Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 8 duben 2001 Číslo 8 duben 2001

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


Zprávy ze SZdP v ČR
Nevidomý ředitel školy
Kdy fandit integraci?
Právní poradna
ČESKÁ REPUBLIKO, NESLEPNI! Glaukom
Brýle spojuje se zrakem počítač
Třetí oko
DĚDINA informuje
Eura na zkoušku již v oběhu
Keramička z Vlaštoviček
Zpívala jsem v Carusošou
Doteky baroka - hmatová expozice
A jak konkrétní sochy vypadají?
Dovolená v Ráji
Dovolená v Chorvatsku
Další splněný sen
Jarní pohoda
Irena opět bez problémů
Pozvánka na Memoriál Miroslava Vosoby


Další splněný sen


Na tríéninku jí loni v červnu vjelo do cesty dítě na kole,
které netušilo, že ta rychle běžící žena ho nevidí. Marla
Runyanová na poslední chvíli uskočila a nepříjemně si
pohmoždila achillovku levé nohy. Před olympijskou kvalifikací
USA v Sacramentu musela vyhledat lékařskou pomoc. Dovede se
však porvat s bolestí, třetím místem na 1500 metrů se do
Sydney kvalifikovala a o její nehodě se veřejnost dozvěděla až
daleko později.
Jednatřicetiletá Marla je z právního hlediska slepá
vzhledem k degeneračním změnám sítnic obou očí. "Začalo to v
devíti letech, najednou jsem zjistila, že se mi špatně čte ze
školní tabule. Postupně se zrak zhoršoval. Lékaři u mne
zjistili Stargardtovu chorobu, což je dědičné a nevyléčitelné
onemocnění. V oční sítnici postihuje místo s nejostřejším
viděním - uprostřed oka vnímám černou skvrnu. Bojovala jsem ze
všech sil, abych nadále mohla chodit do normální školy."
Od mládí se věnovala sportu - gymnastice, fotbalu, ve
čtrnácti už však přestávala vidět míč. Později se dala na
atletiku, závodila za školní družstvo v San Diegu ve skoku do
výšky a víceboji. Psalo se, že ji paralympijské hry
nepřitahovaly, ale v roce 1992 na nich v Barceloně vyhrála
běhy na 100 m, 200 m, 400 m i skok do dálky. O čtyři roky
později se chtěla kvalifikovat v sedmiboji na olympijské hry v
Atlantě, při "US Trials 96" skončila desátá. Vyhrála potom
sedmiboj na paralympiádě 96.
Technické disciplíny byly pro ni přece jen složité,
analyzovala vícebojařskou zkušenost a rozhodla se přejít na
střední tratě. Chtěla se vyrovnat "normálním", oproti nimž má
jen jednu nevýhodu - nerozpozná mezičasy z informační tabule.
"Postižení mi nebrání v dobré orientaci uprostřed klubka
závodnic - periferním viděním do pěti metrů. Místo soupeřek
však vnímám jen barevné skvrny."
V běžném životě je často postavena před složitější problémy
než při běhu - těžko se třeba naučila manipulovat s mobilním
telefonem. "Využívám nejrůznější pomůcky pro zrakově
postižené, které mi pomáhají zvládat každodenní rutinu, abych
se upravila, oblékla, dojela na trénink."
Před čtyřmi roky se přestěhovala do Eugene v Oregonu, kde
našla velmi kvalitní běžeckou skupinu. Na pobyt si vydělávala
jako cvičitelka aerobiku v domově důchodců za sedm dolarů na
hodinu. Veškeré její úsilí však bylo v sezonách 1997 a 1998 k
ničemu, až příliš často ji pronásledovala zranění.
Na Panamerických hrách ve Winnipegu se 29.července 1999
stala reprezentační debutantka nejméně očekávaným vítězem,
když ve finiši na 1500 metrů předstihla Kanaďanku Leah
Pellsovou.
Kvalifikovala se i na mistrovství světa v Seville, kde si v
semifinále zlepšila osobní rekord na 4:05,27 a ve finále
skončila desátá. Před rokem se poprvé stala mistryní USA, v
hale na 3000 metrů. Vše směřovala k Sydney, ani v úvodu
zmíněné zranění po kolizi s dítětem na kole ji nemohlo
zastavit.
Třetí den olympijské kvalifikace v Sacramentu přinesl mnoho
mimořádných zážitků, ale hlavní hrdinkou byla Runyanová. Byť
až třetí na 1500 m - ve druhém kole závodu "ustála"
nepříjemnou kolizi. I ve finále se držela vzadu, obíhala
soupeřky velkým obloukem. Když mílařka před ní klopýtla -
instinktivně ji pažemi odtlačila. Televizní záznam kritické
chvíle pak mohla sledovat ve vzdálenosti několika centimetrů
od obrazovky.
Stala se tak prvním těžce zrakově postiženým sportovcem,
který se mohl zúčastnit olympijských her. Víc než soupeřky ji
vyvedl z míry zájem médií. "Já jsem si už dávno zvykla na svůj
handicap, nezávodím proto, abych se stala prvním nevidomým
účastníkem olympijských her a denně se pak zpovídala, jaké
jsou pocity jediné slepé na Hrách. Beru své postižení jako
fakt. Nepřemýšlím o něm tolik jako novináři. Myslím, že ani
soupeřky na to nemyslí. Když jsem proběhla cílovou páskou,
věděla jsem, že jsem třetí. Splnil se mi velký sen - být
účastnicí největšího sportovního svátku světa!"
Života v olympijské vesnici si bezvadně užila. Otevřela si
vlastní internetovou stránku (www.marlarunyan.com) a na ní se
dělila o čerstvé dojmy. K těm nejsilnějším patřilo povídání o
jejím pocitu z medaile, kterou jí na chvíli půjčila olympijská
vítězka ve střelbě ze vzduchovky Nancy Johnsonová. "Držet ten
kus kovu v ruce bylo nádherné, zavřela jsem pravé oko a levým
jsem se snažila ze strany rozpoznat vyryté olympijské kruhy.
Bezvadná byla ochota australských dobrovolníků, třeba při
výběru jídla i pití v olympijské jídelně mi ochotně přečetli
všechny ptřebné údaje. Pro mne byl problém vybrat si třeba z
pultu plném zeleniny brokolici. Ta skvělá atmosféra výrazně
překonala moje očekávání; kdybych řekla, že se mi splnil můj
životní sen, nebylo by to přesné - bylo to lepší a silnější."
Do olympijské vesnice dostávala velké množství povzbuzující
elektronické pošty, e-maily byla doslova zaplavena. Fandil jí
celý svět od Turecka po Argentinu, od Jihoafrické republiky po
Brazílii. "Závod trvá kolem čtyř minut, ten kontakt se
známými, a většinou spíš neznámými příznivci v neuvěřitelné
paletě věkové i profesní, je pro mne daleko důležitější."
I v Sydney se jí nejvíc povedlo semifinále, kde dosáhla
nejlepšího výkonu roku - 4:06,14. Ve finále skončila 30.září
osmá, když větší část závodu "odtáhla" sama. "Nikdo nechtěl
jít do čela. Taktizovaly, já jsem také věděla, že práce na
špici mi vezme hodně sil pro finiš. Ale nechtěla jsem běžet
pomalu v závodě, na který jsem se tak těšila. Osmé místo při
premiéře na olypmpijských hrách nebylo špatné, ale příště by
to mělo být lepší..."
Soupeřky se pak kolem ní přeřítily... "Poznala jsem jen
Rumunku Szabovou, která je dost drobná a má hodně světlé vlasy
- ostatní se mi rozlišit nepodařilo. Když se běží pomaleji,
poznám je podle účesu a barvy jejich reprezentačního dresu."
V neděli 18.února letošního roku se jí podařil v newyorské
hale Armory další mimořádný výkon. Poprvé běžela 5000 metrů v
hale (venku loni v květnu při debutu dosáhla času 15:07,66), a
přesto osmým nejlepším výkonem v historii (15:07,33) zlepšila
rekord USA. Maximum Lynn Jenningsové z roku 1990 překonala o
patnáct sekund a 31 setin. Více než polovina (posledních 2800
metrů) závodu byla jejím velkým sólem: "Splnil se mi velký
sen, pro mne určitě takový sólový běh není nevýhodou a nebyla
jsem na dráze přece sama, diváci mi svým povzbuzováním
pomáhali, vše proběhlo perfektně! Rozhodla jsem se opustit
kratší tratě a mým hlavním cílem je letos úspěch na 5000 metrů
v Edmontonu na mistrovství světa."
Znovu slyšela obligátní otázku - jak nevidomá trefí do
cíle? "To je přece jednoduché, je vždy na konci cílové
rovinky."

Sport



Obsah

Zprávy ze SZdP v ČR
Nevidomý ředitel školy
Kdy fandit integraci?
Právní poradna
ČESKÁ REPUBLIKO, NESLEPNI! Glaukom
Brýle spojuje se zrakem počítač
Třetí oko
DĚDINA informuje
Eura na zkoušku již v oběhu
Keramička z Vlaštoviček
Zpívala jsem v Carusošou
Doteky baroka - hmatová expozice
A jak konkrétní sochy vypadají?
Dovolená v Ráji
Dovolená v Chorvatsku
Další splněný sen
Jarní pohoda
Irena opět bez problémů
Pozvánka na Memoriál Miroslava Vosoby


Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 85. Číslo 8 duben 2001
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová, Jiří Mayer a Markéta Švehlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: (02) 21 46 21 76
Fax: (02) 21 46 21 75
e-mail:zora@braillnet.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- korun českých
Z O R A
časopis pro zrakově postižené
Ročník 85 Číslo 8 duben 2001
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
redaktoři: Dana Kudlová, Jiří Mayer a Markéta Švehlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: (02) 21 46 21 76
Fax: (02) 21 46 21 75
e-mail: zora@braillnet.cz
Vydává: Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České
republiky
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce
zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 78,- Kč
Kazetu, prosíme, vraťte do deseti dnů po obdržení na
přiloženou
adresu
Nahrávku vyrobilo zvukové studio Knihovny a tiskárny pro
nevidomé v Praze
Obsah
Zprávy ze SZdP v ČR
Nevidomý ředitel školy
Kdy fandit integraci?
Právní poradna
Česká republiko, neslepni!
Brýle spojuje se zrakem počítač
Třetí oko
DĚDINA informuje
Eura na zkoušku již v oběhu
Keramička z Vlaštoviček
Zpívala jsem v Carusošou
Doteky baroka - hmatová expozice
A jak konkrétní sochy vypadají?
Dovolená v Ráji
Dovolená v Chorvatsku
Další splněný sen
Jarní pohoda
Irena opět bez problémů
Pozvánka na Memoriál Miroslava Vosoby



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR