ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 13, červenec 2022 OBSAH: ÚVODEM Komu pánbůh, tomu všichni svatí STALO SE Přehledně Nabu a Nelsí Stáni Krajíčkové opět k dispozici LIDÉ KOLEM NÁS Dan Sywala – průvodce Ambientními rockovými večery (1. část) ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace ze Sociálně právní poradny SONS 07/2022 O čem se moc nemluví – Být sobě přítelem III. BUDE VÁS ZAJÍMAT Léto s Navigací! Neznáte? Chyba! Nevidomí řidiči v Panenském Týnci NAPSALI JSTE NÁM Z Chebu do Národopisného muzea a Galerie ocelových figurín REPORTÁŽ Kamera, klapka aneb Šíleně smutná princezna ve Zlíně ZDRAVÍ Co vše může prozradit bolest nohou? # ÚVODEM: Komu pánbůh, tomu všichni svatí Také znáte tohle rčení? Zdá se být spíše pozitivní. Ale když vedle něj postavíte třeba, že „Čert sype vždycky na větší hromadu“ (ve skutečnosti tam není „sype“, ale jiné slovo na „S“, leč to by se ve slušném periodiku nemělo tisknout), máte i negativum téhož. Začíná však být jasněji. Vyšší hmota základu vyvolává i vyšší amplitudu přidávání, doplňování. A není to jen o hmotných statcích – nebo jejich negativech, což ostatně vyjadřuje Pánbůh v titulku – třeba „Na posranýho i hajzl spadne“ je jasně o procesech… Nemusím nikomu vykládat, že přesně to poslední jsem si vybavil v neděli večer, když předtím v pátek jsem si kvůli bolavému kolenu bral už třetí prášek proti bolesti, aby mi pak řetězová pila v sobotu odmítla nastartovat a čerstvě opravené štafle v neděli ráno zlomili přátelé, kteří si přišli natrhat třešně. Podvečer ke všemu své služby odmítlo i čerpadlo na vodu. Takže žádné zalévání vyprahlé zahrady, a navíc i přijetí faktu, že očekávaná dešťová voda, kterou nám poslední roky příroda cmrndá na příděl, bez dalšího využití odteče rovnou na ulici. Když jsem pak na konci dne a prací zcela vyčerpaný kousnul natěšeně do klobásky, ulomila se mi korunka na pětce vpravo dole! No nevzal by vás čert? Dokonce i jedna anekdota, spíše hláška, říká „pane mistr, potřetí to řežu, a furt je to krátký“ – moudrý dodá, že kratší a kratší, což je jen převrácená hodnota délky. Shrnuto prostě, leč slušně – když se vám začne cosi nedařit, a den je takříkajíc blbec, je nejlepší všeho nechat a dát si pauzu od činností. Protože každý ví, že kdo nic nedělá, nic nezkazí a ráno moudřejší večera. A naopak – tentokrát zas hláška ze známého filmu Kameňák nevím který díl – když se daří, tak se daří! Pronesl ji Václav Vydra po zprávě, že tchyni srazilo auto. Ale nebuďme zlomyslní. Když spojíme dvě přísloví, totiž Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí s tím, které je v titulku, zazní to docela optimisticky, nemyslíte? A optimista přece na povzdech pesimisty, že horší už to být nemůže, odpovídá s širokým úsměvem „ale může!“ Přísloví pokrývají celou škálu života, od plusů až do mínus nekonečna. Abych ovšem nedopadl jako teta Kateřina ze známého dílka Zdeňka Jirotky Saturnina, raději těch přísloví nechám. Vzkaz pro vás? No přece příjemné chvíle se Zorou nejen na začátku, ale po celé prázdniny. A nebojte, Angličani mají třeba When it rains, it pours (Když prší, tak leje), k čemuž jako český ekvivalent někdo navrhnul, že Neštěstí nechodí nikdy samo. Logicky tedy ani štěstí by samotné chodit nemělo, a prý když je unavené, sedne si i na vola. Což zas naplňuje nadějí mne, tak uvidíme. Hezké prázdniny. Václav Senjuk a redakce Zory # STALO SE: Přehledně Je tu léto, čas výletů, grilování a tepla. Průměrná teplota vzduchu na Zemi byla loňského července 16,7 stupně Celsia. To je prý o jeden stupeň více, než průměr za 20. století. Podle vědců a meteorologů to byl nejteplejší měsíc za 142 let. 16 let předtím, než se teplota vzduchu začala pravidelně měřit, 3. 7. 1866, zvítězili Prusové v klíčové bitvě Pruskorakouské války u Hradce Králové. O 15 let později, 11. 7. 1881, bylo premiérou Smetanovy opery Libuše otevřeno Národní divadlo. A 1. 7. 1991 byl vyhlášen Národní park Podyjí. Co se děje v našich oblastních odbočkách? 2. 6. se členové OO Tábor vypravili na výlet do Želivského kláštera. Během prohlídky je milá průvodkyně seznámila s historií a sbírkami. Nahlédli i do malovaného refektáře, kapitulní síně, sakristie apod. Prohlídku zakončili v kostele Narození Panny Marie od architekta Jana Blažeje Santini-Aichela. V klášterní restauraci je čekal společný oběd. Pokračovali prohlídkou Trčkova hradu s expozicemi československých motocyklů, včelařství, výstavou „Duše z periferie – Psychiatrie v letech 1956 až 1992“ a prohlídkou pivovaru i s degustací. Kdo měl zájem, navštívil ještě muzeum Antonína Sovy v Pacově. Další akcí OO Tábor byl výlet do Prahy. Na Petříně vyjeli na rozhlednu a popovídali si o ní, lanové dráze i místních sadech. Poté se odebrali ke Strahovskému klášteru, kde jim tři z jejich středu zazpívali v Bazilice Nanebevzetí panny Marie. Na Loretánském náměstí si poslechli Loretu, podívali se ke škole Jaroslava Ježka, došli k Pražskému hradu a Nerudovou ulicí, kolem domu Jana Nerudy, na Malostranské náměstí. 31. 5. se v OO Tábor konala 1. lekce skupinového cvičení „radost z pohybu“. Lektorka vybírala cviky, které posilují a protahují svaly a harmonizují organismus. 27. 5. zakončili členové OO Tábor tříměsíční plavecký kurz. Odměnou jim byl diplom, medaile, zlepšení techniky i překonání sama sebe. Bazén, i čas po plavání, byl i příležitostí ke společenskému kontaktu. OO děkuje jeho účastníkům i milým plavčíkům. Pro úspěch plánují na podzim druhé kolo. 20. 5. pořádala OO Jičín v K-klubu koncert v rámci 28. ročníku festivalu Dny umění nevidomých. Díky předsedkyni OO Lucii Čurdové se podařilo spojit nevidomé umělce Radka Žaluda a Simonu Mayerovou. A vidina jejich další spolupráce je dobrá, neboť ihned po koncertě začali plánovat další společné akce. 1. 5. se OO Jičín účastnila „ochutnávky neziskovek“ na zámku v Jičíně. Děti i dospělí stáli u jejich stánku frontu, na zvukovou střelbu, hmatové a zvukové pexeso, ale i na psaní Braillovým písmem a chůzi s bílou holí. Odměnou dětem byly balónky s logem sbírky „Bílá pastelka“. Členové OO Jičín zavítali i do leteckého muzea Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi. Průvodce jim přiblížil exponáty, ukázal, jakým strojem létal on sám, a upozornil na dobový letecký den, který se konal 18. 6. Mnozí žasli, kolik historických letounů je ještě plně funkčních. Po prohlídce výstavy o historii letectví se mohli sklouznout po skluzavce pro rychlý výstup z letadla. Poté poseděli v letecké kantýně, kde měli možnost vše znovu probrat. Chcete vědět více? Navštivte stránky letecke-muzeum-metodeje-vlacha.cz. Členy OO Jičín zajímá ale i kosmonautika. O ní besedovali s Milanem Halouzkem. Ten jim ukázal braillskou publikaci O Gagarinovi, jeho bustu, model kabiny raketoplánu a plastickou mapu světa. Vše bylo připraveno ve spolupráci s Nadací ČRo Světluška. Dnes vesmír dobývají i soukromníci a vesmírní turisté. Možná jste slyšeli o vesmírném hotelu při mezinárodní vesmírné stanici nebo o výzkumech, které tu provádějí soukromé firmy. Bohužel, tuto spolupráci narušila válka na Ukrajině. Pokračuje ale americký vesmírný program. Věnuje se myšlence navštívit v roce 2050 Mars, a předtím, v roce 2024, Měsíc. Chcete vědět více? Klikněte na sons.cz/Nove-vyzvy-kosmonautiky-zpatky-na-Mesic-P4012397.html. V Jičíně zůstáváme, ale už nohama na zemi. Další beseda byla o vlacích. O své práci na dráze i nedávné historii železniční dopravy přišel popovídat Liboslav Kučera. Je libo pár zajímavostí? Na nádraží v Jičíně pracovalo v 80. letech asi 200 zaměstnanců. Tehdy tu jezdily ještě parní lokomotivy, které nesměly vyhasnout. V poštovních vagónech třídili pošťáci zásilky. Nádraží žilo i v noci, a na každém byla restaurace. Členové OO Česká Třebová navštívili polské lázně Kudowa Zdrój. Nezastavit se na místní tržnici, to snad ani nelze. Platit tu lze korunou, zlotým i kartou, a kufr autobusu se zaplnil zbožím všeho druhu. Dalším cílem bylo centrum městečka a lázeňský park z 18. století. Rozkvetlé záhony na kolonádě sice nebyly, ale i tak byla procházka příjemná. Zdejší voda slouží k léčbě srdečních nemocí, chudokrevnosti a dalších potíží. Za městem leží přírodní rezervace stolových hor, ale tam někdy příště. Členové OO Havlíčkův Brod byli 5. 5. na výletě v Chrudimi. A byl prý vydařený. Obdivovali krásy města, navštívili muzeum loutek, dobře se najedli, i parádně zmokli. V rámci zlínského Dětského filmového festivalu shlédli členové OO Zlín, Vsetín a Uherské Hradiště obnovenou premiéru pohádky „Šíleně smutná princezna“. Děj na plátně jim přitom komentovali reportéři rozhlasu. Článek a reportáž o této události najdete i na zlin.rozhlas.cz/nevidomy-divak-v-kine-ano-diky-ceskemu-rozhlasu-zlin -si-mohli-slabozraci-a-8757148, vlastní reportáž z akce je i v tomto čísle Zory. OO Zlín připravuje s ČRo i další akce vhodné pro osoby se zrakovým postižením. OO Vsetín zve na koncert, který se uskuteční 28. 7. 2022 v zahradě hospicu Citadela ve Valašském Meziříčí od 15 hodin. Těšit se můžete na duo VojoDeyl a jejich lidové písně. Hostem klubového odpoledne v OO Kroměříž byla Marcela Kořínková z Knihovny Kroměřížska. Vyprávěla o bylinkách, jak je správně sbírat, sušit a uchovávat, i jak připravit nálev, odvar, macerát, tinkturu, mast nebo sirup. Členové OO Kroměříž procvičovali v květnu i braillský bodopis a pobesedovali se Sandrou Pogodovou. Tu doprovodil její otec a spoluautor knih Richard Pogoda. Předčítali humorné příběhy a bavili jejich obsahem i zapáleným přednesem. Nechyběla autogramiáda ani fotografování. S pěti zajímavými příspěvky přichází opět OO Opava. Elena Krawzowová se narodila v Kazachstánu. Už v dětství jí diagnostikovali makulární degeneraci. Dnes osmadvacetileté ženě zbyla pouhá tři procenta zraku. Když jí bylo 11 let, přestěhovala se její rodina do Německa. Milovala plavání. Už jako dorostenka se kvalifikovala na paralympiádu v Londýně v roce 2012. Pro Německo tu vybojovala stříbro. Rok nato se stala světovou šampionkou, a v roce 2016 vytvořila světový rekord na prsařské stovce. A co ještě? Jako první handicapovaný člověk se objevila na obálce časopisu Playboy. „Byl to krok k tomu, abych ukázala ostatním, že lidé s postižením jsou stejní jako ti bez postižení,“ vysvětluje. Více se dočtete na denik.cz/ostatni_sport/nevidoma-kraska-prolomila-tabu-nahoty-ted-sampionka-z-tokia-bojuje-s-rakovinou.html. To nejlepšímu českému nevidomému plavci Davidu Kratochvílovi je teprve 13 let. Soutěží ale už mezi muži a na závodech se umisťuje na předních příčkách. Za rok 2021 získal 32 medailí. Velkoryse se zachoval, když loni před olympiádou v Tokiu přenechal své místo jinému plavci, pro kterého to byla zřejmě poslední šance. Zajímá vás, jakým způsobem trénuje, co ho v tomto roce čeká, jak ho podporuje Nadace ČRo Světluška, nebo jaká je práce jeho tapéra? Klikněte na svetluska.rozhlas.cz/sve-misto-na-olympiade-v-tokiu-jsem-prenechal-jinemu-plavci-rika-nevidomy-8724796. Třetí příspěvek OO Opava je o implantátu, který vyvíjejí čeští vědci a který umí pomoci v léčbě retinoblastomu, zhoubného nádoru očí, zejména u dětí. Ale aby vědci dostali svůj vynález do praxe, musejí překonat tři bariéry. Více se dozvíte na radiozurnal.rozhlas.cz/nas-implantat-dokaze-pomoci-v-lecbe-rakoviny-oci-do-klinicke-praxe-je-ale-dlouha-8757022. Na odkazu mujrozhlas.cz/potme/kdyz-se-narodil-maxik-zacala-metelice-ktera-se-doted-nezastavila si můžete poslechnout také Podcast „Potmě – Láska na první dotek“. Kateřina Opavová, maminka osmiletého syna, který postupně ztrácel zrak, si povídá s Ester Janečkovou o tom, jak takové dítě přijímá a vychovává. V posledním příspěvku upozornila OO Opava na videa o dodavatelích kompenzačních pomůcek. Jejich smyslem je představit firmy a jejich služby na českém trhu. Proto v rozhovorech nejsou konkrétní nabídky pomůcek. První bylo pořízeno ve firmě GIEB HELP SERVIS v Olomouci, kterou představil její zakladatel Karel Giebisch. Více se dozvíte na giebhelp.eu, nebo na youtu.be/TZXtTXE9nVQ. Antonín Vraný # Nabu a Nelsí Stáni Krajíčkové opět k dispozici Knížečka autorky Stanislavy Krajíčkové, známé napříč komunitou nevidomých, Nabu, Nelsí a škola pro superpsy. Až do včerejška zcela a beznadějně vyprodaná, poslední hýčkaný exemplář poslala autorka do redakce, když jsme se rozhodli pro dotisk. V prvním červnovém týdnu podklady, které autorka poslala i s výtiskem, dostal grafik, který z PDF doslova obratem udělal tisková data, a ta jsme poslali do tiskárny. V době, kdy kdekomu chybí papír a nakladatelství kvůli němu snižují náklady a redukují vydavatelské plány, jsme měli štěstí. Naše spřátelená pražská tiskárna (AKONTEXT s.r.o.) sice sama nedisponuje vhodnou technologií – od nich by byl tisk příliš drahý –ale nabídli nám tisk ve svojí subdodavatelské firmě v Litomyšli. Rozšířil jsem jako informaci svůj odhad – do 14 dnů máme knihu v Krakovské. Takhle jsem se v termínech už dlouho nespletl! Netrvalo ani týden a 1000 výtisků bylo nejen vytištěných, ale i svázaných. Sice proti původní knížce, která byla v tzv. pevné vazbě, odborně V8, jde tentokrát o vazbu V2, paperback, ale pořád jde o půvabné dílko plné humorného, ale pro děti o to více poučného povídání o tom, jak se z roztomilých psích bratříčků – štěňat stanou šikovní, chytří, ochotní a trpěliví vodicí psi. Kniha je k dispozici k objednání v redakci Zora, před časem si ji mohly také hromadně objednat jednotlivé odbočky SONS. Ty, které svůj zájem nahlásily, knížku v nejbližší době dostanou. SJ # LIDÉ KOLEM NÁS: Dan Sywala – průvodce Ambientními rockovými večery Na internetu je často prezentován jako hudební reportér srbského původu. Jeho kořeny sahají do bývalé Jugoslávie, odkud pochází jeho maminka. On sám je rodilý Ostravák žijící a pracující převážně v Praze, kde jej potkávají nevidomí na každoměsíční akci z titulku. Pro neznalé – ambientní hudba pracuje s názorem, že všechny zvuky, které nás obklopují, mohou být za jistých okolností hudbou… Pubertu jsem strávil na Balkáně. Tam jsem studoval střední školu, zprvu v srbštině, potom menší privátní mezinárodní školu. Těsně po bombardování ze strany NATO jsem zažil takovou předčasnou vojnu. Na škole jsem se naučil oba jazyky na poměrně slušnou úroveň, věnoval jsem se marketingu a to byly všechno věci, ze kterých jsem čerpal potom do budoucna. Od čtrnácti jsem se stal v podstatě totálním psychopatem ponořeným do hudby, a to i díky nelegálnímu trhu s hudebninami, který v Bělehradě krásně kvetl. Člověk si mohl doslova za pár šupů koupit nejnovější cédéčka, kompletní diskografii kapel. Pak jste přišel na vysokou školu do Prahy, proč zrovna Praha? Já jsem se hned po Srbsku ještě vrátil do maturitního ročníku ve své rodné Ostravě, abych měl trošku nějaké češtinářské základy. Maturoval jsem i z chemie, a když jsem doháněl pak všechny ty „ičité, ité…“, tak jsem byl úplně mimo a pochopil jsem, že angličtina a byznys bude pro mě nejpraktičtější cesta. Během středoškolských studií jsem si zvykl na ten angloamerický styl výuky. Zkusil jsem tedy mezinárodní vysokou školu v Praze, taky privátní, v podstatě totožný název – Anglo-American College Praha. Tam jsem zapadl perfektně, protože všichni měli podobné zkušenosti. Děti diplomatů, businessmanů, to bylo to mé okolí. Neříkám, že jsem se tam cítil úplně nejlépe, protože oni si porovnávali, že někdo má Hummera, někdo Bentleyho a pak se ptali: „A co ty, Dane?“ Já říkám: „Já jezdím dvacetdvojkou, protože po škole jdu na 2 piva a nepotřebuju tady jezdit autem. A vy máte všichni pokuty za parkování.“ Při studiu jste si už nějak přivydělával? Já jsem hned v prváku na vysoké škole zkusil využívat svojí srbštiny. Kontaktoval jsem nějaké jazykovky a okamžitě mě chytla jedna jménem Březinka, které jsem do dneška vděčný za ty možnosti. Vyučoval jsem asi 3 nebo 4 roky v Praze. Vybudoval jsem si pár skupinek od začátečníků po pokročilé. Magisterské studium jste absolvoval v Barceloně… Proč tahle volba? Tam vlastně pokračovala ta láska, respektive praktičnost toho, že jsem se chtěl věnovat marketingu, který mě tenkrát celkem bavil, a bylo to ideální řešení v životě, protože živit se hudbou bylo tehdy totální scifi. Během VŠ jsem měl několik praxí, primárně jsem skrz nějakou známost dělal v Mitasu na Skalce. Oni koupili srbskou fabriku, se kterou nikdo neuměl komunikovat, takže mě využívali na tyhle věci. Měl jsem výborného nadřízeného, Francouze, který se mě ptal, kam budu pokračovat dál, a říkal, ať tam u něj nezůstávám, ať jdu do světa. Zvažoval jsem Anglii, Holandsko a Španělsko. Dal jsem tedy na jeho doporučení a Barcelona byla přesně ta džungle, na kterou jsem byl z Bělehradu celkem zvyklý. Místní život jsem si při studiu naplno užíval a pomalu jsem začal chápat, že můžu čerpat ze svých předností. Angličtinu jsem měl velice přirozenou. Navíc v Barceloně je kulturní scéna tak obrovská, že stačilo náhodným lidem napsat a dostal jsem se všude. Vymetal jsem mraky koncertů, sbíral rozhovory a českým magazínům, ke kterým jsem se v průběhu let tak pomalu dostával, jsem chrlil špičkový materiál ze zahraničí. Takže i tam byly ty začátky…? Přesně. Tam se to hodně rozjelo. Čím jste chtěl být, když jste byl malý? Jak moc se to liší od toho, co děláte teď? Každý kluk chce být klasicky popelářem… Přesně, zrovna včera jsem koukal na krásný dokument: 13. komnata hokejisty Tlustého, který odehrál 500 zápasů v NHL, pak nějaké zranění, a tím skončil. Měl dost náročné období. A ten právě chtěl být popelář. Já se vlastně ani nepamatuju, možná astronaut? Miloval jsem odjakživa vesmír. Také si pamatuju, že jsem samozřejmě dost vzhlížel i k tátovi, úspěšnému managerovi. Vyloženě sen ale asi žádný nebyl. V pubertě jsem pak poznal, že bych se chtěl věnovat hudbě a věcem, které mě baví. Když jsem si o vás pročítala informace, zdálo se mi, že jste se dříve zaměřoval na tvrdší hudbu (typu metal) a poslední dobou se spíše věnujete jazzu... Je to jen dojem, nebo vás ovlivnilo něco, co způsobilo tuto změnu, nebo prostě stárnete? Ano, zraju (směje se). Já jsem se nikdy nevzdal té tvrdší muziky, ale začínám se vzdalovat čím dál tím víc mainstreamu. Už mě deptá ten pivařský šlágrmetal. Tíhnu třeba ještě k tvrdší, ale atmosféričtější muzice. I když tomu málokdo uvěří, jít na procházku za špatného počasí nebo lézt po Tatrách a poslouchat u toho ambientní blackmetal je šíleně obohacující. Také mě hodně ovlivnila deska od umělce jménem Alfa Mist, což je londýnský jazzman. Jeden youtubový komentář zmínil, že to je „magma pro váš mozek“ a já jsem tehdy v práci dost trpěl. Zavíral jsem se v práci do skladu, kde jsem měl vzorky stropních podhledů a dělal jsem, že mám telefonní hovor. Nejdřív pět, pak deset, patnáct, dvacet minut jsem seděl, meditoval a u toho jsem poslouchal tuhle desku. Spotify mi pak začal postupně chrlit další alternativy a už jsem v tom byl až po uši. Té hudbě jsem úplně propadl. Při přechodu do televize Seznam jsem dělal ještě takové ty gigantické věci – Slash, Kiss, Mike Shinoda (Linkin Park), ale pak začal fungovat kompromis… občas velké věci, ale občas i nějaký jazzík nebo něco rock-metalovějšího. Fungovalo to a já jsem se najednou začal suverénně bavit s Avishai Cohenem a dalšími špičkovými jazzmany. Všimli si toho i v Českém rozhlase Jazz a dostal jsem od nich nabídku. Díky jazzu jsem našel nové téma, novou výzvu. Beru to jako nový nepoznaný vesmír, který mě nutí studovat. Mám doma i encyklopedii. K tomu žánru a k té práci mám úctu a zjišťuju, že nakonec i pár těch vyzrálejších metalistů má rádo jazz. Je to příjemný prostor posunout se jako posluchač i jako novinář zase trochu jinak. Kateřina Rovenská Dokončení v příštím čísle # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny SONS 07/2022 Aktuality Nevím, zda jsem v jiném časoprostoru neprovedla něco špatného, protože jedna čínská kletba praví: „Žij v čase změn!“ Nebudu si ale na nic stěžovat, hodnoticích soudů se zdržím a raději hned přejdu k aktuálním informacím (popsaný stav je k datu 13. 6. 2022). Dále si přečtete o sporných otázkách v souvislosti s cestováním veřejnou dopravou a o nově zavedeném zvýšení starobního důchodu za vychované dítě, neformálně zvaném „výchovné“, zatím jen z hlediska příjemce invalidního důchodu. Nakonec se třeba už naladíte na prázdninovou notu informací ke slevám na památky v Itálii a na cestování v Německu. • Důchody Vláda rozhodla o dalším zvýšení procentní části všech důchodů o 5,2 % od září. Je to už třetí zvýšení důchodů v tomto roce – poprvé se důchody zvyšovaly v lednu, podruhé v červnu. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka k tomu řekl: „Zvýšení důchodů je vzhledem k růstu cen a životních nákladů nutný. Příjemci důchodů, ať už starobních, invalidních nebo jiných, patří mezi nejvíce zranitelné skupiny lidí. Valorizace pomůže uvolnit jejich napjaté rozpočty.“ • Milostivé léto 2 Pokud zákon po Poslanecké sněmovně přijme i Senát, kde se nyní nachází, pokračování Milostivého léta 1 potrvá opět tři měsíce, a to počínaje zářím 2022. Týká se exekucí zahájených před 28. říjnem 2021 a umožní zbavit se příslušenství dluhů (úroků, penále, nákladů spojených s vymáháním) u veřejných institucí, státních a polostátních firem. Dlužník musí sám exekutorovi sdělit, že žádá o zahájení postupu podle pravidel milostivého léta a o informaci o výši dlužné částky k úhradě vždy musí splatit jistinu dluhu a exekutor je povinen odpovědět do 15 dnů a při překročení této lhůty se dlužníkovi milostivé léto prodlouží. Paušální náhrada nákladů exekuce má být 1815 Kč s DPH. Dobrovolně se přidala i Moneta Money Bank, která nabízí svým klientům v prodlení delším než 90 dnů, a to i těm, kteří se dostali až do stadia exekuce, doplatit závazky bez sankcí a úroků. Nabídka se vztahuje jen na nezajištěné půjčky nepodnikajícím fyzickým osobám i živnostníkům a netýká se dlužníků v insolvenčním řízení. Lhůta na doplacení jistiny pro klienty v exekuci je 3 měsíce, pro ostatní až 7 let, kdy jim banka nastaví nový splátkový kalendář. Další velké banky o podobném postupu uvažují, například Česká spořitelna, ČSOB a Raiffeisenbank, naopak s ním nepočítá Komerční banka. • Důležitá doplňující informace pro žadatele o příspěvek solidárním domácnostem (blíže k tomu viz Informace ze SPP 5/2022): Podmínka pobytu ubytovaného ukrajinského občana u žadatele nejméně 16 dnů v měsíci musí být splněna v jednom kalendářním měsíci. Je-li tedy pobyt rozložen do dvou měsíců, nárok na dávku nevznikne. Samozřejmostí pro vznik nároku je, že ubytovaný ubytovateli nic neplatí. Od začátku července ale tento příspěvek stejně jako humanitární dávka projde změnami. Nově by mělo platit, že za bezplatné poskytnutí ubytování se považují i případy, kdy se ubytovaní podílí na úhradě služeb. Dále se má vyplácená částka lišit u domácnosti poskytující samostatné ubytování a u té, kde uprchlíci bydlí společně s ostatními členy solidární domácnosti. Za pokoj by stát poskytoval 3000 Kč na osobu za měsíc, ale nejvýš 9000 Kč. Za celý byt by dávka mohla činit 5 až 15 000 Kč. Při samostatném bydlení uprchlíků bude muset být prostor alespoň měsíc před začátkem ubytování volný, aby pronajímatel účelově nevyklizoval stávající uživatele kvůli získání příspěvku. • Rozhodnutí vlády, respektive speciální zákon o jednorázové dávce 5000 Kč na každé dítě do osmnácti let s hrubým příjmem rodičů do jednoho milionu korun, se po připomínkách stále ještě ladí. Všechno, co jste chtěli vědět o zvláštním jízdném, ale báli jste se zeptat Nejen zájemcům z Prahy a ze Středočeského kraje doporučuji zasvěcený rozhovor s tiskovým mluvčím Integrované dopravy Středočeského kraje o veřejné dopravě z pohledu osoby zdravotně postižené, který se jen v menší části týká tohoto regionu. Rozhovor vznikl s přispěním Nicole Fryčové a celý si ho přečtete na tomto odkazu: https://inspirante.cz/vsechno-co-jste-chteli-vedet-o-zvlastnim-jizdnem-ale-bali-jste-se-zeptat/ Z rozhovoru vyjímáme následující obecné otázky a odpovědi: Chápeme správně, že průvodce jezdí vždy zdarma a bez jízdenky? Jak má cestující postupovat, pokud chce řidič jízdu průvodci zpoplatnit? Ano, chápete to správně. Řidič nemůže chtít jízdné zpoplatnit. Pokud by se tak stalo, prosíme o informaci, abychom mohli upozornit dopravce, ať znovu proškolí zaměstnance. Jak má ZTP/P cestující postupovat, pokud na něm řidič průvodce vyžaduje? Jde přece o právo cestujícího, nikoliv o jeho povinnost? Je to právo cestujícího, řidič nemá právo ho vyžadovat. Jak má ZTP/P cestující postupovat, pokud mu řidič průvodce neuzná? Příklad z praxe: nevidomá cestující měla jako průvodce své školou povinné vidoucí dítě nebo cestující na vozíku měl jako průvodce svou partnerku, která špatně chodí. Není na řidiči, aby rozhodoval o průvodci, to je pouze na držiteli ZTP/P. Pokud by se tak stalo, prosíme o informaci, abychom mohli upozornit dopravce, ať znovu proškolí zaměstnance. Jak má ZTP nebo ZTP/P cestující postupovat, pokud po něm chce řidič chybně platbu za asistenčního psa? Informovat řidiče, že se jedná o asistenčního psa. Pokud by se tak stalo, prosíme o informaci, abychom mohli upozornit dopravce, ať znovu proškolí zaměstnance. Jak má ZTP/P cestující postupovat, pokud jede jak se psem, tak s průvodcem a řidič po něm chybně chce platbu za průvodce místo za psa? Opět prosíme o informaci, abychom mohli upozornit dopravce, ať znovu proškolí zaměstnance. Je povinností řidiče umožnit handicapovanému cestujícímu výstup předními dveřmi i mimo konečnou stanici, nebo jde pouze o úzus či benefit? Není to povinností řidiče, výstup je zadními dveřmi. Při nástupu a výstupu se musí používat dveře podle jejich označení a použít jiné není cestujícím dovoleno. Vystupující cestující mají přednost před nastupujícími. Je v pořádku chtít po řidiči, aby se rozjel až ve chvíli, kdy se handicapovaný cestující bezpečně usadí? Řidič dbá na bezpečnost všech cestujících a nezahajuje jízdu dříve, než vyhodnotí, že je to možné a bezpečné. Proč řidiči s bezbariérovým vozem nestaví rovnou u zastávky tak, aby bylo opravdu pohodlné nastoupit a nebyl tam zbytečný schod? Řidič autobusu má zajet a zastavit co nejblíže k chodníku, pokud mu to stav komunikace a zastávkového zálivu umožňuje. Výchovné ke starobnímu důchodu – část I.: Kdy výchovné dřívějšímu příjemci invalidního důchodu nenáleží? Výchovné ke starobnímu důchodu vždy pro jednoho z rodičů ve výši 500 Kč za každé vychované dítě bez omezení (původní návrh zněl na 1500 Kč na nejvýše tři děti) platí od roku 2023 a žádosti bude možné podávat už od září 2022. Z tohoto důvodu a také proto, že jsme nevěděli, zda opatření nová vláda nakonec nezruší, jsme se výchovným zatím blíže nezabývali. Zatím tomu nic nenasvědčuje, takže se pojďme podívat na jedno z praktických úskalí této novinky v souvislosti s pobíráním invalidního důchodu. Invalidní důchodci (v praxi většinou důchodkyně), kteří neodpracovali potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na starobní důchod, a jejichž invalidní důchody se jen na základě dosažení věku 65 let již přeměnily nebo se teprve přemění na starobní důchody, totiž podle současné úpravy nárok mít nebudou, a to i když děti vychovali. Jak poněkud kostrbatě vysvětluje Ministerstvo práce a sociálních věcí: „Starobní důchody, na které vznikl nárok přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona přeměnou invalidního důchodu na starobní důchod, se zvýší o 500 Kč za každé vychované dítě, jen pokud nárok na starobní důchod závisející na získání potřebné doby pojištění zanikl, jelikož starobní důchod přeměněný z invalidního důchodu byl vyšší“. Jde o situaci, kdy se invalidní důchod v 65 letech příjemce přeměnil na starobní důchod, ale důchodce měl v důsledku splnění doby pojištění současně nárok na starobní důchod. Ten byl ale nižší než jeho dosavadní invalidní důchod, který byl tudíž přeměněn na důchod starobní ve výši dosavadního invalidního důchodu. Jestliže nárok na starobní důchod přeměnou invalidního důchodu vznikne až po 31. 12. 2022, musí příjemce důchodu o výchovné sám požádat v propadné lhůtě nejpozději do 2 let od vzniku nároku na starobní důchod. Výchovné mu pak náleží ode dne vzniku nároku na starobní důchod. Shrnuto: invalidní důchodce, který sice vychoval dítě, ale neodpracoval potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na starobní důchod respektive předčasný starobní důchod podle § 29 odst. 1, 2, 3 nebo § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a jehož invalidní důchod se jen na základě dosažení věku 65 let přemění na starobní důchod, nárok na výchovné mít nebude podle nového § 34a odst. 1 účinného od 1. 9. 2022: „Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29 odst. 1, 2 nebo 3 nebo podle § 31 se na žádost zvyšuje ode dne, od něhož se tento důchod přiznává, za každé dítě, které pojištěnec vychoval.“ Výchovné obecně jako novum v našem důchodovém pojištění ještě probereme v příštím vydání. Praktické tipy pro zahraniční dovolenou v Itálii a v Německu Aktivní čtenář naší rubriky nám poskytl zajímavé informace k využití průkazů ZTP a ZTP/P v Itálii. Základem je průkaz ZTP nebo ZTP/P přeložený a ověřený soudním překladatelem nejlépe do angličtiny, který by pak měl platit pro více zemí automaticky. Takový překlad si lze zařídit buď přímo výběrem překladatele ze seznamu na www.justice.cz, nebo je možné se obrátit na některou překladatelskou kancelář. Vstupenky na Colosseum v Římě bylo nutné rezervovat raději měsíc předem na přesný den a hodinu. Obstarala to pro něj průvodkyně zájezdu, která při nákupu zatrhla jako typ lístku disabled, italsky disabile, a vstupenka se automaticky vygenerovala pro 2 osoby. Jinde, například do Hadriánovy vily v Tivoli a do Vatikánu, koupil vstupenky se slevou jen přímo na místě proti předložení průkazu. Celkově nikde nebyly žádné problémy či pochybnosti. Náš čtenář dále upozorňuje, že pro celé Německo může kdokoliv, tedy nejen osoba zdravotně postižená, v období od 1. 6. do 31. 8. 2022 využít tzv. 9 Euro Ticket. Jak už plyne z názvu, za pouhých 9 € opravňuje držitele k jízdě regionálními vlaky, autobusy a městskou hromadnou dopravou po dobu jednoho zvoleného kalendářního měsíce. Pozor, je nepřenosný (vystaven je na jméno) a netýká se vlaků označených IC, ICE a EC a dálkových autobusů. Doba platnosti tiketu není klouzavá, takže pokud si takový lístek koupíte například 1. den v měsíci, platí celý měsíc, pokud ale až v polovině měsíce, platí jen do konce tohoto měsíce. Bohužel spoje mohou být někdy vytížené a třeba teď o svatodušních svátcích začátkem června se do některých vlaků cestující ani nevešli a museli čekat na další. Jinak se ale toho za měsíc dá stihnout hodně. Praktické tipy od čtenáře na výlety do Německa a také do polských lázní Cieplic, které jsou součástí města Jelenia Góra asi 25 km za hraničním přechodem Harrachov, dodáme příště. Více informací o 9 Euro Ticketu včetně tipů na výlety také najdete například na tomto odkazu: https://forbes.cz/za-devet-eur-kolem-nemecka-jak-koupit-superlevnou-jizdenku-a-kam-vyrazit/ Za sociálně právní poradnu Václava Baudišová a Nicole Fryčová # O čem se moc nemluví – Být sobě přítelem III. V našich úvahách se nyní přesuneme do období rané dospělosti. Téma sebepojetí neboli vlastní identifikace se rozvětvuje v souvislosti s předpoklady a podmínkami, ve kterých osobnost se zrakovým postižením vyrostla, studovala, připravila se na budoucí povolání, naučila se důležitým dovednostem a přijala zodpovědnost za svou přítomnost i budoucnost. Člověk se zrakovým postižením po celý život prožívá určitý stupeň integrace do svého aktuálního okolí. Po ukončení přípravy na povolání nebo při nástupu na vysokou školu se ztrácí dříve stabilní a vymezená skupina širší rodiny nebo party spolužáků. Dospělost klade nároky na osobní samostatnost, schopnost spolupracovat v menším nebo širším týmu, vytvářet hodnoty, postarat se o své věci. K tomu všemu přirozeně patří i odhodlání odpoutat se od vztahů (zejména s rodiči), které nám v dětství a pubertě ulehčovaly a zprostředkovávaly cestu životem. To vyžaduje velké úsilí a rozhodnost v přijetí následků svého zrakového postižení ve fázi dozrávání. Přitom je nevyhnutelné oblíbit si sebe jako osobnost, ke které cítím sympatie a úctu, kterou mám v oblibě. To vše je nezbytné pro start do autentického života. Okolnosti, které mladý dospělý zjišťuje a prožívá, nejsou příliš odlišné u lidí nevidomých od narození a u osob slabozrakých, se zbytky zraku nebo u těch, kteří o zrak přišli nebo přicházejí v dospělosti. Rozdíl je pouze v tom, kdy a jakým způsobem jsme získali specifické dovednosti, které nám umožňují se pohybovat, zacházet s předměty, ovládat technologie vedoucí ke gramotnosti a celoživotnímu vzdělávání, navazovat vztahy a rozvíjet komunikační schopnosti. K těmto nárokům je v civilizované společnosti veden každý člověk, ale s ohledem na možný handicap se proces dosažení cílů může odlišovat. Na odlišnost má dozajista každý právo, ale může se stát, že ve střetu s realitou se sami sobě ztratíme. Důsledek bývá, že se integrace nedaří, mnoho z toho, co se dříve jevilo jako přirozené a pochopitelné, najednou ztrácí původní smysl. V mysli vyvstanou i otázky typu – kdo mě zná, když já se neznám? Kdo mě může mít rád, když ani já sám nejsem schopen vyhovět nárokům, které na sebe mám? Kde jsem já a kde jsou ostatní? Proč mám pokaždé vyhovět očekáváním okolí, když moje očekávání nikdo nezná? Jaká je moje současná role? Základním pravidlem pro zdravé sebepojetí je, že názory ostatních nemohou určit, kdo jste. Na to musíte přijít sami, a pokud se to dlouhodobě nedaří, vyhledejte psychoterapeutickou podporu. Ta není v tom, že vás někdo bude předělávat, ale že vám pomůže objevit sama sebe. U mnoha lidí, kteří se ocitli v procesu hledání sama sebe, se často objevuje termín „nejsem normální“. Ano, jsem nevidomý a ostatní vidí, takže se, podobně jako člověk se zubním kazem, vymykám z obecné normality. Na druhou stranu ale zvládám věci, které potřebuji a které často vidomí nezvládají. Jak se tedy identifikovat? Řada věcí, pokud tím neubližuji druhým, sobě a světu, je prostě spíše odlišnost nebo nějaká kvalita, která se na něco hodí, a v nějakém kontextu naopak nehodí. Povrchní vnímání zrakového handicapu nás může přivést na myšlenku, že s tímhle se žít nedá, protože ani ostatní se slepotou nežijí. Když však pro svou odlišnost nenajdeme vhodné sociální, a třeba i fyzické prostředí, když se budeme za každou cenu snažit svůj handicap potlačit nebo markýrovat normální vidění, bude to jako učit jestřába chodit pěšky, protože je normální, že většina tvorstva se pohybuje po zemi. Jestřáb ale chodit nedokáže a člověk, který přišel o zrak, nedokáže řídit auto. Jestliže se zaměřím na to, že bez auta jsem vyřízený, těžko sám sebe přijmu jako autentického, plnohodnotného a samostatného člověka. Ano, ztráta nebo nenabytí této dovednosti mě leká, bolí, limituje. Nicméně moje osobnost zůstává celistvá, pořád jsem člověk s dobrými vlastnostmi, mohu se učit, mohu navazovat vztahy, mohu pracovat nebo se věnovat zájmům. Jen je potřeba najít místo, kde mohu kvalitně a důstojně žít. Pro jestřába je to povětří, pro nás je to pohyb po pevné zemi. Jestliže budeme trvat na tom, že život je pouze za volantem, zůstaneme na místě a ve velmi omezeném prostoru. Tato fakta neubírají na vážnosti ztrátě nebo dramatickému zhoršení zraku v rané i pozdější dospělosti. Změna mobility i panika z neznámého prostředí se jistě projeví v osobní realitě člověka, ať již byl na takové změny připravován nebo ne. Významným faktorem je i tzv. stigmatizace nebo lidově řečeno zaškatulkování či ocejchování každého, kdo se nějak významně liší svým znevýhodněním od kolemjdoucích, od studentů na vysoké nebo od kolegů např. v prostředí komerční firmy. Není divu, že se zrakově postižení často lépe cítí na pracovišti nebo ve škole, kde je více „našinců“, než ve standardních kolektivech. Ale pozor: pokud jsme byli od mládí zvyklí, že lidé kolem nás tu jsou proto, aby nám odstraňovali bariéry a vodili nás kdykoliv a kamkoliv, kam se nám zachce, tak se dočkáme velkého zklamání. Může se i přihodit, že jiní zrakově postižení spolupracovníci nebo studenti v našem okolí jsou samostatnější a kompetentnější než my, a rázem je po idylce. Nevidomý kámoš, který by mohl být naším spoluúčastníkem při konzumaci služeb a službiček dává srozumitelný signál, že o nic takového nestojí. O pomoc si říká jen někdy a pouze v nějakém specifickém problému, zatímco druhý nedočkavě hledá, kdo se nabídne s pomocí, a neopomene dát rychle najevo, že se s jeho závislostí na druhých musí počítat. A tak se ze stejně postiženého kamaráda může docela rychle stát urputný sok v boji o místo na slunci. Nicméně, s rozvinutou nebo progresivní vadou zraku je nutné co nejdříve změnu nebo zhoršení dosavadního stavu akceptovat, jakkoliv nás může zaskočit. Dokud se nerozhodneme přijmout sami sebe i s handicapem, přijmout i nové a velmi specifické podmínky, nemůžeme dělat nic než pasivně vysedávat za obrazným volantem na místě řidiče, v autě, které řídit nedovedeme a nemůžeme. Taková situace může trvat krátce i dlouho, podle toho, jak brzy si osvojíme jiný životní styl, který nové okolnosti zohlední. Pak můžeme vstát, zhluboka se nadechnout a vydat se – nejlépe s bílou holí – po méně komfortní a určitě složitější cestě. PaedDr. Jaroslava Novotná (Pokračování) # BUDE VÁS ZAJÍMAT: Léto s Navigací! Neznáte? Chyba! 21. června začalo Léto s Navigací. V rámci této akce si všichni zrakově postižení mohou zdarma v praxi vyzkoušet služby Navigačního centra SONS. O možnostech Navigačního centra si naživo bylo možné popovídat na „Naviscuku“ v úterý 14. června od 17 hodin. A co všechno bylo pro setkání příznivců Navigace a případných nových zájemců připraveno? Oslava patnáctých narozenin navigace, výměna zkušeností a inspirace pro nové zájemce. Také setkání s operátory z centra navigace, něco i o historii, jak to fungovalo bez chytrých mobilů, možnost potěžkat a prohlédnout si dřívější navigační zařízení a mluvilo se i o plánech do budoucna. Navigační centrum ale není jen o cestování – zájemci si vyzkoušeli, jak funguje vzdálená asistence přes kameru mobilu, již je možné využívat s iPhony, mobily s Androidem nebo třeba i s BlindShellem Classic 2. Také se seznámit s konkrétními aplikacemi v mobilu, které by se vám při cestování či k výpomoci doma mohly hodit. A samozřejmě se připomněla praktičnost služby Vystupuj. Skoro se nedá uvěřit, že Navigační centrum už tolik let pomáhá zrakově postiženým při cestování i v běžném životě. A protože opakování je matka moudrosti, zopakujme si, v čem konkrétně vám pracovníci Navigačního centra mohou pomoci. Plánování cest a tvorba itinerářů: Pokud potřebujete vyrazit do neznámého prostředí, můžete si nechat připravit podrobný popis cesty tak, aby byl vhodný pro orientaci zcela nevidomého nebo těžce slabozrakého. Online navigace: Když se na cestě dostanete do nečekané situace, může vám na základě videohovoru, nasdílené polohy nebo i běžného telefonního hovoru operátor dohledat dopravní informace, říci, kde přesně se nacházíte a kudy jít a poskytnout jakékoli další užitečné informace, které lze online dohledat. Vzdálená asistence: Kdykoli se dostanete do situace, kdy je potřeba pomoc vidícího, můžete se videohovorem spojit s operátorem, který vám vizuálně cokoli zkontroluje, přečte a podobně. Vyzkoušejte si Navigaci na vlastní kůži Každý, kdo se přihlásí, bude mít od nás během léta, tedy od 21. 6. do 23. 9., celkem 10 výpomocí zdarma. Přihlaste se buď předem, nebo jednoduše ve chvíli, kdy budete potřebovat asistenci: kontaktujte Navigační centrum, a jakmile vám operátor pomůže, zaregistruje vás k možnosti celkem 10 letních výpomocí. Kontakty na Navigační centrum jsou: telefon: 221 462 412, e-mail: navigace@sons.cz, Skype: live:navigace. Provozní doba Centra je od 8:00 do 18:00 ve všedních dnech a 9:00 až 17:00 o víkendech. Zdeněk Bajtl Zkušenosti některých klientů Navigačního centra Služby Navigačního centra lze využívat mnoha různými způsoby. I klienti, kteří je využívají, jsou velmi různí. Všichni se ale shodují, že je pro ně Navigační centrum podporou k větší samostatnosti. Možná pro vás budou jejich zkušenosti inspirací. Milan Pešák (emeritní prezident SONS) Protože z pracovních důvodů často cestuji a chodím na místa, kde jsem před tím nebyl, považuji služby střediska pro mne za naprosto nezbytné a nezastupitelné. Využívám především vytvoření slovního popisu cesty před tím, než někam jdu. Pokud se mi zdá něco nejasné, mailem se doptám. To se mi ale stává naprosto minimálně, protože popisy cesty jsou podrobné a přesné. Pokud bych si přesto na cestě nevěděl rady, mohu zavolat přes Skype. Pracovník střediska, který má službu, mi pak popíše cestu podle toho, co z kamery mého mobilu vidí. Služby navigačního střediska jsou pro mou samostatnost při pohybu tím nejlepším, co může existovat. Vysoce si práce jeho pracovníků cením a děkuji jim za ni. Cecílie Takáčová Oči operátora Navigačního centra se při videohovoru dají využít na spoustu každodenních situací: Pomoc s výběrem barvy oblečení. Přečtení všeho, co vyndám ze schránky (u dopisů jen obálky, a pak už podle uvážení i obsah dopisu), pro rozmlsané jazýčky příchuť jogurtu, typ sýra, konkrétní příchuť sušenky ve špajzu, protože zrovna teď bych si ráda dala mléčnou čokoládu a ne tu, kterou prostě otevřu, a až pak zjistím, co to je. Trvanlivost jakéhokoli produktu. Pomoc s roztříděním sáčků s kořením do kořenek, abych nemusela očichávat sáček po sáčku a pak kýchala ještě týden. Pomoc s výběrem zboží na internetu, především popis věci, kterou chci koupit, pokud má daný e-shop popis nedostačující. Přečtení informací na nástěnce v přízemí baráku, protože mám podezření, že by tam mohl být lístek, že nám několik dnů nepoteče teplá voda, když dnes celý den teče jen studená. Hledání zatoulané želvy na zahradě. Kontrola kuchyňské linky nebo podlahy, protože konkrétní tekutina dělá fleky. Přečtení názvu zastávky MHD, jestli stojím na té správné, jména na domovních zvoncích, abych zazvonila na zvonek kamaráda a ne na jeho souseda. A víte, co je nejlepší? Ať už operátorovi Navigačního centra zavoláte kdykoli, vždy se na druhé straně ozve milý hlas pracovníka, který vám, jak už jsem popsala, pomůže v podstatě se vším, k čemu by se takováto služba dala využít. Pavla Kovaříková Nejčastějším důvodem, pro který NC oslovuji, je žádost o vypracování itineráře cesty. Popis cesty zohledňující orientační možnosti nevidomého mi umožňuje vydávat se po Praze na adresy, kam jdu poprvé. Popisy tras si u sebe v počítači průběžně zakládám do speciální složky, buduju si tímto způsobem svůj osobní archiv tras. Takto si postupně mapuji různé kouty Prahy, skládá se mi tak ucelenější obrázek o řadě míst, vzájemné prostorové souvislosti apod. Číslo na NC nosím při sobě, je to taková moje jistota, že kdybych se na svých výpravách dostala do nějaké prekérní situace nebo mě cestou napadlo ještě vyřídit nějakou pochůzku, mohu zavolat, nechat se navigovat, požádat o vyhledání otevírací doby nebo jakékoli jiné upřesnění, které se na netu dá najít. Vícekrát jsem si třeba nechala poradit, kde během své cesty potkávám přijatelný kus trávy, abych mohla vyvenčit svého vodicího psa, nebo kde je cestou nějaké sympaticky vyhlížející místo k zastávce, k občerstvení se apod. Služba mi do života vnesla vyšší stupeň nezávislosti při pohybu městem, i díky této službě jsem při svých výjezdech odvážnější, podnikavější. Viktor Dudr Často cestuji a někdy mám na trase i tři přestupy. Ačkoli si takové cestování předem připravuji s velkými časovými rezervami na přestupování, dostávám se do problémů – někdy mi spoj kvůli zpoždění ujede. A co teprve náhradní autobusová doprava při výluce železnice. Služba Navigačního centra je v takovém případě k nezaplacení. Velice rychle se po telefonu dozvím, odkud, kdy a jak pokračovat dál. „Chytrý“ telefon s jízdními řády nemohu spolehlivě používat, mám na jedné ruce dost poškozené prsty. Mnohokrát mě i v takových případech Navigační centrum dovedlo až do cíle. Nadšeným klientem Navigačního centra SONS jsem se stal hned od jeho založení a jsem jím dodnes. # Nevidomí řidiči v Panenském Týnci Dobrý den, sice nešlo o průlomovou novinku, jak tvrdí některá média a jak někteří už dávno víme, ale snad někdo z účastníků této akce nám sdělí své dojmy prostřednictvím této konference či časopisu Zora... – to nám v úvodu následujícího článku napsal náš spolupracovník Vladimír Krajíček. A my si říkáme: tak schválně – najde se někdo, kdo se podělí o svoje dojmy? Následující text je totiž jen souhrnem informací. Na letišti v Panenském Týnci na Lounsku si v sobotu nevidomí a slabozrací zkusili řídit auta za účasti profesionálních instruktorů. Pro ty, kterým řízení šlo, pražská autoškola Wyrwolová, která se na akci podílí, připravila kromě osobních vozů také autobus, motorku a nákladní auto. K vyzkoušení byla na letišti také zemědělská technika nebo čtyřkolky. Na místo spolujezdce mohli nevidomí usednout také do velorexu. Akce se zúčastnilo okolo 20 lidí se zrakovým postižením. ČTK a Českému rozhlasu to řekl iniciátor akce Nevidomí řidiči za volantem Petr Haluška. „Akci pořádáme z toho důvodu, abychom dokázali vytvořit bezpečné podmínky pro řízení motorových vozidel,“ uvedl Haluška, který má jako nevidomý s řízením bohaté zkušenosti. Na brněnském okruhu drží rekord, a jak řekl, má v plánu ho ještě během letošního roku překonat. Řidiči se zrakovým postižením byli na začátku akce rozděleni do tří skupin podle toho, jaké mají s šoférováním zkušenosti. Nejméně zkušení nasedli do auta s automatickou převodovkou. Někteří řídili vůbec poprvé. Za účasti instruktora objeli několik desítek metrů. Z řízení byli nadšení. Další možnost budou mít na konci září, kdy pro ně Haluška chystá akci, kde si vyzkouší řízení vojenské techniky. „Je to o tom, aby mohli vyzkoušet, jaké to je přidat plyn nebo ubrat, jaký je brzdný účinek u hydraulicko-mechanické brzdy nebo naopak u velkých aut, jaký je účinek u vzduchové brzdy,“ popsal Haluška. Účastníky projektu sehnal Haluška díky různým skupinám a spolkům nevidomých a slabozrakých. „Naším cílem není kvantita, ale kvalita. Chceme, aby si to všichni dosyta užili a třeba si i popovídali,“ podotkl iniciátor. Dalším cílem akce je také dokázat, že by do budoucna mohli i lidé, kteří nevidí, řídit auta. Podle Halušky by k tomu mohl přispět rozvoj autonomních vozidel. VlK # NAPSALI JSTE NÁM: Z Chebu do Národopisného muzea a Galerie ocelových figurín Zrakově postižení z OO SONS Cheb se ve středu 27. 4. 2022 vypravili do Prahy prohlédnout si ve zdejším Národopisném muzeu nacházejícím se v Letohrádku Kinských plně haptickou expozici Tradiční lidová kultura dotykem, která přibližuje život našich předků na vesnici na přelomu 19. a 20. století. V této expozici jsme si prohlédli za pomoci svých zvídavých prstů např. dřevěný model tradičního domu včetně jeho prostor (síň, světnice, komora, chlév) i s jejich vybavením, jako je např. pec. Dále jsme si osahali model tradiční lidové střechy ze slámy, výrobky a nástroje řemeslníků, např. kameninovou formu na bábovku, dřevěnou lžíci, hrnec opravený drátováním nebo pletený košík. Našim prstům neunikly ani pletené boty z vlny či z vlny a kůže. Zajímavé pro nás byly i panenky oblečené do různých typů lidových krojů, (Podluží, Plzeňsko nebo Chodsko). Ohmatali jsme si jednotlivé součásti jejich oděvů, které se lišily např. rozmanitostí barev či bohatostí samotného oděvu. Dále jsme si zde osahali příklady dřevěných malovaných hraček, jednalo se např. o koníka na kolečkách. Také jsme si vyzkoušeli, zda poznáme po čichu různé bylinky jako je máta či mateřídouška nebo jsme zkusili poznat po hmatu luštěniny, např. hrách, fazole či čočku. Na závěr jsme si poslechli lidovou píseň Ještě já se podívám či lidové popěvky a tance z Opavska. U každého exponátu byl popisek v Braillově písmu a ve zvětšeném černotisku. K dispozici byl také katalog jak v Braillově písmu, tak ve zvětšeném černotisku s reliéfními obrázky. Dále jsme zde navštívili výstavu Chleba s máslem, v níž jsme se seznámili s historií a přípravou těchto důležitých potravin a se zvyky souvisejícími s přípravou chleba nebo s jeho použitím k řadě magických úkonů. V této expozici jsme shlédli např. dřevěné míry na obilí, rám na chleby, potravinové lístky na chleba a máslo, různé druhy máselnic, hrnec na mléko, stoličku dojačku i dojicí stroj. Tyto exponáty byly ovšem za sklem, a proto nám k nim vedoucí OO SONS Cheb Adriana Vrbatová četla popisky a povídání, ty zde v Braillově písmu nebyly. A popisovala nám rovněž, jak tyto exponáty vypadají a jak se používají. Osahat jsme si zde mohli kulatý mlýnský kámen či máselnici. V další expozici s názvem Česká lidová kultura, která návštěvníky seznamuje s každodenností a folklórem na českém, moravském a slezském venkově v 18., 19. a v první polovině 20. století, jsme si prohlédli kroje a součásti oblečení jak ženského, tak i mužského, jako třeba různé druhy sukní či košilky, košile, haleny a čepečky. Také v této expozici jsme viděli nástroje dříve používané v zemědělství – cep na mlácení obilí či dřevěné vidle na seno, trojzubé. Také tyto exponáty se nacházely za sklem, a proto nám k nim Adriana Vrbatová opět četla popisky a povídání včetně popisu, jak tyto exponáty vypadají a jak se používají. Zde jsme si osahali např. korýtko dlabané ze dřeva zdobené vrubem, jež se používalo na zadělávání těsta, trakař či model části roubeného statku Matěje Vejpravy. Pak jsme se přesunuli do Galerie ocelových figurín v Celetné ulici, kde se nacházejí figuríny vyrobené z recyklovaných kovových součástek, jejichž základem jsou kusy a díly kovového šrotu, např. ozubená kolečka, prvky převodovek. Zde jsme si prohlédli exponáty inspirované luxusními automobily jako např. Lamborghini Huracan, či motocykly kategorie Chopper. Do nich či na ně jsme se i posadili, resp. prohlédli si je i zevnitř. Našim prstům neunikly ani figuríny inspirované slavnými osobnostmi jako je např. zpěvák Michael Jackson, nebo pohádkovými či filmovými postavami – Pinocchiem nebo Terminátorem. Tomáš Vrchlavský # REPORTÁŽ: Kamera, klapka aneb Šíleně smutná princezna ve Zlíně Po dlouhém období omezování veřejných akcí jsou mnozí z nás tak trochu jako utržení ze řetězu a mají potřebu vynahradit si vše, co zameškali. V mém případě je tomu jinak. Do dřívějšího tempa se dostávám pomalu a vlastně se k němu tak úplně vrátit nechci. Není třeba být každý druhý den na koncertě nebo třeba na výstavě. Když se ale příležitost naskytne, rozhodně ji neodmítám, ba naopak. A stejně tomu bylo i s Filmfestem, 62. zlínským filmovým festivalem pro děti. Informace o tom, že součástí programu bude promítání s komentářem pro nevidomé, se k nám dostala jen dva dny před provedením, ale protože to do Zlína nemáme daleko, nebyl důvod váhat. Zmíněným dílem byla rekonstruovaná a digitalizovaná pohádka Šíleně smutná princezna. Kromě samotného filmu bylo avizováno, že mezi diváky přijde dokonce i – kdo jiný, než Václav Neckář. Protože hromadná doprava o víkendových večerech na venkově není slabá, ale žádná, vyrazili jsme na cestu autem. Parkování bylo až příliš pohodlné, napadlo mě, jak velká účast na festivalu asi bude. Když jsme se ale přiblížili ke Kongresovému centru, moje pochybnosti se rozplynuly v příjemné společenské atmosféře. Příjemné bylo i setkání s dalšími zrakově postiženými účastníky a jejich průvodci, kteří přijeli nejen z blíže situovaných odboček SONS, ale i z Prahy. Přivítat nás přišel také Marek Dolina z Českého rozhlasu Zlín. Právě v rozhlase vznikla myšlenka zpřístupnit film nevidomým, a tak je přilákat na tento festival. Po vzájemném přivítání a domluvě o dalším programu byla ještě spousta času na kávu i na sledování zdejšího dění. Ve vstupních prostorách Kongresového centra jsme si prohlédli, nebo aspoň nechali popsat unikátní umělecká díla na filmových klapkách. Tento nápad se zrodil v roce 1998 a vzbuzuje stále větší zájem na straně umělců i sběratelů. Umělci mohou na filmovou klapku namalovat nebo jakkoliv jinak ztvárnit svoje nápady a v závěru festivalu probíhá dražba, jejíž výtěžek se využívá k financování autorských studentských filmových snímků. A klapky se samozřejmě staly tradičním zpestřením festivalu i pro návštěvníky, kteří se zaujetím obcházeli tuto malou expozici. Kolem Kongresového centra se mezitím začal shlukovat menší dav, což nás upozornilo na blížící se šestou hodinu. Každý den Filmfestu v tomto čase se pozornost upíná k červenému koberci, po němž pokaždé projde několik významných hostů. A tím nejočekávanějším byl dnes bezesporu Václav Neckář. Nebyl ale jediný, přicházeli další umělci, mimo jiné třeba spisovatel Ondřej Neff. Ale také asi jedenáctiletý chlapec z řad diváků, jenž nezaváhal, když jedna z osobností nedorazila a uvaděč zaimprovizoval výzvou: „Právě teď může jeden z vás využít příležitosti projít se po červeném koberci a stanout na chvíli zde u mikrofonu.“ Po menší přestávce jsme se opět sešli s naší skupinou, abychom se již společně vydali do promítacího sálu. Dostali jsme přijímač se sluchátky pro poslech komentáře a přivítat se s námi přišli i ti, jejichž hlas za chvíli právě ze sluchátek uslyšíme. Vedoucí zlínského rozhlasu Markéta Janíková a redaktor Lukáš Veselý přiznali mírnou nervozitu, komentování filmu se dnes ujmou úplně poprvé. Shodli se ale na tom, že se především těší a jsou zvědaví, jaké to bude pro ně i pro nás. Před promítáním se diváci z několika rozhovorů dozvěděli některé věcné i vtipné podrobnosti o vzniku filmu i o průběhu digitalizace. Mimo jiné to, že hudbu k filmu napsal Jan Hammer, kterému bylo v té době teprve 17 let. Nebo že na Helenku Vondráčkovou v roli krásné princezny tehdy v osmašedesátém zíraly tisíce vojáků se slzou v oku a vzpomínkou na své lásky, od kterých je dělila nekonečná vzdálenost dvouleté základní vojenské služby. I oni přispěli k tomu, že film v kinech viděly téměř tři miliony diváků. Václav Neckář samozřejmě přišel i do sálu a poskytl rozhovor, který si budete moci poslechnout v příštím čísle Naší šance. Film, který políčko po políčku pročistili a barevně oživili na původní kvalitu filmoví digitalizátoři, konečně mohl začít. Jistě není třeba pohádku představovat, zřejmě mezi čtenáři nebude nikdo, kdo by ji neviděl, a někteří jistě mnohokrát. Také ji znám skoro nazpaměť. Tedy – alespoň jsem si to myslela. Film obsahuje mnoho scén, které jsou založeny na vizuálních efektech a humoru. A o jejich přiblížení se komentátoři postarali opravdu skvěle. Protože to byla také jejich premiéra. při opětovném setkání po skončení promítání jsme si odpustili kritiku některých drobností, které bude třeba doladit. Ve stoprocentní shodě jsme jejich výkon ocenili. Mnozí nevidomí byli překvapeni a nadšeni pochopením zápletek, kterým dřív nerozuměli nebo o nichž ani nevěděli. A smích z našich řad se také ozýval častěji, než by tomu bylo pouze při přímém poslechu. Oba komentátoři prozradili, že plánují další projekt. A tak se s jejich příjemným hlasem budeme možná příště moci setkat pro změnu v galerii. A jak již bylo zmíněno, vy, milí čtenáři, si atmosféru zlínského Filmfestu můžete nechat přiblížit také poslechem příštího čísla Naší šance. Daniela Thampy # ZDRAVÍ: Co vše může prozradit bolest nohou? Bolest nohou různé intenzity postihne občas každého. Někoho trápí bolest kolen, jiného lýtek, a dalšího palce u nohy. Často jde o důsledek obezity a nedostatku pohybu, nesprávné techniky chůze, nošení nevhodné obuvi nebo přetěžování svalů a kloubů. Příčiny bolestí nohou bývají obecně cévní, nebo necévní. Náhlá bolest a otok nohy může signalizovat hlubokou žilní trombózu. Jde o nebezpečný stav, krevní sraženina se totiž může od žilní stěny odtrhnout a způsobit plicní embolii. Pokud náhlou bolest doprovází změna barvy kůže nebo poruchy hybnosti a citlivosti, může jít o akutní tepenný uzávěr. V obou případech, a také pokud bolest trvá dlouho, znemožňuje běžný pohyb nebo pokud jste se zranili, neprodleně vyhledejte lékaře. Pokud se na lýtku objeví bolestivý zarudlý pás, jde zpravidla o povrchovou žilní trombózu. Projeví se těžkýma nohama, bolestmi a křečemi, a to hlavně v klidu. Nejde o akutní stav, ale časem může i on působit noční bolesti a další potíže. Po úrazech nohy se může objevit i trombóza svalových žil. Bývá bolestivá, ale obvykle bez otoku. Necévních příčin bolestí je mnoho. Některé uvádíme v úvodu článku. Dnu, která se projevuje bolestí, otokem a zarudnutím palce, si můžeme způsobit příliš častou konzumací masa. Bolesti kyčelního i kolenního kloubu mohou vznikat na podkladě artrózy. Bolest může vystřelovat i z oblasti bederní páteře, nejčastěji tehdy, když se pacient zvedne ze sedu a začne chodit. Křeče v nohách může zapříčinit nedostatek hořčíku nebo draslíku. Noční a klidová bolest, brnění, mravenčení a škubání nohama může poukazovat na syndrom neklidných nohou. Dlouhodobě vysoká hladina cukru v krvi může rovněž působit bolest, protože poškozuje drobné cévy i nervy. Vlivem přibírání na váze a zadržování vody může žena během těhotenství trpět pocitem těžkých nohou, otoky, bolestmi, křečemi i propadem nožní klenby. Hormonální změny mohou snížit pružnost cévních stěn a podnítit vznik křečových žil. U dětí se bolest často objevuje tehdy, když nožní kosti rostou v jiném okamžiku než svaly, které je obklopují. Bolesti postihují obě nohy, přicházejí v klidu nebo v noci a bývají poměrně intenzivní. Úlevu přinášejí teplé obklady i masti s analgetiky. Trpíte občas mírnými bolestmi nohou? Více se hýbejte, nejlépe choďte. Pokud máte nadváhu, zhubněte. Dodržujte pitný režim a omezte solení, kouření a alkohol. Vybírejte si pohodlné boty s širší špičkou, podpatkem vysokým nejvýše 4 cm a ohebnou podrážkou. Noste lékařem doporučené ortopedické pomůcky a při nedostatku pohybu i stahovací punčochy a podkolenky. Unavené nohy ošetřete gely a krémy s výtažky z koňského kaštanu, nebo s obsahem diosminu a hesperidinu. Proudění krve podpořte střídavým sprchováním nohou teplou a studenou vodou. Občas položte nohy na stůl, 10 cm nad úroveň srdce. Křeče lze mírnit vyšším příjmem hořčíku a draslíku v potravě. Jiří Petr Zdroj: cs.medlicker.com, vitalia.cz *.* # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 13, červenec 2022 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektorka: Daniela Thampy Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Kateřina Rovenská Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné v roce 2022 činí 96 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.