ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 22, listopad 2022 Obsah: ÚVODEM Rub a líc spolu nelícují STALO SE Přehledně FINÁLE BRAILLSKÉ SOUTĚŽE Jak jste soutěžili Výsledky celostátního finále soutěže ve čtení a psaní Braillova písma LIDÉ KOLEM NÁS Z Charkova do Českého Krumlova (Jana) ZORA RADÍ A INFORMUJE Jak se vyhnout infarktu myokardu? REPORTÁŽ Zobaczyć morze – Mé zážitky ze zážitkové plavby po Baltském moři NAPSALI JSTE NÁM Návštěva muzea traktorů ve Skalné Haptický model sloupu Nejsvětější trojice slavnostně odhalen! Podzimní Oblastní shromáždění nabídlo nová setkání BUDE VÁS ZAJÍMAT 10 nejčastějších floskulí, které (ne)vědomě používáme ZDRAVÍ Co jsou a jak působí antioxidanty? Co si představit pod pojmem liposukce? Léčí. Omlazuje. Zkrášluje INZERCE # ÚVODEM: Rub a líc spolu nelícují To jsem tomu dal! Hned několik témat najednou se totiž nabízí – od filosofických úvah o rubu a líci až po řemeslnou, perfektní a přesnou práci. Rub a líc mohou pak mít věci, události i osobnosti, a nabízejí se také úvahy o matricích a patricích. Já původně chtěl psát o tom, jak matrice vnutí svůj negativní obraz materiálu, až s uvědoměním si toho, že právě matrice a patrice spolu jsou schopny vnutit svou informaci, tj. obraz, který společně nesou, až dosud nezávislému, plochému materiálu… Ano, řeč je o reliéfních razidlech, ale i u nich konec konců platí dualita líce a rubu. I když původně rub měl naznačit „to horší“ a líc tu stranu, která se ukazuje, která reprezentuje. – Třeba u koberců je to jasné, u většiny textilních materiálů také, stejně jako u podlahových krytin, dlaždic a vím já čeho ještě. Jenže existují i oboustranně použitelné látky. Aha! Tak co je rub a co líc? Abych nezabředl mezi dvě krajnosti, i když rub a líc jimi jistojistě jsou, obrátil jsem se, jak jinak, ke Vševědovi Wikipedii. A tam stojí, že rub je asi od „rubati“, tj. původně u kožešiny ta strana, která byla „odrubnuta“, rozuměj odříznuta od masa. Tedy obrátit naruby znamená spodní stranou navrch. Moje babička o některých sousedech říkávala „navrch huj, vespod fuj“ – to jako že se tváří lepšími, než ve skutečnosti jsou. Líc pak, podle oné Wiki, je za slovanského „lico“ – tvář. Lícová strana tedy nastavuje okolí vnější, třeba i skutečnou tvář. Potud jasno, ne? Pravá podstata antipodů rub a líc je ale právě v jejich protikladnosti. Bez rubu není líce… Ale to platí vlastně jen ve dvourozměrném prostoru, papír, mince… vlastně u mince už je i rozměr třetí, okraj, hrana. Například když zkusíte najít rub na kouli, je to na palici, jak každý ví. Promiňte, zpochybnil jsem, aniž jsem to tak zamýšlel, jednu ze základních jistot, skoro by se dalo říci, že i základní princip dvou hlavních protagonistů lidských dějin – dobra a zla. Pokud si u koule řekneme, že její povrch – plocha – je dobrem, co je vnitřkem? Kdyby byla dutá, je to jednoduché – vnitřní plocha je zlem zloucím, ale když vnitřkem je celistvá hmota totožná s povrchem, kam strčíme zlo? Co s ním? Vyhodit? Zapřít? Anulovat? Ale i z pohádek víme, že i když zlo někam zavřeme, vždycky se najde nějaký všetečka, který tu zakázanou komnatu otevře a zlo, navíc hodně naštvané zlo, se vyvalí a bude zlobit. Rozuměj škodit. Ovšem může být, že některá skupina – ti potměšilí, jiní než my – nazve povrch naší demonstrační koule naopak zlem. A nastává problém doslova proti prvnímu naruby. Rub a líc jsou ale pojmy, bez nichž bychom se ani v životě neobešli, byť platí (opět Wikipedie), že rub a líc, avers a revers, jsou dvě odlišné strany mince, medaile, bankovky atd., plochého předmětu s odlišenými stranami! To je to podstatné – my potřebujeme odlišené strany – dovedete si představit minci jen se zadní stranou? Bez vyznačené hodnoty? Nebo jen její líc, kde bude sice hodnota hned dvojmo, ale vy nebudete vědět, kde s tím zatraceným kusem kovu platit, kde ho uplatnit. Každá ze stran, rub i líc, nesou svoji informaci a každá tedy má svůj význam. Stejně jako „dobro“ a „zlo“ – ty jsou v uvozovkách i proto, že dobro pro jednoho (rychlé auto) může být zlem pro jiného (zabilo komusi kohosi). Mimochodem – věděli jste, že u dokumentů a stránek knihy se líc označuje recto a rub verso? Zvlášť ten líc mi tady přijde obzvlášť divný, ale podle Wericha s Voskovcem i každý rub má svůj líc. A ještě něco. Lícování ve strojírenství znamená předepsání rozměrů a výrobu dvou samostatných konstrukčních částí, kdy jedna svým vnějším povrchem (součást charakteru „hřídel“) má zapadat do otvoru vytvořeného v druhé (součást charakteru „díra“) tak, aby tyto části vůči sobě měly předepsaný vztah – tvoří uložení a musí lícovat. Součástem, které do sebe mají zapadat, se stanovuje shodný jmenovitý rozměr, ovšem doplněný rozměrem tolerančního pole, stručně „tolerancí“. Ale o té snad zase jindy, pro dnešek by stačilo, aby nebylo třeba tolerovat žádné chyby při čtení Zory. Václav Senjuk # STALO SE: Přehledně Víte, že v listopadu už téměř žádné listí nepadá? Většina totiž opadala už v říjnu. A Dušičky? Ty zavedl papež Bonifác už v roce 610. Křesťané věří, že duše zemřelých se očišťují od hříchů v očistci. A právě v tento den jim mohou být tresty zmírněny modlitbou, milosrdnými činy nebo almužnou pro chudé a trpící. Ti prý totiž mohou lépe zprostředkovat kontakt mezi světem živých a zemřelých. Také se věřilo, že duše vystupují ze záhrobí, odpočívají, a navštěvují pozůstalé. Ti přikládali na okna lampy naplněné máslem, aby si duše namazaly rány. Ulevilo jim i sypání mouky do ohně. Aby se duše nevyplašily, nesmělo se zametat. Pokud prší, nebo píská v kamnech, duše prý pláčou. A zdobení hrobů věnci a květinami? To přišlo až v polovině 19. století. Tento zvyk nebyl zprvu přijímán a u některých lidí vyvolával podiv či posměch. Pojďme ale k našim oblastním odbočkám. Jaké jsou ohlasy z celostátní sbírky Bílá pastelka? Členka OO Opava potkala při distribuci materiálů kominíka. Že by štěstí? A hned první den se do sbírky zapojili dobrovolníci, i klienti a asistentky z Domu sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené v Opavě Vlaštovičkách. Druhý den trochu pozlobilo počasí, ale nikoho to neodradilo. Lidi v ulicích přišel svými písničkami podpořit kolega Luboš. Třetí den byl tím nejslunečnějším a nejúspěšnějším. Potěšil obzvláště zájem mladých. Hodně přispívali školáci, i maminky s dětmi. Sledovat mrňousky, jak dávají penízky do kasičky, to byl pohled k nezaplacení. Velké poděkování OO v Táboře, Kolíně i Kroměříži patří dobrovolníkům z řad studentů. OO Kroměříž poděkovala též svému městu, společnosti Diamedica, MUDr. Ditě Pospíšilové, Oblastní Charitě Kroměříž, a všem lidem, kteří nejsou lhostejní k těžké životní situaci zrakově postižených. V rámci doprovodného programu navštívili členové OO Tábor 11. 10. místní knihovnu. Představili sbírku i činnost OO. Návštěvníci si vyzkoušeli Pichtův psací stroj, simulační brýle, práci s hladinkou, nebo optické a elektronické lupy. Hana Heřmanská a Jan Pakoš z OO Chrudim navštívili během sbírky ZŠ v Heřmanově Městci, aby žáky i pracovníky školy seznámili s jejím účelem. Mile je překvapil opravdový zájem dětí dozvědět se více o životě lidí, kteří se potýkají se ztrátou zraku. Za OO poděkovali za vřelé přijetí i získané příspěvky. A ještě příběh Karla Novotného o tom, že Bílá pastelka otevírá lidská srdce, i dveře kostela. Ostatně celý jeho příspěvek je o něco dále v tomto čísle ZORY. A pojďme k dalším aktivitám našich oblastních odboček, dnes z východu na západ. Členové OO Opava pravidelně navštěvují kino. Tentokrát se výborně pobavili u filmu „Indián“, kde hlavní roli sehrál Karel Roden. OO Opava pravidelně přináší i informace z médií. Hlavním tématem letošního Světového dne zraku (13. 10.) bylo varovat před riziky spojenými s očními chorobami. Čtvrtina lidí po šedesátce totiž trpí věkem podmíněnou degenerací sítnice. Více na chcividet.cz. 15. 10. jsme si připomněli Mezinárodní den bílé hole. Vznikl v USA v roce 1964 jako „Den bezpečnosti s bílou holí“ (White cane safety day). National Federation of Blind (Národní federace nevidomých) naléhala na guvernéry jednotlivých států, až americký Kongres pověřil prezidenta Lyndona B. Johnsona, aby vyhlásil 15. říjen Dnem bílé hole. Nevidomí v USA tak získali významné uznání. Od 80. let je připomínán jako „Den bílé hole“ také v Evropě. O něm, i o historii hole jako prostředku pro usnadnění pohybu nevidomé osoby si přečtěte na sons.cz/odbocky/aktuality. V novém podcastu „Rande naslepo“ se moderátoři podívají na to, jak si lidé s postižením zraku upravují byty, domy a další místa, kde žijí. Více na talk.youradio.cz. Paní Jaroslava viděla jen trubicově na jedno oko. Jenže zdravotní stav jejího partnera se nenadále zhoršil, a Covid-19 ji připravil i o malý zbytek zraku. V témže roce přišla i o vodicího psa. Co ji však neopustilo, jsou dobří lidé. A díky Nadačnímu fondu ČRo Světluška má Jaroslava dnes už třetím rokem skvělou, a na rozdíl od občasné pomoci dobrovolníků, stálou asistentku. Více čtěte na svetluska.rozhlas.cz. Hostem rádia ZET byl oftalmolog MUDr. Ivan Fišer. Se svým týmem se stará o zdraví sklivce a sítnice. Jejich velký pomocník je laser. Dokáže připevnit odchlípenou sítnici, zacelit v ní různé trhliny apod. Jaké existují druhy laserů operujících oči? To si poslechněte na radiozet.cz. 22. 9. se členové OO Zlín zúčastnili akce „Den bez aut“, kterou pořádal Dům dětí a mládeže Sluníčko Otrokovice. Prezentovali tu svou odbočku i život lidí s postižením zraku. Děti i rodiče si mohli vyzkoušet i chůzi s bílou holí a vodicím psem. A 30. 9. se zlínští zúčastnili akce Noc vědců, kterou pořádala zdejší Univerzita Tomáše Bati. Ve svém stánku představili ozvučené pomůcky do domácnosti, digitální lupy, čtení a psaní Braillova písma, hmatáky, zvukové hry atd. OO Kyjov pořádala 7. ročník soutěže v prostorové orientaci. Co je k podobné akci třeba zajistit? Zázemí pro její řízení, dobrovolníky z řad studentů, i několik instruktorů prostorové orientace. Také určit trasu, proškolit dobrovolníky, poshánět nezbytná povolení atd. A to nejdůležitější! Zajistit jídlo, pití, a teplo po celý den. Průběh soutěže můžete shlédnou na: www.facebook.com/media/set/?vanity=hana.vrtkova&set=a.10221887279518781. 5. 10. strávili členové OO Kroměříž klubové odpoledne s lektory komunikačních technologií pro uživatele s postižením zraku Jiřím Sedláčkem a Michalem Krejčím. Ti je seznámili s novými kompenzačními pomůckami a představili mobil BlindShel. A z Moravy do Čech. Členové OO Jičín se 1. 9. Vydali na výlet do Lomnice nad Popelkou. V místním zámku na ně čekalo hned několik atrakcí. Tou první byla prodejní výstava obrazů a dřevořezeb Marty Novotné a Jiřího Sofilkaniče s názvem „Dřevořezby z ráje – volná tvorba“. V prostorách chodby 1. patra si prohlédli stálou expozici 48 marionet z roku 1926, opravených místním loutkářským souborem „Popelka“. Zájemci mohli nakouknout na zmenšenou prohlídku kreslených vtipů „The Tap Tap Načerno“. Poslední výstava s názvem „Sklo v prostoru, prostor ve skle“ výtvarnice a básnířky Kamily Parsi se nacházela ve sklepních prostorách. Lze na ní obdivovat skleněné miniatury špendlíků, šperky, i monumentální závěsné objekty. Prostory ale nebyly pro některé dostatečně osvětleny. Výlet zakončili návštěvou zámecké kavárny. 3. 10. se členové OO Kolín v rámci Dnů pro seniory a osoby se zdravotním postižením vydali do kina na film „Srdce na dlani“. Byla to příjemná změna jejich pondělních posezení. Hudba je tu s námi od nepaměti, a má jedinečnou schopnost vyjadřovat naše pocity a vnitřní rozpoložení. I proto si členové OO Tábor každých 14 dnů užívají hodiny muzikoterapie s paní Adélkou. Uvolňují tělo, rozcvičují dech a hlasivky a vnímají svůj hlas. Pak přidají vlastní rytmické nástroje, dupot nohou a tleskání. Ale mají tu i další, klasické i neobvyklé, jako kalimbu, metalofon, xylofon nebo bubínek. Někteří nevidomí poprvé osahali ukulele. Hodně se zpívá, a proměňuje se děj pohádek. Pokud to nemáte do Tábora daleko, jste i vy srdečně zváni. Pondělní odpoledne patří v benešovském POSEZu zábavě. Zahrát si můžete deskové hry, mariáš, nebo si vyzkoušet zvukovou střelbu. Máte chuť slavit i další výročí? Pak si 13. 11. připijte k Mezinárodnímu dni nevidomých. Třeba svatomartinským vínem, které bude v prodeji už třetí den. Připomenete si tím Valentina Haüy, zakladatele první školy pro nevidomé, který se tohoto dne, v roce 1745 narodil. A 21. 11. odložte své cigarety, dýmky a doutníky. Slavíme totiž Mezinárodní nekuřácký den. Antonín Vraný # FINÁLE BRAILLSKÉ SOUTĚŽE - Jak jste soutěžili Ovládání jedné z nejdůležitějších dovedností nevidomých – Braillova písma – není sportovní disciplínou. I když by tomu napovídal fakt, že pro ni existuje soutěž, která má řadu sportovních paralel: soutěží se podle jistých kritérií, dokonce v některých případech i na čas, to je společné hned s velkou řadou sportů. Roli hrají i chyby – rovněž tohle kritérium ve sportu najdeme, a také organizování má řád, který pomůže nacházet ty nejlepší. To jsou krajská kola a pak republikové finále. Poslední podobností je vyhlašování vítězů – ale řekněte sami: vítězky a vítězové se vyhlašují i u tak obskurních disciplín, jakými je pojídání knedlíků nebo hledání pokladů. Ovšem – a tím se blížíme i k významu soutěže „naší“, Braillské – také skutečně úctyhodné činnosti, jako například věda a výzkum, medicína a další obory lidského vědění, svoje „vítěze“ vyhlašují, dokonce každoročně. Třeba Nobelovy ceny nebo u nás Česká hlava. Proč tak obšírný úvod pro něco jako je vyhlášení vítězů pěti disciplín, kterých se celkem zúčastnila necelá třicítka finalistů? Protože jde o podobně důležitou dovednost, znalost, umění či vědomost, jak kdo chce. Ovládat Braillovo písmo pro někoho, kdo se narodil jako nevidomý, bylo ještě donedávna stejně samozřejmé jako pro vidoucího umět číst a psát latinkou. A stejně jako tato gramotnost je i braillská gramotnost přímo spojená s rozvojem mozku a jeho schopností. Tak, že se může nevidomý směle srovnávat s vidoucím člověkem téměř na všech platformách důležitých pro běžný život, práci i vysoce kvalifikovanou, včetně vědy, a také v trávení volného času. Bez strukturované mozkové činnosti, kterou umožňuje a zároveň ji podmiňuje právě gramotnost – znalost jazyka „slovem i písmem“ – se nic z výše uvedeného prakticky nedá realizovat v nejvyšší kvalitě. Ale dost již teoretizování, neboť, jak praví klasik, „šedá je každá teorie, ale zelený strom praktického života“. A praktický život našich finalistů dospěl pro letošek svého braillského vrcholu v sobotu 22. října roku 2022, v Praze v Domě služeb pro nevidomé. S přesností, se kterou se hned tak, a nejen v komunitě nevidomých, člověk nepotkal, sešlo se chvilku po deváté hodině přes padesát dychtivých osob, z toho 27 těch, kteří se následující hodiny utkají v pěti disciplínách o ty NEJ výsledky. Seznam disciplín a také jména těch, co se dostali na pomyslnou „bednu“ (kdybychom v klubovně v Krakovské chtěli udělat skutečné stupně vítězů, zcela bychom ji zneprůchodnili), najdete na konci článku. A také na webu SONS, kde bude zveřejněna pro každou disciplínu i kompletní výsledková listina. Atmosféra, ceny – a výkony rozhodčích O atmosféře netřeba příliš se rozepisovat – byla skvělá. Což potvrzovali nejen výherci, ale i soutěžící z chvostu disciplín a také všichni doprovázející. Dokonce i vodicí psi – sešlo se jich sice „jen“ pět, a napoprvé se někteří nedůvěřivě obcházeli, snad i nějaké to zavrčení jsme zaslechli. Netrvalo však dlouho, a byli z nich nejlepší kamarádi. To víte, společná profese spojuje lidi, tak proč ne psy? Co říci k cenám? Kdybychom byli dceřiná společnost Googlu nebo Elona Muska, asi by jejich hodnota byla o řád až dva vyšší, ale když to tak v duchu probírám… Poděkovat za dar v podobě první ceny – braillské publikace zábavně edukačního charakteru musíme naší tradiční spřátelené firmě, Knihovně a tiskárně K. Em. Macana. Ta kromě cen pro vítěze vyrobila zdarma i tisky soutěžních textů, a to i pro krajská kola soutěží. Děkujeme. Dalším, kdo poskytl cennou cenu (to vypadá pěkně, že?), je i vedení SONS ČR – poukázky na zboží v hodnotě 1500 korun v prodejnách tyflopomůcek. A také ředitel soutěže a jeden z rozhodčích, Petr Mašek, dodal cenu z produkce svojí zvukařské firmy – zvukovou knihu pro každou z disciplín. Když už jsme u děkování – oddělení Zdrojů se s námi podělilo o spíše potravinářské součásti cen – oplatky, dózy s kávou, pivo… A naše poděkování by nebylo úplné, kdybychom vynechali dárce chlebíčků (obchodní řetězec Globus), vody, kávu a čaj plus další občerstvení, které jsme nakoupili z peníze darované firmou Spektra. Když už jsem to dal do mezititulku, musím dokončit i trochu nakyslé sousto – chvilku totiž trvalo, navzdory tomu, že k finále proběhly nejméně tři porady organizátorů, potažmo rozhodčích, než jsme se ještě před zahájením jednotlivých klání, dohodli. Nikoli snad na pravidlech, ta byla daná a už vzhledem k tomu, že platila i pro kola krajská, se neměnila. Ale třeba v místnosti, kde se rozhodovalo o pořadí ve čtení v kategorii A, měla být kategorie B a naopak. Podružný detail? Ano, jistě, ale sebral i tak pár minut oběma týmům. Čas potom, byť byl i měřený, nebyl pánem v místnosti, kde se soutěžilo v psaní na počítačové klávesnici. Nahradila ho příjemná, až sousedská atmosféra dlouhých nezávazných hovorů ještě před samotným výkonem, k čemuž již přímo na soutěži komentář zazněl. Nic proti příjemné atmosféře, ale – nemůžete spočítat výsledky, dokud není poslední disciplína, na vyhodnocení nejnáročnější, uzavřena! I to však byl spíše jen stín na tváři jinak úspěšného finále celé soutěže. Na závěr tedy za pořadatele, tj. redakci ZORA, chci poděkovat všem rozhodčím, nevidomým i vidoucím, a také všem ostatním, kteří přišli nezištně pomoci, v době svého volna. I proto, aby braillská událost roku, v roce 170. výročí úmrtí nejvýznamnější světové osobnosti nevidomých Louise Brailla (4. 1. 1809 – 6. 1. 1852), proběhla bez problémů a ke spokojenosti všech zúčastněných. Václav Senjuk PS: Málem bych zapomněl – veliký díky patří i prezidentovi SONS ČR Luboši Zajícovi, a výkonné ředitelce téže SONS Veronice Pokorné. Oba nejenže byli – také ve svém volnu – neustále „na place“, ale v tomto ohledu byli „výkonní“ oba. Díky. # Výsledky celostátního finále soutěže ve čtení a psaní Braillova písma Čtení Braillova písma, skupina A (výuka Braillského písma v ZŠ): 1. místo – Málková Michaela (Praha) – čas 1:55,92 (po odečtení 3 chyb) 2. místo – Holík Roman (Zliv) – čas 2:29,89 3. místo – Raclavský Michal (olomoucký kraj) – čas 2:41,30 (po odečtení 3 chyb) Čtení Braillova písma, skupina B (později osleplí): 1. místo – Moravec Aleš (Brno) – čas 2:06,40 2. místo – Vondráčková Věra (Praha) – čas 2:33,83 (po odečtení 5 chyb) 3. místo – Miklóš Emil (Mariánské Lázně) – čas 3:28,6 (po odečtení 3 chyb) Psaní na „Pichtově“ psacím stroji: 1. místo – Třeštíková Zuzana (Praha) – 350 napsaných znaků 2. místo – Zelenka Ondřej (Bernartice nad Odrou) – 349 napsaných znaků 3. místo – Dvorská Petra (Zlín-Malenovice) – 310 napsaných znaků Psaní na tabulce: 1. místo – Tadeusz Karaš (Kamenice nad Lipou) – 108 správných znaků(po odečtení 1 chyby) 2. místo – Zemanová Marta (Zlín) – 95 správných znaků 3. místo – Pekný Pavol (Dobřichovice) – 81 správných znaků (po odečtení 4 chyb) Psaní na počítačové klávesnici: 1. místo – Třeštíková Zuzana (Praha) – čas 07:09,5 (po odečtení 63 chybných úhozů) 2. místo – Dvorská Petra (Zlín-Malenovice) – čas 08:17 (po odečtení 59 chybných úhozů) 3. místo – Zelenka Ondřej (Bernatice nad Odrou) – čas 09:18,3 (po odečtení 54 chybných úhozů) Zapsala: Kateřina Rovenská, Praha, 22. 10. 2022 Ověřil: Václav Senjuk, 24. 10. 2022 # LIDÉ KOLEM NÁS: Z Charkova do Českého Krumlova Nevidomá Ukrajinka Jana, moje kamarádka, se rozhodla podělit o prožitky ze začátku války a první dojmy z České republiky – rozhovor na dálku jsem vedl před nějakým časem, ale aktuální je stále. 24. únor, den, kdy Putinovo Rusko zahájilo svou „speciální vojenskou operaci“, se bezpochyby navždy vepsal do paměti nás všech. Nezapomene na něj ani má pětadvacetiletá nevidomá a velice šikovná kamarádka Jana, se kterou jsem se seznámil zhruba před dvěma lety na internetu. V té době jsem byl novopečeným studentem rusistiky a maje plnou hlavu východní Evropy jsem ji bombardoval hromadou otázek o národní kuchyni, muzice, karetních hrách a suržiku (specifická jazyková směs ruštiny a ukrajinštiny, se kterou se na Ukrajině velmi často setkáte). Uplynul nějaký čas a začali jsme si psát znovu, ovšem s tím rozdílem, že mě Jana tentokrát pozdravila v mé mateřštině a následně z konverzace vyplynulo, že ji současná situace donutila opustit svoji zemi a přistěhovat se spolu s rodinou do Českého Krumlova. Poprosil jsem ji o krátký, neformální rozhovor, při kterém mi překvapivě odlehčeně vylíčila, jak prožila první dny invaze v Charkově. Také mě zajímalo, jak se k nám dostala a jak se jí zatím u nás líbí. „Bylo to samozřejmě děsivé a trvalo mi zhruba měsíc, než jsem se z toho všeho vzpamatovala, ačkoliv jsem na vlastní kůži zažila jen dva dny války, což není nic ve srovnání s tím, co teď prožívají někteří jiní lidé. Byl to pro mě hlavně šok. Když jsem se probudila, nejdřív mě napadlo, kdo se to tam venku zbláznil, že odpaluje v pět hodin ráno ohňostroj, ale brzy jsem pochopila, že to nevypadá na mejdan. Rychle jsme šli s mámou vzbudit ostatní sousedy a vyklidili jsme společně sklep, abychom se tam všichni vešli. Měla jsem pocit, že tam nebudeme o tolik víc v bezpečí, protože dveře nešly zevnitř zavřít. Nikdo z nás nevěděl, co máme dělat. Někoho napadlo, že bychom mohli přeběhnout a ukrýt se v metru, ale bydleli jsme asi čtvrt hodiny chůze od něj a neodvažovali jsme se vůbec vycházet na ulici. Večer začaly jezdit tanky a střelby přibývalo. Každý nový zvuk mě děsil, třeba jen obyčejné zavrzání najednou znělo úplně jinak. Mám celkem rozvinutou představivost, takže jsem si v hlavě přehrávala ty nejkatastrofičtější scénáře, například že dovnitř vtrhnou vojáci nebo že na nás spadne bomba a já budu jediná, kdo z nějakého důvodu přežije. Toho jsem se asi bála ze všeho nejvíc. Taky se mi ale pořád dokola honily hlavou různé nedůležité věci, jako třeba že zítra můj mladší bratr nejspíš nepůjde do školy. Nebo jsem porovnávala okolní střílení se zvuky z počítačových her, které jsem kdy hrála. Zní to jako úlet, ale modlila jsem se strachy a zároveň myslela na takové hlouposti.“ „Do České republiky jsme se dostali přes organizaci UNICEF. Já, máma, můj mladší brácha a ještě rodina mého staršího bratra jsme jeli dvěma auty na západ Ukrajiny, odkud odjížděl vlak s uprchlíky do Prahy. Cesta autem trvala tři dny a byla vyčerpávající. Všude byl velký provoz a často nás stavěli ozbrojení Ukrajinci a vojáci, kteří na nás namířili zbraně a volali ,Slava Ukraině΄, a my museli odpovídat „Gerojam slava!“, abychom ukázali, že patříme na správnou stranu a mohli jsme pokračovat dál. V Praze nám pak pomohla naše známá, která nám zajistila ubytování tady v Českém Krumlově.“ „Když jsem dřív uvažovala o tom, v jaké zemi bych chtěla žít kromě Ukrajiny, vybrala bych si určitě Indii, kterou zbožňuju pro jejich jazyk a kulturu. Ale tady poznávám spoustu skvělých lidí, cítím se tu v bezpečí, a i když se mi stýská po domově a bojím se budoucnosti, tak vím, že jsem na správném místě. Opravdu si toho vážím a chtěla bych všem, kteří nám tu pomáhají, nesmírně poděkovat. A taky děkuji Hasičskému záchrannému sboru České republiky, že na tři měsíce přerušil pravidelnou zkoušku sirén, která by mě po příjezdu určitě vyděsila k smrti.“ Jana pochází z Poltavy, brzy se ale přestěhovala do Charkova, kde chodila do tamní školy pro nevidomé a později získala diplom z anglistiky, kterou vystudovala na Charkovské univerzitě. Zároveň je vášnivou cestovatelkou, sportovkyní a plavkyní, o čemž svědčí i její paralympijské úspěchy. V současné době navštěvuje jazykový kurz češtiny, kterou by si ráda co nejrychleji osvojila. Zároveň má také možnost chodit na tréninky a věnovat se u nás dál plavání a soutěžení. Jakub Blažek # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Jak se vyhnout infarktu myokardu? Infarkt myokardu (dále infarkt) je život ohrožující stav. Kdy k němu dojde? Při ucpání některé z tzv. věnčitých tepen, které dodávají srdci kyslík a živiny. Část srdeční svaloviny, která se nachází za ucpanou tepnou, postupně křehne a odumírá. Pacient přitom pociťuje svíravou bolest na hrudi, která může vystřelovat do dolní čelisti, ramene nebo třísel. Dalšími příznaky bývají dušnost, pocení, nevolnost, a někdy i ztráta vědomí. Někdy může infarkt být i příčinou náhlé smrti. Jak mu účinně předejít, si dnes povídám s internistou MUDr. Pavlem Vítem. Prevence infarktu spočívá v dodržování několika zásad zdravého životního stylu. Tou první je snížení hladiny „zlého“, též LDL cholesterolu v krvi. Právě on totiž představuje jednu z hlavních příčin kornatění tepen a rozvoje aterosklerózy. Známe ale také „hodný“, též HDL cholesterol, který pomáhá snižovat ukládání toho „zlého“ do cévních stěn. A aby to nebylo tak jednoduché, rozlišujeme ještě několik druhů tuků, nasycené, nenasycené, a transmastné. V prevenci infarktu se vyhněte tukům nasyceným. Ty totiž zvyšují hladinu „zlého“ cholesterolu v krvi. Kde je jich nejvíce? Ve smažených potravinách, tučném mase a uzeninách, másle a tvrdých sýrech. Specifickou skupinou jsou pak průmyslově vyráběné pochutiny a cukrovinky. Ty obsahují tuky transmastné, které rovněž zvyšují hladinu „zlého“ cholesterolu v krvi. Do jídelníčku naopak zařazujte tuky nenasycené. Zřejmě jste slyšeli o „středomořské dietě“, která spočívá v konzumaci ryb, ovoce, zeleniny, a zdravých rostlinných olejů, nejvíce olivového. Omezte nebo lépe zanechte kouření. Zvyšuje krevní tlak, a podílí se na vzniku aterosklerózy. O vhodném postupu se můžete poradit i ve specializovaném centru pro odvykání kouření. Najdete ho v každém krajském městě. Pravidelně si kontrolujte svůj krevní tlak. Jeho normální hodnota u dospělého člověka je v případě systolického tlaku nižší než 140, a u diastolického tlaku nižší než 90 milimetrů rtuti. Dlouhodobě vyšší krevní tlak představuje větší námahu pro vaše srdce i cévy, a tím i vyšší riziko infarktu. Mírně zvýšený krevní tlak se můžete pokusit snížit dostatkem pohybu a dodržováním zásad zdravé výživy. Vhodná je v tomto případě nízkotučná dieta se zvýšeným příjmem vlákniny, ovoce a zeleniny. Vyhněte se i nadměrnému solení. Denní příjem soli by neměl překročit 4 gramy. Krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi zvyšuje též pravidelné a nárazové pití alkoholu. Pokud se mu nedokážete vyhnout, pití alespoň omezte na přijatelnou míru, tedy nejvýše 1 litr vína, nebo tři litry piva týdně. Toto množství nepijte nárazově, rozložte si ho do několika dnů. Udržujte si zdravou tělesnou hmotnost. Na zvyšování hodnot krevního tlaku se totiž podílí i nadváha a obezita. Jak jste na tom, vám prozradí hodnota Body Mass Indexu (BMI). Odhoďte strach, a stoupněte si na váhu. Svoji hmotnost v kilogramech poté vydělte druhou mocninou vaší výšky v metrech. Pokud vážíte 80 kilogramů a měříte 1,8 metru, je váš BMI 24,69. Hodnoty v rozmezí 18,5 až 25 jsou normální, 25 až 30 znamenají nadváhu, a nad 30 obezitu. Jste obézní? Vězte, že riziko infarktu podstatně snižuje i zhubnutí o pár kilogramů. Poslední zásadou prevence infarktu je aktivní pohyb. Věnujte se mu minimálně pětkrát týdně po dobu alespoň 30 minut. Vhodnými aktivitami jsou rychlejší chůze, plavání, nebo jízda na dvoukole. Pokud s aktivnějším životním stylem začínáte, delší dobu jste se nepohybovali, je vám více než 60 let, nebo trpíte nějakou civilizační chorobou, doporučuji zvolit nejprve volnější aktivitu, kterou můžete postupně provádět intenzivněji. Antonín Vraný # REPORTÁŽ: Zobaczyć morze – Mé zážitky ze zážitkové plavby po Baltském moři O něčem takovém jsem snil už jako malý kluk. Může za to můj otec, který pravidelně jezdíval s kamarády každoročně na jachtu. Ještě dnes si přesně vybavuji, jak jsem netrpělivě počítal dny a čekal na tátův návrat z výletu, na jeho podrobné vypravování, dárky ve formě škeblí a mušlí, do kterých se schovalo šumící moře, a hlavně na videokazetu plnou nových, záhadných zvuků, halasení, tu a tam se objevilo i nějaké to sprosté slovo a v pozadí byla slyšet zvláštní a krásná hudba skupiny Pink Floyd. Od té doby jsem si přál zažít takovou plavbu na vlastní kůži. Letos v září jsem si svůj sen konečně splnil a přihlásil jsem se na jednu z týdenních výprav, které už přes deset let pravidelně organizuje polská nadace Zobaczyć Morze (uvidět moře). Cílem tohoto originálního projektu je zprostředkovat nevidomým a slabozrakým účastníkům skutečně ojedinělý zážitek. Možnost poplavit se po moři na výcvikové plachetnici a stát se na týden členem její posádky, čili vyzkoušet si bezmála vše, co k takovému životu na moři patří. Ne, opravdu nečekejte žádné leháro v kajutách a poflakování se po palubě s lahví rumu. Polovinu posádky tvoří nevidomí a slabozrací účastníci, druhou lidé bez hendikepu. Dochází tak k integraci a týmové práci přinášející unikátní zážitek pro obě strany. Plný zážitků a dojmů jsem i já a jsem moc rád, že jsem měl tu příležitost a čest se projektu zúčastnit. Pluli jsme celkem sedm dní, z Gdyně po Baltském moři až do švédského Kalmaru, pak zpět do Polska do města Hel a zakončili jsme opět v Gdyni. Celkem se nám tedy podařilo zdolat něco přes 400 námořních mil, čili okolo 750 kilometrů. Tradičně, jako téměř každý rok, posloužila našim účelům výcviková plachetnice Zawisza Czarny. Je to plachetnice s osobitou historií, na moři totiž pluje od roku 1961 a často ji využívali polští skauti. Zlí jazykové říkají, že je to snad nejméně pohodlná polská plachetnice, která je v provozu, přesto se na ni námořníci pro její nezapomenutelnou atmosféru s oblibou vracejí. Za sebe mohu potvrdit, že podmínky byly opravdu skautské a o nějakém velkém komfortu rozhodně nemohla být řeč. Podpalubí lodi sloužilo zároveň jako jídelna a spací prostor dohromady, spali jsme v třípatrových malých kójích, do kterých se člověk musel doslova napěchovat a spát společně se svými batohy a osobními věcmi. Naštěstí to ale vůbec nevadilo a spánek to pro mě skoro nijak nerušilo. Když totiž člověk stráví několik hodin namáhavé práce na lodi, několikrát vstane třeba ve čtyři ráno nebo musí držet službu přes noc, přijde mu vhod naprosto jakékoli lůžko a nezáleží ani na tom, jestli se loď houpá nebo jestli pod ním vibruje naftový motor a burácejí vlny. Nevzbudila by mě určitě ani vlna tsunami. Jak jsem již zmínil, zážitků bylo opravdu mnoho. Mezi ty nejsilnější nepochybně patří například možnost sedět za kormidlem a ovládat kurz lodi bez pomoci vidící osoby. K dispozici jsme měli telefon s ozvučenou aplikací, která byla propojená s kompasem a s kormidlem a ohlašovala nám přesný kurz i vychýlení kormidla. Z ničeho nic jsem si připadal, jako bych se ocitl v nějaké počítačové hře a la virtuální simulátor plachetnice (třeba Eurosail?). Někdy bylo vše jednoduché a moře bylo klidné, někdy bylo potřeba trochu zápolit s větrem, který nás nejen nutil občas drkotat zuby a zahřívat se ovocným čajem či kávou z termosky. Ale hlavně nás zarputile tlačil na jednu stranu a bylo nutné najít to správné vychýlení, měnit jej ve vhodný čas a naučit se odhadnout, jak bude loď na naše pohyby reagovat. Zajímavé bylo také naše týmové manévrování s mnoha plachtami na lodi. Každý stál na svém stanovišti a měl za úkol starat se o něco jiného, napínat, povolovat a obkládat lana a podobně. Veškerá komunikace samozřejmě probíhala v polštině, což byla pro mě ještě další hodnota a výzva. Polská námořnická terminologie je složená z upravených anglických a německých výrazů, které bylo potřeba si osvojit. A to už vůbec nemluvím o „falešných přátelích“ mezi češtinou a polštinou. Statek, pokład a kibelek znamenají něco jiného, než co by se člověk mohl domnívat. A v neposlední řadě jsem si opravdu užil jeden z posledních dnů našeho dobrodružství, kdy se Neptun konečně rozhodl trochu si s námi pošpásovat a předvedl nám jednu menší mořskou bouři. Večeře, při které jsme si zrovna vyfasovali službu, probíhala tak, že ti odvážlivci, kteří se snažili nacpat nějaké jídlo do žaludku, pevně třímali vše, co bylo v jejich blízkosti na stolečku, ale i tak všechno a všichni tancovali ze strany na stranu. Trochu jsem se obával mořské nemoci, byl jsem ale zároveň i zvědavý a příjemně mě překvapilo, že jí vůbec netrpím. Tedy zatímco do trupu naší plachetnice narážely vlny a odevšad byla slyšet kakofonie padajícího nábytku a obsahu žaludků mých dávících se kolegů, já si potají mohl užívat, jak to s námi houpe, a telepaticky podporovat kamarádku, která spala v patře pode mnou. Při ohlédnutí zpět mě trochu mrzí, že jsem neměl čas podívat se na průzkumnou exkurzi do strojovny, kam nás opakovaně a nadšeně zval náš lodní mechanik. Někdo si ten čas našel a prý to bylo velice zajímavé. Co také musím hodnotit trochu negativně, byly technické problémy, které jsme měli po velkou část plavby. Jak jsem již zmínil, naše plachetnice už měla ledacos za sebou a myslím, že se to při plavbě trochu projevilo. Kvůli potížím s toaletami hned na začátku jsme museli vyplout o den později a trochu změnit původní itinerář. A bohužel i po zdánlivém opravení si s námi „kybelek“ párkrát krutě pošpásoval, na což někteří členové posádky pravděpodobně jen tak brzy nezapomenou – zdravím tímto našeho lodivoda. Naštěstí jsme se však během opravování před vyplutím nenudili a nacvičovali jsme dovednosti, které jsme později museli uplatnit na moři. Vše se nakonec vyřešilo a navzdory příležitostným komplikacím s hygienou, vytékajícím olejem z motoru a jiným nešvarům jsme vykonali osvěžující a zážitky nabitou plavbu. V Kalmaru jsme měli rovněž čas zmapovat město, nakoupit suvenýry a prohlédnout si tamní zámek. Opravdu to stálo za to a všem, které jsem svým popisem nezastrašil, kteří by si rádi vyzkoušeli něco nového a nebojí se okusit trochu hardcoru, vřele doporučuji se začít už teď seznamovat s polštinou a příští rok vyrazit. Jakub Blažek # NAPSALI JSTE NÁM: Návštěva muzea traktorů ve Skalné Chebské TyfloCentrum připravilo pro své klienty opět velmi zdařilý výlet, tentokrát do Muzea traktorů ve Skalné u Chebu. Nápad založit toto muzeum vznikl v roce 2007, kdy se tři místní držitelé historických traktorů zúčastnili v Edinburgu výstavy těchto základních pomocníků v zemědělství. Inspirováni touto výstavou tak založili v lednu 2008 místní TRAKTORCLUB, který dnes čítá na šest desítek těchto historických strojů. Některé z nich mají jejich majitelé přímo doma ve Skalné, v samotném muzeu jich najdete celkem 36. V obrovské hale je zde vystaveno, kromě těchto traktorů, i jednoduché hospodářské náčiní, používané v domácnosti, tak i větší zemědělské nástroje potřebné při práci na poli či na statku. Náš zážitkový den, kdy jsme si mnohé exponáty mohli prohlédnout prsty našich rukou, se uskutečnil v úterý 13. 9. 2022. Hned u vstupu jsme si mnozí připomněli pětadvaceti litrové hliníkové konve na mléko jak s gumovým poklopem, tak i s kovovou sponou. Poté jsme si prohlédli několik typů ručních odstředivek, sloužící pro oddělení mléka od smetany. Samozřejmě tu nechyběly ani prastaré máselnice. Opodál tu na nás čekaly troky na spařování pašíků při zabíjačce, vystaveny tu byly i staré kovové mlýnky na maso různých velikostí, a to včetně tzv. nabíječek pro výrobu klobás či jitrnic nebo jelítek. K vidění tu byly i prastaré dřevěné krouhače na zelí či řepu, oddělovač zrn od kukuřičných klasů, v těsném sousedství tu stál i ruční mlýnek na kukuřičný šrot. Vystaveny byly i kosy různých druhů, cepy k mlácení obilí, později postupně přecházející v mechanické mlátičky. K práci na poli tu měly své místo i různé řezačky obilí. Hmatem jsme si mohli také prohlédnout povříslo, které se používalo k ručnímu svazování snopů. Posléze jsme se dostali ke kultivátorům a pluhům, ale i další technice, tažené nejdříve koňmi, později traktory. K vidění tu byl také tzv. čert, který sloužil k vyorávání brambor – ten jsme dobře znali ze školních bramborových brigád! Doménou tohoto muzea jsou traktory, jak naší, tak i zahraniční výroby. Vystaveno je zde celkem 36 rozličných typů, stáří i technické vybavenosti. Nejstarším je tu americký traktor z roku 1928 s hladkými železnými koly vpředu, zadní měly kovové hroty pro snazší pohyb na poli. Později už byly traktory vybaveny gumovými pneumatikami, neustále modernizovány, pamatováno bylo i na vybavení a modernizaci kabiny traktoristy. Nás také velmi zaujal menší, tříkolový traktor, umožňující snazší otáčení na malém prostoru. Naše traktory vyráběla firma Zetor Brno, k vidění tu byly i malé, víceúčelové traktůrky z Agrostroje Prostějov, využívány jsou nejen malozemědělci, ale hlavně technickými službami měst pro letní i zimní údržbu ulic, chodníků nebo parků. K životu na venkově se dříve hojně využívalo motocyklů, a tak si zde můžete prohlédnout staré Jawy nebo Čezety různých kubatur. Mezi nimi jste mohli obdivovat i skútr či jednosedadlový motocykl, zvaný Pionýr. V přilehlých prostorách tu najdete také ukázky vybavení našich domácností z počátku 20. století až po dobu nedávno minulou. Spatřit tu můžete např. několik typů šlapacích šicích strojů, dřevěnou pračku či ždímačku na ruční pohon, chybět tu nesmí ani valcha! Později přicházejí na řadu elektrické pračky a ždímačky značky Perota či Romo Fulnek. Nechybí tu ani žehličky s otvorem na žhavé uhlíky, různé typy kuchyňských sporáků či pokojových kamen na uhlí. Součástí expozice je i nábytek obývacích pokojů včetně cívkových magnetofonů či televizorů padesátých a šedesátých let. Posoudit zde můžete i vybavení kuchyní, zastoupená starými prosklenými kredenci, pracovními stoly se škopky na mytí nádobí až po modernější, tzv. sektorové kuchyně. A teď ještě jeden bonbonek navrch. Oba členové TraktorClubu byli k nám nejen velmi vstřícní a ochotní, ale na samotný závěr této akce nám umožnili osobně si vyzkoušet řízení menšího traktoru. Náš traktor byl totiž vybaven možností dvojího řízení, tedy jak z kabiny traktoristy, tak i venkovním ovládacím zařízením, které jistil pracovník muzea. Posléze si naše výprava mohla vylézt na valník, který zapřáhli za traktor a odvezli i s námi na dobrý oběd do hospůdky „Pod komínem“, kde jsme náš skvělý zážitkový výlet zakončili. Emil Miklóš # Haptický model sloupu Nejsvětější trojice slavnostně odhalen! Ve středu 14. 9. 2022 jsme se společně s kolegyní Veronikou Dohnalovou zúčastnily za přítomnosti primátora Miroslava Žbánka, zhotovitele, sochaře a restaurátora Otakara Ručka, dalších pracovníků Magistrátu města Olomouce a členů pracovní skupiny projektu Bezbariérová Olomouc slavnostního odhalení haptického modelu sloupu Nejsvětější Trojice. Jeho zpracování navazuje na projekt TyfloCentra Olomouc Zpřístupnění olomouckých památek zrakově postiženým, v jehož rámci bylo zhotoveno již 7 modelů. A to budova radnice, chrám sv. Michala, chrám sv. Mořice, katedrála sv. Václava, chrám sv. Gorazda, Klášterní Hradisko a Bazilika navštívení Panny Marie. Haptický model je vyroben z kovu, epoxidové pryskyřice a dalších odolných materiálů. Proti dřívějším dřevěným modelům má mnohem víc detailů. Návštěvníci si jej mohou přijít prohlédnout nebo osahat do foyer v prvním patře radnice (od výtahu se dáte doprava, poté půjdete podél zdi rovně a cca po 10 metrech vlevo se model nachází). Zuzana Znojilová, pracovník odstraňování bariér # Podzimní Oblastní shromáždění nabídlo nová setkání Tak jako v minulosti, i letos proběhlo podzimní Oblastní shromáždění odbočky SONS Vsetín U mamulky ve Valašském Meziříčí. Programu se zúčastnilo téměř 70 členů. V první dopolední části shromáždění předsedkyně Ludmila Pavelková všechny srdečně přivítala, seznámila s programem a organizačními záležitostmi. Sociální pracovnice Kristýna Vaňková seznámila přítomné s nabízenými periodiky na rok 2023. Poté Radek Žalud krátce představil ozvučený mobilní telefon BlindShell Classic 2. Na představení pomůcky navázala Dagmar Filgasová, která krátce představila nově získané kompenzační pomůcky v rámci projektu IROP. Před přestávkou ještě seznámil přítomné s legislativními změnami vedoucí oddělení nepojistných dávek z ÚP Jakub Běťák. Dále krátce vyzval k opatrnosti před krádežemi a nebezpečnými e-maily a telefonáty preventista Městské policie Val. Meziříčí Pavel Kachtík. Ten zároveň pozval přítomné k seznámení a osahání pomůcek policejní výstroje (pistole, obušek, pouta a další pomůcky). V přestávce si zmíněné pomůcky mohli přítomní osahat a vyzkoušet, obdrželi od policie i drobné dárky. Po konzumaci malého občerstvení účastníci průběžně navštěvovali připravené stanoviště s avízovanými speciálními kompenzačními pomůckami pro osoby se ZP, dále si mohli zakoupit kalendáře na rok 2023, objednat a zaplatit si periodika časopisu ZORA na rok 2023 a individuálně se dotazovat R. Žaluda na mobilní telefon a J. Běťáka na konkrétní dotazy v oblasti legislativy. Po přestávce následovalo poděkování a předání kalendářů dobrovolníkům z řad našich členů za pomoc při sbírce Bílé pastelka. Před slavnostním obědem ještě L. Pavelková krátce zhodnotila uplynulé aktivity a seznámila s nadcházejícími aktivitami s tím, že podrobné informace obdrží členové v nejbližší době v připravovaném zpravodaji. D. Filgasová doplnila plánované aktivity a seznámila členy s možností požádat si o avízované kompenzační pomůcky. Dále upozornila na připravované změny v rámci dlouhodobé rekonstrukce autobusového a vlakového nádraží ve Vsetíně. Před společným obědem L. Pavelková uzavřela dopolední část poděkováním a popřála všem hodně zdraví. V odpolední části proběhlo losování bohaté tomboly. Zároveň si osoby se zrakovým postižením vyměňovaly zkušenosti z handicapovaného života a navazovaly nová přátelství. Zbývající část celodenní akce vyplnil R. Žalud svou velmi pestrou škálou písniček i ze svého repertoáru, kterou přítomní využili nejen k poslechu a zpěvu, ale i k tanci. Příjemné prostředí všechny okouzlilo. Při odchodu se děkovalo za hezky prožitý den a všichni se těší na další setkání. Ludmila Pavelková # BUDE VÁS ZAJÍMAT: 10 nejčastějších floskulí, které (ne)vědomě používáme Floskule neboli klišé, které zamořilo češtinu. Jazyk plný floskulí zaslechnete na ulici, objevují se i v tisku, běžně je používají politici, zkušení mluvčí, a dokonce i zkušení spisovatelé. Které z floskulí používáme nejčastěji? Autorkou výběru, který byl zveřejněn 6. 12. 2012, je Aneta Prozrová. 1. Je to o tom Tak tuhle floskuli zaslechnete snad všude. V televizních zprávách, v rozhlase, v novinách a v knihách. Zdá se mi, že oblíbenou vazbu „je to o tom“ používají snad všichni a všude. Častá je u politiků, učitelů, studentů, žáků… Tato moderní floskule k nám přišla z angličtiny (velmi hojně používané „about“). „Ten film byl o tom, že…“, „Studium gymnázia je o snaze a píli…“, „Jeho život byl o neustálém boji proti zákeřné nemoci…“. Typické příklady vět, které byste neměli nikdy vyslovit ani napsat. Za prvé: Zní otřesně. A za druhé: Tohle není čeština. 2. Údajně Další slovíčko, které slýcháme dnes a denně, především v médiích. V českém tisku ho najdeme velice často, ale téměř nikdy nedává smysl a mnohdy význam věty úplně pozmění. Ukázkovým příkladem je věta, která vyšla v Lidových novinách: „Městský soud v Praze potrestal Milana Šrejbra za obchody s cennými papíry, kterými údajně nezákonně obohatil o více než 13 milionů korun svoji společnost…“ (LN, 25. 9. 2001). Jak takové větě rozumět? Byl tedy Milan Šrejber potrestán za něco, co je pouze údajné, tedy ne skutečné? Byl snad odsouzen za neprokázané provinění? Jistěže ne. Jen autor článku se nechal ovlivnit touto populární floskulí a použil ji úplně automaticky a bez rozmyslu. 3. Nicméně Tato floskule se objevuje zejména v projevu mluveném. Zní tak nějak nevšedněji a mluvčímu dodává na důležitosti. Někteří mluvčí jsou dokonce schopni opakovat ji neustále dokola, v každé větě. „Nicméně“ nezapomínejte, že místo moderního „nicméně“ existuje ještě staré dobré „ale“. Použít můžete spoustu dalších výrazů, jako jsou „ovšem“, „avšak“, „jenže“ nebo „přesto“. 4. Apod., aj., atd. A podobně, a jinak, a tak dál neboli et cetera, výraz, který pochází z latiny. Uplatní se zejména při proslovu, kdy mluvčí nechce své posluchače nudit dlouhým vyprávěním a potřebuje ho zkrátit. Tedy uplatňoval se. Dnes už spíše nahrazuje větičku „A dál už nevím.“ Hezkým příkladem může být věta: „Karel Čapek psal povídky, sloupky, divadelní hry, a tak dál.“ 5. Přišlo mi Tato floskule pochází z němčiny. Můžete říct, že „přišel váš kamarád“, ale že vám něco „přišlo zajímavé“, byste říkat neměli. S jeho použitím se často setkáváme při nějakém hodnocení, ovšem někdy ho lze dokonce spatřit i v recenzích psaných novináři! Přitom se dá snadno nahradit jiným výrazem. Například: „Zdálo se mi“, „měl jsem dojem“, „působilo to na mě“ nebo popřípadě „připadalo mi“. 6. Prostě „Prostě“ je takové kouzelné slovíčko, po kterém každý z nás moc rád sáhne, když mu zrovna dojdou ta správná slova a on „prostě musí něco říct rychle a prostě“. V horším případě ho člověk strká všude možně a způsobí tak některým citlivějším posluchačům silnou alergii. Proč si s tím „prostě“ někteří neumějí dát pokoj? Odpověď je prostá. „Prostě“ je prostě hrozně pohodlné a o jeho použití nemusíte až zas tak moc přemýšlet. 7. Jako Velký kamarád slova „prostě“, „jakože“ a „takže“. Krásné vycpávkové slovíčko, které používáme (zejména dnešní mládež) už téměř ze zvyku. Stačí si dělat čárky u proslovu průměrného školáka ze základky a vsaďte se, že možná takových „jako“ napočítáte přes padesátku. Nebo se stačí zaposlouchat někdy v metru a nestačíte se divit. „Jak se teď máš jako?“ ptá se nějaký kluk svého kamaráda, který mu vzápětí odpovídá: „Jo jako, mám se dobře, jako jde to, víš co,“ říká, „je to jako dobrý, ale jako mohlo by to bejt lepší.“ 8. Fakt dobrý „Ten film je fakt dobrej.“ Proč to říkat složitě, když na to máme moderní výraz, který ovládá svět. Dokonce i v Americe můžete slyšet podobný, velice oblíbený výraz: „It is fucking perfect.“ 9. Vydejchat Další oblíbený výraz některých teenagerů. „Já to prostě nevydejchal,“ povídá mi jednou kamarád, když mluvil o jedné své děsivé příhodě. Nejspíš v té chvíli ani netušil, že použil za sebou ty dvě nejhorší floskule. V tu chvíli mi bylo tak nějak na omdlení. Asi jsem to nevydejchala natolik, že jsem musela začít rychle zhluboka dejchat a vydejchala si z toho všechen okolní vzduch. 10. Aby Klišé, které vídáme dost často hlavně u projevů novinářů. Jeden z typických příkladů uvádí ve svém slovníku floskulí Vladimír Just: „Pan XY v létě dostavěl domek za několik milionů, aby mu ho celý smetla voda.“ Copak pan XY stavěl domek za tím účelem, aby si ho posléze nechal zničit záplavami? Tady už to autor článku moc dobře nedomyslel… V článku byly použity některé příklady ze Slovníku floskulí, jehož autorem je Vladimír Just. # ZDRAVÍ: Co jsou a jak působí antioxidanty? Naše tělo je poskládáno z velkých molekul bílkovin, tuků, nebo DNA. Aby správně fungovalo, potřebuje si udržet stálou teplotu, krevní tlak, musí se hýbat, zpracovávat potravu apod. Proto v něm probíhají stovky chemických reakcí. Při nich se ovšem z některých látek stávají takzvané volné radikály, které reagují s dalšími látkami i strukturami buněk, a mohou je poškodit. Zdravý organismus se samozřejmě umí takovému poškozování účinně bránit. Přitom využívá látky zvané antioxidanty, které volné radikály neutralizují. Většina z nich má též protizánětlivé účinky, udržuje pružnost tkání apod. Zdravé tělo dokáže též udržovat množství antioxidantů a volných radikálů v rovnováze. Proč? Protože volné radikály nejsou vždy „jen zlé“. Například buňky imunitního systému je využívají k hubení virů a bakterií, které jsou původci infekčních chorob. Pokud ovšem počet volných radikálů dlouhodobě převyšuje počet antioxidantů, může vzniknout stav nazývaný oxidační stres. Ten urychluje stárnutí organismu, a vede ke vzniku kardiovaskulárních onemocnění, i některých druhů rakoviny. Jak může oxidační stres vzniknout? Obvykle následkem kouření, konzumace alkoholu a nezdravé stravy, i vlivem infekcí, vysoké hladiny cukru v krvi, nedostatku kyslíku, přílišného slunění, nebo znečištěného životního prostředí. Kde lze antioxidanty nalézt? Ve všech potravinách, včetně masa a ryb. Mnohem více je jich ale v potravinách rostlinného původu, jako je bobulovité ovoce, hroznové víno, citrusy, zelený čaj, káva nebo hořká čokoláda. Antioxidanty prodlužují i trvanlivost potravin, a proto se používají jako konzervanty. A které hlavní antioxidanty přijímáme v potravě? Ve vodě rozpustný vitamín C, v tuku rozpustný vitamín E, a rostlinné látky zvané flavonoidy. Možná jste už slyšeli o anthokyanech v borůvkách, rutinu v pohance, kurkuminu z koření kurkumy nebo oleocanthalu z panenského olivového oleje. Antioxidanty lze přijímat i v potravních doplňcích. Pamatujte však, že více neznamená vždy lépe. Vysoké dávky antioxidantů mohou totiž důsledky oxidačního stresu i zhoršit. Výhodnější je tak určitě zdravá rostlinná strava. Například vitamín C spolu s flavonoidem citrínem obsaženým v citrusech působí mnohem komplexněji než izolovaný vitamín v tabletě. Jiří Petr zdroj: cs.medlicker.com, zdravi.euro.cz # Co si představit pod pojmem liposukce? Jde o zákrok určený k odsátí tuku z břicha, podbradku, paží, hýždí, boků, vnitřních stehen apod. Je vhodná pro lidi, kterým se, zpravidla vlivem dědičnosti, nahromadil tuk v uvedených oblastech, a nelze ho odstranit dietou ani pohybem. Naopak lidem, kteří trpí obezitou, lékař redukční dietu a pravidelný pohyb doporučí jako první opatření. Jak se liposukce provádí? Lékař provede drobný řez na kůži a připojí k němu kovovou trubici. V ní vytvořený podtlak nasaje částice tuku a oddělí je od těla. Na druhé straně trubice je sběrná nádoba. Dnes se využívá i liposukce ultrazvuková. Při ní lékař vyvíjí na tukovou tkáň tlak zvnějšku, a když tukové buňky popraskají, odsaje jejich obsah. Novou metodou je i liposukce laserová, která více cílí na tukové buňky a šetří cévy, nervová zakončení a ostatní tkáně. Zákrok obvykle trvá jednu až tři hodiny, díky místnímu znecitlivění je bezbolestný. Během jedné liposukce lze odsát nejvíce 2500 ml tuku. Na místech, kde byly tukové buňky odsáty, se kůže přizpůsobuje novému povrchu těla, a její vzhled závisí na jejím typu, stáří a elasticitě. Zákrok se proto doporučuje podstoupit spíše v mladším věku, kdy je kůže elastičtější. V pozdějším věku se zvyšuje riziko kožních nerovností, celulitidy a povolené kůže. Výsledky liposukce jsou dlouhodobé, pokud si udržíte tělesnou hmotnost. Když lékař tukové buňky, například z břicha, odstraní, už se tam sice nevytvoří nové, ale ty, které zůstaly, mohou další tuk do sebe nabírat a zvyšovat svůj objem. Navíc, pokud přiberete, může se změnit rozložení tuku na těle. Lékař vám například odstraní podbradek, ale tuk se vlivem vyššího příjmu kalorií začne hromadit v oblasti břicha a stehen. Jako každá operace, má i liposukce svá rizika. Nejsou sice častá, ale jsou tím vyšší, čím více tukových buněk a ploch je odsáto. Patří k nim krvácení nebo naopak poruchy srážlivosti krve, ucpání drobných i větších cévek tukem, infekce zanesené do operační rány, hromadění tekutin, reakce na anestezii nebo poškození nervů, cév a svalů. Největší problém obvykle představují nerovnosti kůže. S pomocí masáží a dalších metod fyzioterapie se však dají i ony více či méně korigovat. Jiří Petr Zdroje: medicalinstitut.cz, surgalclinic.cz # Léčí. Omlazuje. Zkrášluje Jde o látku, která se v našem těle vyskytuje přirozeně. Nejvíce je jí v kůži, kloubech, pojivových tkáních a očích. Zadržuje vodu, a díky tomu jsou tyto orgány vlhké a promazané. Většina z nás si s vyslovením jejího názvu představí hlavně výplně vrásek a krémy na omlazení pleti. Mluvíme o kyselině hyaluronové. Až polovinu jejího množství najdeme v kůži, kde má za úkol udržovat její strukturu a vzhled. Stárnutí, UV záření, tabákový kouř či znečištěné ovzduší ale může její množství snižovat. Tomu se lze částečně bránit užíváním doplňků stravy. Studie dokazují, že 120 až 240 mg kyseliny hyaluronové denně po dobu alespoň jednoho měsíce zvyšuje vlhkost pokožky, zpomaluje tvorbu vrásek a vyhlazuje pleť. Někteří lékaři proto doporučují její užívání jako prevenci stárnutí pleti už od 25 let. Aplikace krémů či gelů pak může redukovat kožní zarudnutí i příznaky dermatitidy. V kloubech promazává kyselina hyaluronová prostor mezi hlavicí a pouzdrem, a brání jejich obrušování. Studie na laboratorních zvířatech zjistily, že může dokonce zpomalovat odbourávání kostí. Denní užívání výše uvedených doplňků po dobu alespoň dva měsíce je tak prospěšné pro pacienty trpící artrózou i osteoporózou. Látku lze aplikovat přímo do kloubu, nebo kombinovat tablety a injekce. Syndromem suchého oka dnes trpí každý sedmý dospělý. Oční kapky s obsahem 0,2 až 0,4 % kyseliny hyaluronové přiměřeně zvlhčují oči, zlepšují jejich celkové zdraví a zmírňují zánět. Tato látka přispívá i v boji proti onemocnění dásní, urychluje hojení ran po operaci zubů, i vředů v ústech. V estetické medicíně se kyselina hyaluronová používá injekčně k výplni vrásek, zvětšení rtů, modelaci brady, tváří, lícních kostí, vyrovnání nosu, odstranění kruhů pod očima, pokleslých koutků, omlazení krku a dekoltu, i k výplni intimních partií. Ošetření trvá pár minut, a obvykle není nutné lokální umrtvení pokožky. Výjimkou je výplň rtů, kdy lékař použije znecitlivující krém. Při aplikaci jehlou dochází i ke stimulaci přirozeného kolagenu, a účinek se zvyšuje. Efekt je patrný prakticky ihned po aplikaci, celkový výsledek se pak dostavuje po zhruba 14 dnech, a vydrží 6 až 18 měsíců. Jako tělu přirozená je kyselina hyaluronová považována za bezpečnou látku. Doplňky stravy může užívat většina lidí. Ošetření jehlou by ale neměly absolvovat těhotné a kojící ženy, ani pacienti trpící rakovinou, autoimunitní nebo infekční chorobou. Abyste si výplň neposunuli, ošetřené místo několik hodin nemasírujte, ani nenamáhejte, a týden nenavštěvujte kosmetické procedury, masáže ani stomatologa. Jde sice jen o minimální zásah do organismu, ale i tento zákrok může mít své nežádoucí účinky. Ty se objevují hlavně u injekcí, a jsou spojovány spíše s jejich aplikací než se samotnou účinnou látkou. K těm běžným patří zarudnutí, otok, modřina, nebo zvýšená citlivost v v místě vpichu. méně často se může objevit opar, zatvrdnutí tkáně, infekce, alergické reakce nebo hnisavé ranky. Jiří Petr Zdroje: estheticon.cz, zdravi.euro.cz # INZERCE 42 letý nevidomý svobodný muž z Karviné hledá kamarádku / přítelkyni na seznámení. Věk mezi 30 – 50 lety. Dítě ani zrakové postižení není překážkou. Také vzdálenost nerozhoduje. V případě zájmu pošlete SMS nebo volejte na mobil 731 883 107. Ať každý den stojí za to. *.* # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 22, listopad 2022 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektorka: Daniela Thampy Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Kateřina Rovenská Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné v roce 2022 činí 96 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.