Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 23 Prosinec 2015

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Milí čtenáři,
Střípky z 10. valného shromáždění Evropské unie nevidomých
Soutěž Braille 2015
Den otevřených dveří
Poděkování nejlepším
Rozjezd projektu Braňte se!
Nic není zadarmo - Rozhovor s Petrem Adamcem
Píšeme si
Premiéra divadla Verva
Ve stopách Homérových – 3
Jestli tohle není hezký, tak už nevím...
Černobílé problémy - Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín)

Ve stopách Homérových – 3

John Milton
(9. 12. 1608 Londýn – 8. 11. 1674 tamtéž)

Na svých pravidelných zastaveních s více i méně známými nevidomými autory jsme nyní dospěli tam, kde se musíme hluboce poklonit člověku i géniu – neboť dnes se setkáme s opravdovým gigantem nejen anglické, ale světové poezie. Ano, ač je tomu více než čtyři sta let, co se v Londýně narodil Sáře a Johnovi Miltonovým syn, jenž dostal jméno po otci, sláva jednoho z největších, zároveň ale také nejobtížnějších anglických básníků je právem nesmrtelná...
Napsalo se toho o něm již hodně, jeho veledílo, duchovní epos Ztracený ráj, je stále překládán do všech světových jazyků i odborně komentován. V našem dnešním článku se pokusíme alespoň krátce podívat na život jednoho z největších autorů, jakého Anglie kdy měla, a v jeho spisech si budeme číst hlavně to, co píše sám o své slepotě...
Protože se měl stát anglikánským duchovním, začal v roce 1625 studovat na Christ’s College v Cambridgi. Studia r. 1632 úspěšně dokončil a na šest let se uzavřel v domě svého otce v Londýně, aby se věnoval pilnému a neúnavnému studiu teologie, hebrejštiny, řečtiny, latiny, filozofie a literatury – právě tím si vysvětlíme i obrovskou učenost a erudici, která na nás dýchá téměř z každé řádky Miltonova básnického veledíla. Pak se vydává na cestu do Francie a Itálie, zde se seznamuje se starým (a tehdy již slepým) astronomem Galileo Galileim. Po návratu se Milton žení s tehdy šestnáctiletou Mary Powellovou, ale sňatek je nešťastný; už po měsíci manželka básníka opouští a vrací se ke svým rodičům. Milton se opět uzavírá do sebe a začíná psát pamflety proti tehdejší katolické církvi a politické situaci v Anglii své doby.
Roku 1645 se na přímluvu příbuzných manželka k Miltonovi vrací. Brzy nato přichází revoluce, král je svržen a roku 1649 se do čela nově vyhlášené republiky dostává Oliver Cromwell. Milton přijímá oficiální místo a ve službách republiky se věnuje především diplomatickým vztahům se zahraničím – není divu, vždyť je na to jazykově vybaven více než dobře, kromě hebrejštiny, řečtiny a latiny, které asi v mezinárodním styku příliš nevyužije, hovoří plynně nizozemsky, francouzsky a italsky. Ve službách republiky stojí i na domácí frontě, píše pamflety proti royalistům a pevně stojí v Cromwellových službách. Roku 1654 však úplně oslepl – příčina nemoci je stále diskutovaná, jako nejpravděpodobnější se zdá glaukom nebo odchlípnutí sítnice. Nemoc donutila Miltona nadále básně i prózu diktovat, většinou si tak u něj přivydělávali studenti, z nichž jedním byl i budoucí básník Andrew Marvell.
Tvorby a práce se ale Milton rozhodně vzdát nechtěl. Svou odvahu vyzpíval i ve Ztraceném ráji, kde hovoří i o své nemoci:

[...] Tím nechabnu,
však v toulkách tam, kde Múzy hostívá
zdroj čistý, stinný háj neb slunný vrch,
jat láskou k písni svaté zavítám.
(Překlad Josefa J. Davida, 1911)

Jenže revoluce byla poražena, král se vrátil a v roce 1660 byla zahájena tvrdá restaurace. Milton se musí skrývat až do udělení všeobecné amnestie, ale i poté mu hrozily neustálé represálie a nebezpečí. Zřekl se veškerého veřejného působení a posledních deset let života strávil ve svém londýnském bytě. V roce 1663 se již potřetí oženil, tentokrát s Elizabeth (Betty) Minshullovou, která se mu po zbytek života stala jedinou, a tou největší oporou.
Právě těchto posledních deset let, kdy se autor již nevěnuje politickým pamfletům a upírá všechny své síly k tomu, aby splnil svůj životní sen, dalo ale světu všechna Miltonova díla, která přetrvala věky. Již někdy v 60. letech začíná vznikat dramatická báseň Bojující Samson (Samson agonistes), pro niž Milton čerpá námět z biblického příběhu o oslepeném siláku Samsonovi. Nepřímo se tu vyrovnává i se svou vlastní slepotou, když ústy Samsonovými naříká:

[...] Slepec já,
denní terč útoků a pošklebků,
doma i venku, stále jako blázen,
vždy v moci druhých, nikdy ve vlastní,
živý jen zpola, napůl mrtvola.
Tma tmoucí i uprostřed poledne
nezvratná tma, úplné zatmění
a bez naděje na úsvit!
(Překlad Jarmily Urbánkové, 1996)

Zároveň v této době vrcholí práce na Miltonově díle nejslavnějším, na Ztraceném ráji (Paradise lost). Mohutná, blankversem složená epická báseň má dvanáct rozsáhlých zpěvů, vyprávějících o boji Božích zástupů s ďáblem, o stvoření světa i o ďáblově svedení Evy a o prvotním lidském hříchu. Tímto hříchem našeho praotce Adama podle Miltona ztrácí člověk právo na ráj, a vyhnán z ráje je uvržen do světa plného nástrah.
Již za Miltonova života měl epos nesmírný úspěch; byla to jak neobyčejná erudice, která je dnešnímu čtenáři v porozumění textu mnohdy spíš na obtíž, tak i biblická látka a její velmi plastické líčení, co básníkovy současníky tak uchvátilo. Jeden z přátel tehdy Miltonovi pravil: „Je skvělé to, cos pravil o ráji ztraceném, co však povíš o ráji znovu nabytém?“
A tak nedlouho poté vznikají ještě čtyři zpěvy Ráje znovu nabytého (Paradise regained); v něm – opět podle biblické předlohy – Ježíš odolá pokušením a svodům ďáblovým, a získává tak symbolicky lidstvu zpět ráj, který je zde zosobněn novou křesťanskou vírou.
Nezbývá než kořit se básníkovi, který dokázal tak formálně i myšlenkově vznešené a ohromující dílo vytvořit navzdory tomu, jak stále trpěl svou slepotou. A něco z tohoto trápení nalézáme i ve Ztraceném ráji:

[...] Tak ročně vracejí
se časy, mně však nevrací se den,
ni večera ni jitra slavný vstup,
však zato mrak a stálá obmyká
mne temnota, vyhnance lidských cest,
před nějž dán místo knihy krásných věd
povšechný bílý list děl přírody.
(Překlad Josefa J. Davida, 1911)

Během těchto posledních deseti let tak Milton dosáhl svého básnického vrcholu, nemoc jej však stále trápila. Nakonec zemřel v horečkách 8. listopadu 1674 a za veliké účasti vzdělaných i prostých lidí byl pohřben v londýnském kostele St Giles Cripplegate.
I když v Miltonově díle je mnoho míst, kde se věnuje své slepotě (a ta nejkrásnější z nich jsme si připomněli výše), přece jen svou bezprostředností stále nejvíce dojímá báseň Den, kdy jsem počal slepnout; tento sonet, kterým uzavřeme i dnešní vyprávění, složil Milton patrně hned po svém oslepnutí; je v něm zachvácen úzkostí a strachem, z nějž mu může – jako vždy v jeho životě – pomoci zase jen neochvějná víra v Boha.

Zvážím-li, jak mých očí zemdlel svit,
v půli mých dnů, vstříc temné světa dáli,
můj osvědčený dar být bez užitku má-li,
ač duše chtěla jím teď nejvíc posloužit

Stvořitelovu dílu – chtěl bych předložit
pravdivý výkaz činů, pro výtku snad zralý:
zda žádá po mně Bůh bez světla výkon stálý?
skrovně se ptám. Hned shovívavý klid

mně odpoví: On nepotřebuje, by se urychlilo,
co lidem uložil, své dary nechce zpět,
nést rozkošné jho jeho služba královská je!

Tisíce spěchají dotvořit Boží dílo.
Byť objížděli zem i nebe, celý svět,
slouží mu stejně ten, kdo čeká, spočívaje.
(Překlad převzat z Křesťanské revue 41, 1974).

Připravuje: Jiří Hubáček

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 99 Číslo 23 Prosinec 2015
Šéfredaktorka: Mgr. Taťána Králová
Redaktoři: PhDr. Jiří Reichel, Petr Mašek, Bc. Jiří Hubáček
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72 Kč
Obsah:
Milí čtenáři
Střípky z 10. valného shromáždění Evropské unie nevidomých
Soutěž Braille 2015
Den otevřených dveří
Poděkování nejlepším
Rozjezd projektu Braňte se
Nic není zadarmo – rozhovor s Petrem Adamcem
Píšeme si
Premiéra divadla Verva
Ve stopách Homérových – 3 – John Milton
Jestli tohle není hezký
Černobílé problémy

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.