Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 5 Březen 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Čeho je moc…
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty - Terezie Kochová
Štěstí přeje připraveným - Vzpomínka na člověka, který využil historickou příležitost
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 03/2018
O čem se moc nemluví – Deprese ve stáří
ZDRAVÍ: Kronika medicíny, část pátá, staroegyptská péče o ženu
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Jak se žije s anténou v hlavě? Kyborg Neil Harbisson
Střípky z historie piva
Do Kralup za historií železnice
KULTURA: Zveme vás do divadla
SPORT: Černobílé problémy (Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín))
INZERCE

LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty - Terezie Kochová

Když se někde děje něco významného nebo prospěšného pro děti se zrakovým postižením, bývá u toho Terezie Kochová. Nedovedu přesně popsat způsob, jak jedná s lidmi, jak se vyjadřuje, jak naslouchá, jak se pohybuje. Chvílemi připomíná hravou kamarádku, chvílemi moudrou vílu, ke které si chodíte pro radu, jindy zas bystrého kouče, který vám napoví, co přesně je pro vás dobré.
Terezie je měkká a měňavá jako hedvábí, praktická jako pohodlné džíny. Je respektovaná a respektující, sdílná i naslouchající, je v pohybu, ale i pohodlně usazená na nepohodlné židli, tak jak tomu je při našem rozmlouvání.

Jsem ráda, Terezie, že jste si udělala čas na časopis Zora. Jste člověk, který toho hodně ví o dětech i dospělých se zrakovým postižením. Vystudovala jste speciální pedagogiku a pracujete v neziskové organizaci. Kudy vedla cesta k vašemu povolání?
„Narodila jsem se před čtyřiapadesáti lety v Praze, bylo nás šest sourozenců. Velmi významným člověkem pro mne byla moje kmotra, která se mi dost věnovala. Je povoláním psycholožka a má navíc dar rozumět dětské duši i nad rámec svého povolání. Ačkoliv jsem chtěla být podle vzoru své oblíbené učitelky matematičkou, moje kmotra mě nenápadně směřovala k oboru, který se stal mým celoživotním zájmem. Během studia jsem jezdila na tábory pořádané pro nevidomé děti. Poté jsem pracovala v nově vznikající rané péči, ale když se nám narodilo třetí dítě, definitivně jsem rozvázala (byť už jen malý) pracovní úvazek. V našem širším příbuzenstvu nečekaně přibyly dvě nevidomé děti – mé (dnes už dospělé) neteře. Před narozením čtvrtého z pěti našich dětí jsem v roce 2004 převzala Asociaci rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v ČR od své předchůdkyně, paní Hviezdoslavy Novotné. Zprvu se jednalo o drobné záležitosti, které jsem při péči o děti mohla zvládnout. Postupně se ale činnost sdružení rozrůstala.
Asociace sdružuje rodiny slabozrakých a nevidomých dětí. Většina dětí z naší členské základny se vzdělává integrovaně s vidícími spolužáky ve škole běžného typu.
Pro rodiny a pedagogy dětí z integrace pořádáme jednou ročně čtyřdenní pobyty. Hlavním bodem je vzájemná výměna zkušeností – rodiče v místě svého bydliště často jinou rodinu v podobné situaci neznají. Nevidomé děti se na sebe těší, aby probraly všechno, co je pro ně důležité. Pro pedagogy je často slabozraký či nevidomý žák prvním dítětem se zrakovým postižením, s nímž se ve své praxi setkají, vzájemně tedy sdílí řadu potřebných informací. Na setkání jsou zváni také dospělí nevidomí, aby si rodiny udělaly představu, co děti v budoucnu čeká. Odborní lektoři přinášejí nejrůznější specializovaná témata. Nezbytným bodem setkání jsou oddychové poznávací a sportovní aktivity.
V průběhu roku pak poskytujeme rodinám a školám informace a konzultace týkající se různých aspektů vzdělávání: jaké učebnice jsou pro nevidomé k mání, kde je sehnat, jak je financovat, aktuálně např. co přináší nová školská legislativa, jak pojistit drahou počítačovou techniku (v tomto bodu nám pomohla právní poradna SONSu) apod. Vydali jsme také příručku Individuální vzdělávací plán.“

Pořádáte také odborné kurzy?
„Jako neziskovka, která neposkytuje žádné sociální služby dle zákona, si můžeme dovolit organizovat činnost podle toho, jaké potřeby vyvstávají.
V současné době například téměř nejsou příležitosti pro vidící lidi ke školení v průvodcovství a prostorové orientaci. Pořádáme proto s instruktory prostorové orientace dvouvíkendový zážitkový program na toto téma. Účastníci se mohou alespoň trochu přiblížit situaci nevidomého, s klapkami na očích vyzkoušet běžné činnosti či chůzi s bílou holí. Na tyto kurzy přicházejí nejen rodiče a pedagogové, ale také např. vedoucí zájmových kroužků, pracovníci poradenských zařízení, starší sourozenci, prarodiče či kamarádi nevidomých. Máme za sebou devět běhů tohoto programu.
Momentálně také působím jako lektorka kurzu pro budoucí asistenty pedagoga.
V neposlední řadě nabízíme semináře na téma zákonitostí hmatového vnímání.“

To souvisí s projektem Asociace, o kterém vyšlo v Zoře už několik článků, totiž dětská obrázková hmatová kniha pro nevidomé. Na tomto projektu spolupracují evropští odborníci, kteří také jednou za dva roky pořádají soutěže tvůrců těchto knížek. Zmínila jste, že v mezinárodním měřítku mají české hmatové knížky vysokou úroveň a že dokonce v porotě soutěží má Česká republika svého zástupce. Můžete našim čtenářům přiblížit hlavní myšlenku, jejímž produktem jsou ty nádherné hmatové knížky, které někteří z nás mohli vidět „na vlastní ruce“?
„Francouzští kolegové iniciovali na přelomu 20. a 21. století vznik mezinárodní skupiny Tactus (z latinského slova taktilní = hmatový) zabývající se touto tematikou. Česká republika se jí účastní jako jedna z osmi evropských zemí.
U nás projekt běží pod názvem Tactus.cz cca od roku 2005. Myšlenka hmatových obrázků a trojrozměrných modelů není nová, ale viditelným výsledkem projektu Tactus.cz je naše Knihovna hmatových knížek, kde se postupně soustřeďují další a další díla, která půjčujeme nevidomým čtenářům z celé republiky. Není třeba do knihovny osobně chodit, výpůjčky se odesílají a vrací poštou. Většina přírůstků našeho půjčovního fondu jsou knížky autorů, kteří se účastní naší národní soutěže tvůrců, nejlepší soutěžní díla pak mohou postoupit do soutěže mezinárodní.“

Jak taková kniha vlastně vypadá?
„Jedná se převážně o dětskou beletrii, tj. leporela, jednoduché pohádky, příběhy, luštěnky. Text je vytištěn v soutisku zvětšeného černotisku s Braillovým písmem, obrázky jsou hmatové. Děti zprvu více než informace a tvary ocení zážitek z rozmanitých materiálů. Obrázky jsou proto vyráběny převážně ručně. Našim autorům – dobrovolníkům nabízíme odborné konzultace během tvorby a vytištění textu ve výše popsané podobě. Spolupracujeme nejčastěji se studenty uměleckých či pedagogických oborů, ale také např. se skautskými oddíly nebo nadšenými jednotlivci.“

Myslíte, Terezie, že taková kniha může nahradit vizuální informaci, kterou dostává vidící dítě ve své oblíbené knize?
„Tak tento cíl naše obrázkové knížky nikdy neměly. Jsou sice zásadní při rozvíjení hmatových dovedností, poznávacích procesů, logického, abstraktního myšlení, ale nikdy nenahradí živý vjem nebo zážitek. Má-li dítě porozumět, co je to např. strom, musí skutečný strom fyzicky poznat, zažít jeho strukturu, objem, výšku, čichové a sluchové charakteristiky atd. Na základě takového poznání může teprve získaný zážitek zobecnit a abstrahovat i do modelu nebo obrázku. Určitě to nejde obráceně – sebelépe vytvořený obrázek myšky v hmatové knížce nemůže dodat informace, které získáte, když skutečnou živou myšku držíte v ruce a hrajete si s ní. Knížka je knížka – vždycky bude nástrojem, který nám svět přiblíží, ale nikdy nenahradí, byť byla sebekrásnější a vrcholně sofistikovaná,“ přibližuje Terezie další specifickou oblast činnosti Asociace, aktuálně časově nejnáročnější.

Lze si hmatovou knížku také zakoupit?
„Máme na prodej několik málo knižních titulů vyrobených v sérii desítek kusů. S uhrazením ceny zájemcům ochotně pomáhá Světluška nebo Leontinka.“

Provádíte nějakou depistáž, abyste získali další členy Asociace?
„Nic takového není třeba, rodiny si informace sdělují mezi sebou nebo se o nás dozvídají ve Střediscích rané péče či Speciálně pedagogických centrech. Většina dětí z naší členské základny je ve věku základní nebo střední školy.“

Jste ale otevřeni i dospělým – nabízíte také specifické kurzy neverbální komunikace. K čemu takové kurzy slouží?
„Na těchto kurzech spolupracujeme s jejich hlavním pořadatelem, sdružením Rozhledna vedeném Pavlou Kovaříkovou. Cílem je poskytnout nevidomým zájemcům zpětnou vazbu, jakým dojmem působí na vidící lidi ve svém okolí, v jakých aspektech se odlišují i v jakých se naopak nikterak neliší. Chceme i trochu představit neverbální výrazový repertoár vidících, zmínit se o gestikulaci, posturologii apod. Od kurzu nelze očekávat hodnotící či terapeutické závěry, cílem je spíše přispět k pohledu na sebe sama v oblastech, v nichž se lze bez možnosti zrakového vnímání obtížně orientovat. Je pak na každém účastníkovi, které získané poznatky využije pro potvrzení toho, že chce takové komunikační signály vysílat, a které ho naopak přivedou ke snaze o případné změny zevnějšku, pohybů, postoje, držení těla apod. Jsme rádi, že kurz má velmi příznivé hodnocení od frekventantů – doporučují ho pak dalším svým přátelům.“

Jakým způsobem je financovaná činnost Asociace?
„Naším hlavním podporovatelem je Nadační fond Českého rozhlasu a jeho sbírka Světluška – pomáhá nám už od svého vzniku. Velmi si vážíme podpory Nadace pro rozvoj vzdělání, Leontinky a mnoha dalších nadací i jednotlivých dárců.“

Terezie, jste velmi angažovaná osoba s velkým spektrem činností a zájmů, které se skoro všechny točí kolem podpory integrace nevidomých a slabozrakých. Co děláte proti vyhoření?
„Moje práce rozhodně není jednotvárná, naopak je velice pestrá a rozmanitá. Střídá se přímá práce s lidmi s prací tvůrčí a zázemní. Když mám trochu volného času, trávím ho v lese nebo ve vodě. Tam ze mne všechno spadne, rozchodím a rozplavu různá napětí nebo nervozitu či únavu, dobiji baterky a zase funguji. A když někde vedete seminář, pobyt či kurz, vytvoříte novou knihu nebo hmatovou hru, připravíte program, který účastníky baví a je pro ně přínosný, to člověku vždycky nalije elán do žil,“ uzavírá Terezie Kochová.

Rozmlouvala Jaroslava Novotná

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 5 Březen 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Čeho je moc…
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Mosty – Terezie Kochová
Štěstí přeje připraveným
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 03/2018
O čem se moc nemluví – Deprese ve stáří
ZDRAVÍ
Kronika medicíny, část pátá, staroegyptská péče o ženu
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Jak se žije s anténou v hlavě? Kyborg Neil Harbisson
Střípky z historie piva
Do Kralup za historií železnice
KULTURA
Zveme vás do divadla: Divadlo Na zábradlí
SPORT
Černobílé problémy
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.