Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh
Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy,
Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.
Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.
Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení
Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele
Časopis ZORA
Číslo 21 Listopad 2015
zpět na seznam časopisů |
textový soubor časopisu [nové okno] |
zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem
Obsah
Milí čtenáři,
Bílá pastelka 2015
Den v kůži pastelkáře
Ohlédnutí za Otrokovicemi
Braňte se!
Dva postřehy z rozjezdové dráhy
15. výročí karlovarského TyfloCentra
Beseda ve Stvolínkách
Pohled do minulosti
Vzpomínka na Tyfloart
Nevidomý varhaník v Olomouci
Světlo jinak
Hlasy našich knížek: 3. díl – Hana Rychetníková
Černobílé problémy
Mezinárodní sportovní hry v Levoči
Šachový turnaj v Olomouci
Jak odstartovat Kabrňáka
Hlasy našich knížek: 3. díl – Hana Rychetníková
V dnešním zastavení nad hlasy našich knížek bych vám chtěl představit člověka, se kterým jsem se díky zvukovým knihám skamarádil a musím říci, že si tohoto kamarádství velmi vážím.
Určitě jste někdy zažili to co já. Posloucháte zvukovou knihu a máte neodbytný pocit, že člověk, který ji čte, je vlastně hlavním hrdinou, jenž v knížce vystupuje. Takovýto dojem jsem měl z přednesu Hanky Rychetníkové při poslechu knihy Zdeny Frýbové Malinkatý kretén.
Pro vás, kteří toto dílko neznáte, chci předeslat, že jde o humoristický román, ve kterém i pejskové (skotští teriéři) mohou mluvit a vtipně glosují dění, jež se kol nich odehrává. Kniha je tedy přímo plná komických situací. Já jsem si malinkatého kreténa jako vášnivý čtenář knížek Zdeny Frýbové vybral pro své dlouhé cestování za prací a ve vlaku jsem tu a tam propadl záchvatu smíchu. Bylo to v létě, a tak můj osvědčený recept schovat hlavu do pověšeného kabátu nebylo možné realizovat.
O tom, že budu dávat dohromady své dílko o načitatelích, jsem v té době ještě ani nepřemýšlel. Něco mě však nutilo vyhledat na paní Hanu na internetu nějaký kontakt a zavolat jí. Tehdy měla pevnou linku a hlavně veřejné telefonní číslo. Sebral jsem odvahu a Hance zavolal. Byla potěšena, protože zpětná vazba od čtenářů moc nefunguje a já jsem prý byl úplně první, kdo jí knížku takhle pochválil.
Telefonát byl poměrně krátký, protože jsem Hanku zastihl na odchodu z domu, ale nadiktovala mi svůj mail a od té doby jsme komunikovali převážně jeho prostřednictvím.
Tehdy mě zajímalo hlavně jedno téma. Tázal jsem se tenkrát, jak mám řešit situace, kdy poslouchám ve vlaku knížku a začnu se nekontrolovatelně smát. Sluchátek v uších si všimne málokdo, a tak si připadám velmi zvláštně. Hanka mi odpověděla, že je velmi ráda, že tohle je problém, který na knížce nejvíce řeším. Naopak že ji velmi těší, když při poslechu čtené knihy má člověk co dělat, aby se nepotrhal smíchy. To je prý nejlepší vysvědčení pro načitatele. Na lidi ať se vykašlu, ať si myslí, co chtějí. Hlavně, když mám dobrou náladu. Ti ostatní ať ji buďto mají také, nebo, když chtějí, ať se klidně kaboní.
Opravdu, kdo jste Malinkatého kreténa nečetli, vřele vám jej doporučuji. Jednak si určitě užijete spoustu zábavy, dále pochopíte, proč jsem tehdy řešil právě to a v neposlední řadě nebudu sám, kdo si při jízdě v nějakém prostředku hromadné dopravy připadá velice podivně, když jen tak z ničeho nic vybuchne smíchy. Kdo takovou situaci někdy zažil, bude se mnou souhlasit, že člověk nemusí vidět, aby na sobě cítil přímo propalující pohledy spolucestujících, kteří se snaží přijít na to, co že to vlastně máte za diagnózu. Ovšem z Hančina mailu jsem si vzal ponaučení a nechávám na lidech kolem mě, co si myslí.
Pak přišlo k realizaci kapitoly do mého seriálku, a to už sedíme v útulné kavárně kdesi Ve Smečkách a povídáme si. Po úvodu a Hančině krátkém představení se posluchačům jsme hned zamířili ke knížkám. K tomu Hanka uvádí: „Načítala jsem knížky různých žánrů. Pravda ale je, že nejraději mám knížky tragikomické, ale ze všeho nejlépe se mi čtou knížky, jež napíše autor mé krevní skupiny. Po přečtení stránky vím, že když mě text nese sám, bude se mi dobře číst. Asi nejvíc si vzpomínám na Malinkatého kreténa Zdeny Frýbové a pak na knížky Ireny Douskové.“ Tento rozhovor byl natáčen v roce 2011. Od té doby Hanka čte v knihovně dál a načetla spoustu dalších neméně zajímavých titulů.
Dostali jsme se také k Hančině spisovatelské profesi. „No spisovatelka, napsala jsem jednu knížku o herci Jiřím Hrzánovi, kterou jsem nazvala Komik se smutnýma očima. S Bárou jsme kamarádky prakticky od malička, ale jejího tátu si pamatuji vlastně jen z jednoho setkání. Protože ale je pro mě Jiří Hrzán jako herec velice zajímavý a nikdy se o něm nepsalo, zkrátka protože jsem si o něm neměla co přečíst, musela jsem si to napsat. Jinak jsem spíše publikovala v časopisech nebo na internetových serverech.“
Vracíme se však k načítání: „Hodně jsem přemýšlela o tom, proč vlastně ve zvukové knihovně čtu, a došla jsem k závěru, že v mém životě bylo spousta věcí i povolání, při jejichž vykonávání jsem po čase zjistila, že vlastně nevím, zda mají nějaký smysl. Při čtení knížek jsem dospěla k názoru, že tahle práce smysl má. Pokud si čtenář zpříjemní chvilku, nebo se pobaví, pokud si čtením zvedá náladu, má moje práce smysl a jsem za to moc ráda.“
A co dává Haně při čtení nejvíce zabrat? „Vzpomínám si na své začátky v knihovně. Sem mě pozval Igor Smržík. Při práci v jedné komerční televizi mi sdělil, že chodí číst do jakéhosi studia, moc pozornosti jsem tomu tenkrát nevěnovala, ale na uvedenou adresu jsem po domluvě přišla. Přivítala mě paní Dáša Javůrková, dala mi do ruky text a posadila k mikrofonu. Když mi došlo, co to čtu, byl to časopis Vstupte, zděsila jsem se… Pak po čase za mnou přišel Igor a důležitě mi sdělil, že mi domluvil čtení první knihy. To pro mě bylo něco jako udělení státní ceny, ale nevěděla jsem, že tou první knihou bude doslova bichle s názvem Indie má jméno Bharát.
A to bylo asi to největší sousto, které jsem musela překousnout. Od té doby jsem se už s podobnou knížkou nesetkala a čtu, zaplaťpánbůh, co mě baví a co mě nese.“
Dostali jsme se také k něčemu, co Hance vadí, a to je slovo spíkr. „Já to slovo tak nenávidím! Na mou duši, kdybych měla na smlouvě napsáno třeba kecálek Rychetníková, nevadilo by mi to tak, jako spíkr. Ono by to bylo docela komické na jedné straně knihovna a tiskárna pro nevidomé, a na druhé straně kecálek Rychetníková,“ směje se Hanka, a tím se vlastně dostáváme k závěru našeho rozhovoru.
Jakoby se všichni mí hosté domluvili, neodpustí si ale ani Hanka postesk nad vůbec žádnou nebo jen minimální zpětnou vazbou od čtenářů. A tak zase ujišťuji, že málokdo má asi odvahu nebo průbojnost, aby vyhledával kecálky a… Brrrrr to je hrůza co? No přejdeme raději k těm načitatelům. Zkrátka, aby je vyhledával a psal.
Pokud ale, milí čtenáři, narazíte na knížku, která se vám líbí, nebo třeba chcete jen něco svému oblíbenému spíkrovi vzkázat, napište to nám do redakce. My už váš vzkaz předáme.
Petr Mašek
Obsah
Milí čtenáři,
Bílá pastelka 2015
Den v kůži pastelkáře
Ohlédnutí za Otrokovicemi
Braňte se!
Dva postřehy z rozjezdové dráhy
15. výročí karlovarského TyfloCentra
Beseda ve Stvolínkách
Pohled do minulosti
Vzpomínka na Tyfloart
Nevidomý varhaník v Olomouci
Světlo jinak
Hlasy našich knížek: 3. díl – Hana Rychetníková
Černobílé problémy
Mezinárodní sportovní hry v Levoči
Šachový turnaj v Olomouci
Jak odstartovat Kabrňáka
Hlavička časopisu
časopis pro zrakově postižené
Ročník 99 Číslo 21 Listopad 2015
Šéfredaktorka: Mgr. Taťána Králová
Redaktoři: PhDr. Jiří Reichel, Petr Mašek, Bc. Jiří Hubáček, Monika Krchovová, DiS.
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72 Kč
Obsah:
Milí čtenáři
Bílá pastelka 2015
Den v kůži pastelkáře
Ohlédnutí za Otrokovicemi
Braňte se!
Dva postřehy z rozjezdové dráhy
Beseda ve Stvolínkách
15. výročí karlovarského TyfloCentra
Pohled do minulosti
Vzpomínka na Tyfloart
Nevidomý varhaník v Olomouci
Světlo jinak
Hlasy našich knížek: 3. díl – Hana Rychetníková
Černobílé problémy
Mezinárodní sportovní hry v Levoči
Šachový turnaj v Olomouci
Jak odstartovat Kabrňáka
V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz.
Můžete též využít online objednávkový formulář.
V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.