Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis Zora Číslo 2 leden 2001

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Karlovarské vánoční rozjímání
Adventní odpoledne v Krči
Zahrada jako dar
TYFLOSERVIS VYDAL MAPKU VYSAZENÝCH STROMů MILÉNIA
Jak se žije Chomutovským
LORM 1998 - 1999 - 2000 - 2002
V hlase pozná všechno
NOVÝ ZÁKON O POŠTOVNÍCH SLUŽBÁCH
Yanomamiům hrozí oslepnutí
Nevidomým pomůže hormon
Rodinný a sexuální život zdravotně postižených
Jak nás zachránilo Braillovo písmo
Jaký mobil?
Na plzeňském vlakovém nádraží už nemusíte bloudit
Nevidomí si mohou památky osahat
2001-Nesmírná odysea
Rána do hlavy vrátila ženě zrak
Nevidomý muž řídil v opilosti auto
Světové zlato Janouška
Tři sporty - osm vítězů
Bojovali v míru a přátelsky
Nová Želivka v novém tisíciletí

V hlase pozná všechno

Cirkus byl jeho život! Od čtyř let až do jednadvaceti.
Nejvíc miloval koně. Při letu na jejich hřbetě kruhem manéže,
při saltech a při kotrmelcích, slavných džigitovkách, byl svět
okolo tak jako tak rozmazaný.
Vůbec se nedalo myslet na slábnoucí zrak. Jen přesně skákat a
naplno vnímat tu úžasnou atmosféru. Vůni koní i úspěchu, pach
potu, třpyt světel a kostýmů, hudbu tónů i tleskajících
dlaní...
Nádherné cirkusácké dřiny a toulek světem si ale Rudolf
Kosina dlouho neužil. Vrozená oční vada - degenerace sítnice -
pokročila natolik, že v roce 1973, v jednadvaceti letech,
prakticky oslepl. Ač nevelký a velmi drobné postavy, měl z
cirkusu skvělou fyzičku, uměl "pracovat s tělem", nechyběly mu
vytrvalost a silná vůle. Výborné předpoklady dobrého maséra.
Rehabilitační kurz udělal bez problémů.
Už pár let poté, co nastoupil jako rehabilitační pracovník do
OÚNZ v Praze 6, se stal jako masér známým. Lidé s pochroumanou
páteří za ním jezdili zdaleka. Jakmile vyšel - někdy v roce
1983
- právní předpis, který to umožňoval, zřídil si vedle
zaměstnání i soukromou praxi.
"Po revoluci jsme si ve zdravotnictví mysleli, že půjde jiným
směrem - chtěli jsme privatizovat, měli jsme spoustu projektů,
které vyjít nemohly, protože nebyly vytvořeny podmínky,"
vzpomíná. Proto se ze dne na den rozhodl postavit zcela na
vlastní nohy. "Také abych dokázal, že i postižený člověk se
může zcela sám postarat nejen o sebe, ale i o rodinu." On sám
to dokázal už dávno.
V roce 1974 se mu narodila první dcera. Když si ji šťastni se
ženou odváželi z porodnice, jakoby mimochodem jim řekli, že se
dítě narodilo s Turnerovým syndromem. Co to je? Nic, jen bude
menší, řekli. Tenkrát totiž medicína tuto vadu vnímala spíše
jako kosmetickou. Časem vyšlo najevo, že dcera Lenka, stejně
jako každá další "z dvou a půl tisíce narozených dívek, na
které statisticky připadá tento osud chybějícího chromozómu",
nejen nevyroste, ale nebude moci mít děti, má slabý zrak...
Lenka je po tátovi silná, rozhodná osobnost a nehodlala se
smířit se 130 centimetry konečné výšky. Mínila se stát
profesionální zpěvačkou (což dokázala - vystudovala
konzervatoř, dnes zpívá, vydává desky, ve Zlatém slavíku se
umístila na 18.příčce). Rozhodla se pro náročnou operaci:
Ilizarovovu metodu prodlužování dlouhých kostí. Netušila
ovšem, že nejen ji, ale celou rodinu čeká bolestné martýrium
šesti operací, kdy v šestnácti letech zhubne z 30 kilogramů na
14 a dva roky stráví na lůžku. "Byla to hrozná doba, žena
musela nechat zaměstnání a o Lenku se starali všichni z
rodiny, i její mladší sestra Kateřina, která studuje herectví.
Jak se mi hodila profese maséra!"
Rudolf Kosina je člověk, který nenechává nic náhodě. "Jsem
nevěřící, nejsem snílek ani romantik, spíš praktik a
pragmatik. Nevěřím v karmu, odmítám teorii viny z minulých
životů. Nevěřím ničemu a nikomu, jen sám sobě. Spíš věřím
tomu, že každý je strůjcem svého štěstí a že ze sebe máme
vydat maximum."
S politikou nejdřív jen koketoval, ale pak se do ní vrhl s
plnou vervou. "Jsem trochu frajer, rád sobě i okolí dokazuju,
že zvládnu další úkoly." V roce 1998 uspěl v obecních volbách
v Praze 6 a stal se tam nejen zastupitelem, ale i předsedou
sociální a členem bytové a kulturní komise. Navíc jako
prezident Klubu dívek a žen s Turnerovým syndromem v ČR pomohl
prosadit, že je dnes tato vada plně vnímána jako nemoc, jež se
léčí růstovými hormony. Pořádá nejrůznější dobročinné akce,
aby získal peníze na léčbu a psychorehabilitaci těchto žen.
Dnes mu v tom pomáhá svým zpěvem i dcera Lenka.
"K sociální politice patří život handicapovaných lidí, který
sdílím - vím přesně, o čem je řeč, můžu tudíž účinně pomáhat.
Ale pozor, dnes už pomáhat a starat se je velký rozdíl! V této
době se starat už o nikoho nemůžeme, můžeme jen pomáhat. Každý
musí dokázat, co umí, ať je zdravý nebo postižený! Mrzí mě, že
naše společnost se ani za jedenáct svobodných let nenaučila
brát zdravotně postižené mezi sebe! Nepochopila ještě, že
opravdu můžou být rovnocennými partnery. Mírný pokrok
samozřejmě vidět je, ale na druhé straně - lidská agresivita
je větší než dříve, hyenismus je hrozný."
Ví, o čem mluví. Docela nedávno málem nedojel domů. Parta
puberťáků ho v metru vhodila do kolejiště. Sám dokázal
vyskočit, než přijel vlak! Dlouho z toho ale měl nohu v sádře.
"Je to blbé oboje: narodit se nevidomý, nebo přijít o zrak
během života. Takhle alespoň vím, jak vypadá tráva... Po
tolika letech slepoty mám už oči v uších i rukou. V hlase
slyším všechno: jaký člověk je, i jak vypadá. Opravdu nevím,
jaký a kde bych byl, kdybych zrak neztratil. Ale určitě
sobečtější, slepější. Čím déle jsem slepý, tím toho na lidech
a životě vidím víc," říká bez patosu malý velký muž Rudolf
Kosina a odjíždí do práce.
T.Tučková (kráceno)

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 85 Číslo 2 leden 2001
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktoři: Dana Kudlová, Jiří Mayer a Markéta Švehlová
Adresa redakce: Krakovská 21, 115 17 Praha 1
Telefon/Fax: (02) 22 21 20 31
e-mail:zora@braillnet.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Korun českých
Obsah:
Karlovarské vánoční rozjímání
Adventní odpoledne v Krči
Zahrada jako dar
Tyfloservis vydal mapku vysazených stromů milénia
Jak se žije Chomutovským
LORM 1998 - 1999 - 2000 - 2002
V hlase pozná všechno
Nový zákon o poštovních službách
Yanomamiům hrozí oslepnutí
Nevidomým pomůže hormon
Rodinný a sexuální život zdravotně postižených
Jak nás zachránilo Braillovo písmo
Na plzeňském vlakovém nádraží už nemusíte bloudit
Jaký mobil?
Nevidomý si mohou památky osahat
2001 - Nesmírná odysea
Rána do hlavy vrátila ženě zrak
Nevidomý muž řídil v opilosti auto
Světové zlato Janouška
Tři sporty - osm vítězů
Bojovali v míru a přátelsky
Nová Želivka v novém tisíciletí

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.