Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 22 Listopad 2015

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Milí čtenáři,
Bývali telefonisté - Vláďa Vodička – stále ještě telefonista?
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 11
Poslepu šedesátkou
Kyjovské trasírkování
Mistrovství republiky střelců již podvanácté
Zavržení, nebo zbožňovaní? Slepci a slepota v dávnějších civilizacích
Mezi dvěma řekami (Starověká Mezopotámie, asi 3000–539 př. n. l.)
Nad zlato – psychologická poradna – 3> Spoluzávislost na alkoholu? To se mě snad netýká!?
Ve stopách Homérových - Edward Rushton (17. 11. 1756 Liverpool – 22. 11. 1814 tamtéž)
Den díkůvzdání, Dušičky a s námi všichni svatí

Bývali telefonisté - Vláďa Vodička – stále ještě telefonista?

Bydlí v Děčíně a povídali jsme si po Skype. Už o něm vím, že začal chodit do první třídy 9. září 1968, tedy o svých šestých narozeninách. Ale chci vědět víc…

Čím bys chtěl být, kdyby ses nestal telefonistou?
To já ani nevím. Jako malý jsem chtěl být bubeníkem, stát se muzikantem by mne asi bavilo. Učil jsem se sice na hudební nástroje, mám absolutní sluch, ale byl líný cvičit. Taky by mne těšilo studovat jazyky.

Umět jakoukoli řeč se telefonistovi hodí, a jak jsi ke svému povolání přišel? Jaké máš vzdělání?
Mínil jsem jít na gymnázium, které tehdy bylo v Praze na Vinohradech v Koperníkově ulici, ale nedoporučili mi to, že jsem neměl nejlepší prostorovou orientaci a tam bylo nutné přecházet z internátu do školy. Navíc byla matematika, která mi opravdu nešla. Navrhli mi tedy Střední ekonomickou školu, která tehdy byla v Praze-Krči, tedy na Kláráku. V době, kdy jsem tam nastoupil, se otevírala možnost maturity. Součástí výuky na této škole byla také příprava na povolání telefonisty. Ve druhém ročníku jsme měli telefonní předpisy i praxi, také hospodářský zeměpis, zkrátka vše, co telefonista potřebuje.

A hned po maturitě jsi našel práci?
Ne. V žádném případě jsem nechtěl zůstat v Praze. Jsem dodnes v Děčíně, kde mám maminku. Zde jsem tedy čekal půl roku, museli jsme trochu potlačit i přes stranické orgány, ale povedlo se. Byly i trochu zmatky, protože mi poslali pult na úplně jinou ústřednu, než jsem měl mít. V červnu 1983 jsem končil „ekonomku“, 9. ledna nastupoval do první práce, a zde jsem do dneška, firma už x krát změnila název.

Nemusíš jmenovat všechno, ale jak se tvoje pracoviště jmenovalo, když jsi nastoupil, a jak dnes?
Původně to bylo Nářadí, dnes jsme Karned Tooul. U nás se vyrábějí nástroje pro kovo i dřevoobrábění: soustružnické nože, frézy, vrtáky. Sortiment býval kdysi větší, ale i tak toho děláme dost.

Jak jsi zvládl orientaci?
Teď mám trochu delší cestu do práce než dřív, místo jsem kdysi dostal s tím, že to budu mít kousek. Co jsme se přestěhovali, musím přestupovat, ale mám to lepší než dřív. Chození s kopce v zimě nebývalo příjemné, to teď nemusí být. Teď už jezdím výhradně sám. Maminka chodila dřív do práce, částečně mne doprovázela. O psu jsem nikdy neuvažoval.

A co ústředny? Kolik jsi jich vystřídal?
Tato už je třetí. První byla „Maďarka“, terčíková. Malá, dvaačtyřicítka. Další „úéčko“, ty byly hodně rozšířené. Měla různé zvuky, bylo třeba se naučit rozpoznat, jestli přichází nebo odchází hovor, je porucha atd. Ta nejnovější je spíš takový spojovací telefonek, ne moc slepecký, nějaký čas jsem se učil, jak má rozložené knoflíky. Někdy třeba rukávem zmáčknu tlačítko „nerušit“, a pak se divím, že nepřichází žádný hovor.

Jak bys celkově popsal svou nynější práci? Už jistě vypadá jinak, než když jsi nastoupil.
Pokud chci někomu vysvětlit, co vlastně jsem, pak říkám pro zjednodušení, že telefonista, což je také pravda. Ale před šesti lety jsem byl přidělen do obchodního úseku a dělám to, čemu se dnes říká péče o zákazníky. Ledacos mohu udělat samostatně, už mám v práci přidělen i počítač. Telefonuji do různých podniků, kde by mohl být zájem o naše výrobky a kam pak zajede některý z dvou našich zaměstnanců, kteří ty zákazníky objíždějí. A využívám i znalosti jazyků. Nedávno bylo rozhodnuto o mně beze mne, že budu mít na starosti ruské zákazníky.

Myslíš, že s kolegy dobře vycházíte?
Zrovna nedávno se mne na to ptal šéf, tak jsem řekl, že si vzájemně vycházíme vstříc. Snažím se pomoct, kde se dá, oni respektují všelijaké moje mouchy. Každý rok máme hodnotící pohovory.

Ať nemluvíme jenom o práci: Jaké máš koníčky?
Je to cestování, četba, jazyky. Začal jsem se, díky možnosti učení na Skype, pořádně věnovat němčině, angličtině, francouzštině, španělštině, portugalštině. A když se zas vrátím do práce, tak dokonce máme portugalského zákazníka, ale rádi jsme přešli na angličtinu. Portugalština je mnohem těžší než jakákoli jiná řeč. Má všude člen, i u vlastních jmen, a zní podivně šišlavě.
Řeči se učím i prostřednictvím olomoucké sociální firmy Ergones. Portugalštinu a španělštinu mne učí jedna mladá vidící dívka. Když se vrátím k cestování, tak Portugalsko má takovou zvláštní atmosféru. Lidi rozvážní a klidní, velice ochotní, tu náladu nejvíc vyjadřuje jejich muzika zvaná fádo. Byl jsem tam jednou týden na dovolené a pak tři dny jen v Lisabonu na poznávacím zájezdě.

Tak vidíte, milí čtenáři, kam se lze dostat od telefonní ústředny, třeba až do Portugalska. A ty změny, které přišly, ovlivnily i telefonisty. Třeba v Děčíně jsou jen dva zcela nevidící v této profesi, a to Vláďa už má vše trošku jinak. I v podniku je místo sedmi set necelých 90 kolegů, nemusí se tedy soustředit jen a jen na spojování. Inu, časy se mění, telefonisté s nimi. Takže, chcete-li, časem se vydáme za některým dalším.

Eva Budzáková

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 99 Číslo 22 Listopad 2015
Šéfredaktorka: Mgr. Taťána Králová
Redaktoři: PhDr. Jiří Reichel, Petr Mašek, Bc. Jiří Hubáček
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72 Kč
Obsah:
Milí čtenáři
Bývali telefonisté – Vláďa Vodička – stále ještě telefonista?
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 11
Poslepu šedesátkou
Kyjovské trasírkování
Mistrovství republiky střelců již podvanácté
Zavržení, nebo zbožňovaní? – Slepci a slepota v dávných civilizacích – 1 – Starověká Mezopotámie
Nad zlato – psychologická poradna – 3 – Spoluzávislost na alkoholu aneb To se mě snad netýká!?
Ve stopách Homérových – 2 – Edward Rushton
Den díkuvzdání, Dušičky a s námi všichni svatí

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.