ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 108, číslo 21, listopad 2024 Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Redakce: Šéfredaktorka: Daniela Thampy Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Martina Policarová, PhDr. Václav Senjuk, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektor: Václav Senjuk Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 120 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM UDÁLOSTI Kalendárium Přehledně Pěvecký sbor Vokál klub - 20 let, a co dál? LIDÉ KOLEM NÁS Dnes vím, jak se sebou pracovat lépe (Roberto Lombino) ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace ze Sociálně právní poradny OD NAŠICH ČTENÁŘŮ Kurz sebeobrany pro nevidomé a slabozraké SOUTĚŽ VE ČTENÍ A PSANÍ BRAILLOVA PÍSMA Nejúspěšnější „braillisté“ v celostátním finále Výsledky soutěže POZVÁNKY A INFORMACE Tyfloart 2024 – 4. díl Odpoledne se Zorou v listopadu SOUTĚŽ Vyhlášení výsledků soutěže Nová soutěž # ÚVODEM Milí čtenáři, nevím, jestli by se mnou souhlasili redaktoři v jiných médiích, my v Zoře jsme ale letos nezaznamenali jistou roční fázi, která se nazývá „okurková sezóna“. Zkrátka o témata a články ke zveřejnění nebyla nouze. Kdybych ale měla uplynulé měsíce porovnat s říjnem, byly okurkové skoro všechny. Říjen byl (a v době vzniku tohoto úvodníku ještě pořád je) pěkný kolotoč. Kromě toho, že - jak známo - „pořád se něco děje“ a toho, že podzim je tradičně v redakci plný příprav na následující rok, proběhly v tomto měsíci dvě opravdu velké akce. Jedná se o sbírkové dny Bílé pastelky a finále celostátní soutěže ve čtení a psaní Braillova písma. O Bílé pastelce se dočtete v prosinci, kdy budou k dispozici podrobnosti o průběhu a samozřejmě i výsledky sbírky. Výsledky soutěže už známe, proto vám je přinášíme už v tomto čísle časopisu spolu s článkem o celé akci. Protože se soutěž koná každé dva roky, v příštím roce neproběhne. Jelikož nás ale čeká dvousté výročí vzniku Braillova písma, začínáme už připravovat soutěž jinou, ale s tématem samozřejmě související. Víc zatím neprozradím. Jen snad tolik, že půjde o soutěž, do které se budete moci zapojit na dálku, možnost tedy budou mít i ti, pro které cestování představuje problém. Přejeme vám krásné podzimní dny zpříjemněné četbou našich časopisů. Za redakci Zora Daniela Thampy # UDÁLOSTI: Kalendárium Na počátku listopadu slavíme svátek Všech svatých a Dušiček. Chcete v tento čas rozjímat a vzpomínat při hudbě? Můžeme doporučit skladbu Floyda Cramera "Last Date" nebo "Canadian Sunset" od Eddieho Heywooda. Anebo jsou to pro vás dny plné příšer a strašidel? Tak si dejte "Thriller" od Michaela Jacksona plný tajemných zvuků. Dalšími tipy mohou být "Ghostbusters" od Raye Parkera, "Poďme sa báť" od Elánů nebo "Upírova píseň" od Ivana Mládka. Osobnosti našeho světa navštívíme i dnes v „Tyflopedickém lexikonu jmenném“ od Josefa Smýkala. 2. listopadu 1922 se narodil český tyfloped a učitel zeměpisu, češtiny a tělesné výchovy ve školách pro žáky s postižením zraku František Bůžek. Možná si ho někteří z vás budou ještě pamatovat, neboť v letech 1962 až 1983 působil v základní škole pro slabozraké a gymnáziu pro mládež s vadami zraku v Praze. Předtím se ve spolupráci s lékaři věnoval též rehabilitaci válečných slepců. Jeho zásluhou vznikla metodika pro vyučování tělesné výchově ve školách pro žáky s vadami zraku. Tuto problematiku rovněž přednášel na katedře speciální pedagogiky Pedagogické Fakulty UK v Praze. Je ale i autorem tělovýchovných cvičení pro sportovní hry nevidomé a slabozraké mládeže. Spolupracoval s Československým rozhlasem na ranních tělocvičných čtvrthodinkách i s naším časopisem Zora. V něm vedl rubriku „Zacvičte si s námi“ a později i zeměpisnou přílohu. Za svou činnost obdržel několik vyznamenání. 2. listopadu 1892 se narodil Pracovník pražského Podpůrného spolku samostatných slepců a „přítel nevidomých“ Karel Hájek. Byl vidící a pracoval jako úředník v záložně, účetní nebo voják. Tedy do doby, než se spřátelil s Antonínem Růžičkou, zakladatelem PSSS. Právě on ho v roce 1921 získal pro práci ve spolku. Ta se mu stala náplní i smyslem života. V roce 1926 se stal vedoucím kanceláře spolku a později i ředitelem všech jeho výrobních podniků. I díky němu mohl spolek opatřovat nevidomým řemeslníkům materiál, podporu v nemoci, podporu v nezaměstnanosti, při narození dítěte, při úmrtí členů i jejich rodinných příslušníků, a také členům poskytoval pravidelný příspěvek ve stáří. Kromě toho zastával Hájek také funkci místopředsedy a správce jmění ve spolku Český slepecký tisk. 9. listopadu 1910 se narodila česká nevidomá pěvkyně, varhanice a učitelka hudby Božena Jančíková. Ve třech letech jí lékaři vyjmuli jedno oko, na druhém jí zůstal jen malý zbytek zraku. Od šesti let navštěvovala školu v místě bydliště, ve Zmišovicích u Pelhřimova. Učila se hlavně po paměti. Otec ale snil o tom, aby také psala a četla, a navštívil hradčanský ústav. Sem ji o rok později také přijali. Tady se naučila hrát na klavír, housle, citeru a varhany. Také zpívala ve sboru a udivovala krásným hlasem. Právě díky němu se mohla učit sólovému zpěvu, dokonce u členky Národního divadla. Po dokončení studia se stala varhanicí v obci Onešov. Když se pak její sestře narodilo dítě, s láskou se o něj starala. Později přijala místo učitelky hry na klavír a zpěvu v Katolickém domě plném dětí v Českých Budějovicích. A když byl v roce 1950 z politických důvodů zrušen, začala vyučovat soukromě. Na sklonku své pracovní kariéry se přestěhovala do jihočeské Kaplice, kde vyučovala v místní osvětové besedě i v lidové škole umění. 8. listopadu roku 1620 se bojovalo na Bílé Hoře. České stavovské vojsko podlehlo habsburské císařské armádě a naše státnost byla až do roku 1918 potlačována. A kdyby Rakousko-Uhersko žilo ještě dva roky, zřejmě by vybudovalo v místě bitvy velkolepý pomník. Mnoho let předtím na něj už vznikaly architektonické návrhy, například od Josefa Gočára nebo Františka Bílka. V rodném domě druhého z nich v Chýnově je model návrhu pomníku z roku 1908. Představuje sousoší se zástupem chmurných postav „na obětním stole dějin s posvátným oltářem“. Sokolové ještě stihli před válkou koupit pozemek, ale po ní postavili na Bílé hoře jen skromnou mohylu. A věděli jste tohle? Zatímco v Čechách se po Bílé hoře stavovský odboj prakticky zhroutil, na Moravě pokračovali někteří šlechtici s podporou z Uher a Slezska v boji proti císařské armádě dále. Jedním z takových šlechticů byl i Jan Adam z Víckova. Spolu s evangelickými duchovními podnítil k povstání obyvatele vsetínského i dalších panství na východě Moravy. Tito rebelové začali být označováni jako Valaši, ač se slovem valach původně označovala profese pasáka ovcí a koz. Ovšem díky povstáním se začalo užívat názvu Valašsko i pro samotnou oblast hor na východě Moravy. Dejme si i pár příběhů se čtyřkou na konci. 15. listopadu roku 1684 byl za přítomnosti francouzského krále Ludvíka XIV. Slavnostně otevřen zámek ve Versailles. Nikdo dodnes neví, kolik stavba opravdu stála. Ludvík, prý pro jistotu, všechny účty pálil. Zřejmě dobře věděl, co by se stalo, kdyby se lid dozvěděl, kolik peněz se odčerpalo ze státní pokladny. Co však už dnes víme? Už v době jeho vlády stál provoz zámku ročně více než pětinu všech vládních výdajů Francie. O komfort krále a šlechty se staralo zhruba 20 000 osob, z toho 5000 sloužících a 9000 vojáků. A o co že se to ti lidé starali? Především o radovánky v zahradách a složitou etiketu v zámku. A pojďme i na český hrad. Co takhle Trosky? Jeho zakladatel Čeněk z Vartemberka se ke konci života zadlužil a roku 1394 ho postoupil králi Václavu IV. Ale i ten ho záhy prodal. Co je však zajímavé, hrad sloužil jako vojenská pevnost a nikdy nebyl dobyt. Ani před 600 lety, v roce 1424, kdy ho obléhal Jan Žižka. Ale znáte to. Kam nemůže slunce, tam musí lékař. A když se někam nedostanou vojáci? V případě Trosek se jich lstí zmocnila loupeživá cháska pod vedením rytíře Šofa. Ubránili se i zemskému vojsku a terorizovali okolí až do roku 1444. A ještě trochu muziky. 6. listopadu roku 1995 vydala skupina Queen své poslední studiové album "Made in Heaven". Podílel se na něm ještě i Freddie Mercury, když se hned po albu "Innuendo" pustil do psaní nových písní. Co ještě stihl? Skladby "A Winter’s Tale", "You Don’t Fool Me" a půlku poslední "Mother Love". Když 24. listopadu 1991 zemřel, rozhodli se zbylí tři členové Queen, kytarista Brian May, baskytarista John Deacon a bubeník Roger Taylor dokončit i tohle album. Jak pokračovali? Pro skladby "Made in Heaven" a "I Was Born To Love You" sáhli do Freddieho sólového repertoáru. Píseň "Too Much Love Will Kill You" pochází ze sólové desky Briana Maye Back To The Light. A skladba "Heaven For Everyone" zase pochází od skupiny the Cross", ve které hrával Roger Taylor. Antonín Vraný # Přehledně Všimli jste si letošních podzimních zajímavých výročí? 20. narozeniny oslavil v říjnu pěvecký sbor Vokál klub SONS. Ve stejném měsíci pořádala SONS ČR už 25. ročník sbírky Bílá pastelka. A už v září oslavilo dnem otevřených dveří 30 let své působnosti Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina. A co na podzim dělali členové a uživatelé služeb našich oblastních odboček? Pojďme se na to podívat, dnes „proti slunci“, tedy ze západu na východ. Na podzimní rekondiční pobyt se členové OO Kolín vydali na severní Moravu. Na počátku se prošli historickou Olomoucí, od centra po botanickou zahradu. Další jejich kroky vedly do Beskyd. Tady podnikli vycházky na Pustevny, stezku Valaška či do muzea řeznictví s ochutnávkou. Večery pak trávili u společenských a stolních her. A na zpáteční cestě se vydali ještě do Loštic a Zubří. Tak si odvezli nejen spousty vzpomínek a zážitků, ale i místních pochutin. Poděkování patří nadaci ČRO Světluška za umožnění letošních aktivit. Členové OO Kolín představili svou činnost v rámci prezentace spolků a služeb pro seniory a držitele průkazů ZTP. Akce se konala v místním kulturním domě a doprovodila ji živá hudba. Každý vystavovatel se nejprve všem účastníkům představil a poté se zájemci mohli odebrat k jednotlivým stánkům. V závěru bylo možné navštívit též volně přístupné kino. Pohyb je součástí zdravého života. Proto OO Tábor srdečně zve své členy na sportovní akce, konkrétně na projekty Plavme, choďme a hrajme, jež jsou podpořeny z dotačního programu Města Tábor. Připojit se lze k nordic walkingu, bowlingu a od listopadu též k plaveckému výcviku pro začátečníky i pokročilé. V září se členové OO Trutnov vydaly na oblíbenou trasu z Horní Malé Úpy do Spáleného Mlýna. Počasí přálo a Krkonoše měli jako na dlani. Jen občerstvovny po cestě je trochu vypekly, když byly všechny uzavřené. Naštěstí si lidé vzali i svačiny do batůžků. Zaslouženou kávu si tak dali až v cíli. Na výlet vyrazili trutnovští i do nově otevřeného Městského muzea v Jaroměři. Jeho budova s unikátním skleněným průčelím má zajímavou historii. V roce 1911 ji dostavěl architekt Josef Gočár jako obchodní dům pro firmu Wenke a syn. Ta vznikla už v roce 1872 a zabývala se výrobou mušlového zboží, prodejem galanterie, obuvi a domácích potřeb. Od roku 1947 je zde Městské muzeum. V něm najdete stálou expozici zboží firmy, historii rodu majitelů i výstavu „Egypt“ věnovanou zdejšímu rodáku Břetislavu Vachalovi, bývalému řediteli Českého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy. Trutnovští si obě expozice prohlédli i díky dotaci města Dvůr Králové nad Labem. Tímto děkují také svému skvělému průvodci Ondřeji Vláškovi. Díky dotaci města Dvůr Králové nad Labem navštívili trutnovští i sídlo správy Krkonošského národního parku ve Vrchlabí. Zde se konala akce „Tma přede mnou aneb dotkněme se Krkonoš“. V klášterní zahradě a ekocentru Krtek řešili lidé úkoly s využitím hmatu, sluchu a chuti, s průvodcem si prošli smyslovou nášlapnou dráhu a snažili se určit, po jakém materiálu jdou. Hmatem poznávali stromy a plody a hledali dvojice přírodnin. V nedávno otevřeném Krkonošském muzeu si prohlédli obsáhlou expozici. Věci opravdu zajímavé, ale prostory, značení a uspořádání pro náš handicap úplně přívětivé nejsou… Trutnovští rovněž navštívili Den otevřených dveří v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku Dědina. Někdo se zde více zajímal o výuku obsluhy PC a mobilů, jiný o nácvik sebeobsluhy a procvičování hmatu v  sociálně terapeutických dílnách. Všichni ale byli mile překvapeni prostory, službami i atmosférou střediska. Někteří už začali uvažovat i o pobytu zde, aby lépe zvládli samostatný a nezávislý život. A do Trutnova popáté. Členové zdejší odbočky se 5. Září zúčastnili Dne sociálních služeb a zdraví ve Dvoře Králové. Akci pořádá město a prezentují se na ní profesionální sociální služby, městská nemocnice a organizace nabízející volnočasové aktivity. Svou práci tu představili i Tyfloservis a středisko rané péče. V doprovodném programu vystoupily seniorky z domu s pečovatelskou službou, sbor Vítězňáček a taneční skupina Hostinky. Občerstvení zajistil královédvorský pivovar Tambor. A nyní na Moravu. 26. září pořádala OO Olomouc ve spolupráci s místním Muzeem umění klavírní koncert studentů Deylovy Konzervatoře Marka Trunečky a Lukáše Kubka. Akce proběhla v rámci 30. ročníku festivalu "Dny umění nevidomých" v Arcidiecézním muzeu v sále Mozarteum, pod záštitou prvního náměstka hejtmana Olomouckého kraje Ivo Slavotínka. Zazněly skladby klasické hudby i známé písně. Některé hráli mladí muži i společně čtyřruční hrou. Hojnost publika i hlasitý potlesk potvrdily, že se akce vydařila. Olomoučtí děkují hudebníkům, Olomouckému kraji za finanční podporu a Muzeu umění za poskytnutí prostor a spolupráci. Členové OO Přerov přivítali 26. Září ve své klubovně studenty ze zdejší Střední pedagogické školy. S tou dlouhodobě spolupracují a poskytují praxe jejím studentům. Ti si v rámci zážitkového semináře vyzkoušeli brýle se simulovanými vadami zraku, kompenzační pomůcky a shlédli edukační film "Výlet bez bariér", který představuje den nevidomého muže a slabozraké ženy. Akci připravila zdejší SONS společně s TyfloCentrem. Členové OO Kroměříž pořádali klubové odpoledne. V úvodu telefonicky pozdravili Dagmar Pražákovou, která pobývá toho času v nemocnici. Poté jim Jaroslav Kavan předvedl a popsal dvě nové elektronické kompenzační pomůcky, stolní kamerovou lupu s hlasovým výstupem Textreado pivotdesk eyecam a prototyp nově vyvíjené digitální lupy v tabletu. Obě pomůcky si bylo možno také vyzkoušet. Členové OO Zlín se v srpnu zúčastnili rekondičního pobytu v Brumově-Bylnici. Navštívili zdejší hrad a koupaliště, s historikem si prošli město Valašské Klobouky, potrénovali prostorovou orientaci v neznámém prostředí, obdivovali výstavu valašských panenek "Život na Valašsku" i výrobnu užitkového skla Bricol v Horním Srní. V Trenčíně si s průvodcem prošli Trenčianský hrad. Také pobesedovali s lékařem o poskytování první pomoci i s ekonomem o finanční gramotnosti. Při tvorbě "stromků štěstí" z korálků si procvičili jemnou motoriku a představivost. Jejich večery zpestřila country kapela Pěšáci i Radim Vojtek s harmonikou. Volný čas vyplňovaly vědomostní soutěže a procvičování paměti. Na závěr pobytu proběhla rovněž zábavná tombola. Poděkování patří personálu hotelu Aréna, průvodcům i účastníkům. Antonín Vraný # Pěvecký sbor Vokál klub - 20 let, a co dál? Milí přátelé hudby a zpěvu, s radostí oznamujeme, že náš smíšený pěvecký sbor Vokál klub při Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých slaví letos 20 let od jeho založení. Tento milník je nejen příležitostí k oslavě naší bohaté historie a úspěchů, ale také k zamyšlení nad budoucností a novými výzvami, které před námi stojí. Děkujeme mateřské organizaci SONS, jež k významnému kulatému výročí uspořádala slavnostní koncert v sobotu 5. října 2024 v kostele u Salvátora v Salvátorské ulici. Při této příležitosti jsme se rozloučili se svým sbormistrem Pavlem Menhartem, který vedl uskupení dlouhých 8 let. Ocenili jsme jeho skvěle odvedenou a trpělivou práci a popřáli mu hodně úspěchů v dalším profesním i osobním životě. Nová éra a výzva pro nové členy Vokál klub vstupuje do nové éry a my bychom rádi přivítali nové členy, kteří by se chtěli stát součástí naší hudební rodiny. Hledáme zpěváky všech hlasových kategorií – soprány, alty, tenory i basy. Naším cílem je nejen rozšířit naše řady, ale také omladit komunitu a přinést novou energii a nadšení do našich vystoupení. Případná znalost hry na hudební nástroj není nutná, nicméně může obohatit naše akce a jsme otevřeni i vzniku komorního souboru, který by mohl zpestřit naše koncerty. Pestrý repertoár a pravidelná vystoupení Náš klub se pyšní širokou škálou skladeb, která zahrnuje nejrůznější žánry. Pravidelně vystupujeme po celé České republice a organizujeme intenzivní soustředění pro nácvik nových nebo procvičení stávajících hudebních kusů. Každý koncert je pro nás příležitostí sdílet radost z hudby s naším publikem a přinášet jim nezapomenutelné zážitky. Přidejte se k nám! Pokud máte zájem stát se součástí našeho sboru, neváhejte nás kontaktovat. Těšíme se na nové tváře a hlasy, které obohatí naši hudební rodinu. Přijďte a zažijte radost ze společného zpěvu v přátelském a podporujícím prostředí. Podpora pro začátečníky i zkušené zpěváky Nemusíte se obávat, pokud noty nejsou vaší silnou stránkou. Pro každý hlas máme k dispozici nahrávky s klavírním doprovodem, které vám pomohou při nácviku. Naše přátelské prostředí a odborná podpora při procvičování písní zajistí, že se u nás budete cítit jako doma. Zkušení zpěváci mají možnost vystupovat sólově s přispěním sboru, zatímco začínající pěvci se mohou spolehnout na pomoc našich profesionálů, kteří je provedou prvními kroky v našem souboru. Tedy ani nedostatek zkušeností nemusí být překážkou přidat se k nám. Okénko do zákulisí Specializovaná pomoc při nacvičování repertoáru je přizpůsobená osobám se zrakovým znevýhodněním, s čímž úspěšně pomáhá předsedkyně Vokál klubu Ivana Töröková i druhá sbormistryně Olinka Valentová. Nové skladby se sboristé učí jak z not v Braillově písmu, tak ze zvětšeného černotisku. Členové z celé České republiky zkouší a vystupují především o víkendech a ke svým zkouškám se schází jednou měsíčně v Praze kousek od hlavního nádraží, většinou v sobotu od 10 do 15 hodin s přestávkou na oběd. Nově se nás ujmou dva mladí sbormistři Ondřej Hnízda a Lukáš Koudelka. Oba mají praxi s vedením sboru, zkušenosti s kontakty s nevidomými a jsou dobří hudebníci. Věříme, že jde o začátek perspektivní spolupráce se snahou získat další příznivce do budoucích let a zajistit tím dlouhodobé pokračování pozitivního působení sboru. Snad i na víc než dalších 20 let. Možnosti veřejné prezentace naší činnosti vyhledává předsedkyně klubové rady Ivana Töröková, která plánuje a projednává koncerty, připravuje organizaci akcí a společně s hospodářkou Ludmilou Absolonovou ladí otázky jednotlivých cest tak, aby soubor zvládl nejenom umělecké hledisko svého fungování, ale i stránku finanční. Předsedkyně rovněž zajišťuje propagaci vystoupení, podle požadavků pořadatele dává podklady pro volbu repertoáru, zprávy do tisku, zajišťuje noty, komunikuje se sponzory a ve spolupráci se členy a s klubovou radou plní spoustu dalších významných úkolů nezbytných pro působení našeho ansámblu. Naše předsedkyně je navíc sympatická i po osobní stránce, velmi přátelská, umí naslouchat i pomoci, pokud se na ni některý příslušník naší rodiny obrátí s konkrétním problémem. O noty v Braillově písmu či zvětšeném černotisku a o nahrávky repertoáru i jednotlivých hlasů se pečlivě starají archiváři Jiří Synák a Jiří Salus. Organizaci dopravy na rozličná místa celé České republiky a týdenní srpnové soustředění skvěle realizuje další členka klubové rady Ludmila Absolonová. Kde si nás poslechnout Vokál klub má naplánovanou řadu vystoupení, například v rámci festivalu Tyfloart, prosincový adventní koncert a nyní se již připravují projekty na činnost pro rok 2025. Můžeme Vám prozradit, že v dubnu budeme opět v Rokycanech a plánujeme brzy navštívit také kraj Liberecký, Jihočeský i Moravskoslezský. Pozvěte nás na Vaše akce! Spolupracujeme s obcemi, farami, s odbočkami SONS i dalšími pořadateli, což nám umožňuje přinášet hudbu do různých komunit a prostředí. Máte zájem o kulturní obohacení Vaší akce? Náš sbor je připraven vystoupit na různých událostech ve vašem okolí. Pro více informací a dohodnutí termínu nás prosím kontaktujte prostřednictvím naší předsedkyně. Rádi se s vámi domluvíme na všech podrobnostech a přizpůsobíme repertoár Vašim potřebám. Těšíme se na nové příležitosti a na to, že budeme moci sdílet naši hudbu s ještě širším publikem. Hledáme dobrovolníky pro doprovod nevidomých při cestách Aktuálně má soubor 35 členů, většina je nevidomých nebo těžce slabozrakých, ale máme mezi sebou i několik vidících pomocníků. Tato činnost je nesmírně důležitá pro zajištění bezpečnosti a pohodlí našich nevidomých zpěváků, a zároveň jim umožňuje plně se zapojit do všech aktivit sboru. Přivítáme nové spolehlivé dobrovolníky, zájem o hudbu a zpěv je vítán, ale není podmínkou. Zodpovědní zájemci ochotni pomáhat mají možnost aktivně se podílet na kulturních akcích, příležitost cestovat s námi na různá místa a poznávat nové lidi, zapojit se do zpívání a stát se důležitou složkou našeho klubu. Pokud jste se rozhodli do našeho týmu zapojit a pomoci nám vytvářet krásné hudební zážitky pro všechny členy, neváhejte nás kontaktovat. Více informací o sboru a připravovaných koncertech jsou na stránkách www.sons.cz/vokal. Na této webové stránce najdou zájemci i kontakt na naši milou předsedkyni Ivanu Törökovou, která s nimi zevrubně probere možnosti, jak se do činnosti ansámblu zapojit nebo jak si domluvit zpívání Vokál klubu při Vaší akci. S úctou a nadšením za Váš smíšený pěvecký sbor Petra Poláková, alt # LIDÉ KOLEM NÁS: Dnes vím, jak se sebou pracovat lépe „Mé postižení mě definuje jen z jedné části. Můj sen je proto žít a pracovat jako každý jiný. Bydlet ve svém a třeba i založit rodinu. Mohl bych pracovat pro společnost, která pomáhá nevidomým. Ale díky jazykovým schopnostem bych mohl mít i jiné perspektivy. Třeba v podobném projektu, jako je Blindshell, který by fungoval zároveň v Česku a Polsku.“ O rozhovor jsme požádali Roberta Lombina (27). A hned na začátku prozradíme, co nám na něm přišlo nevšední. Vše, co v životě opravdu chtěl, se totiž naučil úplně sám. Můj děda pochází ze Sicílie. Jednou vyhrál v kartách let do Prahy, kde ho objevila babička. V Itálii se vzali a narodil se jim můj táta a strýc. Táta karty nehrál, ovšem i tak si našel ženu v Čechách. Studoval tady jadernou fyziku a se svou matkou pracoval jako průvodce Italů v Praze. Mou mamku potkal na letišti. Právě odlétala na Silvestra do Palerma a on jí pomohl s kufry. V oboru táta ale nepůsobí. Dříve překládal a dnes učí matematiku v česko-italské škole. Mamka je daňová poradkyně. Narodil jsem se s jednou ledvinou a myslím, že s tím souvisí i moje zraková vada, nedovyvinuté oční bulby - tedy mikroftalmus - a s nimi sítnice a další části oka. Oči ani pořádně neotevřu. Jako malý jsem si k nim prý dával hračky, tak jsem zřejmě něco viděl. Ale to si už nepamatuji. Dnes nemám ani světlocit. Jen když mi slunce zasvítí do očí, je to nepříjemné. Žiji a všechny činnosti tak zvládám bez kontroly zraku. Myslím ale, že jsem poměrně samostatný. Byl jsem veden k udržování pořádku, čistoty i k hygieně. Jen vařit jsem se zatím pořádně nenaučil. Doma totiž mají „své území“ rodiče. Tak snad to doženu na vysokoškolské koleji, kde bydlím samostatně a mohu využívat společnou kuchyň. Chodil jsem do běžné mateřské i základní školy. V Řepích, blízko bydliště. Nejprve to byla speciální třída se 13 žáky. Dost dětí jsem znal ze školky a byli jsme skvěle sehraní. Jenže někteří rodiče pravděpodobně nechtěli, aby jejich děti byly právě tady. Možná si mysleli, že ve výuce postupujeme příliš pomalu. A tak nás rozdělili a já se ocitl ve třídě, kde jsem znal jen minimum dětí. Oproti nim, vidícím, jsem měl specifické zájmy. A vadilo mi ještě něco. U nás v rodině se nemluvilo vulgárně, s plnými ústy apod. Ale spolužáci tak běžně mluvili. Bylo to divné až nepřijatelné, a odradilo mě to od kontaktů s nimi. Uzavřel jsem se ve vlastním světě. Navíc mi škola přidělila asistentku pedagoga, učitelku, která už měla být v důchodu. Zkrátka jsem se začal cítit jako outsider. Tehdy jsem ale poznal i pár dobrých přátel. S jedním z nich jsme si dokázali povídat po Skype celé hodiny. Když jsem pak musel na letní tábor, stýskalo se mi nejen po kamarádech, ale i po domově, a dnes si uvědomuji, že i po prostředí, do kterého bych zkrátka zapadl. Tak jsem si někdy připadal jako „osamělá kapka v moři“. Prostorová orientace a Braillovo písmo? Docházela ke mně paní ze speciálně pedagogického centra. Spolu se svým Ginem jsem se však výborně učil a složil přijímačky na gymnázium Na Zatlance. Tady jsem se cítil už o něco lépe a asistentku využíval jen minimálně. Od dětství rád poslouchám internetová rádia, hlavně ze slovanských zemí. Zajímají mě jejich jazyky, zvyky i lidové písně. Zlom v mém životě pak nastal ve 13 letech. Tehdy jsem v aplikaci Tapin radio objevil polské „Tyflorádio“. Právě hovořili o nějaké aplikaci pro chytrý telefon. Dost jsem rozuměl, vždyť čeština je polštině podobná. Jazyk jsem postupně „nasával“, jednoho dne i mluvil a prostřednictvím aplikace „team Talk“ začal komunikovat i s redaktory. Od té doby je můj život spjat s Polskem. Vnímám ho jako zemi, která je Čechům kulturně i historicky velmi blízká. Myslím, že my Češi na to občas zapomínáme. Polsko je zajímavé dobrým jídlem, příznivými cenami, mořem, jezery i dalšími nevšedními místy. Doporučuji navštívit třeba městečko Zelow u Lodže, kam se po bitvě na Bílé hoře přestěhovala spousta českých protestantů. V Polsku je levný mobilní internet, funguje tu platba na kontakt i další technologické vychytávky, které mě, hračičku, velmi zajímají. Tyflorádio vysílá dodnes, nejvíce reprízy starších pořadů, ale několikrát týdně i naživo. Jako dobrovolník s ním dnes spolupracuji i já. Právě zpracovávám pořad o kapslové kávě, o její webové stránce a aplikaci. Rádio pro mě bylo i impulsem pro samostatný život. Redaktoři totiž hovořili nejen o aplikacích a jejich přístupnosti, ale třeba i o cestování nebo vaření. Do té doby jsem se samostatnosti trochu obával. Ale tehdy jsem si řekl, že pokud mohou být samostatní oni, mohu být i já. Díky rádiu jsem začal i studovat středoevropská studia se specializací polonistika na Univerzitě Karlově. Tedy polštinu, polské dějiny, kulturu atd. V rámci studia jsem odjel i na stáž do Varšavy. Ale v Polsku jsem už byl i předtím a dnes tu mám hodně přátel. Na svůj limit jsem však narazil během psaní bakalářské práce a začal více a nanovo poznávat svou osobnost. Zjistil jsem, že mám potíže soustředěně psát a organizovat si práci. Psát jsem mohl jen v noci, ale tím bych si rozvrátil denní režim. Nemohl bych se stýkat s lidmi, za pár dnů by mě vše štvalo a stal by se ze mě nevidomý, který si jen stěžuje. Možná někteří vědí, o čem mluvím. Zpočátku jsem si vyčítal, že nepracuji tak, jak bych mohl. Jenže pak jsem si uvědomil, že přece vždy dělám věci tak, jak nejlépe dovedu. Jde o jednu z mých životních myšlenek. Jenže včera není dnes, a dělat věci tak, jak nejlépe dovedu, nemusí znamenat, že dnes budu pracovat stejně dobře nebo lépe než včera. To závisí na mnoha okolnostech. A když jsem zjistil, že mozek pracuje „po svém“, rozhodl jsem se do něho proniknout hlouběji a prozkoumat, jak v něm potřebné funkce „zapnout“. Tedy stručně. Trpím i poruchou autistického spektra a poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). V literatuře se dočtete, že žiji ve vlastním světě, nejsem dost sociálně zdatný a musí se mi stále něco přizpůsobovat. Ano, tohle spojení je „výbušná směs“, kdy vás mozek někdy neposlouchá a když se potřebujete soustředit, si může dělat, co chce. Když přijde pro mě nová situace, chvíli mi skutečně trvá, než ji vyhodnotím a přizpůsobím se. Jako malý jsem byl někdy i vzteklý. Dnes se ale dost změnilo a já tyto situace vnímám spíše jako cestu, jak najít způsoby normálně fungovat. Abych se například soustředil na četbu, stojím a točím rukama. Jinak mohu bloudit „v oblacích“, slyšet imaginární hudbu apod. Jako malý jsem i často skákal. Při hudbě i jen tak. Intuitivně, bez přemýšlení, nevěda, že to má vliv na mé soustředění. Co mě dále ruší? Například zvuky telefonu. Považuji za neslušné je vypínat a navíc jsem na ně reagoval. Vždy jsem si říkal, že telefon vyřídím a vrátím se k práci. Jenže mozek se už vydal jinam a já se nevrátil. Dnes vím, že zkrátka potřebuji i prostor sám pro sebe. Těch věcí je více, přičemž ty hlavní v sobě postupně objevuji. I s pomocí přátel, kteří řeší podobné potíže. Je zvláštní, jak se umíme najít. Když spolu pak pár minut mluvíme, cítíme se v bezpečí a rozumíme si. Ne vždy je výsledek samozřejmý, ale v řadě případů vím, jak se soustředit lépe. A zjistil jsem i další věc. Totiž vše, co jsem opravdu chtěl, jsem se naučil sám. Polštinu, lužickou srbštinu, rusínštinu, nebo hrát na harmoniku. A jsem si téměř jist, že tato schopnost souvisí právě s mou funkcí mozku. Jeden z možných příznaků ADHD totiž je, že když vás něco zaujme, úplně se do toho ponoříte. Pravdou je však i to, že jsem měl, a nejen v těchto činnostech, vždy podporu rodičů. A to u nevidomých dětí nemusí být vždy samozřejmost. Myslím, že kdybych vám tohle o sobě neřekl, rozhovor by byl „polovičatý“. Upřímně, jsem zvědavý, a zároveň se trochu obávám toho, jak na něj budou lidé reagovat. A když jsem poznal, jak „sám sebe osedlat“, plánuji i studium doktorské. Hodlám se v něm zabývat mezislovanštinou, tématem či jazykovým projektem, ve kterém působím už nějakých 10 let. Jde o umělý jazyk, který vytvořil Čech a polsky hovořící Holanďan. Měl by mu rozumět každý, kdo umí nějaký slovanský jazyk. Zda to není podobný projekt jako Esperanto? Tomu se musíte naučit. Ale pokud jako Slovan uslyšíte mezislovanštinu, budete jí z 90 procent rozumět a pochopíte kontext. „Medžuslovjansky jest jezyk, razumlivy priblizno vsim slovjansko govorečim ljudam bez prědhodnogo učenja.“ Pokud tímto jazykem však chcete hovořit, naučit se ho musíte. Letos v Poznani otevřeli magisterský obor „Geoslavistika“. A v něm se mezislovanštině budu moci věnovat. To je pro mě velmi důležitý životní bod, zajímavé téma a doufám, že do něho vnesu nový příspěvek. Vědci slavisté se na nás zatím dívají přes prsty. Jsem tedy zvědav i na to, zda děláme něco tak specifického, nebo oni nepřijímají nový pohled. Rád cestuji. Hlavně tam, kde už někoho znám. Na nová místa sám nejezdím. S navigací bych si na to asi troufl, ale nemám k tomu důvod. Mí polští nevidomí přátelé se ale vydávají i do neznáma a pak se na cestu ptají kolemjdoucích. Dokonce i na to, zda by je kousek nedoprovodili. Musím říci, že je obdivuji. Když cestuji, důvěřuji. Bohu či osudu, že se ve zdraví dostanu tam, kam chci. Že mě nic neporazí a nic na mě nespadne. Jinak bych cestovat nemohl. Myslím, že dost nevidomých má právě tuto bariéru. Pocit, že nevědí, co je na cestách čeká. Donedávna jsem se přátelil i s vidící ženou. Oba jsme však měli vlastní problémy a vztah nám nevydržel. Dnes, když více pracuji sám se sebou, bych jí možná porozuměl. Kdo ví? Do budoucna chci úspěšně dokončit doktorské studium i pořádně se naučit bulharsky a chorvatsky. A zaměstnání? Přemýšlím o zákaznické podpoře u česko-polské firmy. Z polštiny bych mohl i ústně tlumočit. Už jsem si to i vyzkoušel. Člověk přitom musí mluvit velmi slušně i česky, což není pro každého samozřejmost. Ale vládnu i angličtinou, němčinou, italštinou a z rádia jsem se naučil i rusínštinu, dolní a horní lužickou srbštinu. Ano, jde o dva podobné jazyky. Když jsem je uměl, odjel jsem na roční stáž do Lipska a dokonce získal stipendium. Dnes tak z horní do dolní lužické srbštiny a naopak mnohé texty překládám. A pokud narazím na nové či speciální slovíčko, mám na pomoc i text německý. Možnost pracovat se mi nabízí i v  rádiu, které vzniká na česko polsko německém pomezí, v Euroregionu Nisa. Jeho majitel hodlá zaměstnat i několik nevidomých. Vidím to trochu černě, neboť frekvenční pásmo v tomto pohraničí je přeplněné. A pak, lidé poslouchají hlavně známá rádia. Ale pokud to vyjde, do téhle práce skočím po hlavě. Hovořím všemi vysílacími jazyky a mohl bych mít i svůj autorský pořad. Třeba právě v lužické srbštině. Tak uvidíme, zda je dnes na něco tak nového vhodná doba. Je zkrátka třeba trefit se do vkusu posluchačů. tyflorádio pro Česko, Polsko a Německo se střídáním jazyků? Takové by mohlo vysílat i pro Rakousko, Švýcarsko, Lucembursko a Slovensko. A to je už velmi mnoho potenciálních posluchačů. Ale více se mi líbí právě myšlenka Euroregionu Nisa. V téhle souvislosti chci zmínit i hudbu. Hrát na piano jsem se učil už ve školce. Nejprve u nevidomé učitelky, později na Konzervatoři Jana Deyla. S profesorem, který mimochodem pochází z Wroclawi a hodně mi vyprávěl i o Polsku a jeho zpívané poezii. Je podobná, jakou u nás zpívají Zuzana Navarová, Radůza, skupina Čechomor či Hradišťan. Jen polské texty mi připadají poněkud poetičtější. V Polsku i občas vystupuji, jako host na poetických večerech. Obvykle zpívám a hraji na harmoniku. Mám ji po dědovi. Začínal jsem hrát na klávesy, to když měl děda nástroj na sobě. Basové knoflíky jsem se později naučil ovládat samostatně. Občas hraji i na melodiku, klávesovou foukací harmoniku. Dalším mým hudebním vláknem je česká kapela „Czardashians“, v níž hrajeme balkánskou, ale i slovenskou či romskou lidovou a etnickou hudbu. Já opět na harmoniku. Skládání hudby? Myslím, že jsem schopen slušně zpracovat zajímavou melodii. Text ale určitě ne. V  Karlových Varech jsem vystupoval na Mezinárodním filmovém festivalu, s písněmi Zuzany Navarové. Hrál jsem i v divadle Semafor. K tomu mě přivedli mí čeští prarodiče. Jejich a dnes i mým přítelem je Jaroslav Dušek, a ten si mě pozval jako pianistu, když byl sám hostem v Semaforu. Poté jsem tam dva roky hrál na vánočních představeních. Bylo velmi milé, když mě Jiří Suchý chválil za mou hru na piano a nikdy nezmínil to, že jsem nevidomý. Jenže já bych raději stálou práci. A život umělce stálý není. A tak mě v té době přešly i iluze být hudebníkem. Hudba je dnes i přesto mými „zadními vrátky“, kdyby bylo nejhůř a já dlouho neměl práci. A klidně by mohlo jít i o pouliční hraní. I tato jistota je pro mě určitou oporou. O tom, co je pro mě důležité, jsem psal i v jedné slohové práci. Jsou to dvě věci, jistota a důvěra. Má důvěra k jiným i to, že důvěřuje někdo mně. S Robertem Lombinem hovořil Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně právní poradny 11/2024 Nové trendy v péči o nezletilé děti V souvislosti s rozvodovým řízením rodičů s nezletilými dětmi se mi dostala do ruky pozvánka Okresního soudu v Litoměřicích k „edukaci rodičů“ na termín předcházející samotnému ústnímu jednání soudu. Píše se tu: „Účelem edukace je předání podstatných a ucelených informací rodičům zahrnujícím mimo jiné vliv rozpadu jejich vztahu na osobnost dítěte, jeho prožívání a celkové rodinné vztahy. Rodiče obdrží informace o způsobu prožívání rodičovského konfliktu dítětem i jeho nutném a přiměřeně věku vhodném zapojení do rozhodování o uspořádání svých budoucích vztahů. Dále budou seznámeni s možnostmi úpravy poměrů k nezletilým dětem, budou jim poskytnuty obecné informace o způsobu určování odpovídajícího výživného, rodičovské odpovědnosti, formách péče, procesu či principech soudního rozhodování. Získají tak relevantní informace, které jim napomohou se lépe zorientovat v celém soudním řízení, vyvrátit některé všeobecně rozšířené mýty a polopravdy, jež ohledně rozhodování o péči, výživném, styku a dalších otázkách panují, a navýšit kompetenci rodičů tak, aby o budoucím uspořádání života svého dítěte rozhodovali v jeho nejlepším zájmu. Upozorňujeme Vás, že edukaci není možné absolvovat v zastoupení, je třeba Vaše osobní účast. Edukace probíhá bez účasti dětí a trvá přibližně jednu hodinu.“ I když zrovna v tomto případě zatím nehrozí mezi rodiči neřešitelný konflikt, ten se může vždy rozhořet a je třeba mu předcházet už v zárodku. Proto některé české soudy začaly uplatňovat takzvanou cochemskou praxi. Tehdejší předseda Okresního soudu v Novém Jičíně, který s ní v roce 2016 přišel jako první, prohlásil, že jeho soud zkrátka nerozhodne, dokud se rodiče napřed neformálně nedohodnou. Wikipedie uvádí, že cochemská praxe vznikla roku 1992 v kraji Cochem-Zell v německé spolkové zemi Porýní-Falc a postupně se rozšířila do dalších spolkových zemí, Británie, skandinávských zemí a třeba až do Japonska. Znamená spolupráci všech profesí a institucí, účastnících se rozvodového řízení. Všichni účastníci sporu, právní zástupci, odbory péče o děti, soud a soudní znalci se snaží rodiče dovést k dohodě na péči o jejich děti, kterou rodiče sami nebo s jejich pomocí sestaví, oba ji akceptují a následně dodržují. Sledují přitom jediný cíl, kterým je skutečné dobro dítěte a jeho právo na oba rodiče. V dohledné době, snad už od ledna 2025, se má změnit občanský zákoník v části týkající se mimo jiné výkonu rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství. Návrh škrtá celé dosavadní znění § 907, který rozlišuje péči jednoho z rodičů, střídavou péči a společnou péči, a má znít takto: (1) Dohodnou-li se na tom rodiče, soud rozhodne, že dítě zůstává v péči obou rodičů, aniž by určoval rozsah péče o dítě každého z nich. (2) Nerozhodne-li soud podle odstavce 1, určí rozsah péče o dítě každého z rodičů, a to s uvážením zájmu dítěte. (3) Je-li to nutné v zájmu dítěte, může soud určit podmínky péče rodiče o dítě, zejména místo, kde smí či nesmí rodič o dítě pečovat, nebo osoby, které smějí, popřípadě nesmějí být při péči přítomny. (4) Je-li to nutné v zájmu dítěte, může soud upravit nepřímý styk rodiče s dítětem nebo právo rodiče na informace o dítěti po dobu, po kterou o dítě pečuje druhý rodič, popřípadě určit i podmínky tohoto styku. Podle šedé teorie tak mají být oba rodiče považováni za rovnocenně pečující. Jak to ale bude ve skutečnosti v zelené praxi života, ať již cochemské či necochemské, se ještě ukáže. Postižení odměny osoby poskytující pomoc příjemci příspěvku na péči … může nastat, když má o peníze z této odměny zájem někdo třetí. Mohou to být věřitelé v insolvenčním řízení, bývalý partner kvůli výživnému na dítě nebo finanční úřad. Samotný příspěvek na péči samozřejmě v exekučním a insolvenčním řízení srážkami postihnout nelze. Podle zákona o sociálních službách příspěvek výslovně nepodléhá výkonu rozhodnutí a nemůže být předmětem dohody o srážkách. Ovšem je-li dlužník osobou pečující o osobu pobírající příspěvek na péči – tzv. poskytovatelem pomoci – a tento příspěvek je mu vyplácen v souladu s jeho účelovým určením jako odměna za péči, podle názoru některých insolvenčních správců ztrácejí tyto peníze charakter sociální služby respektive dávky a stávají se příjmem dlužníka. Je totiž třeba rozlišit, kdy je příspěvek vyplacen tomu, kdo si za něj má zajistit poskytování péče, a kdy je tento příspěvek následně využit jako odměna poskytovatele pomoci. Podá-li předlužený poskytovatel pomoci návrh na oddlužení, má být tento příjem součástí příjmů tvořících základ pro výpočet částky postižitelné v insolvenčním řízení. Soudní praxe však v této otázce není jednotná. Například podle rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci z roku 2022 příspěvek na péči neztrácí charakter příspěvku na péči ani vyplacením poskytovateli pomoci a zůstává stále nepostižitelný. Jiné rozhodnutí téhož soudu z roku 2009 naproti tomu uvádí, že „je-li příspěvek vyplácen příjemcem příspěvku tomu, kdo o osobu oprávněnou pečuje, nejde již o příjem osoby oprávněné, ale osoby, která poskytuje péči. Vyplatí-li osoba oprávněná v souladu se svou zákonnou povinností příspěvek osobě, která o ni pečuje, jde o příjem této pečující osoby, která již není tímto způsobem chráněna. Příjem osoby, která péči zajišťuje, již není účelově vázán a podléhá výkonu rozhodnutí, je proto možné jeho použití k plnění splátkového kalendáře v oddlužení.“ A teď babo, raď. Pro právní jistotu těch, kterých se to týká, by bylo třeba, aby o tom jednoznačně rozhodl vyšší soud. Příspěvek na péči také logicky nelze započítat jako příjem při stanovení výživného. Podle analýzy ministerstva spravedlnosti se však zvláštní nedotknutelné postavení příjemce příspěvku na péči automaticky nevztahuje na poskytovatele pomoci. Na odměnu poskytovatele pomoci lze nahlížet jako na příjem, a lze tedy z něho určit i výživné. Soud musí vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem. Jsou situace, kdy se na péči podílí více poskytovatelů pomoci (např. kombinace pečujícího z řad rodiny a pečovatelská služba) a příspěvek je rozdělen. V takovém případě je samozřejmě možné za příjem pro účely výživného považovat jen takovou částku, která odpovídá reálně vyplacené odměně za péči. Soud by měl dbát také na to, zda se jedná skutečně o celoroční každoměsíční příjem, protože v souvislosti s dočasnou změnou péče, například při hospitalizaci osoby se zdravotním postižením, nemusí být příspěvek příjemci vyplacen a odměna z něj tak nebude vyplacena poskytovateli pomoci. Jasně mluví jen zákon o daních z příjmů. Od daně je osvobozen příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči, do výše poskytovaného příspěvku, je-li tato péče vykonávána fyzickou osobou, u níž se nevyžaduje registrace podle zákona upravujícího sociální služby; jde-li však o péči o jinou osobu než osobu blízkou, je od daně měsíčně osvobozena v úhrnu maximálně částka do výše příspěvku pro osobu se IV. stupněm závislosti. Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová # OD NAŠICH ČTENÁŘŮ: Kurz sebeobrany pro nevidomé a slabozraké V Mariánských Lázních se ve dnech 10. a 17. září uskutečnil speciálně upravený kurz sebeobrany pro zrakově postižené. Instruktor bojového umění KRAV MAGA pan Miskolczi nás nejdříve informoval jak o teoretických, tak i o praktických možnostech sebeobrany. V tělocvičně penzionu Zlatý lev jsme si pod odborným dohledem instruktora procvičovali jednotlivé úchopy při napadení či obtěžování útočníkem, simulovali jsme tak různé taktiky obrany před okradením, napadením nožem, násilným odtažením do auta či škrcením. Kromě těchto obranných úchopů jsme využili možnosti úderů do obdélníkové či obličejové lapy (ruční kožená cvičná matrace), pro nácvik obrany byl k dispozici i velký simulační nůž. Zajímavou obrannou pomůckou byl i „kubotan“, malý plastový válec či tyčinka, sloužící k sebeobraně. Vyzkoušet jsme si mohli i práci s teleskopickým obuškem, používaným obrannými složkami. Součástí kurzu byla i práce s pepřovým sprejem, upraveným též potřebám nevidomých a slabozrakých, při nácviku se zároveň použila bezpečná sprejová modifikace doplněná svítilnou. Náš kurz sebeobrany byl pro klienty TC Cheb zdarma, neboť tento projekt je spolufinancován MAS 21 Chebsko. Na závěr obdrželi všichni účastníci praktický dárek ve formě funkčního pepřového spreje! Domů jsme se rozcházeli s přáním tento kurz v budoucnu zopakovat, abychom si získané rady i dovednosti lépe zafixovali pro případ nenadálé nutnosti použití. Emil Miklóš # SOUTĚŽ VE ČTENÍ A PSANÍ BRAILLOVA PÍSMA: Nejúspěšnější „braillisté“ v celostátním finále V sobotu 12. října proběhlo v Praze finále celostátní soutěže ve čtení a psaní Braillova písma, kterou pravidelně připravuje redakce Zora spolu s vedením SONS a dalšími odděleními. Soutěž se tradičně koná každé dva roky a finálovému klání předcházejí regionální kola. Ti nejlepší z jednotlivých regionů pak postupují do zmíněného finále. Letos se soutěž poprvé konala v prostorách školy pro nevidomé a slabozraké na Náměstí Míru v Praze. A nebyla to jediná premiéra letošního klání, poprvé v historii byla zařazena technická disciplína Psaní Braillovým písmem na displeji chytrého mobilu. Ale vezměme to od začátku. V regionech letos zájem o soutěž poněkud poklesl, účast byla slabší možná i proto, že se některým nehodilo načasování konání místních kol. I přesto – a i když někteří museli svoji účast zrušit pro nemoc – se ve finále sešlo celkem 27 soutěžících. Už v pátek proběhla v prostorách školy tisková konference, na které jsme připomněli sbírkové dny Bílé pastelky, ale také blížící se dvousetleté výročí používání Braillova písma. Letošní finále soutěže se dá označit za jakéhosi předskokana před událostmi, které se budou konat v příštím, jubilejním roce. Výhodou prostor školy byla mimo jiné i možnost ubytování přímo na místě, čehož využili hlavně ti, kteří přijeli z větší dálky. Sjíždět a scházet jsme se tedy začali už v pátek odpoledne. Centrem všeho dění byla aula v prvním patře školy s pódiem a klavírem, ve které se v sobotu po deváté hodině začali scházet soutěžící se svými průvodci. Kdo průvodce neměl, mohl požádat o doprovod ze zastávky MHD nebo z nádraží a kdykoliv se mohl obrátit na dobrovolníky, kteří byli na místě k dispozici po celou dobu. Patří jim náš dík, starali se pečlivě o to, aby se lidé v neznámém prostoru neztráceli, aby měli stále co pít a jíst, zkrátka aby se cítili pohodlně. V zadní části auly se před zahájením připravili vystavovatelé, kteří tuto akci podpořili finančně nebo věcnými dary. Každý si tak mohl ve volném čase prohlédnout pomůcky z nabídky společností Galop a Spektra, Hmatáky od sdružení Atelion a zábavné i praktické výrobky z nabídky prodejny tyflopomůcek. V 10.00 se na pódiu ujal slova prezident SONS ČR Luboš Zajíc, který soutěž zahájil. Po něm všechny přivítaly šéfredaktorka Zory Daniela Thampy a její zástupkyně Katka Rovenská. Nepřišli jsme kvůli dlouhým projevům, proto se po několika slovech na úvod a praktických informacích začalo bez otálení soutěžit. Disciplín bylo tentokrát sedm. Vedle dvou kategorií ve čtení, psaní na tabulce, na Pichtově stroji a na počítačové klávesnici to byla po několika letech opět i práce s braillským řádkem a úplně nově již zmíněné psaní Braillovým písmem na displeji chytrého mobilu. Každou disciplínu řídili a hodnotili dva rozhodčí, u technických disciplín to byli pracovníci Tyflokabinetu, u těch tradičních zaměstnanci a externí pracovníci redakce. Po poledni se soutěžící s asistenty pustili do konzumace pizzy a rozhodčí do sčítání a odčítání přečtených a napsaných znaků. Oblíbenou speciální disciplínou pro vybrané jedince z řad organizátorů pak bylo závěrečné vpisování jmen na předtištěné diplomy, které se provádí jednak propiskou, jednak na „pražské“ tabulce. Vše se stihlo téměř na minutu přesně, slavnostní předání cen začalo pět minut po čtrnácté hodině. Na účastníky čekalo milé překvapení, ceny jim předala herečka paní Renata Wolfová, jejíž hlas mnozí znají z nahrávek audioknih a časopisů. A téměř na poslední chvíli dorazil i ředitel Nadačního fondu Českého rozhlasu pan Jiří Váňa. Každý účastník dostal taštičku s drobnými pozornostmi, vítězové samozřejmě ještě jednu větší za skvělý výkon a k tomu diplom. Některé zjevně nejvíce potěšilo osobní setkání a podání ruky s paní Wolfovou, která byla z radostných reakcí mile překvapena a i trošku dojata. Není možné vyjmenovat všechny, kdo se podíleli na organizaci a průběhu akce, darovali občerstvení, ceny a dárky pro soutěžící. Dík patří Katce Rovenské, která celou akci koordinovala, vedení SONS za zajištění místa konání, Ireně Hořejší, nové vedoucí oddělení PR a fundraisingu a zkrátka všem za obrovský kus práce a za dobrou náladu, která utvářela příjemnou atmosféru po celou dobu soutěže. # Výsledky soutěže Samozřejmě blahopřejeme těm nejlepším, rádi bychom ale zdůraznili, že smyslem této soutěže je vedle sportovního napětí podpora používání Braillova písma. Věříme, že za dva roky bude účast v regionálních kolech o něco vyšší a mladší generaci snad může motivovat i možnost zasoutěžit si v psaní na mobilním telefonu. A zde již jistě netrpělivě očekávané výsledky: Čtení Braillova písma – kategorie A (nevidomí, kteří se učili Braillovo písmo na ZŠ, čtou předložený text na čas s přičtením trestných sekund za chyby, uveden počet minut a sekund) 1. Jaroslava Dvořáková – 1:56 2. Petra Dienerová – 2:12 3. Miloslava Peterková – 2:19 4. Tomáš Vrchlavský – 2:22,44 5. Tadeusz Karaš – 2:23 6. Jakub Sedlář – 2:29 7. Vojtěch Šmiro – 3:54 8. Monika Brožková – 3:55 9. Michal Simon – 4:07 10. Ladislava Svobodová – 10:10 Čtení Braillova písma – kategorie B (nevidomí, kteří se učili Braillovo písmo v dospělosti, hodnocení viz výše u kat. A) 1. Iva Voleská – 2:13 2. Emil Miklóš – 2:19 3. Jiřina Divišová – 2:20 4. Simona Sedláková – 4:15 Psaní na Pichtově psacím stroji (počet úhozů napsaných za 2 minuty po odečtení znaků za chyby) 1. Petra Dvorská – 339 2. Miroslava Pillařová – 276 3. Petra Dienerová – 215 4. Jaroslava Dvořáková – 212 5. Dominik Vanko – 203 6. Jiří Holzinger – 201 7. Ondřej Zelenka – 196 8. Jitka Coufalová – 192 9. Simona Sedláková – 142 10. Emil Miklóš – 126 11. Monika Brožková – 115 Psaní na tabulce (počet znaků napsaných za 2 minuty po odečtení znaků za chyby) 1. Tadeusz Karaš – 117 2. Monika Brožková – 63 3. Helena Klimová – 47 4. Simona Sedláková – 46 5. Ladislava Svobodová – 42 6. Petra Dvorská – 36 Psaní na počítačové klávesnici (počet úhozů napsaných za 2 minuty po odečtení znaků za chyby) 1. Vojtěch Šmiro – 798 2. Petra Dvorská – 656 3. Ondřej Zelenka – 586 4. Petra Dienerová – 525 5. Simona Sedláková – 470 6. Jitka Coufalová – 461 7. Jiří Holzinger – 349 8. Olga Parkosová – 335 9. Monika Brožková – 277 10. Jaroslava Dvořáková – 257 11. Tomáš Vrchlavský – 244 Práce s Braillským řádkem (umístění dle součtu bodů získaných ve třech úkolech) 1. Petra Dvorská 2. Jakub Blažek 3. Ondřej Dvorský Psaní v Braillově písmu na displeji chytrého mobilu (počet znaků napsaných za 2 minuty po odečtení znaků za chyby) 1. Jakub Blažek – 442 2. Tomáš Hromádka – 411 3. Martin Hrtús – 390 4. Petra Dvorská – 302 5. Jakub Sedlář – 292 6. Jan Šnyrych – 233 7. Ondřej Dvorský – 207 # POZVÁNKY A INFORMACE: Tyfloart 2024 – 4. díl Milí čtenáři Zory, přicházíme za vámi po čtvrté a tentokráte již naposledy. A pojďme na to rovnou od podlahy, nebo spíše od přízemí a pusťme se do ožehavé debaty, co jest vhodné a co není. Až přijde čas, všichni obdržíte pokyny na cestu, ve kterých bude dopodrobna vylíčeno, jak se na festival dostanete a další důležité informace vč. přesného programu. Pojedete-li na festival vlakem, nabízí se vám dvě možnosti. Přijet přímo do Sezimova Ústí a od vlakové stanice jíti pěšky (cca 500 m). Nevýhodou je, že většina vlaků v této stanici nestaví. Pokud však zvolíte jako výstupní stanici Tábor a pak přestoupíte na MHD (č. 11, 13, 50), zaveze vás autobus přímo k hotelu (cca 100 m – zastávka „Sezimovo Ústí – Kovosvit“). A navíc v Táboře staví všechny vlaky vč. expresů. Ať už zvolíte jakoukoliv cestu, věříme, že nakonec se všichni sejdeme na recepci hotelu. Zde na vás již budou čekat nejenom recepční, ale též naši usměvaví dobrovolníci, kteří předají každému obálku. Nebojte, o žádný úplatek se jednat nebude, ale naopak důležité písemnosti zde najdete. Např. stravenky a vouchery, informace i kontakty a další. Následně vám bude vydán od pokoje klíč a show může začít. A jak je to s konzumací a platbou nápojů během festivalu? Poté, co se usadíte, a po chviličce strpení, se k vám personál hotelu přiřítí a vaši objednávku vyřídí. Platba na místě konání programu bude probíhat pouze v hotovosti, a to ihned po obdržení objednaných nápojů. Nezapomeňte si tedy vzíti trochu bankovek a mincí. Pokud by přece jenom došlo k tomu, že zmíněná platidla vám dojdou, máte dvě možnosti. Buď sejít dolů na recepci a tam zaplatit útratu kartou, anebo si prostě v bankomatu vyzvednout chybějící hotovost. A co na sebe? Pánové ve fraku přijít nemusí, přesto věříme, že nevezmou si tepláky s několika otvory a na nohy si nenamontují dědečkovy bačkory. A dámy? Ale co vám budeme radit, stačí si na Špačkovu etiketu do „kátéenky“ zajít. Další věcí, která je s listopadem spjatá, jest kromě padajícího listí také příchod různých virových onemocnění. Velice apelujeme na váš zdravý rozum a soucit se staršími účastníky, abyste v případě nemoci raději zůstali doma. My se samozřejmě pokusíme vám větší část zaplaceného vložného navrátit. Pokud by přece jenom někdo tak nezodpovědný byl a mezi námi se s příznaky chřipky objevil, zavoláme si pana primáře Sovu včetně jeho kolegy doktora Cvacha a ti rozhodnou o klidovém režimu v pohodlí domova. Nu a teď už se věnujme příjemnějším záležitostem, jako například, kdo se nám v sobotu na obou hlavních scénách představí? Kompletní výčet jmen naleznete v podrobném programu. Už nyní se ale můžete těšit na zpěv (sólisté, pěvecká dua či tria anebo přímo pěvecký sbor), na instrumentální provedení klasických i moderních skladeb (flétna, klarinet, saxofon, klavír), na díla čtená (recitály, literárně dramatická vystoupení). A večer samozřejmě nebude chybět hudba k tanci. A nyní vám ještě dlužíme nějakou tu informaci o Elvisovi. Náš Elvis hovoří plynně česky, umí hrát na housle, na klavír a samozřejmě na kytaru. Milovníci muzikálů jej mohli zahlédnout v představení Láska nebeská či Muž se železnou maskou. Úspěšně se věnuje i vlastní tvorbě. A především bravurně imituje Elvise Presleyho. Nyní již nezbývá, než si zabalit a na festival za zážitky vyrazit! Těšíme se na vás! Hanka a Jiří SONS Tábor # Odpoledne se Zorou v listopadu Milí čtenáři a příznivci, zveme vás na listopadové Odpoledne se Zorou, které proběhne jako již tradičně druhé úterý v měsíci. Radost tentokrát uděláme těm, kteří se zajímají o přírodu, a to hlavně o podmořský život. Naším milým hostem bude pan Karel Koláček, znalec mořské fauny a dlouholetý přední člen Klubu sběratelů lastur. Jeho členství v tomto klubu je pro nás obzvlášť důležité. Znamená totiž, že pan Koláček vlastní tisíce schránek plžů a mlžů a přinese s sebou spoustu zajímavých ukázek. Také rádi sledujete pořady o přírodě a vaše fantazie při nich jede na plné obrátky? Toto setkání možná odhalí skutečnost, že naše fantazie na tvořivost přírody nestačí. Máte příležitost přesvědčit se vlastním pohledem i dotekem, jak velká je kreativita přírody. Pokud jste u moře už lecjaké mušle viděli, bylo to pravděpodobně několik nejdostupnějších druhů. Nyní máte možnost osahat si i druhy vzácné, ale hlavně tvarově i barevně zajímavé, rozmanité a krásné. Těšit se můžete samozřejmě i na zajímavé povídání. Mnohá tajemství mořských hlubin člověk odhalil a život i nenápadných živočichů je často překvapivý. Pan Koláček má nejen znalosti z této oblasti, ale i obrovské nadšení, které dokáže předávat dál. Kdy: V úterý 12. listopadu 2024 od 15.00 do 17.00 Kde: Klubovna SONS ČR, z. s., Krakovská 21, 110 00, Praha 1. Počet účastníků je omezený. Proto pokud máte o setkání zájem, přihlaste se co nejdříve na e-mail: zora-objednavky@sons.cz nebo na tel.: 221 462 472 Srdečně zvou pracovníci redakce Zora # SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže Minule jste soutěžili o 3x CD s písničkami z muzikálu Srdcový král, který se hraje v divadle Kalich. CD do soutěže věnovala společnost Hamlet Production, a.s. A jaké byly správné odpovědi na soutěžní otázky? OTÁZKA 1 Který z uvedených výrazů se do skupiny výrazů nehodí, jeho význam je nesmyslný? d) slepé zuby OTÁZKA 2 Jak se jmenuje výstava obrazů a janter Zlaty Zumrové, která se koná v rámci 30. ročníku festivalu Dny umění nevidomých v Týnské literární kavárně v Praze? a) Putování do vnitřního vesmíru OTÁZKA 3 Kdo je autorem citátu: „Mezi slepými jednooký králem“? b) Erasmus Rotterdamský OTÁZKA 4 Kdo byl hostem zářijového Odpoledne se Zorou? d) Jaroslav Svěcený Z došlých odpovědí jsme vylosovali 3 výherce. Jsou jimi: Kročilová Marie (Kroměříž), Bauerová Šárka (Opava) a Zemanová Marta (Zlín). Všem výhercům gratulujeme! Ceny zašleme poštou. Uzávěrka soutěže z minulého čísla, kde hrajeme o 3x Přírodní Konjac houbu od společnosti TianDe, je 10. 11. 2024. Znamená to, že stále můžete posílat své odpovědi. Vyhlášení správných odpovědí a výherců se dozvíte příště. # Nová soutěž OTÁZKA 1 Jaký je význam rčení "Oko za oko, zub za zub"? a) kdo se naparuje, ten nakonec zle dopadne b) míra odplaty (pomsty) stejná jako škoda způsobená poškozenému c) lidé mají tendenci zapomínat na věci, které nejsou bezprostředně viditelné  d) dva lidé mluví o rozdílných věcech, ale myslí si, že mluví o tom samém OTÁZKA 2 Kdy slavíme Světový den zraku? a) druhý čtvrtek v říjnu b) první pondělí v lednu c) druhé úterý v listopadu d) druhou neděli v září OTÁZKA 3 Co je to presbyopie? a) vetchozrakost b) vrozená anomálie duhovky c) odchlípení sítnice d) dalekozrakost OTÁZKA 4 Co znamená „slepá mapa“? a) mapa pro nevidomé b) mapa pokladu c) mapa s chybnými popisky d) druh mapy bez slovního popisu Své odpovědi do nové soutěže posílejte do 6.12.2024 na adresu: redakce Zora, Krakovská 21, 110 00, Praha 1 nebo na e-mail: zora-objednavky@sons.cz . Při zaslání odpovědí, prosím, uveďte, že se jedná o odpovědi ze soutěže časopisu ZORA. A o co budeme soutěžit tentokrát? Pokud správně odpovíte alespoň na tři ze čtyř soutěžních otázek, budete zařazeni do slosování o 3x sluneční brýle od společnosti Optik Naome. A ještě upozornění. Pokud se soutěže chce zúčastnit kdokoli, kdo není předplatitelem Zory (například si časopis půjčuje), může odpovědi poslat, ale do slosování jeho jméno nebude zařazeno. Výhry v soutěžích jsou formou benefitů pro čtenáře, kteří si časopis předplatili.