ZORA

časopis pro zrakově postižené
Ročník 108, číslo 8, duben 2024

Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz

Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.

Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Martina Policarová, PhDr. Václav Senjuk, Mgr. Ing. Antonín Vraný
Korektor: Václav Senjuk

Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 120 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.


OBSAH

ÚVODEM

UDÁLOSTI
Kalendárium
Přehledně
Oceňte osobnosti s velkým významem pro komunitu zrakově postižených

SE ZOROU NA VELETRH
Svět knihy Praha 2024 – jeho tři fokusy

LIDÉ KOLEM NÁS
První zkušenost s motorismem jsem prožil už při porodu (Petr Haluška)

ZORA RADÍ A INFORMUJE
O čem se moc nemluví – Já Pygmalion nebo Golem? III. část

OD NAŠICH ČTENÁŘŮ
Zážitkové odpoledne s leteckým modelářem

BUDE VÁS ZAJÍMAT
U dómu zní nový Poesiomat, klikou si zatočil i Miroslav Krobot

SPORT
Nevidomí kuželkáři si rozdělovali republikové tituly ve dvojicích!
Dvě Češky v první osmičce na světovém poháru v Nymburku

#
ÚVODEM

Podíváme-li se do seznamu významných dnů v kalendáři, spojení s literaturou, knihami, čtením a psaním či tvořivostí objevíme doslova každou chvíli. Celý březen byl věnován čtenářství, v dubnu pak proběhl den věnovaný dětské knize, školním knihovnám, umění, novinářům a knihovníkům. Naše pozornost se ale tentokrát obrací především ke květnu, kdy se redakce Zora zúčastní mezinárodního veletrhu Svět knihy. Více se o této události dočtete dále v samostatném článku, který je zároveň pozvánkou pro všechny, kdo by naše výstavní místo chtěli navštívit osobně.
Je-li pro vás Praha hůře dostupná, ale literární zážitek vždy uvítáte, můžete si třeba zajet zatočit klikou do Olomouce. Proč? To se dozvíte v článku našeho pravidelného dopisovatele pana Příborského.
Obsah tohoto čísla Zory ale rozhodně není zaměřen na jediné téma. Oblastí, kterým je třeba se věnovat, je mnoho. Zřejmé je to i z výběru kandidátů na cenu veřejnosti, kterou opět vyhlašuje SONS a my vám přinášíme informace o tom, jak se do hlasování zapojit.
Krásné jarní dny vám za celou redakci přeje
Daniela Thampy

#
UDÁLOSTI: Kalendárium

„Svatý Jiří k létu míří, zvítězil nad saní i nad zimou.“ Podle svatojiřské pověry nemají lidé v den jeho svátku (24. dubna) pracovat na poli, na zahradě ani v sadě, protože se probouzí země a lidé ji nesmí rušit. Řada pověr se váže i k jedné jarní květince, prvosence jarní čili petrklíči. Slouží prý k přivolání dobrých víl, které ochraňují zahradu a odhánějí zlé duchy od nemocných. Pokud si večer dáte svazek petrklíčů pod polštář, ve spánku vás „jistě“ navštíví duch nedávno zesnulého příbuzného. A dívce dokáže přivolat vytouženého milence. A závěr dubna? To lidé za velké slávy stavějí májky, které ochraňují vesnici před zlem. Je ale nutné je hlídat před krádeží i kácením záškodníky ze sousedních obcí.

Osobnosti našeho světa pravidelně navštěvujeme v „Tyflopedickém lexikonu jmenném“ od Josefa Smýkala.
27. 4. 1845 zemřel český klavírista a hudební skladatel Leopold Balcar. Zrak ztratil už ve třech letech následkem horečnaté choroby. Nepomohl mu ani věhlasný německý oční lékař Jäger, autor dosud používaných tabulek různých druhů a velikostí písma pro zjišťování zrakové ostrosti na blízko. Balcar se narodil v Brně, a protože tu tehdy ještě nebyl výchovný ústav pro nevidomé děti, byl v roce 1832 přijat do ústavu pražského. Tady projevil mimořádné hudební schopnosti i píli ve hře na klavír. Bohužel, objevily se i první příznaky zákeřné tuberkulózy. V roce 1839 odjel už jako známý klavírista do Vídně, kde byl uveden do hudebního a koncertního života. Stal se tu velmi známým umělcem, o čemž svědčí počet jeho koncertů i mimořádně kladné kritiky. Když například zahrál 6. ledna 1841 v brněnské Redutě, návštěva byla prý obrovská, a to i proto, že ředitelství vídeňské železnice poskytlo návštěvníkům i účinkujícím bezplatné jízdné. Výtěžek koncertu byl poté na Balcarovo přání věnován na stavbu nové budovy brněnského ústavu pro nevidomé na Radvítově náměstí. V tom roce už mu ale zbývaly pouhé čtyři roky života. Snad právě pro jeho mládí, zemřel totiž v pouhých 24 letech, se na něho pozapomnělo.

28. 4. 1893 se narodil český klavírista německého původu Gustav Götz. Také on ztratil zrak v raném dětství, v osmi letech byl přijat do Ústavu pro nevidomé v Brně a po dokončení povinné školní docházky se vyučil košíkářem. Vynikal ale také v hudbě a ve hře na klavír dosáhl už v ústavu výborné úrovně. Než z ní však stačil složit státní zkoušku, onemocněla mu matka a on musel ústav opustit, aby se o ni postaral. Po její smrti se do Brna ale už nevrátil. Odjel do Vídně, kde se hudbě učil u nevidomého klavíristy a varhaníka českého původu Josefa Labora, a na vídeňské konzervatoři složil i vysněnou státní zkoušku. Poté až do pozdního věku pořádal koncerty v Rakousku i Německu, do nichž zařazoval nejobtížnější klavírní skladby, a hře na klavír rovněž vyučoval.

A 30. 4. 1847 se narodil učitel Ústavu pro nevidomé ve Vídni Anton Messner. O zrak přišel o něco později než dva výše uvedení pánové, „až“ v pěti letech, a to následkem pádu. Do ústavu ve Vídni byl ale přijat až ve svých jedenácti letech. Do té doby byl vychováván k samostatnosti svými rodiči. V ústavu byl vynikajícím žákem, a dokonce i jeho ředitel Mathias Pablasek mu věnoval mimořádnou péči. Po získání potřebné kvalifikace byl přijat do ústavu jako výpomocný učitel. A pro ústav byl jistě přínosem. Často svými návrhy ovlivňoval vyučování. Napsal metodické pokyny pro orientaci nevidomého člověka v prostoru, publikace na téma slepecký zkratkopis i básně. Zkonstruoval také několik didaktických pomůcek. Dochovala se „Messnerova krabice“, sada písmen latinky i Braillova písma na destičkách, kterými se zasunováním do lišt v řádcích vytvářela slova a věty.

Co se dělo v dubnu v naší historii? Tak například 24. 4. 1949 vznikla v tehdejším Československu mládežnická organizace Pionýr. Ta měla nahradit skauty, kteří byli komunistickou stranou naopak zakázáni. 25. 4. 1945 osvobodil druhý ukrajinský front Brno. 30. 4. 1344 bylo Papežskou bulou Klimenta VII. povýšeno pražské biskupství na arcibiskupství. České země se tím staly v církevní oblasti nezávislými na Německu. Prvním pražským arcibiskupem byl Arnošt z Pardubic. Ve stejný den, ovšem v roce 1945, byla sovětskými vojsky a prvním čs. armádním sborem osvobozena Ostrava. Pro představu, padlo zde 100 000 Němců a 24 000 vojáků osvobozeneckých armád. Přes 200 000 dalších pak bylo raněných.

V dubnu roku 1755 se ve Francii narodil Jean Anthelme Brillat-Savarin. Že vám tohle jméno nic neříká? Možná ale budete znát jeho nesmrtelné citáty. Tak například: „Řekněte mi, co jíte, a já vám řeknu, jací jste.“ Nebo: „Stůl je jediným místem, kde se člověk během první hodiny nikdy nenudí.“ A do třetice: „Objev nového pokrmu má více smyslu pro štěstí lidského pokolení než objev nové hvězdy.“ A ještě jeden, pro nás: „Menu bez sýra je jako krasavice bez oka.“ Tenhle pán byl doslova monument světové gastronomie. Navrhl pravidla stolování, která se dodnes dodržují, a uvedené citáty pocházejí z jeho knihy "Fyziologie chuti". 

Dva citáty od jiného klasika. Poznáte ho podle nich? „Smutným hodiny se zdají dlouhé.“ Nebo: „Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když ti z něj nemá kdo pomoci.“ Pokud jste ho ještě nepoznali, pak si dejme jeho nejznámější: „Být či nebýt, to je oč tu běží.“ Jde o člověka, který je považován za největšího anglického spisovatele a dramatika. Jeho hry jsou přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. William Shakespeare se narodil 23. 4. 1564. Shodou okolností ve stejný den v roce 1616 zemřel.

A trochu muziky na závěr. Věděli jste, že 30. duben je mezinárodním dnem jazzu? Vyhlásila ho Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) v roce 2011, na popud černošského autora hudby a klávesisty Herbieho Hancocka. Jazz se vyvinul na přelomu 19. a 20. století v USA a postupně se rozšířil do celého světa. Je charakteristický svou improvizací, rytmickou komplexností a emocionálním výrazem. Tak si dejte některé jeho nejslavnější skladby. Co třeba "Hello, Dolly!" od Louise Armstronga? Nebo "Mood Indigo" od Duka Ellingtona? Anebo "Summertime" od Elly Fitzgeraldové? Chcete raději něco novějšího? Pak si najděte třeba skladby Charlieho Parkera, Milese Davise nebo Johna Coltraneho.

Antonín Vraný

#
Přehledně

Vítejte v rubrice „Přehledně“, v níž vám přinášíme souhrn aktivit členů a klientů našich oblastních odboček. Dnes se vydáme ze západu na východ, nebo chcete-li, z Čech na Moravu.
Členové Aktiv klubu SONS se v březnu sešli se svými slovenskými kolegy v Praze. A program jejich prodlouženého víkendu byl opravdu nabitý. Ve čtvrtek se zúčastnili komentované prohlídky výstavy „Baroko v Bavorsku a Čechách“, která se konala v Národním muzeu. V pátek byla na programu prohlídka Letiště Václava Havla i s popisem letadel, detekčních přístrojů, oblečení posádek, vycvičených psů i pomocných vozítek na rozjezd a parkování letadel. Zážitkem bylo ale i setkání se zdejšími hasiči a jejich technikou. Po obědě zamířily dámy do Obecního domu na výstavu šatů Blanky Matragi, kterou zde mimochodem také potkaly, a pánové na loď s ochutnávkou piva. Obě skupiny se potkaly na odpolední přednášce v České národní bance. V sobotu se v komunitním centru Kolovraty konalo nejprve klubové shromáždění a poté i cestovatelský festival nevidomých a slabozrakých. Se svými příspěvky vystoupili Vladimír Bodiš, Zuzana Habáňová, Pavla Kovaříková, manželé SchnaubeltovI a Michal Herceg ze Slovenska. Partnerem festivalu byl projekt „Jiříkovo vidění“. Díky němu se účastníci seznámili také se zrakově postiženým sládkem Jiřím Pardubským a ochutnali netradiční pivo. Akci skvělou hrou na klavír obohatil i slovenský kolega Jozef Zbranek.

7. března pořádají semilští pravidelnou akci „Muži vaří ženám“ k Mezinárodnímu dni žen. Nepřetržitě už dvanáctým rokem, samozřejmě s výjimkou covidového roku 2020. A v březnu navštívili semilští i pražskou Botanickou zahradu, kde všemi smysly vnímali výstavu „Dobrodružná cesta za kořením a slávou“. Provázela je prý skvělá a erudovaná průvodkyně. Trpělivě odpovídala na dotazy a některé exponáty zapůjčila k haptickému zkoumání, očichání i ochutnání.

Velikonočnímu tvoření se věnovali členové OO Chrudim. Vyrobili si při něm veselé pajduláky i květináče pro velikonoční osení. Prohlédnout si je můžete na sons.cz/odbočky/aktuality.

Z Čech je to dnes vše, tak se přesuňme na Moravu. Členové OO Olomouc spolu s několika přerovskými zaplnili autobus, když se vydali na výlet do Starého Města a Uherského Hradiště. Ve Starém Městě si objednali komentovanou prohlídku Slováckého muzea i Památníku Velké Moravy. Tak se dozvěděli více o životě a práci lidí v této době. Výklad doplňovaly výjevy kováře, vladaře a dalších postav. Dále prozkoumali model půdorysu se zbytky velkomoravského kostela a na haptické stezce si prohlédli a potěžkali hliněné nádoby, hrot kopí, skutečný mamutí kel apod. V Uherském Hradišti navštívili náměstí s kostelem sv. Františka Xaverského. Tady je umístěn i haptický model původního města. Před rozchodem lidé dostali tipy na zdejší restaurace, jídelny a polévkárnu. Každý zkusil něco jiného, a poté si své kulinářské zážitky slovně předávali.

Členové OO Kroměříž pořádají pravidelná kreativní dopoledne. Tentokrát tvořili velikonoční vejce, a to nalepováním čtverců toaletního papíru na nafouknuté balónky. K tomu si vymalovali i dřevěná vejce a velikonoční zajíčky, které získali darem od Vladana Daňka.
Kroměřížští se v březnu věnovali i tréninku paměti. Nejprve se vzájemně prověřili, co si zapamatovali z minulého setkání, a poté přidali nové informace z oblasti sportu, pranostik a lidových rčení, názvů českých filmů i hlavních měst evropských států. Také si zazpívali lidové písně a zavzpomínali na školní léta s několika básněmi českých autorů.
A do Kroměříže pojďme i potřetí. Na svém klubovém odpoledni se zdejší členové sešli s bylinkářkou Mgr. Jarmilou Podhornou. Ta je seznámila se vznikem a rozvojem své firmy, založením unikátní zahrady pro pěstování léčivých rostlin i centrem pro diagnostiku a léčebné procedury. Dále si povídali o Gemmoterapii, tedy využití bylinných tinktur a výtažků z pupenů stromů a keřů. Tyto prostředky působí na náš organismus léčivě, a navíc bez vedlejších a nežádoucích efektů. Po přednášce se Jarmila věnovala i individuálním dotazům. Za pomoc při organizaci akce děkují kroměřížští také pracovníkům místního Poradenského centra pro sluchově postižené.

Ani vytrvalý déšť nezabránil členům OO Vsetín navštívit zajímavé místo na Valašsku, Veselý Grunt v Janové u Vsetína. Tady pro ně byla připravena přednáška o pálení ovoce, o vaření švestkových a višňových povidel i o vhodnosti různého ovoce k pálení. A též procházka kolem bublajících kotlů s povidly a nerezových tanků s pálenkou. Téma prý všechny doslova pohltilo, zvláště když došlo na ochutnávku. Mnozí si zdejší výrobky také hned zakoupili. Dvě hodinky utekly jako voda. Vsetínští ocenili, že se na Valašsku udržují tradiční zvyky, a návštěvu Veselého Gruntu doporučují i dalším odbočkám SONS.
Členové OO Vsetín se sešli také v Městské knihovně ve Valašském Meziříčí. Ředitelka knihovny jim přiblížila velikonoční tradice četbou o Škaredé středě, Zeleném čtvrtku, Velkém pátku, Bílé sobotě, Velikonoční neděli a pondělí. Poté si lidé ozdobili věnečky, košíčky a pomlázky květinami a dalšími doplňky. Byli prý velmi šikovní a ze svých výrobků měli opravdovou radost.
A do Vsetína i potřetí. Zdejší členové se sešli ve Valašském Meziříčí v Relaxačním centru U Mamulky. Během aktivity „Odpoledne s písničkou“ hrála harmonika, nacvičoval se oblíbený tanec i sebeobslužné činnosti. Lidé se naučili texty pro ně nových písní a nováčci se seznámili se společenskou hrou Qardo.

Naši reportáž zakončíme v Opavě. Členové zdejší odbočky si zahráli oblíbený bowling, navštívili filmové představení „Franta Mimozemšťan“ a na své velikonoční dílně si vytvořili spoustu zajímavých dekorací.
Informace z médií přináší i Lenka Martínková z OO Opava. Zní vám tahle zpráva uvěřitelně? Stát má k dispozici pět miliard korun na vzdělání svých občanů, ale nikdo je nechce. A důvod? Lidé se o tom nedozvěděli. Prý jde o 50 000 Kč pro každého zájemce, na získávání nových profesních dovedností nebo jejich zlepšení. A stát tuto částku potřebuje utratit do září 2025. Chce proto udělat pořádnou mediální kampaň a přilákat alespoň 100 tisíc dalších zájemců. Více na medium.seznam.cz.
Jak si Linda Albrechtová vybírala vodicího psa? Rozhodnutí v ní zrálo několik měsíců, ale přišlo v momentě, kdy by to asi člověk nejméně čekal. První chůze se psem pro ni byla nezvyklá, ale jeho poslušnost ji uchvátila, a tak z ní spadly veškeré pochybnosti. Více na medium.seznam.cz.
Nevidomí lidé mohou strávit v obchodě i desítky minut tím, že se snaží vyznat se v nepřeberném množství různých produktů. Co kdyby existoval svět, kde nakupování není překážkovou dráhou, ale příjemnou procházkou, při které každý produkt vypráví, jak vypadá, nebo jak dlouhá je jeho trvanlivost? Ve společnosti Procter & Gamble na těchto inovacích pracuje Sam Latifová, která sama ztratila zrak a snaží se vytvořit produkty dostupné pro všechny. Více na metro.cz.
Téměř každý pátek tráví sedmatřicetiletý nevidomý Václav Toul na koňském hřbetu. Poprvé jel na koni ještě před nástupem do první třídy. V té době ale ještě viděl. Dnes využívá vodicího psa, naslouchátka, bílou hůl, a při práci s koněm se orientuje pomocí hmatu a sluchu. Více na stisk.online.
Blog „Technológie bez zraku“ Michaely Dlhé slouží jako užitečný zdroj informací a podpory pro lidi s postižením zraku, kteří chtějí lépe využívat moderní technologie. Součástí blogu je i hodnotný newsletter „Zo sveta prístupnosti“. Najdete v něm pozvánky na konference či webináře i odkazy na zajímavé články. Abyste ovšem nekupovali „zajíce v pytli“, můžete si nejprve pročíst archiv starších vydání. Více na portal-pelion.cz.
V dílně Jaroslava Svobody, absolventa Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity, vzniká haptický model Závišova kříže. Bude určen nevidomým a slabozrakým návštěvníkům kláštera ve Vyšším Brodě. Tato národní kulturní památka je třetím nejcennějším zlatnickým výrobkem v ČR, hned po korunovačních klenotech a relikviáři sv. Maura. Originál Závišova kříže, v němž je i kousek dřeva z kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus, bude ve Vyšším Brodě vystaven od 1. července do 30. září. Více na jcted.cz.
Co nejvíc pálí lidi s postižením zraku? Do čeho přináší jasno Osvětlovna? Proč se nevidomým daří v profesích, které jsou založené na technologiích? Jaké sny plní Světluška svým klientům? A má nějaký sen i Gabriela Drastichová, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu? Právě o tom si tato žena povídala se Zbygniewem Czendlikem v pořadu „Jak to vidí“. Více na dvojka.rozhlas.cz.

Antonín Vraný

#
Oceňte osobnosti s velkým významem pro komunitu zrakově postižených

SONS letos již potřetí ocení osobnosti, které dlouhodobě působí nebo působily ve prospěch lidí se zrakovým postižením. Smyslem těchto ocenění je vyjádření vděčnosti a úcty těm, kteří během svého života učinili něco významného a dobrého pro nevidomé a slabozraké. 
O cenách pro tři osobnosti již bylo rozhodnuto, dva oceněné vybrala Republiková rada SONS a jednu cenu udělí prezident SONS. Kdo bude čtvrtým oceněným, který získá cenu veřejnosti, můžete rozhodnout právě Vy. Volba nebude jednoduchá, protože všichni tři kandidáti, ačkoli je každý jiný, by si za svoji činnost ve prospěch zrakově postižených ocenění rozhodně zasloužili.
Hlasovat můžete pro tyto osobnosti:
• Nicole Fryčová – zrakově postižená právnička aktivně se věnující obhajobě práv osob se zdravotním postižením nejen v SONS, ale též při Vládním výboru pro osoby se zdravotním postižením a v dalších organizacích.
• Michal Jelínek – nevidomý počítačový lektor pro zrakově postižené, dlouholetý propagátor přístupnosti a využívání asistivních technologií pro zrakově postižené.
• Vladimír Krajíček – předseda Klubu držitelů vodicích psů, obhájce práv zrakově postižených a jejich čtyřnohých pomocníků, propagátor a organizátor sportovních aktivit zrakově postižených.
Medailonky všech tří společně s informacemi, jak hlasovat prostřednictvím online formuláře nebo SMS najdete na webové stránce 
https://www.sons.cz/oceneni2024
Cena veřejnosti bude společně s dalšími cenami SONS předána 22. června na slavnostním koncertě zrakově postižených umělců v pražském kostele U Salvátora.

Jan Šnyrych

#
SE ZOROU NA VELETRH: Svět knihy Praha 2024 – jeho tři fokusy

Program již 29. ročníku mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha reflektuje sté výročí smrti Franze Kafky. Čestným hostem se stal tradiční festivalový projekt Das Buch, pro rok 2024 pod názvem Das Buch – německojazyčná literatura. Ten představí autory a mluvčí Německa, Rakouska a Švýcarska. Program věnovaný Kafkově výročí rezonuje i v mottu celé akce, jímž je Kafkův citát: „Kniha musí být sekerou na zamrzlé moře v nás.“ Odkaz pražského německy píšícího spisovatele logicky vyúsťuje do prezentace literatury německojazyčných zemí, ale také tradiční podpory dětského čtenářství. Vůbec poprvé ale za celou dobu existence Světa knihy zde bude mít svůj stánek, i díky vstřícnosti pořadatelů, vydavatelství ZORA. Takže – přijďte navštívit nás, a také všechny ostatní v tradiční destinaci knihy, do areálu Výstaviště Praha v Holešovicích. Termín konání veletrhu a festivalu literatury je 23.–26. květen.
Vzpomínám si na okamžik, kdy se idea Světa knihy rodila. Bylo to na schůzi knihkupců a nakladatelů, tuším, že v některé z aul Karlovy university, a hlavním hybatelem byl tehdy knihkupec Jan Kanzelsberger. Jeho první firemní prodejnou bylo knihkupectví Orbis na Václavském náměstí v Praze; knihkupectví zde na rohu se Štěpánskou ulicí fungovalo již od roku 1922. Zde také dlouhá léta působil jako vedoucí právě Jan Kanzelsberger a v roce 1990 zde založil rodinný podnik. Ovšemže u zrodu projektu, který se brzy stal samostatnou firmou Svět knihy s.r.o. (společnost Svazu českých knihkupců a nakladatelů), stály i další osobnosti tehdejší nakladatelské scény v Praze, a také vznikající malá nakladatelství stejně jako zástupci těch velkých. Škoda, že webové stránky Světa knihy obsahují archiv až od roku 2017…
Pojďme tedy do současnosti. Termín jsme již zmínili, německou literaturu také, nový není ani samozřejmě nesmírně užitečný program podporující dětské čtenářství. Inspiraci pro nejmladší generaci nabídne pavilon kampaně Rosteme s knihou, jenž nově ponese jméno spisovatele Pavla Šruta. Budeme se těšit rovněž na nově nazvané programové sály, kde se mají návštěvníci potkat nejen s profilovým jménem veletrhu – Franzem Kafkou, ale třeba i Jaroslavem Seifertem nebo s Karlem Čapkem. S posledně jmenovaným je spojený sál, kde se bude prezentovat sci-fi a fantasy; podle soudu autora tohoto příspěvku je to trochu (dost) zúžený pohled. – Karel Čapek, byť vynalezl slovo robot a s tématy vědy i budoucnosti a jejich vzájemné interakce pracoval veleúspěšně, byl velikým filosofem a humanistou a v řadě případů svojí povídkové tvorby předznamenal i další doslova zjevení v naší literatuře – Bohumila Hrabala. A to není zdaleka vše. Veletrh bude akceptovat i fakt, že máme jednoho literáta v řadě prezidentů – Václava Havla, ale také to, že do české literatury patří právě ti cizojazyčně píšící: vedle Kafky je to právě poslední dobou „kontroverzní“ (ovšem tak je vnímaný jen částí naší kritické i pseudokritické scény) Milan Kundera.
Doprovodný program obsahuje i sekci Literatura jako hlas svobody, což je podle organizátorů veřejná tribuna pro autory bojující za svobodu. Související Cena Jiřího Theinera podporující hlasy proti cenzuře a v boji za demokracii bude udělena nově už během slavnostního zahájení veletrhu. Součástí festivalu je také i v roce 2024 projekt Central and East European Book Market, jímž Svět knihy Praha vytvořil novou platformu v oblasti mezinárodního obchodu s knižními právy se zaměřením na region střední a východní Evropy.
Nakladatelské prezentace a program 29. ročníku zpřístupní Svět knihy Praha všem příznivcům literatury od 23. do 26. května v areálu Výstaviště Praha a Křižíkových pavilonech. Vstupenky jsou k zakoupení na webových stránkách Světa knihy Praha.

Václav Senjuk
S využitím Tiskové zprávy Svět knihy Praha 2024

#
LIDÉ KOLEM NÁS: První zkušenost s motorismem jsem prožil už při porodu

Zdravím čtenáře časopisu Zora. Jmenuji se Petr Haluška, a protože jsem se narodil v červenci roku 1989, jsem tak trochu „sametové dítě“. Dětství jsem prožil v dětském domově, později v pěstounské péči. Dnes jsem nevidomý a nemám ani světlocit, kvůli glaukomu, jenž mi způsobil degeneraci sítnice i zrakového nervu. Sportovní lékař by mě tak zařadil do kategorie B1. Jsem člověk temperamentní, kreativní, společenský, dochvilný, a pokud je to v mých silách, rád přiložím ruku k dílu a pomohu. Rád rozdávám radost, snažím se být prospěšný a přičinit se o to, aby společnost byla lepší.
Má školní kariéra? Po dokončení základní školní docházky ve škole Jaroslava Ježka na Hradčanech jsem nastoupil na konzervatoř Jana Deyla, do oboru klavírní mechanik, technik, a ladič. Tady jsem vystudoval i dvouletou nástavbu na kulturního referenta a získal oprávnění pořádat kulturní a společenské akce. Mou poslední školní institucí pak byla Střední škola Aloise Klara, obor rekondiční a sportovní masér, i s rozšířenou způsobilostí poskytovat psychologické poradenství. Všechny své znalosti dnes zúročuji i na trhu práce. Masíruji, a přitom se specializuji na „prostorově výraznější“ klientelu. A protože pracuji i s duchovní energií, někteří lidé mi více „otevřou“ svou duši, a já jim tak mohu i lépe pomoci. Také odborně naladím piano, provedu jeho běžnou údržbu a opravu a doporučím odborníka na specializovanou práci. Mám rád hudbu a okrajově se jí také věnuji. Hrávám při různých příležitostech, na plesech, svatbách i pohřbech. Hlavně na klavír, klávesy, varhany či akordeon, též pianovku. Nahrál jsem i vlastní CD, orchestrální melodie Verdiho, Rachmaninova a dalších skladatelů. Abych sám sobě i případným posluchačům přiblížil jejich dobu.
Mým hlavním oborem i životním koníčkem je ovšem auto moto sport. Jsem iniciátorem spolku „Nevidomí za volantem“, jediného svého druhu na světě. Ověřoval jsem, zda alespoň v Evropě existuje podobná organizace, ale žádnou jsem neobjevil. Náš projekt naopak mezinárodní přesah určitě má. Web nevidomizavolantem.cz mohou sledovat návštěvníci prakticky z celého světa. Stačí jen zapnout translator a stránka se přeloží do několika jazyků. Pokud jde o sociální sítě, prezentujeme náš spolek na LinkedIn. Dnes jsme myslím už i dostatečně mediálně známí. A jsem rád, že nás oslovil i váš časopis. Zájem ze strany médií vždy vítám, a rád vnímám i ten oboustranný vztah. Myslím v tom, že se takto prezentujeme navzájem, váš časopis naši práci a my váš časopis. Náš rozhovor, ostatně jako každá zpráva o nás, která se ocitne v médiích, bude k dispozici i na našich stránkách.
Kdy a proč mě jako člověka nevidomého zaujaly automobily? První okamžik, kdy mě fascinoval zvuk motoru a já si řekl, že „tohle je ono“, přišel někdy ve čtyřech letech. Ale pokud chci zmínit své „první zkušenosti“ s motorismem, vrátím se až do doby mého porodu. Z doslechu totiž vím, že mou matku nestihli dovézt do porodnice. V automobilu jsem se tak už narodil, konkrétně ve spěchající tehdejší sanitce Škoda 1203, tedy ve „dvanáctsettrojce“. Ta byla tehdy univerzálním vozidlem a vykonávala funkci sanitky, dodávky i pohřebního vozu. Ta moje navíc uháněla do Mladé Boleslavi, kde se automobily Škoda také vyrábějí. Z legrace proto říkám, že tohle byly mé první motoristické předpoklady. Zhruba v deseti letech mě začala auta zajímat už mnohem více. Studoval jsem jejich typy i závodní disciplíny. První automobil, který jsem skutečně řídil, byla Škoda Felicia. Fascinovalo mě, že sedím na místě řidiče, že mám v ruce volant, řadicí páku a v nohách pedály. A pak začít auto pod vedením navigátora ovládat. Bylo skvělé přidat plyn a zabořit se do sedadla. A cítit zpomalení při brždění. Prožíval jsem skutečný „wow efekt“. Ale i velkou pokoru.
Co v autě zvládne nevidomý řidič? Musí pečlivě vnímat jízdu a dobře se soustředit. Pokud budete jezdit déle, zjistíte, že každý vůz jede jinak, a stejný vůz může jet dnes jinak než včera. Srovnání s počítačovou hrou? Jen podobný princip navigace, ale s pravou jízdou se to rozhodně srovnat nedá. Opravdové řízení automobilu, tedy ovládání pedálů, volantu, řadicí páky, přizpůsobování jízdy počasí a povrchu vozovky, to je něco zcela jiného. Alchymie je i komunikace nevidomého řidiče s navigátorem. Své reakce jsme trénovali nejprve na simulátoru, až poté přešli na širší plac a později i na okruh. A samozřejmě jsme začínali na nízkých rychlostech. Dnes už na pokyn navigátora reaguji prakticky okamžitě. Než ho on dořekne, já už konám. Ale to samozřejmě nemůže platit pro začátečníka. A ještě jedna zkušenost. Když jsem poprvé usedal do auta, byl jsem už nevidomý, ale nebál se a v navigátora měl důvěru. Dokážu si ale představit, že člověk později osleplý může mít pomalejší reakce nebo pociťovat menší důvěru k navigátorovi. Důvěru je třeba postupně budovat, jako v partnerství. I nám nějaký čas trvalo, než jsme se vzájemně „ochočili“. Prostoru je v autě poměrně málo a my se musíme snést, důvěřovat si a správně komunikovat. Zda má navigátor možnost zabránit nehodě, když udělám chybu? Naviguje mě hlavně slovně. Může hlasitěji zakřičet, srovnat volant nebo se snažit dupnout na brzdu, která je ale pod mýma nohama. Něco jiného je automobil pro autoškoly. Má pedály i na straně spolujezdce, a použít je tak může i váš instruktor.
Po rozkoukání ve Felicii jsem se chtěl „svézt pořádně“, a sáhnul po silnějších, i závodních automobilech. V budoucnu bychom pro tyto účely chtěli mít i vlastní rychlý vůz. A tak jsem přičichnul i k auto moto sportu a jeho disciplínám, rychlostním soutěžím i driftům, kdy řidič vede auto do kontrolovaného smyku. Dnes v rámci sportovní činnosti usedám za volant několikrát za měsíc. Chystám se třeba na mostecký okruh, kde držím v kategorii „Blind“ osobní traťový rekord, a pak i na Slovakia Ring. Ve stejné kategorii držím osobní rekord i na brněnském Masarykově okruhu. Jedno kolo jsem tu zajel za 3 minuty a 40 sekund a moje maximální rychlost byla 187 kilometrů v hodině. Ve srovnání s vidícími závodníky je to samozřejmě pomalé, traťový rekord je jedna minuta a 36 sekund. Pro představu, okruh je 5,4 kilometru dlouhý a má 14 zatáček. Pokud se někomu podaří můj rekord překonat? Sednu do auta a budu se snažit vytvořit nový.
A pak jsem si jednoho dne řekl, proč si vlastně jízdu autem užívám jen já sám. Vždyť si ji mohou užít i další nevidomí řidiči. Tak jsme spolu s nevlastním otcem v roce 2020 založili spolek „Nevidomí za volantem“. On je jeho statutárním zástupcem a já iniciátorem. Spolu se skvělým realizačním týmem navrhuji zajímavé akce a dohlížím na to, aby každý dělal správně svou práci. Ve spolku nás působí okolo dvaceti, organizátoři, pracovníci bezpečnosti a kontroly, účetní a další. Většinou jsou to vidící lidé, hlavně dobrovolníci. Pokud ovšem dokážeme získat finance, můžeme jim vyplatit i drobnou odměnu. Na webu jejich jména nenajdete, ale na našich akcích se můžete setkat s Bárou Valentovou, Mirkem Brabcem a dalšími.
Pro klienty pořádá spolek zajímavé akce. Naše vize je „méně, a přesto více“, a proto se jim snažíme poskytnout opravdu kvalitní a exkluzivní obsah a služby. Ano, různé organizace pořádají také konkurenční projekty. Někdy dokonce levněji nebo zdarma. Jenže například jízdy bývají často na menší ploše a s větším počtem účastníků. Výsledkem je, že se pár minut svezete, a tím pro vás akce končí. U nás sice jistou částku zaplatíte, ale poté se vám 6 až 7 hodin intenzivně věnujeme. Cena je stanovena pro konkrétní akci a je vždy uvedena na našem webu. Ta nejbližší, „Železnice viděna tmou“, se bude konat 11. května ve Starém Plzenci a vyjde na 1200 Kč, 600 Kč pro vás a 600 Kč pro doprovod. Areál je ale vyhrazen jen pro nás, k dispozici bude profesionální průvodce, fotograf a kameraman, a zajištěno bude skvělé pohoštění. Návštěvníci uvidí i hmatem prozkoumají okolo 70 typů lokomotiv a vagónů, osobních i nákladních. Budou tu vlaky pro běžné i úzkokolejné tratě a součástí programu budou samozřejmě také jízdy.
8. června pořádáme na automobilovém okruhu v Panenském Týnci u Loun akci „Nevidomí řidiči za volantem, aneb proč se nedotknout dopravy“. Už 3. ročník, a to díky velkorysé podpoře spolupracujících subjektů a hlavně sponzorských partnerů. Tím nejvýznamnějším je určitě Pavel Klein z projektu „V křesle Byznysu“. Na okruhu vás osobně přivítám, seznámím s našimi partnery a spolu s kolegy vás proškolíme v oblasti bezpečnosti, poskytnutí základní první pomoci i v komunikaci s operátorem záchranné služby. Chceme, aby i lidé nevidomí měli představu o tom, jak jednat například při dopravní nehodě. Poté vás rozdělíme do kategorií. Pokud budete v kategorii „A“, v autě jste možná ještě neseděli a potřebujete seznámit se základními prvky řízení, s volantem a pedály. Začneme na simulátoru a poté přejdeme do auta s automatickou převodovkou, kde ovládáte jen volant, plyn a brzdu. Pokud si ovšem troufnete, můžete během akce přejít do auta s ruční převodovkou. Tady ovládáte i pedál spojky a řadicí páku. Do kategorie „B“ se dostanete jako mírně pokročilí, a do kategorie „C“ už jako zkušení nevidomí za volantem. Poté celý den jezdíme. Co bude možné vyzkoušet? Máme připraveno 20 kusů techniky, mimo jiné Lamborghini, Ferrari, Velorex, BMW, Felicii, motocykl, čtyřkolku, ale i dva náklaďáky a autobus. A samozřejmě zázemí s občerstvením. Akce se může zúčastnit 30 nevidomých a 30 průvodců. Přijet ale může i veřejnost, a tak akci běžně navštíví okolo 400 lidí, Diváků i těch, kteří se s nevidomým za volantem budou chtít svézt. Pro dopravu do Panenského Týnce můžete využít i náš autobus. Vyráží z konečné stanice tramvaje Řepy a náš asistent vás do něho převede.
V září plánujeme plavbu parníkem po Vltavě. Parníky si „prohlédneme“ hned dva. Jeden z nich, "Vyšehrad", je „staromódní“ stroj, ještě s kolesy. Navštívíme jeho interiér, strojovnu, kabinu kormidelníka, a poté se budeme dvě hodiny plavit. Řídit parník? Je na mě moc pomalý, a tak si na něm raději dám dobrou kávu. Co bych ale vyzkoušet chtěl, a už to i plánuji, je ovládat ponorku. „Zlatým hřebem“ sezony pak budou listopadové prohlídky a jízdy ve vojenské technice, včetně tanku, na tankodromu ve vojenském prostoru Strašice nedaleko Rokycan. Tanků je mnoho typů, ale co je spojuje, je skutečnost, že se do nich nastupuje mnohem hůře než do automobilu. K jeho řídicímu modulu je třeba se dostat delší úzkou chodbou. Pokud jste silnější, nevejdete se do ní. A je tu ještě další zvláštnost. K řídicímu modulu se totiž vejde jen jeden člověk. Navigátor sedí na jiném místě, kde má jen malý výhled, a s nevidomým komunikuje prostřednictvím zařízení „Intercom“. Nevidomý řidič ho slyší ve sluchátkách. Můj navigátor si občas dělá legraci, že v tanku jsme na tom se zrakem a prostorovou orientací velmi podobně. Pravdou však také je, že tankem jedu většinou „rovnou za nosem“. Tank dokáže překonat téměř všechny překážky. Jen pokud najede „břichem“ na vybouleninu a jeho pásy se ocitnou ve vzduchu, zastaví se. I to se mi už stalo. Pak řidič musí strojem „zavrtět“, aby se alespoň jeden pás dostal znovu na zem. Jinak musí tank vyprostit speciální vůz. Střelba z tanku? Více mě ohromuje řev jeho motoru.
Jak se na tyto akce hlásit? Na stránce nevidomizavolantem.cz potvrdíte odkaz „aktuality“, a na načtené stránce odkaz s názvem příslušné akce. Na další stránce potvrdíte odkaz „závazná přihláška“. Tu vyplníte, vytisknete, podepíšete ji vy i váš průvodce, naskenujete a pošlete ji na e-mail: petahaluska@seznam.cz. Poté zaplatíte požadovanou částku na účet 2002013285/2010, a je hotovo. Závaznou přihlášku najdete na stránkách zhruba 7 týdnů před začátkem akce. Máme rádi jednoduchost a systematičnost, a myslíme si, že ji má ráda i většina dalších nevidomých. Proto zde najdete jen tu nejbližší akci. Na „Železnici viděnou tmou“ se lze přihlásit do půlnoci 14. dubna a od 15. dubna spouštíme přihlášku na "Nevidomé řidiče za volantem". O našich akcích informuji ale i oblastní odbočky SONS a rovněž Zdeňka Bajtla, moderátora konferencí na serveru Braillnet.
Mé další plány? S kamarádem jsme nedávno navštívili město Seattle v USA. Náš známý se tam věnuje bagrům, nakladačům, jeřábům, rypadlům a dalším stavebním strojům a jejich automatizaci. Tak bych v příštím roce rád nabídl i ovládání těchto vozidel a strojů. Další možností je třeba řízení lokomotivy. To by zase byla akce pro „nevidomé šotouše“, tedy milovníky vlaků a železniční dopravy.
Tak si některou z akcí vyberte a přijeďte. Budu se na vás těšit. Nepůjde o výkon, ale o to užít si jízdu. Ať už budete řídit Trabant, Škodovku nebo Ferrari. Pokročilejším nevidomým řidičům určitě půjde i o „umění za volantem“. A přijeďte i pro další zajímavé zkušenosti. Třeba pro pokoru z rychlejší jízdy nebo komunikaci s navigátorem.

Zaznamenal Antonín Vraný

#
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Já Pygmalion nebo Golem? III. část

V předchozích částech tohoto článku jsme názorně ukázali, že si člověk do jisté míry může svým očekáváním přizpůsobit vnější svět tak, aby odrážel jeho vlastní způsob myšlení a chování. Ovlivnit svět, sami sebe a také lidi kolem nás můžeme pozitivně (Pygmalion efekt) i negativně (Golem efekt). Toto ovlivňování se většinou děje v cyklech nebo fázích:
- na počátku je očekávání budoucnosti, pak následují činy, které jsou tímto očekáváním naplňovány
- završením je výsledek, kdy došlo na naše slova a naše prvotní očekávání se splní. Zarážející je, že i v případě naplněného negativního proroctví, které jsme sami vůči sobě nebo jiným vyslovili, prožíváme jakési zvrácené uspokojení většinou formulované větou – vždyť jsem to říkal, že to takhle dopadne...
Nikoho asi neudiví, že Pygmalion i Golem efekt mohou ovlivnit naše duševní zdraví. Jak k tomu dochází?
Když přijmeme proroctví, že jsme úzkostní v určitých situacích, podvědomě na tyto situace čekáme, abychom si mohli ověřit, že se úzkost opravdu dostaví. Jako příklad poslouží třeba strach z létání. K těmto stavům je vypracována leteckými společnostmi poměrně účinná psychoterapie, která pomůže strach zneškodnit. Celý princip spočívá v tom, že se člověk postižený hrůzou z létání uvolní, naučí se správně dýchat a do letadla vstupuje bez obav z havárie. Stačilo oprostit se od sebenaplňujícího proroctví, že se s letadlem zřítím a zahynu.
Poznámka redakce: Pokud vás tento konkrétní problém více zajímá, stáhněte si z Knihovny digitálních dokumentů knihu Létání bez strachu.
My, kteří moc nevidíme nebo nevidíme vůbec, o všelijakých úzkostech víme své. Já osobně už kilometr před ohlášenými schody dolů jsem prožívala takovou úzkost z možného pádu, že jsem skoro nemohla chodit, chtělo se mi omdlít a děsila jsem se každého dalšího kroku. V hlavě mi stále bzučelo očekávání nevyhnutelné katastrofy. Nepomohly domluvy ani povzbuzování nevidomých kamarádů, kteří měli schody zmáknuté bez jakéhokoliv problému. Rozhodující nakonec bylo, že jsem se naučila spolehnout na nově dosaženou dovednost chůze s dlouhou bílou holí. Nyní už pád neočekávám, vím, že správná technika chůze s holí mi bezpečně napoví, kdy schody nastanou. Bílá hůl to dokáže skoro o tři kroky dřív, než přijde první schod. Zároveň si najdu zábradlí, které mě jednak informuje o úhlu a začátku schodiště a zároveň mě zajistí proti případnému selhání. Ano, jsou borci, kteří úplně poslepu se schodů seběhnou, ale já k nim nepatřím. Jsem si vědoma svého nedostatku, nicméně ten už ve mě nevyvolává úzkost. Sebenaplňující proroctví jsem prostě zahnala díky určité dovednosti a obratnosti.
Další z oblíbených sebenaplňujících proroctví se váže na progresi zrakové vady nebo nemoci. Sem patří všechny degenerativní změny sítnice, případně rohovky. Lékaři se tváří učeně, ale málokterý je schopen vyslovit konkrétní informaci o budoucnosti pacienta. Chápu to. Lékař se může obávat emotivních reakcí pacienta většinou obsahujících otázky proč? co se s tím dá dělat? co si počnu slepý? Na takové a podobné otázky lékař jednoznačně nechce a ani nemůže odpovědět. V čekárně je řada pacientů, kteří mají také právo na jeho pozornost a energii, a on nemá prostor ani čas ani pro základní psychoterapeutickou intervenci. V nejlepším případě nás odkáže k odborníkům, rozuměj psychiatrům, kteří mohou předepsat antidepresiva a psychoterapii. Není to špatné řešení, pokud jsou okolnosti příznivé, tj. dostupnost profesionálů, jejich kompetence a specializace. Také se ideálně můžeme dozvědět, že nám v jakémsi Tyflocentru pomohou vybrat si bílou hůl nebo lupu. Moc toho o službách nevidomým nevědí, ale někteří se alespoň snaží. Nejkvalifikovanější poradenství jsem zaznamenala v Centru zrakových vad v pražském Motole, jeho dostupnost je však obtížná. Možná jsou podobná pracoviště i v jiných krajských městech, ale to jsem nezkoumala.
Vraťme se k negativnímu sebenaplňujícímu proroctví, které lze vyslovit např. větou – jestli oslepnu, tak to je konec. Povzbuzení typu – třeba neoslepneš – účinnou pomoc nepředstavují, ať už je slyšíme od rodiny, kamarádů nebo jiných soucítících osob. Iluze nepomáhají, co si budeme povídat!
Správný postoj k zhoršující se zrakové vadě by nás měla naučit škola nebo odborní pracovníci třeba ve spolku Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých. Pokud se nám takové pomoci dostane, je potřeba využít všechny konkrétní nabídky, které se nebudou týkat iluzorního zlepšení zraku, ale kvality našeho života, byť se zrakovou vadou. Jen je potřeba si přiznat, že – ano, možná oslepnu, ale ANO, mohu s touhle záležitostí žít, když místo strachu se začnu věnovat svým vlastním možnostem a jejich využití. Ty možnosti jsou poměrně bohaté a rozmanité, leč vždy individuální. Mnohé z nich se dají ušít na míru určité osobě s určitou vadou a za určitých podmínek. Pro každého je naprosto zásadní, aby upustil od Golemova efektu, který si na něj dosud činil nárok.

Jak na to?
Na závěr připojujeme několik praktických tipů, které vám pomohou zrušit nebo změnit sebenaplňující proroctví tak, aby prospěla nejen v budoucnosti, ale hlavně tady a teď.

- Zamyslete se sami nad sebou. Zkuste si sepsat pár bodů, které svědčí o vašem mínění o sobě. Každou negativní prognózu nebo očekávání zkuste změnit tak, aby neškodila.
Příklad:
a) ať si na sebe vezmu cokoliv, stejně budu vypadat tlustá
b) půjdu si koupit něco nového na sebe, v čem budu vypadat štíhlejší

- Zaměřte se na pár lidí ve svém okolí, o kterých jste přesvědčeni, že je s nimi těžká komunikace nebo jsou divní. Možná je vaše posuzování zbytečně tvrdé, říká se tomu kognitivní zkreslení.
Příklad:
a) Pavel je mrzout a samotář, inu starý mládenec, nemá cenu se s ním bavit.
b) Při první příležitosti půjdu s Pavlem na pivo a zkusím najít pro nás oba zajímavé téma. Určitě není takový podivín, jak se jeví.

- Změňte svoje vyjadřování. Zbavte se absolutních výrazů jako nikdy, pořád, pokaždé, to nejde, nemožné. Nahraďte je výrazem, který připouští i jinou možnost: někdy, ne vždycky, zkusíme to, snad bych to zvládl.

Buďte k sobě i druhým laskavější. Pamatujte, že každý má svůj příběh a každý má právo na chyby. Odpouštějte a přijímejte odpuštění. Nevzdávejte se při prvním neúspěchu a nevzdávejte to s jinými. Každý máme svou cenu a překonáváním slabostí se posilujeme!
Naopak, snižování schopností druhých i svých vlastních, povýšenost, ponižující slova vedou k tomu, že jim dotyčný uvěří, rezignuje na snahu a tato slova se pak naplní. Ne proto, že by byla pravdivá, ale že jim člověk dá moc na sebe nebo druhé působit.
Všímejte si svých emocí. Dopřejte si i ty, o kterých si myslíte, že jsou nevhodné. I kluci mají právo brečet! Když lépe porozumíte sobě, budete lépe rozumět i druhým lidem.
Nevěřte, že pozitivní myšlení je všemocné. Naopak, popírání nepříjemných a zlých věcí neprospívá ani duši, ani tělu. Setkáte-li se s problémem, netvařte se, že vás potkalo štěstí, leč hledejte řešení a nebojte se požádat o pomoc.
Předpokládejme ale dobro v lidech i dobré konce událostí. Možná se podaří pár věcí ovlivnit, aby byly skutečně dobré.
Nezavrhujte dobré psychologické knihy a dobré psychoterapeuty. Pamatujte, že i teoretická kniha nebo neosobně myšlená rada vás může inspirovat k hledání přijatelných možností pro život. Netvařte se, že už o sobě a druhých máte definitivně jasno. Život je stálá změna, měníme se my, lidé kolem nás i situace ve světě. A mnohá změna bývá zároveň výzva!
Nevnucujte nikomu své názory, jakkoliv dobré a přesvědčivé. Uvažujte spíš o tom, že vaše pravda o cestování se nemusí hodit poutníkovi, který jde po úplně jiné cestě. Nicméně, buďte připraveni na to, že leckomu, koho potkáváte, se může hodit nabídka vaší účasti nebo pomoci.

(konec seriálu)
PaedDr. Jaroslava Novotná

#
OD NAŠICH ČTENÁŘŮ: Zážitkové odpoledne s leteckým modelářem

V úterý 19. 3. 2024 se na chebském TyfloCentru uskutečnila velmi zajímavá přednáška našeho dnes již nevidomého klienta Václava Burjánka, jehož koníčkem jsou drony a letecké modelářství. Tomuto náročnému koníčku se věnuje již 42 let, on sám vlastní 15 různých typů leteckých modelů. Ani to mu však nestačí, v samotném úvodu tohoto odpoledne nám nejdříve představil i dálkově ovládané terénní auto Crawler. Kromě mnohých technických vychytávek mají jak přední, tak i zadní kola vlastní náhon, ovládaný dvěma bateriemi, díky jejich síle překonává tento model mnohé terénní nerovnosti. Pan Burjánek přinesl na ukázku i malý čtyřvrtulový dron Bugs 5, i zde platila možnost hmatové prohlídky.
V průběhu velmi fundované přednášky jsme se dověděli různé zajímavosti o vývoji leteckých dronů, např. i to, že první patent získal již v roce 1898 Nikola Tesla. První drony se v Americe začaly postupně vyrábět až po roce 1913. Jejich výroba i vývoj se postupně stále zdokonaluje. Drony se dělí podle počtu vrtulí na trikoptéry, kvadrokoptéry, nejčastěji jsou používány hexakoptéry, výjimkou nejsou ani osmi vrtulové drony, tedy oktakoptéry. Jejich využití je široké, nejvíce jde o amatérské modelářství s využitím vyhlídkových letů. Jednotlivé drony mají i své profesionální využití, např. drony vybavené termokamerou využívané policií k vyhledávání pohřešovaných osob, sledování požárů v rizikových lokalitách nebo pro reklamní účely různých společností. V současné době jde také o vojenské využití dronů, a to jak k průzkumu nepřátelských objektů, tak i k nasazení těchto dronů k bojovým účelům. Vůči osobě jako takové byl dron poprvé využit při pátrání po celosvětově hledaném teroristovi – Usámu bin Ládinovi z al-Kaidy.
Vlastnit modelářský dron znamená nejen mít větší finanční obnos a povinnou licenci, ale i přísně dodržovat dané letecké předpisy, mezi něž patří i zákaz sledovat různé objekty ve městech či soukromé pozemky občanů. Váha od malých, čtyřvrtulových dronů až po větší se pohybuje od 400 gramů až po nejčastěji používané 1,2 kg, čtyřkilové a větší jsou používány k vojenským účelům. Drony jsou vybaveny malými kamerkami, jednou i více, které sledují terén kolem sebe či pod sebou. Všechny jsou naváděny vysílačkou přes GPS, mezi základní vybavení patří i virtuální brýle, umožňující sledovat aktuální pohyb dronu. Podle síly baterie je využíván příslušný elektromotorek. Dřívější drony byly vybaveny malými spalovacími motůrky, což mělo vliv na délku, rychlost a výšku letu. Dnešní, běžně využívané amatérské drony mají časový dolet, tam i zpět cca 20 minut, délka letu 2 kilometry, rychlost až 80 km/hod., výška letu od 35 metrů výše (nutno pamatovat na výšku stromů, budov či komínů, stožárů vysokého napětí apod). Pro bezpečný let i návrat dronů či modelářských letadel je nutno počítat i se sílou větru, také s termikou, jako jsou vzdušné a tepelné proudy. Tato zařízení jsou velmi chytrá, při ztrátě virtuálního kontaktu může jeho majitel stisknout na své vysílačce tlačítko autopilotáže, dron se vrátí zpět na místo svého startu. Drony jsou vybaveny i tzv. energetickou pojistkou, kdy dron sám vyhodnotí situaci, aby měl dostatek energie k návratu zpět. Některé výkonnější drony mají samozřejmě nejen delší dolet, ale i náročnější elektronické vybavení. Vojenské drony mohou letět až 1200 km, na sobě unesou i patřičnou nálož či menší raketu.
Poté došlo na zlatý hřeb tohoto odpoledne. Prsty našich rukou jsme si mohli prohlédnout čtyřsedadlovou Cessnu 50 E Carbon, délka trupu činila 1,5 m, rozpětí křídel 2,1 m. Osahat jsme si mohli nejen celý trup letadla včetně podvozku, ale i tzv. křidélka, umístěná a používaná na samotných křídlech letounu, umožňující zatáčení při letu. Našim prstům neunikly ani klapky, umožňující klesání či přistávání letadla. Bez zajímavosti nebylo ani otočné kormidlo na konci trupu, umožňující otáčení letadla při pohybu na zemi. Prohlédnout jsme si mohli i tvar a velikost vrtule či prostor pro ukládání baterií. Celý trup letadla včetně křídel i spodní části letadla jsou osázeny světelnými diodami, což mohli ocenit naši vidící klienti. Pro orientaci modelářů na večerní obloze je spodní část levého křídla osazena zelenými, pravé křídlo červenými diodami. Na přední třetině spodní části trupu letadla jsou umístěna jak červená poziční světla, tak i silnější reflektory pro snazší orientaci při samotném dosednutí letadla na zem.
K umocnění tohoto nevšedního zážitku nám pan Burjánek celé letadlo rozsvítil a posléze spustil motor na plné obrátky, abychom slyšeli nejen jeho stupňující se hluk, ale abychom také ucítili vzdušný tah motoru při jeho nastartování. Co k tomu dodat, byl to opravdový zážitek, chvílemi jsme se cítili, jako kdybychom opravdu ve skutečnosti odlétali! Pro převoz letadélka na různé společenské akce či na letiště, určené pro letecké modeláře, lze křídla odmontovat. Pro zajímavost jsme se zeptali, kolik takováto „hračka“ stojí: takže toto malé letadélko patří k těm levnějším, jeho cena je 24 000 Kč. Ta větší jsou samozřejmě také mnohem dražší. A ještě jeden dotaz tu zazněl, co ptáci a tato letadélka? Jelikož je motůrek ve vzduchu značně hlučný, tak se jim ptáci vyhýbají. Jeden modelář se však v minulosti setkal i s tím, že sokola tento letoun zajímal, a jak to dopadlo? Sokol jej považoval za dravce, a tak jej za letu zlikvidoval!

Emil Miklóš

#
BUDE VÁS ZAJÍMAT: U dómu zní nový Poesiomat, klikou si zatočil i Miroslav Krobot

Zastavit se na jednom z nejkrásnějších míst v Olomouci a zaposlouchat se do písní, veršů nebo vyprávění osobností spojených s tímto městem mohou od pátku 1. března tohoto roku lidé na Svatováclavském návrší, kde již zní nový Poesiomat. Automat na kliku, který vypadá jako roura zaražená do země, nahradil původní jukebox, jenž byl už delší dobu nefunkční.
Slavnostního zprovoznění olomouckého Poesiomatu se zúčastnil režisér a herec Miroslav Krobot, jehož hlas posluchači z Poesiomatu také uslyší. „Líbí se mi to, ne kvůli mému hlasu, ale protože to přitahuje pozornost a myslím, že dneska všichni tu chvilku si postát a něco si poslechnout potřebujeme,“ uvedl.
„Dříve musely být Poesiomaty připojeny k elektrické síti, což způsobovalo technické problémy. Nyní mají kliku a člověk si díky ní elektřinu vyrobí sám. Poesiomat je tak mnohem zábavnější a interaktivnější,” uvedl k olomoucké novince autor projektu Ondřej Kobza ze spolku Piána na ulici.
Stisknutím tlačítka si mohou lidé pustit písně Karla Plíhala, Jaroslava Hutky či Karla Kryla. Taky básně Jiřího Wolkera, německy píšících olomouckých básníků, povídání Miroslava Krobota či Mozartovu symfonii, kterou složil při pobytu v Olomouci.
„Chceme vytvářet místo, přesněji prožitek místa. Olomoučáci tady jistě šli milionkrát, ale tím, že si k pohledu na katedrálu mohou poslechnout silná slova a silný hlas, například Allena Ginsberga nebo pana Krobota, mohou místo prožít nově. Je to takový videoklip,“ poukázal Ondřej Kobza.

Poesiomat je možno považovat za zařízení, které mohou zrakově postižení bezproblémově využívat. 
Wikipedie o něm uvádí: Poesiomat nebo Poeziomat (anglicky Poetry Jukebox) je zařízení reprodukující nahraný text (většinou poezii) s jednoduchým ovládacím systémem. Lze jej chápat jako automat na čtený text (zvláštní formu jukeboxu na básně nebo stroje na básně), který oživuje okolní prostor poezií. Poeziomat by měl být odolný a konstrukčně jednoduchý. Tvořen je bytelným krytem, počítačem, zesilovačem a reproduktorovou soustavou, jejíž hlasitost lze v případě potřeby regulovat. 
První poesiomat byl instalován na náměstí Míru v Praze v roce 2015. Jeho vynálezcem je výše zmíněný Ondřej Kobza. V současné době se s touto kulturní atrakcí můžeme setkat v každém kraji ČR. Nejvíce jich je v Praze a Středočeském kraji. Jejich seznam lze najít taktéž na české Wikipedii.

Zdroj: https://olomoucky.denik.cz
 https://cs.wikipedia.org/wiki/Poesiomat

Jan Příborský

#
SPORT: Nevidomí kuželkáři si rozdělovali republikové tituly ve dvojicích!

V neděli 24. března 2024 se na čtyřdráhové kuželně v Praze na Žižkově sešli nevidomí kuželkáři a kuželkářky, aby se utkali o republikové medaile v kategoriích dvojic. Na 7. republikovém šampionátu se představilo celkem pět ženských dvojic, devět mužských dvojic a jedenáct dvojic smíšených. Pořadatelem letošního ročníku byla opět sportovní komise kuželek Českého svazu zrakově postižených sportovců, hlavním rozhodčím turnaje byl Jaroslav Komárek.
Před samotným zahájením soutěže provedl výše uvedený hlavní rozhodčí rozlosování na jednotlivé dráhy. Hrálo se na 4 x 30, tj. 120 hodů. Mistrovství České republiky se mohou účastnit pouze hráčky a hráči se zrakovým handicapem v očních klasifikacích B1, B2 a B3.

Bronzové medaile putovaly do TJ Jiskry Kyjov a SK Slavie Praha OZP za celkem naházených 1252 bodů dvojicí Františka Špačková (628 bodů) a Dana Ondříšková (624 bodů).
Stříbrná medaile zůstala po vyrovnaném boji v Praze a putovala do Slavie zásluhou Věry Macháčkové (676 bodů) a Elišky Čermákové (577 bodů), kterým skóre o jednu kuželku tyto medaile zajistilo – celkem tedy 1253 bodů. 
Zlaté medaile si z hlavního města v kategorii žen odvezly do Opavy Anna Paulusová (733 bodů) a Žofia Škropeková (624 bodů) s celkovým ziskem 1357 bodů.

V kategorii mužů bronzová medaile neopustila Prahu, protože členové klubu SK Slavia Praha OZP Josef Gruncl (594 bodů) a Karel Macháček (606 bodů) získali celkem 1200 bodů. Stříbrné medaile získala mužská dvojice z oddílu TJ Jiskra Kyjov ve složení Jaromír Hasala (662 bodů) a Radek Piner (554 bodů), což jim nakonec dalo celkový součet 1216.
Zlaté medaile opět odjely do klubu TJ Zrapos Opava, a to zásluhou dvojice Petr Mrkvička (607 bodů) a Josef Paulus (641 bodů), celkový součet činil 1248 bodů.

V poslední kategorii domácího šampionátu smíšených dvojic si bronzové medaile pro sebe uzmuli Věra Macháčková (676 bodů) a Josef Gruncl (594 bodů) z oddílu SK Slavia Praha OZP s celkovým ziskem 1270 bodů. Stříbrné medaile si do Kyjova odvezla dvojice ve složení Františka Špačková (628 bodů) a Jaromír Hasala (662 bodů) se součtem 1290 bodů. Ani v této kategorii nebylo žádným překvapením, že zlaté medaile opět putovaly do Opavy. Dvojice ve složení Anna Paulusová (733 bodů) a Petr Mrkvička (607 bodů) získala celkem 1340 bodů. 

Nevidomé kuželkáře čeká mistrovství České republiky v kuželkách jednotlivců, a to 4. 5. 2024 v Praze, tentokrát na šestidráhové kuželně v Braníku. Od 11. do 18. května 2024 se bude konat již 23. mistrovství Evropy zrakově handicapovaných kuželkářů a kuželkářek v Polsku.

Martin Fejfar

#
Dvě Češky v první osmičce na světovém poháru v Nymburku

Od 20. do 24. března 2024 se ve sportovním centru v Nymburku konal už 8. ročník světového poháru pod názvem BSC Prague Showdown Cup. Tento turnaj je za poslední dva roky největším mezinárodním turnajem na světě, a to na úrovni IBSA turnajů, které se započítávají do světového žebříčku. Vyšší hodnocení má už jen mistrovství Evropy, mistrovství světa a IBSA světové hry. Letos se poháru zúčastnilo 53 mužů a 24 žen ze 13 zemí. Poprvé se na tomto turnaji představili sportovci z Bulharska a podruhé se domácím pořadatelům z BSC Praha podařilo přivést sportovce z Jižní Koreje.

Česko reprezentovali v kategorii mužů domácí hráči z BSC Praha Tomáš Mysliveček a Petr Bayer, z Tandemu Brno se zúčastnili Šimon Rejtar, Benjamin Levíček a Václav Krychtálek a ze Sigmy Olomouc pak David Hájek. V kategorii žen domácí BSC vyslalo do bojů Ivu Karáskovou a z Tandemu Brno měla ČR dvě největší naděje na nejlepší výsledek, Terezu Přikrylovou a Markétu Trnčákovou.

Poprvé v historii turnaje se podařilo probojovat z prvního kola úplně všem našim sportovcům. Ve druhém kole už někteří měli velmi těžké skupiny a v kategorii mužů se do poslední šestnáctky dostal David Hájek a Šimon Rejtar. V kategorii žen se konalo také velké překvapení, když do nejlepší dvanáctky postoupily všechny tři Češky. Nejlepší umístění nakonec pak vybojovala Tereza Přikrylová, která v zápase o 7. místo porazila Markétu Trnčákovou.

Mezi největší favority patřili sportovci z Polska, Finska a Itálie, což nakonec konečné pořadí potvrdilo. V kategorii mužů vyhrál Krysztian Kisiel z Polska, který už v Nymburku slavil několik titulů a ve finále porazil svého reprezentačního kolegu Adriana Sloninku, kterého však po celý turnaj trápily vysoké teploty. V kategorii žen obhájila loňský titul Finka Hanna Vilmi, ale největším překvapením bylo 3. místo nadějné Belgičanky Mai-Li De Raeymacker. Cenu Tomáše Krále za největší překvapení turnaje získal Luca Liberali z Itálie, který skončil na 10. místě a po několikaleté pauze zapříčiněné zraněním se vrátil zpět do top formy a mezi nejlepší sportovce.

Martin Fejfar