Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 20 Říjen 2015

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Milí čtenáři,
100 let Zory – a co my?
Ohlédnutí za projektem o eGovernmentu
Kongres nevidomých esperantistů v Itálii
Turistický sraz v Praze podevatenácté
Vrchlabí aneb Dotkněte se Krkonoš
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 10
Nad zlato – psychologická poradna - Workholizmus aneb Chceš-nechceš, makat musíš!
Hrajeme s Vervou
„Uvidíte žlutej barák“ aneb Navigace nevidomým na míru
Ve stopách Homérových

Turistický sraz v Praze podevatenácté

Rok se sešel s rokem, vypuklo tropické léto, nastal čas prázdnin a dovolených. Obyvatelé našeho hlavního města se rozjeli do vybraných turistických destinací a do Prahy vyrazili návštěvníci z nejrůznějších koutů světa. V poslední době je mezi nimi mnoho Asiatů, zejména Číňanů a Jihokorejců.
Kromě těchto příležitostných turistů přijíždějí však do české metropole každoročně počátkem léta i členové odboru zrakově postižených Klubu českých turistů Ostrava. Letošní 19. letní sraz nevidomých a slabozrakých turistů se uskutečnil ve dnech 6.–11. července. Dočasný azyl nám tradičně poskytlo pobytové středisko pro nevidomé Dědina.
Oněch 19 srazů představuje v součtu 114 dní intenzivních prohlídek, procházek, návštěv, exkurzí a výletů. Ani jedno místo se neopakuje. Vždy hledáme a objevujeme nové a nové dosud nepoznané atraktivity „matičky Prahy“. Výjimku tvoří procházka areálem Pražského hradu a oblíbený ceremoniál střídání hradní stráže.
Procházíme-li při cestě za další pamětihodností anebo prohlídkou expozice Staroměstským náměstím, nezapomeneme se zastavit u orloje. Dalo by se docela klidně říct, že my lidé z východu republiky známe naše hlavní město lépe než kterýkoliv rodilý Pražan. A přitom je zde stále co objevovat.
Naše výpravy mají ovšem ještě jedno specifikum. Zatímco valná většina lidí, kteří přijíždějí do České republiky, vnímá krásy naší metropole zrakem, pro nás je tím hlavním zprostředkovatelem hmat. Co je nám společné, jsou sluchové vjemy z ruchu velkoměsta nebo zážitek z poslechu loretánské zvonkohry, čichové z nadmíry smogu či vůně rozkvetlých zahrad Pražského hradu a zahrad malostranských a chuťové při posezení v kavárničce na Kampě.
Společně můžeme vnímat chůzi po Starých zámeckých schodech, po kamenných dlážděných středověkých uličkách i výstup na petřínskou věž. Společným cílem je poznání, umělecký zážitek a prožitek z neopakovatelné atmosféry. Rozdíl je v tom, že zatímco vidícím jsou dostupné všechny vjemy, těžce zrakově handicapovaným nebývají vždy plně zpřístupněny.
První tři dny pražského pobytu vyplnily prohlídky muzea módy, muzea voskových figurín, expozice lega, procházka Prokopským údolím, návštěva Valdštejnského paláce, toulky malostranskými romantickými zákoutími. Závěr srazu patřil výletům do okolí Prahy.
Tím prvním se stala exkurze do pivovaru Kozel ve Velkých Popovicích. Nacházejí se 15 km jihovýchodně od Prahy. Ze stanice metra Opatov sem jezdí skoro každou hodinu autobus. Městečko má idylický ráz a je roztroušené mezi lesíky a rybníčky. Proslavilo se především svým pivovarem, který založil v roce 1874 podnikatel František Ringhoffer. Toto místo si vybral pro vynikající chuť vody z lesních pramenů, která se k vaření piva používá dodnes. Svůj název dostal pivovar podle obřího kozla „Oldy 1.“, převezeného v roce 1930 z Užhorodu. Jeho potomci kozel Olda a Jarda jsou dnes živými maskoty areálu.
Naše prohlídka s názvem Po stopách kozla začíná u Trojského kozla – monumentální dřevěné skulptury. Zatímco z trojského koně vyskočili antičtí válečníci, z velkopopovické recesistní napodobeniny teče o významných slavnostech zdejší zlatavý mok, neboť v jeho útrobách jsou ukryty trubky a pípy. Pak už začíná samotná prohlídka prostory zrekonstruovaného historického objektu.
Ve vstupní expozici se dozvídáme informace z genealogie rodu Ringhofferů, který později získal šlechtický titul. Následuje sladovna, varna, stáčírna, promítací sál, sklepení s ochutnávkou piva. Od průvodkyně zjišťujeme, že pivovar kozel je součástí plzeňského Prazdroje, že se zdejší pivo vyváží do 24 zemí světa, že se produkce od založení zvýšila stonásobně. Návštěvu Velkých Popovic můžete zakončit posezením v restauraci Kozel a ochutnávkou českých specialit a různých druhů piv od světlého přes nefiltrované až po černé. Přístup, vstupní návštěvnické centrum a pohyb po nádvoří je bezbariérový, samotná prohlídka je určená jen pro fyzicky zdatnější pro velký počet schodů.
Druhý výletní den jsme věnovali prohlídce města Louny a nedostavěného klášterního kostela v Panenském Týnci. Královské město Louny bylo založeno Přemyslem Otakarem II. v polovině 13. století. Ještě předtím zde existovala osada s latinským názvem Luna – slovansky Luň – jejíž pojmenování vzniklo podle půdorysu opevnění, kopírujícího tok řeky Ohře. Luna znamená v překladu oblouk. Louny se staly v 15. století významným střediskem husitství. Společně s Plzní, Žatcem a Slaným vytvořily vojenský svaz. Z Prahy vedla přes Louny důležitá obchodní stezka do Lipska. V roce 1517 vypukl ve městě obrovský požár, který zničil větší část historického centra, včetně kostela sv. Mikuláše.
Naše návštěva začíná na Husově náměstí, které obklopují renesanční a barokní domy, z nichž vyniká zejména dům zvaný Daliborka. Uprostřed náměstí stojí mariánský morový sloup ze 17. století od sochaře J. J. Bendla. Dominantou a největší chloubou Loun je chrám sv. Mikuláše. Vznikl na počátku 14. století a do dnešní podoby byl přestavěn po požáru města v letech 1520–1538.
Autorem pozdně gotické přestavby je královský architekt Benedikt Rejt. Síňové trojlodí opatřil krouženou žebrovou klenbou a kostel zastřešil stanovou jehlanovou střechou. Ty tvoří protipól blízkých kopců Českého středohoří. Interiér zdobí kamenná kazatelna z roku 1540 a oltář z roku 1701 od Jeronýma Kohla a Františka Preisse.
Výstup na věž chrámu je jedinečným zážitkem a za odměnu se na ochozu můžete rozhlédnout nebo se dotknout kamenných gotických kytek. Žateckou ulicí procházíme k jediné dochované městské Žatecké bráně z roku 1500. Zde je možné shlédnout i část středověkého opevnění. Za hradbami stojí objekt Jiráskových mlýnů.
Vracíme se do města a na Pivovarské ulici se zastavujeme u jednoho z nejhonosnějších měšťanských domů Sokolů z Mor z 15. století. Jeho průčelí zdobí arkýř s jejich erbem a alegorické hlavy na konzolách. V objektu sídlí oblastní muzeum se zajímavou husitskou expozicí. Díky vstřícnosti zdejší průvodkyně jsme si mohli některé z exponátů i osahat. Např. řemdich, palcát, zbroj. Bohatý zážitek doplnily také hmatové a čichové vjemy v bylinkové zahrádce, interaktivní přírodovědecké expozici.
Po občerstvení v příjemné zcela bezbariérové restauraci U radnice jsme pokračovali dál autobusem směr Slaný. Vrcholným uměleckým prožitkem se stala zastávka v Panenském Týnci. V této malé obci se nachází jedna z nejtajemnějších a nejmystičtějších míst u nás. Je jím nedostavěný klášterní kostel řádu klarisek. Už 600 let zde stojí obrovské torzo velkolepě zamýšlené církevní stavby jako němý svědek minulosti. Jeho zakladatelem a mecenášem se stal Jaroslav Plichta ze Žerotína, jeden z předních českých rytířů.
Kostel měl být impozantní stavbou ve stylu vrcholné gotiky. Současně s jeho stavbou vznikl i objekt konventu. Donátor padl v roce 1322 v bitvě u Mühldorfu a s vymřením jeho rodu zahynul i projekt kostela. Dostavěné bylo pouze kněžiště, jižní zeď s portálem a část západní zdi. K jižní zdi byla v 18. století přistavěna barokní zvonice.
Konvent sloužil v 17. století jako letní sídlo abatyše Anežského kláštera v Praze. Po zrušení řádu v roce 1781 byl v 19. století přestavěn na zámek. Dnes slouží jako hotel a restaurace. Torzo kostela je vyhledávaným místem pro rekonvalescenci, meditaci a místem, kde si manželé řeknou své Ano.
Místo má v sobě údajně pozitivní energii, která návštěvníkovi dodá elán, chuť do života, navodí dobrou náladu a rozpustí splín a deprese. Areál je dobře přístupný i lidem s těžkým zdravotním handicapem. Projížďka historickým centrem Loun na invalidním vozíčku je taktéž bez výrazných bariér.
Na pouhý rok se loučíme s naším hlavním městem plni dojmů, uměleckých zážitků a nabiti pozitivní energií nejenom z Panenského Týnce a už teď se těšíme na jubilejní 20. letní sraz našeho odboru v Praze.

Milan Linhart

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 99 Číslo 20 Říjen 2015
Šéfredaktorka: Mgr. Taťána Králová
Redaktoři: PhDr. Jiří Reichel, Petr Mašek, Bc. Jiří Hubáček, Monika Krchovová, DiS.
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72 Kč
Obsah:
Milí čtenáři
100 let Zory – a co my?
Ohlédnutí za projektem o eGovernmentu
Kongres nevidomých esperantistů v Itálii
Turistický sraz v Praze podevatenácté
Vrchlabí aneb Dotkněte se Krkonoš
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 10
Nad zlato – psychologická poradna – Workholizmus aneb Chceš-nechceš, makat musíš!
Hrajeme s Vervou
„Uvidíte žlutej barák“ aneb Navigace nevidomým na míru
Ve stopách Homérových – Melchiore Murenu

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.