí u pacientů léčených inzulinem, rozděleným do několika
denních dávek, než u diabetiků léčených tabletami. Diabetická
retinopatie je soubor cévních a ložiskových změn na sítnici.
S podobnými změnami se lze setkat ve stáří u povšechné
arteriosklerózy nebo u nedostatečně kompenzovaného vysokého
krevního tlaku. U pacientů vyšších věkových kategorií a při
nekompenzované hypertenzi lze očekávat snížení zrakových
funkcí v důsledku uzávěru sítnicových cévních arterií a vén,
přivádějících výživu do oka, dochází promptně k poklesu vidění
až na světlocit, tj.na rozlišení světla a tmy před okem. Léčba
je pak závislá na době trvání nedostatku výživy sítnice. Takto
postižený udělá nejlépe, když se dostaví k vyšetření do jedné
hodiny od vzniku potíží, ale i tak návrat k původnímu vidění
bývá ohrožen.
Častější postižení zrakových funkcí bývá právě při uzávěru
sítnicových cév, které odvádějí krev ze sítnice z oka ven.
Nástup potíží nebývá tak urgentní jako při uzávěru sítnicových
arterií, je spíše pozvolný, dochází k němu během několika
hodin. Léčit je třeba především základní onemocnění - vysoký
krevní tlak, mnohdy pacientem velmi bagatelizovaný. Jde o
použití léků na srdce a rozšíření cév pomocí tablet a infuzí.
Při částečném uzávěru sítnicových vén a při nepatrném poklesu
vidění působí dobře laserová terapie sítnicových cév
příslušného kvadrantu s podpůrnou léčbou tabletami typu
Agapurinu, Anopyrinu, Ascorutinu a dalších. Tato léčba je
dlouhodobá, trvá i jeden rok.
Onemocnění sítnice a snížení zrakových funkcí je v
posledních letech častým postižením občanů nad padesát let
věku a je označováno jako věkem podmíněná makulární
degenerace, tj. postižení právě místa nejostřejšího vidění v
oku podle anatomické struktury oka a sítnice. Světelné paprsky
procházející do oka rohovkou, čočkou a sklivcem dopadají na
vnitřní vrstvu oka - sítnici. Ta obsahuje nervové buňky, které
převádějí svými vlákny energii dopadajícího světla na nervové
vzruchy, které jsou vedeny nervovými vlákny zrakového nervu do
mozku a tak je umožněno vnímání obrazu. Centrální vidění
umožňuje rozpoznání jemných detailů obličeje, čtení a
sledování televize.
Jestliže je tato část sítnice postižena nejrůznějšími
změnami, dochází k dramatickému snížení zrakové ostrosti. To,
co je vnímáno okolím nejostřejšího vidění, je značně neostré,
je vidět jen obrysy, ale ne detaily. Většinou jsou postiženy
obě oči, ale jedno oko je postiženo dříve a nebo více. Rovné
čáry se jeví jako vlnité, posuzování vzdálenosti a výšky může
být obtížné. Obtíže také působí i základní orientace - přejít
rušnou ulici, číst, sledovat televizi, poznávat přátele,
rozpoznat peníze, mince atd. Toto onemocnění nemusí vést až k
úplné slepotě, ale je značně nepříjemným subjektivním pocitem
postiženého. Je nutné podrobné vyšetření očním lékařem.
Věkem podmíněná makulární degenerace, dříve označovaná jako
senilní makulární degenerace, je dnes v rozvinutých státech
nejčastější příčinou snížení zrakové ostrosti u populace nad
50 let věku. I u nás s prodlužováním věku a se stoupajícími
nároky na zrak diagnostikujeme toto onemocnění stále častěji.
Ale máme bohužel limitované možnosti léčby, avšak intenzivní
výzkum patogenetických mechanismů a nové nadějné terapeutické
postupy podmíněné pokroky ve výzkumu, jsou určitým důvodem pro
mírný optimismus do budoucnosti.
Cílem těchto informací je podat přehled současných znalostí
o epidemiologii, patogenezi, diagnostice klinických projevů, o
klasifikaci a terapii tohoto onemocnění. Počet případů v celé
populaci je 1,7%, nad 75 let se zvyšuje na 18,5%. Z rizikových
faktorů je věnována pozornost vlivu pohlaví, rasy, genetické
souvislosti, nikotinismu, vlivu systémových onemocnění jako je
vysoký krevní tlak, zvýšená hladina tuků v krvi, cukrovka a
obezita, dále vlivu slunečního záření, hlavně ultrafialovému.
Avšak nebyla zjištěna signifikantní souvislost. Hodně studií
se zabývalo vlivem výživy. O účincích vlivu vitaminů C a E
kolují konfliktní zprávy, některé udávají i stabilizující
účinek zinku.
Zatím lze ale konstatovat, že výskyt věkem podmíněné
makulární degenerace podmiňuje komplex různých poruch
způsobených četnými predisponujícími geny a vlivy zevního
prostředí. Pacienta přivádí k očnímu vyšetření zhoršující se
vidění nejdříve na blízko, kdy je rušivě vnímáno deformování a
výpadky písmen - tzv.metamorfopsie, vzniká neschopnost číst a
psát bez užití zvětšovacích pomůcek, zhoršuje se zraková
ostrost i do dálky pro rozeznávání obličejů. Pacient pak
využívá ne tak ostré, ale periferní vidění.
Existuje suchá a vlhká forma věkem podmíněné makulární
degenerace.
Protože patofyziologie onemocnění nejsou komplexní,
neexistuje žádná příčinná a specifická terapie. V případě
odstranění nově vytvořených cév je klasická laserová terapie
však již málo účinná, asi jen z 10 procent. V polovině případů
dochází k recidivě, kdy je nutné pacienta znovu ošetřit.
Problematická je tato léčba právě v místech blížících se místu
nejostřejšího vidění, kdy laserová terapie může způsobit
okamžitý další pokles zrakové ostrosti. Tato terapie proto
není indikována vždy, jsou důkazy, že přirozený průběh
onemocnění má lepší výsledky.
Proto se hledají další způsoby léčby, které by nepostihly
neurosenzorické části sítnice. Nadějná je fotodynamická
terapie. Její princip spočívá v poznatku, že barvivo v nově
tvořených cévách osvětlené laserem o určité vlnové délce
způsobí uzávěr těchto cév. Za několik měsíců však sítnice
vyžaduje opakovanou léčbu. Tento šetrný postup při léčení
stabilizuje vidění nemocného. V naší republice je tento způsob
léčby prováděn pouze na jediném pracovišti - v nemocnici na
Královských Vinohradech v Praze, ale bez úhrady pojišťovnou.
Publikována jsou také sdělení o implantaci nitroočních
čoček, které posunou obraz od postižené sítnice do periferie.
Všechny tyto techniky mají společný cíl - využít pomůcku při
pohledu do blízka. Tento způsob rovněž není hrazen pojišťovnou
a operace jednoho oka s voperováním čočky s předsádkou pro
vidění do blízka přijde asi na 35 tisíc korun.
Obecně není nutné omezování sledování televize, zůstává
zachována periferie sítnice, která umožní samostatně se
orientovat v prostoru, je možno použít speciální pomůcky,
lupy, dalekohledné systémy. Předpis těchto pomůcek mají
možnost vydat jen specializovaná oční pracoviště na účet
zdravotní pojišťovny. V případě nemožnosti použití speciálních
pomůcek pak je třeba využít Tyfloservis coby celorepublikovou
síť odborných služeb pro těžce zrakově postižené.
Je zřejmé, že léčba věkem podmíněné makulární degenerace
nebude ani v budoucnu spočívat v jedné technice, ale ve
využití a v kombinaci několika způsobů. Kritéria výběru
léčebných postupů jsou v současnosti předmětem intenzivních
výzkumů a budou modifikována pokrokem vědy.

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 85. Číslo 24 prosinec 2001
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Mayer
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: (02) 21 46 21 76
Fax: (02) 21 46 21 75
e-mail:zora@braillnet.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- korun českých
O b s a h :
Ze 7.zasedání Republikové rady SONS ČR
Den nevidomých na Vsetíně
Vlaštovčí hnízdo
Právnička
Informační systémy pro vás:
Bezplatná internetová poradna
Další server pro zrakově postižené
Handicap hepl.cz informuje
Současné poznatky o onemocnění očního pozadí
Rekondice není legrace aneb Co můžeš udělat pro druhé...
O mobilních telefonech (Dokončení)
Dárek pro nevidomé
Dobré zprávy z Ostravy
Když se dny krátí
Ovace mluvily za vše
SLUNCE v listopadu
Benefiční koncert LORMU
Ve prospěch nevidomých
Foglarovky rovněž pro nevidomé
Rádi zveřejňujeme
Zuzana Kocmanová mistryní republiky
Zatím ještě přebor
Inzerce

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.