Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené , číslo 4, únor 2022

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Magie čísel
STALO SE: Přehledně
Zora, mladá sto pět let, měla svátek
Také v Brně se besedovalo o Zoře
VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE VE ČTENÍ A PSANÍ BRAILLOVA PÍSMA: Propozice soutěže ve čtení a psaní zrakově postižených
LIDÉ KOLEM NÁS: Výuku chápu jako své poslání
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Mám právo na chyby? VI. část
Cena Olgy Havlové 2022
ZDRAVÍ: Jak správně užívat antacida
O užitku pěstování rýmovníku
SPORT: Novoroční trefa
REDAKČNÍ SERVIS
Trocha humoru
Tiráž

LIDÉ KOLEM NÁS: Výuku chápu jako své poslání

Možnost zazpívat si zpravidla neodmítne. Zpěv totiž miluje odmalička. I na svých hodinách muzikoterapie a dramaterapie velmi pečlivě připravuje programy pro nejrůznější vystoupení. Přitom dává příležitost vyniknout i všem svým klientům ve hře na hudební nástroje, ve zpěvu i v divadelních rolích. Dokáže člověk díky umění zapomenout na svou zrakovou vadu? Na to jsme se dnes zeptali zpěvačky, hudební pedagožky i herečky Lenky Čermákové (47).
Myslím, že ano. Umění dokáže člověka pohltit do takové míry, že přestane vnímat všechny okolní vlivy. A pokud se týká konkrétně hudby, tak u té není zrak až tak důležitý (i když učit se novou skladbu poslepu přináší určité komplikace). Umění, které není primárně zaměřené na obrazovou stránku, umožňuje lidem se zrakovou vadou plnohodnotně se zapojit do života.
Moje oční vada? Degenerace sítnice. A aby se to nepletlo, trpí jí také můj otec i obě jeho sestry. Kromě oční vady trpím ještě Turnerovým syndromem, takže jsem, mimo jiné, zhruba o 20 cm menší, než průměrná česká žena. Dík přístupu mých rodičů, kteří přede mnou nikdy nic nezastírali a chovali se ke mně jako ke zdravé osobě, jsem se s oběma zdravotními problémy dokázala vyrovnat a sžít.
Jaký je můj vztah k hudbě? Do té jsem se zamilovala v útlém dětství. Už jako malá holka jsem nedělala nic jiného, než zpívala. Přelomem byl můj jedenáctý rok, kdy mě rodiče přihlásili do Kühnova dětského sboru. Tam jsem se setkala s klasickou hudbou a začala uvažovat o studiu zpěvu na konzervatoři. Bylo to nádherných pět let s hudbou, kdy jsem chodila též k paní Smolákové-Svolinské na hodiny sólového zpěvu. Na to období velmi ráda vzpomínám. V březnu 1990 jsem složila přijímací zkoušky na pražskou konzervatoř Jana Deyla, kterou jsem v roce 2000 zakončila absolutoriem.
Ale největší zlom pro mě nastal ve čtvrtém ročníku, v prosinci 1995. Tehdy jsem na benefičním reprezentačním plese zpívala minirecitál písní z repertoáru našich předních zpěvaček. Ten den při mně zřejmě stál samotný bůžek hudby, a nejspíše ještě doprovázen patronkou umělců. Jedním z hostů plesu byl totiž zpěvák Petr Spálený. Můj zpěv se mu zalíbil a nabídl mi spolupráci. Já jsem tuto velkolepou nabídku, která se hned tak nenaskýtá, neodmítla.
Výsledkem naší spolupráce je mé první CD s názvem „Já jsem já“, které vyšlo v roce 1996 a obsahuje dvanáct zahraničních hitů z 60. let s českými texty. Na toto CD jsem o dva roky později navázala vydáním druhého alba s názvem „Zůstaň nad věcí“. Je složeno zčásti z českých hitů, ovšem s vlastními texty, a zčásti z písní napsaných přímo pro mě. V roce 2001 mi vyšlo třetí album s názvem „Přej si“, které je celé složené z písní napsaných mi přímo na tělo.
Nahrávání ve studiu mi přineslo plno nových zkušeností a také možnost setkat se s řadou velkých osobností české hudební scény. Jednak s už zmíněným Petrem Spáleným, ale také s Michalem Davidem, Daliborem Jandou, Miroslavem Žbirkou, Petrem Gabajem, Petrem Cmíralem, Jiřím Strohnerem, Yvonne Přenosilovou, Jakubem Smolíkem, Ladislavem Heráčkem a řadou dalších.
Ano, několikrát jsem působila i v anketě Český slavík. Nejvýše jsem se umístila v roce 2003, a to na 12. místě. Dobré umístění v divácké anketě vždycky potěší, ale nepovažuji to za to nejdůležitější. Jedná se o subjektivní názory, které nemusí odrážet pěvecké kvality interpretů. A v populární hudbě to platí dvojnásob.
Moje práce v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku Dědina? Od roku 2003 jsem tu vyučovala hudební výchově a muzikoterapii a od roku 2014 také dramaterapii a Braillovu bodovému písmu. Klienty jsem seznamovala s díly předních hudebních skladatelů, hodně jsme hráli, zpívali i připravovali hudební a dramatická vystoupení pro potřeby střediska, pro vystoupení na Tmavomodrém festivalu apod. Dnes vedu kroužek hry na klavír na základní škole v Hostivici. Jedná se o individuální hodiny pro žáky prvního stupně. Jinak, pokud to covidová situace dovoluje, zpívám ve třech sborech, navštěvuji kroužek deskových her a hry Qardo.
Jaké to je učit vidoucí děti? K dětem mám dlouhodobě velmi vřelý vztah. Jelikož vlastní děti mít nemohu, ráda se s nimi setkávám alespoň v rámci výuky. Na dětech mě fascinuje jejich bezprostřednost, upřímnost a spontánnost. Ale mezi dětmi a dospělými, ani mezi vidoucími a nevidícími, nevnímám až tak velké rozdíly. Spíš mi záleží na povaze toho kterého jedince a na tom, zda má o hudbu zájem a jestli se chce něco nového naučit. Výuku chápu z velké části jako poslání. V oboru hudební výchova se pak jedná o to vzbudit v dětech lásku k hudbě a rozšířit tak jejich životní obzor.
Jak jsem už uvedla, velmi ráda a často se věnuji zpěvu ve sborech. Můj oblíbený je Vokál klub. Tento pěvecký soubor existuje v rámci SONS ČR už od roku 2004 a sdružuje nevidomé a další zrakově postižené zpěváky z celé republiky. Zkoušky se konají jednou měsíčně, v létě se pravidelně pořádá týdenní soustředění. Několikrát do roka pak se souborem vystupujeme v rámci nejrůznějších akcí. Repertoár sboru je velice široký, zahrnuje vedle duchovních a lidových písní i písně moderní. Vedle sboru Vokál klub chodím ještě do dvou dalších pěveckých sborů, Cantus Amici, který se zaměřuje na duchovní skladby, a komorní sbor Vyšehlas.
Mé zkušenosti a zážitky z divadla? K divadlu jsem se dostala, když jsem studovala konzervatoř. Spolužačka mě oslovila, zda bych si chtěla zkusit zahrát menší roli. Dostala jsem ji v představení „Pašie“. V divadle Minor jsem hrála obchodníka s časem v „Malém princi“. Malého prince hrála tehdy začínající, dnes poměrně známá herečka Andrea Elsnerová. Poté jsem hrála i ve dvou představeních v Divadle bez zábran. Jednalo se o roli Merkura v „Nebi na Zemi“ od Voskovce a Wericha a roli Růženky Baráčkové v nezapomenutelném představení „Zvonokosy“. Protože se jednalo o muzikál, bylo mi toto představení o poznání bližší.
Věnuji se i hraní v divadélku Verva. To bylo založeno koncem šedesátých let několika nadšenci a s malými přestávkami hraje dodnes. Členové souboru jsou lidé s tělesným nebo zrakovým postižením, ale i lidé zdraví. V jeho řadách najdete i výborné muzikanty a zpěváky, proto se v jeho představeních hodně hraje a zpívá. Zahrála jsem si tam kromě jiného půvabnou roli Pascaliny v upravené verzi povídek z „Dekameronu“, nebo v pásmu Poezie ze staré Francie.
Plány do budoucna? Ráda bych pokračovala v předávání nabytých zkušeností. Chtěla bych se také zdokonalit v ovládání počítače, protože se jedná o neomezený zdroj informací. A také bych ráda lépe mluvila francouzsky. Je to velice libozvučný jazyk, který mám ráda. Bylo by fajn, kdybych si mohla zazpívat pěkný francouzský šanson nebo se domluvit na cestách po Francii. A samozřejmě bych ráda prohloubila své dovednosti ve zpěvu, hře na klavír a zobcovou flétnu.

Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 106, číslo 4, únor 2022
OBSAH:
ÚVODEM
Magie čísel
STALO SE
Přehledně
Zora, mladá sto pět let, měla svátek
Také v Brně se besedovalo o Zoře
VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE VE ČTENÍ A PSANÍ BRAILLOVA PÍSMA
Propozice soutěže ve čtení a psaní Zrakově postižených
LIDÉ KOLEM NÁS
Výuku chápu jako své poslání (Lenka Čermáková)
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 02/2022
O čem se moc nemluví – Mám právo na chyby? VI. část
Cena Olgy Havlové 2022
ZDRAVÍ
Jak správně užívat antacida
O užitku pěstování rýmovníku
SPORT
Novoroční trefa
REDAKČNÍ SERVIS
TROCHA HUMORU

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.