ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 21, listopad 2022 Obsah: ÚVODEM Svátky a narozeniny STALO SE Přehledně Nevidomí esperantisté na světovém kongresu BÍLÁ PASTELKA 2022 Bílá pastelka otvírá dveře Sbírkové dny jsou za námi, sbírka trvá POZVÁNKA Koncert ve Španělském sále TAKOVÍ JSME BYLI SONS a odstraňování bariér – 7. část LIDÉ KOLEM NÁS Když mě něco pálí, snažím se to řešit (Aleš Klabouch) ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 11/22 REPORTÁŽ Dobrá firma pomůže, když je třeba NAPSALI JSTE NÁM Výstava českých korunovačních klenotů v Chebu ZDRAVÍ Abraze rohovky je nejčastějším poraněním oka INZERCE # ÚVODEM: Svátky a narozeniny Mluvená čeština nerozeznává svátek nějaké osoby od svátku státního či církevního. Má ale množné číslo – „svátky“ nebo „Svátky“ právě pro ty NEJ. Vánoce, Velikonoce, ale třeba i patrona sv. Václava nebo Den státnosti. To jsou Svátky a každý se těší, že bude volno. Jen menší část populace si vzpomene na původní smysl. Letos o svátku sv. Václava mě pobavila hláška z Facebooku, která oblétla zemi – otázka udivené majitelky účtu „Nevíte, co se stalo v Kauflandu? Je tam zavřeno a tma..!“ Asi nejvtipnější byla jedna z promptních odpovědí „V Kauflandu nic, ale ve Staré Boleslavi u kostela roku 935 zabili Václava.“ Ale to jen tak na okraj a spíše na téma obecné vzdělanosti a povědomí o sobě a historii. Asi velký díl Češek a Čechů stále ještě nosí jména tradiční, která jsou zhusta také jmény svatých – nezřídka jsme si je přinesli na svět díky datu svého narození. A ti z nás, jichž se to týká, mají zároveň to štěstí, že mají i vlastní venkovské pouti (Vavřinecká, Mariánská, Svatováclavská a spousta dalších), to podle toho, jakému ze svatých je zasvěcený „náš“ kostel. Narozeniny jsou ošemetnější. Nejen že u žen a dívek řádka narozenin zhusta končí mnoho desítek let před jejich oficiálním datem úmrtí, případně se stejné desítky let recykluje jejich pořadová číslovka. Ono to začíná už i u pánů, kteří se rozpakují sdělit skutečné datum... Naopak se můžeme setkat třeba v pražské MHD se speciálními spory – „víte, kolik je mi let!?“ „no, kolik asi, rozhodně méně než mně!“! Většinou se odehrávají mezi dvěma až třemi seniory nad jediným volným sedadlem. Nikdy člověk dopředu neví, zda se blahopřáním ke konkrétním Xtým narozeninám zavděčí, nebo naopak upadne v nemilost. Ale spor o to, co je důležitější, zda svátek nebo narozeniny, se táhne stále jako červená nit kdejakou diskusí. Podle mnohých, včetně mne, jsou narozeniny svátek více těch, které dotyčnou – dotyčného na svět přivedli a nikoli onoho přivedeného. Nebyla to jeho zásluha. Leč i protiargument má svou váhu – jméno jsme si také (skoro) nikdo nedal sám… Na to většinou opáčím, že sice nikoli, ale to jméno je jedním ze silných faktorů, které nás formují a ovlivňují po celý život. Něco jiného se vyvine z holčičky, na kterou od dětství volají Maruško, Mařenko nebo Marjánko (další mazlivé podoby si doplňte sami), než z té, která slyší jen Mařeno, nebo i něco horšího. A dosaďte si další formující tvary našich jmen. Navíc narozeniny jsou mnohem intimnější oslavou, než jmeniny – třeba Pepíci by mohli vyprávět. Tohle téma v sobě nosím už dlouho, možná někdy napíšu i něco delšího než úvodník, ale zatím mi dovolte jeden citát – tuším opět ze sociálních sítí: kdyby ta paní pojmenovala svou levou nohu Vánoce a pravou Silvestr, nejraději bych ji navštívil mezi svátky. To není ze mě, já to jen slyšel. Ale podělit se musím. Hezké chvilky se Zorou za sebe i redakci přeje Václav Senjuk # STALO SE: Přehledně Mnozí z nás jsme ještě plni dojmů z 29. ročníku TyfloArtu. Už jsme i přepočítali hrsti nejen drobných z 23. ročníku sbírky Bílá pastelka. Všimli jste si, že už končí říjen a že už slavíme 104. výročí vzniku republiky? Letos 31. 10. uplyne také 130 let od okamžiku, kdy ve Velké Británii poprvé vyšel ucelený soubor povídek "Dobrodružství Sherlocka Holmese". První příběh napsal lékař Arthur Conan Doyle v roce 1886 a publikoval ho v časopise. Do konce svého života pak napsal celkem 56 povídek a 4 romány s tímto hlavním hrdinou. Z „Tyflopedického lexikonu jmenného“ od Josefa Smýkala si představme dvě zajímavé osobnosti. 12. 10. 1844 zemřel nevidomý maďarský učitel pešťského ústavu pro nevidomé, překladatel a vynálezce stroje na vrtání artéských studní Gabriel Hertelendy. A o 88 let a 13 dnů později, 25. 10. 1932 zemřel německý tyfloped a tyflotechnik Franz Hinze. Vynalezl sázecí stroj pro Braillovo písmo, čímž velmi usnadnil a zlevnil výrobu braillských tiskovin. Co se dělo v oblastních odbočkách? Dnes je projedeme ze západu na východ. Pražské KC Vrchlická zve členy SONS na pravidelné plavání. Koná se každý čtvrtek od 13:00 do 15:00 hodin v bazénu Motorlet, Radlická 298/105, Praha 5. Zájemci se mohou hlásit na e-mailech machackova@sons.cz nebo novotny@sons.cz. Členové SONS neplatí vstupné. Pozor, průvodcovská služba není zajištěna. Karel Novotný z KC Vrchlická informoval o nevšedním koncertu nevidomého harmonikáře Mária Biháriho, který se uskutečnil v pražské klubovně SONS, Krakovská 21, dne 27. 9. Členové OO Benešov uskutečnili 22. 9. celodenní výlet do centra Kutné Hory, kde navštívili Chrám svaté Barbory, a poté ještě zámek Kačina. Členové OO Semily navštívili 13. 10. rozhlednu a muzeum psacích strojů v Roprachticích. 20. 10 odjeli na prohlídku do pražského Národního muzea a 26. 10. na výlet do Rokytnice nad Jizerou, kde si u Jirky v rámci sebeobsluhy ukuchtili „sejkory“. Přitom vyhodnotili a uzavřeli letošní letní sezonu a zahájili tu zimní. Rozloučení s létem a přivítání podzimu proběhlo i v Náchodě. Členové zdejší OO se sešli v romantickém údolí Bělovse s předsedkyní Sdružení zdravotně postižených v Náchodě a správcovou místního kempu Olgou Fruhaufovou. Povídala jim, jak často prochází podzimním sídlištěm a vidí za okny smutné tváře osamělých lidí, kterým je třeba pomoci. Poté zapraskal oheň a klobásky se rozvíjely do hnědých růžiček. Nechyběl tradiční závin paní Věry, buchty a koláče. Finanční dar na občerstvení poskytla nevidomá Lýdie Strbíková. Zlatým hřebem byla hudba. Na harmoniku zahrál Oldřich Hejda. A pojďme na Moravu. Členové OO Kroměříž nezahálejí. Na kurzu Braillova bodopisu se věnovali nácviku znaků D a Ď. Znaků přibývá, a tak je čtení a psaní stále náročnější. Už ale dokáží psát složitější věty i krátké příběhy. Na kreativním dopoledni pak k práci použili květináče a vyzkoušeli si základní vzory pletení. Kroměřížští podnikli i celodenní výlet do Aqualandu Moravia. Tady si dopřáli plavání, bublinky, termální vodu, skupinové cvičení a odpočinek v relaxačních bazénech. Vhod přišel i dobrý oběd, káva a sladká tečka. A v Kroměříži nechyběla ani kultura v podobě „Neslýchaně zábavného večera“. Zahájily ho děti ze zdejší taneční skupiny D-MUSIC. Pozvání přijali bubeník Hanz Sedlář, skupina Karel Gott revival, Bohuš Matuš, Petr Jablonský, Jitka Zelenková a Janek Ledecký. Večerem provázel moderátor Aleš Cibulka. Skupina HANS DANCE tlumočila celý večer do znakového jazyka. Jedenáct členů OO Kyjov se spolu s dalšími dvaceti lidmi rozpohybovalo u olympijské vatry, a v rámci akce „Chrlická žaba“ se účastnili několika soutěží. Disciplín bylo dost, aby si, s ohledem na šikovnost, důvtip a fyzickou zdatnost, vybral každý. Hod oštěpem, koulí, trefa na branku či jízda na kole duplex, chůze v přímém směru či procházka bludištěm. Aby bylo vše spravedlivé, soutěžilo se s klapkami na očích. Kromě sportu se i hrálo a tancovalo. Kyjovští se vydali i na výlet po stopách soch města Hodonína. Komentovanou prohlídku začali na nádvoří Masarykova muzea, kde jsou vzácné historické sochy, které by na původním místě zřejmě zanikly. A nemuseli vůbec chodit daleko. Co obdivovat totiž bylo doslova na každém kroku. I čaj dovede dobře naladit, jak ukazuje reportáž Ludmily Pavelkové z OO Vsetín. Příjemná atmosféra vládla 22. 9. v Městské knihovně ve Valašském Meziříčí. Učitel hudby, hudebník a skladatel Petr Bazala se věnuje významu, přípravě a ochutnávce čajů. Ředitelka knihovny Zdeňka Smahlová zapůjčila nádobí a pomohla při podávání čajů. V útulném prostředí pak přítomní sdíleli své chutě a vůně. Petr pobavil, přípravu čaje doplnil humornými povídkami, nabídl svou knihu básní „Zvu tě do mého srdce“, a představil plakát s pozváním na klavírní koncert „Viděno srdcem“. Ten se pak uskutečnil v rámci celostátní sbírky Bílá pastelka v kavárně Moravské gobelínové manufaktury ve Valašském Meziříčí dne 10. 10. od 10 hod. A nakonec zavítáme do Opavy. Zdejší OO přináší opět několik zajímavých reportáží. Poslechněte si třeba jubilejní padesátý podcast Rande naslepo, který je zaměřen na přístupnost volnočasových aktivit nevidomým a slabozrakým. Zatímco svět přecházel z tlačítkových telefonů na dotykové, Jan Šimík se před lety rozhodl vydat se opačným směrem. Měl k tomu důvod – odezvu od svých zákazníků. Dnes jeho pražská firma Matapo prodává telefony pod značkou BlindShell už do více než šedesáti zemí světa. V posledních letech se firma navíc třikrát prosadila do žebříčku nejrychleji rostoucích technologických společností střední a východní Evropy. Český trh s audio knížkami není velký. Ovšem právě tato skutečnost pomohla Jakubu Kamberskému k jeho pracovní pozici, kontrole audioknih. Nejdříve na ně psal recenze, čehož si všimli vydavatelé. Náplní jeho práce je dnes hledat přeřeknutí, dlouhé pauzy, výslovnost zahraničních jmen i chyby v překladu. Více na radiozet.cz. Václav Červenka je nevidomý masér. Dlouho chodil jen s bílou holí, ale časem si pořídil vodicího psa. Vztah k vnímavému zvířeti mu změnil život a on se rozhodl, že bude vyprávět svůj životní příběh ostatním lidem. Prostřednictvím přednášek, fotografií a videí. Více se dozvíte na mostecky.denik.cz. Lidé v Českých Budějovicích mohli vystoupat po 225 schodech na ochoz zdejší Černé věže, nasadit si speciální brýle, které simulují různé oční vady, a rozhlédnout se s nimi do krajiny. Tím podpořili Společnost pro ranou péči a přispěli na pomůcky dětem se závažným postižením zraku. Akce „Zabrejli s námi z Černé věže“ přilákala stovky lidí. Více se dočtete na budejovice.rozhlas.cz. Antonín Vraný # Nevidomí esperantisté na světovém kongresu Ve dnech 23. až 25. září se uskutečnil virtuální kongres celosvětové organizace nevidomých esperantistů na platformě ZOOM. Tématem tohoto kongresu byl „Význam hudby v životě zrakově postižených“. Během kongresu zazněla řada přednášek na toto téma s ukázkami hudby všech žánrů z mnoha zemí. Zajímavý byl také umělecký večer s řadou pozoruhodných příspěvků samotných účastníků, kteří hráli, zpívali a přednášeli poezii. Samozřejmě nechyběly diskuse a výměna zkušeností i přátelské popovídání lidí, kteří se často dlouhá léta znají. K programu přispělo 21 účastníků. Celý kongres byl přenášen prostřednictvím internetového rádia a svou přítomnost ohlásilo 50 posluchačů ze zemí od Japonska a Jižní Koreje až po Ameriku. Jiří Jelínek, sekretář LIBE „Ligo Internacia de Blindaj Esperantistoj“ # BÍLÁ PASTELKA 2022: Bílá pastelka otvírá dveře Všichni moc dobře víme, jak Bílá pastelka pomáhá zrakově postiženým v jejich těžké situaci. Nejedna lupa, mluvící telefon, nemluvící vodicí pes či rada na právním oddělení SONS je pomyslné otevření dveří, ke zvládnutí zrakového hendikepu. Já chci však mluvit o jiném, a to skutečném otevření dveří. Cestou na rekondici do Sezimova Ústí jsme se zastavili v Mladé Vožici. Po nezbytné zmrzlině jsme vyrazili na prohlídku města. Cíl byl jasný: kostel nanebevzetí Panny Marie, který byl vystavěn na základech zbouraného královského hradu. Krásnou křížovou cestou stoupáme výš a výš a už se těšíme na prohlídku kostela a na vyhlídku na Vožici shora. To jsme však netušili, že kostel je zamčený a z prohlídky kvůli vzrostlým stromům také nic nebude. Když jsme byli asi tak v polovině cesty, potkali jsme starší vitální dámu. „Vy se jdete podívat do kostela“, než jsme stačili říci, že ano, dozvěděli jsme se, že je zamčený a že se otvírá jen výjimečně. Než jsme stačili zesmutnit, objevil se v rukách té dámy ohromný klíč od vrat kostela. „Kostel si prohlídněte a koukněte se i na balkón“. Ještě jsme stále nechápali, co se to vlastně děje a už jsme drželi klíč v rukách my. „Až se budete vracet, tak se stavte za náměstím na faře, tam mi klíč vrátíte“. Nejspíš jsme vypadali dost překvapeni, a tak se „klíčnice“ dala do vysvětlování: „Když někdo nosí tričko Bílé pastelky, tak se mu nemusím bát svěřit klíč od kostela“. Vykoktali jsme poděkování a až ke kostelu jsme nepromluvili. Kostel je moc krásný a je vyzdoben originálními poděkováními dětí Ježíškovi. Jeden z nich jsem si zapamatoval: „Za bratříčka ti Ježíšku děkuji, ale já si přál pejska“. Budete-li si však chtít přečíst i další vzkazy, musíte si najít, kdy je kostel otevřen nebo si vzít tričko Bílé pastelky a doufat, že potkáte … hodnou babičku. Na tento příběh jsem si vzpomněl teď, když jsme stáli v tričku s Bílou pastelkou a dostávali jednu „třicetikorunu“ za druhou, a to za žlutou, modrou, červenou, zelenou a především bílou pastelku. Ukázalo se, že Bílá pastelka kromě dveří od kostela otevírá i lidská srdce. Děkuji všem, kteří přispěli Karel Novotný # Sbírkové dny jsou za námi, sbírka trvá Chtěli jsme psát o třech dnech sbírky Bílá pastelka. Byli jsme na Koncertě pro bílou pastelku, máme fotografie naší nejelitnější sbírkové dvojice (prezident a výkonná ředitelka) i z dění u stánku na Václavském náměstí. Podrobnosti – počty dvojic a hlavně vybraná částka – nejsou ještě známé, ale termín uzávěrky je nemilosrdný. Takže až příště. Ale hlavně – přechozí článek Karla Novotného řekne – jak soudíme – více než pět stránek reportáže. Samozřejmě se i redakce připojuje k díkům všem, kteří přispěli. Pro naše čtenáře to nejspíš není novinka, ale přesto upozorňujeme, že sbírka pro Bílou pastelku třemi sbírkovými dny v ulicích neskončila – trvá stále. Další formou sbírky Bílá pastelka jsou finance sesbírané z malých a velkých kasiček s maketami vodicích psů, které lze potkat na různých místech po celé České republice. Například v obchodech s potravinami, aquaparcích, na poštách a dalších místech. Na stojanu psí kasičky naleznete i platební QR kód, díky kterému můžete udělat dobrý skutek, i když u sebe právě nemáte drobné mince. Lze nás tak podpořit celoročně prakticky kdekoli. Bližší informace na webu bilapastelka.cz. VS # Pozvánka do Španělského sálu Pražského hradu SONS ČR zve na 27. slavnostní koncert u příležitosti Mezinárodního dne zdravotně postižených. Již tradiční koncert nevidomých sólistů, tentokrát za doprovodu Karlovarského symfonického orchestru, bude řídit dirigent Ondřej Vrabec, sólisty budou Ráchel Skleničková (klavír) a Milan Arner (klarinet). Koncert proběhne 3. prosince 2022 od 19.30 h ve Španělském sále Pražského hradu. Před zahájením koncertu bude předána Cena ministra zdravotnictví za práci ve prospěch zdravotně postižených občanů a Cena ministra zdravotnictví za rozvoj zdravotně sociální péče. Kromě skvělého hudebního zážitku se můžete těšit i na číši vína z vinařství Vinselekt Michlovský podávanou v Rothmayerově sále. Na setkání se těší Mgr. Luboš Zajíc, prezident Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, z. s. # Z REDAKCE: Detektivka zvaná předplatné Rok se s rokem sešel a máme tu opět období objednávek periodik na příští rok. I když v redakci máme detektivky rádi, chtěli bychom Vás i letos požádat o pomoc při zasílání plateb. Jedná se hlavně o slavné a populární platby složenkami. Do poznámky k platbě, v případě, že je to možné, prosíme o uvedení jména odběratele a kódy objednaných časopisů oddělených čárkami. V případě, že to není možné, uveďte alespoň jako variabilní symbol kódy objednávaných časopisů dohromady a odesílatele platby vaše jméno, ideálně bez diakritiky. V případě, že ani toto není možné, prosíme o zaslání e-mailu s Vaší objednávkou a my už si platbu spárujeme. Jako první záhadu tento rok máme platbu složenkou ze dne 21. 9. 2022. Víme, že nějaká paní Kateřina si předplatila flash komplet, příjmení ale nebylo uvedeno. V případě, že si tuto informaci daná paní Kateřina přečte, prosím, zavolejte nám do redakce nebo napište e-mail, že jste si časopis objednala právě vy. Budeme doufat, že společnými silami tyto záhadné platby rozluštíme. Vaše redakce # NOVÁ SLUŽBA SONS: Nabídka tisku v Braillově písmu pro zrakově postižené i širokou veřejnost V SONS jsme i díky podpoře sbírky Světluška mohli obnovit a rozšířit službu braillského tisku. Lidem se zrakovým postižením vytiskneme při dodržení určitých množstevních limitů potřebné texty zdarma a klientům bez zrakového postižení, různým institucím a organizacím za úplatu dle ceníku. Na jakých zakázkách běžně pracujeme? Některé restaurace či hotely chtějí svým zrakově postiženým hostům nabídnout přístupné jídelní lístky, kulturní instituce zase v Braillově písmu poskytují informace o probíhajících akcích, které jsou vhodné i pro nevidomé. Občas se na nás obracejí i státní úřady, když chtějí s nevidomým občanem zajistit přístupnou úřední korespondenci. Sami zrakově postižení si často potřebují tisknout materiály ke studiu cizích jazyků nebo třeba poznámky k prezentacím či přednáškám. V bodovém písmu tiskneme i vizitky, diplomy na sportovní akce, vytvářeli jsme už ale také svatební oznámení s braillským potiskem. Jak službu poptat? Ozvěte se na telefon 221 462 487 nebo na braill-tisk@sons.cz. Odpovědná pracovnice s vámi domluví vše potřebné a zakázku předá kolegovi, se kterým dořešíte případné technické detaily. Podrobné informace o službě najdete na www.sons.cz/braillovopismo. Věříme, že tato služba napomůže tomu, aby se Braillovo písmo, které je pro nevidomé v mnoha ohledech stále nenahraditelné, mohlo používat všude, kde je ho třeba. Tým SONS ČR, Praha # TAKOVÍ JSME BYLI: SONS a odstraňování bariér – 7. část - Evropská unie nevidomých a bariéry Jak již bylo řečeno, spolek nevidomých a slabozrakých s působností na celém území ČR – tedy SONS – mimo jiné usiloval o úpravy veřejných prostranství, podmínek ve veřejné dopravě a o další, aby jejich užívání bylo co nejsamostatnější. Koncem devadesátých let byla tato aktivita již natolik systematická a zprofesionalizovaná, že vedla k prosazení do základní legislativy, tedy až do zákonů a jejich prováděcích předpisů, o technických předpisech ani nemluvě. Konkrétní zavádění v praxi bylo také popsáno. Zřejmě to probudilo zájem zrakově postižených v sousedních státech. Byl to pravděpodobně jeden z důvodů, proč se valná hromada Evropské unie nevidomých (EBU) konala v roce 1999 v Praze. Nemohu si ani nyní odpustit historku, která situaci ilustruje – už poslední. Královský národní institut pro nevidomé (Royal National Institute of Blind People – RNIB) uzavřel koncem devadesátých let min. století neúspěšný projekt – vývoj podobných zařízení, jako už v té době u nás živelně se šířící dálkově aktivované akustické majáky. O tento projekt, zkoušený v londýnském a pařížském metru, však projevili místní nevidomí ostentativní nezájem. Proč? O zmíněném zařízení, vyvíjeném v RNIB, jsem věděl a samozřejmě mě zajímalo. Žádost SONS o poskytnutí vzorků ke zkouškám v ČR byla RNIB odmítnuta. Podařilo se získat funkční vzorky oklikou. A bylo hned jasné, proč tyto majáky komunita zrakově postižených ani v Anglii, ani ve Francii nepřijala. Jejich majáček byl, na rozdíl od našeho, vlastně vysílačkou. Vysílal nepřetržitě do prostoru modulované infračervené paprsky. Nevidomý uživatel měl tedy u sebe přijímač, s nímž se otáčel tak dlouho, až signál majáku zachytil. Pak se vydal směrem k majáku – to už bylo stejné, jako u nás. Jenomže: Infrapaprsek se vzhledem ke své malé vlnové délce šířil přímočaře, takže byl přerušen jakoukoli překážkou mezi majákem a chodcem. Paprsek byl sám o sobě velmi úzký, takže nevidomý chodec snadno signál ztrácel, musel se zastavovat a „hledat“ signál mírným pootáčením. Ovládání přijímače v rukou chodce bylo poněkud složité. Tedy vše mírně řečeno velice nepohodlné. Hlasové informační fráze chyběly. V souvislosti s organizačními přípravami valné hromady SBU navštívil Prahu vidící pracovník RNIB, který zmiňovaný projekt vedl. Na moji otázku, jak při vývoji majáčku spolupracovali s potenciálními nevidomými uživateli, mi odpověděl, že ne, že je s nimi špatná dohoda. A jsme u toho, kam vede neúčast uživatelské strany. Pracovní skupina EBU pro vodicí psy a bariéry Během valné hromady EBU jsme samozřejmě účastníkům, kteří měli zájem, předvedli „mluvící“ autobusy, stabilní akustické orientační majáky a již se rodící hmatová opatření v metru i na chodnících. Asi to byl důvod mého jmenování do tehdy nově koncipované pracovní skupinu EBU pro bariéry a vodicí psy. Předsedkyní byla jmenována velice aktivní nevidomá paní Allen Jill Kingová; dalších osm členů z různých evropských států bylo rovněž nevidomých nebo slabozrakých – to byla novinka. Před zahájením práce skupiny paní Kingová několikrát navštívila Prahu a podrobně se seznámila s rozvíjejícím se českým systémem úprav prostředí pro zrakově postižené. Výsledky práce skupiny během jejího čtyřletého funkčního období byly však chabé. Důvodů bylo několik. Tak alespoň ten zásadní: Ke konkrétním rozhodnutím skupiny o co usilovat pokud jde o bariéry, skupina dospěla. Hlavní tendencí byla iniciace předpisů v rámci EU, které by upravovaly a sjednocovaly povinnosti týkající se přístupnosti prostředí i pro zrakově postižené. Výsledek byl však nulový. Všechny tehdy touto komisí EBU oficiálně oslovené instituce se vyjádřily negativně, některé až vulgárně. Přístup EU k problematice handicapovaných vůbec se změnil až v posledních letech, a to hlavně z iniciativy Evropského fóra zdravotně postižených (EDF). I do příslušných českých základních předpisů právě začíná implementace evropské směrnice o přístupnosti výrobků a služeb. Bude úspěšná iniciativa SONS, usilující o respektování specifických potřeb nevidomých a slabozrakých, aby zůstalo zachováno, čehož jsme již dosáhli? Pokračování Viktor Dudr # LIDÉ KOLEM NÁS: Když mě něco pálí, snažím se to řešit Má obchodního ducha a toulavé nohy, které prý zdědil po předcích. Jeden z nich se před více než 100 lety plavil přes půl světa, když se vracel s českými legiemi z Ruska. Jako obchodník by prý ale zřejmě nezbohatl, protože má zároveň i silné sociální cítění. Tyto vlastnosti a předpoklady ho ale zavedly k jinému zajímavému oboru, totiž k odstraňování architektonických bariér. A jak sám říká: „Tahle věc mě opravdu baví, a proto jsem schopen dělat ji velmi pečlivě.“ O rozhovor jsme dnes požádali Aleše Klaboucha, DiS (43). Se svým zrakovým postižením jsem se už narodil. Trpím pigmentovou degenerací sítnice a trubicovým viděním. Ale do nějakých 13 let jsem to téměř nevnímal. V současnosti se má vada sice nezhoršuje, ale kde je psáno, že o to, co dnes mám, nemohu v budoucnu přijít? Za svým vzděláním jsem prošel poměrně trnitou cestou. Ale musím říci, že jsem z ní nesešel. Střední odborné učiliště zemědělské jsem nedokončil, kvůli zhoršujícím se zdravotním potížím. Vyučil jsem se pekařem, ale v oboru jsem nikdy nepracoval. Po určité době strávené doma jsem se spojil s tehdejším českobudějovickým Tyflokabinetem. Jeho ředitel Antonín Tůma mi navrhl Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina. Tam jsem absolvoval rehabilitaci, rekvalifikaci v keramické dílně, a několik let jsem jako keramik také pracoval. Od roku 1997 jsem byl členem a místopředsedou OO SONS Jindřichův Hradec. Tady jsem spoluzakládal zvukovou knihovnu, a od roku 2007 se věnuji problematice odstraňování bariér. Spolu s tím se vrátila i myšlenka na doplnění vzdělání. V roce 2012 jsem odmaturoval na střední hotelové škole v Pelhřimově v oboru podnikání v hotelnictví. Poté, v letech 2013 až 15 jsem studoval pedagogiku volného času na Teologické fakultě Jihočeské univerzity. Ale mé postižení zraku se tehdy zhoršilo. Mohl jsem se učit už jen poslechem, problém mi činilo psaní seminárních prací, hůře jsem sháněl studijní materiál. Hlavně z těchto důvodů jsem studium nedokončil. Ovšem krátce poté jsem objevil vyšší odbornou školu, obor právní asistence. Svému handicapu jsem se už lépe přizpůsobil, a získal i podporu dalších lidí, kteří v tom, že mi pomáhají, viděli i vlastní výzvy. Dosáhl jsem titulu diplomovaný specialista, a mohu být například zapisovatelem u právníka nebo zaměstnancem České správy sociálního zabezpečení. Mé zkušenosti z Dědiny? Musím říci, že jsem vděčný její bývalé ředitelce Marii Schifferové za slova: „Zrakové postižení je sice problém, Ale ne až tak velký, aby se s ním nedalo žít, a za určitých podmínek i pracovat.“ Původně mě sem přivedl zájem o košíkářství. Ale trpím i neuropatií, postižením nervů v rukách, a třeba práce se šídlem prostě nebyla pro mě. Dozvěděl jsem se tu ale o rekvalifikačním kurzu v oboru zvukový technik. O muziku a zvuky jsem se zajímal odjakživa, a představoval si, že tohle bude zajímavé spojení koníčku a zaměstnání. Jenže kurz tehdy neotevřeli. Kvůli neuropatii, i proto, že jsem se necítil povolán k tomu působit ve zdravotnictví, jsem odmítl i kurz masérství. Zvolil jsem keramiku. Modelování s keramickou hlínou mi přišlo dobré i pro mé ruce a prsty. Jak jsem se dostal k bariérám? Vždy mi bylo jaksi trnem v oku autobusové nádraží Mercury v Českých Budějovicích. To shodou okolností dodnes není vyřešeno. A pak jsem jednoho večera šel z jindřichohradeckého koncertu skupiny Katapult, a zdravě jsem se naštval u jednoho z přechodů pro chodce. Ani signální pás, ani zvuková signalizace. Spojil jsem se s Viktorem Dudrem, tehdejším vedoucím Metodického centra pro odstraňování bariér SONS, a on mi vysvětlil zákonitosti, které v téhle oblasti fungují. Sleduji veřejné stavby a další lokality, a snažím se o nápravu v místech, kde pohyb pro osoby se zrakovým postižením není bezpečný. Začal jsem v Jindřichově Hradci, a práce postupně přibývalo. Dnes jednám hlavně s českobudějovickým magistrátem. Hlavní témata? Výkopy, zahrádky, cedule, do chodníku zasahující větve apod. Nedávno jsem třeba řešil situaci, kdy obchodník měl svou ceduli necelý metr ode zdi, která byla vodicí linií. Vysvětlil jsem mu, že by měla být minimálně 150 cm od ní, dohodli jsme se, a bylo vyřešeno. A takových lidí a situací je poměrně dost. A pokud se domluvit nelze? Nejraději bych takovému člověku dal klapky na oči, a nechal ho tím místem projít. Mohu ale také použít „tvrdší“ postup, tedy pozvat městskou policii nebo média. Ta nám hodně pomáhají. Když totiž provozovatelé obchodů nebo stavbaři vidí jejich zájem, udělají potřebná opatření rychleji. Jednou z krajních možností je i trestní oznámení. Jde ale o zdlouhavý postup. Soud se jím běžně začne zabývat až v době, kdy je nedostatek dávno odstraněn. Co je vždy nejjednodušší a nejrychlejší, je dohodnout se a vyřešit situaci na místě. Co je také časté, jeden den jdete po ulici bez problémů, a druhý den ji opravují, je tam výkop. Podle normy by území, kde se kope, mělo být ohraničené tak, aby nevidomý, senior nebo dítě do něho nemohli spadnout. Jenže někdy není označeno vůbec, je kolem něho natažena jen reflexní páska, nebo je před ním nahrnuta nízká vrstva zeminy. Viděl jsem i situaci, kdy půlka výkopu byla označena kovovou konstrukcí, a půlka reflexní páskou. Asi konstrukce nezbyla, nebo si stavbaři mysleli, že označení je už dostatečné. K takovému místu mohu přivolat i městskou policii. Ta ho zdokumentuje, informuje odbor dopravy magistrátu, a ten může firmě udělit pokutu. Myslím ale, že úřady, které takovou stavbu povolují, by našim centrům (TC, TS, SONS) mohly včas dodávat informace o plánovaných pracích, kde se budou provádět, a jak dlouho. A ta by je rozesílala svým členům a klientům. SMS je rychlá, a mobil u sebe máme všichni, e-mail má zase výhodu v tom, že lze v příloze poslat třeba plánek místa. Samozřejmě, o rychlých akcích, jako jsou havárie vody nebo plynu, vždy informovat nelze. Myslím ale, že takový systém už v některých městech a v nějaké formě funguje. I v Českých Budějovicích jsme ho měli. Fungoval ale jen krátce na stránkách Tyflokabinetu. Když jsem je navštěvoval snad jen já sám, byly zrušeny. Pokud budu chtít porovnávat, pak v minulosti, a hlavně v létě, jsem řešil více těchto, řekněme drobnějších záležitostí než dnes. Možná se provádí méně zemních prací, ale hlavně, doba pokročila, firmy vědí více o tom, co je třeba dělat, a do naší věci se zapojují i média. Ale u malých staveb si stále některé firmy myslí, že místo stačí označit reflexní páskou, a že během několika dnů prací se nemůže nic stát. Nad těmito firmami by měl existovat dozor, který by sledoval jejich práci. I o tom jednáme. Nabízel jsem českobudějovickému magistrátu i možnost, že by mě zaměstnal, abych obcházel městské části, upozorňoval na nedostatky, a informoval je i naše organizace. Ale to prý nejde. Možná mám příliš prořízlá ústa, a někoho takového tam nepotřebují... A pak jsou tu dlouhodobé záležitosti a snahy. Největší úspěchy zaznamenáváme u novostaveb, kde se už počítá s funkčními prvky pro náš bezpečný pohyb. A například v Jindřichově Hradci jsme, s pomocí Metodického centra pro odstraňování bariér SONS i médií, dosáhli toho, že město v ochranném památkovém pásmu odstranilo hladkou žulu a nahradilo ji hmatnějším materiálem, který tam měl být od začátku. Když jsem pracoval jako místopředseda OO SONS v Jindřichově Hradci, měl jsem také možnost spoluzakládat zvukovou knihovnu. Šlo hlavně o spolupráci s KTN a o dostatek lidí, kteří by se registrovali jako uživatelé. Trpím už i jistou profesionální deformací. Kamkoliv přijedu, a to i do zahraničí, sleduji, jak je tu řešen bezpečný pohyb, i přístupnost veřejných prostor. A hledám možnosti řešení. V oblasti odstraňování bariér dnes pracuji hlavně pro sebe, a pro lidi, kteří to potřebují. Působím tu „na vlastní triko“, nejsem nikým zaštítěn. Ale samozřejmě spolupracuji – se SONS, s českobudějovickým magistrátem a dalšími úřady. Když mě něco pálí, snažím se to v součinnosti s nimi řešit. Účastním se i jejich jednání. A také získávám podněty od dalších zrakově postižených, zpracovávám je a dále předávám. Pracovat pro SONS? To je určitě velmi užitečné, neboť ji vnímám jako organizaci, která své členy formuje, a má ve společnosti svou váhu. U nás v Jindřichově Hradci ale oblastní odbočka SONS v roce 2019 skončila. Působil jsem tam jako místopředseda a měl i vyšší ambice. V roce 2012 jsem kandidoval do Republikové rady, ale neúspěšně. V roce 2016 jsem pak kandidoval dokonce na pozici prezidenta. Také neúspěšně. Jedna věc byly moje představy, jiná byla realita. Tak či tak, jsem vděčný za velkou zkušenost. A pokud dostanu příležitost, rád budu pracovat pro SONS nebo pod jeho hlavičkou. Věnuji se i další práci. Ta spočívá v osvětových akcích pro školy a knihovny, kde na modelových situacích vysvětluji, jak se chovat k člověku s těžkým postižením zraku. Moje kamarádka, která má živnost na pořádání besed a přednášek, osloví například ředitele školy, a pokud on projeví zájem o můj seminář, zkontaktuje nás. Další kamarád skládá hudbu, hraje na kytaru a foukací harmoniku. Jeho pořad prokládám povídáním a rozhovory o životě nevidomých. Nějaké aktivity mám i v seniorských klubech. Uvažoval jsem i o živnostenském listu na nákup a prodej, ale to by bylo dost komplikované. Co bych si ještě přál nebo čeho bych chtěl dosáhnout? Určitě lepší zdraví, a okolo sebe lidi, kteří v případě potřeby dokážou pomoci. Také aby k nám byla v určitých ohledech přívětivější běžná společnost, třeba právě v oblasti odstraňování bariér. Je totiž dobré si uvědomit, že dnes zrakovým postižením trpím já, ale zítra může být se mnou na stejné lodi kdokoliv jiný. Mohlo by pro nás být i více dobrovolníků a cestovních kanceláří, kde by nevidomý člověk nemusel shánět průvodce. A mohli bychom mít více zástupců ve veřejných orgánech a funkcích. Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny 11/2022 V předposledním vydání tohoto roku proberu aktuality včetně zavedení povinných datových schránek pro další uživatele. Dále stručně zrekapituluji dávky související s rodičovstvím a na příkladu vypočtu invalidní důchody v mimořádných případech. Nakonec si můžete vyluštit kvíz z římského práva. Aktuality Prosím, nereagujte na různé telefonáty a e-maily s ukradenými logy České pošty, různých přepravních služeb, bank, ale ani například na maily tvářící se jako služba Mail Delivery System. Nedávno chodily i SMS zprávy nabízející pomoc s příspěvkem na bydlení a jiné dávky obsahující odkaz na podvodné stránky. Nejvíc „zabodoval“ autor fingovaného e-mailu od Policie ČR, který se podepsal přímo jménem bývalého policejního prezidenta. Drzost těchto lidí prostě nemá hranic. Doporučuji též odolat nevyžádaným nabídkám na zprostředkování výhodnějšího dodavatele energií. Motivace ke změně dodavatele se po zastropování cen zavedeném od ledna 2023 stejně asi sníží. Má-li uživatel fixovanou cenu nižší, platí po dobu fixace tato nižší cena. Není-li sjednána fixace, může mu ji dodavatel s novým ceníkem navýšit až do výše stropu. Podle posledních zpráv ale se zastropováním padá druhá část úsporného tarifu plánovaná pro rok 2023. Od října se také zvýšily normativní náklady na bydlení, což je jeden z parametrů pro výpočet příspěvku na bydlení. Ty jsou vyšší v nájmech a podnájmech a nižší v družstevních bytech, bytech vlastníků a bytech užívaných na základě služebnosti a stejně jako dřív jsou odstupňované podle počtu společně posuzovaných osob a podle velikosti obce počítané podle počtu obyvatel. Zvýšení by mělo pomoci zejména jedno- a dvoučlenným domácnostem. Dále vláda navrhuje zvýšit příspěvek na mobilitu z 550 na 900 Kč měsíčně. Rozšíření okruhu povinných uživatelů datových schránek Od ledna 2023 bude stát postupně zřizovat datovou schránku (DS) všem právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám, samozřejmě jen těm, které ji dosud mít nemusely a už o ni dříve dobrovolně nepožádaly. A to bez ohledu na jejich souhlas. DS jim bude aktivována nejpozději 15. den od doručení přístupových údajů i bez jejich součinnosti. Obdobně to platí i pro přečtení doručených zpráv, na které má uživatel deset dnů a poté se dokument považuje za doručený, i když se do DS nepřihlásil. Konkrétně jde o tyto nové uživatele: - Každá právnická osoba – tedy nejen právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku jako dosud, ale nově také ty, které jsou zapsány ve spolkovém či nadačním rejstříku, rejstříku ústavů, společenství vlastníků jednotek nebo obecně prospěšných společností - Každá fyzická podnikající osoba s IČO – tzv. OSVČ neboli osoba samostatně výdělečně činná. Má se to týkat i těch, kteří živnost nezrušili, ale jen pozastavili. Jak aktivním, tak i neaktivním OSVČ však lze do DS doručovat jen zásilky týkající se jejich podnikání. U přerušených živností tak fakticky bude doručováno minimálně. - Každá svéprávná fyzická osoba zapsaná v základním registru obyvatel, která použije prostředek „vydaný v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace“, například občanský průkaz s čipem. Tito uživatelé si budou moci sami DS znepřístupnit. Pokud je uživatel DS sám odesílatelem, nemusí, s výjimkou finančních úřadů, s jinými orgány veřejné moci komunikovat elektronicky a může používat tradiční papírovou formu. O výhodách, nevýhodách a rozdílech při doručování poštou a datovou schránkou jsme už psali v Informacích 12/2018, článek je na tomto odkazu: https://www.sons.cz/12-2018-Informace-a-odpovedi-na-dotazy-ze-Socialne-pravni-poradny-SONS-v-Praze-P4006599.html Přehled dávek pro rodiče a děti V souvislosti s rodičovstvím náleží různé dávky, z nichž dvě byly zavedeny teprve nedávno. Začíná se nám to pojmově trochu motat, a tak si pojďme krátce shrnout, co v této oblasti platí a jak se to jmenuje. Důchodové pojištění Tzv. výchovné ke starobnímu důchodu platí nově od ledna 2023 a náleží při splnění zákonných podmínek ve výši 500 Kč měsíčně za každé vychované dítě. Blíže Informace 7/2022 a 8/2022. Nepojistné dávky státní sociální podpory Jednorázový příspěvek na dítě narozené od 2. 8. 2004 do 31. 12. 2022 ve výši 5000 Kč platí od srpna 2022. Týká se dětí z rodin, jejichž loňské příjmy nepřevýšily jeden milion korun hrubého. Lhůta pro podání žádosti končí 1. 7. 2023. Blíže Informace 8/2022. Rodičovský příspěvek nahrazuje výpadek příjmu rodiče v době péče o dítě do nejvýše čtyř let věku a činí celkem 300 000 Kč (450 000 Kč u dvojčat a vícerčat). Přídavek na dítě je určen pro nezaopatřené dítě, jestliže příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 3,4. Jeho měsíční výše závisí na věku dítěte: nyní je do 6 let 630 Kč, od 6 do 15 let 770 Kč, od 15 do 26 let 880 Kč. Pokud má rodič pracovní příjem nebo příjem ho nahrazující, náleží zvýšená výměra: do 6 let 1130 Kč, od 6 do 15 let 1270 Kč, od 15 do 26 let 1380 Kč. Porodné náleží na první nebo druhé dítě. Nárok vzniká, nepřevyšuje-li příjem všech společně posuzovaných osob v rozhodném období součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,70. Výše porodného činí 13 000 Kč na první dítě a 10 000 Kč na druhé dítě. Pojistné dávky nemocenského pojištění Tyto dávky se počítají procenty z vyměřovacího základu a výše dávky tak závisí na příjmu pojištěnce. Peněžitá pomoc v mateřství náleží v souvislosti s péčí o novorozené dítě a s určitými výjimkami náleží po dobu 28 týdnů. Většinou předchází čerpání rodičovského příspěvku. Otcovská náleží 14 dnů v souvislosti s péčí o novorozené dítě. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství náleží ženám, které byly kvůli těhotenství či mateřství (do 9. měsíce po porodu) převedeny na jinou práci a v důsledku toho jim poklesl příjem. Výpočet invalidního důchodu v mimořádných případech kterými zákon č.155/1995 Sb. o důchodovém pojištění v § 42 označuje tzv. invalidní důchodce z mládí ve 3. stupni invalidity a dále ve všech stupních invalidity mladé invalidní důchodce do 28 let a invalidní pojištěnce, kteří odpracovali alespoň 15 let. Toto ustanovení jim zajišťuje určitou minimální výši důchodu, výhodnější než by jim případně náležela s ohledem na skutečné výdělky. Základní výměra stejná pro všechny důchody činí 10 % aktuální průměrné měsíční mzdy. Pokud jde o procentní výměru, nejdříve je nutné spočítat osobní vyměřovací základ. Osobní vyměřovací základ = všeobecný vyměřovací základ neboli průměrná měsíční mzda zjištěná za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání invalidního důchodu, vynásobený přepočítacím koeficientem zohledňujícím inflaci. Tyto dvě hodnoty jsou proměnlivé a jsou každoročně stanoveny vládním nařízením. Bohužel ani samotné rozhodnutí ČSSZ o přiznání důchodu žadateli problematiku výpočtu důchodu do detailu neobjasní. Zkusme si tedy věc vysvětlit na dvou konkrétních příkladech s rozdílnými daty vzniku invalidity, což je zároveň den, od kdy se invalidní důchod žadateli přizná. Varianta 1: Invalidní důchod z mládí byl přiznán v září 2021. - Pro rok 2019 jako rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu, byl stanoven všeobecný vyměřovací základ 34 766 Kč a přepočítací koeficient 1,0194. - Osobní vyměřovací základ tedy = 34 766 x 1,0194 = 35 440,46, po zaokrouhlení 35 441 Kč. - Nyní do výpočtu vstupuje tzv. redukční hranice. Do částky první redukční hranice se osobní vyměřovací základ započítává ze 100 %, z částky nad první redukční hranici se osobní vyměřovací základ započítává z 26 %. V tomto případě – příkladu platí vzhledem k datu přiznání důchodu 1. redukční hranice pro rok 2021 ve výši 15 595 Kč. - Při 1. redukční hranici 15 595 Kč tedy výpočtový základ = 20 755 Kč (= 15 595 + 26 % z rozdílu mezi 35 441 a 15 595, tj. z 19 846). - Procentní výměra důchodu činí 45 % této částky = 9340 Kč. - Po připočtení základní výměry důchodu 3550 Kč platné v roce 2021 přiznaný důchod celkem = 12 890 Kč. Protože v roce 2022 byly důchody třikrát valorizovány a zvýšila se i základní výměra důchodu na 3900 Kč, ČSSZ důchod zhodnotila na výslednou aktuální částku 15 013 Kč. U dalších dvou výše uvedených skupin (mladí invalidní důchodci do 28 let a invalidní pojištěnci, kteří odpracovali alespoň 15 let) pak invalidní důchod 3. stupně bude stejný jako shora, procentní výměra invalidního důchodu 2. stupně činí nejméně polovinu výše uvedené procentní výměry (4670 Kč) a procentní výměra invalidního důchodu 1. stupně nejméně třetinu uvedené procentní výměry (3114 Kč). K procentním výměrám se připočte základní výměra pro rok 2021 ve výši 3550 Kč, takže v roce 2021 výsledné důchody před valorizacemi a připočtením zvýšené základní výměry za rok 2022 činily 8220 Kč u 2. stupně, respektive 6664 Kč u 1. stupně. Varianta 2: Invalidní důchod z mládí byl přiznán v roce 2022. - Všeobecný vyměřovací základ v roce 2020 = 36 119 Kč x přepočítací koeficient 1,0773 = osobní vyměřovací základ 38 911 Kč - První redukční hranice v roce 2022 = 17 121 Kč - Výpočtový základ = 22 787 Kč (= 17 121 + 26 % z rozdílu mezi 38 911 a 17 121, tj. z 21 790) - Procentní výměra důchodu činí 45 % této částky = 10 255 Kč - Po připočtení základní výměry důchodu 3900 Kč platné v roce 2022 důchod bez valorizace = 14 155 Kč. U mladých invalidních důchodců do 28 let a u invalidních pojištěnců, kteří odpracovali alespoň 15 let, pak je bez valorizace invalidní důchod 3. stupně stejný, u 2. stupně je 9028 Kč a u 1. stupně 7319 Kč. Kvíz Závěrem ještě navážu na minulý článek a předložím vám k řešení kvíz, kde je třeba uhodnout správný význam uvedeného pojmu z oblasti římského práva: 1. Pragmaticus a) vysoký státní úředník b) právní praktik zběhlý zejména v sepisování listin c) člen císařovy tělesné stráže 2. Designatio a) stavební úprava prostor určených k projednání sporů b) předběžné určení do funkce c) vzdání se funkce 3. Patronus a) ochránce a zástupce klienta b) bývalý pán propuštěného otroka c) kmotr dítěte 4. Stipendium a) původně žold vyplácený vojákům, později daň vybíraná na dobytých územích b) peníze určené na výdaje místodržícího v římské provincii c) válečná kořist rozdělovaná velitelem po boji 5. Interpellatio a) debata v římském senátu b) předběžné soudní rozhodnutí c) upomenutí dlužníka, aby uspokojil nárok věřitele 6. Orare a) obdělávat půdu b) mluvit c) mlčet 7. Quadrupedes a) čtyřnohá zvířata, zvláště dobytčata b) udavači, kteří dostali za odměnu čtvrtinu majetku udaného odsouzeného c) neopomenutelní dědici povinného čtvrtinového dílu z pozůstalosti 8. Abstinere a) zdržet se pití vína a medoviny b) nehlasovat o věcech obce c) vzdát se dědictví Správné řešení: 1 b), 2 b), 3 a), 4 a), 5.c), 6 b), 7 a), 8 c) Zdroj: Milan Bartošek: Encyklopedie římského práva Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová # REPORTÁŽ: Dobrá firma pomůže, když je třeba Letos poprvé po nějakých patnácti letech pro mě nebyl termín Strojírenského veletrhu v Brně obdobím extrémně zvýšené pracovní aktivity. Na MSV letos nevycházel Speciál HN, který jsme předtím s pár kolegy dělali přímo na veletrhu a doslova „na klíč“. Ovšem po tolika letech je pro mě stejně „Strojírák“ srdeční záležitostí. S tím nic nenaděláte. A tak mě víc než potěšilo pozvání Stanislava Karlíka, majitele a zakladatele firmy FERRUM s.r.o., na setkání s obchodními partnery. Mimochodem – vloni slavili 30 let existence firmy. Znali jsme se, za dob výše zmiňovaných jsem o nich několikrát psal. Proč několikrát? Protože oni jsou jako firma pro mě doslova zjevením. Nejen proto, že „na Brně“ vystavují posledních pár desetiletí nezřídka i dvakrát do roka – na stavebním i strojírenském veletrhu, a pokaždé na stejném místě. Ostatně – ač nepatří mezi vystavovatelské giganty, na téhle oslavě nechyběl ani nový generální ředitel Veletrhů Brno Ing. Tomáš Moravec. Zdržel se přes hodinu, a to už něco znamená. A nepřišel jen na formální návštěvu. Totiž – svého druhu duší tohohle stánku 43 v pavilonu V je Karel Navrkal, a s ním jsou přátelé. Vlastně přátelé jsme i my dva – Karel a já. Což je jeden ze dvou důvodů, proč nyní čtete tohle povídání. Tím druhým, a pro nás podstatným důvodem je, že Karel již nějakých čtyři pět let ztrácí zrak – a ač je už v důchodu, pere se s tím statečně, jak sám říká i díky tomu, že ho firma stále na takových akcích chce mít. Karel je obchodník tělem duší, i když vlastně po škole začínal jako „ajznboňák“ – dělal přepravního technika nákladní dopravy – tak nějak se tehdy nazývala pozice, pro kterou je dnes noblesnější název logistik. Patřilo k tomu i znát trasy, únosnosti mostů, časy… proto si jej od ČSD (Československé státní dráhy) zlanařila firma Stavokonstrukce. A v ní pak potkal i Stanislava Karlíka, seděli prý v jedné kanceláři. Ale přišel rok 1989, změny i v ekonomické rovině, Stavokonstrukce prošly zemětřesením a po něm se Karel Navrkal ocitnul ve firmě, kterou pak v roce 2003 koupila tehdy již deset let existující firma jeho někdejšího kolegy Stanislava Karlíka. To už ale Karel Navrkal byl u něj rok, a následovala léta obchodní i výrobní expanze. Bylo třeba získávat zakázky, pečovat o stávající zákazníky a hlavně dávat o sobě vědět. „Často se mě ptali různí známí i partneři, proč vlastně na veletrhy do Brna jezdíme a platíme nekřesťanské peníze za plochu i služby,“ vzpomíná Stanislav Karlík. „Ale já od začátku vyznávám prioritu osobních vazeb, setkávání s partnery, ať jsou to dodavatelé nebo zákazníci. Znát je osobně, pohovořit, i se spolu napít, popřát k rodinným událostem… To nejen že pomáhá byznysu, to mu totiž dává smysl v rovině lidské, v nadstavbě. V tom je i tajemství možnosti stvrdit smlouvy prostým podáním ruky. A k tomu je třeba mít i lidi, kteří vyznávají stejnou filosofii – k takovým patří i Karel,“ až nezvykle se rozpovídá Standa (to už jsme si po několika předchozích setkáních letos i potykali). Karel byl ještě v normálním pracovním poměru, byť ve věku důchodovém, když se jednou ráno probudil – „a viděl jsem všechno fialově!“ vypráví o tom, jak vlastně ze dne na den přišel o velkou část vidění. První oční lékař mu dal jen brýle s komentářem „jsi starý, to je věkem“, ale žádné vyšetření vlastně nebylo. Naštěstí se díky jiné lékařce dostal do fakultní nemocnice v Brně – rozeznala krev na sítnici a verdikt z Brna byl krutý – rozpadlá sítnice. Díky sponzorskému daru se dostal rychleji na řadu v intenzívní léčbě – celkem deset injekcí, každá v hodnotě 20 tisíc korun. Pak ho převedli do Jihlavy, kam i spádově z Moravských Budějovic patří, a tam dostal dalších 14. Po téhle více než dvouleté anabázi se sítnice zapouzdřila, ale vidění se nevrátilo ani na polovinu původního. Jenže obchodník musí jezdit, a to docela hodně. Předtím za volantem na cestách za zakázkami i na výstavy a veletrhy projezdil s kolegy křížem krážem Česko i půlku Evropy, na výstavách býval ve Vídni, ale i v Miláně nebo na několika místech v Chorvatsku, v Německu – i s tím je konec! Bez zraku je z obchodníka od Pánaboha rázem nadbytečná pracovní síla, to ostatně zná i řada našich čtenářů… „No, ono to není tak jednoznačné,“ kontruje Stanislav Karlík. „On totiž Kája Navrkal má a vždycky měl dar získávat si lidi a dělat si z nich přátele.“ To je pravda, důkazem jsem i já sám – než jsem poprvé navštívil někdy před deseti lety stánek FERRUMu, nikde jsme se nepotkali. Ale na stánek jsem došel proto, že jsme se s Karlem a s Jirkou Pálenským, jeho stálým parťákem na stánku i ve firmě, setkali na vyhlašování Zlatých medailí MSV a pak si sedli k jednomu stolu při následném rautu. Ještě do konce veletrhu jsme byli kamarádi, i proto, že jsme podobného věku i smyslu pro humor, a od té doby jsme přátelé. Vím o jeho trablech – ještě předtím, než řešil ty svoje s očima, pečovali s manželkou Marií na plný úvazek o vnučku, která má hned několik handicapů a její rodiče by to při dalších dětech a hospodářství nezvládali. I vnučku vozil třeba do školy, když si vybrala tu střední dost daleko od domova – a pak najednou zůstal sám závislý na jiných, i když potřeboval „jenom“ pár kilometrů k lékaři. „Najednou jsi úplně na dně,“ teď už živě líčí Karel, ale před časem to samé znělo mnohem depresivněji. Shodou náhod jsem ale tou dobou už nejen věděl, oč vlastně jde díky letitému přátelství s Václavem Fantou, takže mi Karlova diagnóza nebyla neznámá. Ale podle svojí maminky, kterou potkalo totéž, jen ve věku daleko vyšším, ale nebylo to o to méně traumatizující. Naštěstí jsem ale mohl Karla nasměrovat do jihlavské odbočky SONS a tam už se postarali o další, tak či tak ale samozřejmě do důchodu odešel. A když odezněla akutní fáze, ocitl se před jinou hrozbou – je bez práce, kterou měl vždycky rád. Vlastně byl tak trochu workoholik, a co teď? Chvíli roznášel letáky po vsi, také dobudoval bydlení ve městě – z domku na vesnici se dostával se svým viděním obtížně k lékaři i kamkoli jinam. A jakmile přestala hrozba pandemie – byl zas zpátky „na Brně“. Když jsem ten čtvrtek odpoledne seděl se Standou Karlíkem, ještě než vypuklo slavnostní setkání s partnery firmy, spojily se pro mě „volné konce“ a díval jsem se, jak můj kamarád, znovu plný života a s elánem čtyřicátníka vítá staré známé, dnes již i kamarády, s nimiž před časem navazoval obchodní partnerství pro firmu. Na malém stánku není problém s orientací, a tak jen málokdo si všimnul, že tak trochu tápe, když se pár metrů od něj objeví mávající ruce a otevřená náruč „ahoj Karle, ráda tě vidím!“ To už ale podle hlasu rozpoznal jasně další z těch, které stále tvoří jeho svět byznysu – kamarádka z loňska, ze stánku „odvedle“. Kolega Jirka suše komentuje „Zase jedna pěkná baba jde za ním. A co já…!?“ Ale viditelně má radost, jak je jeho parťák oblíbený. „To, že tady Karel je, není od nás žádná charita,“ jako by mi Standa Karlík četl myšlenky, odpovídá na nevyslovenou úvahu: „Jeho spektrum známých a přátel se firmě hodí. A nejde prostě převzít jejich telefon a mailovou adresu – a pak se nedej bože s nimi bavit po telefonu nebo Skypu. Tady je to místo, kde je může on sám seznámit s nástupcem, a také proto bude mít Karel i nadále kam přijít, kdyby se cítil sám a nepotřebný. Věk ani zrak u nás nevadí.“ Václav Senjuk # NAPSALI JSTE NÁM: Výstava českých korunovačních klenotů v Chebu V rámci oslav 700. výročí připojení Chebska k Českému království připravilo město Cheb velmi zajímavou a nevšední akci pod názvem „VÝSTAVA REPLIK ČESKÝCH KORUNOVAČNÍCH KLENOTŮ“. Touto mimořádnou výstavou se nechalo zlákat na dvě desítky klientů TC K. Vary a Cheb, a tak v úterý 6. 9. 2022 společně navštívili kostel sv. Kláry, kde se tato výstava konala. Tato speciální výstava probíhala v Chebu pouze jeden týden, a tak bylo nutno, pro velký zájem veřejnosti, vstup na prohlídku si včas zarezervovat. Takové repliky jsou v celé ČR jen tři, stálá výstava je v Praze a dvě soupravy těchto replik jsou zapůjčovány jako putovní, a to jen pro zvláštní příležitosti. Samotná replika má hodnotu více jak milion a půl Kč. Hodnota originální soupravy korunovačních klenotů je, vzhledem k historii, provedení a materiálu, nevyčíslitelná. Repliku korunovačních klenotů samozřejmě tvoří nejen bohatě zdobené žezlo a jablko s křížkem, ale hlavně královská koruna, která je zhotovena z pozlaceného stříbra, bohatě zdobená drahokamy, polodrahokamy, spinely a perlami. Autorem znamenitých replik korunovačních klenotů je jeden z nejlepších českých a evropských zlatníků, legenda mezi šperkaři Jiří Urban. Ten realizoval šperky například pro anglickou královnu Alžbětu II., kříž pro papeže Jana Pavla II., repliku císařské koruny Svaté říše římské a nedávno také repliky cášské a lombardské koruny. Originální souprava českých korunovačních klenotů je veřejně vystavována zhruba jednou za pět let. Svatováclavská koruna je zhotovena ze zlata vysoké ryzosti 22 karátů, zdobena je drahými perlami a kameny. Váží téměř 2,5 kg, je vysoká 19 cm, v průměru má 19 cm a každý ze čtyř dílů čelenky měří 14,5 cm. Obvod koruny je 58 cm. Ke své korunovaci v roce 1347 ji dal zhotovit Karel IV. Poté ji věnoval prvnímu patronu země svatému Václavu, a následně posloužila ke korunovaci dalším pěti panovníkům a vládcům. Královská koruna má podobu čelenky ze čtyř dílů, z nichž každý vrcholí velkou lilií. Na vrcholu koruny, kde se oblouky kříží, je umístěn zlatý křížek se safírovou kamejí. Na koruně je celkem 19 safírů, 44 spinelů a jeden rubelit, 30 smaragdů a 20 perel. Zlaté královské jablko a žezlo jsou pravou ukázkou renesančního zlatnictví a jsou nedílnou součástí českých korunovačních klenotů, vyrobeny byly až v první polovině 16. století. Královské jablko je zhotoveno ze zlata vysoké ryzosti – 18 karátů, váží 780 gramů a je vysoké 22 cm. Bohaté ornamentální figurální výzdobě jablka dominují drahé kameny a perly. Jablko tvoří dvě zploštělé polokoule, spojené ozdobným prstencem, završeným velkým křížkem. Na horní polokouli jsou figurální scény z historie Davidovy – pomazání Davida na krále a zápas Davida s Goliášem. Na dolní polokouli jsou výjevy z Genesis, znázorňující Adama, klečícího před Stvořitelem – uvedení Adama do ráje a Stvořitele, varujícího Adama a Evu před stromem poznání. Královské žezlo je vyrobeno ze zlata stejné ryzosti jako jablko, je 67 cm dlouhé a váží 1013 gramů. Zdobeno je čtyřmi safíry, pěti spinely a 62 perlami. Celou plochu pokrývá jemně cizelovaný dekor s převládajícím motivem vinných úponů, lístků, květů nebo akantů. Svatováclavská koruna je symbolem české státnosti, proti nepřátelům ji chrání kletba. Komu prý tento klenot spočine na hlavě neoprávněně, do roka zemře. Důkazem toho je zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, který si v roce 1941 korunu nasadil sám a nedlouho poté skutečně zemřel. Emil Miklóš # ZDRAVÍ: Abraze rohovky je nejčastějším poraněním oka Rohovka je čirá membrána o tloušťce 0,8 až 1,1 milimetru. Kryje povrch oka, a skládá se z pěti vrstev. Živiny a kyslík jí poskytují okolní tkáně, protože ona sama nemá krevní zásobení. Její poškrábání, též abraze, představuje nejčastější poranění oka. Bývá velmi bolestivé, protože rohovka je jednou z nejcitlivějších tkání v těle. Poškrábáním navíc vznikne otevřená rána, a tím i riziko oční infekce. K dalším příznakům abraze rohovky patří pocit cizího tělesa v oku, slzení a zarudnutí očí, a u vidících též přecitlivělost na světlo. Může se objevit i bolest hlavy, zhoršení zraku, cukání v oku, či nevolnost. Příčinou poškrábání je nejčastěji úraz oka při kontaktu s prachem, pískem, větvičkou apod. Riziko zvyšuje i syndrom suchého oka, tedy nižší zvlhčování rohovky slzami. Při poranění rohovky vyhledejte co nejrychleji očního lékaře. Abraze může totiž během několika hodin vést ke vzniku infekce, rohovkového vředu, zhoršení zraku, i k dalším závažným komplikacím a trvalým následkům. Pokud máte po ruce sterilní oční vodu nebo roztok na čištění kontaktních čoček, poraněné oko si jimi vypláchněte. Pokud ne, vypláchněte ho alespoň proudem čisté nebo balené vody. Snažte se oko nemnout, a to ani při větší bolesti. Lékař oko prohlédne oftalmoskopem a dalšími přístroji. Před vyšetřením vám může do oka kápnout oční kapky, které rozšíří zornici, aby si mohl prohlédnout oční pozadí a další části oka. Pro zjištění případné infekce může odebrat vzorek sekretu kolem poraněné rohovky, a odeslat ho do laboratoře. Léčba závisí na rozsahu a hloubce poškození. Na lehké povrchové oděrky vám lékař doporučí umělé slzy, které udržují povrch rohovky vlhký a usnadňují hojení. Jako prevenci infekce vám většinou předepíše i antibiotické oční kapky. Poškrábání hlubších vrstev rohovky léčí očními mastmi s obsahem antibiotik a kortikosteroidů. Při správné a rychlé léčbě se rohovka obvykle zcela uzdraví. Povrchová abraze se hojí rychle, obvykle do dvou až tří dnů. A co je zajímavé, rohovka je jedinou tkání v těle, která po vyhojení drobné ranky na sobě nezanechává jizvu. Rozsáhlejší nebo hluboké abraze se hojí déle, a mohou po sobě zanechat trvalou jizvu, která může vést ke zhoršení zraku. Proto je během léčby nutné pravidelně docházet na kontroly k očnímu lékaři. Jaká je prevence poranění rohovky? Noste ochranné brýle, a pokud trpíte syndromem suchého oka, poraďte se s očním lékařem o užívání umělých slz. Jiří Petr zdroj: cs.medlicker.com, zdravi.euro.cz # INZERCE 42 letý nevidomý svobodný muž z Karviné hledá kamarádku / přítelkyni na seznámení. Věk mezi 30 – 50 lety. Dítě ani zrakové postižení není překážkou. Také vzdálenost nerozhoduje. V případě zájmu pošlete SMS nebo volejte na mobil 731 883 107. Ať každý den stojí za to. *.* # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 21, listopad 2022 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektorka: Daniela Thampy Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Kateřina Rovenská Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné v roce 2022 činí 96 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.