Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 20 Říjen 2015

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Milí čtenáři,
100 let Zory – a co my?
Ohlédnutí za projektem o eGovernmentu
Kongres nevidomých esperantistů v Itálii
Turistický sraz v Praze podevatenácté
Vrchlabí aneb Dotkněte se Krkonoš
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 10
Nad zlato – psychologická poradna - Workholizmus aneb Chceš-nechceš, makat musíš!
Hrajeme s Vervou
„Uvidíte žlutej barák“ aneb Navigace nevidomým na míru
Ve stopách Homérových

Vrchlabí aneb Dotkněte se Krkonoš

V sobotu 12. září, kdy pořádala OO SONS Olomouc zajímavý výlet, se v nádražní hale v Olomouci sešla naše skupinka nadšených výletníků, toužících zavítat do míst bájného Krakonoše. Po vzájemném představení a sdělení organizačních informací se přesunula na nástupiště, kde očekávala příjezd vlaku. Jak to tak bývá, ne vše proběhne bez vady. Přišel čas odjezdu a místní rozhlas oznámil desetiminutové zpoždění. Nad sdělením každý mávl rukou. To není ještě žádná kalamita. Pak už bylo slyšet přijíždějící soupravu, kterou se naše skupinka měla dopravit do Pardubic.
Po nalezení míst, což v dané chvíli nebylo zrovna jednoduché, se účastníci usadili a hurá k cíli. Cesta probíhala skvěle a to až do stanice Česká Třebová. Tam po nějaké chvíli čekání nás naše dráhy překvapily zprávičkou, že budeme mít 35 minut zpoždění, neboť nákladní vlak strhl trolejové vedení. Každý si povzdechl a za okamžik už doba zpoždění byla navýšena na 55 minut. Prostě jasná věc, že další vlaky nemůžeme stihnout. I přes fakt, že se musel najít jiný přípoj, spoléhalo se na ochotu průvodčích, kteří zatelefonovali, aby na nás v další přestupní stanici počkali.
Dobu čekání v Pardubicích jsme využili na občerstvení a mohlo se pokračovat do Staré Paky. Ostatní přestupy proběhly v poklusu. Poslední lokálka nás i s dalšími cestujícími přivezla konečně do Vrchlabí. Pravda o dvě hodiny později, než se očekávalo, ale město nás přivítalo pěkným počasím a po ujití krátké cesty i nádherným prostředím penzionu Beruška a jeho majitelkou paní Petrovickou.
Po krátkém seznámení se s prostorami a vybalením potřebných věcí naše kroky mířily na autobusové nádraží, odkud skupinku autobus odvážel do Jilemnice. I zde atmosféra měla podobný ráz. Počasí pěkné a ve vzduchu byla cítit historie. Nejprve jsme navštívili radniční věž s unikátními opakovacími hodinami. Ani točité schodiště nemohlo zabránit výstupu. Náhoda tomu chtěla, že jsme se nahoře potkali s dcerou bývalého zvoníka, který hodiny udržoval léta v chodu.
Poté, co jsme se opět octli na pevné zemi, jsme vyrazili k zámku, který je propojen s infocentrem. Odměnou za návštěvu nám byla kratší prohlídka komnat knížete Harracha. Po ní přišlo překvapení v podobě mechanického betlému. Ten nám pustila paní průvodkyně a také o něm poinformovala. Betlém má 102 roků a nacházejí se v něm i netradiční figurky. Po výkladu nádherná památka ožila. Zazněly zvuky zvonu, troubení ponocného, kukání kukačky a také několika koled. To vše provázel pohyb figurek. S utichnutím betlému jsme se rozloučili s průvodkyní a pak prohlíželi další zajímavé exponáty na zámku.
Zpoždění vlaků zapříčinilo, že jsme se všude nedostali, přesto nám bylo umožněno vidět a též si osahat např. historickou hasičskou stříkačku. Venku pak nás svým zurčením zdravila kašna. Plní dojmů jsme opouštěli zámecký park, abychom přišli do Zvědavé uličky. Proč Zvědavé? V této uličce v minulosti bydleli různí řemeslníci a jejich chaloupky mají malá okýnka a nacházejí se nízko, proto obyvatelé mohli zvědavě vyhlížet a sledovat, co se kde děje. Tyto domečky si zachovaly svůj historický ráz a v jednom z nich dnes nalezla místo restaurace. Dříve stavení sloužilo jako statek, také má název Šaldův statek. Zmíněná restaurace nám poskytla občerstvení a sílu pro návrat do Vrchlabí.
Večer se všichni sešli v jídelně penzionu, kde probíhal družný hovor a nebylo zapomenuto i na Marušky, jimž jsme popřáli k jejich svátku. Druhý den po snídani, již si každý připravil ze svých zásob, se v jídelně shromáždila zavazadla, abychom si je odpoledne vyzvedli, neboť by nám při dalším programu překážela. A program měl vskutku bohatý obsah.
Cesta kolem zámku nás přivedla k muzeu Krkonošského národního parku. Tam již čekala sympatická dvojice lidí. Klára a Dan Bílek. Po krátkém sdělení, co můžeme očekávat, jsme byli rozdělení do dvou skupinek a každá šla plnit to, o čem hlásá nadpis článku, tedy dotýkat se. V parku totiž probíhá zážitkový program Tma přede mnou aneb Dotkněte se Krkonoš. Má lidem přiblížit, jak lze různými jinými smysly vnímat prostředí a věci kolem.
Díky těmto dvěma lidem jsme se seznámili s různými typy hornin, sami na sobě zjistili, jaký máme cit v nohou, což nám zprostředkovala nášlapná stezka, již tvořily různé povrchy. Písek, kameny, šišky, seno atd. Dalším zajímavým úkolem se stalo porovnávání tří druhů různých odrůd jablek. Nejprve tvar a pak též chuť. Sluch si každý mohl pocvičit při chůzi k určenému zvuku, jehož zdrojem bylo pískání na vábničku některého ze zvířat. V provazovém bludišti jsme potrénovali paměť. Na provázcích visely malé pytlíčky, jejichž obsah se skrýval a jen hmatem měl každý poznat a zapamatovat si, co nalezl.
Po splnění všech smyslových disciplín nás Klára zavedla mezi zvířata, o něž se starají, protože kvůli svému poranění by v přírodě nemohla žít. Poznali jsme lišku Sušenku. Své jméno získala právě proto, že si na sušenkách ráda pochutná. V jiných klecích zase hlasitě signalizovali svou přítomnost krkavci. Krom toho jsme obešli i výry, kunu a sovu pálenou s puštíkem. Závěr patřil prohlídce bylinek. Protože nás opět tlačil čas, museli jsme se rozloučit a po krátké návštěvě infocentra naše kroky směřovaly na oběd a zpět do penzionu pro zavazadla. Poděkovali jsme paní majitelce za milé prostředí a srdečný přístup. Pak už nezbylo, než dojít na nádraží.
Vše jednou končí, tedy i putování po Vrchlabí a Jilemnici. I cesta zpět probíhala v duchu zpoždění, ale ani to neubralo naší skupině na nadšení a na spokojenosti s celou akcí. Ještě dnes, kdy už každý pobývá ve svém domově, jsme si jisti, že se do těchto míst rádi zase někdy vrátíme.
Iva a Alois Macourkovi

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 99 Číslo 20 Říjen 2015
Šéfredaktorka: Mgr. Taťána Králová
Redaktoři: PhDr. Jiří Reichel, Petr Mašek, Bc. Jiří Hubáček, Monika Krchovová, DiS.
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72 Kč
Obsah:
Milí čtenáři
100 let Zory – a co my?
Ohlédnutí za projektem o eGovernmentu
Kongres nevidomých esperantistů v Itálii
Turistický sraz v Praze podevatenácté
Vrchlabí aneb Dotkněte se Krkonoš
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 10
Nad zlato – psychologická poradna – Workholizmus aneb Chceš-nechceš, makat musíš!
Hrajeme s Vervou
„Uvidíte žlutej barák“ aneb Navigace nevidomým na míru
Ve stopách Homérových – Melchiore Murenu

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.