ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 23, prosinec 2022 Obsah: ÚVODEM Není každý den posvícení STALO SE Přehledně QARDO ve Zlíně mezinárodně POZVÁNKY Fitness poradenství v SONS Haptický model sloupu Nejsvětější trojice slavnostně odhalen! Z REDAKCE Předplatné jako evergreen Zajímavosti o Zoře a její redakci TAKOVÍ JSME BYLI SONS a odstraňování bariér – závěr LIDÉ KOLEM NÁS Na tak rozsáhlý úkol jsem nikdy nebyl sám (Jan Příborský) část 1. REPORTÁŽ Slepý bandita v Hummer centru ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace ze Sociálně-právní poradny 12/2022 NAPSALI JSTE NÁM Vokál klub dosáhl plnoletosti ZDRAVÍ Může předejít parodontóze i ztrátě chrupu INZERCE # ÚVODEM: Není každý den posvícení Možná si myslíte, že jsem se zbláznil – doba posvícenská je dávno za námi, naopak na dveře klepou Vánoce! A navíc tohle číslo vlastně ani jako vánoční koncipováno není. Ne, není, a nebude. Vánoc podle mě má každý plné zuby už z reklam, zvukových kulis v nákupních střediscích a z dalších médií. Naopak slepí za volantem, navíc vedeni banditou, to tu ještě nebylo. Jestli nevěříte, přečtěte si reportáž. Pro mě jako autora i průvodce jednoho ze závodníků to bylo lepší než Vánoce a posvícení dohromady. Že není každý den posvícení, to je spíš lidové rčení a má naznačit, že jednou jsi dole, jednou nahoře, jak zní část textu jedné z kultovních písní autorské trojice V+W+J. Že někdy člověk nemá – a teď budu doslovný – co do té Zory dát, aby naplnil kvótu stránek, a jindy aby řešil, co ještě může chvíli počkat a co jít musí, aby se ze současnosti nestala nezajímavá minulost. Tak to bylo i s tímto vydáním. Také proto se cosi o Mezinárodním dni mužů, ale i o významné změně v Zoře, dozvíte až příště, v posledním letošním čísle. Zatím tedy ať žije stručnost! Přeji krásné dny a pohodové čtení předposlední letošní Zory. Václav Senjuk # STALO SE: Přehledně Listopad je radostný i teskný. Přináší vzpomínky, očekávání, a nutí k zamyšlení. Písně o něm zpívají třeba Wabi Daněk nebo skupina Chinaski. Štědrý den je letos v sobotu, a první adventní neděle tak připadá už na 28. listopad. 29. 11. 1961 odstartoval do vesmíru šimpanz Enos. A 5. 12. slavíme Mezinárodní den dobrovolníků. V roce 1985 ho vyhlásila OSN. Právě my jsme na ně často odkázáni, tak na ně ten den mysleme. Z Tyflopedického lexikonu jmenného od Josefa Smýkala si připomeňme dvě zajímavé osobnosti. 2. 12. 1989 zemřel učitel hudby a dirigent dětského pěveckého sboru Bohuslav Zeman. Pro jeho řízení si nechal zhotovit několik desítek dirigentských gest z drátu, a zkonstruoval elektrický metronom na baterie. 30. 11. 1869 se narodil Nils Gustav Dalén, švédský vynálezce, nositel Nobelovy ceny za fyziku. O zrak přišel v roce 1912, když konal pokusy s lahvemi naplněnými acetylénem. Pracoval však ještě 25 let. A pojďme k našim oblastním odbočkám, dnes z Čech na Moravu. Členové OO Jablonec nad Nisou se 13. 10. prošli z Lučan na Smržovku. V obci Záhoří navštívily sklářskou dílnu. Majitel jim ukázal její výrobky, skleněné figurky, přívěsky, náušnice a autorské šperky. Ty vznikají výhradně ručním zpracováním, tavením skla a jeho následným vinutím. Poté jablonečtí navštívili ještě výstavní síň zámečku ve Smržovce, kde obdivovali obrazy členky OO Blanky Krausové. Členové OO Vrchlabí si v rámci kreativního odpoledne vyrobili ježečky. Takové, které mohou mít doma, a kteří neutečou, nedupou a nemají blechy. Vrchlabští se 29. 10. vydali také do Vsetína na festival TyfloArt, který pořádají lidé s postižením zraku pro své kolegy i pro veřejnost, která si přeje poznat jejich umění. Jeho součástí byl letos i výlet do Zoo Lešná. Mimo zátoky, kde je možné si pohladit a nakrmit rejnoky, je uchvátila japonská zahrada, bílí klokani, papoušci, sloni a mnoho dalších zvířat a krásných zákoutí. Zaujala také přednáška o Vsetíně. Akce se jim velmi líbila, už dnes se těší na její další ročník, a doufají, že do něho svým dílem též přispějí. Členové OO Náchod navštívili na pozvání město Trutnov. Se členy zdejší OO se setkali na komentované prohlídce Muzea Podkrkonoší. První část expozice je tu věnována vítězné bitvě rakouské armády nad Prusy u Trutnova 27. 6. 1866 pod vedením podmaršálka Gablenze. Druhá je výstava hradů, zámků a chalup Trutnovska. Další cesta je vedla do Galerie Draka. V té jim průvodce Vojtěch Lubas vyprávěl pověst o zabití draka, i s představením mechanického divadla. Trutnovského draka zabili muži družiny Albrechta z Trautenberku, bájného zakladatele města. Tuto historku si Trutnované každý rok v květnu připomínají dračí slavností „Už ho nesou“. Drak se dostal i do znaku Trutnova. Po kulturním programu následoval oběd, cukrárna, focení a loučení. Dík za milé přijetí a bohatý program patří pracovnici OO SONS Trutnov Adrianě Teplé. OO Havlíčkův Brod pořádala v říjnu už tradičně, ve spolupráci s Českým červeným křížem, Senior pointem a dalšími subjekty výstavu kompenzačních pomůcek pro zrakově a tělesně postižené. Zájem veřejnosti byl prý velký a v OO mají radost, že se informace o pomoci dostávají k těm, kteří je potřebují. Havlíčkobrodští se v září a říjnu účastnili i dalších akcí. V Krajské knihovně Vysočiny pobesedovali se spisovatelem a varhaníkem Josefem Bernardem Prokopem. Poslechli si úryvek z jeho chystané knihy i několik klavírních skladeb. Také se seznámili s americkým vojenským autem Humvee, zažili vyjížďku na jeho korbě, a to včetně vodicího psa Woodyho. V jihlavském Horáckém divadle pak zhlédli představení „Modrý pták“, kde měli příležitost vyfotit se s herci. A pojďme na Moravu. Členové OO Kroměříž měli na svém tvůrčím odpoledni na programu dokončování rozpracovaných košíků, pletených z papírových ruliček. Naučili se jednoduché uzavírky, které po chvíli trpělivosti a procvičování zvládli. Hotové výrobky si odnesli domů. OO Kroměříž byla vybavena moderními kompenzačními pomůckami, díky jimž je možné zkvalitnit služby sociálního poradenství a lépe seznamovat klienty s možnostmi kompenzace zrakového znevýhodnění. Jde konkrétně o čtecí zařízení, přenosnou kamerovou lupu, PenFriend, brýle pro simulaci zrakových vad, mluvicí telefon BlindShell aj. Prostředky na jejich pořízení získala SONS ČR prostřednictvím dotace z programu IROP (integrovaný regionální operační program) Ministerstva pro místní rozvoj ČR, financovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR). „Buď připraven! Skauti v Hodoníně již 100 let!“, tak zněl název výstavy věnované činnosti hodonínských skautů, která probíhá v zámečku zdejšího Masarykova muzea. Zámecké nádvoří vypadá jako skautské tábořiště a skautský šátek je i kolem krku sochy T.G.M. Členové OO Kyjov navštívili výstavu 20. 10. za přítomnosti členů oddílu. Organizátor a komentátor Karel Ryba je doprovázel kolem stanů, krojů, zákoutí s kánoí apod. Hmatem prozkoumali části krojů, odznaků, praporů a dalších předmětů. Jednou ze členek oddílu je i nevidomá paní. Se skauty spolupracuje od dětství, a dnes také spolu se synem vede malé děti k lásce k přírodě, přátelství a pomoci druhým. Putování po oblastních odbočkách zakončíme v Opavě, která přináší šest zajímavých reportáží. Blind Sport klub Praha pořádá v sobotu 3. 12. od 9:30 do 16:30 hodin na střední škole GOA (Radlická 592/115, Praha 5 - Nové Butovice) 7. ročník Mikulášského turnaje v showdownu. Určen je především pro začínající mládež, ale zahrají si ho i zkušenější. „Uvítáme jakoukoliv pomoc, jak na zajištění cen pro turnaj, tak pro pořádající oddíl, který intenzivně hledá prostory pro svou činnost,“ říká pořadatel Petr Bayer (e-mail: bayer.petr@centrum.cz). A u showdownu ještě zůstaňme. Nevidomá osmnáctiletá Iva Karásková sklízí v tomto sportu jeden úspěch za druhým. Hráč by podle ní měl být trpělivý při tréninku, své soupeře by měl povzbuzovat a motivovat, a nesmí se nechat odradit prvními prohrami. Také je přesvědčena o tom, že sport a hra na nástroj se k sobě dokonale hodí. Nadační fond ČRo Světluška spolu s Fondem Kaufland nedávno Ivě přispěl na nový herní stůl, aby mohla trénovat doma ve Zlíně. O jejích ambicích a plánech čtěte na svetluska.rozhlas.cz Na své farmě v České Metuji chovají Ivana a Miroslav Jirsovi spoustu zvířat, mezi nimi také dravce. Založili neziskovou organizaci „Dotkni se křídel“, a metodou tzv. falconyterapie pomáhají nevidomým nebo jinak hendikepovaným dětem i dospělým. „Na nevidomých je vidět, jak po kontaktu se zvířaty ožijí a většinou nás ani nechtějí nechat odjet,“ říká chovatelka Ivana. Více čtěte na radiozurnal.rozhlas.cz. Prezident SONS ČR Luboš Zajíc byl jedním z diskutujících v besedě Televizního klubu neslyšících. Hlavním tématem bylo zpřístupňování televizního vysílání divákům se sluchovým a zrakovým postižením. Více čtěte na ceskatelevize.cz Luboš Zajíc byl i hostem Zbigniewa Czendlika v pořadu Českého rozhlasu dvojka „Jak to vidí“. Hlavní témata? Život nevidomých v České republice, úloha SONS, důležitost Braillova písma, fungování knihovny digitálních dokumentů, nebo proč nevidomým vadí koloběžky na ulici. Více se dozvíte na dvojka.rozhlas.cz. Poslechněte si i vysílání pořadu Českého rozhlasu Brno „APETÝT“ z Kavárny POTMĚ. Všichni tu byli na dotek, a na sluch, hmat a paměť se tu musela spoléhat i moderátorka pořadu. Více na brno.rozhlas.cz. A na závěr malou vzpomínku. Před 50 lety, v roce 1972, se v londýnských klubech začala objevovat známá hudební skupina. Založil ji student astrofyziky už v roce 1968 a nazval ji "Smile". Moc se jí ale nedařilo a pánové chtěli svou činnost ukončit. Pak ale přišel člověk, který měl přesnou představu o její další podobě, a řekl jim: „Musíte dělat originálnější písničky a jasněji definovat způsob hudebního vyjadřování. Kdybych byl vaším zpěvákem, věděl bych, jak na to!“ Byl přijat. Pro skupinu navrhl nový název, a komentoval ho takto: „Je to silné, bezprostřední a univerzální slovo.“ Jak se ten člověk jmenoval? Farrokh Bulsara. Pokud by vás zajímaly písně z té doby, pusťte si třeba „The Prophets Song“, „Flick of the Wrist“ nebo „Bohemian Rhapsody“. Skupina vydala do roku 1995 patnáct studiových alb. V roce 1986, ještě v době železné opony, jste mohli navštívit i jejich koncert v Budapešti. Stále nevíte? Zpěvákovi se zalíbilo jiné jméno, začal si říkat Freddie Mercury, a se skupinou Queen hrál a zpíval až do své smrti 24. 11. 1991. Antonín Vraný # QARDO ve Zlíně mezinárodně V sobotu 6. listopadu na odbočce ve Zlíně proběhl již devátý ročník turnaje ve hře pro nevidomé QARDO. Tentokrát s doplňkem „mezinárodní“. Jako vždy se k nám sjeli hráči z celé republiky, a po dvouleté pauze způsobené koronavirem k nám také znova přijeli i účastníci ze Slovenska. Svou návštěvou nás též poctil autor hry QARDO Václav Fanta, který také působil jako rychtář a rozhodčí. Sešlo se celkem 20 hráčů u 5 stolů, k finálovému stolu se probojovali Helena Hradilová a Petra Dvorská ze Zlína, Olga Fúsková a Rastislav Šabík z Nitry. A zde se umístil na třetím místě Rastislav Šabík, na druhém Petra Dvorská a celkovým vítězem se stala Olga Fúsková. Slovenští přátelé tedy byli „na bedně“ hned dva. Na stupních vítězů obdrželi hodnotné ceny (kuchyňské potřeby od Tescomy), a všichni účastníci si odnesli upomínkové balíčky pralinek, vitamínů a miniatury slivovice. Děkujeme všem, kteří se zúčastnili hry, jejich průvodcům a všem pomocníkům, kteří zajistili chod turnaje. Doufáme, že se příští rok sejdeme zas, tentokrát na jubilejním desátém ročníku. Na závěr bychom také chtěli poděkovat sponzorům, kteří věnovali bohaté ceny a také občerstvení pro náš turnaj, jmenovitě: Tescoma, s.r.o., Noventis s.r.o., Svoboda a Březík – pečivo s.r.o., Čokoládovna Carletti s.r.o. a také Marta Zemanová. Eva Benešová # POZVÁNKY: Fitness poradenství v SONS Hledáte inspiraci, jak do svého života vpravit více pohybu? Rádi byste se poradili, jak efektivně pracovat na udržení či zlepšení fyzické kondice? Chtěli byste si v oblasti cvičení vyzkoušet něco nového nebo si osvojit cvičební postupy, které cílí na něco konkrétního? Nabízíme vám individuální konzultace v oblasti fitness. Může se jednat o jednorázové setkání či sérii schůzek. Témata mohou zahrnovat: - hledání, jak se vůbec pustit do nějakého pohybu pod heslem nikdy není pozdě začít; - zprostředkování základních principů kondičního pohybového programu; - mapování, jak obohatit stávající pohybové aktivity a návyky; - výběr a nácvik některých cvičebních postupů, např. podněty v oblasti malé gymnastiky prstů a rukou jako prevence potíží s karpálními tunely a dalších projevů chronického přetěžování rukou, tipy pro cvičení doma včetně efektivního využívání rotopedu a mnoho dalšího. Konzultace se také mohou týkat nácviku a využití metody floor aerobiku určeného nevidomým. V případě volné kapacity mohou tuto nabídku využít i trenéři a instruktoři sportovních aktivit, kteří by se chtěli dovědět více o pohybových možnostech nevidomých, rádi by v souvislosti se zrakově postiženými zkonzultovali nějaký svůj konkrétní nápad apod. Individuální konzultace vede Pavla Kovaříková - Valníčková, autorka průkopnického kondičního aerobního programu koncipovaného tak, aby nevidomý mohl cvičit u sebe doma, a to bez jakékoli vidící asistence, viz www.rozhledna.info/aerobik/. V poradenství v oblasti fitness Pavla čerpá z dlouholetých osobních zkušeností s výkonnostním i rekreačním sportem, jakož i s pohybovými aktivitami zaměřenými kondičně a rehabilitačně. Pavla je sama nevidomá, takže z konzultací mohou především těžit nevidomí zájemci. Konzultace budou probíhat v prostorách SONS v Krakovské 21, Praha 1, popř. na jiném dohodnutém místě. Bližší informace a rezervace termínů konzultace na těchto kontaktech: tel.: 608 824 821, e-mail: kovarikova@sons.cz redakce # Haptický model sloupu Nejsvětější trojice slavnostně odhalen! Ve středu 14. 9. 2022 jsme se společně s kolegyní Veronikou Dohnalovou zúčastnily za přítomnosti primátora Miroslava Žbánka, zhotovitele, sochaře a restaurátora Otakara Ručka, dalších pracovníků Magistrátu města Olomouce a členů pracovní skupiny projektu Bezbariérová Olomouc slavnostního odhalení haptického modelu sloupu Nejsvětější Trojice. Jeho zpracování navazuje na projekt TyfloCentra Olomouc Zpřístupnění olomouckých památek zrakově postiženým, v jehož rámci bylo zhotoveno již 7 modelů. A to budova radnice, chrám sv. Michala, chrám sv. Mořice, katedrála sv. Václava, chrám sv. Gorazda, Klášterní Hradisko a Bazilika navštívení Panny Marie. Haptický model je vyroben z kovu, epoxidové pryskyřice a dalších odolných materiálů. Proti dřívějším dřevěným modelům má mnohem víc detailů. Návštěvníci si jej mohou přijít prohlédnout nebo osahat do foyer v prvním patře radnice (od výtahu se dáte doprava, poté půjdete podél zdi rovně a cca po 10 metrech vlevo se model nachází). Zuzana Znojilová, pracovník odstraňování bariér # Z REDAKCE: Předplatné jako evergreen Vážení čtenáři, obracíme se na Vás s prosbou při pomoci rozluštění nejasných plateb složenkami: 13. 10. 2022 – přišla platba ve výši 612Kč za časopisy 11,12,15,16,17,... bohužel ale nebylo rozluštitelné jméno – nejvíce se uvedeným znakům podobá jméno "Šíhová" 14. 10. 2022 – přišla platba ve výši 426 Kč za časopisy 01,02,03 od nějaké paní Heleny – nebylo uvedené příjmení 18. 10. 2022 – přišla platba ve výši 390 Kč za časopisy 20 a 39 od nějakého pana Miloše – nebylo uvedené příjmení 20. 10. 2022 – přišla platba ve výši 360 Kč od nějakého pana Václava – nebylo uvedeno za jaké časopisy platba je a příjmení 24. 10. 2022 – přišla platba od paní Jany D. ve výši 200 Kč – nebylo uvedeno za jaké časopisy platba je a příjmení 24. 10. 2022 – přišla platba od paní Lenky N. ve výši 120 Kč – nebylo uvedeno za jaké časopisy platba je a příjmení 07. 11. 2022 – přišla platba ve výši 240 Kč za časopisy 02 a 03 – nebylo uvedeno jméno ani příjmení Prosím, v případě, že poznáváte nějakou platbu, ozvěte se nám buď telefonicky na telefon 221 462 472, nebo e-mailem na adresu: zora-objednavky@sons.cz Děkujeme, Vaše redakce PS: dostali jsme kritický mail, že máme uvedeno v Nabídce, abyste uváděli Jméno, a to že je něco jiného než Příjmení, a tak že ti, co uvedli Helena nebo Miloš, to udělali správně. Kritiku přijímáme, sypeme si popel na hlavu, ale tak nějak jsme předpokládali, že naši čtenáři vědí, jak mnoho je v republice Helen, a že tedy je třeba udat ještě další indicii, nejlépe příjmení. (pozn. VS) # Zajímavosti o Zoře a její redakci Nedávno vznikla na půdě SONS komise, kterou jsme my v redakci chtěli i nechtěli. Chtěli jsme totiž redakční radu, jaká je a byla zvykem ve všech renomovaných a uznávaných redakcí. Radu proto, že je prapůvodně k tomu, aby její členové radili, jak na tu redakční práci lépe, a taky za kým ještě zajít, aby byl obsah zajímavější, a také… Ale co. Namísto rady máme komisi. Komisi pro vydavatelskou činnost. Pro mě, kterému tzv. prověrkové komise, vzniklé po roce 1969 kvůli „očistě strany (rozuměj KSČ) od revizionistů a dalších podvratných elementů, jednak vyhodily tátu z práce, a jednak mě osobně nepustily na roční stipendium do Indie, nezní právě přátelsky slovo komise. Ale nebuďme jako oni a nebazírujme na slovu, jemuž obsah dává – no právě ten obsah. V našem případě obsazení. A to je, naštěstí, příznivější, než jsem čekal. Byť mne samotného se nakonec činnost této komise (zkratka KVČ) už nebude týkat, jsem i za svoji nástupkyni rád (o tom více příště), že složení slibuje spíše tu radu, než komisnost. Proč to ale celé píši? Když jsem se představoval členům KVČ, lidem většinou redakční praxí zcela nepolíbených, pokusil jsem se představit naši činnost tak nějak v kostce. Práci tak říkajíc instantní, exaktní. A není nic exaktnějšího než čísla. Pojďme tedy na to. Za jeden rok redakce Zora v kmenovém titulu i v přílohách opublikuje celkem 2172 normostran (NS), tj. 2172 krát 1800 znaků, pro lepší představu. A pro ty, kteří si svoje časopisy nechávají číst, to znamená 2172 krát 3 a půl minuty čtení, to je celkem 7602 minut neboli 126,7 hodiny čteného textu. Až potud asi nic tak převratného, ale pojďme dál. Nejméně třetina tohoto rozsahu jsou původní, autorské texty nebo texty zkompilované z několika zdrojů. A jelikož původní tvorba se soustředí do jen několika periodik (Zora, Ema) a částečně do Kontaktů, Světlušky, Azora, Hudebníka a SPS, lze říci, že asi 700 NS vlastních textů tvoří 5 redaktorů. Ti musí samozřejmě kromě psaní i hodně číst, protože náměty se nezjevují samy a pro napsání třeba jednoho zdravotnického článku je zapotřebí načíst možná deset, ale někdy i padesát a více stran zdrojů, a to ne vždycky populárně psaných. Samostatnou kapitolou je pak čtení kvůli editaci, nebo také se mu říká redigování. To je převážně na šéfredaktorovi, anebo na korektorovi, protože dobrý editor je schopen vychytat chybičky, které už přešly přes několik „kontrolních stanovišť“ v případě přebíraných nebo kompilovaných textů, nebo se vloudí prostě tím, že autor vezme „za bernou minci“ cosi, co mu sdělí jeho zdroj, ten, o němž nebo s nímž se píše (například rozhovor), a už si neověří třeba zeměpisný údaj, historickou souvislost, prostě cokoli. Tady musí nastoupit i cosi jako intuice – „tohle asi nebylo takhle…“ – a editor musí do zdrojů jiných, do slovníku, Wikipedie, literatury. Nejspíš se moc nespletu, když napíšu, že ke vzniku finálních 2172 stran textu bylo třeba předtím přečíst nejméně dvojnásobek, spíše ale desetinásobek textů. A nyní k dalšímu – odevzdávání. Víte, že každý měsíc do tiskárny, jedné i druhé, bodové i černotiskové, a do zvukových studií, plus uvnitř do digitalizace, odchází 10 – 20 jednotlivých titulů? A že datum odeslání, předání do výroby, je pro redakci posvátné? Když se zdrží autor, tiskárna nehoní jeho, ale redakci. V harmonogramu, který na 12 stránkách (12 měsíců v roce) obsahuje pro každý řádek kromě titulu periodika ještě tři údaje: kdy má kompletní text být v redakci, aby bylo možné ho právě přečíst a editovat, čili poslat do výroby, dále toto datum odevzdávání, a také datum expedice, které zas určuje, kdy musí redakce aktualizovat adresář, poslat objednávku na konkrétní počet pro distribuci určených kusů. Ale také stanovuje lhůty pro tzv. korektury – u černotiskových titulů totiž může k chybě dojít navzdory bezchybnému podkladu ve wordu ještě v tzv. zlomu, kdy grafik „zalamuje“ text do příslušných stránek, nechá ho obtékat kolem fotografií, vytváří titulky a mezititulky – a na redakci je zkontrolovat, zda ani při tomto procesu nedošlo k chybám. Většinou dojde, takže se text po opravě ještě jednou vrací, aby ho v redakci zkontrolovali a poté poslali tzv. „imprimatur“ neboli „budiž tištěno“. Howgh! Příště můžeme, budete-li mít zájem, projít i další aspekty činnosti redakce – neméně zajímavé totiž je vše kolem objednávání předplatného. Ale to vlastně již čtete z pera Katky Rovenské (viz předchozí článek). Václav Senjuk # TAKOVÍ JSME BYLI: SONS a odstraňování bariér – závěr - Odstraňování bariér pro zrakově postižené – současný stav a co dál V několika minulých článcích jsem naznačil, jak se SONS podílela na iniciaci opatření pro podporu samostatnosti a bezpečnosti zrakově postižených v různých běžných situacích. V oblasti úprav prostředí a podmínek ve veřejné dopravě se podařilo, pokud jde o příslušné předpisy – zákony počínaje, přes jejich prováděcí vyhlášky až k příslušným technickým předpisům – vytvořit systém, který na zákonem definovaných stavbách a přestavbách ukládá respektovat specifické potřeby této skupiny uživatelů. Zdá se to být skvělé, vždyť to tak nemají ve většině zemí v Evropě. Jenomže... Předpisy jsou jedna věc a jejich uplatňování v tomto čase a v tomto státu je věc poněkud jiná. V několika směrech. Zmíněné předpisy na popsané úrovni platí od r. 2001. Přesto se dosud setkáváme s nepřijatelným procentem chybně provedených staveb. Někteří projektanti zřejmě dosud nepochopili příslušná ustanovení „bezbariérové“ vyhlášky a příslušní úředníci stavebních úřadů přesto chybně projektovanou stavbu povolili a následně schválili její uvedení do provozu – zkolaudováno! Takže například chybně provedené (nebo neprojektované a tedy vůbec neprovedené) signální a varovné pásy a umělé vodicí linie nám vůbec neposlouží, nebo dokonce vytvoří nebezpečnou situaci. Ještě méně pochopitelné je, že na upozornění na chybně provedené úpravy – a tedy porušení zákona – kompetentní úřad často buď nereaguje, nebo nejrůznějšími argumenty se z nápravy vytáčí. V soustavě českých právních předpisů není páka, která by realizátory chybného provedení stavby – investory počínaje, přes projektanty a architekty a stavebními úřady konče – donutila chybu napravit. Nebo na správně situovanou a provedenou vodicí linii (nejčastěji rozhraní chodník-trávník nebo zdi domů v ulici), je dodatečně umístěn mobiliář, tedy lavičky, odpadkové koše, reklamní stojany apod. Argument: to se již stavebního zákona netýká! A zdravý rozum je kde? V některých místech se v případě upozornění na nedostatek setkáváme i s argumentem, že nemají podobnou reakci od místních zrakově postižených. Co na to oblastní odbočky SONS a vůbec místní nevidomí a slabozrací uživatelé? Není to chyba také na naší straně? Jedním z dalších problémů je zastaralost zařízení užívaných pro akustickou signalizaci na přechodech. Zatím platný příslušný předpis není tak důrazný, aby byla užívána zařízení, reagující mj. změnou hlasitosti na úroveň okolního hluku. Další otázkou je, jak bude do českých předpisů implantována již zmíněná směrnice Evropské unie o přístupnosti výrobků a služeb. Bude pamatováno na naše specifické potřeby? V oblasti doplňování, případně upravování stávajících předpisů v rezortech stavebnictví a dopravy je nutno vyvinout ze strany SONS další úsilí. Včetně nově se vyskytnuvších se problémů, například se živelným šířením užívání koloběžek a jízdních kol, jejichž nesprávné odkládání vytváří všem chodcům nepříjemné, zrakově postiženým však nebezpečné, překážky. Moderní technologie přinášejí další možnosti, jak podpořit naši samostatnost, včetně mobility a orientace v prostoru. Ale i zde musíme upozorňovat na na specifiku našich potřeb. Zkušenost z mnoha oborů ukázala, že naše uživatelské připomínky jsou nutné, jinak výsledek nemusí být pro nás použitelný. Stávající „bezbariérové“ úpravy prostředí však budou ještě dlouho sloužit pro svoji jednoduchost i láci. Konec Viktor Dudr # LIDÉ KOLEM NÁS: Na tak rozsáhlý úkol jsem nikdy nebyl sám - Rozhovor s Janem Příborským 1. část „Jsem překvapen, a velmi mě těší, kolik mladých a šikovných lidí se letos zúčastnilo braillské soutěže. Trochu jsem se obával, že do toho nepůjdou, že se Brailla spíše vzdávají, a více používají hlasové výstupy v počítačích a mobilech. A přihlásit se do soutěže, to chce odvahu, i určitou jistotu, že to umím,“ říká předseda OO SONS v Olomouci Jan Příborský, který je i autorem braillského slabikáře pro dospělé nevidomé. Právě o něm a jeho vývoji si dnes povídáme. K jeho přípravě jsem přišel přirozenou cestou. V 15 letech jsem totiž začal rychle ztrácet zrak, a musel se Brailla naučit. A musely mi na to stačit letní prázdniny. Se zbytkem zraku jsem ho tehdy ještě dokázal kombinovat s dalekohledkami. To bylo ale spíše ke škodě, což mi lidé, kteří zrak při jeho čtení také ještě používají, potvrdí. Myslím, že jsem si „pomohl“ i k tomu, že druhé oko postupně sláblo, a nakonec úplně odešlo. Na začátku 70. let jsem pracoval ve Svazu invalidů (SI). Jenže ten se zabýval hlavně výchovou členů k socialistickému smýšlení, a sběrem druhotných surovin. Ale já chtěl pracovat smysluplněji. To se začalo dařit ke konci 70. let, kdy do SI přišel profesor Ján Jesenský, a prosazoval sociální rehabilitaci později osleplých. To byla „voda na můj mlýn“. V roce 1979 se prvního kurzu prostorové orientace (PO) zúčastnil první nevidomý kolega z naší olomoucké organizace Jan Juráň. Jesenského koncept spočíval v tom, že vidící instruktor měl k ruce nevidomého konzultanta. Na jednom z  kurzů jsem se seznámil i se studentem filosofie Josefem Cerhou. V roce 79 jsem byl navržen do Federálního výboru SI. Asi proto, že měkla tvrdá normalizace a komunisté se usnesli, že v  orgánech SI mají být i nestraníci. Když se poté otevřel kurz pro instruktory Braillova písma, zúčastnil jsem se ho. Vznikla i „socialistická akademie“, instituce, která měla vzdělávat dospělé lidi. V té jsem začal působit jako lektor, a od poloviny 80. let jsem pořádal kurzy Braillova písma. Později jsem se stal i konzultantem PO. Tyto zkušenosti mě v 90. letech přivedly do Tyfloservisu (TS). U jeho zrodu stál PhDr. Josef Cerha, Ján Jesenský, a mě přizvali, abych pomohl se založením oblastního ambulantního střediska (oázy) v Olomouci. A bylo přirozené, že jsem v TS začal učit Brailla. Tehdy podle slabikáře PhDr. Zdeňka Šarbacha, který ještě žil. Když poté zemřel, požádal mě Josef Cerha, abych po něm převzal funkci garanta a metodika výuky. Tu jsem vykonával až do odchodu z TS. Ovšem i poté jsem ještě působil v metodické skupině a pracoval jako lektor pracovníků, kteří nově přicházeli do TS i do Pobytového střediska Dědina. A nyní k historii českých slabikářů pro dospělé nevidomé. Striktně je odděluji od těch dětských. Děti nevidomé od narození si totiž hmat pěstují a trénují mnohem intenzivněji, podvědomě, a později i cíleně. Braillovo písmo je pro ně „vstřícnější“, a ony používají jiný slabikář i metodologii. Dospělý člověk už není školák ani student. Jeho hlavním smyslem byl zrak, hmat nikdy nepoužíval v takovém rozsahu, jako nevidomé dítě. Takovému nedáme hned slabikář, ale provedeme s ním nejprve hmatovou přípravu. Tím přinutíme jeho hmat vnímat drobné předměty. Bude třídit – šroubky, korálky, luštěniny, poznávat písmena reliéfní latinky apod. V prodejně tyflopomůcek lze pak koupit i další hmatové pomůcky, jako šestibody, kostku apod. Na tomto místě chci upozornit čtenáře, že následujícími slovy popisuji vývoj událostí. Práce jednotlivých autorů si velmi vážím, a rozhodně není mým úmyslem ji nemístně kritizovat. První známý slabikář vytvořil Karel Emanuel Macan pro své klienty v Klarově ústavu. Mimochodem, byl vytisknut v roce 1894 ve Vídni. V ústavu sice braillskou tiskárnu měli, ale buď jí tisk v češtině nedovolily technické možnosti, nebo, což je pravděpodobnější, čeština se tu spíše potlačovala, neboť ústav byl německý. Macan češtinu později, i díky slabikáři, dokázal více prosadit. Nevidomé vyučoval mimo ústav už během první světové války. Z té přicházeli osleplí vojáci, a on se jim stal prvním rehabilitačním pracovníkem. Se svými kolegy je učil i Braillovu písmu. K psaní používal pražskou tabulku, později snad i Pichtův psací stroj. Ten byl ale tehdy poměrně drahý. Kdo Brailla zvládl, mohl využít i služeb nově vzniklé knihovny. V 50. letech vytvořil slabikář pro později osleplé Rudolf Krchňák. Podle něho jsem se v roce 1962 také učil. Znaky tu byly řazeny podle abecedy, bez interpunkce. První písmenka tedy byla „A“ až „E“, a další „F“ až „J“. Jsou sestavené z bodů 1, 2, 4 a 5. Pro hmat jsou ale namačkána v poměrně malém prostoru. A když je postavíte vedle sebe, je to shluk, který člověk později osleplý velmi špatně čte. Kromě znaku „A“ mezi nimi neexistují mezery, které by poskytly prostor pro řádné hmatové rozlišení. Znaky dávají i málo možností pro tvoření slov. Výuka tak představovala poměrně pernou práci. 60. a 70. léta přinesla nový impuls v osobě Jana Součka (1899-1983), docenta psychologie na Karlově Univerzitě. Přesto, že přišel o zrak, dále přednášel, a své zkušenosti využil při studiu psychologie ztráty zraku. To ovšem znamenalo naučit se Braillovo písmo. Přitom se dostal ke Krchňákovu slabikáři, a přemýšlel o tom, jak ho vylepšit. Pokračování Antonín Vraný # REPORTÁŽ: Slepý bandita v Hummer centru Když se mi před asi třemi, čtyřmi lety dostala na stůl zpráva, že kdosi z komunity nevidomých se chystá umožnit nevidomým – těm od narození, i těm později osleplým – umožnit řízení auta, zaklepal jsem si na čelo a nechal tu informaci plavat. Jenom jsem si připomenul pár anekdot jako třeba tu o dvou pilotech s bílými holemi s pasažéry ječícími hrůzou (už asi byla i na stránkách Zory, ale pro ty, co nečetli – když se ozval jekot, letadlo se na samém konci dráhy zvedlo a začalo plynule stoupat, a druhý pilot říká prvnímu: „Tak mě napadlo, kdyby nezačali ječet, asi bychom se všichni zabili, co?“). Pak mi několikrát dorazil mail s tím, že se někde konala akce s nevidomými na trenažéru – inu, proč ne? Ale i tak jako vidoucí přemýšlíte, co vlastně ten instruktor vedle a jak… A pak mávnete rukou, vzpomenete si na toho idiota, co vás přece musel vidět na kilometr dopředu a stejně vám z té vedlejší vjel vlastně těsně pod kola – ten debil je snad slepej nebo co!!! Jenže pak se dozvíte, že tam a tam (tuším v Hradci Králové, ale také v Líních u Plzně a ještě někde) doopravdy si parta nevidomých vyzkoušela jízdu za volantem! Samozřejmě mimo provoz, na letištích nebo autodromech, ale i tak. Jak to tedy vlastně je? Chtěl bych si to taky zkusit Stejně na okraji mojí pozornosti by asi zůstal i mail na vis-impu, že kdo z komunity nevidomých si chce vyzkoušet řízení americké automobilové vojenské ikony, vozidla Hummer, ať… Do toho telefonát kamaráda Václava, který kdysi na vojně – to ještě viděl jako ostříž – byl jako řidič Pragy V3S, a tamtéž se dozvěděl, že jednou přestane vidět… Že by si hrozně rád to řízení zkusil. Možná doma najde i řidičák, který ale už nejméně čtyři desítky let odpočívá mezi osobními fosiliemi. Mimochodem – HMMWV neboli High Mobility Multipurpose Wheeled Vehicle (Vysoce mobilní víceúčelové kolové vozidlo) je americké vojenské terénní vozidlo. Je také známé pod názvem Humvee, který vznikl zkomolením oficiální zkratky americkými vojáky. Humvee je široce používáno všemi pěti složkami amerických ozbrojených sil, americkou Národní gardou a také armádami dalších zemí. Kamarád je kamarád, a musel jsem uznat, že úvod mailu byl lákavý: BIG CHALLENGE BLIND DRIVERS OFFROAD 4 X 4 Královská zábava za volanty vozů HUMMER H 1 / HUMWEE TVRZ H HUMMER CENTRUM! Zaplatili jsme zanedbatelnou částku (jako člověk „z ulice“ dáte šestinásobek za stejný zážitek, ale po tom pátku už jsem objednal zážitkový voucher i pro sebe a další z rodiny), a 11. 11. jsme dlouho před stanovenou dobou parkovali vzadu za restaurací Hummer Centra, na čtvrtém kilometru dálnice D11. Ty tři jedenáctky jsou od toho dne pro mě zárukou kvalitního zážitku. 11. 11. v 11:11 Jedenáctého září je svatého Martina, husu nemusím, ale martinské víno ano, a když se před nás ještě postavil Martin z Hummer Centra, představil svoje kolegy – instruktory a popsal, co všech devět účastníků čeká, bylo jasné, že nadchází neobvyklý den. Petr Haluška alias Slepý bandita za volantem, jinak také masér, který zvládá klienty až do 200 kg hmotnosti, jak mi sám sdělil, se po Centru pohyboval jako doma, na nějakou dobu zmizel, aby skutečně v 11 hodin 11 minut (mystický čas pro mladé víno a zdá se, že i pro nevidomé řidiče) celou akci zahájil. To již kolem stolu sedělo devět adeptů řízení, z toho dvě ženy a dva nevidomí s výrazně dřívějším rokem narození. Václav v tomhle svým ročníkem 1940 jasně vedl. Naopak nejmladším účastníkem, kterého ale řízení nečekalo, bylo čtyřměsíční miminko Martiny, půvabné tmavovlásky z Frýdlantu nad Ostravicí, jíž pomalu mizí i zbytky zraku, ale za volant se těšila možná víc než ti chlapi. Zmíněný Martin je Martin Mikulenčák, majitel Hummer Centra, jeho dva kamarádi a instruktoři se jmenovali Richard (vedl první, cvičné jízdy) a Růža (zkrácený tuším Růžička, instruktor pro závodní jízdu). Ano, čtete dobře, závodní jízda! Překvapení to bylo asi i pro ostatní účastníky, když si začali losovat startovní čísla a Martin vyhlásil, že od té chvíle jsou již jen čísly… Václav si vytáhnul číslo 4, pachatel akce Petr Haluška číslo 6, a s číslem 1 všechno začínal Mirek z Liberce. Bandita zavelel nástup a všichni jsme vyrazili směr Tvrz Hummer. Z parkoviště je to jen pár kroků do kopečka a pak přes areál, který slouží pro nejrůznější zážitkové akce a kromě dřevěných domků se suvenýry nebo třeba venkovního posezení nabízí i zážitkový koutek pro děti s prolézačkami a vím já čím vším – na podrobné prohlížení nebyl čas ani nálada. Čekají nás teréňáky! Fenomén na čtyřech (až šesti) kolech Humvee firmy AM General začal sloužit v americké armádě v roce 1985, ale jeho vývoj stále pokračuje. Díky operaci Pouštní bouře v Perském zálivu vešel do povědomí nejprve Američanů. Díky filmu Černý jestřáb sestřelen z roku 2001 pak i ostatních obyvatel planety. Projevil o něj zájem i Arnold Schwarzenegger (vlastník 5 aut Hummer) a přemluvil firmu AM General k výrobě civilní verze, která je známa pod názvem Hummer H1. Ze začátku vozy HMMWV používaly motor o objemu 6,2 l a třístupňovou automatickou převodovku, od roku 1995 používají 6,5 l motor a 4stupňovou převodovku. Ty dva koráby 4x4, které čekaly na „naše“ nevidomé, byly ty první verze, obávám se, že stejně jako pro Václava to bylo také pro ostatní první setkání s automatickou převodovkou – zcela „odložit“ levou nohu byl zejména pro něj zpočátku problém, ale zvykl si rychle. Jako číslo 2 startoval Vladislav, který jediný se dostavil bez doprovodu, takže jsem se nabídl, že pojedu i s ním, byť jen na zadním sedadle – vpravo vpředu seděl instruktor Richard, prototyp chlapa z drsných válečných filmů. Konec konců to, co čekalo jeho a jeho parťáka Růžu, určitě drsným zážitkem bylo. Minimálně pro Richarda jeho sedmá jízda, kdy za volant usedla druhá z žen – účastnic, která ale zatajila jistou komplikaci se sluchem a možná i reakcemi. Výsledkem byl nekompromisní čelní náraz do palisádové ohrady a škoda na autě odpovídala docela tvrdé jízdě při raylle – prasklá kapota, zničený reflektor… Na to se ale z prvních šesti jízd rozhodně usuzovat nedalo – Mirek zajel skvělou zkušební jízdu a vlastní závod, byť za jeden kiks na trati si vysloužil penalizaci 10 sekund, zajel za skvělé 3 minuty a 1 sekundu. Jednička tedy i při vyhlašování výsledků zůstala jedničkou. Závodníci i fandové si užili Hned druhý na řadě byl Vláďa a ten se jízdy zhostil – jak to říct? Asi nejlepší slovo je velebně a s rozvahou. Ovšem sledovat ledově klidné, alespoň navenek, instruktory a jejich „doleva, doleva, ještě trochu, čtvrt otáčky – dopravadopravadoprava! – a teď trochu vlevo a držet směr…“ byl pro mě zážitek nade všechny. S mými dvěma parťáky za volantem – kromě Vladislava pak i Václav – se dalo ještě opakovaně slyšet „a teď plyn, víc, víc, je to do kopce…!“, protože oba hned zpočátku poznali sílu motoru a pak se nejspíš nechtěli přesvědčit o síle a rychlosti při plném výkonu. Samozřejmě veleli i Brzda, brzda! Škoda, ta chvilka, kdy z prudkého kopce Hummer sjel jak ještěrka a než řidič, tentokrát Václav, brzdu tvrdě zašlápl, vypadalo to, že se dole trochu zakrtkujeme. Takhle jsem jen málem čelem přerazil vrchní část rámu sedadla řidiče. Snad je jasné z celého textu, že každý ze závodníků – nevidomých skutečně držel volant ve vlastních rukách, na pedály šlapal vlastní PRAVOU nohou a když to vzal těsně kolem keřů, rostoucích na okrajích v blátě vyježděných cest, mohla mu i větvička se šípky zůstat na rameni. Cože, já to neřekl? Samozřejmě se jezdilo s otevřenými okny, při přesedání ze cvičného do závodního vozu se dalo šlápnout do bláta i do louže nasedat jsem alespoň já musel tak, že jsem si rukou zvednul koleno, abych se přes dolní práh do vozu dostal. A pak už jen dopravadoprava, brzda, mírně vlevo, vlevo… budeme na horizontu a prudce dolů, tohle se musí zažít! Neuvěřitelných a silných momentů byla celá řada, ale to, s jakou vstřícností jsme se u všech tří chlapů z Centra setkali, asi hned tak nezapomenu. A dá se věřit i Martinovi, majiteli, když o akci hned několikrát hovořil jako o „akci, kterou ještě svět nikdy neviděl“. Podle mého soudu měl pravdu pravdoucí, a tak spolu s ním chci i tímto článkem vyjádřit hluboký obdiv „slepému banditovi za volantem“ Petru Haluškovi, hlavně za jeho zarputilost, se kterou doslova vydupal ze země akce pro nevidomé, které se točí kolem aut, motorů, řízení a s tím spojeného adrenalinu. Smekám i před partou obdivovatelů terénních aut z Hummer Centra a před tím, že přes všechny nástrahy minulých dvou desetiletí nejen že přežili, ale poskytli úžasné zážitky více než 18 000krát a také více než 1500krát na firemních akcích dětem i dospělým. A prý zatím vrcholem zůstává, že umožnili devíti nevidomým bláznům vzít do ruky, někdy poprvé, někdy poprvé po desítkách let, volant a s pouze slovní navigací několik minut řídit silné auto v nelehkém terénu. Za sebe říkám – stálo to zato! Václav Senjuk # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny 12/2022 V posledním vydání roku zrekapitulujeme, co zajímavého pro nás začalo platit v roce 2022 a co začne platit v roce 2023, vždy s příslušným číslem Informace ze SPP, kde najdete podrobnosti. Dále se pokusíme se nastínit alespoň obrysy toho, co by v roce 2023 zavedeno být mělo. Po krátkém exkursu do oblasti zdravotnického práva doporučuji vtipný fejeton. Změny v roce 2022 Nevidomí a těžce slabozrací mají nárok na úhradu tří bílých resp. červenobílých holí za rok z veřejného zdravotního pojištění bez doplatku. Informace 11/2021, 1/2022 Do seznamu pomůcek určených pro zrakově postižené, na které lze získat příspěvek od úřadu práce, přibyla kamera s hlasovým výstupem, určená pro úplně a prakticky nevidomé a těžce slabozraké. Informace 12/2021 Minimální měsíční mzda v roce 2022 činila 16 200 Kč, hodinová 96,40 Kč. Základní sleva na dani na poplatníka se pro rok 2022 zvýšila z 27 840 Kč na 30 840 Kč. Zvýšilo se daňové zvýhodnění na druhé dítě na 22 320 Kč ročně, na třetí a každé další dítě na 27 840 Kč ročně, a to zpětně od začátku roku 2021. Informace 1/2022 V řízení o průkazu osoby se zdravotním postižením je Úřad práce povinen s odstupem 90 dnů předem písemně upozornit každého držitele o skončení platnosti průkazu. Informace 5/2021 Na standardní ošetřovné mají nárok i blízcí příbuzní ošetřovaného, ačkoliv s ním nebydlí ve společné domácnosti. U dlouhodobého ošetřovného se podmínka doby hospitalizace zkrátila na dobu 4 dnů, do níž se počítá první i poslední den hospitalizace. Žádost o dávku lze podat nejpozději do 8 dnů od propuštění a rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče vydá nemocnice v den propuštění nebo nejpozději do 3 dnů od podání žádosti. Otcovská náleží po dobu 14 dní. Informace 2/2022 Příjemci invalidního důchodu III. stupně mohou cestovat regionálními a dálkovými vlaky a autobusy se slevou 50 %. Prakticky se to týká těch, kteří nejsou držiteli průkazu ZTP a ZTP/P. Ti i nadále cestují se slevou 75 % a průvodce zdarma. Na území hl. m. Prahy a dle místních podmínek i jinde cestují zdarma. Informace 3/2022, 5/2022, 8/2022 Nová jednorázová dávka státní sociální podpory: příspěvek na dítě narozené od 2. 8. 2004 do 31. 12. 2022 ve výši 5000 Kč. Týká se dětí z rodin, jejichž loňské příjmy nepřevýšily jeden milion korun hrubého. Lhůta pro podání žádosti končí 1. 7. 2023. Informace 8/2022 Ze známých důvodů doznal v roce 2022 značných změn příspěvek na bydlení. Kromě zvýšení normativních nákladů na bydlení se rozšířil okruh osob, oprávněných podat žádost, o podnájemce, obyvatele nemovitostí s číslem evidenčním a oprávněné užívající nemovitost na základě služebnosti (věcného břemene). Zvýšily se také opakovaně normativní náklady na bydlení. Zjednodušily se formality: je zrušena povinnost jednotlivě rozepisovat měsíční zálohy na služby spojené s užíváním bytu, lze žádat i elektronicky, doklady k příjmům a nákladům na bydlení stačí přiložit jako sken nebo fotokopii, přechází se na půlroční periodicitu dokládání příjmů a nákladů na bydlení, přičemž formuláře „Doklad o výši čtvrtletního příjmu“ a „Doklad o výši nákladů na bydlení“ zůstaly nezměněny, takže se bude dokládat příjem a náklady na bydlení jen za poslední 3 měsíce. Také maximálně za 3 měsíce zpětně lze dávku přiznat. Informace 3/2022, 8/2022 Změny definitivně platné od ledna 2023 Zavedení tzv. výchovného ke starobnímu důchodu ve výši 500 Kč měsíčně za každé vychované dítě. Původně náleželo jen tehdy, odpracoval-li příjemce důchodu dobu pojištění potřebnou pro vznik nároku na starobní důchod. Podle dodatečné novely se ale týká i invalidních důchodců, jejichž invalidní důchod se automaticky transformoval na starobní důchod. Informace 7/2022, 8/2022. Zvýšení příspěvku na mobilitu z 550 na 900 Kč. U lidí používajících energeticky náročné přístroje k podpoře dýchání se zvyšuje na 2900 Kč. Změny s otazníkem jsou zatím v legislativním procesu nebo jde o legislativní záměr představený na tiskových konferencích (níže popsaný stav je k 10. listopadu 2022). Budeme se jim samozřejmě blíže věnovat v dalších vydáních. Minimální mzda by měla tradičně od ledna 2023 stoupnout, zatím nevíme jak. Hovoří se o zvýšení o 350 Kč, tj. na 16 550 Kč. Znovu stoupnout by také mělo životní minimum na 4860 Kč a existenční minimum na 3130 Kč. To do června 2022 činilo pro jednotlivce 4250 Kč respektive 2740 Kč, od července 4620 respektive 2980 Kč. Navrhuje se také zvýšit přídavek na dítě, přesná čísla zatím neznáme. U příspěvku na bydlení už při posuzování příjmu nebudou rozdílné sazby pro Prahu a ostatní lokality. Dosud platilo, že oprávněnému na úhradu přiměřeného bydlení nestačí v Praze 35 % příjmu a jinde 30 % příjmu. Nově bude stanovena jednotná hranice 30 %. Opět se zvýší a současně se zjednoduší normativní náklady na bydlení. Domácnosti se zatím dělí na jednočlenné, dvoučlenné, tříčlenné a čtyřčlenné. Napříště by se domácnosti o jedné a o dvou osobách měly sloučit do jediné kategorie se stejnými normativními náklady. Zvýší se a zjednoduší se i normativy pro lidi bydlící v družstevním, vlastním nebo v nemovitosti užívané na základě služebnosti, u kterých zcela odpadá dělení podle velikosti obce. Původně pouze dočasně zamýšlená možnost žádat o příspěvek na bydlení u nemovitosti s číslem evidenčním stále trvá. Zaměstnanci pracující na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (DPP a DPČ) by měli mít určitá práva stejná jako zaměstnanci v pracovním poměru. Při splnění daných podmínek budou mít nárok na dovolenou, na pracovní volno při překážkách v práci, na ošetřovné v délce pěti pracovních dnů za rok. Zaměstnavatel by také měl takovému zaměstnanci písemně rozvrhnout týdenní pracovní dobu stejně, jak je tomu nyní u zaměstnanců v pracovním poměru. Lidé, kteří mají hrubý roční příjem do 50 000 Kč, nebudou muset od příštího roku podávat daňové přiznání. Dosud byl tento limit 15 000 Kč. I nadále se nemusí přiznávat ani příjmy z příležitostných činností, které nepřesáhnou 30 000 Kč za rok. Pracující příjemce starobního důchodu by měl od července 2023 odvádět o 6,5 % nižší sociální pojištění, což mu zvýší čistý výdělek. Prarodiči, který nepobírá starobní důchod a který se místo rodiče stará o malé vnouče, by se do doby pojištění potřebné pro vznik nároku na starobní důchod počítala i doba péče o ně. Z práce by si na tu dobu mohl vzít prarodičovskou dovolenou a stal by se přímým příjemcem rodičovského příspěvku. Milostivé léto 3, tzv. státní milostivé léto, by mělo začít v červenci roku 2023 a potrvá 3 měsíce. Týkalo by se dluhů na daních, clech, soudních a správních poplatcích, na sociálním pojištění, které vymáhá sám stát bez exekutorských úřadů a je v řízení zastoupen finančními úřady, Celní správou a Českou správou sociálního zabezpečení. Jinak by platily stejné principy jako u Milostivého léta 1 a 2. Dlužník bude muset zaplatit původní dluh, ale už bez poplatků, které jistinu dluhu převyšují. Pořízení záznamu zdravotnické dokumentace pacientem Z časopisu České lékařské komory Tempus Medicorum, konkrétně z rubriky dotazů lékařů právní kanceláře komory jsem převzala odpověď na dotaz týkající se pořízení záznamu zdravotnické dokumentace. Dotaz zní: Jak postupovat v případech, kdy pacient odmítá lékařskou zprávu a trvá na pořízení fotografie mobilním telefonem? Musím mu v tomto případě vyhovět? Obávám se případného zveřejnění lékařské zprávy, respektive záznamu na internetu. Odpověď Mgr. Daniela Valáška, MBA: Je nutno odkázat na zákon 372/2011 Sb., o zdravotních službách, konkrétně na ust. § 66 odst. 1, které stanoví, že pokud si oprávněná osoba nepořídí výpis nebo kopii zdravotnické dokumentace či její části vlastními prostředky, pořídí kopii zdravotnické dokumentace poskytovatel v zákonem stanovených lhůtách. V souladu s tímto ustanovením má pacient právo nahlédnout do své zdravotnické dokumentace a vlastními prostředky si opatřit kopii zdravotnické dokumentace či její části, přičemž není vyloučeno pořízení fotokopií prostřednictvím telefonu či jiného záznamového zařízení. Pokud tedy pacient odmítne lékařskou zprávu, ale trvá na pořízení obrazového záznamu, je potřeba mu to umožnit. Informaci o pořízení kopie je potřeba zaznamenat do zdravotnické dokumentace. Pro úplnost lze uvést, že pacient nemá právo na informace o třetí osobě, jsou-li tyto informace součástí lékařské zprávy či zdravotnické dokumentace, a rovněž nemá právo na informace o autorizovaných psychologických metodách a popisu léčby psychoterapeutickými prostředky. S pořízeným obrazovým záznamem lékařské zprávy může pacient naložit dle svého rozhodnutí. Pokud tyto informace sám zveřejní například prostřednictvím sociální sítě, nenese za toto jednání právní odpovědnost lékař, ale pacient. I z tohoto důvodu je žádoucí do zdravotnické dokumentace zapsat, kdy k nahlédnutí, respektive pořízení záznamu došlo a nebude od věci, pokud bude uveden i způsob pořízení obrazového záznamu. Vážení čtenáři, s kolegyní Mgr. Nicole Fryčovou vám přejeme klidné Vánoce a těšíme se na další setkávání v příštím roce. Poté, co jsem v jednom dopoledni prostřednictvím samoobslužných terminálů napřed vrátila v knihovně knihu, potom reklamovala v Alze nabíječku a nakonec zaplatila v Albertu nákup, vám také přeji, abyste v roce 2023 potkávali pokud možno živé a vlídné lidi. Tak jak o tom mluví Radka Kvačková ve fejetonu na webu Lidovky: Už žádní odměření vrátní. Jak bude vypadat budoucnost? Bývala to svého času komediální postava. Komisní vrátný pojídal donesený oběd z kastrůlku a hlídal vstup do úřadů a podniků: Jakže se jmenujete? Za kým jdete?… Jó, ten tu dneska není a už nebude… Časem začalo vrátnic a vrátných ubývat a roli tlustých strejců v kukani převzaly úhledné ženy v recepci. Pokrok nezastavíš. Dokonce ani kdybys chtěl. A musím říct, že já bych byla minulý týden docela chtěla. Takhle asi vypadá budoucnost, napadlo mě, když jsem vešla do rozlehlého mramorového vestibulu jisté společnosti. Byla dokonalá. Prosklené stěny, designový nábytek i svítidla, teplo tak akorát a odkudsi nevtíravá hudba. Co chybělo, byla živá bytost. Chvíli jsem se domnívala, že si recepční od pultu jenom odskočila, jenže se ozval pouze naprogramovaný hlas: „Vítáme vás. Pokud máte sjednanou schůzku, prosím, zadejte kód, který jste obdrželi při jejím sjednání.“ Jaký kód? Zarazila jsem se, vždyť já s tou osobou, která mě pozvala na druhou hodinu, mluvila po telefonu. Tvrdila, že nejlepší bude, když celou záležitost, o niž jde, probereme osobně. Ještě mi kladla na srdce, ať přijdu včas, jelikož ve čtrnáct čtyřicet pět má už zase něco jiného. Přišla jsem dokonce o čtvrt hodiny dřív. Rozhlížím se doleva i doprava, ale bylo zřejmé, že se budu muset domlouvat s displejem. Pravda, byl poměrně vstřícný: „Pokud nemáte kód, vyberte jméno pracovníka,“ poradil mi a skutečně nabídl asi šest vizitek i s fotografiemi zaměstnanců. Poté se zeptal, jestli si budu přát kávu, čaj nebo vodu, a doporučil, abych se posadila do některého z pohodlných křesel a počkala. Křeslo pohodlné bylo, o to nic, akorát že čekání se mi po chvíli zdálo poněkud dlouhé. Nejprve jsem si to vysvětlovala svým předčasným příchodem, ale ve čtrnáct nula osm už jsem byla trochu nervózní. Ráda bych se zeptala, kde schůzka vázne, jenže jaksi nebylo koho. Ve čtrnáct deset mi svitla naděje, protože se z nitra budovy vynořila mladá žena a u pultu s displejem začala cosi přerovnávat. Prosím vás, vyskočila jsem z křesla… Žel, žena jen utírala prach a kromě toho nemluvila česky. No, nakonec jsem si poradila pomocí mobilu. I když smluvená strana hovor dlouho nebrala. Ukázalo se, že má naši schůzku zapsanou s jiným datem a není ve své kanceláři, nýbrž na služební cestě. Možná jsem to popletla já. Ale což, řekla jsem si, projdu se ještě jednou jindy. Chodit po ulicích a jezdit tramvají, případně metrem je koneckonců zážitek. Jsou tam totiž pořád ještě lidi. Nějak vypadají, nějak se tváří a občas i promluví. Měla bych si to užít, protože slýchám, že brzy už nebudou skoro nikam muset chodit. Místo lidí mají obíhat data. Zbývá dořešit jen pár maličkostí. Například co když se něco trochu zadrhne a nebude koho se zeptat, copak že ta paní, co tu měla být, tu jaksi pořád není. (Vrátný protiva by přitom určitě věděl.) Za Sociálně–právní poradnu Václava Baudišová # NAPSALI JSTE NÁM: Vokál klub dosáhl plnoletosti Zase po roce přicházím s článkem o tomto pěveckém sboru, o němž vám, milí čtenáři, spolu s dalšími sdělíme hrstku informací. A vzhledem k oné „plnoletosti“ začínám vzpomínkou jednoho ze zakládajících členů, pana učitele Ondreje Čaneckého. „Značnou zásluhu na tom má Marta Zemanová ze Zlína. Na jí pořádaných pobytech jsme začali zpívat a rozhodli se vytvořit pěvecký sbor. 18. září (2004 – pozn. red) vše sdělil na Republikové radě SONS Jirka Majer. Od toho dne tedy lze datovat vznik Vokál klubu. Nejdřív jsme se scházeli na Dědině a bylo nás tolik, že se daly vytvořit čtyři hlasy. Později přibyli další zpěváci.“ EB: Slyšela jsem nahrávku vystoupení v Milíně, zcela prvního. Bylo opravdu pěkné, uváděla tehdy, spolu s paní Juráňovou, Eliška Čanecká, na niž nikdy nezapomenou ti, kdož ji znali. S léty vystoupení přibývalo. Které se Ti, Ondřeji, zdálo opravdu dobré? „Rád vzpomínám na vystoupení na mši sv. a festivalu Mariánská píseň v mé rodné obci Skalité. Svými výkony potěšili všichni, nejvíc ale syn Jirky Majera hrou na trubku a sólovým zpěvem Monika, nyní Brožková. Pěkné bylo i vystoupení na festivalu pěveckých sborů v Opavě. A ze sboru, který jsem vedl, už nás navždy opustilo sedm členů. Moje paní, manželé Mirovi, Milka Majerová, Jarda Kos i další milí přátelé. S Eliškou jsme do bodů přepisovali mnohé noty, které jsou dodnes mezi účastníky používány. Pomáhala mi vybírat repertoár. Jako pedagog jsem dbal na přesnost notového zápisu. Omylem přidaný bod – a muselo se psát znova. Nahrávky mohou sloužit pro orientaci ve skladbě, ale notový zápis je vskutku podstatný!“ Sbor je tedy, jak vidno z Ondřejovy vzpomínky, vskutku plnoletý: Bylo mnoho pěkných společných chvil, příchodů i odchodů zpěváků, jak už to běh života přináší. O tom, co přinesly minulé měsíce, nám jistě ráda něco napíše předsedkyně Klubu Ivana Töröková: „Vokál klub, který letos svým koncertem na Palatě dne 24. září oslavil již 18 let svého trvání, je stále pěveckým sborem, který zpívá povětšinou 4hlasý repertoár – jedná se o skladby od renesance, baroka, klasicismu po skladby novější, z 20. století. Vedle Georga Friedricha Händela můžete slyšet Jacoba Arcadelta, Adama Michnu z Otradovic, Jaroslava Ježka, Ladislava Dohnala a mnoho dalších jmen. Vedle obvyklého sborového repertoáru zpíváme i lidové písně v úpravách Leoše Janáčka, Jaroslava Krčka, Jana Steyera, nebo volíme jako doplněk našeho vystoupení lidové písničky za doprovodu nevidomého Jiřího Synáka a někdy ještě s doprovodem příčné flétny nevidomého Tomáše Hnízdila. Programy našich vystoupení jsou poměrně různorodé, určitě nenudí posluchače a dělají radost i nám zpěvákům.“ V letošním roce Vokál klub měl svá vystoupení v Kolíně, Rychnově u Jablonce nad Nisou, Frýdku-Místku, letní soustředění v Poděbradech s koncertem na lázeňské kolonádě, v Praze na Palatě, v Táboře a Plané nad Lužnicí a ještě klub čekají vystoupení v Praze – Poděkování nejlepším a adventní koncerty. „Jaké máme plány do budoucna? Rádi bychom se zúčastnili oslav 30 let výročí trvání Tyfloartu v příštím roce, máme rozjednaná některá účinkování v jihočeském kraji, Pardubickém kraji, letní soustředění v Klatovech a pozvání na adventní koncerty. To celé by mělo proběhout i v přípravě roku 2024, kdy bude mít Vokál klub 20. narozeniny. Vokál klub je otevřený všem, kteří mají rádi sborový zpěv a chtějí to s námi zkusit. Členové klubu jsou z celé republiky a zkoušíme 1x měsíčně, v létě máme týdenní pobyt, během kterého se zkouší, odpočívá a poznává se nové. Novým členům rádi pomůžeme se zvládnutím repertoáru. Bližší informace na adrese www.sons.cz/vokal. Eva Budzáková # ZDRAVÍ: Může předejít parodontóze i ztrátě chrupu Navštěvujete pravidelně svého stomatologa? Neopomíjejte ale ani dentálního hygienistu. Zatímco lékaře vyhledáte kvůli opravě už vzniklých problémů, hygienista se jim snaží účinně předcházet, a to pomocí zákroků i poučení pacienta. Návštěva u něj je doporučována alespoň dvakrát ročně. Proč? Na povrchu zubů se totiž ze slin, bakterií a zbytků potravy stále tvoří a usazuje plak. Pokud se neodstraní, mění se v zubní kámen. Ten pak přispívá ke vzniku zubního kazu i zánětu dásní, který se může rozvinout až v zánět závěsného aparátu zubů, parodontitidu, též parodontózu. Ta se projeví tlakem, bolestí či brněním dásní, jejich krvácením a otokem, zápachem z úst, obnažením zubních krčků a kořenů, vikláním zubů, a může vyústit až ve ztrátu chrupu. Mysleli jste si, že jde o dědičnou chorobu? Omyl! Je způsobena bakteriemi. Jdete k hygienistovi poprvé? Nejprve se vás zeptá, zda kouříte, trpíte chronickými chorobami, zda jste byli operováni, i jaké léky užíváte. Poté vyšetří váš chrup a dásně, pevnost zubů, skloviny, výplní a implantátů, vzhled sliznic a jazyka, a pořídí rentgenový snímek. Stav vašeho závěsného aparátu zubů vyšetří zavedením tupé sondy pod okraj dásně. Co může zjistit? Zdravý parodont, krvácení, přítomnost zubního kamene, nebo různě hluboké prohlubně. Podle toho určí způsob ošetření. To je v případě prohlubní samozřejmě delší a náročnější. Dále hygienista vyšetřuje mezizubní dásně, a to zavedením mezizubních kartáčků. Pokud jste je nikdy nepoužívali, nebo jste zvolili malou velikost, pravděpodobně zaznamenáte krvácení či otok dásní. Následovat bude odstranění zubního plaku, a poučení, jak správně provádět ústní hygienu. Hygienista vám doporučí optimální velikost mezizubních kartáčků, přímo ve vašich ústech provede nácvik jejich použití, a naplánuje další návštěvu. Podruhé vás může pozvat už po 14 dnech. A pokud provádíte hygienu podle jeho doporučení, měl by se váš stav chrupu a dásní zlepšit. Dentální hygiena má spolu s pravidelnými prohlídkami u stomatologa pozitivní vliv též na zdraví mléčných zubů, i vývoj trvalého chrupu. Děti by proto měly hygienistu navštěvovat od 6 let, a pokud to zvládnou, i dříve. Dentální hygiena není hrazena ze zdravotního pojištění. Její cena závisí na typu zákroku, i na místě pracoviště, a pohybuje se od 500 do 1500 Kč. Zdravotní pojišťovny na ni ovšem nabízejí různé příspěvky v rámci svých preventivních programů. Hygienista vám může provést i některé estetické zákroky. Předtím vám však zuby on, nebo stomatolog důkladně prohlédne. Zubní kaz, kámen či zánět dásní by totiž při těchto výkonech mohly působit problémy. Depurace je zaleštění zubů. S její pomocí lze odstranit zubní plak, a částečně i pigmentaci způsobenou kouřením či konzumací kávy, černého čaje, červeného vína a některých potravin. Provádí se rotačními kartáčky a speciální pastou. Airflow, též pískování, je vhodné pro odstranění tmavého pigmentu z povrchu zubů. Zrna písku tryskají ze speciálního přístroje, a odstraňují nečistoty ze zubních ploch, mezizubních prostorů a rýh. Oproti depuraci je účinnější a hygienista se s ním dostane i na hůře přístupná místa. Není ale vhodné pro pacienty s poškozenou sklovinou, trpící astmatem, potížemi s dechem, ani pro ty, kteří dodržují neslanou dietu. K bělení zubů slouží gel s obsahem peroxidu vodíku. Před jeho použitím hygienista ošetří tkáně v ústech, a dásně zakryje speciální bariérou. Účinek gelu následně aktivuje speciální lampou nebo laserem. Nežádoucím efektem bývá dočasná vyšší citlivost chrupu, která ale zpravidla během několika dnů odezní. Bělení lze podle pokynů hygienisty provádět i doma, ovšem v ordinaci je rychlejší, efektivnější a bezpečnější. Jiří Petr Zdroj: zdravi.euro.cz, cs.medlicker.com # INZERCE Koupím vysílač VPN2 (k autobusu), cenu nabídněte. Tel.: 604 853 636, e-mail: buchta.lukas@seznam.cz *.* # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 23, prosinec 2022 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektorka: Daniela Thampy Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Kateřina Rovenská Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné v roce 2022 činí 96 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.