ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 108, číslo 9, květen 2024 Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Redakce: Šéfredaktorka: Daniela Thampy Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Martina Policarová, PhDr. Václav Senjuk, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektor: Václav Senjuk Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 120 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM UDÁLOSTI Kalendárium Přehledně LIDÉ KOLEM NÁS Na své spolužáky i dnes často myslím (Josef Bernard Prokop) ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace ze Sociálně právní poradny Grantové řízení Nadace Leontinka OD NAŠICH ČTENÁŘŮ Dvě expozice čarodějnických procesů s audioprůvodcem POZVÁNKY Květnové Odpoledne se Zorou Přijďte si zaběhat na jeden z běžeckých závodů seriálu RunTour SPORT Něžné tóny jarní střelby 2024 IV. ročník Velikonočního turnaje QARDO v Nitře SOUTĚŽ Vyhlášení výsledků soutěže Nová soutěž INZERCE # ÚVODEM Milí čtenáři, moc ráda bych se zeptala, jaký je váš vztah ke knihám. Protože právě čtete náš časopis, dovolím si předpokládat, že čtete rádi. A mnozí z vás čtou jistě kromě časopisů i knihy. Tato jednoduchá dedukce naznačuje, že jistá část, snad i většina z vás, má ke knihám vztah kladný. U mě to bylo od dětství doslova neřízené nadšení. Knihy pro mě byly tajemnými objekty, ve kterých se ukrývaly celé světy, pohádkové krajiny, tajemné zahrady. Poodkrývat jejich tajemství někdy vyžadovalo jisté úsilí, hlavně v době, kdy jsem sama ještě číst neuměla. Nejspolehlivější řešení jsem nacházela u babičky a dědečka, kteří byli vlastně původci čtenářského zaujetí, jež postihlo celou naši rodinu. Kromě nekonečného množství příběhů a informací skrytých ve slovech vytištěných na stránky knih, fascinovaly mě i knihy jako předměty, jako uzamčené truhličky s nedosažitelným obsahem. Ohmatávala jsem ráda jejich hřbety, zkoumala povrch desek, kvalitu a vůni papíru. Prožívala jsem při tom ono tušení nekonečného množství skrytých možností. A někdy si říkám, vidící lidé jsou vlastně o tento kousek napětí a fantastického snění ochuzeni. Tak trochu mi to vydrželo dodnes. I když si mohu knihu oskenovat, vyfotit si titulní stránku a hned se dozvědět, držím-li v ruce soubor básní, detektivku nebo matematické tabulky, každá kniha pro mě má zvláštní kouzlo tajemství. Jestli něco podobného znáte, nebo zkrátka – jestli jednoduše máte rádi knihy, možná se i vy v květnu vydáte na jejich svět. Tedy – na Svět knihy. Jak již zřejmě víte, my se tam chystáme určitě. Stánek redakce Zora bude na tomto veletrhu k nalezení po celou dobu a my se na každého, kdo by se za námi chtěl vypravit, moc těšíme. Daniela Thampy # UDÁLOSTI: Kalendárium Příroda v květnu je plná vůní, ptačího zpěvu a bzučení hmyzu. Rozkvétají a voní lípy, bez černý a hloh. Jejich květy jsou drobné, ale třeba tulipány nebo narcisy můžete pohodlně zkoumat i hmatem. Pokud máte rádi chřestovou polévku, neváhejte! V jiných obdobích tuto pochoutku sotva seženete. Proč ptáci zpívají? Vymezují si území, varují ostatní, že to jejich je "už zabráno", informují se o dostatku potravy i nebezpečí a samečci samozřejmě lákají samičky. Proč zpívají tak brzy ráno? Protože hmyz, jejich hlavní potrava, ještě spí, a oni prostě mají čas si zazpívat. Ráno bývá i větší ticho, a tím lepší podmínky pro šíření zvuku. Někteří ptáci zpívají jednoduše, jiní jsou opravdoví mistři a existují i tací, kteří napodobují jiné ptáky nebo různé zvuky. A nejsou to jen papoušci. Šikovný je v tomto ohledu třeba špaček, pěnkava nebo kavka. Osobnosti našeho světa pravidelně navštěvujeme v „Tyflopedickém lexikonu jmenném“ od Josefa Smýkala. 7. května roku 1797 se narodil zakladatel ústavu pro nevidomé děti v Zábrdovicích u Brna Jan Nepomuk František Rafael Beitl. Jakou cestou musel tento muž projít, než se mu ústav podařilo založit? Jako mladíka ho přijali na místo písaře ve vídeňském Ústavu pro nevidomé děti. Zde ho jeho ředitel, známý tyfloped Johann Wilhelm Klein, zasvětil do problémů výchovy a vzdělávání svých žáků. Když se mu zdálo, že je vyučen, poslal ho do Bratislavy, aby zde v roce 1825 založil podobný ústav pro maďarské děti. Ústav byl hned po roce přemístěn do Pešti a Beitl v něm pracoval až do roku 1833. Poté se, zřejmě i kvůli národnostním problémům v Uhrách, i s rodinou vydal do Brna. Tady si pronajal domek v Zábrdovicích (dnešní ulice Zábrdovická 12), a pro svůj záměr získal několik moravských a slezských nevidomých dětí. Žádost moravskému guberniu o povolení zřídit ústav podal 13. července 1835. Dochovalo se i její znění: "Rafael Beitl, učitel slepců, prosí o povolení, aby směl zahájit soukromé učební kursy pro slepé děti Moravy a Slezska do doby, než vstoupí v život veřejný vzdělávací ústav". Vedení gubernia povolení vystavilo 15. září 1835 a Beitl začal vychovávat šest nevidomých chovanců. Důraz přitom kladl na hudební vzdělávání, základní dovednosti v některých řemeslech a práci na pozemku. Všeobecnému vzdělání se v té době nepřikládal takový význam, protože v životě bylo nutné nejdříve usilovat o vlastní obživu a vyhnout se žebrotě. A jak se mu dařilo? O tom popovídáme v příštím čísle. 11. Května 1903 se narodil český tyfloped Vincenc Král. Jako speciální pedagog byl všestranný. Získal totiž aprobaci pro výuku na školách zvláštních, pro neslyšící, nevidomé, pro žáky s vadami řeči a ve školách při léčebnách. Do Ústavu pro nevidomé v Brně nastoupil v roce 1934 a začal vyučovat matematice a fyzice. Pro oba tyto předměty napsal speciální učebnice, které opatřil reliéfními obrázky a grafy. Také se podílel na výrobě několika speciálních učebních pomůcek, jako početní tabulky, kotoučové počítadlo aj. Po 13 let byl členem zkušební komise pro zkoušky učitelů speciálních škol. Jeho přínosem je i publikace „Dějiny péče o nevidomé a slabozraké na Moravě a ve Slezsku“, kterou sepsal v roce 1957. Jeho činnost byla na několik měsíců přerušena jen koncem války, kdy byl zatčen a vězněn nacisty. A 13. května 1870 se narodil Wilhelm Trapp. Do brněnského Zemského ústavu pro výchovu a vzdělávání nevidomých dětí nastoupil v roce 1885 jako těžce slabozraký. Vyučil se v oboru košíkářství a v roce 1889 složil tovaryšskou zkoušku. Za praxí se vydal nejprve do Prahy, do Klarova zaopatřovacího a zaměstnávacího ústavu. A „kdyby na světě nebyly ženy“, možná by tu zůstal. Jedna ho však přilákala zpět do Brna, a on nastoupil jako košíkářský mistr do ústavu, kde se před časem vyučil. Svou přísností i laskavostí vychoval několik desítek zdatných košíkářů. Vylepšil a obohatil sortiment výrobků z proutí, čímž svým absolventům připravil lepší možnosti samostatně se uplatnit. Pojďme na skok do naší historie. Důležitá událost se stala 28. dubna 1867. České korunovační klenoty se tehdy vrátily z Vídně, kam byly odvezeny za prusko-rakouské války. Prvního května 1951 začalo z bavorského Mnichova stále a celodenně vysílat Rádio Svobodná Evropa. Bylo financováno americkou vládou a přinášelo obyvatelům socialistických států za železnou oponou tak trochu jiné informace o jejich politické, kulturní, hospodářské či sociální situaci. Před 20 lety, 1. května 2004, jsme se stali členy Evropské Unie. Spolu s Estonskem, Kyprem, Litvou, Maďarskem, Slovenskem, Lotyšskem, Maltou a Slovinskem. Před 79 lety, 6. května 1945, vstoupily jednotky americké armády do Plzně a Karlových Varů. Nezapomeňme na to, že během osvobozování Československa, zhruba od 20. září 1944 do 12. května 1945, padlo nebo bylo zajato 140 000 Sovětů, 33 000 Rumunů a 800 Američanů. Během okupace prošlo německými koncentračními tábory a věznicemi na 450 000 Čechoslováků a 360 000 jich zahynulo. Ve stejném období bylo usmrceno, zraněno nebo zajato na 850 000 Němců. Bitva na Bílé hoře v roce 1620 znamenala konec stavovského státu a panovníkovi zajistila dominantní postavení v království. Český král Ferdinand II. Habsburský vydal 10. května roku 1627 bez souhlasu českých stavů „Obnovené zřízení zemské“. Šlo prakticky o novou ústavu, která zakotvovala „absolutismus“, tedy naprostou dominanci panovnické moci nad stavy. Dokument například stanovil Katolické náboženství jako jediné přípustné a zrovnoprávnil němčinu s češtinou. To bohužel odsunulo češtinu jako úřední jazyk na druhé místo. Dejme si i něco z muziky. Před 120 lety, 1. května 1904, zemřel Antonín Dvořák. Co je na něm kromě jeho tvorby zajímavé? Miloval lokomotivy. Že by mu dokonalost jejich soustrojí připomínala stavbu symfonického díla? Několikrát totiž prohlásil: „Všechny své symfonie bych dal za to, kdybych vynalezl lokomotivu.“ Dvořákovou zálibou byl i chov holubů. Jednoho koncertu v Anglii se zúčastnili také členové královské rodiny. Vyslanec královny se o přestávce zeptal Anny Dvořákové, co má její manžel nejraději. Anna řekla, že je to chov holubů. A tak po návratu do vlasti obdržel Antonín Dvořák královskou zásilku dvou párů anglických voláčů a čtyř párů parukářů. A máme tu závěr. Poznáte název písně z tohoto úryvku? „Věčnou tmou kroky další povedou, život celý povedou. Trávu růst, pestrá křídla motýlů nebo mámy vlídná tvář. Bílý sníh, zlaté prsty sluneční. Jak to všechno vypadá?“ Jde o píseň „Bílá hůl“ od skupiny Turbo. Najdete ji na albu „Hráč“ z roku 1987. Zpěvák Richard Kybic spoluzakládal „Turbo“ v roce 1981 a zpíval v něm do roku 1989. Kapela získala v letech 1985 až 1988 druhé a třetí místo v anketě Zlatý slavík. Hraje dodnes, jen Richard Kybic zemřel 13. května roku 2003. Mimochodem, žije mezi námi ten, pro koho byla tato píseň napsána? Antonín Vraný # Přehledně Jak se žilo členům našich oblastních odboček a uživatelům jejich služeb v první jarní měsíc? A co o nás napsala média? Přinášíme rubriku „Přehledně“. Dnes poputujeme z východu na západ. Začneme tedy v Opavě, která dnes přináší dvě zajímavé informace z internetu. Na youtube.com si můžete poslechnout už třetí díl podcastu s Martinou a Lindou. I tentokrát jsou tématem vodicí psi. Jak nás zasáhne změna zákona o sociálních službách a výše příspěvku na péči? Máme se dobře nebo tristně? Co je a jak funguje navigační centrum SONS nebo digitální knihovna? A kam se obrátit, pokud potřebujete naše služby? Na tyto i další otázky odpovídal v PRAHA TV prezident SONS ČR Luboš Zajíc. Více si poslechněte na prahatv.eu. Členové OO Ostrava si na počátku dubna pozvali na zajímavou besedu Doc. Mgr. Jaroslava Davida, Ph.D. z Katedry českého jazyka Ostravské univerzity. Jaké bylo její téma? „Proměny názvů míst a ulic Ostravy v průběhu času“. Povídání prý bylo velmi zajímavé, všichni se dozvěděli něco nového o městě, kde žijí, a mnoho posluchačů přispělo i svou „troškou do mlýna“. Členové OO Zlín vyrazili vlakem na dvoudenní výlet do Prahy. Přitom si procvičili nástup a výstup z vlaku i vozidel městské hromadné dopravy, orientaci v neznámém prostředí, stolování i sebeobsluhu při pobytu v hotelu. Prvního dne se po společném obědě vypravili pěšky do Riegrových sadů na výstavu ledových soch „Ice magic“. Sochy z ledu představovaly hlavně postavičky z Disneyho kreslených filmů, ale byl tu například i český Krteček nebo Addamsova rodina. Večer bylo na programu představení komedie „Pusťte mě ven!“ V hlavní roli se představila nestárnoucí Iva Janžurová. Druhého dne pak Zlínští navštívili Českou národní banku. Tady pro ně byla připravena speciální uzpůsobená prohlídka. Členové OO Vsetín se setkali při dnes už pravidelném a velmi oblíbeném „IT klubu“. Na něm se vždy naučí něco nového a procvičí si dovednosti v užívání speciální ozvučené techniky. Tentokrát se probírala práce s aplikacemi zdravotních pojišťoven a s mobilním bankovnictvím, tedy například placení kartou, mobilem, možnost bezkontaktního výběru peněz z bankomatu i v obchodě formou cashback. Klienti sdíleli své zkušenosti také s bankovní identitou a aplikací eDoklady. V květnu plánuje klub další workshop, tentokrát na téma „navigace“, a při něm chtějí jeho členové vyzkoušet navigační aplikace přímo v terénu. 27. března uspořádali Vsetínští rovněž velikonoční bowling ve sportcentru Xbowling ve Valašském Meziříčí. Utkali se na dvou drahách s mantinely, díky nimž dosahují velmi dobrých výsledků i nevidomí hráči. Dobře si prý zahráli a zároveň se skvěle pobavili. 25. března proběhlo ve Vsetíně i velikonoční tvoření. Lidé si tu s pomocí květinářek Martiny a Marie vyrobili košíčky, věnečky a další jarní ozdoby. Všichni byli spokojeni jak se svými výrobky, tak i se setkáním s ostatními. Tolik ze Vsetína. A pojďme na skok k sousedům do Kroměříže. Ti pořádali klubové odpoledne s muzikoterapií, na které si pozvali i specialistku Helenu Žůrkovou. Ta jim nejprve přiblížila význam a působení muzikoterapie na lidský organizmus a psychiku a poté zahájila hudební odpoledne zvukem křišťálové pyramidy. Poté se přítomní návštěvníci seznámili s mnoha hudebními nástroji a nechali na sebe působit jejich tóny a vibrace. Mnohé z nich také doplnili vlastním hlasem. Nechyběla příčná a indiánská flétna, různé druhy zvonkoher, tibetské mísy nebo nástroj zvaný lena drumm. Hru na některé z nich si také sami vyzkoušeli. Následoval koncert pro gong a zvonkohru, a na závěr příjemné akce věnovala paní Helena přítomným svou knížku „Zapomenutá síla slova“. Členové OO Kroměříž vyráběli v rámci svého „kreativního dopoledne“ také velikonoční ozdoby. Použili při tom vyfouklá vejce, trávu a sušené květiny, dřevitou vlnu i figurky velikonočních zajíců a dalších postav. Z hotových výrobků poté uspořádali vernisáž. Opusťme Moravu a vydejme se do Čech. Svoje plány nám prozradili členové OO Havlíčkův Brod. 11. června se totiž chystají do senátu Parlamentu ČR. Jeho jednací sál se nachází v místech bývalých Valdštejnových koníren. Navštívit chtějí ale také areál Valdštejnského paláce s Valdštejnskou zahradou, Valdštejnskou jízdárnou, Kolovratský palác a Malý Fűrstenberský palác. O svých palácových zážitcích nás prý budou průběžně informovat. Roky letí kolikrát rychleji, než je člověk stačí počítat. A tak je tomu už sedm let, co Havlíčkobrodští poprvé navštívili zdejší knihařskou dílnu „SEMiTAM“. A protože za tu dobu přibyli do jejich odbočky noví členové, rozhodli se zajímavé místo navštívit znovu. Jde o sociální firmu, která zajišťuje nejen služby knihařské, ale i úklidové, a přitom zaměstnává lidi s různými typy zdravotního postižení a znevýhodnění. V knihařské dílně to vonělo papírem a lepidlem. A co vše zde vzniká? Zápisníky, kuchařky, notesy, diáře, diplomové práce, kroniky, cestovatelské deníky, herbáře, obaly na očkovací průkazy a další výrobky. Sešívají je kroužkovou, ale i vázanou knižní vazbou. Rovněž se tu snaží „vdechnout“ druhý život publikacím, které jsou staré a mají poškozenou vazbu. Havlíčkobrodští to vědí, a tak si jejich členka Anna přinesla svou oblíbenou kuchařku, která zde dostává nový kabátek. A co ještě ocenili? Třeba to, že zde byli vítáni, nebo že společnost pracuje hlavně s českými surovinami a materiály. Antonín Vraný # LIDÉ KOLEM NÁS: Na své spolužáky i dnes často myslím S naší komunitou ho spojila hudba a studium. Avšak v kontaktu je s námi i dnes. Díky jeho životní zálibě v psaní knížek, i díky příjemně a optimisticky znějícímu hlasu, kterým je pro nás v Knihovně a tiskárně pro nevidomé Karla Emanuela Macana (KTN) už 10 let načítá. Slyšet ho můžeme i v rádiu, v pořadu „Dobré ráno“ na stanici Český rozhlas Dvojka. A hudba? Na varhany hraje skvěle, což mohou ostatně potvrdit třeba v Oblastní odbočce SONS Havlíčkův Brod. O rozhovor jsme požádali Josefa Bernarda Prokopa. Křestních jmen mám více, po biřmování i z rodinné tradice. Mé celé jméno je Josef Bernard Bohumil Jan Křtitel Richard Prokop. Má zraková vada? Myopie a Anizometropie. To znamená, že visus není stejný na obou očích. Pokud je rozdíl příliš velký, není možné současně zaostřit na sledovaný objekt oběma očima. Člověk ho tak může pozorovat střídavě jedním nebo druhým okem. Mně tahle vada v mládí někdy způsobovala i „tahání“ očí nebo bolest hlavy. Dříve se korigovala jen obtížně, dnes lidé běžně nosí kontaktní čočky. Já nosím brýle s 8 dioptriemi na dálku, tedy „minusky“. Jaké jsou tedy vaše zkušenosti s lidmi s postižením zraku? Studoval jsem s nimi Konzervatoř Jana Deyla, klavír a varhany. Byla to krásná a přínosná studentská léta, kdy jsem se seznámil i s „vaším světem“. Ale poznal jsem i lidi s dalšími typy zdravotního postižení. Táta trpěl postižením tělesným a byl předsedou základní organizace automotoklubu invalidů a dalších jejich tehdejších organizací. Na své spolužáky i dnes často myslím. A od nevidomých jsem se i hodně naučil. Třeba posuzovat náladu druhého podle jeho hlasu. To se dá dobře využít třeba v manželství. Odkoukal jsem také, jak správně pracovat a orientovat se hmatem. Dnes často hraji na klavír poslepu a zpaměti. Jde o nejvyšší kvalitu hry, kdy se opravdu soustředím a nic mě neodpoutává. Jen braillský notopis jsem se nenaučil. Byl mimo moje chápání. Učil jsem se jen braillskou abecedu. Ale upřímně, hlavně očima. Rukama mi to moc nešlo. Dnes jste známým spisovatelem historických románů. Co vás na tuto životní cestu přivedlo? Vymýšlet si příběhy a psát je mou zálibou už odmalička. První čtyřstránkový román jsem napsal už v 9 letech. Byly to "Příběhy chrabrého rytíře Plkounka", který se ze 14. století vydává na cesty do současnosti. Jak vidíte, už tady se projevila má záliba v historii. Psal jsem ho na chatě, na starém psacím stroji Remington. Dodnes si pamatuji tu atmosféru, jak sedím na zahradě u stolu a tvářím se jako spisovatel. Plánoval jsem ho alespoň na 100 stránek, ale prázdniny najednou skončily. A pro zajímavost, knížky jsem začal vydávat v době, kdy mému synovi bylo 10 let. On se v tom zřejmě také viděl, a tak si sedl a napsal stostránkový historický román. Trochu dětinský, ale já jsem v jeho letech dal dohromady pouhé 4 stránky. Později jsem psal skeče, dialogy i texty k písním, tři divadelní hry, scénáře ke 200 rozhlasovým pořadům a historický seriál o Karlu IV. Líbil se i režisérovi Antonínu Moskalykovi, spolu jsme ho upravili a dohodli se na jeho realizaci. Bohužel, on tehdy točil známé „Humoresky“ a během té práce v roce 2006 zemřel. Spolupracovali jsme i na řadě dalších věcí a hodně jsem se od něho naučil. Často mi říkal: „Když člověk píše, je rozepsaný v okamžiku, kdy se jeho postavy začnou samy hýbat a myslet.“ Myslel tím v našem duchovním zraku. Když jsem se ho ptal, jak to myslí, odpověděl jen: „Však uvidíš! To prostě jednou přijde!“ A měl pravdu. A Karel IV.? Ještě „leží“ na Kavčích Horách. V životě se mi „povedl“ i jeden rozvod, a po něm jsem měl náhle spoustu volného času. A také jsem se potřeboval od té zátěže odreagovat. Tehdy jsem si vzpomněl na psaní. Při jedné procházce po Karlově mostě pak znenadání zdvihnu hlavu a spatřím sochu Karla IV. „Jasně!“ řekl jsem si, „to je znamení!“ A tak jsem začal znovu, a jinak. Knížka „Karel IV. Tajný deník“ měla úspěch. Byl to bestseller. Zřejmě i proto mi v roce 2014 zavolal Martin Pilař, majitel vydavatelství OneHotBook, a nabídl mi, že by mou knihu mohl načíst herec Jiří Dvořák. To byla pro mě tehdy velká pocta. Jiří Dvořák později načetl i knížky „Karel IV. / Císař a císařovna“ a „Karel IV. / Císař a synové“. Už po první knize mě lidé označovali jako spisovatele. Ale to mi přišlo nepoctivé. Jednu knížku dokáže napsat kdekdo. Ale po té třetí jsem pocit spisovatele už v sobě měl. A dnes, když mi vyšlo už 14 knih, se jím nazývat mohu. Podle čeho si vybíráte postavy a náměty knih? To je jednoduché. Dnes, v době drahého papíru i tisku, musejí nakladatelství dobře vybírat, co vydají. Oni ctí, že já rozumím psaní, a já, že oni rozumějí obchodu. Nabídnu proto několik postav či témat a oni řeknou, co by mohlo být zajímavé, a co zatím nechat u ledu. Jak vybrané téma zpracuji, je na mně. Vždy se ovšem snažím, aby každý román byl trochu jiný. Dobou, jazykem, formou atd. Jakmile je námět vybraný, začnu sbírat materiál. Většinou mám nějaké knížky doma, další si pořídím, třeba v antikvariátu. Informace získávám i na internetu. Když „poodhrnu“ závěs historických faktů, začne mi v hlavě nabíhat příběh. Ano, v knihách zachycuji události, které se skutečně staly, ale musím je podložit, nebo i propojit příběhem. Představte si to tak, že znáte skutečný bod A a skutečný bod B a propojíte oba body. O kupci Sámovi jsem nalezl materiálu velmi málo, o Marii Terezii naopak kvanta. Ale pro autora často platí, že čím méně faktů zná, tím zajímavější příběh má možnost vytvořit. Někdy se mi dokonce podaří poměrně přesně trefit i skutečný průběh událostí. To považuji za velký úspěch mého logického uvažování a intuice. Kolik vět či stránek textu musíte přečíst, abyste napsal jednu větu příběhu? U důležitých událostí prostuduji někdy i 200 stran. Ale průměr je 10 až 20 stran. Ovšem nalezenou informaci si zpravidla ještě doplňuji a ověřuji, protože ne všem zdrojům se věřit dá. Mám ale štěstí, že jsem muzikant, zvyklý číst partitury, takže umím rychle plošně přelétnout i stránku a najít, co hledám. Zda píši denně? Ne vždy. Nejvíce ze sebe vydám, když se blíží termín odevzdání a jsem trochu ve stresu. Tohle období mám velmi rád. Tedy když mám i dostatek času na korektury. Jaká je Vaše nejnovější kniha? "Královské paměti Jiřího z Poděbrad". Chce je vydat sám vynálezce knihtisku Johannes Gutenberg. Potřebuje udělat obchod i ukázat, že "umí", protože v jeho oboru se už objevuje konkurence. Nabídne tedy Jiřímu, ať je prvním vládcem, který bude mít tiskem vydané paměti. Jiří souhlasí, ale chce, aby je spolu s ním psala i jeho žena Johana a šašek Paleček. Tak se v knize doplňují státnické pohledy, ženské postřehy i legrace. Předposlední knihou, která zatím vyšla, je pak "Vyprávění o mých ženách". Karel IV. se na konci svého života uchyluje do braniborského Tangermünde. Nechá tu postavit hrad a touží v něm mít obrazy svých čtyř žen. Povolává mistra Theodorika, který obrazy vyzdobil i Karlštejn. Ten ale potřebuje o jeho ženách více údajů. A tak mu o nich Karel vypráví. Je historický román Vaším jediným žánrem? Pro KTN jsem načetl i své 3 společenské romány s prvky detektivky. Baronka Grimmová získává v restitucích zámek, povolává řemeslníky, a ti při opravách hospodářského stavení nalézají zazděnou lidskou kostru. Tehdy jsem si literárně „odpočinul“ od středověku a jeho panovníků. Ale u historie jsem i tak zůstal. Ale zatím žádná moje kniha ještě nevyšla v braillu. A byl bych moc rád, kdyby k tomu došlo. Jak se stalo, že jste dnes i rozhlasovým moderátorem? A jak to obohatilo Váš život? Po vysokoškolských studiích jsem se začal živit vyučováním. Hrát jsem uměl, to ano, ale zkušenosti s učením, a hlavně s vystupováním, jsem nezískal. Jenže i ty jsem chtěl a musel svým žákům předávat. Tak mě to moc nebavilo a hledal jsem, co jiného bych mohl dělat. A objevil jsem konkurz na moderátora v Českém rozhlasu. Známí říkali, ať to rozhodně zkusím, že prý mám příjemný hlas. Já odpovídal, že to bude ztráta času, neboť výsledek bývá stejně předem daný. Přesto jsem tam nakonec šel. Bylo tam snad 200 lidí, známý herec, lidé z televize, a já si říkal, že nemám nejmenší šanci. Ale vzali mě, i dvacet dalších uchazečů. Poprvé jsem „promluvil k masám“, jak jsme tomu z legrace říkali, 25. dubna 1992. Měl jsem samozřejmě obrovskou radost. V rozhlase jsem dodnes, už jen jako externista, ale zažil jsem tam spoustu dobrodružství. Dokonce na mě jednou spadl strop. Míváte trému před vysíláním nebo vystoupením? A jak se na ně připravujete? Jako dospívající jsem trochu trémou trpěl, ale s věkem nějak vymizela. Hraji na koncertech i mších, uvádím kulturní akce, na pódium se vždy těším a publikum, i to živé v hledišti, mám velmi rád. Dokážu také mluvit spatra a souvisle. To je více než třicetiletý cvik i má řečnická záliba. Určím si jen pár bodů, abych „nesešel z cesty a nezabloudil“. Ale na rozhlasové vysílání se samozřejmě poctivě připravuji. Na ČRO Dvojka moderuji pořad „Dobré ráno“. Při přípravě počítám s tím, že na minutu mluvení musím napsat deset až čtrnáct řádků textu. Na dvouhodinový pořad je to poctivých 25 stran. Informaci se vždy snažím podat tak, aby byla trochu odborná, ale hlavně zajímavá. Více než to, co se stalo, mě zajímá, proč se to stalo. A pak ten řetězec příčin a následků. Přípravy vždy konzultuji s dramaturgyní. Je velmi zkušená, ví, jaké vstupy posluchači chtějí, v jakém pořadí i jak mají být dlouhé. První hodinu se tak snažíme dávat spíše lehčí a populární informace. Jak minuty ubíhají, stoupá i jejich závažnost. Ale na jeho konci už může být člověk i poměrně unavený. Když jsem vysílal od 5.00, vstával jsem už ve tři hodiny. Rozhlasáci bývali totiž cepováni k tomu přijet do práce alespoň o půl hodiny dříve, rozmluvit se a probrat ještě důležité podrobnosti s technikem a zvukařem. A také si dát v klidu časně ranní kávu. Co Vaše práce, knihy a humor? To vše tam musí být, protože to najdete v každém lidském životě. Vždyť jen ten Karla IV. byl střídavě tragický i komický. Doufám ale, že i z mého hlasu je znát, že jsem humoristicky založený optimista. Vystudoval jste hudbu. Věnujete se i jí? Než jsem začal psát knihy, hodně jsem koncertoval i nahrával. Velmi zajímavé bylo například nahrávání pěti dochovaných skladeb Jakuba Jana Ryby pro Český rozhlas. Ty jsem objevil v Českém muzeu hudby. Zajímavé bylo už jen držet v ruce autorův skicák. Mnohé stránky v něm byly vyříznuté, a tak se další skladby bohužel nedochovaly. Některá díla mohla být odcizena, s jinými se možná zatopilo v kamnech nebo z nich hokynář udělal kornouty na bonbóny. To když mu je vdova po Rybovi prodala, aby dostala pár krejcarů na nedělní oběd pro děti. Vidíte, a máte příběh! Pátrání v archivech? To je opravdové dobrodružství. Jen mi na něj už nezbývá moc času. V poslední době jsem se totiž vrátil i k vyučování. Dnes ho ale vnímám už jako přínosnější a mnohem poctivější. Jenže jak působím hned na čtyřech frontách, píši, učím, načítám knihy, hraji a pracuji v rozhlase, moc času mi nezbývá. Koncertuji i dnes, jen o něco méně. Kam vás mohu pozvat za hudbou? 12. května do Cítova, kde budu hrát na historické varhany, a od 8. července do Kouřimi, kde v klášterní zahradě proběhne festival zajímavých koncertů, výuky na klavír a varhany, a já tu už třetím rokem vyučuji tvůrčímu psaní. Děti i dospělé. Poprvé jsme psali hororovou povídku, vloni bajku a letos zkusíme možná i krátkou divadelní hru. A musím říci, že výsledky jsou pozoruhodné a mnoho lidí v sobě objeví talent. S Josefem Bernardem Prokopem hovořil Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně právní poradny Tentokrát se inspirujeme dotazy a podněty z poradny. Invalidní důchod a výdělečná činnost Dotaz: Jsem zaměstnán a pobírám důchod pro invaliditu 3. stupně. Pokud bych v současné době skončil, přepočítá se mi invalidní důchod podle platu, nebo zůstane ve výši, kdy jsem měl malou platovou základnu? Při výpočtu výše procentní výměry invalidního důchodu se jako doba pojištění započetla i tzv. dopočtená doba, kterou je doba ode dne vzniku nároku na invalidní důchod do dosažení důchodového věku. Po přiznání se invalidní důchod zvyšuje jen o každoroční valorizaci, vztahující se na všechny druhy důchodů. Jinak se invalidní důchod může zvýšit už jen při zvýšení stupně invalidity, což se tazatele s invaliditou 3. stupně netýká. Když tazatel přestane vykonávat výdělečnou činnost zakládající účast na sociálním pojištění, doba pobírání invalidního důchodu 3. stupně se mu započte do doby pojištění nutné pro vznik nároku na starobní důchod. Pokud dosáhne potřebné doby pojištění a požádá o starobní důchod, při jeho výpočtu se zohlední příjmy, které měl za dobu od roku 1986 do roku předcházejícího roku přiznání starobního důchodu. Bude-li starobní důchod vyšší než invalidní, bude mu vyplácen starobní důchod. Bude-li starobní důchod nižší než invalidní, bude mu vyplácen i nadále invalidní a nejpozději v 65 letech věku plátce důchodu ČSSZ sama ze zákona přemění na starobní ve stejné výši. Výdělečná činnost konaná po přiznání invalidního důchodu tedy jeho výši neovlivní. Jiná situace je u starobních důchodců, kteří mohou žádat o zvýšení procentní výměry důchodu za každý rok výdělečné činnosti konané od roku 2010. Tazatel je příjemce invalidního důchodu, a je tedy jako státní pojištěnec zdravotně pojištěn. Jestliže má navíc v posudku o invaliditě 3. stupně nebo v rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu 3. stupně údaj, že  je schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek, může být při splnění zákonných podmínek zařazen u úřadu práce do evidence uchazečů o zaměstnání a pobírat podporu v nezaměstnanosti po zákonnou dobu. Pracovní neschopnost a dovolená Dotaz: Jak se zaměstnanci krátí dovolená při pracovní neschopnosti? Podle § 216 odst. 2 a 3 zákoníku práce se doba pracovní neschopnosti považuje za výkon práce jen do výše dvacetinásobku týdenní pracovní doby, a to pouze tehdy, jestliže zaměstnanec v kalendářním roce odpracoval dvanáctinásobek týdenní pracovní doby – neboli musí odpracovat minimálně 12 týdnů. To neplatí, když k pracovní neschopnosti došlo následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání – potom se jako výkon práce započítává celá doba pracovní neschopnosti. Pokud je zaměstnanec v pracovní neschopnosti celý kalendářní rok, nárok na dovolenou mu vůbec nevznikne, protože podle § 213 odst. 3 ZP je třeba odpracovat alespoň 4 týdny. Příklad pro plný úvazek, tj. týdenní úvazek 1,0 = 5 x 8 hodin = 40 hodin: Aby vznikl nárok na dovolenou za celý kalendářní rok, musí zaměstnanec skutečně odpracovat v kalendářním roce minimálně 12 týdnů po 40 hodinách (= 480 hodin = 60 pracovních dnů). Doba pracovní neschopnosti se do doby vykonané práce započte v délce maximálně 20 týdnů po 40 hodinách (= 800 hodin = 100 pracovních dnů). Takto fiktivně odpracované týdny (maximálně 20) a skutečně odpracované týdny se sečtou. Za každý odpracovaný týden pak má zaměstnanec nárok na 1/52 dovolené, což je koeficient pro výpočet. Dovolená se dnes počítá na hodiny. Při dovolené 4 týdny ročně činí standardní dovolená zaměstnance na plný úvazek 4 x 40 hodin = 160 hodin. Z toho 1/52 = 3,07. Při dovolené 5 týdnů ročně je to 5 x 40 hodin = 200 hodin, z toho 1/52 = 3,84. Pokud tedy například zaměstnanec v důsledku pracovní neschopnosti fiktivně odpracoval 20 týdnů + skutečně 18 týdnů = 38 týdnů, má nárok: - při dovolené 4 týdny na 117 hodin dovolené: 38 (týdnů) × koeficient 3,07 = 116,66 hodin (zaokrouhluje se na celé hodiny nahoru) - při dovolené 5 týdnů na 146 hodin dovolené: 38 (týdnů) x koeficient 3,84 = 145,92 A například při úvazku 0,7 (28 hodin týdně) je výpočet následující: Při dovolené 4 týdny je standard 4 x 28 hodin = 112 hodin, z toho 1/52 = koeficient 2,15 Dovolená pak činí 38 (týdnů) x 2,15 = 81,7 hodin, po zaokrouhlení 82 hodin Při dovolené 5 týdnů je standard 5 x 28 hodin = 140 hodin, z toho 1/52 = koeficient 2,69 Dovolená pak činí 38 (týdnů) x 2,69 = 102,22 hodin, po zaokrouhlení 103 hodin. Limity doplatků na léčiva nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely v případě invalidity druhého a třetího stupně Jestliže pojištěnec v kalendářním roce zaplatí za doplatky za předepsané a ze zdravotního pojištění částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely, vydané na území České republiky vyšší částku, než je stanovená zákonem o veřejném zdravotním pojištění, může žádat zdravotní pojišťovnu o vrácení částky, která převyšuje zákonem daný limit. Až do konce roku 2019 se limity u doplatků na léčiva posuzovaly pouze na základě dosaženého věku, žádné jiné hledisko se nezkoumalo. S účinností od 1. 1. 2020 je limit u pojištěnců, kteří jsou poživateli invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, a u pojištěnců, kteří byli uznáni invalidními ve druhém nebo třetím stupni invalidity, avšak invalidní důchod jim nebyl přiznán pro nesplnění podmínky doby pojištění, 500 Kč. Limit je stejný jako u pojištěnců, kteří dosáhli věku 70 let. U pojištěnců do 18 let včetně a pojištěnců, kteří v daném roce dosáhnou věku 65 let, činí limit 1000 Kč. U všech ostatních pojištěnců je limit ve výši 5000 Kč. Do limitu se započítávají pouze započitatelné doplatky zaplacené pojištěncem za předepsané částečně hrazené léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely. Nezapočítávají se částky za zdravotnické prostředky. Nezapočítávají se doplatky na částečně hrazené léčivé přípravky obsahující léčivé látky určené k podpůrné nebo doplňkové léčbě; to neplatí, pokud byly předepsané na recept pojištěncům starším 65 let (včetně dne, ve kterém dovršili 65. rok věku). Seznam léčivých látek určených k podpůrné nebo doplňkové léčbě stanoví MZ vyhláškou. Regulační poplatky ve výši 90 Kč za využití pohotovosti se do limitu nezapočítávají. Nárok se dokládá rozhodnutím o invalidním důchodu pro invaliditu třetího stupně či posudkem o posouzení zdravotního stavu v případě invalidity druhého a třetího stupně bez nároku na jeho výplatu. Pokud pojištěnec své zdravotní pojišťovně nedoloží, že je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo že byl uznán invalidním ve druhém nebo třetím stupni, vztahuje se na něj automaticky limit dle věku. Například VZP má k prokázání nároku speciální formulář „Oznámení o přiznaném stupni invalidity“. Snížený limit lze přiznat až ode dne, kdy klient rozhodné skutečnosti zdravotní pojišťovně doloží, tj. ode dne doručení formuláře. Částky započitatelných doplatků, které přesáhnou daný limit, vyplácejí zdravotní pojišťovny pojištěncům automaticky (pojištěnec o to nemusí žádat). Částka překračující limit bude vyplacena vždy do 60 kalendářních dnů po uplynutí kalendářního čtvrtletí, ve kterém byl limit překročen. Pokud částka nepřesáhla 200 Kč, bude částka přesunuta do dalšího období a zdravotní pojišťovna ji uhradí do 60 kalendářních dnů po uplynutí posledního čtvrtletí, v němž součet limitů překročí právě 200 Kč. Poskytovatelé lékárenské péče sdělují zdravotním pojišťovnám informace o doplatcích, které se započítávají do limitu, s uvedením čísla pojištěnce, ke kterému se doplatek váže, výše zaplaceného doplatku a dne vydání léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely. Pojištěnec tedy nemusí částky sám sledovat. Na vyžádání však v lékárně dostane doklad o zaplacení započitatelného doplatku (s uvedením názvu přípravku nebo potraviny, k němuž se doplatek váže, výše doplatku, čísla pojištěnce, razítkem poskytovatele a podpisem osoby, která doplatek přijala). Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová a Nicole Fryčová # Grantové řízení Nadace Leontinka Do 17. května běží hlavní grantové řízení Nadace Leontinka. Žádosti o finanční i nefinanční podporu mohou podávat žadatelé ze strany jednotlivců i organizací. Více informací a potřebné formuláře pro podání žádosti najdou žadatelé na stránkách www.nadaceleontinka.cz v sekci Pro žadatele – Vypsané granty. Případně mohou napsat email na info@nadaceleontinka.cz se svými dotazy ohledně grantového řízení. # OD NAŠICH ČTENÁŘŮ: Dvě expozice čarodějnických procesů s audioprůvodcem V historii nejen naší země se zákonitě střídají slavné okamžiky s událostmi tragickými. Byla období, kdy právě ony probíhaly po dobu téměř celého jednoho století. K nim bezesporu patřily v 17. století i čarodějnické procesy na Losinsku a Šumpersku, ale také na Jesenicku, kde začaly dokonce o padesát let dříve. Díky románu Václava Kaplického "Kladivo na čarodějnice", který byl zfilmován režisérem Otakarem Vávrou, jsou známější ty prvně uvedené. Tyto tragické události dokumentuje expozice čarodějnických procesů umístěná ve sklepení Geschaderova domu v centru města Šumperka. V něm bydlela rodina manželů Peschkových, taktéž obětí inkvizičních procesů. Se skupinou zrakově postižených turistů jsme expozici navštívili vloni v červnu (prohlídky probíhají pouze od června do září). U pokladny jsme obdrželi tzv. guideporty a sluchátka. S těmi jsme sestoupili do sklepení. Byli jsme velmi překvapeni, když nás oslovil a pak celou expozicí a oněmi tragickými událostmi provázel sám vrchní inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu. Inkviziční tribunál zasedal pod jeho vedením od roku 1678 nejdříve na losinském zámku, později byl ustaven také v Šumperku. Ovšem zdůraznil, že rozsudky podepisovala vždy hraběnka Sybila Gallová, která spravovala losinské a wiesenberské panství. Odsouzeno a upálením popraveno bylo téměř sto "čarodějnic", ale i "čarodějníků", mezi nimi i šumperský farář páter Lautner. Jesenickou expozici čarodějnických procesů jsme navštívili v září téhož roku. Je umístěna ve sklepení Vodní tvrze, kde sídlí Vlastivědné muzeum Jesenicka. Expozice je dostupná všem návštěvníkům nad 13 let po celý rok. Tragické události spojené s honem na čarodějnice jsou prezentovány za použití nejmodernější techniky. Návštěvník i zde expozicí prochází s audioprůvodcem. V úvodní části expozice je na stěnu ze suché mlhy promítán film unikátním způsobem popisující první čarodějnický proces z roku 1622. Tragické události, jež probíhaly po dobu 70 let, názorně popisují dokumenty a obrazy na 8 panelech a na několika dotykových obrazovkách. Nechybí ani repliky mučicích nástrojů, které je možno si prohlédnout hmatem. Dozvěděli jsme se, že i zde, ještě dříve než na Šumpersku, neblaze působil J. F. Boblig, tehdy ještě jako přísedící tamního inkvizitora Ferdinanda Zachera. V dokumentech se uvádí, že v tehdejším Friewaldau, dnešním Jeseníku, a dalších městech, která byla v té době součástí Niského knížectví, bylo odsouzeno a upáleno na 350 osob. Tolik o pochmurné historii části Moravy a Slezska. Pozitivní na této zprávě je, že obě expozice jsou do značné míry díky moderním technologiím i možnosti hmatového prohlížení vybraných objektů přístupné i pro lidi se zrakovým postižením. Jan Příborský # POZVÁNKY: Květnové Odpoledne se Zorou Milí přátelé, zveme vás na další zajímavou besedu, tentokrát jde o setkání a povídání s Markem Adamczykem, českým divadelním, filmovým a seriálovým hercem. Marek je vnuk známého divadelního dramaturga Karla Krause, ale také účastník loňského ročníku taneční soutěže StarDance, manžel olympijské vítězky ve snowboardu Evy Adamczykové, za svobodna Samkové. Setkáme se v rámci již tradičního Odpoledne se Zorou. Kdy? V úterý 14. května 2024 od 15 do 16 hodin plus čas na dotazy posluchačů. Kde? V klubovně SONS, Krakovská 21, 110 00, Praha 1. Počet účastníků je omezený. Proto, pokud máte o setkání zájem, přihlaste se co nejdříve na e-mail: zora-objednavky@sons.cz. # Přijďte si zaběhat na jeden z běžeckých závodů seriálu RunTour 13. dubna odstartoval další ročník rodinného běžeckého seriálu RunTour. Nadace Leontinka zajišťuje pro všechny běžce se zrakovým hendikepem startovné zdarma, případně také traséra či trasérku. Na každém závodu má nadace zázemí pro běžce ve svém stanu. RunTour se koná v těchto osmi městech: 13. 4. České Budějovice, 27. 4. Kopřivnice, 25. 5. Ústí nad Labem, 22. 6. Plzeň, 20. 7. Olomouc, 14. 9. Brno, 5. 10. Praha, 19. 10. Pardubice. V nabídce jsou vždy trasy na 3, 5 a 10 kilometrů a také dětské závody v délce 500 a 1000 metrů. Závody RunTour jsou přístupné široké veřejnosti díky svým nenáročným trasám. Nadace Leontinka se RunTour účastní už 12. rokem, má tedy se závody bohaté zkušenosti. Zájemci z řad běžců se mohou hlásit na email kralova@nadaceleontinka.cz. Více o RunTour se dozvíte také na stránkách www.run-tour.cz. # SPORT: Něžné tóny jarní střelby 2024 Pražská Tělovýchovná jednota Zora pořádala v neděli 17. března ve sportovním centru hotelu Oáza už 28. ročník závodu v simulované zvukové střelbě s poetickým názvem Něžné tóny jarní střelby. Přihlásilo se na něj neuvěřitelných 59 střelců, a i když 6 marodů nakonec nedorazilo, účast byla rekordní. Naštěstí se povedlo, že část střelců, a hlavně rozhodčí a obsluha střelnic, mohli odstřílet už v sobotu odpoledne, jinak by se asi 53 závodníků během jediného dne nedalo zvládnout, a budiž podnětem k zamyšlení pro sportovní komisi zvukové střelby, co s narůstajícím počtem střelců na jednodenních závodech. Pistolový závod probíhal tradičně na dvou stanovištích, Střílelo se 2x10 ran nejprve z těžké kovové a pak z lehké plastové pistole, jednotlivé zásahy se zaznamenávaly na desetiny. Terč na prvním stanovišti mnohé střelce potrápil a vyzkoušel jejich trpělivost, když spouštěl náhodné výstřely, které bylo potřeba zrušit a výstřel opakovat, čímž se celá série trochu protáhla. Tento nevypočitatelný technický zádrhel byl zřejmě způsoben nerovnoměrným elektrickým napětím v síti, což se dopředu nedá ovlivnit. Na výsledcích to však poznat nebylo. TJ Zora je navíc dnes už jediným klubem, který na závodech používá těžkou natahovací pistoli, a ačkoliv se s ní mnozí střelci z ostatních klubů potkají jen na závodech, nastříleli famózní výsledky, jako třeba Irena Šourková z ASK Lovosice (94,8) nebo Pavel Michelfeit z Tandemu Brno (93,5 bodu). V součtu výsledků z obou pistolí byl v mužích nejlepší Petr Hlous z SK Slavia Praha OZP (193,4), druhý byl jeho oddílový kolega Karel Macháček (191,9) a na třetím místě Jan Ružek z TJ Zora Praha. Kategorii „ženy“ vyhrála Martina Policarová z pořádajícího oddílu (194,5), na druhém místě již zmíněná lovosická Irena Šourková (188,8) a třetí místo obsadila vedoucí střeleckého oddílu TJ Zora a zároveň ředitelka závodu Eva Pechová (183,1), pro niž to byla pořadatelská premiéra. Kategorii „ostatní“, určenou pro nováčky, pro střelce bez registrace, bez zrakového omezení, pro pomáhající personál či doprovod, ovládl nejlepším výsledkem celého závodu hlavní rozhodčí Tomáš Trnka z pořadatelského týmu (196,7), na druhém místě skončil Michal Hamouz (171,1), navigátor od pistolí, který si zvukovou střelbu vyzkoušel prvně v životě, a třetí, též „zorák“, František Eliáš (168,5). Soutěž dvojic vyhráli domácí Eva Pechová a Karel Novotný (367,8) s velkým náskokem před oddílovými kolegy Míšou Málkovou s Janem Schejbalem (352,4), třetí místo obsadila lovosická dvojice Kamila Šamajová a Petr Vaculík s nástřelem 348,9 bodu. Na třetím stanovišti probíhala soutěž ve střelbě z optické pušky na 10 ran po třiceti vteřinách, na jednu ránu v poloze vsedě-vleže, tedy s oběma lokty opřenými o podložku. Jen na vysvětlenou – při střelbě z pušky jsou střelecké polohy pro zrakově postižené střelce shodné s polohami pro tělesně handicapované střelce, proto poloha vkleče i vleže probíhá vsedě s jedním, resp. dvěma lokty opřenými o stůl. Výstřely se opět, jak je od letošní sezony pravidlem, zaznamenávaly na desetiny. Ani pušce se úplně nevyhnuly technické problémy, když měnící se světelné podmínky během dne způsobovaly zpomalení zvuků navádění a mluvení trenažéru, které bylo potřeba eliminovat. Ukázalo se, že medaile se rozdávají za překonání stobodové hranice v desetiranné položce. V mužích se to povedlo přesně třem střelcům a dělily je od sebe pouhé desetiny bodu – 1. místo Pavel Michelfeit z Tandemu Brno (103,8), 2. místo Milan Hradil z SK Handicap Zlín (103), 3. místo opět Jan Ružek z TJ Zora Praha (102,7). V kategorii „ženy“ překonaly 100 bodů jen dvě střelkyně, Martina Policarová na 1. místě (102,5) a na 2. místě Zuzana Duchoňová (100,9). 3. místo obsadila Eva Pechová, když zůstala jen jednu desetinu pod magickou stovkou (99,9). Všechny medailistky reprezentují domácí TJ Zora Praha. V kategorii „ostatní“ překonal stovku jen její vítěz Tomáš Trnka (101,3), druhý skončil opět navigátor Michal Hamouz (96,2) a třetí zorák Tomáš Zeman (95,6). Medailisty v soutěži týmových dvojic od sebe dělilo jen několik desetin. Zvítězila opět domácí dvojice Eva Pechová a Karel Novotný (198), druzí byli zlínští manželé Helena a Milan Hradilovi (197,4) a na 3. místě opět zástupci pořadatelského oddílu Lenka Matějná a Jan Ružek (196,9). A na závěr pár slov od ředitelky závodu Evy Pechové: „V prosinci loňského roku jsem byla zvolena vedoucí střeleckého oddílu. Ani jsem se nestačila rozkoukat, a už na mě připadl velký úkol, organizace Něžných tónů. Tento závod byl mimořádný tím, že se přihlásil opravdu velký počet střelců, a já jsem měla obavy, jak tohle zvládnu. Průběh závodu byl překvapivě hladký, avšak ne mojí zásluhou, ale hlavně díky schopným lidem, které mám kolem sebe. V 15 hodin na mne padla velká úleva, když jsem zjistila, že i při tak vysokém počtu závodníků se to zvládlo. Přiznám se, že mi udělalo radost, když jsem kolem sebe slyšela kladné reakce a dokonce i poděkování. I já touto cestou děkuji všem, kteří se se mnou na organizaci Něžných tónů jarní střelby podíleli.“ Mé osobní poděkování patří Báře Novotné za hlídání neposedného tříletého syna Karla, čímž mi uvolnila ruce, abych mohla dělat zapisovatelku u pušky a pořídit pár fotek. Martina Policarová # IV. ročník Velikonočního turnaje QARDO v Nitře Uskutečnil se v sobotu 16. března ve středisku integračních aktivit pro nevidomé a vícenásobně postižené SINA Nitra n.o. V tomto roce měl turnaj opět přívlastek „mezinárodní“. Zahraničními účastníky byli Marta Zemanová s Dobromilou Dvořákovou ze zlínské odbočky SONS, autor hry Václav Fanta reprezentoval pražský Qardoklub, a spolu s ním ještě „rychtáři“ (rozhodčí u stolů) Václav Senjuk a Oskar Navrátil. Pražany jsme přivítali již v předvečer turnaje a lepší večerní program bychom jim asi nepřipravili, jak se to podařilo díky shodě okolností. V Nitranské synagoze se totiž konalo ocenění nejlepších sportovců města. Mezi úspěšnými reprezentanty z mnoha disciplín (za všechny bych uvedl vycházející hvězdu slovenské atletiky Viktórii Forster, držitelku národních rekordů na 100 metrů překážek i hladkou stovku), byli ocenění i nevidomí kuželkáři ŠK Scorpioni Nitra Ĺudmila Šišáková, Jana Hrnčárová a Jozef Štefák. Do základních kol turnaje na druhý den nastoupilo 15 hráčů, 8 z nich postoupilo do semifinále, a jak na těchto turnajích bývá zvykem, finálové boje byly záležitostí čtyřech nejlepších. Všechna kola se hrála na 4 partie a vítězně z nich vyšla Dominika Pozdechová Z Hrnčiarovec nad Parnou před Oľgou Fúskovou z Nitry a pomyslný bronz si do Prahy odvezl Václav Fanta. Novým poznáním – mimo kvality samotné hry i skvělé nálady u jednotlivých stolů – byl dovezený oběd: jídlo s názvem tisaj. Jak jsem se přesvědčil, neznají ho ani všichni Slováci, hlavně ze severních regionů. „Tos měl říct rovnou, že hovězí na zelenině!“ poznamenal jeden z hráčů, který si jídlo také objednal. Ale tak jednoduché to zase není, nemluvě o tom, že častěji se připravuje z masa vepřového, dokonce může být i „kuracina“. Celkem vzato ale jídlo zaslouženě přispělo ke skvělé atmosféře celé akce. On totiž prázdný žaludek trochu radosti ze hry přece jen ubere. Kvůli dobrému jídlu ale nehrajeme. Hra není složitá a milovníka pokeru asi neuspokojí. Důležitá je konverzace, vzájemné povzbuzování a hecování, s finálním vtipkováním navozujícím pohodu a dobrou náladu. Každý hráč má možnost rozvinout svoji fantazii a zahrát si např. na Karla Šípa, který dokáže dobrý vtip uvařit z vody. Další hodnotou je procvičování hmatu, hlavně u nevidomých, kteří s jeho tréningem začínají. Nás v Nitře těší, že jsme si přivlastnili označení Slovenské hlavní město QARDA. Určitě nedáme dohromady turnaj s mnoha desítkami účastníků jako v Austrálii nebo Latinské Americe, ale setkávání nad hrou jednou za měsíc nás pozitivní energií nabije, a o to jde. A druhou dubnovou sobotu jsme se obzvlášť těšili díky milému daru od Václava Fanty. Dostal jej prý od mexických přátel; musíme si k němu přinést jen citron a sůl… Tušíte, co to bylo? Josef Zbranek Přípodotek „rychtáře“ Do Nitry je radost jet. Nejen kvůli samotnému městu a scenériím, které nabízí architektura a příjemný celý intravilán, a samozřejmě okolní krajina. To ale ocení jen vidoucí. Zato srdečnost hostitelů si užijí všichni. A že atmosféra přátelství není hraná, o tom svědčí i drobnosti ve vzájemném chování místních. Například si neumím v Česku představit, že si každý vezme ze zásob dobrot ve skříních a ledničce to, na co má chuť, a hned to jde zaplatit do samoobslužné kasy – volně přístupného šuplíku! Prý nemají problém s případným mankem, spíš s drobnými přebytky… Mezi dobrotami jsou i nápoje, a zdaleka ne jen nealko – prostě, jiný kraj, jiný mrav. A ještě k jedné věci mám potřebu pochvalně smeknout. A to k Jožkově informaci o ocenění sportovců: ti tři nevidomí ocenění byli na řadě mezi prvními, a po nich se na pódiu střídali další – nejen atletka, ale hned několik zástupců bojových umění (prý je tím Nitra typická), tuším i nějaký gymnasta, baletka, hokejista (tč. v USA – cenu přebíral otec) a také jejich trenéři. I tady panovala skvělá atmosféra, mj. díky profesionálním pěveckým vystoupením studentek místní umělecké školy. Díky, přátelé z Nitry. Václav Senjuk # SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže Jak jsme již uvedli dříve, vzhledem k častým dotazům, zda je možné posunout uzávěrku zasílání odpovědí na soutěž časopisu Zora, a to především pro čtenáře zvukové verze časopisu, kteří se většinou díky brzkému termínu od dodání časopisu nemohli do soutěže zapojit, jsme se rozhodli uzávěrku o měsíc posunout. Uzávěrka poslední soutěže byla tedy posunuta do 10. 4. 2024 a soutěžili jste o 3x intenzivní hydratační masku na obličej a krk "Hyaluronová kyselina" a 3x denní krém na obličej "Senzace" od společnosti TianDe. A jaké byly správné odpovědi na soutěžní otázky? OTÁZKA 1 Jakou má zkratku občanské sdružení pro nevidomé a slabozraké na Slovensku? a) UNSS OTÁZKA 2 Jak se jmenuje nevidomý horolezec, který už zdolal např. Mont Blanc nebo Kilimandžáro? c) Jan Říha OTÁZKA 3 Jak se jmenuje aplikace určená pro pomoc nevidomým a slabozrakým rozeznat objekty, se kterými se setkáváme každý den? a) Tap Tap See OTÁZKA 4 Který ze slavných mužů české historie byl od svých 12 let nevidomý na 1 oko? d) Jan Žižka Z došlých odpovědí jsme vylosovali 3 výherce. Jsou jimi: Bauerová Šárka (Opava), Mikulová Zdenka (Kunice-Vidovice) a Zemanová Marta (Zlín). Všem výhercům gratulujeme! Ceny zašleme poštou. Uzávěrka soutěže z minulého čísla, kde hrajeme o 3x bylinkovo-ovocný čaj pro děti „Cítím čaj“ z E-shopu zpěváka Tomáše Kluse, je 10. 5. 2024. Znamená to, že stále můžete posílat své odpovědi. Vyhlášení správných odpovědí a výherců se dozvíte příště. # Nová soutěž OTÁZKA 1 Co je to „katarakta“? a) onemocnění oka, tzv. šedý zákal b) onemocnění oka, tzv. zelený zákal c) onemocnění ucha d) onemocnění pohybového ústrojí OTÁZKA 2 Kdy slavíme Mezinárodní den nevidomých? a) 13. listopadu b) 23. listopadu c) 13. října d) 15. října OTÁZKA 3 Ve kterém roce se narodil italský nevidomý tenorista, interpret populární i klasické hudby, jehož iniciály jsou A. B.? a) 1958 b) 1948 c) 1954 d) 1960 OTÁZKA 4 Jaký je význam přísloví „Mezi slepými jednooký králem“? a) Člověk schopný i malé lži je schopný mnoha dalších špatností. b) Na každého jednou dojde. c) Lidé jsou vztahovační a často si myslí, že se mluví právě o nich. d) Trošku znalejší člověk mezi úplně neznalými bude vnímán jako nejlepší. Své odpovědi do nové soutěže posílejte do 10. 6. 2024 na adresu: redakce Zora, Krakovská 21, 110 00, Praha 1, nebo na e-mail: zora-objednavky@sons.cz . Při zaslání odpovědí, prosím, uveďte, že se jedná o odpovědi ze soutěže časopisu ZORA. Pokud správně odpovíte alespoň na tři ze čtyř soutěžních otázek, budete zařazeni do slosování o 3x kosmetickou taštičku od společnosti ALBI. A ještě upozornění. Pokud se soutěže chce zúčastnit kdokoli, kdo není předplatitelem Zory (například si časopis půjčuje), může odpovědi poslat, ale do slosování jeho jméno nebude zařazeno. Výhry v soutěžích jsou formou benefitů pro čtenáře, kteří si časopis předplatili. Připravila Kateřina Rovenská # INZERCE Prodám přenosnou kamerovou lupu  Compact 5 HD s obrazovkou 5″, s vysokým rozlišením a velkým rozsahem zvětšení (18x). Používaná 1 rok v domácím prostředí, výborný stav. Původní cena 10 000,- nyní za 6000,-. Kontakt: mobil 732656420, Pracnová.