ZORA

časopis pro zrakově postižené
Ročník 108, číslo 5, březen 2024

Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz

Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.

Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Mgr. Kamila Blažková Koncová, Petr Mašek, Ilona Ozimková, PhDr. Václav Senjuk, Mgr. Ing. Antonín Vraný
Korektor: Václav Senjuk

Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 120 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.


OBSAH

ÚVODEM

UDÁLOSTI
Kalendárium
Přehledně
7. virtuální pochod KDVP – tentokrát Evropou hudební
Benešovská hvězda

LIDÉ KOLEM NÁS
Jako Mozart se necítím, ale jako karbaník ano (Jakub Blažek)

ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace ze Sociálně právní poradny

BUDE VÁS ZAJÍMAT
Zavítejte na Českotřebovsko a nebudete litovat
Pavlova studánka na Horách u České Třebové

POZVÁNKA
Březnové Odpoledne se Zorou

SOUTĚŽ
Vyhlášení výsledků soutěže
Nová soutěž

#
ÚVODEM

Již několik let se v médiích a na sociálních sítích objevuje výzva s názvem „suchý únor“. Pokud se k této výzvě připojujete, měli jste to letos o jeden den delší. O den, ve kterém slaví svůj svátek Horymír. Zatímco se každoročně 29. 2. v ČR narodí přibližně 300 dětí a narozeniny tak má asi čtvrt procenta naší populace, svátek oslavilo 160 osob. A protože je průměrný věk českých Horymírů 59 let, každým rokem jich ubývá.
Milovníci výzev mají možnost pokračovat, jelikož březen je měsícem vegetariánství. To se mimochodem hezky kryje s předvelikonoční postní dobou nebo jednoduše s nejvhodnějším časem pro jarní očistu.
Dovolím si hádat, že větší část z vás zaujme zcela jiná výzva, a to „březen, měsíc čtenářství“. Původně ideologický „měsíc knihy“ nezvládl přerod v akci neideologickou, a tak v 90. letech vpodstatě zanikl. Názor, že je to škoda, sdílelo dostatečné množství knihovníků i knihomolů, a tak byl v roce 2009 březen vyhlášen právě měsícem čtenářství. Má tedy tradici zatím celkem krátkou, ale věřme, že k jejímu dalšímu zrušení jen tak nedojde.
Podporu můžete vyjádřit účastí na některé z mnoha akcí místních knihoven nebo vydavatelství, nebo jednoduše tím, že budete číst,.
Snad vás i naše časopisy svým obsahem motivují k podpoře této krásné kampaně.
Za redakci Zora
Daniela Thampy

#
UDÁLOSTI: Kalendárium

Vítejte v kalendáriu. Letošní rok je rokem přestupným, tak začněme několika zajímavostmi o 29. únoru. Je zvykem, že svou nastávající žádá o ruku muž. Jen v jednom případě to může být naopak, 29. února. V tento den se slečna může osmělit a svého nerozhodného partnera o ruku požádat. Tradice se sice drží hlavně ve Velké Británii a Irsku, ale důvod udělat takový krok mohou mít určitě i některé zdejší dámy. Podobnou příležitost budou mít znovu až za čtyři roky. 29. 2. 1920 byla po mnohahodinovém jednání poslanců přijata první československá ústava. A 29. 2. 1992 byla ukončena registrace kuponových knížek pro první vlnu kuponové privatizace.

Pravidelně nahlížíme do „Tyflopedického lexikonu jmenného“ od Josefa Smýkala. Jaké osobnosti tu nalezneme pro únor? 28. 2. 1893 se narodila nevidomá česká básnířka a tajemnice Podpůrného spolku samostatných slepců (dále spolek) Emilie Suchardová. O zrak přišla už jako malá, v osmi letech byla přijata do hradčanského ústavu pro nevidomé děti. Po jeho dokončení odešla do útulny pro nevidomé dívky na Kampě. To pro ni bylo prostředím jednotvárným a značně pasivním. Smířit se s tím nehodlala. Zajímala se o život a osudy nevidomých a v roce 1926 se stala tajemnicí spolku. V této funkci připravila v roce 1927 velmi vydařený Sjezd československých slepců s mezinárodní účastí. Na něm byly přijaty rezoluce s požadavky nevidomých na osvobození od žebroty a umožnění samostatné obživy. Spolek nato založil i moravskoslezskou odbočku v Brně a německou odbočku v Ústí nad Labem. Emilie Suchardová je autorkou básnických sbírek „Hudební nálady“ a „V dnech bouřlivých“. Byla též nadšenou esperantistkou, rusofilkou a v osobních postojích kladla důraz na sociální jistoty člověka. 

28. 2. 1980 zemřela Guilly Herbemontová, autorka návrhu, aby nevidomí chodci používali k orientaci i svému označení bílou hůl. Napadlo ji to, když doprovázela nevidomé přes pařížské křižovatky. Přitom přemýšlela o tom, jak jim zajistit větší samostatnost a bezpečí. Podobnou hůl používali pařížští strážníci k řízení silniční dopravy. Svůj návrh podala v roce 1930 redakci časopisu Écho de Paris, a ten ho bez meškání uveřejnil. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a už příští rok v únoru Guilly slavnostně rozdala první hole několika nevidomým za účasti pařížské honorace a několika ministrů. Nejprve byly hole přidělovány osleplým vojákům, později i dalším nevidomým. Bohužel, zanedlouho přišla i první komplikace, to když jednoho z nich srazil a usmrtil na přechodu automobil. Tehdy nevidomí začali diskutovat, zda má bílá hůl nějaký smysl. Přesto se bílá hůl masově rozšířila, i za hranice Francie. Nejprve se objevila ve Švýcarsku, poté v Německu a postupně v celé Evropě. V roce 1947 udělila francouzská vláda Herbemontové řád čestné legie.

A máme i výročí pro přestupný rok. 29. 2. 1960 zemřel švýcarský speciální pedagog Heinrich Hanselmann. Pedagogické disciplíny studoval v Curychu, Berlíně a Mnichově. Krátce působil ve Frankfurtu nad Mohanem, ale poté se vrátil do rodného Švýcarska a získal titul profesora speciální pedagogiky na univerzitě v Curychu. Tady v roce 1924 založil i Seminář léčebné pedagogiky pro vzdělávání učitelů speciálních škol, který vedl až do roku 1941. V roce 1930 vydal knihu „Základy léčebné pedagogiky“, která se zaměřuje na psychologické důsledky chybějícího zraku a jejich léčebně pedagogická řešení.

25. 2. 1634 byl v Chebu zavražděn Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Byl to člověk velmi inteligentní, ctižádostivý a plynně hovořil několika jazyky. Během českého stavovského povstání vychytrale přešel na stranu vítězícího císaře Ferdinanda II., od něhož za odměnu získal rozsáhlé panství s centrem v Jičíně. Třicetiletá válka mu pak otevřela cestu k vojenské kariéře. Po vítězství nad protivníky Habsburků v roce 1625 získal titul císařského generalissima. Ale na své cestě za bohatstvím, slávou a mocí byl rovněž velmi bezohledný. Když si začal z vlastních zdrojů vydržovat i stálou armádu, stal se příliš mocným a nepohodlným. A tak ho křivě obvinili ze vzpoury a pokusu o zavraždění císařské rodiny a na rozkaz císaře odstranili. Císař se tak zbavil i velkého věřitele, neboť Valdštejnovi dlužil hodně peněz. A padesátiletému Albrechtovi smrt snad zkrátila utrpení. Byl totiž těžce nemocen a jeho naděje na uzdravení byla při tehdejší úrovni medicíny v podstatě nulová.

Několik dalších historických střípků. 21. 2. 1946 byla obnovena olomoucká univerzita, dnešní Univerzita Palackého. Je to naše druhá nejstarší vysoká škola, která vznikla jako jezuitské vysoké učení v roce 1573. 25. 2. 1954 zahájila pravidelné vysílání Československá televize. A 1. 3. 1420 vyhlásil papež Martin V. křížovou výpravu proti českým kacířům, husitům. V jejím čele stál uherský a římský král Zikmund Lucemburský, který měl po svém zemřelém bratru Václavu IV. oprávněný nárok na český trůn. Pro křižáky však skončila výprava neúspěšně, stejně jako čtyři další vyhlášené v letech 1420 až 1431.
Ve stejný den, 1. 3. 1872, tedy pouhých 352 let poté, byl v USA založen první národní park na světě. Jeho jméno je Yellowstone.
A pro trochu muziky na závěr vyrazíme též do USA. 26. 2. 1932 se narodil Johnny Cash, legenda americké country music. V USA začal vystupovat v roce 1954 a jeho prvními hity byly "Hey porter", "Cry, cry, cry", "Folsom prison blues", "I walk the line" nebo "Don't take your guns to town". V 60. letech dosáhla jeho popularita vrcholu, ale také se prohloubila jeho závislost na alkoholu a drogách. V té době slavil úspěchy s hitem "Ring of fire" a alby "Bitter tears" a "Ballads of the true west". V 70. letech jeho popularita sice poklesla, přesto v 80. letech vydal několik alb, v 90. letech se dostal znovu na výsluní a v roce 1999 získal cenu Grammy za celoživotní dílo. I když "Muž v černém" už není mezi námi, zůstala po něm řada nevydaných nahrávek, a tak se můžeme těšit i na další hity.

Antonín Vraný

#
Přehledně

Jak se žije členům, klientům a příznivcům našich oblastních odboček v posledním měsíci kalendářní zimy? Dnes začneme v Opavě a doputujeme až do Benešova u Prahy. Vítejte v  rubrice „Přehledně“.
Tři zajímavé příspěvky z médií přináší OO Opava. Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) upozorňuje na falešné telefonáty a následně zaslané SMS, které jejím jménem vyzývají k návštěvě podvodných webů. Jde o techniky „vishingu“ a „smishingu“. „Vishing“ je podvodný telefonát člověka, který chce vzbudit důvěru, že je tím, kdo vám pomůže. Při „smishingu“ je na vaše telefonní číslo zaslána SMS zpráva s odkazem na podvodné stránky. V obou případech se z vás podvodníci snaží vylákat osobní údaje a čísla bankovních účtů. Jediné oficiální stránky ČSSZ jsou www.cssz.cz a eportal.cssz.cz.
Dnes je na trhu několik robotických čteček Braillova písma. Čtou ale jen jednotlivé znaky, což je značně pomalé. Proto vědci z univerzity v Cambridge vyvinuli robota, který pro čtení znaků bude využívat kameru. A jaká je rychlost čtení? Neuvěřitelných 315 slov za minutu. Přesnost čtení dosahovala 87 %. Je to pro vás dost? Více na smartmania.cz.
Členové OO Opava také besedovali s Ing. Miroslavem Frankem, CSc. o exotickém ovoci, jeho pěstování, a co dobrého z něj lze připravit. Povídání bylo samozřejmě spojeno s ochutnávkou, a bylo tak velmi příjemné.

Martina zažila brutální útok, bojovala o život, a dnes se potýká se ztrátou zraku, popáleninovým úrazem a s tím souvisejícími psychickými obtížemi. Linda se narodila se zrakovou vadou, ale o své zbytky zraku neustále přichází a postupně se stává závislou na pomoci druhých. Tyto dvě ženy spolu otevřeně hovoří v podcastu nazvaném „Blindtalk“. O čem? O svých životních příbězích, ztrátě zraku, přijetí hendikepu a bílé hole, kompenzačních pomůckách, prostorové orientaci a vodicím psu, ale i o mateřství, úspěchu a štěstí. Rády ovšem uvítají také podněty od svých sledovatelů. Nový díl by měl být k dispozici na začátku každého měsíce. Více na blindicka.com.

OO Zlín plánuje ve dnech 23. až 30. 6. 2024 uspořádat první rekondiční pobyt v Lázních Leopoldov na Smraďavce. Ubytování bude zajištěno v loveckém zámečku, součástí pobytu je též plná penze a pět lázeňských procedur. Na programu budou výlety a procházky po okolí, zajímavé besedy i tradiční tvoření. V případě zájmu pište na e-mail: andryskova@sons.cz.
Zlínští pořádali i oblíbený „Klub vaření“. Tentokrát se nesl ve zdravém duchu, neboť si připravili krémovou zeleninovou polévku s praženou cizrnou a jako druhý chod ovesné lívanečky. Ty si dle chuti dozdobili zakysanou smetanou, domácí marmeládou nebo javorovým sirupem. Přitom si procvičili i mnohé sebeobslužné činnosti, jako odměřování potravin, bezpečné zacházení s nožem, škrabkou a struhadlem, bezpečnost při smažení na pánvi, servírování a stolování.

Vsetínští se 31. 1. poprvé setkali v nově otevřeném „IT klubu“. Spolu s lektorem Jiřím Sedláčkem debatovali o kompenzačních pomůckách na bázi výpočetní techniky, mobilních telefonech a ukázali si ovládání Youtube kanálů, Spotify a dalších aplikací. Účastníci byli velmi spokojeni a vyjádřili zájem o další setkání.
Ludmila Pavelková informuje, že 30 členů OO Vsetín navštívilo 29. 1. Muzeum řeznictví Krásno ve Valašském Meziříčí. Tady shlédli film o historii řeznictví a zpracování masa, během kterého obdrželi i malou ochutnávku místních specialit. Poté se rozdělili do skupin a navštívili masnu a muzeum. Zde se dozvěděli, jak se maso zpracovává, jak se připravují jitrničky, klobásky, tlačenka a další dobroty. Také mohli hmatem zkoumat některé exponáty, které se zpracováním masa souvisejí. Nadšeni byli nejen masnou a muzeem, ale i příjemnou manažerkou.

V Kroměříži proběhlo další kreativní dopoledne. Tentokrát tu pracovali s křídovými a akrylovými barvami, které nanášeli houbičkami a štětci na vyrobené dekorace. Poté si každý tu svou, dle nálady i fantazie, dále dozdobil.
Členové OO Havlíčkův Brod strávili 26. 1. část dopoledne v příjemném prostředí místní kavárny u kvízů. Tady u dobré kávy, čaje a s dobrou náladou probrali důležité záležitosti života odbočky.

OO Tábor zve na besedu s  Václavem Fantou, která se uskuteční 20. 3. 2024 v 17:00 hodin v táborské knihovně. Václav fotografoval několik let pro vědu, v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd ČR. Při své profesi poznal mnoho zemí i zajímavých lidí. Po roce 1989 vytvořil unikátní sérii fotografií Prahy. Slibnou kariéru bohužel přerušila ztráta zraku, avšak jeho život se stal příběhem o tom, jak je důležité se nevzdat. Zapojil se do institucí věnujících se lidem s postižením zraku, organizoval poznávací zájezdy, byl u zrodu pěveckého sboru Vokál Klub SONS a vymyslel společenskou hru Qardo, která si získala popularitu u nás i v zahraničí. Za svou obětavou práci získal Cenu Olgy Havlové a medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění od prezidenta republiky.
Táborští zvou i na velikonoční benefiční koncert pro tamní OO SONS. Koná se 31. 3. 2024 v 15:00 hodin v prostorách kostela Církve československé husitské ve Farského ulici v Táboře. Těšit se můžete na smíšený pěvecký sbor Hlahol Tábor pod vedením Hany Schläferové, a hosta, předsedkyni Vokál klubu SONS Ivanu Törökovou.

Členové kolínské odbočky pořádají pravidelná pondělní setkání, při nichž se už podruhé věnovali trénování paměti. Do budoucna chtějí trénovat alespoň dvakrát měsíčně, prostřednictvím testů, cviků, poznávání hudby z filmů, her, poznávání vůní atd.

Karel Novotný informuje, že 3. 2. se v Benešově u Prahy uskutečnil závod v simulované zvukové střelbě pro nevidomé a slabozraké „Benešovská hvězda“. A Benešov se všem 
zúčastněným představil jako znamenitý hostitel. Více se dočtete v samostatném článku věnovaném této vydařené události.

Antonín Vraný

#
7. virtuální pochod KDVP – tentokrát Evropou hudební

Od 1. ledna 2024 začalo 37 účastníků se 42 psy zaznamenávat našlapané kilometry, abychom z nich každý týden po sečtení vytýčili trasu, po které naše smečka virtuálně putovala. Na facebookové stránce KDVP a v „psích“ konferencích jsme pravidelně informovali o zajímavých místech na trase, a protože tématem byly evropské hudební festivaly, byly naše články doplňovány odkazy na nejrůznější hudební ukázky. Zároveň se mohli zájemci dočíst o významných událostech v životech některých psích poutníků a na Facebooku jsme zveřejňovali i jejich fotografie.
Naši cestu jsme zahájili „naživo“ akcí Novoroční Stromovka a po šesti týdnech ji v Praze zase ukončili.
Těch 168 tlapek, které statečně brázdily evropské cesty i cestičky, patřilo čtyřiatřiceti vodicím psům v činné službě, šesti psím důchodcům a dvěma statečným štěňatům v předvýchově. Ačkoliv byli ze šesti českých a jedné slovenské školy a hlásili se k deseti rasám nebo jejich křížencům, všichni se dobře snášeli a výpravu si užívali.
Celou akci jsme mohli připravit díky ochotným pomocníkům:
Adam Blažek dodal informace o hudebních festivalech a vyhledal většinu příslušných hudebních ukázek.
Barča Kosová nám podle map vytýčila trasu a pružně reagovala, když jsme dostali chuť odbočit do původně neplánovaných končin.
Vláďa Krajíček zpracovával články k jednotlivým etapám a dohledával další zajímavosti, zatímco jeho žena Stáňa měla na starosti tabulku s výkony, popoháněla účastníky, kteří zapomínali včas nahlašovat našlapané kilometry, a loudila fotografie.
Pár dní po skončení naší výpravy se labrador Cedrik rozběhl k lovosické poště, aby dohlédl na rozeslání originálních pamětních listů. Tentokrát jsme je nechali vyrobit v Atelionu, takže si přijdou na své jak vidící, tak nevidomí.
Jak si takový Pamětní list představit?
Papír formátu A4 je přeložený, takže vznikl list rozevírací. Zatímco vidícím stačí informace z vnější strany, nevidomí je najdou uvnitř.
Levá strana nahoře začíná textem: „Klub držitelů vodicích psů SONS ČR z. s. uděluje Pamětní list pro“ a jména člověka a psa.
Z levého dolního rohu vychází ťapky, které jdou až do pravého horního na pravé stránce k houslovému klíči. Ťapek je celkem 10.
Pravá strana - zleva přichází ťapky k velkému houslovému klíči v pravém horním rohu stránky.
Pod ním je text: „za účast ve virtuálním pochodu Evropou hudební, zima 2024“.

Z ohlasů účastníků víme, že se akce líbila, a už teď spřádáme plány na další výpravy a setkání - ať už virtuální, nebo „naživo“.
O pozvánky i vyprávění o jejich průběhu se s vámi zase rádi podělíme.
Manželé Krajíčkovi s Cedrikem

#
Benešovská hvězda

V sobotu 3. 2. 2024 se v Benešově u Prahy, zde historicky poprvé, v prostorách POSEZu uskutečnil závod v simulované zvukové střelbě pro nevidomé a slabozraké. Organizátoři akce se všemi silami snažili, aby se Benešov představil všem zúčastněným z Prahy, Brna, Zlína, Plzně i Lovosic i jejich dvounohým či čtyřnohým asistentům jako znamenitý hostitel.

V dnešní době se nevidomí či těžce zrakově postižení lidé mohou velmi dobře začlenit mezi aktivní sportovce. Dělají atletiku, kolektivní míčové sporty, hrají deskové hry a dokonce mohou i závodně střílet. Všechny pomůcky ke jmenovaným sportům jsou uzpůsobené tak, aby je právě nevidomý člověk dokázal ovládat. Buď se to děje hmatem, či sluchem. A to je právě případ simulované zvukové střelby. Sportovec drží velmi věrnou elektronickou maketu určité zbraně, pistole či pušky, a tou míří na terč. Počítač pomocí laserového paprsku vycházejícího z hlavně zbraně signalizuje střelci do sluchátek, kam míří. Střelec se snaží řídit signálem a simulovaným výstřelem zasáhnout desítku. Aby byly srovnány různé stupně zrakového handicapu mezi soutěžícími, má každý střelec oči zakryté tzv. neprůhlednými klapkami. Každý výstřel se odehraje v časovém limitu, spoušť klade odpor stejně jako u reálné zbraně. Z toho vyplývá, že závody v simulované střelbě jsou skutečným sportovním kláním. Kdo má dobré nervy a natrénováno, mívá obvykle lepší výsledky, stejně jako v ostatních sportech. A právě závod, který organizátoři, TJ Zora Praha ve spolupráci s Oblastní odbočkou SONS ČR (Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých) s významnou finanční pomocí města Benešov, nazvali Benešovská hvězda, byl příležitostí k porovnání střeleckého umění a ke klasifikaci na mistrovství ČR.

Vůně čerstvého chleba z místní pekárny, namazaného sádlem, posoleného a posypaného cibulí vítala příchozí hned u dveří. Památeční medaile na krku a v ruce taška s dárky a informačními materiály o našem krásném Posázaví pomohla závodníkům zpestřit dlouhé čekání na jejich pokus o dobré umístění. „U takového závodu, kdy se střílí pouze na třech stanovištích a závodníků je 38, se spousta času pročeká, takže každé zpestření je vítáno,“ vysvětluje Karel Novotný, předseda benešovské odbočky SONS. Z toho důvodu také poctily akci svou návštěvou některé významné osobnosti. „Mezi všemi bych rád jmenoval Alžbětu Dědovou z Benešova, která je reprezentantkou ČR ve sportovní střelbě, a Aleše Havlíka z Vlašimi, zástupce firmy Sellier & Bellot a. s. O prozkoumání reálné zbraně, kterou s sebou pan Havlík přinesl, byl mezi nevidomými obrovský zájem a její majitel neúnavně ukazoval, vysvětloval a s velkou trpělivostí zodpovídal zvídavé dotazy přítomných,“ dodává Karel Novotný.

Nejvíce zatížené medailemi odjížděly z Benešova Martina Policarová a Eva Pechová z TJ Zora Praha. Obě shodně nasbíraly po 5 medailích. Naproti tomu nejvíce zlata „vytěžili“ v Posázaví Irena Šourková a Lukáš Fabian z ASK Lovosice a Tomáš Trnka z TJ Zora Praha, závodící v Open kategorii a současně hlavní rozhodčí celého závodu. Všichni mají shodně po třech vítězstvích. Z 38 závodníků se do 3. místa umístilo hned 17 borců. Pražáci ze Zory využili „domácího prostředí“ a získali celkem 16 medailí (6 zlatých, 7 stříbrných, 3 bronzové). Lovosice vystřílely 5 medailí (4 zlaté a 1 stříbro), 1 zlato si domů odvezli Slávisté. Podrobné výsledky naleznete na: www.sons.cz/benesov.

Jak hodnotí tento závod jeho ředitelka Barbora Novotná: „Myslím, že se nám podařilo přivítat slabozraké a nevidomé sportovce se ctí. Snažili jsme se jim krom sportovního zážitku, pro který si do Benešova především přijeli, připravit i zážitky v podobě chutí, vůní, nabytí haptických informací. Kamkoli jsem přišla žádat o pomoc, byla jsem vyslyšena.“ říká s dojetím Bára. „Z celého srdce bych ráda poděkovala všem, kteří se na organizaci závodu jakkoli podíleli a dovolte mi je zde pochválit. Děkuji všem skvělým dobrovolníkům za neúnavnou péči o účastníky závodu, štědrým sponzorům, kteří naplnili náruče vítězů hodnotnými cenami, účastníky obdarovali drobnými dárky a chuťové pohárky potěšili regionálními pochoutkami. Byli to: Benea s.r.o., Pivovar Ferdinand, s.r.o., Sellier & Bellot a. s., Benecentrum s.r.o. (BENE NÁPOJE), Posázaví o.p.s., Van Gilern s.r.o., Rabbit CZ a.s., 4 kids, Město Benešov, Divadelní penzion Bukovany.

A co příště? „Inu uvidíme,“ směje se slabozraký předseda benešovské odbočky Karel. „Zatím sbíráme zpětnou vazbu a zvažujeme naše síly. Už teď je jasné, že bychom potřebovali více lidí na zajištění hladkého průběhu celého závodu. Možná, že za rok v Benešově na viděnou…“

Barbora Novotná

#
LIDÉ KOLEM NÁS: Jako Mozart se necítím, ale jako karbaník ano

Tóny jeho harmoniky a saxofonu okouzlily snad každého, kdo před Vánocemi dorazil na Radio-aktivní koncert Aktivklubu SONS. Mnozí z nás ho znají také jako redaktora Téčka, technické přílohy časopisu Zora. V něm zkoumá a odhaluje přístupnost počítačových aplikací s pomocí hlasového výstupu nebo recenzuje zajímavé hry pro nevidomé. Co dalšího tento mladý muž ještě zvládne? O rozhovor jsme požádali Jakuba Blažka (26).
Nevidomý jsem od narození, kvůli atrofii zrakového nervu. Mé oči prý v podstatě vidí, ale nerv nedokáže předat mozku impulsy pro zpracování obrazu. Tak nemám ani světlocit. Narodil jsem se sice předčasně, ale jen o pár týdnů, a lékaři přesně nevědí, proč k atrofii došlo. Pokud se mi ale podíváte do očí, vypadají v podstatě normálně a možná ani nepoznáte, že jsem nevidomý. To je například u poruch sítnice poznat na první pohled. U mě to lidé poznají podle „blindismů“. To je zlozvyk, kterým trpí mnoho nevidomých. Já si například často mačkám oči. Někdy tím relaxuji, jindy si to ale vůbec neuvědomuji. Jiní lidé kývají nebo otáčejí hlavou, třepou rukama a podobně. Ale tím, že nevidím odmalička, tak mi zrak vlastně nechybí. Na rozdíl od těch, kteří ho ztratili v průběhu života. Já se učil chodit, číst a psát zcela přirozeně a nikdy se nemusel nic přeučovat. Kdybych si dnes mohl vybrat, zda vidět či nevidět, zůstanu u toho, kde jsem. Nikdy to nebylo jinak, jsem na to zvyklý a vůbec netuším, jak bych tu změnu dokázal přijmout. A vnímat svět jinak než tak, jak ho vnímám dnes? Divná představa. Na druhou stranu jsem i zvědavý, a tak bych, jak to jednou krásně vyjádřila Ráchel Skleničková, zkusil třeba „demo verzi zraku“. Vyzkoušet to a zažít, jaké to je. Abych věděl, o čem to ti vidící mluví.
Speciální školu jsem nenavštěvoval. Od školky jsem byl integrován. Když jsem ale chtěl chodit do základní školy u nás na jižním městě, řekli rodičům, že to nelze. Prý kvůli nevhodnému prostředí, schodům atd. Myslím ale, že se spíše obávali. S nevidomými jsem navštěvoval turistický kroužek při hradčanské škole, letní tábory a další akce. A tehdy mi bylo líto, že do speciální školy nechodím. Nejvíce jsem to pociťoval ve 3. a 4. třídě. Ani integrace nebyla pro mě vždy jednoduchá. Kamarády jsem měl hlavně mezi nevidomými. A zatímco vidící děti tropily klukoviny a běhaly venku, my jsme s Robertem Lombinem hodiny řešili po Skype třeba to, jak zní nádražní hlášení v Ústí nad Labem a čím se liší od pražského nebo děčínského. Nebo si povídali o zvucích dopravních prostředků, reklam apod. Pro spolužáky jsem tím byl natolik jiný, že jsem si neměl ani s kým, ani o čem popovídat. Více jsme se vzájemně přizpůsobili až později.
„Lovec zvuků“ jsem i dnes, nahrávám je u nás i v cizině a mám radost, když polapím nějaký nový. Je to podobné, jako když vidící člověk přijede na místo, kde ještě nebyl, a fotí, aby si ho uchoval. Třeba moskevské metro. Pro vidícího má svou monumentalitu a výzdobu. A mě zajímá, jak to tu voní, jak lidé mluví, jak rachotí přijíždějící metro, jaké tu mají dopravní hlášení a jak se to vše mísí a odráží od stěn.
Cestuji rád, za zážitky i kamarády. Po světě jich mám hodně, hlavně díky sociálním sítím. Některé slouží i jako herny karetních a stolních her, u kterých si zároveň chatujeme. Tak si dobře zahraji, popovídám, a když se seznámím s někým sympatickým, občas za ním také vyrazím. Několikrát jsem navštívil kamarádku v Mexiku. Spolu s jejím nevidomým přítelem jsme tam byli i na Vánoce a mně přišlo zvláštní chodit v teple v kraťasech a sandálech, jíst taccos a chistorru s tortillou, lízat sýrovou zmrzlinu a popíjet mexické pivo. Mexická kuchyně je skvělá, ale pivo je určitě lepší u nás. Já za svou přítelkyní jezdím do německého Stuttgartu. To je z Prahy 7 hodin cesty, což je přijatelnější. Do budoucna ale plánujeme spíše vztah nablízko.
V Mexiku jsem byl s kamarádem, ale většinou cestuji sám. Ne proto, abych se sám jen tak prošel a prozkoumal třeba New York. Obvykle se vydávám do míst, kde na mě někdo čeká. Před cestou si zjistím informace o příslušném městě, potřebné dopravě, a na místo se obvykle bez problémů a samostatně dostanu. Používám navigaci v iPhonu a aplikaci CG Tranzit. Je podobná idos.cz, ale jsou tu i podrobně popsány trasy přestupů od autobusu do metra, směry pohybu eskalátorů atd. Zažívám ale i nenadálé příhody. V autobuse jsem třeba zapomněl bílou hůl. Jako kdyby vidící člověk vystoupil se zavázanýma očima a šátek z očí by nemohl sejmout. Vzdor takovému zážitku stojí za to cestovat. Vždy si totiž přivezu nové zkušenosti. Své věci mám však neustále u sebe, hmatem je kontroluji a občas si zopakuji jejich seznam. Jaká je moje nejcennější zkušenost z cestování? Totiž že i když cestuji rád, nejraději jsem doma. Ze zvyku, i proto, že u nás fungují služby pro lidi s postižením zraku snad nejlépe na světě. Jen pár střípků pro zajímavost. Ne všude jsem třeba slyšel hlášení stanic ve veřejných dopravních prostředcích. Někde mají poněkud odlišný systém zastávek na znamení a taková vysílačka pro nevidomé správně funguje jen u nás.
Na zobcovou flétnu jsem začal hrát ve školce a brzy k ní přidal klavír. Už ve třech letech mi naši koupili malé elektronické klávesy, hračku se dvěma oktávami. Jakmile jsem ale zaslechl něco v rádiu, začal jsem to hrát. Na Konzervatoři Jana Deyla následně rodičům potvrdili, že mám absolutní sluch. Ještě před nástupem do 1. třídy jsem tak začal chodit do ZUŠ. Na flétnu, klavír a později i na saxofon. Flétnu mě učil Luboš Zajíc, skvělý a trpělivý učitel. Maminka byla akční, a tak jsem k tomu ještě zpíval ve sboru a chodil na angličtinu.
Moje „srdcovka“ je diatonická foukací harmonika (foukačka). Určitě proto, že vzešla ze mě a na vše jsem si přicházel a stále přicházím sám. Učaroval mi její výrazný zvuk. V jakési elektronické skladbě zněla „strašně cool“. Věděl jsem o ní i předtím, ale tehdy mě nadchla. Jak dokáže měnit zvuk a ohýbat tón. Co to je? Představte si melodii „Tenkrát na západě“, její charakteristický zvuk, i jak se v ní ty tóny mění, ohýbají. Je to velmi expresivní, podobné lidskému zpěvu, což mě fascinuje. To na saxofonu nezahrajete. Přitom foukačka původně nebyla stavěna tak, aby tohle dokázala. Šlo o konstrukční chybu, která se však skvěle ujala. Hned po vyslechnutí té skladby jsem si ji koupil a ještě ten den přišel na to, jak na ni hrát. Později jsem si zaplatil i skvělý on-line kurz od Howarda Levyho a zahrál si s ním jazz, country, klasiku a další styly. Zájemcům vřele doporučuji. Při cvičení na foukačku ani příliš nerušíte své okolí. Jak to myslím? Když cvičíte na saxofon a neumíte nátisk, ozve se místo tónu parník, a to lidi naštve. Líbí se mi i to, jak malý nástroj foukačka je. Hodně muziky, a přitom ji strčíte do kapsy. Hraji i na chromatickou foukačku, ale ta na rozdíl od diatonické neumí správně ohýbat tóny. Nejde na ni, jak říkám, "bendit".
Mrzí mě jen, že se foukačka, a také melodika, klávesová foukací harmonika, berou spíše jako nástroje druhé třídy. Nikdo nepřijde do ZUŠ, že se na ně chce učit hrát. A přitom pro foukačku napsal třeba Howard Levy celý koncert.
Foukačka se nevyučuje ani na konzervatoři. Jen v cizině. Že bych ji na konzervatoři mohl učit já? To bych moc rád. Dovedu si živě představit, že bych své znalosti a zkušenosti předával. Bylo by skvělé sledovat, jak je někdo pro tyto nástroje nadšený stejně jako já. Co by pro to bylo potřeba udělat? Naučit se na ně hrát ještě lépe. Stále se zlepšovat. A také vystudovat konzervatoř. Pokusil jsem se o přijímačky na Konzervatoř Jaroslava Ježka, na saxofon, Ale nevyšlo to. Hodlám to ovšem znovu zkusit.
Hraji často, ale stálé hudební těleso nemám. Do budoucna bych takové určitě chtěl. Doprovázím na saxofon, foukačku a melodiku. Moc mě baví i klavír, ale na dechách se cítím nejjistěji. Velmi rád improvizuji, a to i na koncertech. S přáteli z lékařské fakulty hraji v kapele „Medjam“, dříve „Krevní nátěr“. Rád spolupracuji s Ráchel Skleničkovou, skvělou klavíristkou a zpěvačkou. Vystupuji i na brněnském Tmavomodrém festivalu. A spolupráci mi navrhnul i kamarád z konzervatoře. Těším se na ni, protože hudbu vnímáme velmi podobně. Častěji bychom mohli hrát i s Adamem a Kamilou Blažkovými. S Adamem se známe dlouho, ale poprvé jsme spolu hráli až vloni, na Radio-aktivním koncertu. Nezačal jsem ho nejlépe, ale postupně se zlepšoval a z posledních písniček jsem už měl skvělý pocit. Myslím, že jsme je tam „zandali“ opravdu dobře. Myslím? Se svými koncerty nejsem nikdy zcela spokojen. Snad jde ale jen o mé pocity. Doufám totiž, že posluchač si koncert vždy užije. Pro radost jsem si už také pár skladbiček složil, ale nepublikoval.
A jakou hudbu rád poslouchám? To je velmi rozmanité. Když má ale svůj nápad, energii, a neopakují se v ní dva akordy, žánr zase tolik neřeším. Vyrůstal jsem s Rayem Charlesem, africkou a afroamerickou hudbou, klasickým jazzem a blues. Rád ale poslouchám i hard style, metal, world music, techno, folk, Dubstep i elektronickou taneční hudbu. A občas se mi také líbí zkoumat, jak hrají rádia v různých částech světa.
Studoval jsem jazyky. Od základky angličtinu a na gymnáziu jsem se viděl v češtině a literatuře. Stejně tak mě bavila latina, které jsem se chtěl i více věnovat. Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy jsem ale poté zvolil holandštinu a holandskou literaturu. Líbí se mi její „chrochtání“, v Nizozemsku jsem tehdy měl spoustu přátel a poslouchal hardstyle muziku, která tam má své kořeny. Jen k reáliím Holandska jsem nepřilnul. Jsou vyobrazeny v každé učebnici, ale nejsou pro mě tak zajímavé, jak by mohly být, kdybych na ně viděl. Následně jsem studoval i ruštinu a ruskou literaturu. Rusko je slovanská země a její jazyk se mě intenzivně dotýká. Fascinuje mě i jeho rozloha, mnoho kultur i rozporuplnost. Dnes ve mně vyvolává spíše depresi, ale tehdy pro mě bylo velkým objevem. V ruské literatuře dodnes vězím „po uši“ a hltal jsem i ruské reálie. Zda ruštinu využiji? Spousta lidí z východní Evropy u nás žije a mně přijde skvělé, když s jakýmkoliv cizincem začnu mluvit jeho jazykem. Rusko jsem chtěl i navštívit, ale to nevyšlo. Kvůli zdraví, covidu-19 a dnes kvůli válce. I rodiče mě od toho odrazovali. Prý abych se nevrátil „po kouskách“. Slušně se domluvím také německy, francouzsky a všemi slovanskými jazyky. Mívám i „jazykové záchvaty“, v minulosti jsem se učil turecky a dnes čínsky. Čínštinu se snažím dovést i do lepší úrovně. Kterým jazykem mluvím nejlépe? Určitě česky. Ale hodně mluvím i anglicky, nejvíce se svou egyptskou přítelkyní, která právě studuje v Německu.
Souvisí studium jazyků s absolutním sluchem? Určitě ano. Jazyk poslouchám a dokážu ho lépe reprodukovat. K jeho studiu využívám ale i dobrou paměť. Slovíčka do sebe „láduji“ rychle a dlouho si je pamatuji. Paměť se ale hodí i jinde. Třeba u mariáše. Pamatuji si všechny karty, které byly vyloženy, a mohu tak snadněji dedukovat, kdo a jaké karty ještě drží v ruce, a usuzovat, jakou kartu vyhodit a jakou ještě podržet. Zkrátka lépe taktizovat. Na jednotlivé barvy a hodnoty karet jsem si v mozku vytvořil „chlívečky“, a jakmile protihráč určitou kartu vyloží, hned ji tam zařadím a pamatuji si ji. Že karty hrál rád i Mozart? Tak já se jako on určitě necítím, ale jako karbaník ano.
Denní režim si neplánuji. Stejně jako v hudbě, i v životě rád improvizuji. Dělám to, co mi přijde na mysl, a pouštím se do toho s vervou. Znovu mám chuť připravit se k přijímačkám na konzervatoř, posunout se ve hře na saxofon, a tak hraji. Ale mou druhou velkou zálibou jsou jazyky a vždy, když se „ponořím“ do jedné z těchto oblastí, začne mi chybět ta druhá. Někdy mě z toho přepadne pocit, že bych se měl konečně v něčem ukotvit. Ale pak zjistím, že mě stejně nejvíc baví to, co dělám právě teď. A zřejmě nejlepší alternativou je tu skutečnost přijmout. Prostě si říci, že důležitější než se ukotvit je být aktivní. Jsem právě nadšený hudbou, tak ji dělám. Nezahálím, nenudím se, nemarním čas a stihnu toho docela dost.
Když se vrátím k foukací harmonice, spolu s ní mohu zároveň hrát na klavír. Foukačku mám přitom upevněnou v držáku u úst. Zní sice lépe, když na ni hrajete „z ruky“ – jste si při hře jistější a můžete lépe manipulovat s jejím zvukem. Ovšem z druhé strany, hrát na dva nástroje je skvělý pocit. Jeden člověk, a dva muzikanti! Věta „když se ponořím do jedné činnosti, začne mi chybět ta druhá“ v tuhle chvíli neplatí. Ano, možná to jsem právě já a v tomto případě mohu své „dvě osobnosti“ spojit.

S Jakubem Blažkem hovořil Antonín Vraný

#
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně právní poradny

Aktuality
e-Sbírka
Od 1. ledna 2024 je umožněn bezplatný přístup k databázi závazného znění všech platných právních předpisů. Ministerstvo vnitra spustilo projekt e-Sbírka, který Česko chystalo více než deset let. Na internetových stránkách www.e-sbirka.cz jsou k dispozici plná znění právních předpisů vydaných od 4. dubna 1945 (a některé starší, až do roku 1918), včetně všech jejich historických verzí či možnosti v právních předpisech vyhledávat. Na internetové stránce e-Sbírky mimo jiné naleznete i slovník českých právních pojmů, nachází se pod položkou CzechVOC a pod položkou EuroVOC naleznete slovník evropských právních pojmů.
e-Sbírka je na rozdíl od projektů jako jsou Zakonyprolidi.cz autoritativním zdrojem závazného znění norem, které stát garantuje.
e-Sbírka zatím není příliš dobře přístupná s odečítačem obrazovky, Ministerstvo vnitra ČR bylo na chyby v přístupnosti upozorněno, věříme, že budou brzy odstraněny.

eDoklady
Od 20. ledna letošního roku je možné na vybraných místech prokazovat svoji totožnost pomocí aplikace eDoklady, která umožňuje nahrát občanský průkaz do elektronické podoby.
V současné době je možné tímto způsobem prokazovat svoji totožnost na všech ústředních správních úřadech, mezi které patří například ministerstva, Úřad vlády České republiky, Česká národní banka, Český statistický úřad a další.
Od 1. 7. letošního roku se bude možné pomocí aplikace prokazovat na dalších místech, například u Policie ČR, v budovách soudů, na pobočkách Úřadu práce, České správy sociálního zabezpečení, na katastrálním úřadě a dalších místech.
Od 1. ledna 2025 se bude možné prokazovat občanským průkazem v elektronické podobě u všech subjektů, které mají oprávnění do průkazu totožnosti nahlížet. Bude tedy například možné prokázat dosažení věku 18 let u koupě alkoholických nápojů či tabákových výrobků. Výhodou je, že druhá strana neuvidí veškeré údaje zobrazené na občanském průkazu, ale pouze ty, které potřebuje znát.
Více informací k aplikaci eDoklady naleznete na internetových stránkách www.edoklady.gov.cz.

Nová zelená úsporám Light – rozšířený okruh žadatelů
Od 17. ledna 2024 je opět otevřen příjem žádostí v rámci programu Nová zelená úsporám Light.
Program nabízí dotace na rychlé a snadno realizovatelné renovace zahrnující zateplení fasády, podlahy, střechy, stropu, výměnu oken a vchodových dveří a instalaci solárních systémů na ohřev vody.
O dotaci z programu Nová zelená úsporám Light mohou žádat ti, kteří jsou vlastníky nebo spoluvlastníky rodinného domu nebo trvale obývané rekreační stavby, bytu nebo podílu v bytovém družstvu, zároveň v této nemovitosti mají trvalý pobyt déle než od 12. září 2022. Všichni členové domácnosti musí být příjemci starobního důchodu nebo invalidního důchodu 3. stupně nebo domácnost pobírala od 12. září 2022 příspěvek na bydlení či přídavky na děti alespoň po dobu jednoho měsíce. Neznamená to tedy, že by všichni členové domácnosti museli pobírat starobní důchod nebo invalidní důchod 3. stupně, jak je občas chybně ze strany žadatelů vykládáno.
Více informací naleznete na internetových stránkách: www.novazelenausporam.cz.

Důležité lhůty u příspěvku na zvláštní pomůcku
Do sociálněprávní poradny často dostáváme dotazy týkající se lhůt vztahujících se k příspěvku na zvláštní pomůcku. V následujícím textu se dozvíte, do kolika dnů od podání žádosti by mělo dojít k vydání rozhodnutí, kdy nejpozději obdržíte přiznaný příspěvek, po jaké době můžete žádat o příspěvek na stejný druh pomůcky.
Správní řízení o příspěvku na zvláštní pomůcku se zahajuje zpravidla podáním žádosti. Od tohoto dne začne běžet 30denní lhůta, ve které by měl Úřad práce vydat v dané záležitosti rozhodnutí. 30denní lhůta se však přerušuje na dobu, po kterou je zdravotní stav posuzován ze strany lékařské posudkové služby. Lékařská posudková služba má na vyhotovení posudku lhůtu 45 dnů, tato lhůta může být ve výjimečných případech prodloužena o dalších 30 dnů (například v situaci, kdy praktický lékař žadatele neposkytuje součinnost nebo je nutnost vyhotovení aktuálních lékařských zpráv). Jakmile je lékařskou posudkovou službou posudek vyhotoven a zaslán zpět Úřadu práce, musí bezodkladně Úřad práce zaslat žadateli usnesení, kterým oznamuje pokračování správního řízení a zároveň možnost vyjádřit se ve lhůtě (obvykle 5-8 pracovních dnů) k podkladům pro vydání rozhodnutí. Od podání žádosti by tedy rozhodnutí mělo být vydáno za 75 až 105 dnů. Z důvodu přetížení lékařské posudkové služby se však velmi často řízení prodlužuje. Pokud trvá řízení neúměrně dlouhou dobu, lze požádat o odškodnění, více o tom, jakým způsobem lze o odškodnění za nesprávný úřední postup žádat, se dozvíte v dalším vydání Informací ze sociálně právní poradny.
Příspěvek na zvláštní pomůcku se vyplatí do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž rozhodnutí o jeho přiznání nabylo právní moci. Právní moci rozhodnutí nabývá po uplynutí 15denní lhůty, ve které je možné podat proti rozhodnutí odvolání. Pokud chcete, aby došlo k vyplacení příspěvku dříve, můžete se po vydání rozhodnutí vzdát možnosti podání odvolání, toto doporučuji v situacích, kdy je rozhodnutí doručeno v druhé polovině měsíce a právní moc by rozhodnutí nabylo až v následujícím měsíci a k výplatě příspěvku by tudíž mohlo dojít až do konce následujícího měsíce po měsíci, kdy nabylo rozhodnutí právní moci. Pokud se možnosti odvolání písemně vzdáte do konce kalendářního měsíce, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno, dojde k vyplacení příspěvku do konce následujícího měsíce, můžete tak finance obdržet až o měsíc dříve.
Vyplacený příspěvek musí být na koupi zvláštní pomůcky využit do 3 kalendářních měsíců, tuto lhůtu však lze u Úřadu práce i opakovaně prodlužovat, zejména v situaci, kdy dodavatel nemá požadovanou zvláštní pomůcku připravenou nebo se například čeká na vycvičení pro žadatele vhodného vodicího psa.
Žádat opětovně o příspěvek na pomůcku stejného druhu, na kterou byl poskytnut příspěvek, můžete kdykoliv. Pokud však v době vydání „nového“ rozhodnutí neuplynula lhůta 60 kalendářních měsíců od posledního vyplacení příspěvku na pomůcku stejného druhu, je nutné zaplatit poměrnou část z ceny dříve přiznaného příspěvku na zvláštní pomůcku. Často se však setkáváme s tím, že je žádost odmítnuta s odůvodněním, že ještě neuplynulo 60 kalendářních měsíců od vyplacení příspěvku na druhově stejnou pomůcku. To je však nesprávná praxe, jelikož správní řízení o žádosti může, jak jsme si řekli výše, trvat i více než 3 měsíce, žádost je tedy možné podat ještě před uplynutím lhůty 60 kalendářních měsíců. Zákon k tomu říká jediné, že uživatel má, pokud mu v tom nebrání zhoršení zdravotního stavu, používat danou pomůcku po dobu 60 kalendářních měsíců od vyplacení příspěvku. To, že probíhá nové správní řízení, neznamená, že by dříve zakoupenou zvláštní pomůcku přestal žadatel používat.
Jinak je tomu v situaci, kdy byl vyplacen příspěvek na pořízení vodicího psa a tento v období před uplynutím 60 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ode dne vyplacení příspěvku zemře nebo ztratí své dovednosti z důvodu onemocnění nebo úrazu, k němuž došlo bez zavinění příjemce dávky. V takovém případě je možné vyplatiti příspěvek na zvláštní pomůcku v podobě vodicího psa i dříve, než uplyne 60 kalendářních měsíců od posledního vyplacení příspěvku.
Pokud jste zvláštní pomůcku zakoupili ještě před tím, než jste podali žádost o příspěvek, je nutné žádost podat nejdéle do 12 kalendářních měsíců po zakoupení pomůcky.

Za Sociálně-právní poradnu
Nicole Fryčová

#
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Zavítejte na Českotřebovsko a nebudete litovat 

Česká Třebová, město na řece Třebovce, je významným železničním uzlem, a tudíž je snadno dosažitelné prakticky odkudkoliv. Leží na hlavním železničním koridoru. Město samo nabízí několik zajímavých míst, ale turisticky lákavé je i jeho okolí.
Určitě si někteří čtenáři Zory vzpomenou, že v nedalekém okolí České Třebové provozovala místní Oblastní odbočka SONS rekreační objekt. A tak mohli návštěvníci z našich řad blíže poznat tento region. Určitě je ale mezi vámi ještě spousta těch, kteří tento kraj dosud nenavštívili. My, zrakově postižení turisté z Olomouce, jsme zde byli už vícekrát. Můžeme tak potvrdit, že je to region bohatý jak na památky, tak na přírodní zajímavosti, a že pobyt zde může být zážitkem i pro lidi s vážným zrakovým hendikepem.
Nejprve vás pozveme do Městského muzea, kde jsme absolvovali komentovanou prohlídku s průvodkyní, která má se zrakově postiženými velké zkušenosti.
Nejdříve nás zavedla do expozice již historických lidových vozítek Velorex. Dozvěděli jsme se hodně o životních osudech jejich konstruktérů, bratří Stránských. S vývojem a výrobou započali už ve 40. letech minulého století. Za socialismu však byli oba perzekuováni. František ve svém vozítku v roce 1954 za podivných okolností těžce havaroval a následkům zranění podlehl. Mojmír byl v roce 1955 z výrobního družstva, které bratři založili, z politických důvodů vyloučen.
Mohli jsme si prohlédnout první prototyp, ale i zástupce dalších vývojových řad. Do jednoho z nich jsme se mohli i posadit.
V nejvyšším poschodí muzea nás zaujal funkční model zdymadla, které mělo být vybudováno přímo v České Třebové a mělo být součástí uvažovaného kanálu Dunaj – Odra – Labe. V další části nám paní průvodkyně představila v jeho fiktivním ateliéru Františka Formánka, kterému zdejší říkají českotřebovský Jára Cimrman. Ovšem tento všestranně nadaný všeuměl byl skutečný. Žil v letech 1888 až 1964. Byl to akademický sochař, ale také vynálezce a léčitel. Mimo jiné se zabýval konstrukcí bezmotorových letadel a sestrojil u nás první helikoptéru.
Celé první poschodí je věnováno pochopitelně železnici. K nejpřitažlivějším exponátům náleží detailní model českotřebovského nádraží i s pohyblivými modely vlakových souprav nebo zařízená výdejna lístků. A také část vagónu pro osobní dopravu ze 40. let minulého století, takzvaný „dřevák“. Do jeho kupé jsme se i posadili a vychutnali si atmosféru cestování v tehdejších dobách.
V muzeu se nachází také Informační centrum, kde si můžete zakoupit nějaký ten suvenýr nebo magnetku, anebo si na příště objednat jízdu Velorexem, samozřejmě na sedadle spolujezdce. 
Po prohlídce muzea je možno se projít městskou památkovou zónou a navštívit nejstarší románskou stavbu východních Čech – rotundu svaté Kateřiny. Každým rokem v sobotu před svátkem svaté Kateřiny se v okolí rotundy koná tradiční folklorní akce – Jabkancová pouť.
Pokud byste si chtěli v Třebové zajít na oběd, tak rozhodně – jako my – zajděte do místního malého pivovaru s názvem „Faltus“ se stylovou restaurací a širokou nabídkou místních piv. Jedna ze zde vařených značek nese název Kohout, další třeba Veronika nebo Kryštof.
Také okolí České Třebové nabízí velmi zajímavé možnosti. K nim patří Smyslově naučná stezka údolím Skuhrovského potoka, který je přítokem Třebovky. Výchozí bod je od českotřebovského nádraží vzdálen cca 1,5 km a v závěru se nacházejí Třebovské stěny. Stezka má tři varianty – 3, 5 a 8 km. Cestou vás čeká celá řada zastavení jako je například čichárium, dendrofon, haptická stezka, houpačka a další zážitkové aktivity.
Nedaleko od České Třebové, ale zato již v kopečcích se nachází obec Kozlov. Doporučuji vyjet nahoru autobusem směr Litomyšl do obce Svinná z terminálu Jana Pernera nacházejícího se přímo před nádražím. A odtud pak lesem po vrstevnici do Kozlova. Zde najdete chaloupku Maxe Švabinského, který v tomto kraji strávil více než 25 let svého života. Prohlídky probíhají pouze v měsících červnu až srpnu. Průvodkyně vám určitě dovolí si hmatem prohlédnout celou řadu předmětů a zařízení chaloupky.
Odtud pak je nedaleko kopec Kozlov. Zastavit se můžete v Chatě Maxe Švabinského a vystoupat na blízkou rozhlednu. A pak už pěkně z kopečka po značené cestě. Po ní určitě narazíte na lesní restauraci Na horách, na jaře a v létě se zde dá určitě občerstvit. V blízkosti restaurace snadno najdete „zázračnou“ Pavlovu studánku s kapličkou, o ní si však povíme až v dalším, samostatném článku.
A opět lesem dolů k parku Javorka, projdete podjezdem pod hlavní železniční tratí do města a odtud je už kousek na nádraží.
Pokud se rozhodnete Českotřebovsko navštívit, vyhraďte si na to alespoň dva nebo tři dny. A předtím si raději zavolejte do Informačního centra, rádi vám poradí jak ohledně ubytování, tak třeba upřesní otevírací doby jednotlivých lokalit. Zde odkaz na webové stránky: www.mmct.cz.

#
Pavlova studánka na Horách u České Třebové

Vrátíme se nyní na místo, o němž jsem se zmínil v předchozím článku – totiž na úbočí kozlovského kopce, kde se nachází bývalé lázně Hory, kaplička a také Pavlova studánka.

Naše olomoucká turistická skupina kráčela z kopce Kozlov nad Českou Třebovou lesní cestou směrem k restauraci Na Horách. Najednou jakoby z hloubi lesa zaslechneme zvuk houslí. Uprostřed lesa neobvyklý úkaz.
Šli jsme dál a zvuk stále sílil. Tu se mezi stromy objevila kaple a ten nádherný zvuk houslí se linul právě odtud. Vystoupali jsme po schodech ke kapli, vešli dovnitř a se zatajeným dechem poslouchali nádherné tóny. Na housle hrála mladá slečna, která nás po ukončení své produkce, kterou jsme ocenili vřelým potleskem, přivítala a pak také popovídala o historii nejen této stavby, ale i o oné zázračné studánce nacházející se poblíž kaple.
Lidé prý odedávna znali moc léčivého pramene na Horách, kterému říkali Pavlova studánka, údajně podle apoštola svatého Pavla. Při návštěvách pramene vhazovali do vody drobné mince, ale mladík jménem Jakub Pivoňka ty peníze vybíral a propíjel. Za takový hřích byl potrestán tím, že téměř oslepl. Poznal, že je to trest boží, a proto obnos, který ze studánky vybral, dal do kostela na svíčky a část vrátil do studánky. Pak se pomodlil, omyl se zázračnou vodou a zrak se mu vrátil.
Kvůli mnoha dalším zázračným uzdravením se poutníci rozhodli, že si nad pramenem postaví kapli. Opravdu se tak stalo a kaple byla postavena v roce 1744. Byla dřevěná a měla šestiboký půdorys. Byl do ní zavěšen obrázek Panny Marie.
Nejčastěji si věřící léčili nemocné oči a uši, ale také svrab, nemoci kostí, bolesti žaludku, zubů, hlavy a dalších orgánů. Kaplička však po třiceti letech byla nařízením císaře Josefa II. zlikvidována. Nová kaple byla na stejném místě postavena až v roce 1819 a teprve po mnoha žádostech byla po téměř dvaceti letech, tedy v roce 1838, královéhradeckým biskupem vysvěcena.
Poutní kaple Panny Marie Pomocné je nemovitou kulturní památkou, postavenou v klasicistním slohu a je nyní majetkem města Česká Třebová. Před kaplí stojí novodobý sloup se sochou Panny Marie a ve svahu pod ní řada kamenných zastavení s reliéfními výjevy křížové cesty. Také samotná studánka v kamenné terase kousek pod kaplí je v současné době architektonicky upravená a k posezení se nabízejí dřevěné lavičky.
A jak to bylo s lázněmi na Horách? Dřevěný domek, v němž byly umístěny vany a později i pokojíky pro hosty, byl postaven blízko léčivého pramene už začátkem 16. století. Pro velký zájem poutníků a nemocných byla dřevěná stavba postupně rozšiřována a přestavována a nakonec nahrazena zděným objektem. Její základy byly položeny v roce 1811.
Určitě vás bude zajímat, že v lázních Hory Matky Boží pobývala v roce 1851 celý měsíc Božena Němcová se svými dětmi. Pozval ji sem českotřebovský spisovatel a filozof František Matouš Klácel a také se zde krátce setkala i se svým milencem Janem Helceletem. Její pobyt připomíná dodnes pamětní deska umístěná na budově bývalých lázní, dnešní restaurace. Ta je provozována po celý rok, otevírací dobu je však třeba si předem zjistit.
Ale i tak stojí za to toto moc zajímavé a romantické místo navštívit.

Jan Příborský

#
POZVÁNKA: Březnové Odpoledne se Zorou

Milí čtenáři a příznivci, opět vás srdečně zveme na besedu v rámci projektu Odpoledne se Zorou.
Hostem březnového setkání bude herečka Renata Wolfová, jejíž hlas mnozí znáte ze zvukových nahrávek KTN. Kromě načítání pro zvukovou knihovnu nám paní Wolfová přiblíží svou práci herečky a dabérky a zavzpomínáme také na jejího otce Richarda Honzoviče.
Beseda proběhne opět druhé úterý v měsíci, tj. 12. března od 15:00 v klubovně SONS, Krakovská 21.
Budeme rádi, když nám svou účast předem ohlásíte v redakci na telefonním čísle 221462472 nebo na emailové adrese zora-objednavky@sons.cz.
Na setkání s vámi se těší náš milý host a pracovníci redakce.

#
SOUTĚŽ: Vyhlášení výsledků soutěže

Minule jste soutěžili o 3x CD vážné hudby – František Vincenc Kramář Krommer, Symphony No. 1 Concertino. Jak jsme ale uvedli u předešlé soutěže, vzhledem k častým dotazům, zda je možné posunout uzávěrku zasílání odpovědí soutěže časopisu Zora, a to především pro čtenáře zvukové verze časopisu, kteří se většinou díky brzkému termínu od dodání časopisu nemohli do soutěže zapojit, jsme se rozhodli uzávěrku o měsíc posunout. Uzávěrka byla posunuta na 10. 3. 2024. Znamená to, že vyhlášení správných odpovědí a výherců z předešlé soutěže se tak dozvíte příště.

#
Nová soutěž

OTÁZKA 1
Jakou má zkratku občanské sdružení pro nevidomé a slabozraké na Slovensku?
a) UNSS
b) NUSS
c) ONSS
d) SUNS
OTÁZKA 2
Jak se menuje nevidomý horolezec, který už zdolal např. Mont Blanc nebo Kilimandžáro?
a) Radek Jaroš
b) Adam Ondra
c) Jan Říha
d) Michal Absolon
OTÁZKA 3
Jak se jmenuje aplikace určená pro pomoc nevidomým a slabozrakým rozeznat objekty, se kterými se setkáváme každý den?
a) Tap Tap See
b) Top Top See
c) Tap Tap Zoom
d) Zoom TapTap
OTÁZKA 4
Která ze slavných postav české historie byla od svých 12 let nevidomá na jedno oko?
a) Jan Hus
b) Karel IV.
c) Jan Lucemburský
d) Jan Žižka
Své odpovědi nové soutěže tedy posílejte do 10. 4. 2024 na adresu: redakce Zora, Krakovská 21, 110 00, Praha 1, nebo na e-mail: zora-objednavky@sons.cz . Při zaslání odpovědí, prosím, uveďte, že se jedná o odpovědi ze soutěže časopisu ZORA.
Pokud správně odpovíte alespoň na tři ze čtyř soutěžních otázek, budete zařazeni do slosování o 3x intenzivní hydratační masku na obličej a krk "Hyaluronová kyselina" a 3x denní krém na obličej "Senzace" od společnosti TianDe.
A ještě upozornění. Pokud se soutěže chce zúčastnit kdokoli, kdo není předplatitelem Zory (například si časopis půjčuje), může odpovědi poslat, ale do slosování jeho jméno nebude zařazeno. Výhry v soutěžích jsou formou benefitů pro čtenáře, kteří si časopis předplatili.
Soutěž připravila
Kateřina Rovenská