ZORA, časopis pro zrakově postižené
Ročník 106, číslo 15, srpen 2022

OBSAH:

ÚVODEM
Hlavně krátce

STALO SE
Přehledně
Beseda o čtení periodik

SOUTĚŽ VE ČTENÍ A PSANÍ BRAILLSKÉHO PÍSMA
Čteme a píšeme na elektronickém braillském řádku
Finále soutěže pro zrakově postižené je za dveřmi

ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace ze Sociálně-právní poradny 8/2022

BUDE VÁS ZAJÍMAT
Slepec na seznamu ohrožených druhů
Zajímavosti o medu a včelách
Román podle skutečnosti
Čeho se téměř všichni bojíme

LETNÍ NEVÁŽNÉ CITÁTY
O ženách
Slavné osobnosti o životě
Vtipy pro dospělé

#
ÚVODEM: Hlavně krátce

V minulém čísle jsem psal o etymologii, dnes by se dalo přepnout na entomologii. To je nauka o hmyzu, ale já jsem se v tomto aktuálním vydání rozhodl pro pár zajímavostí o hmyzu, který jsem si posledních deset let oblíbil, totiž o včelách. Jsou pro mě totiž i ideálním partnerem pro udržení si skromnosti. Kdykoli bych si začal myslet, že už toho za ta léta vím spoustu a možná i všechno, stačí otevřít úl a jen tam pohledět, abych si to myslet přestal. Proč zrovna tady v tomto včelstvu jsem přišel o matku? Ale také – jak to těch několik týdnů (nejméně) včelstvo bez matky přežilo? Proč hned ve vedlejším úlu je vystavěné krásné, nové dílo, ale nic moc zásob, zatímco v tomhle nástavku chybí sice krása stavby plástů, ale zato je plné medu již zavíčkovaného?
Nebudu tady rozvíjet další úvahy – vaši nárokovou část Zory (humor) jsme dali na konec dnešního vydání, mezi zajímavostmi najdete zas více o včelách, ale také si přečtete o naší – vaší soutěži v braillu… A vůbec; čekají nás krásné dny léta roku, který jinak nic moc neslibuje, ale přesto je a bude krásný tím, čím si ho každý z nás vyzdobí.

Příjemné chvíle se Zorou za sebe i za redakci přeje
Václav Senjuk

#
STALO SE: Přehledně

Členové OO Opava vyrazili na rozhlednu na Cvilíně. Prohlédli si i zrestaurovaný, normálně zavřený poutní kostel Panny Marie Sedmibolestné. Místní farář jim udělal i komentovanou prohlídku. Rozhledna s 222 schody zlákala ke zdolání i členy s berlemi. Dalších 200 schodů je čekalo po cestě do města. Po obědě následovala komentovaná prohlídka pivovaru Nachmelená Opice v areálu bývalé textilky Karnola.
Pivovar a zámek v Dětenicích hodlají 21. 7. navštívit i členové OO Semily. Hned týden poté, 28. 7., chystají opékání toho, co si kdo přinese, na Benecku.
Už více než rok si můžete v městské knihovně Jablonec nad Nisou s Jiřinou Ziklovou procvičit paměť. Členové místní OO zkušebně absolvovali už dvě lekce. Vnímali to jako jiný způsob trávení volného času, při kterém se dozvěděli i mnoho zajímavého.
Hektické poslední dva červnové týdny prožili v OO Kyjov. V pondělí 21. 6. na klubovém setkání koštovali bezinkový sirup, a poté besedovali o Islandu. V úterý odjel pěvecký sbor Pastelky do Uherského Hradiště. Setkal se s lidmi ze zdejší OO, a koncertoval pro účastníky rekondice z Nového Jičína. Ve středu vyrazilo 12 členů do Brna – Chrlic, na zahradní slavnost konanou při příležitosti 100 let působení Centra sociálních služeb pro zrakově postižené. Čtvrtek patřil opět Pastelkám. Za doprovodu harmoniky sbor rozptýlil obyvatele Domova s pečovatelskou službou. V pátek přišli do OO žáci základní školy na besedu s  praktickými ukázkami. V sobotu se v Kyjově konalo Setkání zrakově postižených. A v pondělí? Kroměříž, a komentovaná prohlídka Květné zahrady. V úterý beseda pro studenty střední školy, ve středu Fit club, a výtvarná dílna.
A jak probíhal košt bezinkového sirupu? Každý přítomný obdržel hodnotící lístky a lahvičky s čísly. Do nich byly z očíslovaných džbánů nality vzorky. Hodnocení probíhalo jako ve škole. Hodnotila se chuť, konzistence a vůně sirupu. Cílem ovšem nebylo určit vítěze, spíše přimět lidi k výrobě jednoduchého a zdravého sirupu. Těm, kteří ho uvařili, byl předán dárkový balíček a malý katalog receptů, které lze připravit z květů bezu černého.
Členové OO Kyjov měli i příležitost nahlédnout do života vojáků 74. mechanizovaného praporu plukovníka Bohuslava Malečka v Bučovicích. Vyzkoušeli si mohutnost vystavené techniky, pohodlí za volantem bojového vozidla pěchoty, tanku, i krkolomné nasedání do nich. Pozornost poutaly i zbraně, jako granátomet nebo minomet, a munice, pochopitelně pouze ukázková. Za komentovaného výkladu si nevidomý rozložil a složil vojenskou pušku. Je dost možné, že dotyčný voják dával instrukce nevidomému poprvé.
Více než polovina postižených je kvůli svému handicapu obětí násilí. Ukázal to průzkum organizace In IUSTITIA, o kterém jsme informovali v minulém čísle. Tuto informaci společně s příběhy několika osob se zdravotním postižením dnes přináší OO Opava, a vy ji najdete na novinky.cz/domaci/clanek/vice-nez-polovina-postizenych-je-kvuli-svemu-handicapu-obeti-nasili-40400307.
Poslechněte si rovněž reportáž s názvem „Světluška svou sílu předává i dětem se zrakovým postižením“. Hosty moderátorky Terezy Stýblové jsou Martina Helešicová, ředitelka Školy Jaroslava Ježka, a Šárka Jurásková z Nadačního fondu Českého rozhlasu. Více na dvojka.rozhlas.cz/svetluska-svou-silu-predava-i-detem-se-zrakovym-postizenim-8772118.

Antonín Vraný

#
Beseda o čtení periodik

Poradenské centrum Okamžiku pravidelně pořádá odborné besedy na nejrůznější témata související se životem zrakově postižených.
V pondělí 27. 6. jsme dostali možnost představit práci naší redakce na besedě s názvem „Periodika určená nevidomým a slabozrakým čtenářům“. Téměř prázdninové načasování a extrémně teplé počasí příliš nepřálo hojné účasti, někteří klienti si navíc navykli na on-line setkávání a upřednostňují účast na besedách z pohodlí domova. Setkání tedy proběhlo v atmosféře komorní s publikem sice nepočetným, o to však aktivnějším.
Besedou provázel zkušený a v Okamžiku dobře známý Radek Seifert, který na úvod představil spolupřednášející Danielu Thampy z redakce Zory. Menší počet účastníků přímo vyzýval k diskuzi, a tak byla beseda od začátku vedena víceméně formou výměny zkušeností všech přítomných.
Mluvilo se mimo jiné o tom, jakým způsobem získáváme informace, zda a jaká periodika odebíráme nebo pravidelně čteme, jakým způsobem se k nim dostáváme, jakou formu čtení upřednostňujeme. Zkušenosti a preference přítomných byly velmi rozdílné, od pravidelného čtení v Braillově písmu až po jednoznačné upřednostňování čtení poslechem. Kromě časopisů určených přímo zrakově postiženým jsme probrali přístupnost veřejně vydávaných periodik, čtení zpráv a vyhledávání informací na internetu. V tuto chvíli Radek Seifert připomněl velmi zajímavou a praktickou možnost vyvolání přehledu zpráv zkratkovou klávesou přímo z programu JAWS. Pokud tento odečítač používáte a jste-li připojeni k internetu, společným stiskem kláves JAWS-key - mezera a následným stiskem klávesy r vyvoláte dialogové okno, z nějž je přímý přístup k přehledu denního tisku a k dalším zajímavým funkcím.
Dostalo se i na oblíbené téma hmatové grafiky a přednášející prozradili, že se od následujícího školního roku mohou čtenáři Kontaktů (přílohy pro II stupeň ZŠ, ale nejen pro ně) těšit na hmatové přílohy vkládané do stávajícího braillského sešitu.
Témat souvisejících s periodiky je mnoho, a tak v závěru zazněla myšlenka, že by jistě stálo za to setkat se u podobné diskuze zase někdy příště. Bude-li zájem v řadách klientů Okamžiku, velmi rádi tuto problematiku prodiskutujeme zase z jiného úhlu a snad i v čase pro účastníky příznivějším.
Závěrem nesmí chybět dík organizátorům, kteří nás pozvali, a jak je zde samozřejmostí, postarali se o naše pohodlí i doprovod. Přestože v blízkosti centra probíhají rozsáhlé stavební práce, díky průvodcům-dobrovolníkům jsou prostory Okamžiku snadno dostupné pro každého.

Daniela Thampy

#
SOUTĚŽ VE ČTENÍ A PSANÍ BRAILLSKÉHO PÍSMA
Čteme a píšeme na elektronickém braillském řádku
V rámci celostátní soutěže ve čtení a psaní Braillovým písmem vyhlašuje SONS ČR, Z. S. VII. národní soutěž ve čtení a psaní na elektronickém braillském řádku. Vítán je každý, kdo si chce ověřit i prohloubit dovednosti spojené s využitím Braillova písma v době elektronické komunikace.

Základní informace:
1) Termín soutěže: sobota 22. října 2022, 9:00-16:00.
2) Místo: sídlo SONS, Krakovská 1695/21, Praha 1.
3) Délka přípustných řádků: 12-40 znaků (soutěžící přinesou vlastní zařízení včetně potřebného příslušenství, pořadatel může ve výjimečných případech řádek při soutěži poskytnout, pokud to bude dohodnuto předem).
4) Zařízení, u kterých budou řádky sloužit jako vstupně/výstupní periferie: přenosné osobní počítače, tablety, chytré telefony (soutěžící přinesou svoje přístroje včetně potřebného příslušenství).
5) Přípustné operační systémy Windows, iOS.
6) Disciplíny:
a. hlasité čtení na čas;
b. diktát na přesnost;
c. úprava nesprávně uspořádaného textu na přesnost v omezeném čase;
d. odeslání soutěžních výstupů na zadanou adresu elektronické pošty v omezeném čase.
7) Povolené editory: Poznámkový blok, Poznámky, AccessNote apod.
8) Hlasový výstup zakázán.
9) Interní editor brailského řádku/zápisníku zakázán.
10) Přihlášky povinně na dvě adresy elektronické pošty: zora-objednavky@sons.cz; volejnik@sons.cz.
11) Údaje v přihlášce:
a. jméno a příjmení soutěžícího;
b. kontakt (mobil, e-mail);
c. značka a model použitého řádku;
d. typ vstupně/výstupního zařízení (počítač, tablet, chytrý telefon);
e. použitý operační systém;
f. zvláštní požadavky a poznámky.
12) Na účast v soutěži, ani na výhru není právní nárok.
13) Změna podmínek soutěže včetně jejího zrušení je vyhrazena.
14) Případné dotazy směřujte na shora uvedené adresy elektronické pošty.
15) Uzávěrka přihlášek: pátek 14. října 2022, 23:59.

Těším se na tvrdé, leč přívětivě vedené klání, za což budiž soutěžícím odměnou hodnotné ceny.

R. Volejník

#
Finále soutěže pro zrakově postižené je za dveřmi

Letošní krajská kola soutěže pro zrakově postižené ve čtení Braillova písma, psaní na Pichtově psacím stroji, psaní na tabulce a v psaní na počítačové klávesnici byla dokončena. Připomeňme, že soutěž organizuje redakce časopisu pro zrakově postižené Zora ve spolupráci s krajskými koordinačními radami SONS. Velké poděkování za podporu při organizaci soutěže patří také pracovníkům obecně prospěšných společností TyfloCentrum a Tyfloservis.
Poslední krajské kolo proběhlo dne 29. 6. v Ostravě. Trojnásobným vítězem, ve čtení a psaní Braillova písma, i v psaní na počítačové klávesnici, se tu stal Ondřej Zelenka. Několikanásobných vítězů je ale více. Vzpomeňme Petru Dvorskou, která soutěžila ve Zlíně, Ivu Zuchovou v Ústí nad Labem, Jiřího Holzingera v Plzni, Radka Žaluda v Táboře, Romanu Hladišovou v Olomouci, Tadeusze Karaše v Jihlavě, nebo paní Volákovou v Brně. Gratulace ale patří všem, kteří se letos zúčastnili.
Jak soutěž vnímá šéfredaktor časopisu Zora Václav Senjuk? „Tato soutěž je pro mě od chvíle, kdy jsem nastoupil na pozici šéfredaktora Zory, tak trochu memento, malinko noční můra, ale hlavně nesmírně důležitá akce. Obdivuji ty, kteří se naučili Braillovo písmo v průběhu života, i ty, kteří ho ovládli již ve škole, byť pro děti je, jak vím, učení mnohem snazší. Zvládnout ale i notopis, nebo braillský řádek, to jistě nejsou samozřejmé, vrozené dovednosti. Co však vrozené je? Touha porovnat se s těmi, kteří to také dokázali. Je mi proto ctí figurovat v takové soutěži, byť hlavní zásluha a ocenění patří kolegům z redakce. Letos hlavně Petrovi Maškovi, který objel šest krajských kol, i externě, avšak stále profesionálně pomáhajícímu Jiřímu Reichelovi, mému váženému předchůdci a nedostižnému vzoru.“
„Redaktoři si rozdělili kraje tak, aby každý nějaké navštívil. Ale jak už to bývá, někdo nemohl ze zdravotních, jiný z rodinných důvodů. To se může stát každému, a tak jsem zaskakoval,“ reaguje na pochvalu Petr Mašek, a pokračuje: „Soutěž vnímám jako skvělou akci, která přináší dva zásadní bonusy. Rozšíření Brailla do povědomí lidí, a výjimečného soutěživého ducha v prostředí přátelství a zábavy. Budu potěšen, pokud se příštích ročníků zúčastní více lidí. Otázkou může být, jak lidi motivovat k soutěživosti, když třeba Josef ví, že Jarmila píše na klávesnici rychlostí 250 úhozů za minutu, a on jen 180. To je sice pravda, ale bude mít Jarmila v den soutěže štěstí? Nebo udělá deset smolných chyb? Osobně jsem soutěžil v polské Poznani s telefonem a braillským řádkem. Technika selhala, nedokázal jsem ji opravit, a byl jsem poslední. Soutěžme i proto, abychom se účastnili, podpořili dobrou věc, a vzájemně se setkali. Největší překvapení? V první třídě nám na internátě spolužačka Lenka, tehdy už deváťačka, krásně předčítala pohádky z braillských knížek. Pak se někam vytratila. Měl jsem ji 40 let uloženou v podvědomí, ale nic o ní nevěděl. A pak ji potkal v Ostravě. Byla to příležitost poděkovat jí za příjemné chvilky.
Nějaké připomínky pro organizátory? Nevhodným dnem pro pořádání soutěže je pátek, někteří lidé by po obědě byli už raději doma. Nezačínejme od 9, ale od 11 hodin. Ne všichni zájemci ze vzdálenějších koutů kraje se na místo dostanou včas. Soutěžme ve více místnostech, aby nebyl jeden soutěžící jako u lékaře půl hodiny za jejími dveřmi, a ostatní čekali. A poslední věc: ocenění pro vítěze by mohla mít ve všech krajích podobnou hodnotu.“
Jako reakci na tyto podněty si dovoluji přidat jednu velkou pochvalu. Osobně jsem se zúčastnil krajského kola soutěže v Ústí nad Labem. Paní ředitelka Tyfloservisu Nikol Aková měla organizaci zvládnutou na jedničku, a myslím, že i podle představ kolegy Petra. Soutěž proběhla v sobotu od 11 hodin, v několika místnostech, pro kontrolu Braillského písma byla pozvána slečna Helena, a zhruba okolo 13 hodin byli všichni účastníci oceněni květinou a braillskou publikací „S úsměvem jde čtení líp,“ je vzkaz od Jana Příborského.
Finále soutěže je plánováno na sobotu 22. 10. 2022 v budově SONS ČR, z. S., Krakovská 21, Praha 1. „Těším se na finále, i na příležitost vyřešit některé stíny, které vyplynuly hlavně z jednání s pár jedinci, kteří ingerenci redakce brali jako nepřípustné vměšování. V tuto chvíli jsem je sice odsunul do škatulky „provozní záležitost zanedbatelného významu“, ale samozřejmě jsem si vědom toho, že pokud existuje problém, pak určitě ne proto, aby byl odsunut či zapomenut,“ dodává Václav Senjuk, a pokračuje: „A proč se i já, vidoucí, snažím podpořit kolegy, kteří za širší užívání braillského písma plédují a horují léta? Jsem přesvědčen, že bez znalosti jazyka „slovem a písmem“ se náš mozek nevyvíjí tak, jak by měl. Že pokud si nedokáže informace zapsat, nedokáže s nimi ani pracovat. A také že čtení a psaní na rozdíl od poslechu podporuje kreativitu i další vlastnosti. I diskuse psaná dává účastníkům více než diskuse tváří v tvář a hlasem. Ta totiž leckoho svádí k tomu svého oponenta překřičet, zadupat. Oponujete mi, že bych měl sledovat úroveň psaných diskusí na některých internetových fórech? Odpovím, že věřím, že úroveň těchto diskusí je hluboko pod vkusem a úrovní našich čtenářů.“

Antonín Vraný

#
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny 8/2022

Snad mi čtenáři odpustí, že tentokrát jsem vzhledem ke krátkému termínu uzávěrky a krátké, ale nepříjemné nemoci v množství větším než malém čerpala z cizích zdrojů. Konečně byl uzákoněn jednorázový příspěvek na dítě, od července také platí poloviční sleva na dopravu pro invalidní důchodce ve 3. stupni. Dále navážu na minulé vydání, proberu výchovné ke starobnímu důchodu obecně a prozradím další tipy našeho čtenáře na výlety po kolejích kousek od německých a polských hranic.
• Jednorázový příspěvek 5000 Kč na dítě do 18 let věku už má definitivní podobu: 
O příspěvku rozhoduje a vyplácí ho Úřad práce. Rodinám s příjmem do jednoho milionu korun hrubého bude vyplacen na každé dítě do 18 let věku jednorázový příspěvek ve výši 5000 korun. Jeden milion korun hrubého odpovídá mzdě přibližně 83 330 korun hrubého měsíčně.
Příspěvek se automaticky vyplatí všem dětem, které v červenci 2022 mají nárok na výplatu přídavku na dítě, a to za měsíc červen 2022 s podmínkou, že ke dni 1. srpna 2022 nedovršili 18 let věku. Všem těmto dětem, respektive jednomu z jeho rodičů, bude příspěvek vyplacen automaticky, tedy bez žádosti.
U dětí, které ke dni 1. srpna 2022 sice nedovrší 18 let věku, ale nemají nárok na výplatu přídavku na dítě v červenci 2022 za měsíc červen 2022 a u dětí narozených od 2. srpna 2022 do dne 31. prosince 2022, již příspěvek nebude vyplacen automaticky, ale musí se o něj požádat. Podmínkou nároku v této situaci je podmínka trvalého pobytu a bydliště dítěte na území České republiky a podmínka rozhodného příjmu rodičů nebo rodiče, se kterým/i dítě ke dni podání žádosti o příspěvek žije, v roce 2021 nepřesáhla 1 milion Kč hrubého.
V situacích, kdy jednorázový příspěvek nebude vyplácen „automaticky“ s vazbou na přídavek na dítě, bude řízení o dávce zahájeno na základě elektronické nebo listinné žádosti. Tuto žádost bude možné podat prostřednictvím elektronické aplikace ministerstva, která bude součástí informačního systému státní sociální podpory nebo prostřednictvím konkrétního kontaktního místa veřejné správy „Czech POINT“. Osoby, které nebudou moci využít elektronické podání žádosti, budou moci využít uvedená konkrétní kontaktní místa veřejné správy „Czech POINT“, která se nacházejí na obecních úřadech, krajských úřadech, matričních úřadech a také na poštách.
Za rodiče pro účely vyhodnocení nároku na příspěvek budou považováni nejen biologičtí rodiče nebo osvojitelé, ale také osoby, jimž bylo dítě svěřeno do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, manžel, partner rodiče nebo vdovec nebo vdova po rodiči nebo druh či družka rodiče nebo uvedené osoby, pokud s dítětem a rodičem nebo uvedenou osobou žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Podmínka, že alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházejících dni podání žádosti o příspěvek musí společně uhrazovat náklady na své potřeby, platí pro druha a družku.
Pro účely tohoto jednorázového příspěvku budou posuzovány příjmy rodičů, resp. osob, které budou za rodiče považovány. Za příjem budou považovány příjmy obdobné příjmům podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, bez odpočtu daně z příjmů připadajících na tyto příjmy. Výši rozhodných příjmů za rok 2021 budou rodiče prohlašovat formou čestného prohlášení. Krajská pobočka Úřadu práce a ministerstvo budou oprávněni vyžádat si od České správy sociálního zabezpečení a Ministerstva financí údaj o výši příjmů, které jsou uvedenými institucemi evidovány pro případnou kontrolu.
Důležité: příspěvek na péči se do příjmů nezapočítává. Příjmy dítěte také nejsou pro účely tohoto příspěvku započítávány. Vychází se z obdobné úpravy jako u dávek státní sociální podpory, kdy se do rozhodného příjmu nezapočítávají příjmy nezaopatřeného dítěte ze závislé činnosti a příjmy ze samostatné výdělečné činnosti po období červenec a srpen. Pro účely tohoto příspěvku nebudou započteny žádné příjmy dítěte, uvedené je sjednoceno, aby nedocházelo ke znevýhodnění rodin s dětmi, které si přivydělávají samostatnou výdělečnou činností.
Zdroj: Národní rada osob se zdravotním postižením ČR
• Sleva 50 % na dopravu pro příjemce invalidních důchodů 3. stupně od 1. 7. 2022
Od 1. července 2022 začne platit pro osoby invalidní ve třetím stupni nová sleva. Tyto osoby mohou od července jezdit za polovinu běžného jízdného. Ve vlacích ve druhé třídě a v linkové autobusové dopravě, tj. mimo MHD, si budou moci kupovat jízdenky za 50 % obyčejného jízdného. Stačí mít QR kód vydaný Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ) a při nákupu jízdenky vybrat nebo nahlásit příslušný tarif pro osoby invalidní ve třetím stupni.

Jak cestující svůj nárok prokáže a dopravce ho ověří? Slevu může využít cestující, který se prokáže průkazem totožnosti a platným potvrzením s QR kódem. Ten dostane buď na pobočce OSSZ (Okresní správa sociálního zabezpečení, Pražská správa sociálního zabezpečení, Městská správa sociálního zabezpečení Brno) nebo o něj může požádat elektronicky na ePortálu ČSSZ. Na úřad může jít i osoba zmocněná. Podrobnosti k vystavení QR kódu popisuje instruktážní video na tomto odkazu:

https://www.youtube.com/watch?v=jpMm_l95Hv4

Dále může pomoci manuál NRZP na tomto odkazu:

https://nrzp.cz/wp-content/uploads/2022/06/Otazky-odpovedi-Cestujici-SI3S.pdf

Nárok na slevu je možné prokázat v papírové podobě či nejlépe elektronicky – PDF dokument nebo QR kód uložený v nově upravené mobilní aplikaci OneTicket. „Do aplikace si QR kód získaný od ČSSZ jednoduše načtete a při všech cestách pak už stačí pouze ukázat spolu s průkazem totožnosti řidiči nebo průvodčímu,“ shrnuje Jan Paroubek, ředitel státního podniku CENDIS, který vyvinul technologické řešení pro uplatňování nové slevy. Pro dopravce vytvořil CENDIS odbavovací aplikaci „CheckTicket – Kontrola dokladu“, která je k dispozici volně ke stažení jak v Google Play pro zařízení s OS Android, tak v AppStore pro mobilní telefony s iOS. Informace při nesnázích u prokazování slevy i odpovědi na další otázky poskytnou nepřetržitě sedm dní v týdnu pracovníci oddělení zákaznické podpory s. p. CENDIS. Zákazníci se na ně mohou obracet telefonicky na čísle +420 222 266 755 nebo mailem na info@oneticket.cz. Informace pro cestující i pro dopravce jsou již také na webových stránkách státního podniku CENDIS – Sleva Osoby invalidní ve třetím stupni.

Zdroj: Tisková zpráva Ministerstva práce a sociálních věcí

• Výchovné ke starobnímu důchodu – část II.: Obecné informace 
Výchovné ke starobnímu důchodu vždy pro jednoho z rodičů (v praxi budou převažovat ženy) ve výši 500 Kč za každé vychované dítě platí od roku 2023, žádosti bude možné podávat už od září 2022 a lze ho charakterizovat takto:
* je koncipováno jako finanční částka v pevně stanovené výši 500 Kč měsíčně, o kterou se zvýší procentní výměra starobního důchodu pojištěnce, který zajišťoval výchovu konkrétního dítěte v největším rozsahu;
* částka výchovného náležející k nově přiznávaným důchodům se každoročně zvyšuje o stejné procento jako procentní výměry důchodů;
* v případě péče o více dětí se tato částka násobí počtem těchto dětí; maximální počet dětí není omezen;
* nezáleží na tom, zda jde o starobní důchod řádný nebo předčasný;
* podmínky pro uznání dítěte za vychované budou v zásadě stejné, jaké v současnosti platí pro účely snížení důchodového věku žen – bude se tedy vyžadovat, aby osoba (tj. muž nebo žena) před datem přiznání starobního důchodu osobně pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků, s tím, že pokud se ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, postačí, pokud pečovala aspoň po dobu pěti roků a nepřestala o dítě pečovat před dosažením jeho zletilosti;
* ocenit výchovu téhož dítěte bude možné vždy jen jednomu z rodičů, a to tomu, který o dítě pečoval v největším rozsahu, přičemž výchovu bude třeba pro tento účel posuzovat od narození dítěte až do nabytí jeho zletilosti jako jeden celek;
* zvýšení důchodu nenáleží, pokud se pojištěnec vůči dítěti dopustil trestného činu;
* starobní důchody přiznané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona budou zvýšeny od splátky důchodu splatné v lednu 2023 – ženám, kterým byl důchodový věk snížen s přihlédnutím k počtu vychovaných dětí, bude starobní důchod zvýšen bez žádosti, v ostatních případech bude nutno podat písemnou žádost na předepsaném tiskopisu;
* starobní důchody, na které vznikl nárok přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona přeměnou invalidního důchodu na starobní důchod, se zvýší o 500 Kč za každé vychované dítě, jen pokud nárok na starobní důchod závisející na získání potřebné doby pojištění zanikl, jelikož starobní důchod přeměněný z invalidního důchodu byl vyšší – viz Informace 7/2022;
* zanikl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nárok na starobní důchod závisející na získání potřebné doby pojištění z důvodu, že invalidní důchod přiznaný před dosažením věku 65 let byl vyšší, a po 31. 12. 2022 vznikne nárok na starobní důchod přeměnou invalidního důchodu na starobní důchod, zvýší se procentní výměra tohoto důchodu o příslušnou částku za každé vychované dítě ode dne vzniku nároku na tento důchod – žádost v tomto případě je nutno podat nejpozději do 2 let ode dne vzniku nároku na tento důchod, jinak zvýšení za vychované dítě nenáleží – viz též Informace 7/2022.

      Zdroj: webová stránka Ministerstva práce a sociálních věcí

• Praktické tipy pro dovolenou v Německu a Polsku – dokončení

Německo 
Čtenář jel rychlíkem do Děčína a dále pokračoval směr přes Bad Schandau směr Drážďany osobním vlakem, kde si u německého průvodčího koupil 9 Euro Ticket (k tomu viz Informace 7/2022). Z Drážďan není daleko do středověké Míšně, zde lze navštívit porcelánovou manufakturu a starý hrad. Drážďanskou MHD lze zajet do galerie Zwinger ve středu města, kde se nachází starý opravený zámek. Dá se také zajet na most z 19. století zvaný Blaues Wunder – Modrý div a odtud se dá přejít na druhou stranu Labe na dvě lanovky, na které by měl 9 Euro Ticket rovněž platit. Busem se dá od těchto lanovek dojet do zámku Pilnitz s parkem a také s porcelánovými sbírkami. Z Pilnitz lze využít jízdenky na převoz přes Labe. Jinak návštěva drážďanské galerie starých mistrů uprostřed města zabere poměrně hodně času. Rovněž návštěva klenotnice (nedávno vykradené) v zrekonstruovaném zámku je časově náročná. Nezapomeňte na Hofkirche naproti Semprově opeře. Samozřejmě by se na tuto jízdenku dalo dojet i do Hamburku nebo do Mnichova, je ale zapotřebí zvážit ubytování, přes léto budou všechny kapacity dost vytížené.
Na jízdenku ČD se dá dojet z Děčína do Rumburka přes Bad Schandau a Sebnitz, je to krásná trať přes Českosaské Švýcarsko a za český tarif. Vystoupit v Německu a opět nastoupit do dalšího vlaku vám nikdo nemůže zakázat. Podobná možnost je koupit si jízdenku z Liberce se společností Trillex do Varnsdorfu, tím dostanete slevu na ZTP a nikdo Vám nemůže zakázat vystoupit v německé Žitavě, projít si město a pokračovat dále do Varnsdorfu, kde je hned na nádraží budova pivovaru Kocour. Tím se vyhnete drahé platbě za lístek z Liberce do Žitavy, protože u mezinárodní jízdenky by nikdo neuznal slevu. Žitava/Zittau je zajímavé, kdysi české město, odkud pokračuje parní vlak na klášter Oybin založený Karlem IV. Pro tento vlak platí zvláštní tarif, pokud budete mít 9 Euro Ticket, uznají vám ho, ale musíte k němu jednorázově zaplatit 5  Euro. Ve městě s českou minulostí je malé a velké postní plátno, v přízemí radnice na hlavním náměstí krásně malovaná okna. Velký sál radnice je přístupný jen při mimořádných příležitostech, například Dny kulturního dědictví, které se konají v září v Žitavě a v Liberci. Blízko nádraží je moderní krytý bazén, jeden z nejstarších v Německu.
Polsko
Polské lázně Cieplice, jinak také Termy Cieplickie jsou součástí města Jelenia Góra cca 25 km za hraničním přechodem Harrachov. Podrobněji viz www.termycieplickie.pl.
Čtenář předložil překlad ZTP/P přeložený do polštiny a na dvě hodiny zaplatil dohromady 18 polských zlotých, tedy něco přes 100 CZK, průvodce byl zdarma. Náramkové hodinky, které obdržíte, vám ukážou na elektronickém počítadlu, kolik času ještě můžete ve venkovním a vnitřním bazénu strávit, k dispozici je i vířivka a lehátka u venkovního bazénu, ta jsou zřejmě zpoplatněná extra. Nejedná se o klasický termál, voda z hloubkového vrtu je teplá. Nejlepší doba příjezdu je mezi 8.00 a 9.00 hod, kdy je tu nejméně lidí a nejlevnější vstup, cena vstupu se mění během dne. Cieplice jsou lázeňské město, nedaleko termálu je krásný park, který vás zavede do centra lázní. Autem můžete dále pokračovat do Jelenie Góry, na nákup jsou levné především ryby – sledě, naložené v různých omáčkách, např. koprové. V centru města je několik kostelů, centrální kostel má v hlavní lodi několik dřevěných pater a před ním je socha Jana Pavla II.
Z Jelenie Góry lze dojet i na hrad Chojnik nebo spíše jeho ruiny, podrobněji viz např.: https://cs.wikipedia.org/wiki/Chojnik_(hrad)
Nejlépe navštívit hned ráno, otevírá sice v 10.00 hod, ale protože se jedná o ruinu, dojdete tam pěšky, aniž byste museli platit vstup. Bohužel jeden vstup se ještě účtuje za krkonošský národní park. Z ruiny jsou nádherné výhledy na Krkonoše, opravdu to stojí za to.
Z Jelenie Góry lze dojet i do Karpacze, kde je dřevěný severský kostel Wang. Motivací může být i ochutnávka pečených pstruhů cestou.
Za sociálně právní poradnu Václava Baudišová

#
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Slepec na seznamu ohrožených druhů

Není to tak dávno, bratru asi dva měsíce, kdy mi pan prezident Zajíc přeposlal mail, v němž ho kdosi z jeho známých upozorňuje na to, že i mezi zvířaty jsou slepci. Nedalo mi to, kliknul jsem na uvedený odkaz, a následující text je toho výsledkem. Věřím, že to opravdu bude zajímat i vás…
Slepec (Spalax) je rod hlodavců z čeledi slepcovitých. Zahrnuje celkem 13 druhů žijících ve východní Evropě, na Blízkém východě a v severní Africe. Jde o středně velké hlodavce podobné krtkům, kteří nemají žádné viditelné oči. Celý život žijí prakticky jen pod zemí, kde si hloubí nory se složitými systémy tunelů. Zde také hledají svou potravu – hlízy, kořínky a jiné podzemní části rostlin.
Slepci jsou rozšířeni od Maďarska a Rumunska přes Ukrajinu až do Ruska a Kazachstánu, na jih pak přes Bulharsko, Srbsko, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu, Severní Makedonii, Albánii, Řecko, Turecko, Sýrii, Irák, Jordánsko, Izrael, Egypt po Libyi. Vyskytují se v různých oblastech (polopouště, stepi, louky, zemědělská půda) až do výšky 2300 m (na Balkánu) nebo 2600 m n. m. (v Turecku). Pro vytváření podzemních chodeb potřebují oblasti s ročními srážkami od 100 do 800 mm.

Taxonomie pro tento druh živočicha říká, že slepci rodu Spalax představují jediné zástupce podčeledi Spalacinae. Podle posledních poznatků se dělí do 13 druhů, které obývají východní Evropu, Blízký východ a severní Afriku. Donedávna (přibližně do konce 20. století) však byly uznávány dva rody těchto hlodavců: Spalax a Nannospalax. Do původního rodu Nanospalax byly řazeny současné druhy Spalax leucodon (slepec malý), Spalax nehringi (slepec Nehringův) a Spalax ehrenbergi (slepec egyptský), tedy rody obývající Balkánský poloostrov, Blízký východ a severní Afriku.
Do původního rodu Spalax patřily druhy Spalax graecus (slepec polní), Spalax arenarius (slepec písečný), Spalax microphthalmus (slepec obecný), Spalax giganteus (slepec velký) a Spalax zemni (slepec ukrajinský), tedy druhy žijící v Rumunsku, Ukrajině a Rusku (ostatní zde uvedené druhy tehdy ještě nebyly známy nebo uznávány).
Původně byly druhy rodů Spalax a Nannospalax zařazovány do myšovitých hlodavců. Později (1974) byly přesunuty do vlastní čeledi Spalacidae. Někteří autoři vytvoření samostatné čeledi uznávali, jiní zařazovali tuto skupinu pouze jako podčeleď Spalacinae čeledi myšovitých (Muridae). Nyní tvoří slepci podčeleď Spalacinae a spolu s hlodouny (rody Cannomys, Myospalax a Rhizomys) a cokory (rod Eospalax) čeleď slepcovitých.
Mimochodem – víte, co je taxonomie a kde se vzala? Taxonomie (z řeckého taxis – uspořádání, nomos – zákon) je systém klasifikace v metodologii vědy, který vymyslel švédský biolog a lékař Carl Linné. V současnosti je taxonomicky hierarchizována především biologie, která se zabývá teorií a praxí klasifikace organismů, ale s taxonomií se v širším slova smyslu můžeme setkat v jakémkoliv vědním odvětví. A nejen vědním. Existuje například i Folksonomie — prostředek pro kategorizaci obsahu internetu! Nebo Bloomova taxonomie, což je hodnocení rozdílných cílů a dovedností, které nastavili učitelé pro studenty. Zpátky ve vědeckém světě jsme zas u Nosologie. To není, jak by se mohlo zdát na první pohled, věda o nosech, nýbrž obor lékařství, který se zabývá klasifikací nemocí. Taxonomie půd je opět věda, která se zabývá klasifikací půd. A zpět k původnímu cíli taxonomie, k biologii – taxon se nazývá skupina konkrétních organismů.
Vzhled
Po exkurzi do metodologie vědy se vrátíme k původně nadhozenému organismu, slepci rodu Spalax. Jsou to mohutná zavalitá bezocasá zvířata s krátkýma nohama. Tvarem těla se podobají krtkům. Na zemi se pohybují nemotorně, jsou ale výborně přizpůsobeni životu pod zemí, mnohem více než naprostá většina ostatních hlodavců. Jsou dlouzí 170–350 mm a váží 215–570 g. Na všech nohách mají 5 prstů a jen kratší drápy. Svrchní část těla je hnědá až žlutohnědě šedá, břicho je žlutohnědé, krk a hruď šedé. Některé druhy mají světlý pruh v oblasti hlavy. Hustá jemná srst roste téměř všemi směry.
Nemají žádné viditelné oči, i když pod srstí lze jejich zárodky nalézt. Jsou to jediní zcela slepí hlodavci. Nemají ani ušní boltce. Nejdůležitější smysly jsou sluch a hmat; čich u nich nehraje významnou roli. Přizpůsobení podzemnímu životu se projevilo i na jejich lebce; její mozková část je široká a plochá. Jsou pro ně charakteristické dva mohutné řezáky v každé čelisti, z nichž zejména dolní výrazně vystupují z pysků. Stoličky mají kořeny (nerostou tedy celý život).

Způsob života
Slepci si v oblasti svého rozšíření hloubí nory v téměř každém typu půdy. K jejich hloubení používají především své řezáky, ale pomáhají si i čenichem a nohama. Systém tunelů budují slepci ve dvou úrovních. První, obvykle 10–25 cm pod zemí, slouží k získávání potravy. Tyto tunely mohou být i stovky metrů dlouhé, obvykle má však celá stavba průměr do 30 m. S povrchem je spojena svislými otvory, kolem nichž se nacházejí kupky vyhrabaného materiálu. Svislé tunely směřují i k níže položeným chodbám, které spojují 1–2 hnízda vystlaná měkkým materiálem, spižírny a místnosti používané jako záchod. Slepci jsou aktivní celoročně, jen v období extrémního počasí méně hrabou a stahují se hlouběji pod zem (až 4 m hluboko!).
Slepci jsou přísně samotářská zvířata – jeden systém tunelů obývá kromě období páření jen jeden jedinec. Zdá se, že se páří jen jednou ročně od ledna do půlky března. Podle pozorování z Izraele si samice na podzim po prvních deštích budují kupku, které má metr v průměru a výšku 40 cm. V ní je komora o průměru asi 20 cm, v níž se pak líhnou mláďata. Paprskovitě od této kupky je 15 – 20 menších kupek, které se připisují samcům zdržujícím se v blízkosti. Po asi 4 týdnech březosti rodí obvykle 2 až 4 mláďata. Ta jsou holá a váží 6 až 10 g. Po dvou měsících jsou schopna opustit hnízdo.
Slepci se oproti jiným hlodavcům dožívají výrazně vyššího věku. Podobná dlouhověkost byla zjištěna i u rypošů. Nikdy taky neonemocní rakovinou.

Potrava
Potravu tvoří hlízy, kořínky, bulvy a další podzemní části rostlin. Někdy byli v noci pozorováni i nad zemí, jak konzumují trávu, semena a jiné nadzemní části rostlin. Není vyloučeno, že příležitostně požírají i hmyz. Ve východním středomoří jsou slepci – především nejrozšířenější slepec obecný (Spalax microphthalmus) – považováni za významné škůdce. Mohou působit značné škody na obdělávané půdě, v sadech nebo v lesních školkách. Naopak se stávají kořistí především sov (výr velký, kalous ušatý), ale i některých malých šelem.

Zajímavosti
V Libyi řada původních obyvatel věří, že člověk oslepne, když se dotkne slepce, a proto je neloví. Byly popsány případy, kdy slepci přivedli archeology k některým nálezům, protože v jejich kupkách vyhrabaného materiálu byly nalezeny drobné artefakty z podzemí.

Stupeň ohrožení
Většina slepců je v červeném seznamu druhů zařazena mezi ohrožené nebo téměř ohrožené druhy. Pouze slepec obecný (Spalax microphthalmus) žijící na Ukrajině a v přilehlých oblastech Ruska je charakterizován jako málo dotčený. Jiné druhy jsou na tom hůře, téměř ohroženým je slepec polní (Spalax graecus) vyskytující se na několika lokalitách v Rumunsku a Moldavsku, podle dřívějších pozorování i v přilehlé oblasti Ukrajiny. Zranitelným druhem je slepec velký (Spalax giganteus) vyskytující se v Rusku severně od Kavkazu, a slepec ukrajinský, slepec písečný (Spalax arenarius) žijící pouze na jižní Ukrajině jižně od ústí Dněpru do Černého moře a v přilehlých písečných oblastech je ohrožen především zalesňováním tohoto území. Stabilní je pouze v Černomořské státní rezervaci. Ukrajina dokonce vydala pamětní minci s jeho vyobrazením.
Zdroj: Wikipedie
Úpravy: Václav Senjuk

#
Zajímavosti o medu a včelách

Včelstvo neboli jeden úl má jednu včelí matku, několik set trubců a okolo 60 tisíc včel či včelích dělnic. Na zimu se počet dělnic sníží na dva až tři tisíce. A právě v této době, podle včelařů nazývané podletí, začíná vznikat generace zimních, dlouhověkých včel, na nichž ve finále závisí přežití celého včelstva přes zimu, ale také rychlý jarní rozvoj do plné síly. Přitom přírodních zdrojů včelí pastvy ubývá, hlavně vlivem lidské činnosti v tzv. kulturní krajině, a tak pro včelaře nastává období intenzivní péče o včelstva, aby alespoň vynahradil to, co jim odebráním medu pro svou potřebu způsobil – musí je krmit a také léčit. Hlavním nepřítelem je kleštík včelí neboli Varoa destructor, parazit, jehož jsme si do Evropy dovezli vlastně až v 70. letech minulého století. Parazitem oslabená včelstva pak napadají virové i bakteriální choroby. Zajímavostí o včelách je násobně více, než se vejde do jednoho článku – někdy včelaři nestačí ani celý život na to, aby je všechny odhalil…

Matka
Včelí matka měří 20–25 mm a její hmotnost je mezi 180–260 mg. Dožívá se 3–5 let a v době největšího rozvoje naklade za den okolo 2000 vajíček, což je téměř dvojnásobek její vlastní váhy. Matka se při „svatebním či zásnubním“ letu spojí až se 17 trubci v průběhu jedno až dvoudenního letu z úlu, ke spojení dochází za letu a trubec po něm hyne.
Matka si po svém oplodnění uchová sperma trubců na celý svůj život a z této zásoby poté čerpá, k matečnímu letu došlo pouze jednou nebo dvakrát za život. Včelaři neslyší rádi pojmenování „královna“, protože matka vlastně o ničem nerozhoduje sama – tím rozhodovacím místem je celé včelstvo. Zároveň jde stále o největší a neobjasněnou záhadu – nejen včely, ale i další sociální hmyz, například mravenci, mohou i poměrně komplikovaně řešit situace, kteréžto rozhodování nelze připsat nějaké „kolektivní intuici“. Včely například dovedou zkalkulovat, zda se vyplatí létat na vzdálenější, ale vydatnější zdroj potravy, nebo za bližší, ale méně vydatnou snůškou. Nejspíš ani to, zda dané vajíčko bude oplodněno ze spermatéky a tak z něj bude dělnice, nebo neoplodnit a založit tak na vznik trubce, nerozhoduje svým úsudkem matka, ale jedná podle „vyššího úradku“ celku, včelstva.
Včelí dělnice měří 12–15 mm a váží okolo 100 mg. V době snůšky je včela schopna donést okolo 60 mg nektaru a 15 mg pylu na posledním páru končetin. V sezoně se dožívá 5–6 týdnů. Dlouhověké zimní včely žijí 4–9 měsíců. Každá dělnice v sezoně stráví tři týdny prací v úle a tři týdny sbíráním nektaru a pylu, včela zimní, dlouhověká, stráví většinu života zahříváním matky a sebe samých v tzv. zimním chomáči. Uprostřed něj zůstává stabilní teplota kolem 32 až 34 °C.
Včelí bzučení způsobuje extrémně rychlé mávání křídel – až 11 400 krát za minutu, resp. v průměru asi 180 mávnutí za vteřinu. Včely dosahují rychlosti až 29 km/h a za hodinu navštíví asi 800 květů, průměrná rychlost letu je ale 21-24 km/h.
Na 1 gram medu musí včela navštívit zhruba 7000 květů. Životní dílo jedné včely je přibližně půlka čajové lžičky medu. Na 1 kilogram medu musí včely v průměru uletět vzdálenost rovnající se 280 tisícům kilometrů, což je přibližně 7× kolem rovníku, jiný údaj hovoří o necelých 170 tisících km, tj. asi 4krát kolem Země.
První včelaři pocházeli ze starověkého Egypta. Včely zde chovali v hliněných nádobách již 4 tisíce let před naším letopočtem. Byli také prvními, kdo se včelami kočoval. Podle ročních období a květu plodin převáželi včely na vorech po Nilu. Sběr medu „rabováním“ je ale výrazně dávnější lidská činnost.
Zemi včely obývají 80, někdy se mluví i o 120 milionech let. V současnosti známe okolo 20 000 druhů včel, přičemž včela medonosná je nejvyšším vývojovým stupněm. K nejstarším nálezům, které dokládají vztah člověka a včely, patří nástěnná kresba postavy při vybírání medu, jež je stará až 12 000 let a nalézá se v Pavoučí jeskyni v Bicorp ve Španělsku.
Nejznámějším patronem včelařů je Sv. Ambrož, dalšími jsou sv. Prokop, sv. Medard nebo sv. František z Assisi.

Med
Základní složení medu je 80 % cukrů (podle druhu zdrojů hlavně fruktóza a glukóza) a max. 20 % vody, což je norma EU, norma pro český med udává maximum 18 % vody. Podle zákona se do medu nesmí nic přidávat, ale ani z něj odebírat. To znamená, že i tzv. „dosušování“ – pomalé zahřívání resp. udržování v otevřených nádobách při asi 35 °C po jistou dobu – je nelegálním nakládáním s ním.
Med byl používán jako antibiotický obklad při otevřených ranách protože jeho složení neumožňuje mikrobům přežít. Ve skutečnosti při reakci s tkání vzniká mj. i malé množství peroxidu O3, který ránu soustavně desinfikuje. Med byl také ve starověku používán k balzamování těl.
Včela medonosná je jediným hmyzem který produkuje potravu pro člověka – med. Ten má mnoho zabarvení od bílé přes zlatou až po tmavě hnědou, téměř černou. Všechny tyto medy mají podobnou výživnou hodnotu (pokud jsou přírodní!). Tmavší medy mají nicméně více minerálů, železa, kalcia a fosforu.

Další včelí produkty
Důležitým přínosem včely je, že opyluje rostliny, které by se jinak nemohly rozmnožovat a dávat plody, pro člověka životně důležité zdroje potravy. Hmyz, který přirozeně opyluje rostliny, se z přírody hromadně vytrácí a lidé jsou stále více závislí na včele a její práci.
Přírodní med je nejbezpečnější potravou, protože mnoho škodlivých mikroorganismů nedokáže v medu přežít. Z nektaru (do kterého včely přimíchají i dezinfekční enzymy, aby se nekazil a nekvasil) po odpaření části vody vzniká sladký med. Jedno včelstvo ho za sezonu dovede vyprodukovat za příznivých podmínek až několik set kilogramů.
Lidé odedávna využívají i včelí vosk z pláství a v léčitelství i blahodárnou mateří kašičku a antiseptický propolis. Ten včely tvoří z pryskyřic, které sbírají na pupenech a listech rostlin a nosí jej do hnízda na zadních nohou, podobně jako pyl. Pokrývají jím stěny buněk a tmelí mezery, kterými proudí nevhodně vzduch. Vzduch ovšem úlem proudit musí, včely dokonce umí využívat i záměrné odpařování vody k ochlazování vnitřních prostor úlu. Propolis slouží i k mumifikování, které včely vynalezly ještě před starými Egypťany. Když totiž do hnízda pronikne velký vetřelec, například myš, včely ji dovedou usmrtit, ale nikoli odnést. Aby se jim nezkazila, dokonale ji mumifikují – zakonzervují obalením do propolisu.

Kvetoucí ráj včel i lidí
Zahrada, která se líbí nám, je dobrá i pro včely. Od jara do podzimu by měla kvést, a právě hmyzosnubné květy, které jsou včelami opylovány, hýří barvami a vůněmi. Na zahradě by neměly chybět ovocné stromy a keře, na nektar je z nich nejbohatší třešeň. Včely ale vyhledávají i javory a lípy. Prvním jarním zdrojem nektaru jsou krokusy. Mezi nejvýživnější květy patří pampelišky, slunečnice, jiřinky a podzimní astry. Medonosných je i mnoho aromatických bylin, například dobromysl, šalvěj či rozmarýna.

Jana Bucharová
Upravil a doplnil Václav Senjuk
Zdroj: vcelykladky.cz

#
Román podle skutečnosti

Karel Čapek jako námět pro svůj utopický román Krakatit, který napsal v roce 1922 a jenž vyšel o dva roky později, použil tragédii, k níž došlo 25. května 1917 v Bolevci u Plzně (dnes městská část Bolevec, která je součástí Městského obvodu Plzeň 1). Knihu nazval podle indonéské sopky Krakatoa. Hlavní postavou je inženýr Prokop, který vyrobil mimořádně silnou výbušninu…

A oč vlastně šlo?
O dosud největší výbuch muniční továrny na našem území. Kniha Krakatit věrně popisuje průběh skutečné události, kterou spisovatel viděl na vlastní oči. Tehdy byl Karel Čapek zaměstnán jako vychovatel syna hraběte Jana Lažanského Prokopa⁠ na zámku Chyše, vzdáleného od Bolevce jen 40 kilometrů. A v Bolevci měly před více než stoletím Škodovy závody největší muniční továrnu Rakouska-Uherska. Jejím hlavním úkolem bylo vycházet vstříc neustále se stupňujícím požadavkům první světové války. V muničce se vyrábělo 50 druhů nábojů ráže 37-305 mm. Kromě toho šlo také o kanony a lodní děla s ráží 37, 70, 150 a 240 mm. Celý rozsáhlý komplex chránily vysoké hliněné valy (na některých místech dodnes zřetelné), ostnaté dráty a kulometné věže.
Nové objekty se budovaly prakticky bez povolení a až poté, co už byly postaveny, se dodatečně ohlásily příslušným úřadům. Šetřilo se na všem, nedodržovaly se základní bezpečnostní ani hygienické předpisy. A vzhledem k tomu, že hlad fronty byl enormní, muselo se pracovat ve velice rychlém tempu. Sklady a dílny byly přeplněny jak surovinami, tak již hotovou municí, a na železniční vlečce stály zaplněné vagony. Jak bylo později zjištěno, ten den se v muničce nalézalo desetkrát více munice, než mělo být. Protože byl hlavní sklad zcela zaplněn, skladovaly se náboje na dílnách i vagonech.
Pátek 25. května roku 1917 byl příjemný a slunný, všude vládl klid. Zatím. Onoho 25. května bylo do továrny ještě navíc doručeno několik vagónů trinitrotoluenu. Ten se musel ihned složit, aby mu neuškodila vlhkost. Z nedostatku místa se většina zásilky uložila pod pracovními stoly v budově 10.
První výbuch přišel přesně ve 13.35 v již zmíněném objektu číslo 10, v oddělení zapalovačů. Fabriku náhle zahalil mrak prachu a dýmu a nastal ohňostroj min létajících na všechny strany. Nastal neuvěřitelný zmatek. V jedné vteřině se více než 3000 lidí v panice zoufale snažilo za každou cenu uniknout z náhle otevřeného pomyslného pekla. Hrůzu násobily řetězové reakce smrtících explozí v dalších budovách a všudypřítomné létající střepiny. Dalším šokem byl uzavřený vchod areálu –⁠ cesta ven vedla jen přes ohrazení s ostnatým drátem.
Ve 14.10 přišel další, ještě větší výbuch. Vše završila třetí, nejsilnější exploze. K té došlo ve 14.55, když zbloudilý šrapnel zamířil do skladu výbušnin a obrovské množství trhavin vmžiku vylétlo do vzduchu. Ve skladišti bylo v tu chvíli místo povolených 60 tun střelného prachu plných 90 tun. Nad Bolevcem se objevil obrovský sloup krvavě zbarveného dýmu hřibovitého tvaru, tlaková vlna zdevastovala příměstské borové lesy, na mnoha místech hořelo. Panika se rozšířila i do města Plzeň, i do okolních vesnic, až v centru Plzně zničila skla v oknech dvanáct km vzdálené Měšťanské Besedy a hotelu Slovan (tehdy Hotel u císaře rakouského). V dobové kronice se píše, že „své domovy opouštělo vyděšené obyvatelstvo Bolevce, Třemošné, Ledců, Druztové, Sence, Zruče, Záluží, Doubravky, Bukovce a dalších částí Plzně i jejího blízkého okolí a bralo s sebou nejnutnější potraviny a potřeby a utábořilo se v polích, lomech a lesích“.

Stovky mrtvých
Ten den bylo v bolevecké továrně přítomno 2580 vlastních dělníků, kteří sem denně přicházeli za prací z širokého okolí. Přesně 862 mužů a 1718 žen. Byli to většinou skutečně velmi mladí lidé ve věku 15 až 24 let. Zdravotníci ošetřili na sedm stovek zraněných – popálených, osleplých, bezrukých nebo beznohých. Většinou se přitom jednalo o ženy nebo i děti. Jako obvykle v takových situacích se oficiálně dopad tragédie bagatelizoval; mrtvých se uvádělo 136, ale také na 170 lidí bylo pohřešováno. Ostatně přesný počet obětí nebylo možné zjistit i z toho důvodu, že při výbuchu shořely veškeré písemnosti včetně seznamu dělníků.
Květnová tragédie v Bolevci u Plzně z roku 1917 tak má jediný pozitivní moment – pod dojmem z ní vzniklo jedno z významných děl české literatury – Krakatit Karla Čapka.
Autor: Bohuslav Hatina, Novinky
Redakčně upraveno, kráceno, originál na https://www.novinky.cz/historie/clanek/dantovo-peklo-se-probudilo-v-bolevci-sopka-krakatoa-nemilosrdne-kosila-sve-obeti-40401671#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=YTt80OHLfNm-202206301203&dop_id=40401671&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

#
Čeho se téměř všichni bojíme

Strach se řadí mezi běžné lidské emoce. Ač se často bojíme každý něčeho jiného, našla by se i jedna věc, které se obecně bojíme téměř všichni. A není řeč o koronaviru.
Námětů k obavám je celá řada. Někdo se bojí mluvit na veřejnosti, jiný pavouků. Některé obavy pak bývají více niterné, jako obavy, že zemřu sám, z toho, co bude v budoucnu atd. A samozřejmě obavy z všudypřítomného koronaviru.
Všechny uvedené obavy a mnohé další nevyřčené jsou pochopitelné a jistě je v určitém měřítku sdílí řada lidí. „Nicméně za dobu, kterou jsem strávil zkoumáním nejen svého nitra, ale i niterných obav svých klientů, jsem pochopil, že náš největší strach je mnohem hlubší než cokoli, co bylo zmíněno. Věřím, že náš největší strach je být sami sebou,“ tvrdí na svém blogu poradce a terapeut Troy Madsen.

Proč se bojíme být sami sebou
„Často vidím, jak řada z nás upravuje to, co říkáme, jak vypadáme, jak jednáme a tak dále. Aby to jednoduše vyhovovalo čemukoli, o čem si myslíme, že daná situace vyžaduje. Zkontrolujeme stav v místnosti, ve vztahu či konverzaci a poté se rozhodneme odhalit pouze část sebe,“ popisuje běžný stav nás všech odborník.
Proč to ale děláme? Proč nejsme schopni odhalit své pravé já, se vším, co k němu patří? Většinou proto, že se bojíme, že některé naše „součásti“ nebudou přijaty. A představa toho, že někdo odmítne naše autentické já, je mnohem děsivější než to, že někdo zavrhne jen nějakou naši část. Nasazujeme tedy masky, přidáváme filtry k tomu, co říkáme, a budujeme si obranu, abychom své intimní a zranitelné části co nejvíce chránili.
Co je v tom za problém? Jedním slovem všechno. Když se neustále chováme jako chameleon vůči jakýmkoli vnějším podnětům, které v našem životě existují, vzdalujeme se stále více od toho, co s námi v životě skutečně rezonuje. A čím více se vychýlíme ze vzájemného souladu, tím více neklidu nás bude následovat téměř ve všech aspektech našeho života.

Jak být znovu spokojen se svým já
Po zhodnocení celé situace se nabízí otázka – dá se s tím něco dělat? Madsen nabízí hned několik návrhů, které se dle jeho slov osvědčily nejen v jeho vlastním životě, ale i v životech jeho klientů.
Zjistěte, kdy se necítíte dobře
Uvědomte si oblasti života, ve kterých nemáte pocit, že se můžete plně vyjádřit. „Jedním z nástrojů, který jsem shledal velmi účinným, jsou psychedelická léčiva ve spojení s důvěryhodným kontaktem ve formě přítele, terapeuta nebo jiného odborníka,“ radí Madsen.
Opusťte své ego
Podle Madsena je zásadní si uvědomit, že se ve skutečnosti o detaily toho, co děláme nebo jak se chováme, až zas tolik lidí detailně nezajímá, jak si často myslíme. „A nemyslím to nijak negativně, jednoduše jsem zjistil, že to tak prostě je,“ dodává.
Budujte své sebevědomí
Zkuste si procvičovat odhalování malých částí svého skutečného já tam, kde se cítíte bezpečně. Poté postupujte malými krůčky, z nichž každý bude časem méně nervózní než ten předchozí. „Jak to praktikuji já? Vezmu si sluchátka, pustím si oblíbenou písničku a celou cestu do obchodu protančím,“ dává příklad odborník. „A víte, koho to znervózňuje nebo naplňuje obavami? Nikoho, to je na tom parádní.“
Být otevřený a upřímný vyžaduje čas
Uvedené rady zní jako něco, co zabere čas. A mnohdy to tak i je, málokdy jakákoli zásadní změna nastane ze dne na den. Touha, kterou máme po pocitu přijetí od ostatních, je hluboce zakořeněna v naší DNA. Od raného věku nás učí dělat určité věci, abychom si získali něčí náklonnost, a nedělat jiné, abychom si přijetí neznemožnili. Výsledkem tak je, že přijmeme postupnou strategii změny sebe sama, abychom „naplnili“ vše, o čem si myslíme, že nám dá lásku, pozornost, finanční příležitosti a mnoho dalšího. „Dokud se ale důvěrně nepoznáte a nebudete schopni žít autenticky, vždy budete pociťovat určitý pocit nepohodlí a neklidu. Protože nebudete žít v souladu s tím, jací skutečně jste. Nebojte se proto být sami sebou,“ uzavírá Madsen.
Bohumila Kunertová, Novinky

#
LETNÍ NEVÁŽNÉ CITÁTY - O ženách

„Jedinými vítězi při rozvodu jsou advokáti. Důsledek: Slovo nic nestojí. Pokud ho nepronesl tvůj advokát při rozvodu.“
Egon Lánský,
místopředseda vlády ČR, senátor českého Parlamentu a novinář 1934 – 2013

„Žena málokdy žádá o radu před tím, než si jde kupovat svatební šaty.“
Joseph Addison,
politik, spisovatel a dramatik 1672 – 1719

„Ženy nemilují hrdiny, milují vítěze.“
Simone de Beauvoir,
francouzská spisovatelka, intelektuálka, existencialistická filozofka, politická aktivistka, feministka 1908 – 1986

„Ženy nemají rády poražené, ale vítěze.“
Curzio Malaparte,
italský spisovatel 1898 – 1957

„Ženy milují poražené, ale podvádějí je s vítězi.“
Tennessee Williams,
americký dramatik 1911 – 1983

„Dvě nejběžnější příčiny rozvodů? Muži a ženy.“
Eddie Cantor,
herec, zpěvák, tanečník a komik 1892 – 1964

„Nepěkná a zvrácená je tedy i žena, která se tváří mrzutě, má-li muž chuť žertovat a veselit se, je-li naopak vážný, žertuje a směje se; ono je totiž znakem nevlídnosti, toto projevem pohrdání.“
Plútarchos,
starověký řecký historik a filozof 46 – 127

„Moje žena Mary a já jsme spolu čtyřicet sedm let a za celou tu dobu jsme neměli jediný důvod, abychom začali přemýšlet o rozvodu. O vraždě mockrát, ale o rozvodu ani jednou.“
Jack Benny,
komik, rozhlasový, televizní a filmový herec 1894 – 1974

„Chtěli jen velmi malý obřad, ovšem s velkým smyslem.“
Robert Fulghum,
americký spisovatel, pastor a učitel 1937

„Žert získá stejně přízeň ženy jako hezká tvář.“
William Somerset Maugham,
britský dramatik, romanopisec, povídkář 1874 – 1965

„Voják potřebuje meč, vládce trůn, filozof knihy, básník pero, žena však bojuje a vítězí jediným pohledem.“
Aert Van Der Neer,
holandský malíř 1603 – 1677

„Pokud pochybujeme o srdci ženy, nemáme kdy hodnotiti její tvář.“
François-René de Chateaubriand,
francouzský spisovatel, politik, diplomat a historik 1768 – 1848

#
Slavné osobnosti o životě

Život je neobratně sestavená hostina, při níž se netrpělivě čeká na předkrm, zatím co kolem přešla v tichu hlavní pečeně. – Franz Kafka
Život se podobá knize. Blázen v ní letmo listuje, moudrý při čtení přemýšlí, poněvadž ví, že ji může číst jen jednou. – Jean Paul
Zajímám se o budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života. – Charlie Chaplin
Každý je génius, ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná. — Albert Einstein
Chytří lidé diskutují o myšlenkách,
průměrní lidé diskutují o tom, co se stalo,
hloupí lidé diskutují o ostatních lidech. — Eleanor Roosevelt
Nenalezne-li člověk něco, pro co by byl schopen zemřít, není schopen života. – Martin Luther King
Záleží na tom, jak dobře žiješ, nikoliv jak dlouho. – Lucius Annaeus Seneca
Jediný prostředek, jak život snést – považovat ho za krásný. —  John Lennon
Život se nepíše, život se žije. —  Josef Čapek
Nejsem na tomto světě, abych naplnil vaše očekávání a vy nejste na tomto světě, abyste naplnili ty mé. —  Bruce Lee

#
Vtipy pro dospělé

Jeník se vrátí utahaný domů a děda ho hned mezi dveřmi zpovídá: „Kdepak jsi byl celý den?“
Jeník: „Šel jsem na zkušenou, dědo.“
Děda: „Tak to je správné, synku. Lepší na zkušenou než na pannu!“

„Ne, ne a ne,“ odmítá dívka milostné návrhy chlapce.
„Nechci to uspěchat. O panenství obvykle přicházím až na druhé nebo třetí schůzce.“

Muž v baru se ptá atraktivní ženy: „Slečno, nechcete se mnou dělat magii?“
„A jakou?“
„Půjdeme ke mně, já Vás pomiluji a Vy potom zmizíte.“

Jaký je nejlepší lék na lásku na první pohled? Druhý pohled.

„Maminko, proč nemám mezi nožičkama to co Pepíček?“ ptá se malá Alenka maminky, která navečer koupe obě své děti ve vaně. A maminka klidně odpoví: „Trpělivost Alenko, trpělivost.

Telefonický rozhovor: „Ahoj miláčku, zítra se konečně vracím ze služebky. Ale šest měsíců jsem neměl sex, takže ve vlastním zájmu čekej na letišti.“ „Dobře, budu tam, lásko. Ale šest měsíců jsem neměla sex. Takže ve vlastním zájmu, vystup jako první.“

Skupina jeptišek stojí před branou Svatého Petra. Svatý Petr vykoukne a povídá: „Takže, ta která už měla někdy sex, nechť odejde.“ Všechny až na jednu se otočí a jdou pryč… Svatý Petr na ně volá: „A tu hluchou si vezměte laskavě s sebou.“

Řidič stopařce. „Dáte si cigaretku?“ „Né, díky, já nekouřím.“ „A na skleničku byste se někde stavit nechtěla?“ „Né, díky, já nepiju.“ Za chvíli holka povídá. „Jé, to je krásný palouček, zastavte tu na chvíli.“ Když se vracejí k autu, povídá stopařka. „No vidíš. A jde to i bez cigaret a chlastu.“

„Měl jsi se svojí ženou sex před svatbou?“ „Ne, a ty?“ „Ano, ale to jsem nevěděl, že si vezme tebe!“

Baví se dvě šlapky: „Co chceš od Ježíška?“
„Normálně 1500, jak od každýho.“

Sedí zajíc v lese. Přeskočí přes něj jelen, zajíček zírá a říká:
,,Kdybych měl tohle mezi nohama já, tak ty parohy nosí někdo jiný“

On: „Drahá, rád bych tě upozornil, že jsme již měsíc neměli sex.“ Ona: „Mluv za sebe, drahý..“

Chlap volá domů ženě – honem přijeď za mnou do práce, mám na to hroznou chuť, rozdáme si to na pracovním stole. Žena: Vždyť tam máš sekretářku… Manžel: Fakt? Můžu? Tak díky a ahoj….

Když tě manželka uspokojí a udělá tě šťastným, nezáleží na tom, čí manželka to je.

Napsal jsem křídou na chodník: „Miláčku, až tvůj manžel odejde, přijdu!“ Z toho paneláku už skoro týden nikdo nevyšel…

Vrátí se Karel z hospody a říká manželce: „Tak si představ, že domovník v hospodě tvrdí, že se vyspal se všema ženskýma v baráku, kromě jedné!“ Manželka se zamyslí a povídá: „No, to bude asi ta nafintěná fuchtle z přízemí.“

„Myslíš si, že se dá mluvit s manželkou hned po souloži?“
„No jistě od čeho jsou mobilní telefony.“

Sedí dvě kamarádky v kavárně a jedna se ptá: „Taky musíš manželovi říct, když dosáhneš orgasmu?“
„Já nemůžu, nesmím mu volat do práce!“

*.*

# Tiráž
ZORA, časopis pro zrakově postižené
Ročník 106, číslo 15, srpen 2022
Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný
Korektorka: Daniela Thampy
Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Kateřina Rovenská
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz

Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné v roce 2022 činí 96 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.