ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 11, červen 2022 OBSAH: ÚVODEM Tak trochu těhotná STALO SE Přehledně POZVÁNKY Koncert a předávání cen SONS Veletrh Svět knihy Praha´22 Koncert Evy Blažkové LIDÉ KOLEM NÁS Mé vzdělání pochází hlavně z kostela (Emilie Kozubíková) ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 06/2022 O čem se moc nemluví: Být sobě přítelem II. INFORMACE ODJINUD We're With U – koncert pro Ukrajinu na vlnách hudby a solidarity Poznámka redakce NAPSALI JSTE NÁM Společný jarní výlet do České Skalice ZDRAVÍ Kýly se lze zbavit jen operací Při léčbě jater jsou důležitá režimová opatření SPORT Střelecký trojlístek Štika mistrovství INZERCE # ÚVODEM: Tak trochu těhotná Z reproduktorů počítače, schovaných za dvěma monitory zpívá Kenny Rogers svůj slavný song Gambler. Ale ano, znáte, nazpíval ho u nás Petr Spálený jako cover verzi pod názvem Hráč. Na té písni, kterou v srpnu 1976, ve svých 23 letech složil Don Schlitz, je pozoruhodných více věcí. Třeba že ve stejném roce jako Kenny Rogers (1978) tuhle píseň natočil i další velikán americké country Johny Cash – ale přesto nahrávka Rogersova z ní teprve udělala světový hit. I u nás ji kromě Petra Spáleného – podle mého soudu je jeho podání nejblíže originálu – nazpíval Pavel Bobek… a vlastně teď nevím, kdo z nich se mi líbí víc. Ovšem krása a pozoruhodnost kromě melodie a podání spočívá i v textu. No posuďte sami, třeba hned druhou sloku: „Chlapče, ten kdo umí hrát, musí číst lidem z tváří, poznat vo co kráčí a co chtějí v očích skrýt. Vím, v čem ty děláš chyby – chtěl bys víc, než můžeš ztratit, ten kdo prohrál, musí platit, tak nech si poradit“. V originálu ale zní: „Musíš vědět, jak táhnout a jak brát, vědět, kdy máš přestat, a kdy utíkat. – You got to know when to holdem, know when to fold them, know when to walk away and know when to run.“ Divíte se, že český text prokládám angličtinou? Jednak svoje čtenáře nechci podceňovat, ovšem i tak tam ten český význam máte. Ale hlavně – abyste si zvykli. Protože titulek jednoho z článků uvnitř čísla s angličtinou také pracuje. Redakci se dlouho nedařilo přinášet pravidelně materiály ze zahraničí – až na čestné výjimky, které ovšem byly spíše vedlejším produktem práce kolegů, kteří primárně sbírají a překládají tyto informace pro vedení SONS. A tak jsme dostali minulý měsíc asi tak desetinu kapacity nového kolegy (ten má úvazek 0,1 – to jen pro ilustraci), který ovšem má primárně úplně stejný úkol – rešerše pro vedení SONS. Jeho první v Zoře publikovaný článek je, jak jsem s potěšením konstatoval, napsaný příjemným, docela zralým slohem. A pokud kolega Jakub Blažek docílí i té pravidelnosti, bude to přes uvedené pozdvižené obočí vlastně opravdová výhra. Ale mně se pořád motá do mozku ten Hráč: za nás, za Čechy platí „tak nech si poradit!“ Za americkou (country) scénu je to „ ...musíš vědět, kdy máš přestat, a kdy utíkat.“ Tak nějak přímější a otevřenější, nemáte také ten pocit? Já vím, nebývalo zvykem se na těchto místech pouštět do jiných než filosofických, nebo naopak ryze humorných úvah a myšlenkových šarád. Můj novinářský nos mi ale říká, že je čas i na jiné texty. Třeba o tom, že my Češi mluvíme o Chytré Horákyni (oblečená neoblečená) a asi jí i trochu fandíme – také máte dojem, že některé pohádky mají na děti i dospělé poněkud pochybný vliv? –, že se však pokoušíme stále spíše vyřešit kvadraturu kruhu. Ale na to zas sedí, a hlavně dámy vědí, že nejde být jen tak trochu těhotná… Třeba mě ale mate to, co začíná konečně hýbat světem – alespoň tou jeho moudřejší částí. Totiž neschopnost se soustředit. Do dalšího čísla bych rád připravil extrakt článku na toto téma, který vyšel v Respektu číslo 20 a autorka Sylvie Lauder ho nazvala Umíte se soustředit? Takže v redakci zatím dobrý – a čtenářům před prázdninami přeji za celou redakci spíše ten country přístup. A příjemné počtení. Václav Senjuk # STALO SE: Přehledně Je tu s námi stále čas lásky, tak začněme citátem o lásce od francouzského spisovatele Honoré De Balzaca: „Za minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal milovat, za den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život... a poté mu trvá celý život, než na tu osobu zapomene.“ Co zajímavého se v květnu stalo? 18. 5. 1891 byla v Praze slavnostně otevřena Historická budova Národního muzea. Ve stejný den, ale o 101 let později, tedy v roce 1992, začalo první kolo kupónové privatizace, součást jednoho z největších majetkových přeskupení v našich dějinách. A 30. 5. 1434 proběhla Bitva u Lipan. Pro jedny zrada husitské revoluce, pro druhé vítězství nad loupeživými hordami a ničiteli chrámů. Za historií nahlédneme i do „Tyflopedického lexikonu jmenného“ od Josefa Smýkala. 4. 5. 1922 se narodil Arnold Charles Cook, australský vysokoškolský učitel ekonomie. Byl též prvním australským nevidomým, který si pořídil vodicího psa a stal se prvním předsedou Asociace jejich držitelů. A 4. 6. 1898 se narodil básník, dramatik, a zakladatel nadace Josef Chaloupka. Nevidomým odkázal budovu v Brně – Králově Poli. Do roku 1990 zde byly dílny pro osoby s těžkým postižením zraku. Na jeho konci byly odstěhovány a budovu převzali funkcionáři nově vzniklé ČUNS. Ti se zasadili o to, aby zde byl umístěn Tyfloservis, počítačové středisko, knihovna a muzeum. Jak se žije členům oblastních odboček? OO Kyjov se vypravila do Kroměříže, za rozkvetlými múzami, na jarní prodejní výstavu Floria. Je určena milovníkům květin, zahradníkům i kutilům. Letos byly květiny aranžované do podob devíti řeckých bohyň umění. Například EUTERPÉ, múza lyrického básnictví, zpěvu a hudby byla zobrazena s flétnou, a ÚRANIA, múza hvězdářství, počtářství a vědy zase s glóbusem. Prostor byl rozlehlý a plný různých stánků, ale každý člen měl svého průvodce. V OO Kyjov představují též neobvyklé koníčky nevidomých lidí. Tentokrát pozvali Martina Chrásteckého, který se zabývá zvukovými pohledy. To slovo znělo pro mnohé tajemně. Ale tak jako vidící lidé sbírají pohlednice a fotografie, nevidomí zachycují zajímavé okamžiky zvukem. Své nahrávky si poté přehrávají, a zvukem se přenášejí do situací, které prožili. Martin nahrává, uchovává a mixuje vlastní zvuky, i zvuky z cest svých přátel. A jde o skutečného lovce. Zaměří určitý zvuk a kolem jeho zdroje rozmístí několik mikrofonů. Tak vznikly zajímavé zvukové kompozice, které Martin na schůzce okomentoval. Vloni darovala firma Prusa Research OO Zlín 3D tiskárnu. S její pomocí tu vytiskli spoustu materiálu na procvičování hmatu a prostorové představivosti. Nejoblíbenější jsou různé hlavolamy a skládačky, ale zájem je též o soutěže, kdy lidé hmatem zkoumají, o jaký předmět se jedná: například zkoumání předmětů, jako je růže, nebo soška z Velikonočních ostrovů. Ve dnech 20. až 25. 4. se 45 členů OO Zlín, a OO Vsetín vydalo na lázeňsko turistický pobyt do hotelu Balnea ve Slatinicích u Olomouce. A program byl nabitý lázeňskými procedurami, plaváním v bazénu, návštěvou Památníku letců, místní vyhlášené cukrárny, i sirných pramenů – Jan Adam z Lichtenštejna, Svatý Jan a Svatý Jiří. Nechybělo představení tyflopomůcek, přednáška o finanční gramotnosti, hudbě, ani hudební večery. Kam se jelo na celodenní výlet? Na zámek, do termálního parku, a do čokoládovny ve Velkých Losinách. Na návštěvu přijel i Jiří Reichel, aby pobesedoval o vzniku a historii časopisu Zora. A co plánují ve Zlíně na podzim? Podobný pobyt v Sezimově Ústí. Smutná zpráva přišla z OO Olomouc. 29. 4. nás totiž navždy opustila PhDr. Hana Blahová. V roce 1994 spoluzakládala prodejnu pro zrakově postižené v Olomouci, podílela se na její propagaci, vyhledávala vhodné pomůcky, zaváděla počítačové systémy, i e-shop. Mnozí se s ní setkali i při výuce samostatné chůze s bílou holí. V OO vzpomínají na její lidskost, kreativní nápady, sportovního ducha, specifický humor. Členové OO Kroměříž se pravidelně setkávají a procvičují čtení a psaní Braillova písma. Tak tomu bylo i 27. 4., kdy se věnovali znakům „P“, „M“, a naplánovali příští schůzku. Svůj příspěvek přináší i OO Opava. Noční běhy pro Světlušku získaly pro nevidomé už přes 20 milionů Kč. Lucie Výborná a Jan Pokorný hovořili při příležitosti toho letošního s ředitelkou Nadačního fondu ČRo Gabrielou Drastichovou. Zajímá vás, co pro ni znamená pomáhat lidem, zda se musela dlouho učit, jak pomáhat, jak se jí pracuje s nevidomými, nebo jaké projekty Nadační fond ČRO rozvíjí? Odpovědi najdete na odkazu: https://radiozurnal.rozhlas.cz/kazdy-ma-sve-tempo-vyrovnani-se-s-hendikepem-nevyzadana-pomoc-byva-tragedii-rika-8730715. Členové OO Náchod zavítali 20. 4. do náchodské čtvrti Plhov. Tady, ve výrobně dekoračních mýdel „Amálka“, si objednali komentovanou prohlídku. Dubnový den byl deštivý a chladný. Ještě předtím proto stihli v restauraci „Na koupališti“ posedět u teplého krbu a poobědvat. Prostory dílny, kde byla dříve pekárna, jsou sice stísněné, zato však voňavé. Co tu bylo k vidění? Nádherné ručně vytvářené květy, zvířátka, andělíčci i dárkové mísy. V době pandemie Covid-19 chtěli majitelé výrobu už ukončit. Pomohla jim však Česká televize, když odvysílala reportáž v pořadu Kamera na cestách. To byla velká reklama a nabídky se poté ve velkém rozsahu obnovovaly. Členové OO Jablonec nad Nisou navštívili 26. 4. městskou knihovnu, kde shlédli dokument „Italská pobřeží“ z cyklu „Nejkrásnější místa světa“. Mohli tak obdivovat krásu, historii, i jiné způsoby života. Členové a členky OO Vrchlabí se na konci dubna sešli na prvním opékání a oslavili pálení čarodějnic. Na svou zahrádku je pozvala členka Lenka. A přivítání? Přiletěla na koštěti, a na talířku měla tradiční pokrm čarodějnic, otrávené jablko. Chtěla svézt i další zájemkyně, jenže nosnost koštěte byla limitována. Prý jim blaflo, heklo, a shořel mu karburátor. Tak pokračovaly dále s kávou, buchtou, špekáčky, a příjemným povídáním. Šest členů OO Havlíčkův Brod a dva vodicí psi se 26. 4. vydali na exkurzi do pražské Knihovny a tiskárny Karla Emanuela Macana. Byla prý velmi podnětná, popovídali si dokonce i se dvěma načitateli, paní Kouklíkovou a panem Prokopem. Akce se bude zřejmě opakovat, protože zájem o ni mají i další členové zdejší OO. Protože se v OO Havlíčkův Brod nepodařilo uspořádat vánoční setkání, spojili ho s velikonočním. To proběhlo 21. 4. v místní Restauraci U Kroupů, za účasti 20 členů a 6 hostů. Popovídali si, zavzpomínali, a naplánovali další akce. Na stolech byla vánočka, cukroví, i beránek a chlebíčky. Díky štědrým dárcům se podařilo zajistit bohatou tombolu, ve které vyhrál každý los. OO Havlíčkův Brod také poděkovala panu Hladíkovi, který ve své lékárně v Polné umožnil umístit malou sbírkovou kasičku. Veřejnost nyní pejskovi vybírá jméno. 4. 4. se havlíčkobrodští po oblastní radě ještě zúčastnili velmi přínosné a zajímavé besedy s panem Davidem Šmejkalem ze Sdružení na ochranu spotřebitelů. Co na závěr? Co takhle nějaké typicky jarní jídlo? Připravte si třeba dvě porce míchaných vajec s ředkvičkami. 15 očištěných ředkviček nakrájejte na plátky. Do hrnku rozklepněte 3 vejce, osolte, opepřete, a promíchejte je se lžící smetany ke šlehání. Na pánvi rozpusťte dvě lžíce másla, a na něm krátce poduste plátky ředkviček se špetkou drceného kmínu. Poté je zalijte vejci, které za stálého míchání nechte srazit. Hotový pokrm můžete dosolit a posypat sekanou pažitkou. Podávejte ho teplý, nejlépe s krajícem tmavého chleba. Antonín Vraný # POZVÁNKY: Koncert a předávání cen SONS Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, z. s. pořádá v rámci 4 . ročníku festivalu DNY UMĚNÍ NEVIDOMÝCH V PRAZE slavnostní koncert při příležitosti předání ocenění za aktivity pro zrakově postižené CENY SONS 2022. Kdy? 18/6/2022 v 15.00 hodin. Kde? Kostel U Salvátora, Salvátorská 1045/1, Praha 1. Vystoupí sólisté: Milan Arner – klarinet Eva Blažková – zpěv Roman Schenk – klavír Martina Říhovská – zobcová flétna Kateřina Vlastová – saxofon Bohdan Prudkiy – klavír a další... Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy a Městské části Praha 1. Vstupenky objednávejte na vstupenky@sons.cz nebo na telefonním čísle 770 101 444. # Svět knihy Praha'22 zve všechny zájemce o knihy a literaturu na 27. ročník Mezinárodního knižního veletrhu a literární festival ve dnech 9. – 12. června do prostor Výstaviště Praha. Čestným hostem je Itálie, více na webu svetknihy.cz. # Koncert Evy Blažkové v Olomouci Oblastní odbočka SONS spolu s krajem Olomouckým, městem Olomouc a Ministerstvem kultury ČR zve na koncert nevidomé flétnistky a zpěvačky Evy Blažkové. Koncert se uskuteční 8. června od 18 hodin v Sále Mozarteum budovy Arcidiecézního muzea Olomouc, Václavské náměstí 4, Olomouc. Eva Blažková vystoupí s klavírním doprovodem, záštitu nad akcí převzal 1. náměstek hejtmana Olomouckého kraje Mgr. Ivo Slavotínek. # LIDÉ KOLEM NÁS: Mé vzdělání pochází hlavně z kostela Její básně i prózu zdobí řada ocenění. Za všechny jmenujme například „Osobnost literárního klubu Petra Bezruče“ ve Frýdku Místku za celoživotní dílo. Nebo Pamětní medaili k 750. výročí Frýdku Místku od zdejšího starosty. Další trofejí je vyznamenání od Vládního výboru pro zdravotně postižené za sbírku básní „Archaismy“, dílo zabývající se zdravotním postižením. Hovoříme s učitelkou Braillova písma, spisovatelkou a básnířkou Emilií Kozubíkovou (1940). Člověk se má chlubit jen v Pánu Bohu. Jen on nám může dát sílu, k jakékoliv práci. Můj talent na psaní? Spíš drzost. Měla jsem ji už odmalička. Moje babička z tatínkovy strany říkávala, že napíše knihu o svém životě, a že nikdo nebude věřit tomu, co všechno prožila. Já to slyšela, a začalo to ve mně klíčit. Oba moji rodiče pocházeli ze sedmi sourozenců. Tatínek byl pekař, maminka se k němu přivdala do Bystřice nad Olší, a společně vedli pekárnu. Těšínsko ale bylo součástí německé říše, a zdejší muži byli povoláni do Wehrmachtu. Tatínek odešel, když mi byl rok, a od dvou let byl nezvěstný. Nebyl „čistý Němec“, a zřejmě šel na ruskou frontu do přední linie. Po válce se odtud muži dlouho vraceli. Některé ženy už prohlásili za vdovy. Znovu se vdaly, měly děti, a pak se jim vrátil manžel. Maminka už ale další známost nechtěla. Sama vedla pekárnu, kterou v roce 1948 znárodnili, a později zrušili. Museli jsme se přestěhovat. Tatínek sice před válkou koupil dům ve Frýdku Místku, ale ten už byl obsazen nájemníky, a my jsme se do něho nedostali. Bydleli jsme ve Vendryni, kousek od Třince. V Bystřici jsem chodila do německé školky, a do sedmé třídy do české školy. Byla jsem ale často hospitalizovaná. Pod nohy jsem si viděla, ale na čtení, psaní, a tabuli to bylo horší. Ve škole jsem stále „dobíhala“. Byla jsem ale ambiciózní, a měla tolerantní učitele. Do 8. třídy jsem už chodila ve Vendryni. Kantoři mě tu neznali. Už jsem si neviděla pod nohy, ani z první lavice na tabuli, ale oni mi nevěřili. Spolužák mi z tabule přečetl zadání písemné práce. Dostali jsme oba pětky, on doma asi výprask, a já měla černé svědomí. V Bystřici jsem byla lepší průměr, tady nejhorší. Dali mi trojky, ale musela jsem slíbit, že se nebudu pokoušet o učňovskou, ani střední školu. Ostatní děti studovaly, já seděla doma. Mé vzdělání tak pochází hlavně z kostela, z českých i polských bohoslužeb, a biblických hodin. Z polštiny jsem později i překládala. A poslouchala rádio. Když bylo žhavé, seděla jsem na schodech s hlavou v dlaních, a čekala, až vychladne. To zapracovalo, a ze mě se najednou sypaly básně. Jen jsem je neuměla zapsat. Kniha těch prvních je tak „někde ve stratosféře“. Brailla jsem se naučila v 19 letech, později i psaní na stroji. Nebyl to kurz pro nevidomé, psala jsem se zástěrkou přes ruce i klávesnici. Pokud učitel vyprávěl, psala jsem, když ukazoval, byl se mnou konec. Když maminka skončila v pekárně, nabídl jí primář očního oddělení práci uklízečky. Dojížděla do Třince, a později, když nám za určitých podmínek uvolnili náš byt, pracovala ve Frýdku Místku. Při práci studovala a stala se sanitářkou, později i ošetřovatelkou. Večer po práci jsem chtěla, aby mi četla. Ona ale byla unavena, a po pár slovech už dřímala. Četla jsem si tedy sama. Z tehdejší ploché baterky jsem vyšroubovala skleněné víčko, které bylo umístěno nad žárovkou, a přiložila ho k textu. Ten se tak rozpleskl do kruhu, ale byl větší, a já si tak, písmenko po písmenku, a slovo po slovu, mohla vštěpovat do paměti cizojazyčná slovíčka, shrnutí učiva zeměpisu, atd. Bylo to pracné, a k dlouhým textům to nestačilo. Po chvilce jsem totiž už téměř nic neviděla. S maminkou jsem chodila na oddělení a poznala tu svého prvního manžela Emila Sikoru. Střílel z hmoždíře, nádoby, kterou naštampujete střelným prachem, z jedné strany ji ucpete, a z druhé do ní malým otvorem vedete zápalnou šňůru. Když ji zapálíte, musíte rychle do bezpečí. Nebouchlo to, a on se šel podívat, proč. Spíše z přátelství jsem ho utěšovala, a on jednou přišel na návštěvu. Chodila jsem tehdy s chlapcem, a měli jsme se moc rádi. Ale oční lékař mi řekl, že nebudu vidět, a ať si velkou známost nehledám. Poslechla jsem, myslela si, že kluk se mnou bude ze soucitu, a řekla mu, že ho nemám ráda. A pak se skoro zbláznila. Našel si jinou, zdravou a krásnou. Ironií osudu ona po čase oslepla, a já ji učila Brailla. S Emilem jsem žila 18 let, máme dvě děti. Dcera je maminkou tří synů, syn otcem tří dcer. V 19 letech jsem čekala dceru, a chodila už s bílou holí. Absolvovala jsem kurz pro telefonisty, a 30 let pracovala v bavlnářských závodech. Emil si zprvu na ústředně pracovat netroufl. Až když šly děti do školy, proškolila jsem ho, a s dovolením nadřízených jsme si desetihodinovou práci na ústředně rozdělili, a každý sloužil 5 hodin. Zemřel ve 42 letech. Druhého manžela Karla Kozubíka jsem poznala 20 let poté, v roce 1999. V rozhlase tehdy byl pořad „šance pro lásku“. Podala jsem si inzerát, a ihned na něj zapomněla. Když mi pak známý přinesl obálku z rozhlasu, řekla jsem mu, že není pro mě. Karla jsem u příležitosti svých narozenin představila dětem a řekla jim, že pokud se jim bude líbit, vezmu si ho. Uspěl, a byli jsme spolu dalších 22 let. Mé básně? V Knihovně digitálních dokumentů (kdd.cz) najdete třeba mou knihu básní „Rozverností chvil posvěcených“. Co mě motivuje k jejich psaní? Rodina, domov, rodné město, ale třeba i Covid-19, nebo válka na Ukrajině. V básni „Pohodové ráno“ jsem se při snídani s Karlem a zámecké hudbě vhroužila do jiného světa: Kouřící bílá káva, palačinky, dochucováno evrgrýnky. Hudba uvozuje sen pradávných scén. Řinčení kordů, plavnost akordů. v erbu růži, polibek múzy. Atlasem střevíčků, monogram na víčku, zlacené pudřenky, vějíř hraběnky. Skřípění fortny, ponurost alkovny. Chudina kukuč úkosem, průhledem španělských stěn. Odér paruk, šněrovadel, proradnost zrcadel, šustotu hedvábí bílé paní. Sen zámecké hudby při snídani. Alkovna je ložnice. Španělské stěny si stavěli šlechtici, a služebníci za ně už nesměli. Přesto je špehýrkami skrz stěnu pozorovali. Jak básním rozumět? Každý čtenář poezie si verše může vysvětlit po svém, představit si odlišné situace, a různě se do nich vciťovat. Tak to u poezie prostě je. Báseň „Zimní romance“ je s erotickým podtextem. Mírnyks Dýrnyks jsi mě bezostyšně zasypával chladnými polibky. Setřásla jej a setřela. Neřekla jsem nic, když jsi usedal na zábradlí. Ale vlítnout si na balkón? Všechno má přece svou mez! Padl jí k nohám. "Dlouho jsi nebyla venku!" Myslil jsem, abys mě nezapomněla. Vzala ho metlou. Celou svou alibistickou bělostí jí najel do vlasů, nestoudně ulpívaje v oblých partiích. Spasila se útěkem. Rozhozená, jak on, pak tála v pokoji. Samodruhá, s pocitem sounáležitosti, v zpozdilém reflexu vznášení. Poznali jste, kdo je onen rytíř, o kterém píši? Přece sníh! A ještě báseň „Klíčový průlom“, která je o nevidění. Mám schopnost vyvolávat alergii tím, že žiji. Dýchat týž vzduch s vidoucími se nepromíjí. Strojím svůj soustavný, svébytný puč. Koukejme – zotevíráním srdečních plomb jsou vzněty antipatií k slepectví fuč. Než zas lid ochromí můj sloní sklon. „Puč“ znamená vzpouru, „sloní sklon“ nemotornost s bílou holí. Odmalička mám určitou mánii k pseudonymům. V sedmi letech jsem četla knihu o Melance, kterou snědl lev. Vzala mě za srdce, a když jsem později napsala dramatizaci pohádky „Princezna se zlatou hvězdou na čele“, podepsala jsem ji „Melanka“. U erotických témat jsem se podepsala „Svatava Černá“. A také jsem dlouho byla „Ema trpěná“, s malým „t“. Nevidím, ale lidé v literárním klubu Petra Bezruče jsou ke mně laskaví, a trpí mě mezi sebou. A také mi to pasovalo do rýmu jedné básně. Když se můj pseudonym provalil, začala jsem své práce podepisovat iniciálami E. K., a přidala letopočet. Píšu ale i prózu. Z poznámek mých celoživotních zážitků, od narození až po kousek přes mé osmdesátiny, vznikla kniha Můj ostrov vidoucích. „Pán Bůh války nevymyslil“ je má kniha jdoucí obdobím mých předků od konce prvé, po konec druhé světové války. V první povídce se voják vrací z první světové války. Je zima, sníh, a mráz. On dojde až do své vesnice, ale tam už je unaven, lehne si, a ráno ho najdou mrtvého. To je skutečný příběh. Dědeček s babičkou koupili dům od lidí, kteří na onoho vojáka čekali. Já do příběhů v knížce vstupuji jako Emilie Erna. Lezu třeba pod stůl, poslouchám, co říkají ostatní, a vždy k tomu něco šplechtnu. Jako dítě jsem byla v závětří války, ale z dospělých přecházel strach z ní i na mě. Knihou povídek jsou i „Děti aktéry v kontrapunktech času“. Není to knížka o dětech, ale v každé z osmi povídek vystupuje dítě, a něco vyvede. „Náš Romeo“ je o prostředním synovi mé dcery Evy, který utrpěl úraz. Poslední 3 uvedené knihy také najdete v Knihovně digitálních dokumentů Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny 6/2022 Nejdříve už tradičně probereme aktuality v dávkách, potom se budeme podrobně věnovat zvyšování nájemného, což může pomoci pronajímateli i nájemci bytu k tomu, aby se z nich nestaly u soudu strany „protivné“, a závěrem máme něco pro pobavení. Aktuality Pravděpodobně jste už zaznamenali rozhodnutí vlády o jednorázové dávce 5000 Kč pro každé dítě do osmnácti let s hrubým příjmem rodičů do jednoho milionu korun. Podmínky nároku a způsob, kdy a jak o dávku požádat, budeme v dalších vydáních ještě upřesňovat, protože dávka by měla být upravena zvláštním zákonem. 11. května vláda spustila nový web „Deštník proti drahotě“ s přehledně podanými aktuálními kroky, viz odkaz: https://www.destnikprotidrahote.cz/ Sleva 75 % na jízdném ve Středočeském kraji zavedená od dubna 2022 platí jen pro držitele průkazu ZTP a ZTP/P, ale průvodce i nadále cestuje zcela zdarma. Ačkoliv je tato informace jasně uvedena na stránce Pražské integrované dopravy na odkazu: https://pid.cz/slevy/#ztp, bohužel někteří neinformovaní řidiči prý požadují platbu jízdného i za průvodce, což je samozřejmě protiprávní. Pokud řidič neustoupí a je zaplaceno i za průvodce, je dopravce povinen peníze vrátit. Pro tento účel je proto třeba ponechat si jízdenku a kontaktovat dopravce. Zvýšení nájemného bohužel dříve či později potká téměř každého nájemce bytu. Podle statistického úřadu nyní Češi proti loňskému podzimu platí za bydlení včetně energií v průměru o 1500 Kč měsíčně více. Podle § 2248 občanského zákoníku si strany nájemní smlouvy mohou sjednat každoroční zvyšování nájemného. Zákon tak předpokládá zvyšování nájemného maximálně ročně, nikoli častěji. Účastníky smlouvy přitom zákon v podstatě neomezuje a jejich smluvní volnost je ovlivněna jen zásadou souladu práv a povinností s dobrými mravy a zásadou ochrany nájemce jako slabší smluvní strany, vyjádřenou zejména v § 2239 občanského zákoníku: „Nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.“ Situace se předně odvíjí od toho, zda je nájemní smlouva uzavřena na dobu určitou nebo neurčitou. Pokud jde o smlouvu na dobu určitou na rok a kratší, není co řešit, protože nájem jednoduše skončí uplynutím sjednané doby. Je na nájemci a pronajímateli, aby se případně dohodli na pokračování nájmu a na výši nájemného. Nedohodnou-li se, bude nájemce muset po uplynutí doby nájmu byt vyklidit. Jiná je situace, kdy má nájemce smlouvu na dobu neurčitou nebo kdyby chtěl pronajímatel měnit výši nájmu před skončením nájemní smlouvy na dobu určitou na dobu delší než jeden rok. Není-li jiná dohoda, občanský zákoník určuje způsob zvýšení nájemného i jednostranně bez souhlasu nájemce. Pronajímatel pak může nájemci navrhnout zvýšení nájemného až do výše nájemného obvyklého v daném místě a čase za obdobný byt a zvýšení přitom nesmí být vyšší než 20 % v součtu všech zvýšení za poslední tři roky. Příklad: Nájemné je 10 000 Kč. Zákonné zvýšení nájemného je tedy přípustné za období tří let maximálně o 20 % z 10 000, tj. o 2000 Kč. Co je obvyklé nájemné? Vodítkem je nařízení vlády č. 453/2013 Sb., „o stanovení podrobností a postupu pro zjištění srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě“, které zohledňuje řadu parametrů podle obsahu nájemní smlouvy a kvality bydlení. Pro bližší zájemce jsou podrobně rozvedeny na konci této části. Pokud nájemce se zvýšením souhlasí, zaplatí počínaje třetím měsícem od dojití návrhu zvýšené nájemné. Pokud do dvou měsíců od dojití návrhu nesdělí, že souhlasí, má pronajímatel právo se během dalších tří měsíců obrátit na soud, který může o zvýšení nájmu rozhodnout. Pokud by pronajímatel tuto lhůtu nedodržel a nájemce by na to soud upozornil, soud by měl návrh jen z tohoto formálního důvodu zamítnout a pronajímatel by musel celým postupem projít znovu. Soud rozhoduje s účinností ode dne podání návrhu, takže pokud by pronajímatel uspěl, hrozí, že nájemce bude muset zvýšený nájem uhradit i zpětně od data podání návrhu. To samé ale platí i obráceně, kdy nájemce naopak žádá o snížení nájemného. Takto lze postupovat typicky v případě, kdy kvalita bydlení z nějakého důvodu trvale klesla. V nájemních smlouvách sjednaných na dobu neurčitou nebo na dobu delší než jeden rok se někdy používá tzv. inflační nebo valorizační doložka, což je vlastně zvláštní případ dohody o zvýšení nájemného. Nejpoužívanější je formulace „průměrná roční míra inflace“. Tuto hodnotu obvykle koncem ledna následujícího roku zveřejňuje Český statistický úřad. Ve smlouvě je vhodné uvést, zda k navýšení dojde automaticky, nebo zda je k tomu potřeba projev vůle smluvní strany a pokud ano, do kdy má být vykonán. To znamená ujednání, že strana má právo navýšit cenu podle inflační doložky například do 1. dubna následujícího roku a pokud tak neučiní, její právo pro daný rok zaniká. Jen pro úplnost dodejme, že základem pro zvýšení je vždy aktuální nájemné. Příklad: Nájemné v roce 2021 bylo 10 000 Kč a průměrná roční míra inflace za rok 2021 podle ČSÚ činí 3,8 %. Chce-li pronajímatel využít inflační doložku, zvýší pro rok 2022 nájemné o 3,8 % z 10 000 ( = 380 Kč) na 10 380 Kč. Pokud by průměrná roční míra inflace za rok 2022 byla např. 10 %, může v roce 2023 zvýšit nájemné o 1 038 Kč na 11 418 Kč (10 380 : 100 = 103,8 x 10 = 1 038 + 10 380 = 11 418). Pokud bude průměrná roční míra inflace za rok 2023 zase nižší, jak si všichni přejeme, a bude například na hodnotě 4,4 %, lze v roce 2024 nájemné zvýšit na 11 920 Kč (11 418 : 100 = 114,18 x 4,4 = 502 + 10 380 = 11 920). A jak se tedy má v případě sporu mezi pronajímatelem a nájemcem posuzovat srovnatelné nájemné obvyklé v daném místě podle výše uvedeného vládního nařízení? Určí se: - buď posudkem znalce - nebo na základě prokazatelného doložení výše nejméně tří srovnatelných nájemných pro tento postup jsou stanoveny speciální výpočetní metody. Charakteristiky nájemních vztahů a obytné hodnoty bytu jsou tyto: Délka nájmu: je sjednán krátkodobý nájem do 1 roku nebo nájem na dobu určitou delší než 1 rok nebo nájem na dobu neurčitou. Možnost podnájmu: je sjednán zákaz podnájmu nebo sjednána možnost podnájmu části bytu nebo možnost podnájmu celého bytu. Platba jistoty neboli kauce: je požadována jistota v maximální výši stanovené občanským zákoníkem nebo jistota ve výši nižší než stanovené občanským zákoníkem nebo jistota není požadována. Ujednání o zvláštních právech a povinnostech nájemce: je sjednán nájem spojený s pomocí v domácnosti pronajímatele nebo s úklidem v domě nebo s péčí o zahradu nebo je sjednáno právo nájemce užívat zahradu u domu nebo jsou sjednané povinnosti sankčního charakteru. Existence a typ inflační doložky Interval placení nájemného: nájemné je placeno předem na každý měsíc nebo na platební období delší než jeden měsíc. Výpovědní doba: je sjednána tříměsíční výpovědní doba stanovená občanským zákoníkem nebo výpovědní doba delší než tři měsíce. Druh stavby a druh bytu: jde o rodinný dům, řadový dům, dvojdomek, bytový dům, byt v domě, kde nepřevažuje funkce bydlení, mnohopodlažní dům, nízkopodlažní dům, panelový dům, jiný než panelový dům, standardní typ bytu, byt, který není pod uzavřením, suterénní byt, přízemní byt, mezonetový byt, jaká je poloha bytu uvnitř domu a jaký je rozsah oslunění či zastínění. Velikost obytného prostoru: velikostní kategorie bytu (velký, střední, malý byt), údaj o celkové ploše bytu. Plochy teras, balkonů, lodžií popřípadě sklepů, které nejsou místnostmi, nelze započítat do podlahové plochy bytu. Vybavení obytného prostoru: vytápění lokální na pevná paliva, možnost vytápění pouze některých místností, nemožnost přístupu k teplé vodě, neexistence základního zařízení a vybavení (WC nebo koupelny) pod uzavřením v bytě, existence více koupelen nebo WC, existence více vestavěných skříní, kuchyně vybavena kuchyňskou linkou, mimořádně kvalitní podlahové krytiny, existence spíže, šatních prostor, prádelny, balkonu, terasy či lodžie, existence výtahu, sklepních či půdních prostor přístupných nájemci. Stav budovy a stav bytu: nevyhovující stav pláště budovy a střechy včetně oken a vchodových dveří, mimořádně dobrý stav pláště budovy a střechy po stránce stavební i vzhledové (atypická okna, štuky, sgrafita), tepelná izolace obvodového pláště, střechy a vchodů domu, modernizace rozvodů v domě (elektro, voda, odpad a rozvody nízkého napětí), klasifikační třída energetické náročnosti budovy vyjadřující úspornost provozu, nevyhovující stav bytu například pro opakovaný výskyt plísní, modernizovaná koupelna, zdvojené či ztrojené izolační prosklení u všech oken a vnějších dveří, ochrana před vloupáním, modernizované elektroinstalace, rozvody a odpady v bytě. Umístění bytu: dostupnost služeb dobrá nebo špatná, dopravní obslužnost dobrá nebo špatná, hustá nebo řídká okolní zástavba nebo samota, rozsah zeleně a volného prostoru značný nebo nedostatečný, zhoršení stavu místa hlukem, zápachem, prachem, dobrá nebo špatná infrastruktura. # Literární okénko Pochmurný obraz soudní moci vykreslila Charlotte Bronteová v románu Villette, který vyšel v roce 1853: Lidská spravedlnost se mi náhle zjevila v neobvyklé podobě: jako beztvará čarodějnice se založenýma rukama. Viděla jsem ji v jejím domě, nepořádném brlohu; sluhové si k ní marně chodili pro rozkazy a pomoc, hladovějící žebráci bez povšimnutí čekali u jejích dveří, houf nemocných dětí se jí pletl u nohou. Tato počestná žena však o nic podobného nedbala. Měla své teplé místečko u krbu, kouřila, popíjela a těšila se ze svého ráje; když jí nějaký výkřik trpících ubožáků pronikl příliš ostře do uší, má povedená krasavice popadla pohrabáč nebo koště a slabého, nespravedlivě odstrčeného provinilce pořádně vyplatila – silnému a obratnému však jen pohrozila, pak sáhla do své hluboké kapsy a hodila mu plnou hrst cukrových mandlí. (překlad Jarmila Urbánková) Co myslíte, platí tato 170 let stará slova i pro dnešní dobu? Patrně jak kdy. Proto by se podle některých názorů mělo Ministerstvo spravedlnosti přejmenovat na Ministerstvo justice. V každém případě si přejme, abychom se s takovouto podobou spravedlnosti nikdy nepotkali. Malý opožděný aprílový kvíz z občanského práva Navazuji na předchozí kvíz Luboše Zajíce a ptám se, zda víte, co znamenají následující pojmy: 1. Rozhrada: a) dřevěný trám v hrázděných domech, které se stavěly zejména v severní Evropě b) plot, zeď, mez, strouha a jiná podobná přirozená nebo umělá hranice mezi sousedními pozemky c) faktická odluka manželů tzv. od stolu a lože. 2. Koupěchtivý: a) kupující strana spotřebitelské smlouvy b) marnivý povrchní muž, tzv. metrosexuál c) třetí osoba, která má o věc zájem a které by mohl vlastník věci věc prodat, ale před níž má přednost ten, kdo má k věci předkupní právo. 3. Přestavek: a) prostor v přízemí domu v jeho přední části, do ulice či náměstí oddělený od okolí sloupy nebo pilíři, tzv. podloubí b) malá část cizího pozemku, zastavěná v dobré víře malou částí trvalé stavby c) přístřešek na auto přiléhající k domu. 4. Nezbytná cesta: a) právo vlastníka nemovitosti, kterou nelze řádně užívat, protože k němu nevede veřejná cesta, žádat, aby mu soused za náhradu povolil cestu přes svůj pozemek b) návštěva příbuzných, které jsme už dlouho neviděli c) povinnost kupujícího se při reklamaci zboží koupeného v kamenném obchodě osobně dostavit na místo nákupu. Správné řešení: 1. b), 2. c), 3. b), 4. a) Václava Baudišová # O čem se moc nemluví: Být sobě přítelem II. Představme si sebe sama na počátku dospělosti: Vyrostl jsem v rodině, která se smířila s okolností, že se v ní objevil človíček s vážnou poruchou vidění. V ideálním případě se rodiče dobře postarali o to, aby ze mě ve spolupráci s odborníky vychovali dítě s dovednostmi a kompetencemi odpovídajícími mému věku, intelektu a rozsahu zdravotních disfunkcí. Dosud jsem navštěvoval speciální školu, kde jsem byl dobře přijímán, takže jsem svůj handicap neviděl jako osudově limitující. Mezi spolužáky s podobným omezením jsem se cítil dobře, učitelé byli vstřícní a dovedli spravedlivě ohodnotit mé schopnosti i výkony. Občas mi chybělo trávit volný čas s vrstevníky, ať během školního roku nebo na dovolené. Rodiče mi fandili, v jejich očích jsem byl ideální dítě a podle toho se ke mně chovali. Celé období základní školní docházky mi pomohlo cítit se bezpečně a sebevědomě v míře, která souzněla s mým dosavadním způsobem života. Mohlo se ale stát, že v mém rodišti nebyla vhodná škola, která by mě bezvýhradně přijala. Tak se přihodilo, že jsem se ocitl mezi vidícími spolužáky, kteří si se mnou moc nevěděli rady. Někteří, zvláště holčičky, měli až nepřirozenou snahu mi za každou cenu pomáhat. Většinou jim to ale moc dlouho nevydrželo, a tak jsem se musel spolehnout na jediného spolužáka nebo asistentku. Neúčastnil jsem se hodin tělocviku, nejezdil jsem na školy v přírodě, málokteré aktivity mých vrstevníků byly pro mě vhodné. Domů i do školy mě vodili, po škole jsem se musel hodně učit, abych stíhal to, co ostatní zvládali během vyučování. Necítil jsem se nejlépe, ale přesto jsem základní školu přežil ve zdraví s poměrně slušným prospěchem. To je ovšem jen část mého příběhu. Se změnou školního prostředí se dramaticky mění situace. Někteří náctiletí se ocitnou na internátu, protože speciální škola, která je připraví na povolání nebo další studium, není v místě bydliště. Následkem této změny se dostávají do cizího prostředí, cizího města, mezi cizí studenty, kteří navíc vůbec nemusejí být jejich spolužáky. Tento nápor na osvědčení samostatnosti a sebepojetí dosud bezstarostného dítěte nemusí každý zvládnout. Ale ti, kdo to zvládli, vědí určitě své o významu úsloví „Co nezabíjí, posiluje“. Jiní se zařadili do škol běžného typu (inkluze) a budou další roky sdílet dobré i zlé s vidícími spolužáky. Tak jejich ego i osobnost bude zrát a dále se utvářet s vyššími nároky na adaptaci v náročném prostředí. Víme, že dospívání ve smyslu socializace a integrace mívá pro další vývoj osobnosti tu nejdůležitější roli. Zajímá nás proto, jaké jsou názory odborníků na specifiku procesu dospívání adolescentů s vážnou zrakovou vadou. O sebepojetí zrakově postižených studentů se zmiňuje např. PhDr . Klára Konvičková, která vychází zejména ze své praxe školní psycholožky na středních školách, kde studují náctiletí se zrakovým postižením. Píše o tom: „Zjišťovala jsem postoje studentů se zrakovým postižením k vlastní zrakové vadě, ke skupině stejně postižených a skupině zdravých vrstevníků. Obvykle se proto studentů ptám, jak by si v ideálním případě představovali svoji pozici v kolektivu méně postižených nebo zdravých spolužáků. Pokusila jsem se jejich odpovědi zařadit do několika skupin: 1. Přeju si, aby mně brali jako kamaráda,... ale nejsem pro ně jen někdo, komu pomáhají? V nejčastějších odpovědích studenti vyjadřují svou touhu po rovnocenných vztazích a přijetí vrstevníky, ale současně i určitou pochybnost a nejistotu, jaká jejich pozice ve skupině skutečně je. Někdy vyjadřují přímo svou nespokojenost. 2. Hlavně, aby mi pomáhali a postarali se o mě, když to potřebuju. Ideál je zde formulován jako dostatečná péče a pomoc ze strany ostatních, chybí vyjádření touhy po rovnocenném přijetí vrstevníky, po bližších vztazích s nimi. Měřítkem spokojenosti v kolektivu je míra poskytované pomoci, spolužáci jsou vnímáni převážně jako potenciální průvodci či asistenti, jejich pozornost nebo pomoc je v některých případech přímo vynucována. Takový postoj lze považovat za projev neakceptování vlastní vady, resp. za zveličování jejích důsledků. 3. Nevím, co by se mohlo změnit – nechovají se ke mně špatně a je mi jedno, co si myslí. Představa ideálního stavu také může být vyjádřena jako absence negativních projevů. Přání po blízkých, rovnocenných vztazích není vyjádřeno ani na fantazijní rovině. Postižený v důsledku zraňujících zkušeností rezignoval, raději „nic od spolužáků neočekává“. Jeho pozice je na okraji kolektivu – se spolužáky si vzájemně neubližují, ale ani se nevyhledávají. 4. Chci, aby mě brali rovnocenně, ale... starat by se o mě taky mohli. V tomto bodu mám na mysli případy, kdy postoje jsou protichůdné nebo dochází k rozporu mezi verbálně vyjadřovanými, proklamovanými postoji a těmi, které se projevují v reálném chování. Například integrovaný zrakově postižený student své okolí horlivě přesvědčuje o tom, že chce „být měřen stejným metrem jako ostatní, nemít žádné výhody“, ale ve skutečnosti (zřejmě ne zcela vědomě) od ostatních vyžaduje nadměrnou pomoc, reaguje agresivně, pokud se setká s odmítnutím. 5. Chtěl bych být stejný jako oni. Vyjádření touhy po anonymitě, případně studu za vlastní odlišnost („připadám si takovej divnej, jinej..."). Touha vyrovnat se vidícím či méně postiženým vrstevníkům je v tomto věku zcela pochopitelná a může mít pozitivní důsledky v podobě osvojování si různých dovedností a získání dostatečného stupně samostatnosti, někdy je však nekritická. Člověk s postižením bude vždy v kolektivu zdravých někým, kdo se liší. 6. Jsem se svou pozicí spokojený... vím, že to hodně záleží na mně. Zrakově postižený student se aktivně snaží o překonávání různých bariér a předsudků, nepředpokládá automaticky informovanost a vstřícnost ostatních. Má dostatečnou sebedůvěru, jeho očekávání jsou převážně pozitivní. Snaží se sám udělat „první krok", je schopen vyrovnat se s občasnými neúspěchy. Usiluje o vlastní samostatnost a nezávislost, ale je v případě potřeby schopen požádat o pomoc okolí. Jeho postoj k vlastnímu handicapu je realistický, lze hovořit o jeho akceptaci neboli sebepřijetí.“ Čtenář, který se v komunitě osob s různými stupni zrakové vady už nějaký čas pohybuje, si možná uvědomí, že výše zmíněné způsoby sebepojetí se netýkají pouze studentů. V popsaných postojích vidí někdy sebe sama, někdy lidi, s kterými se mezi zrakově znevýhodněnými potkává. Ano, tohle je způsob poznání, kdy se přečtené a prožité informace shodují a motivují nás k úvahám, proč se lidé sami k sobě i k sobě navzájem často chovají problematicky. A tak nás napadne, že by se mnohé dalo vyřešit, kdybychom v sobě našli sílu a chuť ke změně. Kdybychom třeba jen trochu změnili svůj vztah k sobě, kdybychom našli způsob, jak sebestřednost změnit v sebelásku, kdybychom se chtěli nikoliv za každou cenu zneviditelnit nebo naopak prosadit. Tyto postoje totiž nevedou k přátelství k sobě ani druhým. Mladý dospělý člověk má o sobě i o svém okolí určitě víc iluzí než ten, kdo už se nějakou dobu pohybuje ve světě dospělců nebo seniorů. Někdo rezignuje, někdo je jak rybka ve vodě, jiný je skeptický a jiný dravý, aby pro sebe urval lepší krajíc. Ale kdo se v tom všem má vyznat? A jak změnit to, co kolem mě funguje bez mého přičinění? Zlaté pravidlo zní: toužíš-li po změně svého okolí, začni u sebe. Hledáš-li přátele, hledej počátek cesty v sobě. A jestli potřebuješ pár nevyžádaných leč dobrých informací, čti i další články na toto téma. pokračování PaedDr. Jaroslava Novotná # INFORMACE ODJINUD: We're With U – koncert pro Ukrajinu na vlnách hudby a solidarity Již třetí měsíc zuří na Ukrajině válka rozpoutaná Putinovým Ruskem. Počet obětí narůstá každým dnem. Někteří lidé jsou nuceni hledat útočiště v jiných zemích, zatímco jiní zůstávají, aby bojovali za svobodu a nezávislost své země. Ruská agrese se pochopitelně dotýká nás všech, především však Ukrajinců, lidi se zrakovým postižením nevyjímaje. V mnohých z nás vyvolává pocit beznaděje a ptáme se sami sebe, co můžeme v nastalé situaci podniknout, jakým způsobem můžeme pomoci těm, kteří přicházejí o své rodiny, o své blízké, o své domovy. Právě takovéto důvody přiměly mezinárodní komunitu nevidomých spojit se dohromady a ve spolupráci se Světovou unií nevidomých a americkou Národní federací nevidomých uspořádat celosvětový benefiční online koncert věnovaný zrakově postiženým Ukrajincům. Koncert We’re With U byl zahájen v sobotu 16.dubna ve 20:00 našeho času a trval přibližně 11 hodin. Na projektu se podílelo více než 100 nejen nevidomých účinkujících z celého světa, kteří koordinátorům zaslali zvukový záznam s interpretací jejich vlastní skladby nebo coveru. Program tak byl opravdu velice pestrý a po celou dobu jsme mohli poslouchat rozmanitou škálu různých žánrů od a cappelly, klasické kytary, blues, folku a country až po jazz, rap, elektronickou hudbu a dokonce poezii. Nejvíce účinkujících pravděpodobně zastupovalo Spojené státy, ale zavítali jsme i do Velké Británie, Kanady, Německa, Španělska, Francie, Rumunska, Indie, Austrálie či na Nový Zéland. Posluchači měli kromě pouhého poslechu také možnost přispět finančním darem. Všechny vybrané peníze (celkem přes 85 000 dolarů) putovaly do ukrajinského nadačního fondu Světové unie nevidomých a dostaly se tak k povolaným organizacím, které pomoc nevidomým na Ukrajině poskytují. Naše komunita tak mohla společným způsobem vyjádřit finanční i morální podporu a solidaritu. Koncert bylo možné poslouchat živě na více než 20 internetových rádiích slepecké komunity včetně Mushroom FM, na jejichž webových stránkách naleznete také kompletní záznam streamu, pokud jste snad při dlouhém nočním poslechu odpadli nebo pokud se chcete k nějaké části programu znovu vrátit. Celou akcí nás neúnavně provázel ostřílený novozélandský podcaster a moderátor Jonathan Mosen, jehož možná znáte například právě z Mushroom FM nebo díky jeho podcastu Mosen At Large. Mezi jednotlivými skladbami také zazněly krátké mluvené vstupy účinkujících, sponzorů a partnerů koncertu a několik příběhů lidí potýkajících se či bojujících se zvěrstvy páchanými na Ukrajině. Za zmínku stojí například vstup Ilkky Pirttimaa, vývojáře vám nepochybně známé aplikace BlindSquare, který informoval posluchače o vydání nové verze této aplikace dostupné zdarma pro všechny ukrajinské uživatele a pro uživatele z blízkých zemí západní Evropy včetně České republiky. Celý koncert byl i přes jeho dlouhou stopáž opravdu vydařený a především užitečný. Posloužil jako další dobrý příklad toho, že pomoc kohokoli z nás nikdy není zbytečná, ač nám mnohdy může připadat, že opak je pravdou. Budeme doufat, že to nebyl poslední takový počin v nejbližších časech. Také se můžeme těšit na album se skladbami z celého koncertu, které by bylo možné si zakoupit a navýšit tak zisk finančních prostředků ještě o něco více. Jakub Blažek # Pozn. redakce Na tomto místě měla být REPORTÁŽ – dokončení vyprávění o Kolumbii. Bohužel jsme v tomto čísle museli dát přednost aktuálnějším textům, ale nebojte, o nic nepřijdete. Čtvrtou a poslední část zařadíme v příštím čísle za 14 dní. VS # NAPSALI JSTE NÁM: Společný jarní výlet do České Skalice Česká Skalice je zásluhou spisovatelky Boženy Němcové turisty velmi navštěvované město. Letošní rok si připomínáme 160 let úmrtí této spisovatelky a 100 let od odhalení pomníku Babička s dětmi v Ratibořicích. Právě proto volili 5. května členové OO SONS Náchod a OO SONS Trutnov návštěvu tohoto města. První zastávka byla v Muzeu Boženy Němcové, kde se nám ochotně věnovala průvodkyně Martina Kolínská. Podala bohatý výklad o životě a díle spisovatelky. Poseděli jsme také ve slavném Jiřinkovém sále a zavzpomínali na významné akce, které tu probíhaly. Poté následovala příjemná cesta loukou podél řeky Úpy. Zde nám Běla Hejzlarová připomněla výročí bitvy 1866, která probíhala v okolí České Skalice. Nechyběla ani poezie, když byla recitována báseň Fráni Šrámka Raport, a četba článku Běly Hejzlarové ze Zpravodaje. Obojí se týkalo smutného osudu koní, kteří proti své vůli v bitvách lidí zbytečně trpěli a umírali. Ve městě jsou kolem řeky Úpy řezbářské práce znázorňující postavy z pohádek Boženy Němcové. Tato umělecká díla vloni vytvořila skupina řezbářů z popadaných mohutných stromů v okolí muzea. Poslední kulturní akcí byla návštěva Barunčiny školy. Na jejím dvorku průvodkyně připravily pohodné posezení a paní Lojmanová nám pověděla o historii místa mnoho zajímavého. Také jsme si zavzpomínali na léta školní docházky a usedli do školních lavic třídy. Poté si průvodkyně paní Zajdlová zahrála na paní učitelku a vyprávěla u popsané staré tabule o vyučování a školství 19. století. Celý den jsme zakončili v hospůdce na náměstí a v cukrárně při kávě a dortíku. Výlet byl kulturně velmi bohatý. Získali jsme nové poznatky o životě slavných osobností naší vlasti. Běla Hejzlarová, OO SONS Náchod # ZDRAVÍ: Kýly se lze zbavit jen operací Vnitřní stěna dutiny břišní je pokryta blánou, zvanou pobřišnice. Pokud se skrz oslabené břišní svaly vyklene směrem z břicha, vzniká kýla. Pod kůží se pacientovi vytvoří bulka, do které se přesouvá i část břišních orgánů. Zpočátku se kýla může objevit jen při zátěži, a po stisknutí ji lze vrátit zpět do břicha, později však bývá vyklenutí trvalé. Pacienti mohou pociťovat bolest, i tíhu v břiše. Pokud se kýla neléčí, může se zvětšovat, nebo dojít k jejímu uskřinutí. Příčinou jejího vzniku bývá dědičnost, chronický kašel, tlak při močení, zácpa, těhotenství, obezita, zvýšená fyzická námaha a další stavy, které zvyšují tlak uvnitř břicha. Muži trpí nejčastěji kýlou tříselnou, kdy se pobřišnice vyklene do podkoží v oblasti třísel. Pacienti pociťují bolest a pálení, u mužů se může objevit též otok varlat. Ženy trpí častěji kýlou břišní nebo pupeční. Kromě pocitu tlaku a bolesti někdy trpí i nadýmáním a střevními obtížemi. Stehenní kýla je poměrně vzácná. Nejčastěji se objevuje u žen v těhotenství či po porodu. Některým druhem kýly trpí v České republice okolo 5 procent lidí. Kýla se sama nezahojí. Naopak, často se postupně zvětšuje a způsobuje problémy. Krátkodobě může pomoci kýlní pás, ale pokud se jí chcete zbavit, budete muset na operaci. Jde však o poměrně běžný a jednoduchý zákrok. Ročně ho podstoupí okolo 30 tisíc pacientů. Většinou probíhá v celkové narkóze, výjimečně v lokálním umrtvení. Lékař vrátí obsah kýly zpět do břišní dutiny a speciální síťkou vytvoří záplatu v místě, kde došlo k vyklenutí pobřišnice. Dnes se častěji provádí laparoskopická operace, jejíž výhodou jsou malé a méně bolestivé řezy, kratší doba rekonvalescence, i nižší riziko opakování kýly (recidivy). Po operaci stráví pacient v nemocnici jeden až pět dnů, po sedmi až deseti dnech mu lékaři vytahují stehy. Obvyklou komplikací je bolest v operační ráně, měla by však do několika dnů odeznít. Pacienti, kterým byla odoperována větší břišní kýla, se mohou potýkat s pocitem přeplněného břicha a zhoršeným dýcháním. Se šetrnou rehabilitací se začíná ihned první den po operaci. Pacient chodí s doprovodem a provádí dechová cvičení. Později chodí sám a provádí nenáročné pohyby. Někdy je vhodné nošení břišního pásu, který oblast břicha zpevní. Pooperační jizvu ošetřujte jen pečlivě umytýma rukama. Od třetího dne ji můžete krátce osprchovat, dobře osušit, a nepřikrývat. Po odstranění stehů ji můžete mýt nedráždivým mýdlem, a suchou ošetřit hojivou mastí. Běžná koupel se doporučuje až po zahojení jizvy. Po klasické operaci by se pacient měl šetřit šest až osm týdnů, po laparoskopické stačí obvykle týdny čtyři. V té době by měl zvedat předměty o hmotnosti nejvýše 5 kg a neprovádět prudké pohyby. Po dobu dvou týdnů by neměl provozovat sex ani sport. Pro omezení rozvoje zácpy lékaři doporučují více vlákniny ve stravě, a dostatečně pít. Nedoporučuje se naopak konzumovat dráždivé a nadýmavé pokrmy. O přesné době rekonvalescence i vhodné dietě se ovšem vždy poraďte se svým lékařem. # Při léčbě jater jsou důležitá režimová opatření Jejich hlavní funkcí je zpracování přijaté potravy, a čištění těla od jedovatých látek. Pokud onemocní, nemusíme to zpočátku nijak poznat. Když se pak objeví první příznaky, bývá zpravidla jejich poškození už závažnější. Mají ale určitou schopnost se samy regenerovat, při včasné a správné léčbě existují slušné vyhlídky na jejich uzdravení. Řeč je o játrech a jejich chorobách. Ty mohou být vrozené, i získané. Zřejmě nejčastější příčinou jejich rozvoje jsou virové infekce. Viry hepatitidy A, B, C, D a E, které je způsobují, se mohou šířit krví, spermatem, kontaktem s nakaženým člověkem, nebo kontaminovanou vodou a potravinami. Dnešní medicína zatím vyvinula očkovací látky proti virům hepatitidy typu A a B. Před dalšími je třeba se chránit. Jinou příčinou bývá nedostatečná obranyschopnost našeho organismu, a autoimunitní choroby, při kterých náš vlastní imunitní systém napadá jaterní buňky. K poškození jater může dojít i při nádorových onemocněních. Jak se choroby jater projevují? Žlutým zbarvením kůže a očního bělma, bolestí břicha, nechutenstvím, nevolností a zvracením, otoky nohou, svěděním kůže, chronickou únavou, snadnou tvorbou modřin, a též tmavou močí a světlou stolicí. Většina jaterních chorob má bohužel tendenci se postupně zhoršovat. Pokud je jejich zdravá tkáň nahrazována tukem a nefunkčním vazivem, jde o jaterní steatózu (ztukovatění), a jaterní cirhózu. V pokročilých stádiích nemocí se může objevit zmatenost a poruchy vnímání. Tehdy mluvíme o jaterní encefalopatii. Poslední fází je život ohrožující selhání jater. Holdujete často alkoholu? Konzumujete hodně červeného masa, cukru, a tučných jídel? Škodíte tím svým játrům. Rizikovými faktory jsou dále dědičnost, obezita, cukrovka druhého typu, tetování a piercing, příležitostný nechráněný sex, injekčně aplikované drogy, nebo kontakt s jedy, například z rostlin a hub. Pozor dejte i při užívání léků. Léky na předpis, volně prodejné, i doplňky stravy užívejte v případě potřeby a nepřekračujte předepsané či doporučené dávky. Pokud užíváte léky, nekonzumujte alkohol. Léčba nemocných jater závisí na příčině. Někdy užívají pacienti léky, vždy by však měli dodržovat režimová opatření. Omezte, nebo lépe vyřaďte alkohol, červené maso, balené trvanlivé pečivo, margaríny, ocet, a potraviny, které obsahují přidané cukry a fruktózový sirup. Jezte dostatek ovoce a zeleniny. Před každým jídlem si umyjte ruce teplou vodou a mýdlem. Pokud cestujete mimo Evropu, používejte balenou vodu k pití, čištění zubů i mytí rukou. Zhubněte a udržujte si tělesnou hmotnost ve zdravém rozmezí. Alespoň pětkrát týdně se 30 minut hýbejte, věnujte se třeba rychlé chůzi, běhu, plavání nebo cvičení. Odborníci na závislosti, adiktologové, i Světová zdravotnická organizace, doporučují pro prevenci i léčbu onemocnění jater úplné vyřazení alkoholu. Pro osoby, které jsou zdravé, existuje ale i tzv. střídmé a nízkorizikové pití. Za takové považuje Státní zdravotní ústav nejvyšší denní dávku 16 g etanolu pro dospělé ženy, a 24 g etanolu pro dospělé muže. Pro ženy to znamená půllitr piva, 200 ml vína, 50 ml destilátu, nebo 100 ml likéru. Ale pozor! Nejméně 2 dny v týdnu abstinujte, a při jedné příležitosti nepřekračujte dávku 40 g etanolu. Jaké pití je naopak už rizikové? U žen více než 160 g etanolu (8 nápojů), a u mužů více než 300 g etanolu (15 nápojů) týdně. Autor rubriky ZDRAVÍ: Jiří Petr Zdroj: cs.medlicker.com, szu.cz # SPORT: Střelecký trojlístek Když se vloni na podzim sestavoval kalendář sportovních akcí roku 2022, na měsíc duben bylo potřeba termínově sladit dokonce 3 závody v simulované zvukové střelbě – a to i s velikonočními svátky a s dalšími sporty zrakově postižených. Věřili jsme, že covidová situace nás už moc neomezí, leč nikdo samozřejmě netušil, jak třeba možnosti ubytování na jaře ovlivní vlna uprchlíků z Ukrajiny... "Zlínské kruhy" V so botu 2. 4. se v sídle zlínské odbočky SONS sešlo 23 soutěžících. A nepochybně všechny překvapila a, zvláště favorizované domácí střelkyně, zaskočila jedna z nejvzdálenějších účastnic – Irena Šourková z Děčína. Ve střelbě z pistolí s laserovým naváděním na 2 krát 10 ran tato členka ASK Lovosice porazila, i když až v dodatečném rozstřelu na 3 rány, Evu Macháčkovou z Handicapu Zlín – o pouhé dvě desetiny bodu! V pušce s optickým naváděním na 10 ran pak Irena v dalším rozstřelu, tentokrát se dvěma soupeřkami, si vystřílela stříbrnou medaili. Znalost zbraně přece jen využila v pušce zlínská Helena Hradilová. Mezi muži si nejlépe vedl v obou disciplínách celkem očekávaně zkušený zlínský střelec Milan Hradil. Ovšem v pistoli toliko o bod a v pušce jen o dva body porazil svého nového oddílového kolegu, Jaroslava Rozsypala. První tři místa ve vyhodnocení smíšených dvojic získali reprezentanti SK Handicap Zlín – přičemž v pistolích se nejlépe vedlo tandemu Eva Macháčková + Zdeněk Hradil a v pušce manželům Hradilovým. "Plzeňský terč" V sobotu 23. 4. se v plzeňském Tyflocentru sešlo 29 soutěžících. A je třeba hned na začátek uvést, že tamní organizace akce byla vzorová pro další pořadatele a příslibem pro dobrý průběh mistrovství republiky, jež by mělo v Plzni proběhnout 19. listopadu. Také tady se na první místa prosadil Milan Hradil z Handicapu Zlín. Ve střelbě z pistolí na 20 ran zaznamenal nejlepší výkon dne (188 bodů), přičemž za sebou nechal Pavla Davida z Tandemu Brno a Tadeáše Holečka z ASK Lovosice. Milanových 199 bodů v pušce sice předčilo vynikající zásahy Josefa Gruncla ze Zory Praha a Pavla Michelfeita z Tandemu Brno, avšak nebyl to nejlepší výkon dne. Při střelbě z laserové pušky vsedě na 20 ran ani jednou nezaváhala Jana Škribová ze Startu Plzeň – nastřílela maximálních 200 bodů! Se 199 body za ní zaostala Tereza Přikrylová (Tandem Brno) a třetí byla Martina Policarová (Zora Praha). V pistolích se u žen na prvních třech místech otočilo pořadí: Martina, Tereza, Jana. Pistolový závod dvojic vyhrál "tandem" Přikrylová + David, příznačně z Tandemu Brno. V pušce dosáhli skvělého součtu 392 body "Zoráci" Policarová + Gruncl, když za nimi zaostali "Plzeňáci" Škribová + Baštář se 390 body. "Lázeňský pohár" – 28. ročník V pátek odpoledne 29. 4. se v karlovarském Tyflocentru sešlo 33 soutěžících. Předně je nutno poděkovat manželům Gutovým z Hodonínska, že přes celou republiku organizačně zachraňují náš nejstarší střelecký turnaj, na který navíc druhý den navazují turnajem v kuželkách. Se dvěma rozdílnými pistolemi se tentokrát nejlépe popasoval Karel Macháček ze Slavie Praha (nastřílel 186 bodů). O jediný bod za ním skončil nováček Lukáš Fabian z ASK Lovosice, který později v pušce nastřílel stejně jako Milan Hradil z Handicapu Zlín (95 bodů na 10 ran), ale musel večer už odjet domů a nemohl nastoupit k dodatečnému rozstřelu, tudíž vítězem se stal Milan. Nejlepšími ženami jak v pistoli, tak v pušce byly "Pražandy" – Martina Policarová ze Zory a Stanislava Řehořová ze Slavie. Nejvíce kvalifikačních bodů pro postup na mistrovství republiky nasbírali u dvojic v pistoli Policarová + Gruncl ze Zory Praha a Hejčová + Rozsypal z Handicapu Zlín; v pušce pak prvně jmenovaný pár, následovaný jiným zlínským párem – Hradilovými, tedy přímo párem manželským. Bohužel střelba z optické pušky (poprvé vsedě) se dostala kvůli technickým problémům do časového skluzu, což zabránilo řadě střelců v této disciplíně soutěžit. Specifikem karlovarského turnaje bývá pistolová soutěž trojčlenných týmů (bez ohledu na stupeň zrakové vady), jichž letos bylo 11. Přesvědčivě ji vyhrála Zora Praha (Policarová, Gruncl, Trnka) před ASK Lovosice (Šamajová, Fabian, Krajíček) a Handicapem Zlín (Hradilová, Hradil, Rozsypal). Vladimír Krajíček # Štika mistrovství Tou štikou byl Josef Gruncl z SK Slavia Praha – OZP, který se na Mistrovství ČR v kuželkách zrakově postižených – jednotlivců kvalifikoval z posledního možného karlovarského turnaje. Šampionát se uskutečnil o týden později v sobotu 7. května na čtyřdráhové kuželně v Poděbradech. Výkonem 690 poražených kuželek nasadil hned v úvodním kole soutěže Pepa laťku poměrně dost vysoko. Překonal ji pouze Josef Paulus ze Zraposu Opava skvělým výsledkem 747 bodů. S bronzovou medailí na krku z vyhlašování odcházela Helena Hradilová z SK Handicap Zlín (629 bodů). V soutěži prakticky nevidomých (kat. B2) zlatou medaili vybojovala Anna Paulusová rovněž ze Zraposu Opava slušivým výkonem 693 body. Druhé místo obsadila Františka Špačková (657 bodů) před svým oddílovým spoluhráčem Jaromírem Hasalou (646 bodů) – oba TJ Jiskra Kyjov. Druhou sedmistovkou ozdobila mistrovství v soutěži nevidomých (kat. B1) Daniela Thampy z TJ Sokol Brno IV. ZP výkonem 725 bodů. Stříbrnou medaili získala za 678 bodů Eliška Čermáková z SK Slavia Praha – OZP. Na třetím místě skončil Josef Hudeček z TJ Jiskra Kyjov (576 bodů). Jiří Reichel # INZERCE Sháním sedmisvazkovou angličtinu pro pracující v Braillu. Případné nabídky, prosím, posílejte do redakce Zora na e-mail: zora-objednavky@sons.cz *.*.* # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 11, červen 2022 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektorka: Daniela Thampy Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Kateřina Rovenská Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné v roce 2022 činí 96 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.