Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 23 Prosinec 2015

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Milí čtenáři,
Střípky z 10. valného shromáždění Evropské unie nevidomých
Soutěž Braille 2015
Den otevřených dveří
Poděkování nejlepším
Rozjezd projektu Braňte se!
Nic není zadarmo - Rozhovor s Petrem Adamcem
Píšeme si
Premiéra divadla Verva
Ve stopách Homérových – 3
Jestli tohle není hezký, tak už nevím...
Černobílé problémy - Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín)

Soutěž Braille 2015

Redakce časopisu Zora ve spolupráci s výrobním družstvem nevidomých Spektra Praha pořádala v sobotu 24. října v Domě služeb v Krakovské 21 soutěž ve čtení a psaní.
Soutěžící z celé republiky se utkali ve třech disciplínách: ve čtení Braillova písma, v psaní na běžné počítačové klávesnici a ve čtení, psaní a úpravě textu na krátkých elektronických braillských řádcích.
V první disciplíně, kterou bylo čtení Braillova písma z papíru, byli soutěžící rozděleni do dvou skupin. V první se utkalo 12 zrakově postižených, kteří prošli výukou Braillova písma již na 1. stupni ZŠ, ve druhé kategorii se zapojili 4 později osleplí čtenáři. Všichni účastníci četli tři minuty neznámý text a porotci započítali počet správně přečtených slov.
Třetí místo v první kategorii obsadil Roman Holík, který správně přečetl 258 slov. Stříbrná Michaela Málková uspěla s počtem 281 bezchybně přečtených slov. Vítězem se stal teprve patnáctiletý Karel Leskovec, který rychlostí četby a počtem 303 slov překonal magickou třístovkovou hranici.
Soutěžící ve druhé kategorii měli ztíženou úlohu, protože se Braillovo písmo učili hmatem číst teprve v pozdějším věku. Na třetí místo Karla Hrubeše stačilo v tříminutovém limitu přečíst 33 slov, druhý Emil Miklóš přečetl 57 slov. Výkon vítězného Tomáše Vrchlabského 187 slov byl na úrovni účastníků, kteří soutěžili v první kategorii.
V disciplíně psaní na počítačové klávesnici si mohli soutěžící přinést a zapojit svou vlastní klávesnici. Po dobu dvou minut psalo 15 účastníků podle diktátu text fejetonu Rudolfa Křesťana s názvem K obrazu svému. Poté jim porotci spočítali bezchybně napsané znaky (včetně správně umístěných mezer, velkých písmen či uvozovek).
Bronz v této kategorii vybojoval s výsledkem 1 167 správně napsaných znaků Tomáš Hromádka, stříbro si za 1 381 rychlých úhozů odnesla Kateřina Lusková a zlato vybojovala s 1 452 bezchybnými znaky Zuzana Třeštíková. Velkou pochvalu zasluhuje i skvělý výkon pátého Karla Leskovce, který v 848 znacích neudělal jedinou chybu!
Pětice, později čtveřice soutěžících ve třetí disciplíně pracovala na krátkých elektronických braillských řádcích připojených k výrobkům společnosti Apple typu iPhone a iPod.
Třetí místo obsadil Jiří Sádovský, druhý byl Zdeněk Bajtl a vítězem se stal Luboš Zajíc.
Čtení a psaní v elektronickém Braillu stručně popsal Břetislav Verner ze spolupořádající firmy Spektra, která vítězům věnovala hodnotné ceny:
„Soutěžilo se na krátkých elektronických braillských řádcích o délce 12 znaků připojených ke kapesním počítačům iPhone nebo iPod. Soutěž probíhala ve třech disciplínách: ve čtení, psaní a úpravě textu. V editoru Poznámky soutěžící četli zadaný text na rychlost, psali podle diktátu na přesnost a nakonec upravovali zadaný nesprávně uspořádaný text v daném časovém limitu. Hodnocenou součástí soutěže bylo i odeslání výsledného textu druhé a třetí disciplíny elektronickou poštou.“
Jaká byla náročná třetí kategorie z pohledu jejího účastníka? Obšírně o tom referuje vítěz Luboš Zajíc:
„Do této kategorie se přihlásilo 5 soutěžících. O tom, že soutěž nebyla snadná, svědčí i skutečnost, že jeden ze soutěžících v průběhu klání z boje odstoupil.
Každý soutěžící byl vybaven nejen braillským řádkem zobrazujícím maximálně 12 až 14 znaků, ale také zařízením schopným pracovat s digitálním textem. U všech soutěžících byl tímto zařízením iPhone, který byl s řádkem propojen pomocí bezdrátové technologie Bluetooth.
A nyní k tomu, jak soutěž probíhala: Každému ze soutěžících byly těsně před začátkem e-mailem zaslány dva textové soubory. První z nich obsahoval 100 slov, která jsme měli za úkol co nejrychleji nahlas přečíst. Šlo o známou pohádku O kohoutkovi a slepičce, která se ovšem hned zpočátku vyvinula poněkud netradičně. Slepička totiž kohoutka místo vodou, kterou jak známo nemohla nikde sehnat, zachránila hltem chlazeného lahvového piva. Kohoutek jí za záchranu sice poděkoval, ale neodpustil si také pokárání, že tu pohádku pěkně popletla.
Druhým úkolem bylo napsat na osmibodové klávesnici, kterou jsou braillské řádky také vybaveny, podle diktátu krátký text. Text nebyl příliš dlouhý a týkal se významu geniálního vynálezu Louise Brailla, a my jsme měli čas po jeho napsání si vše zkontrolovat. I přesto se nikomu z nás nepodařilo odevzdat vše úplně bez chyby, jak jsme se při hodnocení dozvěděli.
A to už před námi byla nejobtížnější část soutěže. V textovém editoru jsme si otevřeli soubor obsahující 16 zpřeházených řádků. Některé z nich začínaly číslem, jiné ne. Úkol byl jasný: „Seřaďte 16 řádků tak, aby z nich vznikla básnička o čtyřech čtyřverších.“ Na zvládnutí této disciplíny jsme sice dostali celkem štědře vyhlížející třicetiminutový limit, ale musím říci, že jsme se všichni pořádně zapotili. Ještě že se ukázalo, že první dva řádky každého čtyřverší jsou očíslovány a že se jedná o střídavý rým se schématem ABAB. Navíc jsme při editaci textu mohli, na rozdíl od předcházejících úkolů, použít i hlasový výstup – samozřejmě na sluchátka, abychom nerušili své soupeře.
A jako malý bonbónek na závěr jsme ještě dostali za úkol oba dokumenty – nadiktovaný text a básničku – poslat na zadanou e-mailovou adresu. I s touto zdánlivě ne tak složitou úlohou někteří ze soutěžících kvůli technickým problémům trochu zápasili, ale nakonec jsme si všichni opravdu s úlevou oddechli, když byla soutěž za námi.
Pak následovalo jen napjaté očekávání, jak jsme dopadli.
Vítězové – první Luboš Zajíc, druhý byl Zdeněk Bajtl a třetí Jiří Sádovský – se nominovali na mezinárodní klání ve stejné soutěžní kategorii, které je plánováno na rok 2016. A dobré je i to, že v případě, že by kterýkoliv z uvedených soutěžících nemohl své síly se zahraničními kolegy poměřit, je připraven jej zastoupit Karel Giebisch, který skončil na čtvrtém místě.
Nezbývá než poděkovat všem, kteří se na zorganizování soutěže podíleli, SONS (zejména redakci časopisu Zora), výrobnímu družstvu nevidomých Spektra a v neposlední řadě autorovi nápaditých soutěžních zadání, panu Rudolfu Volejníkovi.
Na závěr si vychutnejte básničku (Jiřího Žáčka – pozn. red.), která z neuvěřitelného mišmaše řádků měla vyjít:

Škaredý holky, ty se drží zpátky,
jsou samy sobě na posměch.
A vždycky mají krásný kamarádky,
a proto mají v lásce pech.

Jsou spolehlivý jako tažný koně:
Drží tě, když ti hrozí pád.
Nestojí o dík, vědí, že se pro ně
nebudou nikdy chlapi prát.

Škaredý holky nejsou nikdy v právu,
vypadnou vždycky z pořadí.
Srkají život jako hořkou kávu,
Zvykly si – nikdy nesladí.

Řeknou ti: „Hele, zmiz a zanech řečí,
nestojím o tvý ohledy.“
Škaredý holky nikdo nepřesvědčí,
že vůbec nejsou škaredý.

Za pořadatele zhodnotil celou soutěž dr. Jiří Reichel:
„Letošní ročník považuji za velmi vydařený, a to hned z několika důvodů. Zúčastnilo se jej poměrně dost mladých zrakově postižených soutěžících. V klubovně panovala skvělá přátelská atmosféra a v soutěžních místnostech zase zdravá soutěživost, zvlášť vysoko hodnotím téměř pětistovkový minutový průměr čistých úhozů Zuzky Třeštíkové v psaní na počítačové klávesnici a překonanou třístovkovou hranici přečtených slov v podání patnáctiletého Karla Leskovce, který navštěvuje běžnou základku v místě trvalého bydliště. I soutěž na elektronickém řádku ukázala, že naši reprezentanti budou zdatnými soupeři na připravovaném jarním klání v rámci Vyšehradské čtyřky.
Vítězi jsou však všichni zúčastnění, neboť z jejich soutěžních projevů je jednoznačně patrno, že Braillovo písmo i psaní na klávesnici denně používají k lepší kvalitě života. Potěšila mě také vstřícnost Petry Dienerové (dříve Ševčíkové) a už zmiňovaného „Karlose“, kteří ochotně v době, kdy soutěžní poroty počítaly výsledky, zahráli a zazpívali. Nutno dodat, že svým nasazením strhli ke zpěvu i ostatní.“

Připravila: Taťána Králová

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 99 Číslo 23 Prosinec 2015
Šéfredaktorka: Mgr. Taťána Králová
Redaktoři: PhDr. Jiří Reichel, Petr Mašek, Bc. Jiří Hubáček
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72 Kč
Obsah:
Milí čtenáři
Střípky z 10. valného shromáždění Evropské unie nevidomých
Soutěž Braille 2015
Den otevřených dveří
Poděkování nejlepším
Rozjezd projektu Braňte se
Nic není zadarmo – rozhovor s Petrem Adamcem
Píšeme si
Premiéra divadla Verva
Ve stopách Homérových – 3 – John Milton
Jestli tohle není hezký
Černobílé problémy

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.