Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 23 Prosinec 2015

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Milí čtenáři,
Střípky z 10. valného shromáždění Evropské unie nevidomých
Soutěž Braille 2015
Den otevřených dveří
Poděkování nejlepším
Rozjezd projektu Braňte se!
Nic není zadarmo - Rozhovor s Petrem Adamcem
Píšeme si
Premiéra divadla Verva
Ve stopách Homérových – 3
Jestli tohle není hezký, tak už nevím...
Černobílé problémy - Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín)

Den otevřených dveří

Čtvrtek 12. října byl letos v Domě služeb SONS v Krakovské 21 opět Dnem otevřených dveří. To znamená, že u hlavního vchodu vítali návštěvníky usměvaví recepční a všechny kanceláře měly od rána do páté hodiny odpoledne dveře dokořán.
Každoroční Den otevřených dveří pořádala SONS ČR, Tyfloservis a TyfloCentrum Praha při příležitosti Dne nevidomých. Hosté se mohli podívat, jaké služby mají zrakově postižení k dispozici.
Mezi pozvanými byli zejména současní a budoucí členové, oslovení zejména prostřednictvím oblastních odboček SONS. Do knihy hostů na recepci se tak zapsali nejen členové odboček z poměrně blízkého Kladna, Benešova či Slaného, ale i ze vzdálenějších Karlových Varů, nebo dokonce ze Zlína. Nechyběli ani ti, kdo se s nevidomými a slabozrakými klienty setkávají na svých pracovištích. Přivítali jsme například hosty z úřadů práce v Českých Budějovicích, Lounech či Jablonci nad Nisou.
Tradičně nejpočetnější zastoupení měly střední a vysoké školy, kde se studenti připravují na povolání, související se sociální, pedagogickou a zdravotní problematikou. Dvě skupiny studentů, z Univerzity Jana Amose Komenského a Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, opět přivedla docentka Lea Květoňová.
Na recepci dostali návštěvníci plánek domu, propagační materiály i časopisy. Mohli využít komentovanou prohlídku s průvodci Jaroslavem Rusnákem či Petrem Maškem. Hosté celý den nahlíželi do dveří kanceláří a učeben a zajímali se o to, co mohou zdejší zaměstnanci zrakově postiženým poskytnout.
V prvním patře se jim věnovali pracovníci právní poradny a Tyfloservisu, kde byla v optické místnosti připravena výstavka tyflopomůcek. V suterénní černé komoře opět vyzkoušelo několik pozvaných hostů tzv. temnou čajovnu, nabízející stolování a všemožné smyslové vjemy bez účasti zraku.
Mnozí hosté využili návštěvu i k zakoupení některé z tyflopomůcek z prodejny ve 2. patře či k předplacení časopisů v redakci Zory.
O dojmech a poznatcích vítaných hostů svědčí řada zápisů v návštěvní knize, z nichž otiskujeme malý výběr:

? Ohromně milé a vstřícné pracovnice v prodejně vše ukázaly a poradily.
H. Hladíková, Věra Fialová

? Vždycky, když sem přijdu, jsem spokojený a dozvím se něco jiného. Když se zeptám na cokoli, dostanu vyčerpávající odpověď.
Jaromír Vitvar, Zvole

? Super možnost kouknout na to, co normálně nevidíme. Díky!
(podpis nečitelný)

? Návštěva byla moc příjemná, dozvěděli jsme se hodně nového, těšíme se někdy příště.
Děkujeme za obohacující zážitky a nové informace.

Studentky 4. ŠC – SOŠS sv. Zdislavy

? Děkuji za krásnou prohlídku. Byla pro mě velmi obohacující. Netušila jsem, kolik je pomůcek a služeb pro lidi se zrakovým postižením. Krása!
Prchalová

? Pan průvodce Mašek byl skvělý a zábavný. Návštěvu jsme si užili a byl to zajímavý zážitek.
Studentky Univerzity Jana Amose Komenského

O bezprostřední zkušenost s provázením návštěvníků se podělil redaktor Petr Mašek:
Letos jsem se nabídl jako průvodce skupin hostů. Můj předpoklad, že dům dobře znám a vím, kde které oddělení je, mi ale zdaleka nestačil. Ano. Vím, kde co je a o každém z našich středisek umím něco říci. Zapomněl jsem se ale průvodců poptat, kam vlastně hosty doprovází v rámci třeba Tyfloservisu…
Je den D, asi 10 hodin a volá mi z recepce paní Poláčková: „Petře mám tady skupinku. Přijdete?“ Beru si telefon a vyrážím.
Dole u recepce mě čeká čtyřčlenná skupinka usměvavých studentek speciální pedagogiky Univerzity Komenského. Srdečně se pozdravíme a já se ujímám vedení.
Chůze po schodech do prvního patra kromě povídání s děvčaty je pro mě ale hlavně velmi krátkou možností uvážit, kam je zavedu, protože jsem si tohle u žádného z průvodců neověřil.
V prvním poschodí je mimo jiné Tyfloservis, a tak míříme tam. Předám dívky usměvavé slečně v učebně, oddechnu si a přemýšlím, jak přijít k informacím, jež potřebuji.
Jaká radost. Proti mně jde kolega Jarda Rusnák a vede další skupinu.
„Ahoj, tak kde jste už byli?“ Ptám se ho a snažím se vypadat jako ostřílený borec.
„No, teď jsme byli tady naproti, pak se ještě stavíme v kuchyňce,“ přemýšlí Jarda, „zajdeme ještě na právní a pak rovnou asi do prodejny.“
„Tak fajn,“ říkám mu, „my jsme teď přišli z přízemí, a tak půjdeme do místnosti naproti, kde jste už byli.“ Děkuji mu a mám obrovskou radost, jak mi vlastně krásně popsal všechny zastávky v prvním podlaží. (Jen k prodejně museli návštěvníci vyjít o patro výš – pozn. red.)
Po seznámení s různými kurzy, které Tyfloservis pořádá, jako například výuku bodového písma, prostorové orientace atd., přecházíme do protější místnosti, kde si děvčata mohou prohlédnout lupy, které pomáhají především slabozrakým klientům. Postávám ve dveřích a napjatě poslouchám.
A nyní hurá do cvičné kuchyňky. Kolega Jarda už je pryč, jiná skupinka tu není, a tak „Dobrý den“ a už to jede. Pracovnice Tyfloservisu se ujímá mých svěřenkyň a ukazuje vše, čím se kuchyňka, kde se klienti učí připravovat stravu, může pochlubit. A je toho věru mnoho. Jsou tu všelijak otevíratelné skříňky s dvířky na pantech i posuvnými, všechny možné druhy úchytek na dvířkách od skříněk a v neposlední řadě je zde spousta zvláštních svítidel umístěných tak, aby si mohli vybrat klienti s různými vadami zraku právě to, co jim vyhovuje a co si pak doma mohou nechat nainstalovat do vlastní kuchyně. Na konci poutavého povídání si jedna odvážná dívka nasazuje klapky a pod dohledem pracovnice krájí a maže krajíc chleba.
Zastávka v právním oddělení u Luboše Zajíce je sice příjemná, zato však krátká, protože už mi na záda dýchá průvodce s další skupinkou.
V prodejně tyflopomůcek si děvčata prohlédla vše, co prodejna nabízí a rozmanitost jak pomůcek, tak různých her je příjemně zaskočila. Žertem jim navrhuji nákup nějakého upomínkového předmětu v hodnotě od 5 korun do cca 20 tisíc. Děvčata se smějí, vedoucí prodejny Alžběta Suková s nimi, loučíme se a odcházíme.
Knihovna digitálních dokumentů je obsazena, procházíme tedy do třetího podlaží. Zastavujeme se u našeho dopravního guru Viktora Dudra v oddělení odstraňování barier. Zde si děvčata mohou prohlédnout to, co už z praxe vlastně znají, po čem chodí a co občas slyší. To jest všechny možné varianty vodicích linií, varovných i výstražných pásů, ale dovědí se také o orientačních majáčcích. Nikde to na mě neříkejte, ale Viktor ve společnosti mladých dam vždycky pookřeje a nyní proti čtyřem studentkám přímo kypí zdravím a dobrou náladou. Usmívám se tedy i já a říkám si, že bychom takovéto akce měli mít alespoň čtvrtletně. Pokud by návštěvy zájemců o naši problematiku dokázaly takhle doplnit energii nám všem, byla by to přímo bomba. Dokážete si představit, jak by se nám pracovalo?
No ale pojďme dál. Ve čtvrtém podlaží vedu svou skupinku děvčat do svého království.
Musím se opravit, to království není tak docela mé, v něm kraluje Taťána Králová, ale to pro nás redaktory znamená, že se tu cítíme jako doma, a dokonce se do práce těšíme. Samozřejmě je řeč o redakci časopisu. Za sebe mohu jen dodat, že jsem si vždycky myslel, že mou doménou je pouze zvuk. Díky Zoře a Tánině podnětům, podpoře a trpělivosti s finální úpravou mých textů však čím dál víc také zkouším psaní. U nás v Zoře si tedy studentky prohlédnou naše periodika, odnesou si jejich nabídku a poslechnou si něco o historii. Pro zajímavost jim věnujeme na ukázku jedno číslo bodové Zory.
Návštěva pátého patra, kde je TyfloCentrum a navigace, proběhla skoro ve chvatu. Únava děvčat z přemíry informací byla již zřejmá. Ono se není čemu divit. Vy, milí čtenáři, jen čtete a říkáte si jistě, kdy tomu už bude konec. Představte si, jak muselo být mým svěřenkyním. Ony se mnou celou prohlídku absolvovaly po svých.
Vracíme se tedy pomalu dolů, potkáváme další skupiny lidí, zdravíme se s nimi a zvědaví návštěvníci jdoucí proti nám se vyptávají dívek, co všechno je tu k vidění.
Procházíme zrovna kolem oddělení digitalizace, když si uvědomím, že tady jsme ještě vlastně nebyli. Slibuji děvčatům to nejlepší na závěr a doprovázím je k poslední návštěvě do říše digitálních knih a dokumentů. Tady se jich ujímá Zdeněk Bajtl a seznamuje dívky se svým oddělením. Představuje program Knihomol. Povídáme si o knížkách, časopisech a Zdeněk dokazuje kvality své knihovny tím, že se studentek táže na jméno jejich vyučující. Slyšíme známé jméno, Zdeněk je zadává do vyhledávače a dostává odpověď, že v databází KDD je dokonce několik titulů paní profesorky. Tím knihovna obstojí i jako zdroj informací naučných.
Poslední zastavení ale děvčatům vrátilo něco energie. K recepci se vrací usměvavé a s dobrou náladou. Tam mě čeká největší překvapení dne.
„Pane Petře, to bylo úplně skvělé. Viděly jsme spoustu věcí, dostaly hodně informací a vy jste byl prostě fajn. Tolik legrace jsme nečekaly a jsme rády, že jste nás doprovázel vy.“
No, děvčata, to jsem rád, že mám vousy. To pro případ, že bych se červenal. O svých průvodcovských schopnostech jsem dost pochyboval. Spontánní ujištění mě ale přesvědčilo, že to dívky myslely vážně.
Bylo to tu ten den jako v úlu. I s dalšími skupinami, které jsem ten den ještě doprovázel, jsem si den užíval. Legrační bylo vymýšlet různé strategie, abychom se s ostatními skupinami potkávali, nezdržovali se a netvořili nikde fronty. Povedlo se nám to.
Hosté nikde zbytečně nečekali, celý den proběhl v pohodě a s úsměvem. Jen ten Jarda se mi neustále pletl pod nohy a představte si, měl tu odvahu tvrdit, že mu překážím já.
Závěrem si dovolím předat vám jednu čerstvou zkušenost. Pokud se domníváte, že o SONS všechno víte, jako jsem si to myslel já, přijďte se k nám na příští Den otevřených dveří také podívat. Uvidíte, kolik toho ještě nevíte. Stejně jako já.

Připravila: Taťána Králová

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 99 Číslo 23 Prosinec 2015
Šéfredaktorka: Mgr. Taťána Králová
Redaktoři: PhDr. Jiří Reichel, Petr Mašek, Bc. Jiří Hubáček
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72 Kč
Obsah:
Milí čtenáři
Střípky z 10. valného shromáždění Evropské unie nevidomých
Soutěž Braille 2015
Den otevřených dveří
Poděkování nejlepším
Rozjezd projektu Braňte se
Nic není zadarmo – rozhovor s Petrem Adamcem
Píšeme si
Premiéra divadla Verva
Ve stopách Homérových – 3 – John Milton
Jestli tohle není hezký
Černobílé problémy

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.