ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 108, číslo 23, prosinec 2024 Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Redakce: Šéfredaktorka: Daniela Thampy Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Martina Policarová, PhDr. Václav Senjuk, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektor: Václav Senjuk Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 120 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM UDÁLOSTI Kalendárium Přehledně Bílá pastelka oslavila jubileum úspěchem Vodicí psi slavili Den nevidomých v CAMPu LIDÉ KOLEM NÁS U jeho zrodu stála Ludmila s Václavem REPORTÁŽ Nejdůležitější je se vždy bezpečně vrátit domů ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace ze Sociálně právní poradny ZÁZRAČNÉ STUDÁNKY Studánka v Praze Lysolajích POZVÁNKY Prosincové Odpoledne se Zorou Pozvánka z NTM NABÍDKA Hmatová přáníčka SPORT Skvělý výsledek Markéty Trnčákové na EP v showdownu INZERCE SOUTĚŽ Vyhlášení výsledků soutěže Nová soutěž # ÚVODEM Milí čtenáři, konečně je tady advent. Mikuláš s anděly se brzy spustí z nebe po zlatém řetězu. A možná i ztratí nějaký ten pomeranč nebo balíček bonbonů a my ho najdeme. Proč ne? Když jsme byli malí, stávalo se to každý rok. Museli jsme mu ale pomáhat vyrábět domácí čokoládu, té asi v nebi neměli tolik, aby se dostalo na všechny. Výpomoc nebeským vyslancům probíhala u babičky a panenky, ryby, hvězdičky a zvonečky se pak po důkladném ztuhnutí v chladu balily do alobalu. Mikuláš pak samozřejmě touto čokoládou nešetřil, dovedl naši snahu náležitě ocenit. A vyplnil kromě toho skoro všechno, co nám na očích viděl. Nikdy se mi ale nesplnilo moje velké přání mít doma opravdový betlém. Jesličky jsem měla - Ježíšek ležel na jemné podušce obšité krajkou a byl nádherný. Tedy - stále je. Toužila jsem ale po betlému, jaký byl v kostele, nebo aspoň po takovém, jaký měla jedna naše známá rodina. Ten byl vyroben z kukuřičného šustí přímo u nich doma. Tehdy se Ježíšek ani Marie s Josefem rozhodně nedali běžně koupit. Získávali se jen potají od známého faráře, nebo kdo uměl, vyrobil si je sám. A zmínění známí to uměli, takže v jejich betlémě putovali k jesličkám nejen tři králové, ale i pastýři s ovečkami, oslík a další postavy. Později mě majetnické touhy opustily. Každé Vánoce nám dělá společnost Ježíšek, kterého kdysi získala na místní faře babička - mikulášova čokoládová podporovatelka. Betlémy ve mně ale dodnes dovedou vyvolat něco, co se velmi podobá onomu dětskému úžasu a dotyku tajemna. A jsem upřímně vděčná za to, že si na to všechno dovedu nejen vzpomenout, ale mohu to aspoň občas dodnes také prožít. Krásný adventní čas, klidné a radostné Vánoce a mnoho lásky, zdraví a štěstí do nového roku vám za celou redakci přeje Daniela Thampy # UDÁLOSTI: Kalendárium V prosinci se svět ponořuje do vánoční atmosféry a očekávání nového roku. Tak začněme třeba zajímavostmi o vánočních trzích. Ten první se prý konal už v roce 1298 ve Vídni. Zpočátku se na nich v doprovodu zpěvu a tance prodávalo jen maso, ale postupně se tu objevovaly i sezónní pochoutky, ozdoby a řemeslné výrobky. V 80. letech minulého století se vánoční trhy v německém stylu, tedy s klobáskami, svařákem a blikajícími světýlky, začaly pořádat ve městech po celém světě. Nejvyšší v Evropě se koná na švýcarské hoře Pilatus, ve 2132 metrech. Abyste se k němu dostali, musíte 30 minut stoupat nejstrmější ozubnicovou dráhou na světě se sklonem až 48 procent. A ten největší? Vídeňský Christkindlmarkt na náměstí Rathausplatz, kde bývá asi 200 stánků ve stylu chaloupek. Osobnosti našeho světa navštěvujeme v „Tyflopedickém lexikonu jmenném“ od Josefa Smýkala. Před 110 lety, V roce 1914 se narodil švýcarský spisovatel a novinář Heinz Appenzeller. V dětství byl často nemocný, trpěl chronickým astmatem a alergiemi. Rodiče si s ním prý nevěděli rady a často ho nechávali ležet se svázanýma rukama i nohama, aby se neškrábal. Tyto okolnosti mu však neumožňovaly přiměřený pohybový, psychický ani sociální vývoj. Navíc, když se rozhodl studovat práva, začal ztrácet zrak. Na studia do Paříže se přesto vydal a objevil v sobě talent pro jazyky. Ač při studiích ztratil zrak zcela, po návratu domů se stal členem Švýcarského svazu novinářů a živil se psaním do denního i odborného tisku. Vydal anglickou, německou, francouzskou, španělskou, italskou, holandskou, švédskou, norskou, českou, maďarskou a tureckou gramatiku pro cizince. V Curychu založil vlastní nakladatelství a vydal v něm svá literární díla, ve kterých se vyrovnává se ztrátou zraku. Jmenujme například „Slepota lékem“ nebo „Pohledy do světa nevidomého“. Z jeho popudu vznikl v Curychu Dům nevidomých, jenž sloužil jako kulturní, ubytovací i rehabilitační středisko. 5. prosince roku 1841 se narodil Robert Bauer. Už v prvních letech života pozbyl zraku, zřejmě kvůli zánětu rohovky, a stal se sirotkem. V roce 1849 byl přijat do brněnského ústavu pro nevidomé. Tady ho zaujala hudba a hra na klavír. Díky absolutnímu sluchu a mimořádné píli se v ní brzy stal výborným žákem. V roce 1857 byl z ústavu propuštěn a předán do „soukromého pořádného domu" na byt a stravu. Přitom dále studoval a získal praxi sbormistra. I díky tomu byl v roce 1868 přijat svým domovským ústavem jako učitel hudby a zpěvu. Zde více než 40 let vyučoval hře na několik nástrojů, ladění klavírů a vychoval mnoho výborných muzikantů. Také založil kapelu a pěvecký sbor, pro který napsal sbírku šesti preludií, chrámové sbory nebo církevní skladby. V roce 1889 složil zkoušku pro vyučování hudby na středních školách a stal se jejím prvním nevidomým kvalifikovaným učitelem na Moravě. Mimo to působil jako varhaník v ústavu U šlechtičen, v posádkovém kostele a jako regenschori kůru v Dominikánském kostele. A 12. prosince roku 1983 zemřel švýcarský velkovýrobce mýdla a pracích prostředků, spisovatel a politik Gebhard Karstt. O zrak přišel v šestnácti letech, při studiu obchodní školy. Poté přešel do ústavu pro nevidomé v St. Gallen, kde se naučil Brailleovu písmu, košíkářskému řemeslu a začal psát básně a povídky ze života nevidomých. Zaměstnání poté získal v továrně na mýdlo. Ve 30. letech, v době hospodářské krize, ztratila většina nevidomých možnost pracovat. On však v Curychu založil továrnu na výrobu mýdla, která prosperovala a zaměstnávala i nevidomé. Kromě toho se věnoval i politice. Byl poslancem kantonální rady, členem městského zastupitelstva v Curychu a předsedou Švýcarského svazu nevidomých. Také založil katolický spolek pro péči o nevidomé. Když jeho budova ve Freiburku dosloužila, uspořádal sbírku pro postavení nové. Za svou práci získal čestný doktorát Freiburské univerzity. A pojďme do naší historie. V roce 894 zemřel Svatopluk I., kníže a nejvýznamnější panovník Velkomoravské říše. Do roku 884 spojil území dnešní Moravy, velké části Slovenska, maďarskou Panonii i Čechy s Lužicí. Velká Morava byla prohlášena za léno Svatého stolce a dosáhla rovnoprávnosti s východofranskou říší. Když Svatopluk předával vládu svým synům, vzal podle legendy do rukou tři vrbové proutky, spletl je a nařídil jim, aby je zlomili. Žádnému se to nepovedlo. Když je ale rozmotal, přelomili je snadno. Tehdy jim pravil: „Synové, budete-li jako osamocené pruty, zůstanete slabí. Vzájemným soupeřením snadno podlehnete nepříteli.“ A Jak to se Svatoplukem II., Mojmírem II. a Predsalvem dopadlo? V míru setrvali jen rok. Pak se začali hádat a způsobili rozpad říše. 15. prosince roku 1230 zemřel další z našich nejdůležitějších státníků, Přemysl I. Otakar. Pro sebe i další své následovníky získal dědičný titul českého krále. Zdvojeného jména bylo poprvé použito českou královskou kanceláří na listině z roku 1212. Zatímco v českých zemích byl obvykle nazýván Přemyslem, v jiných zemích byl od roku 1192 znám takřka výlučně jako Otakar. Jméno Otakar je německého původu, znamená „majetek střežící“ a v té době bylo chápáno jako souznačné se jménem Přemysl. Možná víte, že Vyšehrad je od jihu chráněn skálou, která příkře spadá až do Vltavy. V minulosti přispívala k obraně hradu, ale v 19. století, kdy se Praha začala rozšiřovat, se stala překážkou. Nejdříve tu vznikl přívoz, který skálu obeplouval a končil u téhož břehu. Později vznikla myšlenka masiv provrtat a vytvořit tunel. Jeho prvním projektantem byl v roce 1879 profesor Císařské a královské české vysoké školy technické v Praze Karel Vosyka. Tunel, který výrazně napomohl rozvoji Podolí, Braníku, Modřan a dalších pražských jižních předměstí, byl ale otevřen až 11. prosince 1904. Jeho délka je 32 metrů, šířka 9 metrů a dnes slouží automobilům, tramvajím, cyklistům i chodcům. A trochu muziky na závěr. Tento muž je považován za jednoho z nejlepších českých kytaristů. Publikum udivoval hraním s kytarou za krkem i technickými vymoženostmi. Jako první v Československu použil například kytarový efekt boosteru či kvákadla. V roce 1968 stál u zrodu kapely „Blue Effect“ a po odchodu Vladimíra Mišíka se stal její vůdčí osobností. V roce 1979 nahrál spolu s bubeníkem Vlado Čechem skladbu Leška Semelky „Šaty z šátků“, která zvítězila v soutěži Bratislavská lyra. Rockový kytarista, skladatel a producent Radim Hladík zemřel 4. prosince 2016 ve věku 69 let. Tak si poslechněte třeba jeho "Boty", "Ztráty a nálezy“ nebo „Čajovnu". Antonín Vraný # Přehledně Naděje, mír, přátelství a láska. To jsou symboly čtyř svící na adventním věnci. Pokud chcete dodržovat tradice, dejte na věnec první tři svíce fialové a čtvrtou růžovou. Fialová barva značí pokání a rozjímání a růžová připomíná zrození Krista. Jmelí darujte svým blízkým nejpozději před poslední adventní nedělí. A nezapomeňte svého partnera či partnerku pod jmelím políbit. Prý si tím zajistíte vzájemnou lásku do příštích Vánoc. A čím se na podzim zabývali členové našich oblastních odboček? Pojďme se na to podívat, dnes z Čech na Moravu. S podporou nadačního fondu ČRO Světluška se členové OO Rokycany věnují manuálnímu tvoření a procvičování jemné motoriky. Jsou tak ve společenském kontaktu, vyrábějí si vlastní výrobky a sdílí své nápady. Své výrobky vystavili i na letošním TyfloArtu v Sezimově Ústí. V říjnu se pak 12 členů OO Rokycany vydalo na návštěvu zámku Luhov. Tuto pozdně barokní stavbu najdete v okrese Plzeň Sever blízko přehrady Hracholusky. Jeho dřívějším majitelem byl profesor vnitřního lékařství na pražské univerzitě Rudolf Jaksch z Wartenhorstu. Po roce 1948 získal zámek k hospodářským účelům státní statek. V roce 1996 přešel do rukou nového majitele, který ho opravil a znovu otevřel veřejnosti. Prohlédnout si tu lze zajímavé interiéry, černou kuchyni s přípravnou a spíží, výstavu grafik anglického malíře Williama Hogartha i výstavu krajek a deček. Též Kapli Bolestné Panny Marie, renesanční sýpku nebo park ve stylu anglické zahrady. „Jak peníz tiše položený slepci jsi tu, můj podzime, jak peníz tiše položený slepci jste tady, vy dny mé“. Verše Františka Halase jakoby zavoněly tlejícím listím a bílou mlhou. Listopad přinesl vzpomínky na naše blízké, kteří už s námi nejsou. Několik přátel odešlo i členům odbočky Havlíčkův Brod. Na všechny ty báječné lidi tady rádi vzpomínají a jsou vděčni, že se s nimi mohli potkat. Zdeněk Šopa z OO Havlíčkův Brod informuje o návštěvě jihlavského Horáckého divadla. Zde se 19. Října konala veřejná generálka hry „Dukla Jihlava“. Pojednává o vzniku a historii stejnojmenného hokejového klubu, který byl založen v roce 1929. Divák je ale záhy přenesen do období války, osvobození a totalitního režimu. V roce 1956 byla v Jihlavě dokončena stavba zimního stadiónu a vznikl tu armádní hokejový tým. Zaznívají známá jména hráčů, trenérů a divák s nimi prožívá jedenáctiletou cestu na vrchol. V roce 1967 získává Dukla svůj první titul v Československé lize. Ač ho poté získala ještě jedenáctkrát, hra v této chvíli končí. Tvůrci chtěli ukázat cestu na vrchol, což se jim podle Zdeňka podařilo. Na stolech časopisy, braillská kniha s hmatovými obrázky nebo mobil BlindShell. A pod stolem vodicí fenka Xasha. V Havlíčkově Brodě pořádali 8. ročník Dne Otevřených dveří a výstavu kompenzačních pomůcek. Kdo vše vystavoval? Společnosti Tyfloservis a TyfloCentrum, Sagitta, Život plus, jež zajišťuje tísňovou péči, Centrum pro zdravotně postižené i firma DMA Praha. K náladě přispělo i občerstvení od Pekárny Habry a lahůdek pana Pátka. Výstavu navštívili členové odbočky, studenti i veřejnost. Čas si našel ale také senátor Jan Tecl s asistentkou Lucií Motlovou. V rámci akce proběhla i beseda s nevidomým sportovcem Ondřejem Zmeškalem, pracovníkem Agentury pro péči o vojenské veterány Radkem Nesvadbou a ředitelkou ČČK Ilonou Loužeckou. Poděkování patří všem, kdo se na Dnu otevřených dveří podíleli a podpořili jej. Členové OO Trutnov se vypravili na květinový workshop salónu Wendeva. Ten byl součástí Týdne vzdělávání dospělých. Pod vedením jeho majitelky si každý mohl vyrobit vánoční svícen z nepřeberného množství zajímavého materiálu. Domů odcházeli s výrobky, které pomalu navozují vánoční atmosféru. A pojďme na Moravu. Členové OO Olomouc v říjnu nezaháleli. Kromě pravidelných aktivit se první čtvrtek vydali objevovat brněnské památky a na návštěvu výstavy "Tisíc tváří Amazonie". Ve svém městě navštívili výstavu Lidé od vedle, která přibližuje život lidí s hendikepem. O podzimních bylinkách pobesedovali se Zuzanou Valihrachovou a s fyzioterapeutkou se naučili cviky pro zdravá záda. Poslední čtvrtek pak poznali krásy Loštic. Tady navštívili Památník Adolfa Kašpara, synagogu i řezbáře a rytce Jaroslava Beneše. OO Přerov organizuje pro své členy měsíčně trénink paměti. Ti se při něm ale i zasmějí a přijdou na jiné myšlenky. A v Přerově se vytvořila i skupinka zájemců o vycházky do přírody na okraji města. V létě a na podzim zavítala do rekreační zóny u řeky Bečvy a do parku Michalov, kde byly vyzdobené záhonky či skleník s tropickými rostlinami. V zimě budou vycházky spojeny s návštěvou zámku a dalších objektů. A v Přerově pořádali v prostorách kavárny Peťkafé a v rámci festivalu DUN i výstavu obrazů prakticky nevidomé slovenské umělkyně Dominiky "Elezabeth" Hladíkové. Autorka se zde 14. 11. setkala i s návštěvníky a představila jim svou malířskou i literární tvorbu. Na klubové odpoledne si členové OO Kroměříž pozvali Vladana Daňka. Povyprávěl jim o práci se dřevem i o svém povolání sokolníka a o biologické ochraně letišť. S sebou přinesl vlastnoručně vyrobené australské didgeridoo, jehož zvuk rozvibroval klubovnu, vánoční stromeček, anděla, dřevěné nádobí či ptáčka, kterého OO věnoval. Setkání bylo prý inspirativní i pro místní kroužek kreativního tvoření. Kroměřížští také pořádali další kreativní odpoledne. Barevné a dřevěné korálky navlékali na vlasec či tenký drát, čímž vytvořili náramek nebo vánoční ozdobu, pěti nebo šesticípou hvězdu. Při práci si procvičili motoriku prstů a nevidomí také paměť. Členové výtvarné dílny OO Kyjov navštívili Výstavu výrobků HapAtelieru TyfloCentra Brno. Průvodkyně jim ukázala vše, co zde nevidomí vytvořili, i pomůcky, které při práci používají. Některé výrobky byly inspirací pro jejich vlastní tvoření. Zvláště nové členky OO Kyjov se na podzimním klubovém setkání seznámily s některými drobnými kompenzačními pomůckami. A zjistily, že spoustu věcí mohou samostatně a bezpečně dělat i bez kontroly zraku, pokud vědí, jak na to. Pomůcky lze zakoupit v našich speciálních, ale i v běžných prodejnách. Zájemcům Kyjovští pomohli i s obstaráním pomůcky a bude-li třeba, opětovně ji předvedou. A z Kyjova vyrazili i na výlet. Jejich první zastávkou byla kovárna s hospodářským stavením v Těšanech, která je ve správě Technického muzea Brno. Dopoledne ještě navštívili Ivančice, rodiště herce Vladimíra Menšíka. Po obědě byl na programu zámek v Moravském Krumlově. Zde jim průvodkyně popsala velkoformátové obrazy „Slovanské epopeje“. Alfons Mucha ji představil Praze v roce 1928 a daroval národu k 10. výročí vzniku Československa. Obrazy zachycují vývoj slovanské civilizace od starověku do období po první světové válce. Kyjovští poznali postavy i výjevy na všech dvaceti obrazech. V závěru se prošli okrasnou zahradou v Přibicích se spoustou exotických rostlin a jezírkem s barevnými koi-kapry. Vybrané exponáty prozkoumali i hmatem. Před odjezdem si ještě zasadili malou palmičku a mají za úkol ji doma dopěstovat. A na závěr na skok do Opavy. Lenka Martinková informuje o zvýhodněných cenách elektrické energie a plynu od společnosti ČEZ a. s. pro držitele průkazů ZTP a ZTP/P. Spolu s výhodnou cenou získáte také přednostní obsloužení na zákaznické lince i v zákaznickém centru. Na základě průkazu lze sjednat produkt pouze pro jedno odběrné místo. Více na cez.cz. Antonín Vraný # Bílá pastelka oslavila jubileum úspěchem Sbírka Bílá pastelka letos oslavila již 25 let od svého vzniku. Každým rokem je zásadní událostí podzimní sbírka pro Bílou pastelku v ulicích měst po celé České republice. Na výsledku se tak podílejí studenti, nevidomí, jejich přátelé a podporovatelé. V letošním jubilejním roce jste dvojice v tričkách s logem Bílé pastelky mohli potkávat ve dnech 14.-16. 10., a této role se ochotně ujalo více než 1800 dvojic. Přáním všech samozřejmě bylo překonat výsledek z minulého roku. Podařilo se nejen to, výtěžek sbírky navíc překonal hranici pěti milionů, konkrétně bylo dosaženo částky 5 181 371 Kč. Na závěr třetího sbírkového dne proběhl jako již tradičně koncert pro Bílou pastelku, na kterém se představili nevidomí umělci Kamila Blažková Koncová (zpěv) a Adam Blažek (klávesy) a kapela Big Braille Band. Svým vystoupením podpořila Pastelku zpěvačka Olga Lounová, které se skvěle podařilo zapojit i diváky. Někteří dokonce měli možnost zazpívat a zatančit si s Olgou přímo na pódiu. Velké poděkování patří všem, kdo se zapojili jako dobrovolníci, a samozřejmě každému, kdo se rozhodl jakoukoliv částkou přispět do této sbírky, jejíž výtěžek bude v plné výši využit ve prospěch nevidomých a slabozrakých. (red) # Vodicí psi slavili Den nevidomých v CAMPu 13. listopad - Den nevidomých - jsme se rozhodli oslavit návštěvou Centra architektury a městského plánování. Koordinátorka přístupnosti Mgr. Hana Rabasová si vodicí pejsky a nejspíš i nás oblíbila už při našich dvou zimních návštěvách výstavy o Vltavě, a tak se snažila připravit program, který by poučil i potěšil. Protože zájem projevilo 11 držitelů vodicích psů (2 bohužel pro nemoc nakonec přijít nemohli), domluvili jsme se, že skupinku rozdělíme. Ti, kteří byli v těchto prostorách poprvé, si nejdřív vyslechli povídání o CAMPu a prohlédli si model tzv. Pragerových kostek. Teprve potom se se svým průvodcem Vítkem vydali do výstavního sálu, kde už absolvovala prohlídku skupinka s ochotnou a usměvavou průvodkyní Karolínkou. Protože zpočátku došlo k drobné organizační kolizi, nestihla si druhá parta prohlédnout všechno, co tu bylo k vidění a ohmatání. Proto nám paní Rabasová ještě večer poslala alespoň odkazy na stránky, kde jsou všechny popisky v textové podobě a některé i jako audiopopisky. Audio najdete na odkazu https://praha.camp/audio-pruvodce-planeta-praha Přehrajte si je, určitě i vás potěší jejich vtip i poetičnost. Potom jsme zasedli – a naši pejsci zalehli – do promítacího sálku, kde jsme sledovali film Planeta Praha. Byl opatřen audiopopisem, zcela nevidomí by ale uvítali tento popis obsáhlejší. Jsme rádi, že se v CAMPu snaží, aby byly jejich programy přístupné i pro nás, zrakově postižené, a rádi se podělíme o naše náměty i připomínky. A rozhodně se tam na další zajímavou akci zase někdy rádi vypravíme. Stáňa Krajíčková # LIDÉ KOLEM NÁS: U jeho zrodu stála Ludmila s Václavem Představili jste si naše dva nejznámější světce? I o nich se dnes zmíníme, nicméně jen okrajově. Hlavními hosty dnešního povídání jsou Ludmila Absolonová a Václav Fanta. Oba stáli u zrodu pěveckého sboru lidí s těžkým postižením zraku Vokál klub SONS, který letos oslavil jubilejní dvacáté narozeniny. Gratulujeme! A jak to celé začalo? Ludmila: Počátky Vokál klubu spadají do roku 1994, kdy v Praze vznikla Katolická nadace pro nevidomé (KNPN). V ní se lidé scházeli o víkendech, nejprve měsíčně, později, když to bylo pro mnohé náročnější, čtvrtletně. Dojíždějící byli ubytováni v Křesťanském domově mládeže na Vinohradech. Na programu byly společné mše, návštěvy zajímavých míst i besedy se známými lidmi. Velmi rádi vzpomínáme třeba na tu s Alfredem Strejčkem. Co ale bylo podstatné, scházeli se tu muzikanti a učitelé hudby, kteří na popud Ladislava Dohnala ze Sezimova Ústí založili pěvecký kroužek. Václav: A ten chtěl zpívat i poté, co KNPN v roce 2001 zanikla. Začali jsme se proto pravidelně scházet u klavíru v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku pro nevidomé Dědina. A tady se k nám začali přidávat i další lidé. Ti, kteří už ve sboru zpívali, často znali někoho, kdo byl hudebně nadaný a měl zájem s námi spolupracovat. Tak nás jednoho dne už bylo dost na to, abychom sbor založili oficiálně. Dohodli jsme se, že by měl být součástí SONS ČR. Pod jeho hlavičkou se můžeme lépe prezentovat i žádat o sponzorské dary. O registraci jsme proto požádali jejího tehdejšího prezidenta Milana Pešáka. L: Sbor byl ustaven 4. září 2004 v Arcibiskupském semináři v Thákurově ulici v Praze 6. Sešlo se tu 17 sboristek a sboristů. Původně se sbor měl jmenovat "Klub amatérských zpěváků". Ale jeho zkratka "KAZ" se nám nelíbila. Dohodli jsme se proto na názvu "Vokál klub". Toho dne byla ustavena i pětičlenná klubová rada. Ondrej Čanecký byl jmenován sbormistrem, Václav Fanta předsedou, Marta Zemanová místopředsedkyní, Pavol Pekný členem a já hospodářkou a pokladníkem. Předsedkyní revizní komise byla zvolena Taťána Stichová. V: Lída vede evidenci a účetnictví klubu i dnes. Ví o všech členech a průvodcích bývalých i současných, sponzorech i hostech. Celý život pracovala v cestovním ruchu, tedy s lidmi, jimž zajišťovala ubytování, stravu i další služby. A vše muselo být pečlivě zdokladováno. Mimochodem, když končila KNPN, předala Lída úřadům všechny potřebné dokumenty. Po nějakých čtyřech letech se jí však ozval úředník, že nadace uzavřená není. Poslala tedy vše znovu a ukázalo se, že potřebné materiály nemá on, ačkoliv jsme je úřadu prokazatelně předali. Úředník vše zkontroloval a omluvil se slovy, že tak perfektně uzavřenou nadaci ještě neviděl. L: Nástup Vokál klubu na kulturní scénu byl doslova raketový. Naše první zkouška proběhla v Charlie Clubu na Praze 2 už 21. září. Druhá byla tamtéž v říjnu, třetí, listopadová se konala v Křesťanském domově mládeže a čtvrtá v Římskokatolické farnosti u kostela svaté Ludmily na Vinohradech. 15. prosince jsme už zpívali na adventním koncertě v Milíně na Příbramsku, kde měli manželé Čanečtí chalupu. Dva roky nato, 26. listopadu 2006 jsme vystoupili v Tereziánském sále Břevnovského kláštera v rámci programu "Adventní koncerty České televize". Ta ho také odvysílala. A týden nato, 3. prosince, jsme vystoupili ve Španělském sále Pražského hradu v rámci koncertu, který pořádá SONS ČR. V první řadě kromě jejího prezidenta Josefa Stiborského seděl i prezident ČR Václav Klaus a kardinál Miloslav Vlk. Koncert měl velký úspěch a byl pro nás cennou zkušeností. Další skvělý koncert jsme pořádali na Slovensku, ve Skalitém u Čadce, odkud pochází Ondrej Čanecký. V té době vznikl i nápad nahrát CD. Repertoáru, jenž na něm bude, se ujal Ondrej. CD jsme nahráli v profesionálním studiu Bohemia music Praha v roce 2006 a o rok později ho vydali pod názvem "Cantum laudate". Jde o zatím jediné CD a je právem naší chloubou. A vyšlo hlavně díky štědrým sponzorům. Tím největším byl ČEPS, provozovatel české elektro-energetické přenosové soustavy od výrobce k odběrateli. Během několika let nám daroval 450 000 Kč. Grafici ze Sdružení českých umělců grafiků Hollar nám poskytli grafické listy, které jsme mohli za autorskou cenu prodat a výtěžek byl určen pro sbor. A podpořili nás i společnosti Transgas, dnes Innogy, Pražská plynárenská, Pražské vodovody a kanalizace a též Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové. Na získávání sponzorských darů jsme neustále pracovali. Vždy spolu, mimochodem, známe se už od 60. let. Václav mi řekl, které potenciální sponzory bychom mohli oslovit, a já jim hned napsala. Většina odpověděla, že nám drží palce, ale že už sponzorují jiného nebo už mají vyčerpané finance. Ale ve správní radě ČEPS zřejmě zasedal někdo, kdo nám byl nakloněn. Sponzoři nám nejprve poskytovali finance, později jsme je oslovovali kvůli konkrétnímu projektu, obvykle rekondičnímu pobytu. Václav se vždy snažil o blaho sboru, jehož byl předsedou. Díky kontaktům, které získal ve své bývalé profesi fotografa, a později i díky Ceně Olgy Havlové a Medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění prvního stupně, kterou mu udělil prezident ČR Miloš Zeman, jsme spolupracovali i se zajímavými osobnostmi. Dobře se znal například s Michaelou Fialovou, hudební redaktorkou České televize, která byla spolupořadatelkou výše zmíněného adventního koncertu v Břevnovském klášteře. Na koncertě v Mánesu nás navštívil kytarový virtuos Štěpán Rak a moderátorka Českého rozhlasu Stanislava Dufková. Koncert v pražské restauraci "Na Šárce" moderovala reportérka ČRO Světlana Lavičková. Koncert v Hlaholu nedaleko Mánesu k našim 10. narozeninám moderoval František Novotný a vystoupili na něm manželé Tichotovi ze Spirituál kvintetu. A koncert v pražské Novoměstské radnici moderovala Gabriela Vránová. Díky výstavě "Nechte maličkých přijíti ke mně", kterou tu Václav pořádal, si náš koncert poslechl i biskup Václav Malý. V: Výstavu tvoří 30 reliéfních obrazů světců od řezbářky Jarmily Haldové. Nejprve vytvořila svatého Petra a svatou Anežku. Mně se líbili, a tak vznikl i svatý Václav, svatá Ludmila a další. Jsou dobře hmatné, barevné a opatřené braillskými popisky. Zahájení této výstavy a koncert sboru byly často společnou akcí. V Mariánských Lázních ji moderovala Bára Štěpánová. Bohužel už jsem nestihl oslovit Hanu Maciuchovou. Poznal jsem ji v roce 1995, v pořadu ČRO "Host do domu". Moderovala ho Jindra Jarošová a mě posluchači vyhodnotili jako jednoho z pěti nejlepších, kteří v tomto pořadu vystupovali. Tak jsem se ocitl v milé společnosti Miroslava Zikmunda, Jiřího Hanzelky, Zdeňka Mahlera a Hany Maciuchové. Adolf Born mi namaloval i pamětní obraz, hosta stojícího přede dveřmi, který nese pod každou paží několik lahví. Avšak po skvělém nástupu sboru přišla i jeho první krize. V roce 2009 nám Ondrej Čanecký oznámil, že jako sbormistr ze zdravotních důvodů končí. To byla těžká rána. Někteří sboristé dokonce prohlásili, že "bez Ondry to nemá cenu". Tak jsme přišli o několik cenných členů a hlasů. V té chvíli byla na stole i otázka ukončení činnosti sboru. Hlasovalo se, a přesto že více než polovina členů byla pro jeho záchranu, neměl ho kdo vést. A o to, že Vokál klub letos oslavil 20. narozeniny, se do značné míry zasloužila Olga Valentová. Právě ona se nabídla, že sbor povede do doby, než najdeme sbormistra nového. I později, kdykoliv odešel stálý sbormistr, nastoupila Olga do jeho funkce. Dodnes je vedená jako druhá sbormistryně. Olga je velmi skromná a o sobě mluví jen málo. Má velmi příjemný hlas a typický moravský projev. Však také pochází z jihomoravské Strážnice. Dnes žije v Rychnově u Jablonce nad Nisou, kde působí jako varhanice v kostele i ve zdejším "Rychnovském pěveckém triu". Na CD "Cantum Laudate" můžete slyšet její hlas v písni "Okolo Hradišča", kde zpívá sólo. L: Olga sbor vedla v letech 2009 a 2010. Ondrej sbor už nevedl, ale částečně jí asistoval. Poté se nás ujal druhý sbormistr Blahoslav Rataj. Byl s námi ale jen necelý rok. I tak jsme stihli koncert pro Mathildu ve Stavovském divadle nebo vystoupení v divadle Na Vinohradech, jehož organizátorem byl Petr Hora Hořejš, autor knižní série "Toulky českou minulostí", podle níž vznikl v ČRO stejnojmenný pořad. A zpívali jsme i na Náměstí Republiky a na Václavském Náměstí. Po odchodu Blahoslava v roce 2010 vedla sbor opět Olga. Až v roce 2014 se díky Václavovi a Haně Kubíčkové, matce sboristy Jaromíra, podařilo najít nadějného sbormistra Ondřeje Bernovského. Studoval cemballo na Akademii múzických umění a jeho nástup jsme tak domlouvali v Lichtenštejnském paláci. Vylíčili jsme mu, že jsme nevidomí, zpíváme světský i duchovní repertoár, a jaká práce ho s námi čeká. A velmi nás dojalo, když prohlásil: "No to by pro mě byla výzva!" Svou funkci vykonával důsledně a poctivě docházel na všechny zkoušky. Měl pochopení pro nevidomé a oni ho za to měli nesmírně rádi. Nicméně u nás působil jen krátce. Vedl nás ještě v roce 2015 při letním soustředění na Horní Bečvě, ale už na podzim odjel na stáž do Nizozemska. Když se vrátil, znovu jsme ho oslovili, ale on už měl spoustu jiné práce a chtěl se jí věnovat naplno. Dodnes jsme s ním ale v přátelském kontaktu. V roce 2015 přibyla do Vokál klubu nová sboristka Ivana Töröková. S sebou přinesla nádherný operní soprán i spoustu manažerských zkušeností, neboť předtím pracovala v ekonomickém oddělení Státní opery Praha. Rok poté jí Václav předal i svou funkci předsedy Vokál klubu, mimo jiné proto, že se chtěl plně věnovat předsednictví Qardo klubu. Ivana přivedla ve stejném roce i nového sbormistra. Byl jím Pavel Menhart, výborný muzikant, který dříve působil jako dirigent ve vojenské posádkové hudbě i v chrámovém sboru v Táboře. Ze všech stálých sbormistrů nás vedl zatím nejdéle, až do letošního říjnového výročního koncertu. Dbal na správnou intonaci, dynamiku, rytmus i celkový projev sboru a hodně nás naučil. V: Jak pracuje sbormistr s nevidomými? To je spíše otázka pro něho. Tak jen krátce. Sborista, který umí číst v notách, dostane svůj part v braillu nebo zvětšeném černotisku. Pokud noty neumí, dostane zvukovou nahrávku. Pavel Menhart zazpíval u klavíru každou píseň všemi hlasy a nahrávky poslal Jiřímu Sálusovi. Ten je poté i se společnou nahrávkou rozesílal sboristům. Ale sbormistr určuje i nástupy jednotlivých hlasů, rytmus, dynamiku, hlasitost atd. To vše nás učí při zkouškách a my si to musíme zapamatovat. Jako spoustu dalších věcí, které nevidomí dělají. V příslušné písni je například předehra, která udává rytmus, dynamiku i tempo. Prvnímu hlasu udává dobu nástupu předehra, dalšímu předchozí hlas. Všichni musíme tyto zvukové signály vnímat a správně reagovat. Sbormistr nás nediriguje. Pavel stál u basů a někdy vypomáhal, šeptem zpíval nebo počítal. Zkoušky máme jednou měsíčně. A důležité je i týdenní soustředění, které pořádáme jednou ročně. L: Za těch 20 let nás už někteří lidé navždy opustili. S láskou vzpomínáme na Valerii Heřmanovou, Ivu Votýpkovou, Elišku Čaneckou, Jaroslava Kosa, Emílii Nehilovou, Petra Miru a Soňu Mirovou - Cvejnovou. Byli to dobří lidé a skvělé hlasy. Většině z nich sbor zazpíval i při posledním rozloučení. Na letošní listopadové zkoušce už přivítáme dva nové mladé sbormistry. První z nich, Ondřej Hnízda, nás už navštívil v dubnu. Ač mladý, už vede 4 hudební tělesa. Jeho první dojem? Prý máme vysokou úroveň, pěkný projev i repertoár. Spolu s ním k nám přichází i jeho kamarád Lukáš Koudelka, sbormistr Břevnovského chrámového sboru. Několik jeho členů si s námi už zazpívalo na našem výročním koncertě 5. října v kostele U Salvátora. Tak jsme velmi zvědaví a věříme, že s námi pánové budou spokojeni a dlouho zůstanou. Rozhovor připravil Antonín Vraný # REPORTÁŽ: Nejdůležitější je se vždy bezpečně vrátit domů Milí čtenáři, spolucestovatelé, není mým úmyslem vás tímto článkem vyděsit, ale metro je pro mnohé z nás dobrým služebníkem, může být však i velmi nebezpečným a zákeřným protihráčem. Napíši zde o dvou akcích, které proběhly v součinnosti SONS a Dopravního podniku hlavního města Prahy. Když jsem v roce 2018 poprvé sestoupil do kolejiště metra, nebyl to příjemný pocit. Bylo to na stanici Vltavská a nebylo čeho se bát. Stejně jako letos v říjnu totiž i tehdy Pražský dopravní podnik pro SONS uspořádal exkurzi do prostor metra mimo provoz. Díky výluce byla stanice Vltavská pro veřejnost uzavřena a zrakově postižení návštěvníci exkurze měli možnost vstoupit do kolejiště. Dne 28. října tohoto roku se konala podobná akce. Tentokrát na stanici Budějovická. Na jedné straně volná a od elektřiny odpojená kolej, na druhé straně pak přistavená souprava. V kabině strojvedoucího prohlídka s možností osahat si řídicí prvky soupravy a dovědět se vše, co návštěvníky zajímalo o jízdách vlaků. Ve vozech si povídali s dalšími návštěvníky přítomní zaměstnanci dopravního podniku. U volné koleje pak záchranáři metra, s jejichž pomocí mohli odvážlivci vstoupit do kolejiště a prohlédnout si prostor, kam je velmi neradno se za provozu jen přiblížit. Jak jsem již uvedl, před šesti lety jsem měl opravdu strach. I když bylo jasné, že se nemůže nic stát, přece jen – po ramena v korytě tvořeném z jedné strany stěnou stanice a z druhé hranou nástupiště, na jehož dně jsou kolejnice a další zařízení, o nichž se ještě zmíním… Při rozhovoru se záchranářem jsme si potvrdili, že i v případě pádu do koryta bez dalších zranění se z něj člověk sám nedostane. Měřím cca 185 cm a hranu peronu mám pod rameny. Nejde však se vlastní silou vytáhnout. To nehovořím o šoku či případných zraněních. A pomalu se dostáváme k dalšímu účelu návštěvy uzavřené stanice. Tím nebylo vyděsit účastníky, ale seznámit je se základními prvky bezpečnosti ve stanici, ale také je poučit o možnostech, jak v případě nehody postupovat. Vraťme se ale ještě do kolejiště. Kolej vlaku je totožná s kolejí běžné železnice. I vzdálenost mezi kolejnicemi je zachována. Ve stanici však nenajdete známé pražce jako u vlaku. Zde je mezi kolejnicemi betonové koryto jednak pro odtok spodních vod, ale také pro případnou záchranu člověka, který do kolejiště spadne. Před blížící se soupravou se prý dá zachránit včasným úkrytem právě v onom korytě. „Odhoďte batoh a zalehněte,“ říká mi záchranář Roman, „a nemělo by se vám nic stát.“ Nevím, já si nedovedu představit, a ani nechci, jak vypadá souprava vlaku zespoda. Vedle jedné kolejnice z vnitřní strany jsem našel jakousi dřevěnou dlouhou bednu, která se táhne po celé trase metra. Na horní straně krycí desky je hmatný cca jeden centimetr široký měděný pás poskytující informace o poloze, ze které jednotlivé soupravy odečítají, kde se zrovna nacházejí. Vlak tedy sám může přijet a zastavit přesně na centimetr ve stanici. Na jedné straně koryta je však plechem ochráněná další kolejnice, která je otočena o 180 stupňů, tedy není položena, ale je zavěšena tak, aby z ní mohl vlak odebírat elektrický proud. Tato kolejnice je tzv. plusová, takže není radno se k ní za provozu ani přiblížit. Bohužel z technických důvodů není vždy na stejné straně. Nebo také kvůli napájení ve stanicích, kde není nástupiště uprostřed, ale po stranách. Pojďme už ale z děsivého prostředí kolejí ven a zaměřme se nyní na další bezpečnostní prvky ve stanicích. Pamatuji ještě metro bez vodicích linií. Orientace byla možná jen za pomoci sloupů, ty ale v některých stanicích nejsou. Když si to dnes vybavím, běhá mi mráz po zádech. Dnes jsou mnohé stanice metra opatřeny vodicími linkami vyfrézovanými po celé délce stanice a můžeme se orientovat podle nich. Po výstupu z eskalátoru nebo po seběhnutí schodiště si tedy najdeme holí linku tvořenou třemi drážkami. Ve stanicích jsou na obou stranách, vždy v bezpečné vzdálenosti od hrany nástupiště. Jedinou překážkou na lince jsou často lidé či jejich zavazadla. Nesnažím se je obcházet a linku znovu hledat, prostě požádám o laskavost a uvolnění linie. Myslím si, že jim pak spíše dojde, k čemu linka slouží a nebudou ji už blokovat. Tlačítka, jimiž se zastavuje provoz metra, jsou na koncích stanice. V případě, že je stanice osazena sloupy, bývají též na některých sloupech zhruba uprostřed nástupiště. Shodli jsme se však na tom, že kdyby opravdu došlo k situaci, že by zrakově postižený člověk byl nucen tlačítko hledat, nejrychlejší a nejefektivnější bude požádat kohokoli ze spolucestujících o pomoc. Jde o čas, a dostat se k nejbližšímu tlačítku pro vidícího bude vždy jednodušší. Tlačítka bývají umístěna také i na krytech vedle pojízdného pásu eskalátorů. Záleží zde však na typu či stáří zařízení. Nelze tedy přesně říci, kde tlačítko hledat. Ve vagonech vlaku metra jsou též signalizační tlačítka. Slouží však jen k tomu, aby strojvedoucímu oznámila výjimečnost v soupravě. Vozy metra linky C jsou čtyřdveřové a vedle každých dveří tlačítko najdeme. Ovšem na přeskáčku, takže kupříkladu na prvních a třetích vlevo a na druhých a čtvrtých vpravo ve směru jízdy, a to ještě podle směru, kam zrovna vlak jede. Zase jsem tedy názoru, že bude rychlejší domluvit se s někým, vedle něhož se právě nacházím. Osvěta kolem metra, jeho bezpečné využívání a snadné cestování se poněkud zvýšila po pádu nevidomého člověka do kolejí. Toto je můj soukromý náhled na věc, protože kolem nehody je stále ještě mnoho otazníků a zrakové postižení člověka, jenž tragicky zahynul, bylo médii zdůrazňováno tak, že mi bylo až líto těch všech ostatních. Až po pádu nevidomého do kolejí metra se rozjely akce směrem k veřejnosti a padaly i hlavy, ty však jen obrazně. Po slibech o urychleném vybavení stanic prostředky zamezujícími dalším možným nehodám je veta. My se však nemusíme bát, pokud k metru budeme přistupovat s maximální pozorností a budeme dodržovat všechna pravidla bezpečnosti. Mně se nejvíce osvědčilo rčení mého staršího bratra, řidiče z povolání: „Je lépe ztratit dvě minuty v životě, než život ve dvou minutách.“ Nepospíchám tedy, a už vůbec ne v metru. Vím, člověk se může dostat do situace, kdy „zazmatkuje“, ale z každého zmatku vede cesta ven. Je třeba si vždycky uvědomit, že další vlak jede za pár minut a šéf vám hlavu neutrhne, přijdete-li na poradu o pár minut později. Mně se tak aspoň doposud nikdy nestalo. A že už jsem za 12 let v Zoře pár šéfů zažil! Loučím se s vámi úsměvným závěrem a srdečným přáním mnoha a mnoha cest bez nehod. Petr Mašek # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně právní poradny Průkazy s končícím datem platnosti O skončení platnosti průkazu osoby se zdravotním postižením jeho držitele dnes povinně předem informuje úřad práce. Neprodlužuje se platnost, ale vyplní se formulář žádosti o průkaz. Podává se nejdříve 90 dnů před termínem skončení platnosti stávajícího průkazu. Řízení o žádostech podaných dříve musí úřad práce zastavit. U zdravotních postižení s dovětkem „trvale“ stačí předchozí posudkové zhodnocení a nehodnotí se tedy znovu, zda žadatel splňuje podmínky nároku. Formulář žádosti najdete na tomto odkazu: https://www.mpsv.cz/web/cz/-/zadost-o-priznani-prukazu-osoby-se-zdravotnim-postizenim # Minimální mzda v roce 2025 a konec zaručených mezd v soukromém sektoru Minimální měsíční mzda při práci na plný úvazek s pracovní dobou 40 hodin týdně v roce 2025 stoupne na 20 800 Kč, přepočteno na hodinu na 124,40 Kč. S posledním letošním dnem skončí zaručené mzdy pro zaměstnance pracující u soukromých zaměstnavatelů. Zaručené platy tak zůstávají jen ve státním sektoru. Mzdou se označuje výdělek v komerční sféře, platem ve státní sféře. # Změna u exekučních srážek z příjmu Od října 2024 platí, že dlužníkovi s nejméně čtyřmi exekucemi vedenými různými oprávněnými se sráží 2/3 čistého zbytku příjmu místo dosavadní 1/3. Dosud toto pravidlo platilo jen pro vymáhání přednostních pohledávek, jako jsou například pohledávky státu, výživné na nezletilé děti nebo škoda na zdraví způsobená trestným činem. Odůvodnění zní takto: „Tím budou vícečetné dluhy uspokojovány spravedlivěji ve vyšší výši a dále se smyje rozdíl mezi srážkou v exekuci a v insolvenci. Předlužený povinný bude silněji motivován podat na sebe insolvenční návrh a řešit své dluhy komplexně v oddlužení.“ Je třeba si připomenout, jak se srážky počítají. Od příjmu dlužníka se odečte nezabavitelná částka, která se zvyšuje s počtem vyživovacích povinností dlužníka. To, co zbude, se nazývá čistý zbytek příjmu. Nepřevyšuje-li v roce 2024 částku 28 585 Kč, rozdělí se na třetiny. Dlužníkovi se vždy vyplatí nezabavitelná částka a 1/3 čistého zbytku příjmu. Zbývají z něj 2/3. Je-li vymáhána přednostní pohledávka a nově také 4 a více nepřednostních pohledávek, tyto zbylé 2/3 patří věřitelům. Je-li vymáháno 3 a méně nepřednostních pohledávek, dlužníkovi se vyplatí další 1/3 a zbylá 1/3 patří věřitelům. Co je nad limit 28 585 Kč, zabavuje se plně. Jednoduchý příklad z praxe: Dlužník má 4 exekuce, z nichž žádná není vedena pro přednostní pohledávku. Jeho důchod činí 19 728 Kč. Nemá žádnou vyživovací povinnost. Nezabavitelná částka u dlužníka bez vyživovací povinnosti pro rok 2024 je 12 705 Kč. Výpočet do října: Protože nebyla vedena exekuce pro přednostní pohledávky, z příjmu převyšujícího nezabavitelnou částku šly 2/3 dlužníkovi a 1/3 šla věřitelům. 19 728 Kč - 12 705 Kč = 7023 Kč : 3 = 1/3 = 2341 Kč Nezabavitelná částka 12 705 Kč + 4682 Kč (2/3) = 17 387 Kč bylo vyplaceno dlužníkovi. Výpočet od října: Na úhradu dluhů jdou nově 2/3, takže k výplatě dlužníkovi zůstává o 1/3 méně = 15 046 Kč. Rozhodnutí o zvýšení srážky se nevydává a dlužníka o něm pouze informuje plátce příjmu. Postižení 2/3 lze prolomit jen v případě, že 1/3 zbytku čistého příjmu dlužníka je nižší než měsíční odměna a výše náhrady hotových výdajů s DPH stanovených pro insolvenční správce, tj. aktuálně 1089 Kč. V našem příkladu však 1/3 činí 2341 Kč a 2/3 příjmu tak postihnout lze. Výkonem rozhodnutí respektive exekucí mohou být stejným způsobem jako příjmy z výdělečné činnosti postiženy i všechny druhy důchodů jako příjmy nahrazující odměnu za práci, s výjimkou situace, kdy důchodce z důchodu platí pobytové sociální služby. Výše uvedená pravidla upravuje občanský soudní řád a nařízení vlády 595/2006 Sb. Zvýší-li se životní minimum a normativní náklady na bydlení, zvýší se tím nezabavitelná i plně zabavitelná částka. Milá zpráva z tisku nakonec Ale abychom poslední vydání tohoto roku nekončili tímto spíše skličujícím tématem, přebíráme na závěr nedávnou zprávu z Nymburského deníku: Otevřená věznice v Jiřicích přivítala dvě nová dvouměsíční štěňata labradorského retrívra jménem Zeus a Zircon. O jejich výchovu se budou starat vězni Marek a David v rámci programu výchovy vodicích psů Tlapka v dlani. Program pomáhá odsouzeným připravit se na návrat do běžného života a snižuje riziko recidivy. O možnost starat se o psy je mezi vězni velký zájem. Rozhodujícím faktorem při výběru jsou osobnostní profily a charakteristiky jednotlivých odsouzených. Projekt běží v Jiřicích od roku 2019 a dosud se zde vězni postarali už o dvanáct štěňat. Podle ředitele věznice jde o důležitý terapeutický prvek, který pomáhá odsouzeným připravit se na běžný život. „Pro nás to má obrovský přesah. Rozšiřuje to vnímání odsouzených, jaké to je o někoho se starat,“ vysvětlil. Štěňata stráví v Jiřicích deset měsíců. Po odchodu z věznice je ještě čeká speciální výcvik pro vodicí psy. „Nejdůležitější je, aby se naučila lásku k lidem. Chceme, aby z nich byli slušně vychovaní psi se základními návyky a povely,“ uvedl zástupce výcvikové školy. Otevřená věznice v Jiřicích funguje od roku 2017 a nabízí odsouzeným kromě péče o psy i další aktivity připravující je na návrat do společnosti. V areálu je pěstitelská a chovatelská zóna, kde jsou klokani, páv, lama, králíci a další zvířata. Vězni také pracují ve firmách z automobilového průmyslu nebo v Zásilkovně. Do programu otevřené věznice bylo dosud zařazeno 300 odsouzených, z nichž 221 již bylo propuštěno na svobodu. Aktuální míra recidivy je 17,2 procenta, což je výrazně méně než celostátní průměr kolem 70 procent.  za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová Milí čtenáři Informací ze Sociálně-právní poradny, klidné vánoční svátky a úspěšný rok 2025 vám srdečně přeje aktuální sestava naší poradny ve složení Václava Baudišová, Nicole Fryčová a Michal Kašpar. # ZÁZRAČNÉ STUDÁNKY: Studánka v Praze Lysolajích V malebné části Prahy 6 - v Lysolajích - se nachází místo, které je opředeno legendami a příběhy o zázračných uzdraveních. Tímto místem je „Zázračná studánka“, pramen, který nejenže osvěžuje tělo, ale podle místních tradic a pověstí také léčí zrak. Studánka se nachází v dolní části údolí Housle při modré turistické cestě, přibližně 150 metrů jihozápadně od stanice MHD (linka 355 ze stanice Dejvická směr Únětice). Objekt studánky je stavebně upraven jako poutní místo. Dominuje mu barokní kaplička s obrazem Panny Marie Sedmibolestné, kterou nechal roku 1863 zbudovat místní rolník Josef Tůma se svojí sestrou Marií Srbovou. Údajně šlo o reakci na to, že zde lidé na přímluvu Panny Marie dostali pomoc v těžké situaci. V době sucha zde totiž podle legendy jako odpověď na modlitby lidí vytryskl pramen. Jeho vodě navíc byly připisovány léčivé účinky. Místo se od té doby až do současnosti těší velké vážnosti. Například za první republiky sem vodíval procesí poutníků z Dejvic pozdější kardinál a arcibiskup pražský Josef Beran. Tradice pěších poutí se zpěvy byla obnovena před třinácti lety. Konají se v září, vždy v termínu blízkému svátku Panny Marie Bolestné. A právě v tomto místě začíná pramen Lysolajského potoka, který se po necelých dvou kilometrech vlévá do Šáreckého potoka. Kaplička je obklopena vzrostlými javory a kaštany, což vytváří pro návštěvníky klidné a meditativní prostředí. O studánku a její okolí pečují sestry Dominikánky z kláštera mnišek Kazatelského řádu v Lysolajích. Jedná se skutečně o mimořádně kvalitní pitnou vodu, jejíž kvalitu dvakrát ročně zkoumá akreditovaná laboratoř pro rozbor vody. Údolím Housle prochází naučná stezka zřízená v roce 2012. Vede pozoruhodným územím přírodní památky úzkou malebnou pískovcovou roklí. Začíná v Lysolajích nedaleko zázračné studánky a vede přes bývalou pískovnu, přeměněnou v ovocný sad, až na samý konec rokle. 10 tabulí seznamuje návštěvníky s historií Lysolají, geologickým vývojem chráněného území a se zdejší typickou faunou a flórou. Trasa naučné stezky není náročná – zpočátku vede krátce po chodníku se zámkovou dlažbou, poté pak lesními cestami a pěšinami, většinou po rovině. Takže ať už jste pražští nebo mimopražští milovníci přírody a zajímavých míst, naplánujte si výlet k „Zázračné studánce“ a do romantického údolí Housle. Objevte kouzlo tohoto místa, které nabízí nejen krásné scenérie, ale i dotek historie a legend. Z různých pramenů upravil J. Příborský # POZVÁNKY: Prosincové Odpoledne se Zorou Milí příznivci Zory a našich odpoledních setkání, i na prosinec jsme pro vás připravili besedu, a pokud vás napadlo, že by mohla být tentokrát na vánoční téma, pak máte pravdu. Beseda se bude týkat jedné z nejkrásnějších tradic, která se objevuje na mnoha a mnoha místech na světě a v každé lokalitě má svůj specifický kolorit. I když pravděpodobně vychází z jednoho místa, každá země se jí chopila po svém a výsledkem je až neuvěřitelná různorodost. Opět hádáte správně, v prosinci si budeme povídat o betlémech a betlémářství. Do klubovny SONS za námi přijde osoba z nejpovolanějších - paní Daniela Záveská z etnografického oddělení Národního muzea. Těšit se můžete na spoustu zajímavých informací o historii i současnosti betlémů u nás, a očekáváme i malé překvapení, které udělá radost všem, samozřejmě tedy i našim nevidomým hostům. Kdy? V úterý 10. prosince 2024 od 15 do 16 hodin plus čas na dotazy. Kde? Klubovna SONS ČR, z. s., Krakovská 21, 110 00, Praha 1. Počet účastníků je omezený. Proto pokud máte o setkání zájem, přihlaste se co nejdříve na e-mail: zora-objednavky@sons.cz. Srdečně zvou pracovníci redakce Zora # Pozvánka z NTM Národní technické muzeum (NTM) v Praze zve návštěvníky s postižením zraku do přístupné expozice tiskařství. Při komentované prohlídce pro jednotlivce i skupiny získáte ucelenou představu o 500 let trvajícím vývoji oboru, jenž sehrál nezastupitelnou roli při formování naší kultury a šíření vzdělanosti. Konkrétně se můžete těšit na cenné exponáty jako například knihtiskový ruční lis, originální sázecí stroje, vzácnou kotoučovou rotačku a další historické i novodobější polygrafické vynálezy. Dozvíte se mnohé o vzniku zásadních tiskařských technologií a klíčových osobnostech odvětví, jakými byli Johannes Gutenberg, Alois Senefelder nebo Karel Klíč. Expozicí zasvěceně provede a jakékoliv zvídavé otázky zodpoví kustod Pavel Brůna, který celý profesní život působil v oblasti novinové polygrafie. V atmosféře specificky vonící staré tiskárny si pak mohou návštěvníci hmatem prohlédnout jednotlivé litery a štočky určené k sazbě, litografický kámen, tampon k nanášení tiskařské barvy nebo třeba osahat příklopové stroje či zařízení pro odlévání liter. Maximální počet účastníků prohlídky je 10 osob. NTM je otevřeno každý den kromě pondělí, od 9.00 do 18.00 hodin. Držitelé průkazů ZTP/P mají nárok na snížené vstupné ve výši 150 Kč a jeden člen doprovodu má nárok na vstup zdarma. Příplatek za komentovanou prohlídku činí 60 korun v plné výši a 40 korun ve snížené sazbě pro držitele ZTP a ZTP/P. Expozici je možno navštívit i individuálně bez objednání v rámci otevírací doby muzea. Podrobnější informace jsou k dispozici na webových stránkách www.ntm.cz a https://www.muzeum-chomutov.cz/o-muzeu/muzea-ntm/muzeum-elektrotechniky-a-medii/tiskarstvi. Kontaktní údaje pro objednávání skupinové prohlídky s výkladem: Bc. Jan Duda – vedoucí odboru PR a práce s veřejností NTM, jan.duda@ntm.cz, tel. 770 121 917; příp. Pavel Brůna, pavelbruna@centrum.cz, tel. 604 537 327. (PR NTM) # NABÍDKA: Hmatová přáníčka Jistě víte, že redakce Zora vydává vedle časopisů také hmatové grafické přílohy. Snažíme se o zajímavý a pestrý výběr témat s různou hmatovou náročností – od nejjednodušších ke složitějším, aby si v nabídce mohl vybrat pokud možno každý. Lze si je objednat v redakci, seznam zašleme na vyžádání a cena jedné přílohy je 49 Kč. Samozřejmě nás velmi těší, že zájem o tyto přílohy roste. Proto jsme nedávno připravili dvě hmatová přáníčka – jedno s motivem květiny s motýlky, druhé se srdcem obkrouženým větvičkou s lístky. A protože se blíží Vánoce, máme pro vás také zcela aktuální nabídku hmatových přání vhodných právě pro tyto svátky. Motivů je celkem šest: Vánoční ozdoby – koule a vločka Vánoční ozdoby (stejný motiv) s poletujícím sněhem Přání s domečkem, stromkem a kometou Větvička s ozdobou Vánoční ozdoba – zvonek Vánoční stromeček s dárky Cena jednoho přání je 25 Kč a lze si je rovněž objednat v redakci Zora, a to na e-mailové adrese: zora-objednavky@sons.cz nebo na telefonním čísle: 221462472. Přáníčka i hmatové přílohy lze zaplatit a vyzvednout osobně v redakci, nebo vám je po uhrazení dané částky zašleme poštou. Vaše redakce # SPORT: Skvělý výsledek Markéty Trnčákové na EP v showdownu Od 23. do 27. října 2024 se v lotyšském hlavním městě Riga uskutečnil již tradiční turnaj pro TOP 12 evropských hráčů a hráček světového žebříčku v showdownu. V letošním roce došlo k přejmenování této soutěže na Evropský pohár, ale účast na tomto turnaji mělo zajištěnou pouze 12 nejlepších hráčů a hráček ze světového žebříčku. Stejně jako v loňském roce, i letos se tohoto prestižního turnaje za Českou republiku účastnila jediná reprezentantka, a to teprve sedmnáctiletá Markéta Trnčáková. Při své loňské premiéře mezi evropskou hráčskou elitou v litevském Vilniusu obsadila Markéta 10. místo, v letošním roce dosáhla na ještě lepší umístění. Výsledky z tohoto turnaje se rovněž započítávají do světového žebříčku. Markéta do Lotyšska odletěla s nálepkou nejlepší české hráčky a tuto roli beze zbytku potvrdila, jelikož se v nabité evropské konkurenci skvělých hráček rozhodně neztratila a dosáhla na velmi překvapivé 6. místo celkového pořadí turnaje. Celý turnaj ovládla podle očekávání současná světová jednička Hanna Vilmi z Finska před vracející se Elzbietou Mielczarek z Polska, a na třetí místo dosáhla taktéž polská hráčka Weronika Szynal. Jak se konečné pořadí z Evropského poháru propsalo do aktuálního světového žebříčku, to nám není dosud známo, neboť ke dni uzávěrky tohoto článku nebyl aktuální světový žebříček zveřejněn. S Markétou byla přímo na místě jako překladatelka Markéta Kristlová, v letošním roce provdaná Kisiel, a reprezentační trenér Pavel David. Ten nám níže zhodnotil Markétino vystoupení mezi evropskou elitou ze svého pohledu. „Turnaj pro Markétu začal pěkně zostra. V prvním zápase na ni čekala druhá hráčka světového žebříčku Elvíra Vidot z Francie a ve druhém dokonce první hráčka žebříčku Hanna Vilmi z Finska. Jak se později ukázalo, pro další vývoj turnaje to bylo dobře. Oba zápasy hrála Markéta velmi dobře, a i přesto, že oba prohrála, byla to dobrá rozehrávka na další zápasy. To se ukázalo hned v dalším zápase proti silné Slovince Tanje Oranic. Přesvědčivá výhra 3:0 mluví za vše. Poslední zápas prvního dne hrála proti Weronice Szynak, hráčce z Polska, a i přes velkou snahu prohrála 3:1. Druhý den začal výhrou nad Italkou Sonia Tranchina. Poté následovala prohra s další hráčkou z Polska Monikou Szwalek a výhra nad Mai-Li De Raeymaeker z Belgie. V posledním zápase druhého dne nás čekala další hráčka z Polska, bývalá světová jednička Elzbieta Mielczarek, která se k showdownu vrátila po mateřské pauze. Tento zápas byl opravdu úžasný. V dlouhých výměnách se bojovalo o každý míček. Zápas se hrál hodinu a čtvrt. V pátém, rozhodujícím setu prohrála Markéta nejtěsněji; 11:9. Po tomto vyčerpávajícím zápase jsem byl zvědavý, jak na tom Markéta bude poslední den, a to hlavně fyzicky. Třetí den nenechala naše hráčka nikoho na pochybách, že už ve svém věku patří ke světové špičce. Postupně porazila dvě hráčky z Itálie, nejprve to byla Sara Fappani a poté i Pieru Folino, a také poslední hráčku z Polska Dominiku Czuj. Vše hladce 3:0 na sety. Markéta odehrála celý turnaj v naprosté pohodě. Lepšila se zápas od zápasu. Pokud Markétě tento přístup vydrží i do budoucna, určitě o ní ještě hodně uslyšíme.“ Martin Fejfar # INZERCE Na vážný vztah bych rád našel bezdětnou slabozrakou baculku kolem 35-45 let se středoškolským vzděláním, k níž byla příroda extrémně štědrá i v partiích dekoltu, jež by se odvážila kráčet životem po boku velmi vášnivého nevidomého muže. Je mi 47 let, jsem nekuřák, introvert s láskou k vážné hudbě, jazzu, literatuře, inteligentnímu humoru, dobrému jídlu, k procházkám či psům. Ideálně Kladno či Praha, kontaktovat mě můžete na e-mail: jazzeman@seznam.cz , případně na tel.: +420 732 718 180, možno psát i SMS či na WhatsApp. # SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže Uzávěrka poslední soutěže byla 10. 11. 2024 a soutěžili jste o 3x Přírodní Konjac houbu od společnosti TianDe. A jaké byly správné odpovědi na soutěžní otázky? OTÁZKA 1 Co je to MAKABARA? a) vokální trio zabývající se interpretací hebrejských písní OTÁZKA 2 Pod jakým jménem je znám hudebník Stevland Hardaway Judkins? a) Stevie Wonder OTÁZKA 3 Jak se jmenuje nevidomý francouzský spisovatel narozený 19. září v Paříži? a) Jacques Lusseyran OTÁZKA 4 Co je to cévnatka? c) jedna z vrstev stěny očního bulbu Z došlých odpovědí jsme vylosovali 3 výherce. Jsou jimi: Jan Sťahel (Velká nad Veličkou), Miroslava Pittnerová (Svitavy) a Denisa Dziaková (Ostrava). Všem výhercům gratulujeme! Ceny zašleme poštou. Uzávěrka soutěže z minulého čísla, kde hrajeme o 3x sluneční brýle od společnosti Optik NAOME, je 6. 12. 2024. Znamená to, že stále můžete posílat své odpovědi. Vyhlášení správných odpovědí a výherců se dozvíte příště. # Nová soutěž OTÁZKA 1 Jak se jmenuje bulharská nevidomá věštkyně narozena roku 1911? a) Baba Vanga b) Mama Vanga c) Baba Langa d) Mama Tanga OTÁZKA 2 Jak přišel Jan Žižka o své první oko? a) na jedno oko neviděl už od narození b) ve věku 10–12 let úderem sečné zbraně do tváře c) přišel jen o jedno oko, a sice v bitvě u Rábí d) jako půlroční chlapec upadl na ševcovský nůž OTÁZKA 3 Kdo nazpíval píseň Se třemi slepci v bufetu? a) Petr Hapka b) Karel Kryl c) Jaromír Nohavica d) Tomáš Klus OTÁZKA 4 Jak dlouho trvá výcvik vodicího psa? a) 2 roky b) 3 měsíce c) přibližně 8 měsíců d) rok a půl Své odpovědi do nové soutěže posílejte do 10. 1. 2025 na adresu: redakce Zora, Krakovská 21, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: zora-objednavky@sons.cz . Při zaslání odpovědí, prosím, uveďte, že se jedná o odpovědi ze soutěže časopisu ZORA. A o co budeme soutěžit tentokrát? Pokud správně odpovíte alespoň na tři ze čtyř soutěžních otázek, budete zařazeni do slosování o 3x aroma-tyčinku do nosu s vůní višní a máty od společnosti TianDe, která napomáhá normalizovat dýchání nosem. Je také vhodnou podporou v období virových infekcí a pro jejich prevenci, zlepšuje celkovou náladu, má antiseptické účinky, hydratuje sliznici, zamezuje množení bakterií. A ještě upozornění. Pokud se soutěže chce zúčastnit kdokoli, kdo není předplatitelem Zory (například si časopis půjčuje), může odpovědi poslat, ale do slosování jeho jméno nebude zařazeno. Výhry v soutěžích jsou formou benefitů pro čtenáře, kteří si časopis předplatili. Soutěž připravuje Kateřina Rovenská