ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 108, číslo 15, srpen 2024 Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Redakce: Šéfredaktorka: Daniela Thampy Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Martina Policarová, PhDr. Václav Senjuk, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektor: Václav Senjuk Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 120 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM UDÁLOSTI Kalendárium Přehledně Ceny SONS 2024 (I. část) NEKROLOG Odešel Benjamin Levíček ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace ze Sociálně právní poradny INFORmACE A POZVÁNKY Tyfloart 2024 - 1. díl TyfloBrno 2024 – soutěž v POSP NAPSALI JSTE NÁM Tyflolympiáda 2024 SPORT Společná olympiáda dětí a mládeže V Kambodži se neztratili SOUTĚŽ Výsledky soutěže Nová soutěž # ÚVODEM Někteří věří, že vesmír, příroda a člověk jsou výsledkem náhodné hry částic, někomu atomová prací pračka nedává smysl a je mu bližší poněkud spirituálnější pohled na život. O tom, jestli funguje telepatie, lze vést dlouhé diskuze, při nichž se všichni snad nikdy neshodnou, podobné nehmotné procesy se těžko dokazují. Přesto ale máme snad všichni nějakou zkušenost s tím, že se v určité době některá témata vynořují častěji než jindy, jejich výskyt zhoustne. Otázkou je, zda je to tím, že se na tyto oblasti zaměří naše mysl a začneme si jich více všímat, nebo se opravdu objevují v naší bublince častěji. Opět otázka, na kterou ještě nikdo s jistotou neodpověděl. V praxi to není rozhodující, důležité je, že si téma získalo naši pozornost. A moji pozornost v poslední době často přivolává téma „jednotlivec a společnost“. Přesněji řečeno – jak člověk působí na své okolí prostřednictvím chování, oblečení, vyjadřování atd. Nedávno jsem se zúčastnila projektu zabývajícího se neverbálním projevem nevidomých. Vedle toho jsem vedla několik nezávislých diskuzí o tom, jak nevidomí vnímají sebe, jak se do značné míry ve svých projevech drží zpátky. Na druhou stranu je nemalá skupina těch, kteří jdou právě opačným směrem, ve svém sebevyjádření nemají téměř žádné zábrany a nerespektují někdy ani ty nejběžnější konvence. A do toho přišlo poslední Odpoledne se Zorou, jehož hostem byl pan Ladislav Špaček, jenž se vedle mnoha dalších oblastí zabývá etiketou. Důrazu tak nabyla otázka, do jaké míry se držet konvencí a předpisů, a kdy se pro člověka stávají tlumičem jeho osobitosti. Odpověď není snadná, určitě ale neuškodí držet se jistého minima. Například o tom, že do Národního se nechodí v teplákách, jistě slyšel každý, tady to na nevidomost neukecáme. To, že deodorant je fajn, také všichni víme, je ale doplňkem, nikoliv náhradou čisté vody. V těchto případech jízda proti proudu naši originalitu a oblíbenost skutečně nezvýší. Není mým záměrem moralizovat a právě vám, milí čtenáři, není jistě třeba něco takového říkat. Pro zájemce o jemnější rozlišování vřele doporučuji záznam z besedy s panem Špačkem, který bude zveřejněn v audio podobě v zářijovém čísle Naší šance. Videozáznam k dispozici nebude, což je možná škoda. I tady bychom totiž našli ukázky přístupu, se kterým se ani na neformální akci tohoto druhu jaksi nepočítá… K odpovědím na výše položené otázky jsem nedospěla, základem ale může být minimum upjatosti a maximum ohleduplnosti. Krásné letní dny za celou redakci přeje Daniela Thampy # UDÁLOSTI: Kalendárium Srpen je měsícem zralosti, sklizně a vděčnosti. Pro naše předky to byl ale i čas utužování mezilidských vztahů a spolupráce. Tahle schopnost táhnout za jeden provaz by mohla inspirovat i nás. Zamysleme se, kdy jsme udělali něco pro dobro ostatních, kdy jsme někomu s něčím pomohli. Pomoc přece přináší do života radost! Za co lidé děkovali? Za úrodu a sklizeň. Jedny z nejdůležitějších oslav roku tak byly dožínky. Při nich ženci ozdobili poslední snop a na žebřiňáku ho slavnostně vyvezli z pole. Z klásků obilí pletla děvčata dožínkové věnce, do nichž zaplétala kvítí, myrtu, jeřabiny i koláčky. Nejkrásnější děvče pak předalo věnec hospodáři a mohlo se začít slavit. Hospodář věnec uchoval až do Štědrého dne, kdy se stal součástí slavnostní tabule. Poté se roztrhal, slámou se nakrmil dobytek a zrní z klasů se na jaře přidalo do osiva. Osobnosti našeho světa pravidelně navštěvujeme v „Tyflopedickém lexikonu jmenném“ od Josefa Smýkala. Dnes si připomeneme vskutku silný příběh. 1. 8. 1905 se narodil český řemeslník ukrajinského původu Alexandr Ivanov. Na počátku první světové války byl těžce raněn, ztratil zrak, levou ruku, část levé nohy i paměť. Poté strávil dlouhých 7 let v nemocnicích ve Vídni, Bratislavě a Brně. Až v roce 1921 našel nový domov v Zemském ústavu pro nevidomé v Brně, kde mu jeho ředitel nechal úředně zapsat jméno Alexandr Ivanov. Mimochodem, Československý Červený kříž hledal jeho rodinu, ale vše zmizelo, i obec, ve které se údajně narodil. V brněnském ústavu získal Alexandr neúplné základní vzdělání, a ač s protézou, vyučil se kartáčnickému řemeslu. Pracovat začal v nově otevřené dílně v Chrlicích, ovšem jeho snem bylo dokázat se živit samostatně. Proto v roce 1932 i se svou nevidomou přítelkyní odešel a zavedli si soukromé kartáčnictví, nejprve v Chropyni a později v Zářičí, kde si koupili i domek. Po roce 1948 ale už takto pokračovat nemohli a vstoupili do družstva invalidů v Brně. Ivanov aktivně působil i v místní organizaci nevidomých a byl členem národního výboru. Byl prý nesmírně oblíbený, a když 21. 8. 1976 zemřel, byl mu vystrojen slavnostní pohřeb Za dalšími osobnostmi se vydejme o něco dále, až do Ameriky. A procestujeme ji důkladně, ze severu na jih. 6. 8. 1936 se ve městě Columbus v americkém státě Ohio narodil nevidomý jazzový hudebník a multiinstrumentalista Rahsaan Roland Kirk. Proslavil se hrou na množství hudebních nástrojů, hlavně na saxofon, klarinet a flétnu, ale i na vlastní a exotické nástroje, jako strich, manzello, nosová flétna, siréna aj. Někdy hrával na dva i tři nástroje současně. Kromě toho využíval i „nehudební zařízení“ jako budíky, sirény nebo část běžné zahradní hadice nazývané „černé tajemné trubky“. Svou živelnou virtuózní improvizaci na pódiu doprovázel i vtipnými glosami. V roce 1975 utrpěl velkou mrtvici, která vedla k částečné paralýze jedné strany jeho těla. Nevzdal se a pokračoval ve vystupování a nahrávání. Přitom si upravoval své nástroje tak, aby mohl hrát s jednou rukou. Zemřel na druhou mrtvici v roce 1977, ve věku 42 let, ráno po svém posledním vystoupení. Chcete sami posoudit jeho virtuozitu? Tak si poslechněte třeba „Christmass song“, „I believe in you“, „You did it, you did it“ nebo „Shaky money“. A jak se o lidi nevidomé starají v Brazílii, největším státě jižní Ameriky? 16. 8. 1885 se tu narodil Mamede Freire, organizátor péče o nevidomé. Zrak ztratil v 15 letech ve škole, když prováděl chemický pokus. Základní vzdělání tak musel dokončit v Ústavu pro nevidomé děti v Rio de Janeiru. Tady také začal pracovat a založil ústav pro dospělé nevidomé „Spencer“ i „Ligu pro ochranu nevidomých“. Jeho úsilí si všimla i brazilská vláda a pověřila ho ekonomickým vedením ústavu. Později, v roce 1927, ho pak pověřila výstavbou a technickým vedením nové školy pro nevidomé v Sao Paulu. Důvod k oslavám se najde vždy. Tak například 9. srpna oslavíme Mezinárodní den původního obyvatelstva, anglicky International day of the world's indigenous peoples. Před 30 lety ho vyhlásilo Valné shromáždění Organizace spojených národů na podporu a ochranu práv domorodého obyvatelstva. Pokud znáte třeba Ostravana, který se před 50 lety v Ostravě narodil, jeho rodiče a prarodiče také, a ani jeden z nich své město neopustil, připijte si na ně. Nebo to snad nejsou domorodci? V roce 1992 pak britský The Left-Hander's Club vyhlásil 13. srpen dnem leváků. V tento den se konají akce upozorňující na výhody a nevýhody leváctví. Patří sem sportovní zápasy leváků proti pravákům, levácké pití čaje, otevírání zátek leváckou vývrtkou, hraní hospodských her levou rukou apod. Co srpen a naše dějiny? 16. srpna roku 1744 vtrhli Prusové do Slezska a zahájili druhou slezskou válku. Byla součástí válek o rakouské dědictví, které proběhly v letech 1740 až 1748. A o co šlo? Po smrti římského císaře Karla VI. odmítli Bavoři a Sasové uznat Pragmatickou sankci, nástupnictví Marie Terezie a pruský král Fridrich II. vznesl územní nároky na Slezsko. A výsledek? Marie Terezie byla uznána jako rakouská císařovna a Slezsko připadlo Prusku. Tahle stavba měla zabránit únikům lidí. Těch touto cestou v letech 1945 až 1961 emigrovalo okolo tří milionů. Walter Ulbricht, tehdejší předseda Státní rady Německé demokratické republiky proto požadoval, aby Sovětský Svaz vojensky obsadil západní části města. Vůdce SSSR Nikita Sergejevič Chruščov to však odmítl. Nechtěl riskovat konflikt s USA. A tak se 3. srpna roku 1961 rozhodlo ohraničit západní sektory města bariérou a o 8 dnů později začala stavba Berlínské zdi. Nejdříve to byl ostnatý drát, ale už o tři dny později začal být nahrazován zdí. Měla délku 165 km, 45 km vedlo městem, zbylých 120 km tvořilo hranici mezi Západním Berlínem a Braniborskem. Západ nijak nereagoval. Ani zde nikdo nechtěl novou válku. Zeď tak i proto získala titul "železná opona". A protože o hudbě jsme dnes už hovořili, dejme si na závěr známého spisovatele. 15. srpna roku 1771 se v Edinburghu narodil Sir Walter Scott, skotský romanopisec, básník a zakladatel světového historického románu. Byl vychováván v prostředí plném starých skotských legend, což se odrazilo v jeho tvorbě. Jeho nejznámějším dílem se stal určitě román „Ivanhoe“, kterým si získal sympatie nejširších vrstev anglických čtenářů. V Knihovně a tiskárně Karla Emanuela Macana najdete kromě něho ještě román „Waverley“ a v Knihovně digitálních dokumentů i díla „Quentin Durward“ a „Rob Roy“. Ani takový velikán však neměl vždy na růžích ustláno. V útlém věku onemocněl dětskou obrnou a ochrnul na pravou nohu. A nakladatelství, jehož byl podílníkem, ohlásilo v roce 1826 úpadek. Spisovatel tak pozbyl téměř veškeré jmění, zadlužil se, a o 4 roky později se stáhl do ústraní. Antonín Vraný # Přehledně Prázdniny se nám zvolna překulily do své druhé poloviny. Jak prožívali tu první členové našich oblastních odboček? Jedni trávili čas v lázních, druzí na koncertě a třetí si zašli na vycházku do přírody a opekli si chutné špekáčky. Nemáte možnost cestovat? Tak si alespoň vyluštěte níže uvedený písničkový a pohádkový kvíz. Dnes projedeme naší republikou z východu na západ, též z Moravy do Čech. Zajímavý příspěvek z internetových médií přináší Lenka Martínková z OO Opava. Jsou tomu už čtyři roky, co Linda Albrechtová začala své zkušenosti, prožitky, strasti i radosti života se zrakovým postižením sdílet s dalšími lidmi na internetu. Co zásadního se událo za tuto dobu a co plánuje dále, se dozvíte na blindicka.com. Dva příspěvky přináší také Alena Hejčová z Metodického centra odstraňování bariér SONS. První je o "výstavě, kterou nemusíte vidět". Jmenuje se "Svět nevídaný", organizuje ji Nadační fond ČRo Světluška a společnosti Czech Photo a Canon, a díky unikátní technologii reliéfního tisku ji můžete vnímat hmatem. Výstavu najdete na prostranství u budovy Fragment Karlín do konce srpna. Velkoformátové snímky doprovází informace v Braillově písmu a QR kód, po jehož načtení chytrým telefonem se spustí web s detailním popisem obrazu. Co tu najdete? Například oceňovaný snímek posledního bílého nosorožce od Brenta Stirtona, černobílý portrét od Iana Treherneho, který začal fotit, až když přišel o zrak, nebo detailní fotografie mořského korálu větevníku během rozmnožování v umělých podmínkách. Více čtěte na magazin.aktualne.cz. Druhou informací je nabídka z Atelionu, který je součástí Střediska pro podporu studentů se specifickými potřebami ČVUT – Elza. Jde o edici hmatáků speciál, které jsou pro opravdové tyflografické nadšence. Téma prvního z nich je hmatové zpracování železniční sítě ČR. A co bude následovat? Třeba první sportovní hmaták, který přiblíží hřiště pro fotbal, hokej a tenis. Nebo plánek hlavního nádraží Praha. Pracovnice vaší OO nebo Tyfloservisu vám na požádání hmatáky předvedou, nebo si je můžete objednat prostřednictvím formuláře na stránce https://forms.gle/YctwnvnVDhM8d11N7. S ohledem na větší počet listů je tento speciál o něco dražší, zaplatíte za něj 207 Kč plus balné. V červnu navštívila členy OO Ostrava Jolana Pravdová se svým mužem, kteří jsou provozovateli zdejší farmy „Duběnka“. Představili některé své chlupaté a opeřené svěřence a velmi zajímavě hovořili o životě a práci na farmě. Na červnovém klubu vaření si členové OO Zlín připravili boršč, hustou zeleninovou polévku s červenou řepou, hovězím masem a přízdobou z čerstvého kopru a zakysané smetany. Přitom si procvičili odměřování potravin, bezpečné zacházení s nožem, škrabkou a struhadlem, zásady vaření, pečení a dušení a rovněž servírování a stolování. Členové OO Zlín si zajeli na týdenní wellness rekondiční pobyt do lázní Leopoldov. Ubytovali se v Loveckém zámečku, den začínali rozcvičkou a absolvovali několik lázeňských procedur, sirnou koupel, masáž s obkladem a pobyt v solné jeskyni. Na výlet se vypravili do zámecké zahrady a čokoládovny v Buchlovicích i do Kovo zoo ve Starém městě u Uherského Hradiště. O buchlovském kraji, jeho historii a přírodě pobesedovali se zdejším lesníkem. Další besedy byly na téma kompenzační pomůcky pro osoby s těžkým postižením zraku. Na první přijela Jindřiška Dvorská z prodejny Tyflopomůcek, druhou pak obstarali přítomní lektoři pomůcek na bázi výpočetní techniky. Dalšími aktivitami bylo procvičování jemné motoriky, představivosti, paměti, kreativity, ale také prostorové orientace v neznámém prostředí, cestování i stolování. Členové OO Kroměříž pobesedovali s hercem Pavlem Novým. Ten s nimi zavzpomínal na své dětství a podělil se o spoustu veselých historek nejen ze zákulisí natáčení legendární komedie „S tebou mě baví svět“. Ale nevynechal ani své zážitky z období, kdy v důsledku západonilské horečky prošel klinickou smrtí a po ochrnutí ho čekala dlouhá cesta k pozvolnému zotavení. Díky své vstřícnosti a vtipným reakcím vytvořil Pavel skvělou atmosféru. Kroměřížští pořádali také kreativní dopoledne. Tentokrát vyráběli záložky. Nejprve si nastříhali provázky potřebné délky a vyzkoušeli si vázání základních uzlíků. Nevidomí a slabozrací si tímto způsobem procvičili jemnou motoriku prstů a rukou, ale i paměť a zručnost. Poté už mohli začít se systematickým vázáním uzlíků, které tvoří vzor celé záložky. Tato práce byla časově náročnější, a proto ji dokončí na příštím setkání. A do Kroměříže i potřetí, tentokrát na letní odpolední klubové setkání. Uskutečnilo se v prostorách venkovní zahrádky kavárny Novákova zahrada ve Ztracené ulici. Zde si lidé u výborné kávy a domácího dezertu skvěle popovídali a naplánovali další letní aktivity. Členové OO Olomouc se ohlédli za svými květnovými a červnovými akcemi. Jako první si připomněli květnovou exkurzi do Hanáckého pivovaru, kde se kromě poznání procesu jeho výroby pivo i ochutnávalo. Následovala návštěva ornitologické stanice v Přerově a klub setkávání, který byl věnován minigolfu. Milovníci historie si přišli na své při komentované prohlídce Klášterního Hradiska, bývalého sídla premonstrátů. Navštívili tu přitom i prostory, které jsou veřejnosti běžně nedostupné. Poslední květnový týden patřil besedě členů OO s Pavlem Hekelem, hercem Moravského divadla. V červnu pak olomoučtí navštívili zámek v Moravské Třebové, kam je pozvala sousední odbočka Přerov. Následoval výlet do Botanické zahrady Rozária a setkání u příležitosti vítání léta. Tyto akce doplňovaly pravidelně probíhající aktivity jako bowling, trénování paměti, klub kutilů a salsa. Pro uživatele v Uničově a Šternberku se konalo tradiční aktivizační setkání, kde se přítomní dozvěděli i novinky z odbočky a ze sociálně právní oblasti. Kamila Hošková, předsedkyně OO Přerov, informuje o tradičním předprázdninovém posezení s uživateli a členy odbočky ve vinárně U Červené Kočky. Pozvání na něj přijal i přerovský zastupitel Pavel Košutek, který byl i hlavní kytarista a zpěvák. Na housle ho doprovodila Kamila Hošková, na kytaru František Haluzík, na dvě foukací harmoniky Miroslav Pungarát a Michal Hlaváč a na klarinet Kateřina Hrušková. Všichni si odpoledne užili, odreagovali se od všedních problémů a odcházeli s přáním zúčastnit se setkání předvánočního. Z Moravy se nyní přesuneme do Čech. Členové OO Havlíčkův Brod si v horkém červencovém odpoledni užili krásný koncert v zámečku v Petrkově na Vysočině. V rámci festivalu „Dny umění nevidomých“ tu vystoupila Ráchel Skleničková a Eva Blažková. Havlíčkobrodští nám připravili také písničkový a pohádkový kvíz. Víte například, jak bijí rožnovské hodiny? Kde potkal zvědavý hoch cikánku? Co by měl zpěvák, kdyby ty muziky nebyly? Kteří živočichové pomohli Jiříkovi najít Zlatovlásku? Nebo jak zní písnička z pohádky "Pyšná princezna"? Tyto a podobné otázky včetně odpovědí na ně naleznete na sons.cz/odbocky/aktuality. První prázdninovou středu strávily členky OO Trutnov na zdravotní vycházce kolem svého města. Jejich kroky vedly do Oblanova, dále k restauraci Severka u prvního rybníku v Dolcích, a nakonec do kempu Dolce. Tady je čekal lákavý cíl, opékání buřtů a klobásek na veřejném ohništi. Také se povídalo a vzpomínalo na staré časy, jak tohle místo vypadalo před lety a co tady kdo prožil. Byl to prý velmi příjemně strávený den, ze kterého se nikomu nechtělo vracet domů. Nezbývá tedy, než takovou akci zopakovat. Na konci června se členové OO Trutnov vypravili na výlet do Kutné Hory. Prohlédli si historickou část města, chrám svaté Barbory, katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele a hřbitovní kostel Všech svatých s kostnicí. Z dotace města Dvůr Králové nad Labem měli ve všech památkách objednány komentované prohlídky s haptickými prvky, mapami a plánky, a se svými průvodkyněmi byli velmi spokojeni. Příjemnou nadstavbou byla i možnost poslechnout si zkoušku mladých muzikantů, kteří v katedrále Sedlec trénovali na svůj večerní koncert. Opravdu zážitek, až prý mráz běhal po těle. A do Trutnova se vydejme i potřetí. A znovu to bude turistika, tentokrát osmikilometrový pochod na Jelení louky nad Pecí pod Sněžkou. Trasa vedla údolím Zeleného potoka, kde byl příjemný chládek a vanul svěží větřík. Ti, kdo na cestu v letním parnu vyrazili, rozhodně nelitovali. Odměnou jim byl odpočinek a občerstvení v boudě Jelení louky. Antonín Vraný # Ceny SONS 2024 V pražském kostele U Salvátora byly v sobotu 22. června uděleny ceny Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Během koncertu, který se konal v rámci 30. ročníku festivalu Dny umění nevidomých, převzaly ocenění osobnosti, které během svého života učinily něco významného a dobrého pro nevidomé a slabozraké. Kostel U Salvátora je chrám Českobratrské církve evangelické. Nachází se na pražském Starém Městě mezi ulicemi Salvátorská, Kostečná a Dušní a je zasvěcený Salvátorovi, tedy Spasiteli. Pozemek pro výstavbu kostela pro německý evangelický sbor koupil 5. února 1610 protestantský šlechtic Jáchym Ondřej Šlik. Hrubá stavba v gotickém a pozdně renesančním slohu byla dokončena asi v roce 1612, vysvěcen byl v říjnu 1614. Po bitvě na Bílé hoře byl chrám evangelíkům zkonfiskován, donátor kostela Jáchym Ondřej Šlik byl v roce 1621 za účast na českém stavovském povstání popraven a v roce 1624 byl kostel předán pavlánům, kteří jej zahrnuli do svého kláštera U sv. Salvátora. V roce 1777 byly provedeny barokní úpravy kláštera i kostela, které vedl stavitel Jan Josef Prachner. Klášter pavlánů byl zrušen roku 1796 v rámci církevních reforem císaře Josefa II., přešel i s kostelem k mincovnímu úřadu a z kostela se stala mincovna. Původní mramorová dlažba byla v roce 1804 přenesena do kostela sv. Haštala, byly zde umístěny stroje na výrobu mincí a boční lodě sloužily jako stáje. Mincovna fungovala do roku 1848, v roce 1857 byla zrušena a v roce 1863 kostel za 15 000 zlatých koupili pražští evangelíci augsburského vyznání, kteří kostel renovovali a používají ho ke svým bohoslužbám dosud. V 50. letech 20. století prošel významnou renovací. V letech 1997-2002 a opět 2007-2011 zde byl duchovním Svatopluk Karásek. Kostel je chráněn jako kulturní památka. O hudební vystoupení se postarali členové Klubu učitelů hudby se zrakovým postižením a studenti Konzervatoře Jana Deyla. Během koncertu byly oceněny osobnosti, které dlouhodobě působí nebo působily ve prospěch lidí se zrakovým postižením. Stejně jako v minulých letech byly ceny uděleny ve čtyřech kategoriích: 1. významná osobnost z komunity lidí s těžkým zrakovým postižením; 2. významná osobnost pro komunitu lidí se zrakovým postižením, sama bez zrakového postižení; 3. cena veřejnosti; 4. cena prezidenta SONS. Smyslem těchto ocenění je vyjádření vděčnosti a úcty těm, kteří celý život pracovali nebo pracují ve prospěch lidí se zrakovým postižením a nesmazatelně se tak zapsali do jejich srdcí a paměti. Program koncertu začal krátce po 15. hodině. Osvědčená moderátorská dvojice Šarlota Hambergerová a Zdeněk Rybák přivítala všechny přítomné a pozvala na pódium prezidenta SONS Luboše Zajíce, který pronesl úvodní slovo, přivítal zejména čestné hosty a poděkoval sponzorům. Pak už přišlo na řadu první hudební číslo, jímž bylo vystoupení Evy Blažkové, která za klavírního doprovodu Kristiny Markové-Stepasjukové svým podmanivým sopránem zapěla árii Dalindy Il primo ardor z opery Ariodante od Georga Friedricha Händela. Následovalo předání prvního ocenění. Cenu pro osobnost se zrakovým postižením přišel předat a laureáta stručně představit viceprezident SONS Jan Šnyrych a místostarosta Prahy 1 David Bodeček. Oceněným nebyl nikdo jiný než Jiří Reichel, kterého mají všichni zrakově postižení spojeného zejména s časopisem Zora. Vždyť byl více než tři dekády jejím šéfredaktorem a nesmazatelně se zapsal do její stoleté historie. „Mám z toho velikou radost, byl jsem hodně dojat a vážím si toho. Proběhlo mi v hlavě 60 let, kdy jsem se snažil, abych žil důstojný život, pevný, silný, ale abych to šířil i mezi své souvěrce,“ řekl oceněný Jiří Reichel. PhDr. Jiří Reichel se narodil 18. 4. 1947 ve Zlíně. Rodina se později přestěhovala do Hutiska-Solance na Valašsku, kde absolvoval prvních šest tříd ZŠ, poslední tři roky povinné školní docházky po náhlém zhoršení zraku pak na ZŠ pro slabozraké žáky v Litovli. Vyučil se telefonním manipulantem a přestěhoval se za prací do Prahy. Večerní formou vystudoval gymnázium běžného typu, po jehož dokončení v roce 1968 začal pracovat jako sazeč ve Slepecké tiskárně. Jiří Reichel aktivně působil od poloviny 60. let v hnutí zrakově postižených. V roce 1968 zakládá celopražskou základní organizaci nevidomé a slabozraké mládeže a o rok později je zvolen členem ÚV Českého svazu nevidomých a slabozrakých. Ještě před osmi lety působil jako přímo volený člen Republikové rady SONS. V r. 1970 se stal členem redakční rady časopisu Zora, kde mu bylo svěřeno vedení přílohy časopisu Zora Junior. V témže roce je zvolen do Svazu invalidních sportovců při ÚV Československého svazu tělesné výchovy. V r. 1976 startuje jako první český nevidomý sportovec na první zimní paralympiádě ve Švédsku. Dodnes je neúnavným propagátorem sportu a sportování zrakově postižených a stále ještě organizuje lyžařské či cykloturistické akce pro sportovce se zrakovým postižením. V 70. letech studoval na FF UK v Praze na katedře výchovy a vzdělávání dospělých. Pro rigorózní práci si vybral téma Úloha společenských organizací při výchově a vzdělávání dospělých. V roce 1981 opouští místo sazeče a přechází do výrobního podniku SI Meta jako sociolog. V r. 1982 nastoupil jako šéfredaktor časopisu Zora a vedl ji až do svého odchodu do důchodu v roce 2015. „Já mám velikou radost, že toto oceňování proběhlo na území městské části Praha 1, kde máme dvě školy, které taktéž podporujeme, a to je Konzervatoř Jana Deyla a mateřská, základní a střední škola Jaroslava Ježka,“ řekl David Bodeček, místostarosta MČ Praha 1. O další hudební vystoupení se postarala dvojice Martina Říhovská na zobcovou flétnu a Monika Fukasová na klavír se skladbou A Division on a Ground by Mr. Finger. Následovalo předání dalšího ocenění. Cenu pro osobnost bez zrakového postižení si přišel převzít Petr Peňáz, dlouholetý ředitel brněnského střediska Teiresiás pro pomoc studentům se specifickými nároky. Cenu mu předala spolu s ředitelkou Nadace O2 Dominikou Herdovou jeho první studentka a současná šéfredaktorka časopisu Zora Daniela Thampy: „Když jsem v roce 1997 přišla na klasická studia FF MU v Brně, pan doktor Peňáz byl jedním z prvních, s nimiž jsem se tam potkala. Možná si tehdy myslel, že má před sebou slibnou kariéru klasického filologa, učitele a překladatele. Jako student jsem neměla tušení, co mě čeká, a moc otázek jsem si nekladla, naivně jsem se domnívala, že se problémy budou dát řešit průběžně jaksi za provozu. Pan Peňáz se nad mými možnostmi zamýšlel mnohem víc, a protože nemá rád polovičatá řešení a zároveň se nebojí výzev, pustil se s energií sobě vlastní do hledání způsobu, jak mě jako nevidomou studiem provést. Jak sám říká, nevěděl tehdy o nevidomých a jejich vzdělávání téměř nic. Začal se touto problematikou zabývat a postupně vybudoval pracoviště pro studenty (dnes již nejen nevidomé), které nejen že může evropským a i světovým pracovištím tohoto druhu konkurovat, ale může jim být dokonce vzorem.“ „Je to rekapitulace toho, oč jsem se snažil a ten fakt, že to ocenění je nakonec právě od Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, je za to jakási kompenzace a pocit hluboké vděčnosti,“ řekl Petr Peňáz, oceněný. PhDr. Petr Peňáz se narodil 3. září 1959. Již od konce devadesátých let se zabývá podporou vysokoškolského studia a obecně vzdělávání osob se zrakovým postižením. Ačkoli na Masarykově univerzitě původně působil v oboru klasické filologie, věnoval posledních 25 let svého života budování střediska pro podporu studia zrakově postižených a později též studentům s dalšími specifickými potřebami. Jako ředitel Střediska Teiresiás působil až do loňského roku. Středisko při Masarykově univerzitě nejen založil, ale vybudoval z něj instituci, která v podpoře vzdělávání osob se zrakovým postižením patří k tomu nejlepšímu i v mezinárodním kontextu. Díky Petru Peňázovi mají zrakově postižení v České republice špičkové centrum pro podporu vzdělávání, jehož aktivity přesahují Masarykovu univerzitu a slouží celé komunitě nevidomých a slabozrakých v České republice. Po děkovných slovech Petra Peňáze uvedli moderátoři další skladbu, a to skladbu Eduarda Douši Concertino per gioia o třech částech: Intráda, Passacaglia a Vivo, která byla napsána speciálně pro koncert SONS ve Španělském sále Pražského hradu a klarinetistu Milana Arnera, kde ji Milan premiérově zahrál za přítomnosti skladatele s Karlovarským symfonickým orchestrem v r. 2022, zde v úpravě pro klarinet v podání přímo Milana Arnera a klavír Kristiny Markové-Stepasjukové. (pokračování) Martina Policarová # NEKROLOG: Odešel Benjamin Levíček Za necelé dvě hodiny se odehraje v Brně rozloučení, u kterého nebudu (11. 7. 2024 ve 13 hodin). Nejen proto, že právě píši tenhle nekrolog – nepatřil jsem do nejbližšího okruhu přátel a známých Bena Levíčka, ale v duchu si vybavuji několik chvil, kdy jsem se s ním setkal jako ten, kdo ho přijímal do kolektivu redakce Zora. A přitom jsme se shodli, že tak šílená byrokracie, o níž nevím, zda je SONSu jen nařízená shora, by byla směšná, kdyby nebyla až k pláči. Ale spolu jsme to dali, a i za těch pár chvil jsem stihnul zalitovat, že nám tohohle skvělého kluka hned zas vedení vezme jen pro Téčko… Těšil jsem se i na jeho texty ne tak odborné, ale nepodařilo se. Tohle proběhlo před více než dvěma lety, a od té doby jsem jen registroval jeho meteoritický růst ve všech jeho talentech, sportovním, hudebním, studijním – a samozřejmě lidském. Na rozdíl od některých nevidomých, kteří byli podobně Bohem obdaření, měl totiž něco navíc – pokoru. Což u tak mladého člověka není vůbec samozřejmé, spíš naopak. To platí i pro vidoucí populaci, ale mezi stejně zrakově postiženými jako on, byla jeho skromnost až neuvěřitelná. A navíc v kontrastu s jeho cílevědomou pílí a touhou po dokonalosti ve všem, co dělal, což mu muselo přinášet spoustu přátel, nebo i jen zpovzdálí jej s kloboukem v ruce sledujících… Sem řadím sebe, a také proto píši tento text – ti jemu bližší se báli, že budou příliš osobní, příliš zasažení fatálností jeho skonu. Četl jsem mnohomluvný nekrolog sportovců – jeho famózní showdownové úspěchy jsou nesporné, ale nejsou pro něj vrcholem, jen jedním z vrcholů. Četl jsem nekrolog prezidenta SONS Luboše Zajíce a asi nemá chybu. Ano, uměl kdeco, a uměl se o svoje znalosti podělit. Dokázal se prát s těžkou chorobou a ještě z těchto poznatků pomáhat ostatním, podobně nemocným. Znal… Složil… Praktikoval… Měl před sebou… – vlastně vše. A jeho odchod je mimo chápání, ale přesto… Ale přesto – nejvíce s jeho úžasnou osobností ladí parte. Bez patosu vyjadřuje jeho bytí na světě, smutek rodičů a blízkých i víru, že i za těch necelých jednadvacet let zde naplnil svůj úkol měrou vrchovatou. Což o sobě nemůže říci většina z nás, násobně starších. Jsem osobně poctěn, že jsem Tě mohl poznat, Bene. Václav Senjuk emeritní šéfredaktor vydavatelství ZORA PS: Není běžnou praxí redakce publikovat nekrology osobností komunity nevidomých a slabozrakých, ale když jde o skutečně velké jméno, děláme výjimky. V tomto případě navíc nešlo „jen“ o skutečně velký multitalent, ale také našeho kolegu. Proto je tu o něm pár slov. # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně právní poradny Úřad práce ČR k doručování posudků žadatelům Posudek o zdravotním stavu je klíčovým podkladem pro rozhodnutí. Zatímco v řízení o invalidní důchod Česká správa sociálního zabezpečení žadateli kopii posudku sama zasílá, v řízení o dávkách pro osoby zdravotně postižené (OZP) úřad práce a ani ministerstvo v odvolacím řízení posudky nezasílají a pouze vyrozumí žadatele o právu nahlédnout do spisu a pořídit si kopie. Toto právo však vzhledem k náročnosti takové akce málokdo využije. Stanovisko Generálního ředitelství Úřadu práce k zasílání posudků je následující: „Neexistuje povinnost zasílat posudky či jiné části spisové dokumentace. Platí však zásada veřejné správy jako služby. Ta však může mít své limity spojené s výdaji státu – pořízení kopie, obálka, doručování poštou nebo prostřednictvím datové schránky nebo s kapacitními možnostmi pracoviště. Jinými slovy, je zde možnost, nikoli přímá povinnost. Budou jistě pracoviště, která vyhodnotí, že mají kapacity, a je to také např. s ohledem na zdravotní stav klienta vhodné (například je aktuálně hospitalizovaný), vyhoví a posudek zašlou; a pak jiná pracoviště, která zasílat nebudou. Zasílání pouhým e-mailem je zapotřebí zásadně odmítnout s ohledem na charakter nezabezpečeně přenášených osobních údajů (zdravotní stavy). - Z výše uvedeného vyplývá, že v případě, že kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR bude mít kapacitu (personální, časovou) bylo by možné v konkrétních případech po domluvě zaslat posouzení zdravotního stavu do datové schránky klienta. Vzhledem k finanční náročnosti zasílání posudků poštou (doporučeně do vlastních rukou, kopírování,…) není tento postup možný. Zároveň posouzení zdravotního stavu je dokumentem vytvořeným jiným správním orgánem – Institutem posuzování zdravotního stavu (IPZS). - Aktuálně je připravován převod dávek OZP na ČSSZ, který počítá s tím, že posudek bude klientovi vždy zasílat IPZS. Převod dávek OZP (účinnost plánována od 1. 4. 2025) i DSSP (Dávka státní sociální pomoci s plánovanou účinností od 1. 7. 2025) počítá současně s tím, že bude veden elektronický spis a veškerý obsah spisové dokumentace bude přístupný online prostřednictvím Klientské zóny Jenda.“ 51 poštovních poboček jako on-line podatelna úřadu práce pro 3 dávky státní sociální podpory Úřad práce a Česká pošta zahájily začátkem června pilotní projekt, na základě kterého budou moci lidé na 51 pobočkách České pošty požádat o příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek a přídavek na dítě. Pracovníci České pošty zájemcům pomohou podat online žádost. Pilotní ověření této vzájemné spolupráce se rozběhlo v pondělí 3. 6. v Liberci a následně se od 1. 7. připojí dalších 50 poboček České pošty v Ústeckém a Libereckém kraji a Kraji Vysočina. Pobočky České pošty poslouží jako tzv. „chytré podatelny“. Poradenství, schvalování i výplatu dávek nadále zajišťuje úřad práce. Více informací a seznam poboček, kterých se projekt od 1. července týká, najdete na odkazu: https://www.ceskaposta.cz/-/51-pobocek-ceske-posty-zafunguje-zkusebne-jako-chytra-podatelna-pro-urad-prace Projekt se na konci letošního roku vyhodnotí, a pokud se osvědčí, zváží se jeho rozšíření i na ostatní pobočky pošty. Piraně mezi námi Jak by tady bylo krásně, kdyby tady nebyli šmejdi. Na různé podvodné e-maily s ukradenými logy a psané špatnou češtinou jsme už zvyklí. Nedávno jsem se ale poprvé setkala s jiným způsobem, jak bezpracně přijít k penězům. Příbuzný si po střední škole obstaral živnostenský list. Týden po návštěvě živnostenského úřadu měl ve schránce dopis od „Portálu ekonomických subjektů Česká republika“, který se včetně grafiky tváří jako úřední výzva k zaplacení 2690 Kč přiloženou složenkou za zápis do „živnostenského portálu“. Podepsán Jiří Schovanec – „odborný referent“. Jako „provozovatel rejstříku“ je uvedena firma RHONIUM s. r. o., jejímž vlastníkem a jednatelem je – Jiří Schovanec. V nepřehledném drobném textu je sice důkladně schováno sdělení, že se jedná jen o nabídku, ale co je to neinformovanému adresátovi platné, když zaplatí v domnění, že je to povinné, a tím je smlouva uzavřena. Skutečný živnostenský rejstřík je přitom bezplatnou veřejně dostupnou databází, kterou spravuje Český statistický úřad pod názvem Registr ekonomických subjektů a Ministerstvo průmyslu a obchodu pod názvem Portál živnostenského podnikání, a za kterou se pan Schovanec názvem Portál ekonomických subjektů snaží vydávat, aniž by se navíc nějaký takový registr na internetu vůbec nacházel. Pan Schovanec, dost možná jen nastrčená figurka, takto již několik let kontaktuje nejen živnostníky, ale i společnosti zapsané v obchodním rejstříku. Například webová stránka Litoměřic již v roce 2021 varovala: „Do datových i poštovních schránek subjektů evidovaných v rejstřících je doručována výzva, kterou přikládáme. Tato výzva má na první pohled podobu úředního dokumentu. V žádném případě tomu tak není a není právní důvod jakýkoliv poplatek platit. Autor výzvy, tedy Portál ekonomických subjektů, po vás požaduje úhradu poplatku ve výši 2690 Kč za evidenci vašeho subjektu. Veřejný rejstřík je informačním systémem veřejné správy a vede jej rejstříkový soud. Poplatky jsou upravovány zákonem o soudních poplatcích. Nejste tedy povinni být evidováni v žádných jiných registrech či rejstřících. Přiložený výpis zasílá soukromá společnost RHONIUM s. r. o. Na první pohled se jeví, že se jedná minimálně o nevyžádané a nekalé obchodní aktivity. Vstupovat do soukromoprávních vztahů se zasilatelem výzvy nedoporučujeme, neboť není znám obsah právního vztahu (např. všeobecné obchodní podmínky) a evidence v registru nepřináší žádnou výhodu nad rámec zákonné evidence. Skutečnost, že se jedná o podvod, nelze vyloučit.“ Mimochodem z dalších zdrojů zjistíme, že pan Schovanec se o to samé snažil i v roce 2022 s mírně pozměněným názvem Portál podnikatelských subjektů a jménem své jiné firmy TREATLEY s. r. o. Pan Schovanec byl rychlý takříkajíc jako blesk, jeho pomalejší brácha. Za další týden přišel poštou další dopis se složenkou, tentokrát na 3250 Kč od firmy ČKŽ s. r. o. majitele Vlastimila Škramovského za „poplatek za zápis do České komory živnostníků“. Se stejným jakoby úředním fontem písma a odkazy na paragrafy, navíc s kulatým i hranatým razítkem a číslem jednacím. Rozdíl je jen v tom, že podivný bezobsažný web s názvem Česká komora živnostníků existuje. Bohužel pokud je v obou textech uvedeno, že jde o nabídku, nejedná se po právní stránce jednoznačně o podvod a trestní oznámení by nejspíš bylo odloženo. O věci jsme ale aspoň informovali pořad Černé ovce, který se jí bude zabývat. Takže aby nedošlo k nepříjemným nedorozuměním: za živnostenský list se povinně platí jen správní poplatek 1000 korun a zápis do skutečného živnostenského rejstříku provozovaného státem je bezplatný. Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová # INFORMACE A POZVÁNKY: Tyfloart 2024 – 1. díl Milí čtenáři Zory, rádi bychom vás v rámci minisérie článků pozvali na festival TyfloArt 2024, který se letos koná ve dnech 21.-24. listopadu 2024 v Sezimově Ústí u Tábora. V tomto úvodním článku se zaměříme na stručný popis programu a nabízených výletů. Program je koncipován tak, aby si přišli na své nejen umělecky činní členové naší komunity, ale též obdivovatelé umění a her. Festival zahájíme čtvrtečním neformálním posezením u cyklu „Putovaly písničky“, který připravují I. Töröková a M. Kroužková. Vydáme se tak na cestu vzájemného poznání s popovídáním. A kdo bude chtít, může si s námi zazpívat lidové písničky. V pátek dopoledne nás čeká beseda s autory knih a jedno malé překvapení. Možná se ptáte, jaké překvapení? A já rád odpovím, až přijde ten správný čas, vždyť za měsíc objeví se tu další článek zas. Pro účastníky, co přijedou nejen za kulturou, nabízíme dopolední relax v hotelovém bazénu (teplota vody 32 stupňů) anebo zvukovou střelbu pod vedením zkušeného instruktora. Páteční odpoledne bude patřit také vernisáži děl Václava Fanty, během níž si budeme moci osahat ikony světců, vyslechnout hudební program, a ti, co ještě trochu vidí, obdivovat jeho unikátní fotografie Prahy, nafocené těsně po sametové revoluci. Večer se společně zcela ponoříme do světa hudby. Zazpívají písničkáři a interpreti jako J. Pelán a R. Žalud, anebo se na pódiu zjeví samotný Elvis Presley. Pro ty z vás, kteří si budou chtít popovídat u dobrého vínka, jež lze zakoupit v místní vinotéce, nabízíme jazzový večírek v podání Tomáše Pavlána. Na sobotní dopoledne jsou nachystány tři výlety, přičemž každý účastník si může vybrat jeden z nich. Během prvního výletu vás zavezeme do poutního místa – kláštera Klokoty, kde se v rámci komentované prohlídky dozvíte o zázracích, které se na tomto svatém místě možná staly, a možná také ne, a následně vyslechnete varhanní koncert v podání L Šotka a jeho talentovaného vnuka Š. Sovy. Při druhém výletu s námi objevíte příběh husitství od jeho zrodu až po jeho druhý život v moderních dějinách. S průvodkyní se vydáme do oněch dob za pomoci originálních sbírek, věrných replik, interaktivních prvků i nových médií. Vyzkoušíte si na vlastní kůži drátěnou košili, dotknete se modelů husitských zbraní, otestujete si své vědomosti v řadě kvízů a her, a především získáte nový pohled na významnou etapu dějin našich zemí. A kdo má rád zámecké prohlídky vč. gurmánského zážitku, tak pro něj jsme připravili třetí výlet, kde čeká mj. posezení na středověkých židlích v zámečku Brandlín. Zde se vám kromě historického výkladu dostanou do rukou rekvizity z českých filmů jako Postřižiny, Tajemství kouzelné bambitky nebo Osudy dobrého vojáka Švejka. Po prohlídce vás bude čekat malá degustace výrobků místního minipivovaru Kuna. A jak bude program festivalu pokračovat? A kdo jsou výše uvedení umělci? Ale no tak, milý čtenáři, slíbili jsme vám minisérii, a proto se zde odmlčíme, a za měsíc opět něco prozradíme. Hanka a Jiří SONS Tábor # TyfloBrno 2024 – soutěž v POSP V Brně opět po dvou letech přicházíme s možností, aby nevidomí mohli změřit síly v rámci soutěže v prostorové orientaci a samostatném pohybu, známé pod označením TyfloBrno. V letošním roce bude hostitelem soutěže městská část Brno sever, kam se soutěž vrací po 15 letech. 16. ročník soutěže proběhne v sobotu 14. září 2024. Soutěž je určena především nevidomým lidem, kteří brázdí ulice našich měst a obcí samostatně bez průvodce a chtějí si zkusit projít neznámou trasu jen podle jejího popisu. Soutěž nezná hranic, mohou se do ní zapojit zájemci ze všech koutů republiky. Už teď byste takové na seznamu přihlášených našli. Vedle toho na trase čekají nevšední zastávky, a nemyslíme tím ty tramvajové. Samotný profil trasy se může pyšnit svojí rozmanitostí. Věříme, že odměnou pro účastníky bude nezapomenutelný zážitek. Vidící si odnesou lepší schopnost vcítit se do potřeb těch, kteří jsou o zrak trvale připraveni. Nevidomí zase budou mít vzpomínky na společně strávené chvíle a utvrzení v tom, že „slepotou život nekončí“ a že „přijímat podanou ruku na cestě tmou“ je sice fajn, ale není nad to, když si člověk dokáže pomoci sám. Těšit se také můžete na zajímavé ceny a atraktivní mimosoutěžní program. Neváhejte se už teď přihlásit, místa na startovním poli jsou kapacitně omezená. Oběd a občerstvení zajištěno. Zahájení soutěže proběhne od 9.00 hod. v prostorách Základní školy Janouškova 2, Brno – Černá pole, 613 00, start prvního soutěžícího v 9.30 hodin. Vyhlášení výsledků očekáváme v 15.30, předpokládaný konec soutěže v 16.00 hod. Přihlášení na adrese: dufkova@tyflocentrumbrno.cz # NAPSALI JSTE NÁM: Tyflolympiáda 2024 V letošním roce se konají Olympijské hry v Paříži. V karlovarském TyfloCentru přišli s nápadem uspořádat speciální „TYFLOLYMPIÁDU“, výslovně ušitou na míru pro zrakově postižené! O samotnou náplň a realizaci se postaraly pracovnice chebského střediska Dagmar Vokálová a Romana Svobodová ze střediska v Ostrově. Toto „sportovní klání“ se uskutečnilo ve dnech 19. až 21.6. 2024 v příjemném prostředí Beachcampu v Nové Roli u K. Varů. Z našeho regionu, ale i z Prahy, se této nevšední akce zúčastnilo celkem 14 soutěžících. Na úvod ještě podotýkám, že zde nebylo zapotřebí fyzické síly, ale dovedností v sebeobsluze a samostatném pohybu, podmíněné časovým limitem. Po příjezdu a ubytování nás čekal ve „sportovní vesničce“ chutný oběd, podbarvený poslechem řecké hudby, navozující pravou atmosféru místa zrodu „olympijských her“. Poté jsme se vydali na průzkum místa konání Tyflolympiády, kdy jsme se nejdříve seznámili s historickým jádrem hostitelského města. Po návratu nás čekalo slavnostní zahájení „Tyflolympiády“ včetně nástupu soutěžících v čele s vlajkonošem. Vlajka byla bílé barvy obšitá zlatými třásněmi, v jejich středu bylo pět navzájem propojených olympijských kruhů, avšak v barvách TC K. Vary. V každém kruhu bylo samostatné písmeno T Y F L O. Aby vše vypadalo důvěryhodně, tak byly ještě naše hlavy dekorovány vavřínovými věnečky. Obě organizátorky byly oblečeny v nádherných stylových tógách. Po symbolickém zažehnutí „olympijského ohně“, v našem případě solárního plamene, byl přednesen slib o fair play vystupování při zápolení soutěžících! Po večeři jsme společně zhlédli komentovaný film Asterix a olympijské hry. Občerstvení se neslo taktéž v mezinárodním duchu, kdy mezi nás dorazil i pojízdný „Barakudabar“ s nabídkou cizojazyčných alkoholických i nealkoholických míchaných nápojů! Dopolední část druhého dne, před započetím vlastních soutěží, byla pozornost věnována nové, stále více se rozšiřující hře s názvem Mölkky, kdy jde o venkovní společenskou hru se dřevěnými kolíky. Po její praktické ukázce už nastal čas k zahájení jednotlivých soutěží. Jak a v čem se soutěžilo? Kvůli regulérnosti museli mít všichni soutěžící klapky na očích. Pro každou soutěž byly stanoveny určené časové limity. Humor ani skandování přihlížejících nechyběly, navíc pracovník karlovarského střediska Miloslav Liška se postaral o vtipné glosování průběhu celé „Tyflolympiády“. Disciplín bylo celkem šest. Tou první byl box – ne však ledajaký. Zde každý účastník obdržel místo boxovacích rukavic kuchyňské chňapky, kterými musel v co nejkratším čase rozbalit pečlivě zabalený a izolačními páskami přelepený balík! Další soutěží byl vrh speciálně označených koulí do vybraného prostoru, koule však bylo nutno v určeném časovém limitu vyhledat ve změti mnoha dalších neoznačených koulí umístěných ve velkém prádelním koši! Původně mělo být v této disciplíně využito colortestu k vyhledání předem určených barevných míčků, ale v danou chvíli selhala technika, tak snad příště to vyjde! Vodní slalom také nebyl zrovna nejlehčí! Úkolem soutěžících bylo v co nejkratším čase vyhledat a naplnit, za pomoci indikátoru hladiny, tři nádoby. Každý soutěžící měl k dispozici dvoulitrovou pet láhev s vodou a před sebou tři různě velké nádoby – „bažanta“, nápojový kelímek a půldecovou skleničku na likér. Nádoby se musely naplnit vodou tak, aby se nepřelilo nebo aby nebylo pod míru – hladinka prostě musela zapípat! Jistě si umíte představit, že po některých soutěžících zůstala na stole pěkná povodeň! Nejsnazší nebyl ani Překážkový běh – slalom mezi kužely s bílou holí v ruce, druhá ruka musela udržet raketu soft tenisu („líný“ tenis), na kterém se pohyboval měkký, ozvučený míč! Další specifickou disciplínou byl skok do výšky – zde bylo cílem soutěže co nejrychleji postavit na sebe sadu kelímků různých velikostí. Jednalo se o sadu kelímků pro batolata, které bylo nutno poskládat do výšky v daném pořadí. Poslední soutěží byl orientační běh! Tato disciplína byla vyloženě orientačně hmatová, kdy jste museli v časovém limitu vyhledat požadované předměty, jimiž byla reliéfně vyrobená písmena řecké abecedy. Soutěžící si nejprve osahali předem vytipovaná čtyři písmena, jejichž tvary si museli zapamatovat. Posléze byly vhozeny do košíčku s celou sadou osmadvaceti řeckých písmen, a ty zapamatované bylo třeba opět z košíčku vyjmout! Celá abeceda byla pro tuto soutěž zhotovena na 3D tiskárně, tím jsme si tak utvořili hmatovou představu o nezvyklých tvarech písmen této abecedy. Před večeří došlo, za zvuku slavnostních fanfár, k vyhodnocení „Tyflolympiády“. Vítězové každé „sportovní“ disciplíny byli dekorováni velkými čokoládovými medailemi, zavěšenými na tříbarevné stuze, připomínající naše národní barvy! Tři nejúspěšnější závodníci obdrželi drobné, leč velmi vtipné ceny, Lenka Matějná obdržela za čtyři získané medaile i velký vavřínový věnec! Volný čas mezi soutěžemi využili někteří z nás ke „smočení“ nohou v ledové vodě přilehlého rybníka! Po vyhlášení výsledků už následoval jen společenský večer se „Zpívanou“ při kytaře a nestárnoucími country evergreeny. Některým se ještě nechtělo jít spát, a tak si na pláži zahráli rovněž další oblíbenou společenskou hru pétanque. Na závěr už zbývá jen upřímně poděkovat všem časoměřičům, ale i dalším pracovníkům karlovarského TyfloCentra jak za přípravu, tak i zdárný průběh této opravdu neobvyklé „Tyflolympiády“. Přáním všech soutěžících bylo i brzké opakování této vtipné, ale i velmi praktické soutěže, ne však za čtyři roky, jak bývá zvykem běžných olympiád, ale dříve! Emil Miklóš # SPORT: Společná Olympiáda dětí a mládeže V duchu sloganu Českého svazu plaveckých sportů „Jedna voda, jeden tým“ sdíleli zdraví plavci a paraplavci po tři červnové dny společně českobudějovický bazén. Bylo to teprve potřetí od začátku Olympiád dětí a mládeže (ODM), kdy byl sport handicapovaných plnohodnotnou součástí her. Poprvé se zapojilo paraplavání v roce 2017, pak běžecké lyžování zrakově postižených v roce 2023. Letos celkem 42 mladých paraplavců – tedy plavců se zrakovým, tělesným a mentálním handicapem – ze 13 krajů soutěžilo ve 4 disciplínách: 100 m volný způsob, 100 m znak, 100 m prsa a 50 m volný způsob. Paraplavci byli nalosováni do rozplaveb s ostatními plavci dle přihlášených časů. První soutěžní den, kdy se na bazénu poprvé plavci setkali s paraplavci, byl překvapivý pro obě strany. Většina zdravých plavců nejspíš poprvé viděla k bazénu přijet na vozíku plavce, který ve vodě k pohybu ale žádnou pomůcku nepotřebuje. Závodníci a diváci v hledišti při první rozplavbě handicapovaných řešili například, proč paraplavci při disciplíně 100 m volný způsob plavou znak a jak pozná nevidomý plavec, že je na konci bazénu. V následující rozplavbě zas s uznáním hodnotili paraplavkyni, která plave jen rukama a nohy táhne za sebou. Tyto vyřčené i další nevyřčené otázky zodpověděl Štěpán Cagaň, ředitel sekce paraplavání ČSPS, jako spoluhlasatel při rozplavbách paraplavců. Všichni se dozvěděli, že v paraplavání v Českých Budějovicích spolu soutěží plavci s mentálním, zrakovým a pohybovým postižením. Jejich zaplavané časy se následně přepočítaly dle typu a stupně postižení na body a ty určily výsledné pořadí. Na rozdíl od ostatních plavců v bazénu, u paraplavců ten, kdo doplave první, zdaleka nemusí být vítězem. Na druhé straně většina paraplavců zažila poprvé atmosféru závodů nehendikepovaných plavců, což na ODM byl opravdu rachot. Přímo ohlušující kombinace bubnů a vuvuzel, dále pak skandování a potlesk do posledního místa zaplněného hlediště vytvářela opravdu skvělou atmosféru a hnala všechny ke skvělým výkonům. A většina paraplavců poprvé viděla, co znamená startovat „přes hlavu“, byť vyzkoušet to mohli jen ti paraplavci, kteří se časem klasifikovali do rychlejších rozplaveb. Společné závody plavců a paraplavců znamenaly, že někteří účastníci ODM se mohou pochlubit, že plavali v rozplavbě s účastníky paralympiády v Paříži, tedy patnáctiletou Alex Borskou (Ústecký kraj) a sedmnáctiletým Davidem Kratochvílem (Plzeňský kraj), úřadujícím mistrem světa. Závodů se na ODM účastnili jak výše zmínění paralympionici a další členové národní reprezentace v paraplavání, tak i méně zkušení paraplavci. Pro některé z nich byla 100metrová disciplína závodní premiérou, se kterou si ale na této vrcholné akci poradili. V soutěži krajů v paraplavání zvítězila s náskokem Praha, která získala nejvíce bodů a také nejvíce medailí (9). Na druhém místě dle bodů skončil kraj Moravskoslezský, následovaný krajem Plzeňským. Několik zajímavostí o účastnících paraplavání na ODM 2024: Jihomoravský kraj reprezentoval nejmladší paraplavec, 9letý Jakub Ždánský. Kraj Vysočina reprezentovala Tereza Dovicová, 13letá účastnice s nejtěžším tělesným postižením. Středočeský kraj reprezentovali bratři Martin a Dominik Nešporovi, oba se zrakovým hendikepem. Moravskoslezský kraj přivezl dva vícestranné sportovce – Matěj Kotěšovský a Sára Vašendová se účastnili též běžeckého lyžování zrakově postižených na zimní ODM v loňském roce. Za dva roky bude hostit další ODM Hlavní město Praha. Doufejme, že účast zrakově postižených sportovců bude ještě početnější. Vladimír Krajíček # V Kambodži se neztratili První z letošních integračních bowlingových celosvětových turnajů se uskutečnil v Kambodži, v hlavním městě Phnompenh (2,3 mil. obyv.), kam odcestovali i 3 naši zrakově postižení reprezentanti a opět byli vidět vysoko ve výsledkových listinách. V kategorii B1 nás reprezentoval člen BC Bowlingzone Michal Krch, v kategorii B2 Karel Macháček a v kategorii B3 Věra Macháčková, oba z SK Slavie Praha. Soutěž jednotlivců byla napínavá až do konce, Michal Krch zůstal v kategorii B1 jen krůček pod stupni vítězů a obsadil 4. místo. V B2 Karel Macháček v nabité konkurenci obsadil 7. místo. Největší radost nám udělala Věra Macháčková v kategorii B3, v níž obsadila druhé místo a vybojovala stříbrnou medaili. V soutěži dvojic ale bohužel Věra svoji formu nepotvrdila, a i když Michal Krch hrál velmi dobře, celkový součet dvojice nestačil na lepší než 5. místo a k medaili to tentokráte bylo daleko. A v poslední soutěži trojic naši bojovali, ale ve velké konkurenci převážně asijských hráčů se také medaile nedočkali a skončili na pěkném 6. místě. Naopak v All Events jsme se mohli radovat z další medaile, Věra Macháčková bere bronz a odváží si z Kambodže 2 medaile. Michal Krch bojoval do poslední soutěže a stejně jako v jednotlivcích skončil na 4. místě o pouhých 43 kuželek za medailovými stupni. Karel Macháček si polepšil proti soutěži jednotlivců a postoupil na 6. místo, které je v této kategorii velmi hodnotné. V celkové tabulce národů naši bowleři se 2 medailemi a bodovanými umístěními obsadili pěkné 7. místo. Adam Vondráček Zdroj: czechbowling.cz # SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže Jak jsme uvedli již u předešlých soutěží, vzhledem k častým dotazům, zda je možné posunout uzávěrku zasílání odpovědí soutěže časopisu Zora, a to především pro čtenáře zvukové verze časopisu, kteří se většinou díky brzkému termínu od dodání časopisu nemohli do soutěže zapojit, jsme se rozhodli uzávěrku o měsíc posunout. Uzávěrka poslední soutěže byla tedy posunuta do 10.7.2024 a soutěžili jste o 3x rodinnou vstupenku (2 dospělí + 2 děti) do Centra řemesel a Bylinných zahrad BOTANICUS v Ostré. A jaké byly správné odpovědi na soutěžní otázky? OTÁZKA 1 Jaká byla jedna z přezdívek nevidomého am. zpěváka, klavíristy a hudebního skladatele Raye Charlese? b) The Genius OTÁZKA 2 Která hudební skupina má ve svém repertoáru skladbu „Slepý hudobník“? b) skupina Elán OTÁZKA 3 Jak se jmenoval Mistr, který podle legendy postavil Staroměstský orloj a který byl, dle pověsti, jednou v noci skupinkou lidí násilím oslepen, a tak za pomoci svého učedníka orloj zastavil? a) Mistr Hanuš OTÁZKA 4 Jak se jmenuje kmenový časopis pro nevidomé u našich slovenských kolegů vydávaný Slovenskou knižnicou pre nevidiacich Mateja Hrebendu v Levoči? a) Nový život Z došlých odpovědí jsme vylosovali 3 výherce. Jsou jimi: Koupil Milan (Vilémov), Úrubová Zdeňka (Otrokovice) a Kročilová Marie (Kroměříž). Všem výhercům gratulujeme! Ceny zašleme poštou. Uzávěrka soutěže z minulého čísla, kde hrajeme o 3x šampon s extraktem z aloe vera od společnosti TianDe, je 10. 8. 2024. Znamená to, že stále můžete posílat své odpovědi. Vyhlášení správných odpovědí a výherců se dozvíte příště. # Nová soutěž OTÁZKA 1 Kdo ztvárnil hlavní roli v am. hudebním filmu Ray o legendárním zpěvákovi a klavíristovi Rayi Charlesovi? a) Tom Hanks b) Dustin Hoffman c) Alec Baldwin d) Jamie Foxx OTÁZKA 2 Co vynalezl nevidomý americký průmyslník a vynálezce Ralph Rowe Teetor? a) tempomat v autě b) sluchátka c) kalkulátor d) elektronickou lupu OTÁZKA 3 Kdo nazpíval píseň Nevidomá dívka? a) Karel Kryl b) Jaromír Nohavica c) František Nedvěd d) Ivo Jahelka OTÁZKA 4 Co je to astigmatismus? a) poškození sluchového nervu b) postupné zakalení čočky oka c) oční porucha, při které je deformováno zakřivení rohovky nebo ojediněle čočky d) vetchozrakost Své odpovědi do nové soutěže posílejte do 10. 9. 2024 na adresu: redakce Zora, Krakovská 21, 110 00, Praha 1 nebo na e-mail: zora-objednavky@sons.cz . Při zaslání odpovědí, prosím, uveďte, že se jedná o odpovědi ze soutěže časopisu ZORA. Pokud správně odpovíte alespoň na tři ze čtyř soutěžních otázek, budete zařazeni do slosování o 3x klíčenku z e-shopu zpěváka Marka Ztraceného a 3x rodinnou vstupenku (2 dospělí + 2 děti) do Centra řemesel a Bylinných zahrad BOTANICUS v Ostré. A ještě upozornění. Pokud se soutěže chce zúčastnit kdokoli, kdo není předplatitelem Zory (například si časopis půjčuje), může odpovědi poslat, ale do slosování jeho jméno nebude zařazeno. Výhry v soutěžích jsou formou benefitů pro čtenáře, kteří si časopis předplatili. Připravila Kateřina Rovenská