ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 9, květen 2022 OBSAH: ÚVODEM Viagra se hodí leckde STALO SE Přehledně Odbočka Havlíčkův Brod informuje ZA DVEŘMI REDAKCE Reportáž v poklusu LIDÉ KOLEM NÁS Zájem z vaší strany se každým rokem zvyšuje (Michaela Pánková, výstava Architektura pro všechny) ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 05/2022 O čem se moc nemluví: Být sobě přítelem I. REPORTÁŽ Pacifické pobřeží – kdyby tak bylo blíž! ZDRAVÍ Přínosy a limity přerušovaného půstu # ÚVODEM Viagra se hodí leckde V úterý 12. dubna, tedy dávno po Aprílu, na mě z webu vyskočila zpráva ČTK, podle které brazilská armáda nakoupila 35 tisíc pilulek modré tabletky, která před lety začala dělat radost spoustě mužů. A vlastně i ženám, vzhledem ke svému příznivému působení proti erektilní dysfunkci. Podle brazilského deníku O Globo armáda vysvětluje nákup použitím léku pro pacienty s plicní arteriální hypertenzí, což poněkud odkazuje na to, že jako mnoho jiných preparátů i Viagra měla být původně určená k něčemu jinému – sildenafil citrát, její účinná látka, měla opravdu pomáhat proti vysokému tlaku nebo při angině pectoris. To až při testech se přišlo na příznivé působení proti poruchám erekce. Vzpomínám si na některé anekdoty, ale i skutečné historky (možná ale přehnaně posílené, byť vypravěč Viagry neužil), které se kolem tohoto preparátu vyrojily ještě v době, kdy se jedna tableta vyvažovala zlatem (asi také přehnané, já vím). Lék si patentovala firma Pfizer v roce 1996, o dvanáct let později se prodalo Viagry za téměř dvě miliardy amerických dolarů. Od roku 2013 ji lze vyrábět jako generikum. Tak někdy na přelomu tisíciletí jsem třeba ale slyšel, že se bude bezplatně poskytovat zaměstnaným ženám, aby při druhé směně – v domácnosti – vydržely stát u dřezu, plotny nebo u žehlení. Ale od té doby, co máme myčky a vaříme na plynu nebo elektrice, už to asi jen kvůli žehlení nebude potřeba. Pojďme zpátky do Brazílie. President Bolsonaro, vystudovaný voják, který to v armádě „dotáhl“ na kapitána (kdybych nebyl býval lempl, mohl jsem po roce vojenské služby jako „četař absolvent“ být kapitánem už na druhém cvičení, i jako „záložák“), nabral za dobu, co je v úřadu, prý nebývalé množství vojáků a armádních důstojníků do veřejných funkcí. Napadá mě – co jestli ta Viagra působí i na vojácké držení figury? Navíc prý možná lék snižuje i riziko propuknutí Alzheimera. No vážně, přišli na to Američané – bohužel jenom statistici. Podle nich je u uživatelů Viagry o 69 % nižší riziko demence… Ale jak k tomu přijdou ženy? I když, jak nás přesvědčují nejen feministky, ale často i naše polovičky, demence u žen hrozit prostě nemůže, protože podle jistého zákona o dvou paragrafech „žena má vždycky pravdu“. To byl paragraf jedna. Ten druhý zní „v opačných případech platí paragraf jedna“. Už jsem chtěl skončit, ale vzpomněl jsem si na historku svého úhlavního kamaráda. Je sice o deset let starší, ale lidé mu od pohledu pořád hádají méně než mně, což je jediná skvrna na našem přátelství. Tak tenhle kamarád dostal od svojí praktické lékařky a vlastně i dlouholeté kamarádky reklamní balení Geriavitu. Zaznamenal, že mu dělá dobře, a protože podle informace z ordinace věděl, že jde o volně prodejný přípravek, vyrazil do lékárny za rohem. Chodí tam také již léta. Když se dostal k pultu, vyhrknul na magistru „prosím o Viagrit. To velké balení, prý to máte v akci…“ Mladá půvabná magistra (její půvab bohužel neviděl, ale údiv v hlase zaznamenal) nevěřícně „Viagrit?“ – „No ano, Viagrit. Paní doktorka mi ho doporučila, a dělá mi dobře, pomáhá…“ – „Promiňte, pane,“ ještě stále nevěřícně, ale už se stopou pobavení zaznělo z druhé strany pultu, „neměl to být Geriavit?“ Kamarád tam prý od té doby hodně dlouho nezašel – když mu došlo, oč žádal, ani ten Geriavit prý si nevzal. Škoda, že tahle kombinace je pouhou fikcí a omylem, docela si myslím, že bych to bral. Ale snad bude stačit jaro v plném rozpuku, aby tu ošoupanou mízu alespoň trochu rozproudilo. Příjemné čtení a krásný máj za celou redakci přeje Václav Senjuk # STALO SE: Přehledně Duben se směje, když prohání po parku ledové krůpěje z dešťových pohárků. Slunce pak zatočí paprskem nad louží, kdo cítí ho na tváři, po jaru zatouží. Nepřipadá vám letošní duben přesně takový? A je to i měsíc plný zajímavých výročí. 22. 4. byla třeba Slavnost stromů. Roku 1874 ji vyhlásil guvernér amerického státu Nebraska, území, kde paradoxně roste stromů opravdu pomálu. U nás se poprvé slavila v roce 2000. A hned 23. 4. následuje Světový den knihy a autorských práv. Proč organizace UNESCO zvolila právě toto datum? Toho dne, v roce 1616, totiž zemřeli dva velcí spisovatelé, Angličan William Shakespeare a Španěl Miguel de Cervantes. Pojďme se podívat, co se děje v oblastních odbočkách. Alena Hejčová představuje památku k návštěvě, Národopisné muzeum Národního muzea v Praze. Najdete ho v Letohrádku Kinských, na úbočí Petřína, v Kinského zahradě. Nabídne stálou expozici „Tradiční lidová kultura dotykem“, která přibližuje život vesničanů na přelomu 19. a 20. stol. Je tu model stavení, výrobky a nástroje řemeslníků i lidové oděvy. Vše je opatřeno popisky ve zvětšeném i bodovém písmu a lze je zkoumat hmatem. K dispozici je i jejich katalog v Braillově písmu s reliéfními obrázky. Dalšími expozicemi jsou „Česká lidová kultura v současnosti“ a „Etnografická expozice“. V letohrádku i přilehlém parku se konají koncerty folklorní hudby. Expozici Tradiční lidová kultura dotykem lze navštívit individuálně (doporučujeme s doprovodem), nebo ve skupině. Komentovanou prohlídku objednávejte alespoň týden předem na tel.: 224 497 374, mob.: 773 793 412, nebo e-mailem: lucie.cmelikova@nm.cz. Vodicí psi do muzea mohou. Více informací i audio pozvánku najdete na sons.cz/Praha-Narodopisne-muzeum-Narodniho-muzea-P4011779.html. OO Opava upozornila na zajímavý článek o nevidomé Šarlotě Hambergerové. Je jí 27 let, absolvovala studium angličtiny, španělštiny a bohemistiky na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a už třetím rokem vede neziskovku „Spolu s vámi“. Ta provozuje „návštěvy POTMĚ“ a propojuje potřeby zrakově postižených seniorů a lidí v produktivním věku. Poslední 3 roky nebyly pro vedení neziskovky právě přívětivé. Šarlota se však řídí svým vlastním přikázáním, které zní: „Nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry“. Více čtěte na businessinfo.cz/clanky/neziskovku-ridi-jako-firmu-nevidomym-dava-sanci-zit-jako-zdravi-lide/. Členové OO Vsetín v březnu sportovali. 16. 3. si zaplavali v krytém bazénu ve Valašském Meziříčí, kde si užili i vířivku a parní saunu. 21. 3. se pak na drahách bowlingového centra ve Vsetíně utkali se členy Unie Roska. OO Vsetín se ohlédla i za novou aktivitou, „Odpoledne s písničkou“. V Regeneračním a relaxačním centru U Mamulky ve Valašském Meziříčí se na ní sešlo 20 členů. Na harmoniky hrály Eva Daňková, Jiřka Manová, zpívalo se i tančilo. Akci navštívili i lidé ze zdejšího chráněného bydlení. A byla prý velmi úspěšná, proto se OO rozhodla ji zopakovat. Když nezkusíš, nepoznáš! Členové OO Kyjov se zapojili do „Chytrého kvízu“, celorepublikové vědomostní moderované soutěže. Co je čeká, nevěděli. Zaregistrovali pětičlennou partu „SLEPEJŠI“ s jednou vidící osobou a vydali se do zdejšího pivovaru. Proč vidící osoba? Otázky se promítají na plátno a odpovědi se zapisují. Soutěž má 5 kol a v každém z nich jsou dvě témata z různých oborů lidské činnosti. Potíže dělala moderní hudba, luštění jazykolamů a přesmyček poslechem i obrázky. Poznali byste třeba knihu „Psohlavci“ z fotografie vlčáka a pěti dámských hlav? Radost tak byla z každého získaného bodu. A poučení? Zvládnout lze hodně, ale je třeba dopilovat drobnosti a lépe si rozvrhnout čas. Kyjovští také letos už po 37. přivítali v Haluzickém polesí jaro a odemkli studánku Bezdynku. Byly roky, kdy se tu v tento čas našel i sníh, ale letos už vykukovaly sněženky. Nejstarší účastník pronesl slavnostní řeč a nejmladší odemkl vodu těžkým kovovým klíčem. Zazněl zpěv a nechybělo ani občerstvení a opékání buřtíků. Tak, a teď už víme, odkud jaro přichází. OO Kroměříž upozornila, že v knihovně Kroměřížska můžete v dubnu navštívit panelovou výstavu poskytovatelů služeb pro osoby se zdravotním postižením. Do té se zapojila i místní odbočka. V OO Kroměříž se 30. 3. pořádal i březnový kurz Braillova bodopisu. Opakování čtení i zápis probraných znaků, a poté rychle na znaky nové, „U“ a „H“. OO Havlíčkův Brod zve na výstavu obrazů nevidomé německé malířky Silji Korn. Probíhá v rámci Dnů umění nevidomých a od 6. 4. ji můžete vidět v prostorách Senior Pointu na Rubešově náměstí. 30. 3. navštívilo OO Havlíčkův Brod 15 členů z OO Chrudim a Pardubice. Prošli se Krajskou knihovnou Vysočiny, středem města i parkem a seznámili své hosty se zdejší historií, památkami a slavnými osobnostmi. Na oplátku se 5. 5. pojede na návštěvu do Chrudimi. 24. 3. se v Havlíčkově Brodě sešli pracovníci ústředí SONS, městských úřadů a členové OO. Po téměř dvou letech vybrali 7 velkých a 5 malých psích kasiček. Každá má své jméno, jedna z nich též Zora. Nejmladší Nelsí je v Krajské knihovně teprve krátce, její výběr proto nechali na příště. Fotografie zdejší psí sbírkové smečky najdete spolu s keramickým věncem a zajícem od členky Jany Teclové i ve vitríně v Dolní ulici. V kasičkách bylo téměř 105 000 Kč. Všem dárcům patří velký dík. A Havlíčkův Brod ještě jednou. 16. 3. se tu v Krajské knihovně Vysočiny sešli básník František Novotný a výtvarník Jiří Slíva. Povídali nejen o společné knize „Básničky na tři slova“. Jejich komponovaný večer navštívilo i několik členů OO. Některé básně jsou se svolením autora publikovány v časopise Paprsek. A ještě jednou Vysočina. I v sousední OO Jihlava provedli kontrolu a výběr peněz ze psích kasiček. V rámci Dnů umění na Vysočině se ve zdejší Městské knihovně pořádá výstava obrazů. A ženy? Rády navštěvují kurz keramické výroby. Členové OO Česká Třebová spojili dvě akce v jednu. 25. 3. zahájili turistickou sezonu a uspořádali turnaj v bowlingu. Obě akce se daly spojit, a tak do opatovské hospody došli někteří pěšky. Tady je čekalo měření sil na bowlingové dráze. OO Jičín zveřejnila své aktivity na duben. Z mnoha akcí vybíráme muziku Miroslava Filsaka, prezentaci terénních sociálních služeb „Spokojeného domova“, návštěvu Regionálního muzea v Jičíně, besedu se členy Červeného kříže nebo výlet do Východočeského muzea v Pardubicích. A členové OO také navštívili hned dvakrát místní biograf Český ráj. 30. 3. tu shlédli pohádku "Tajemství staré bambitky 2" a 6. 4. komedii "Betlémské světlo". Podle jičínských také začíná nová éra her. Akční „Adventura 1428 – Shadows over Silesia“ prý bude už brzy plně přístupná pro nevidomé hráče. I díky českému hernímu studiu KUBI Games, které si ke spolupráci přizvalo nevidomého Lukáše Hosnedla. Co se děje v OO Semily? 7. 4. tu v klubovně pořádali nácvik sebeobsluhy. Tématem byla výroba a hodnocení pomazánek. 14. 4. odjeli semilští do Turnova na bowling, 21. 4. plánují besedu s numeroložkou o číslech a životě a 28. 4. vyrazí na společný oběd do Slané u Semil. Zpět domů plánují dojít pěšky. Jako každou poslední středu v měsíci, i 30. 3. pořádala OO Náchod se svými členy posezení u kávy. Jaká byla témata? Novinky ze sociálně právní oblasti, ze světa kompenzačních pomůcek, akce pořádané OO i TyfloCentrem Hradec Králové. 7. 4. pak ve zdejší klubovně proběhla i jarní velikonoční dílnička. Probraly se velikonoční tradice, pletly se pomlázky, zdobily se větvičky, vyráběly věnečky... Členové OO Vrchlabí se 22. 3. a 5. 4. sešli, aby si pro radost pořádně zabubnovali. Bubínky zakoupili díky podpoře Škoda auto a.s. A mají prý bubeníky, nápady a nechybí jim dobrá nálada. Bubnování je tu otevřeno i pro zájemce z řad veřejnosti. Členové OO Jablonec nad Nisou a OO Liberec se 24. 3. po dlouhé době konečně sešli ke společnému tréninku bowlingu. Na květnový turnaj trénovali s vervou a dobrou náladou. Však je čekal i společný oběd a plánování dalších příjemných akcí. A z hor se spusťme do nížin. OO Kolín vás 14. 5. srdečně zve do zdejšího chrámu svatého Bartoloměje. Ve 14:30 hod. tu bude koncert pěveckého sboru Vokál klub SONS. OO Beroun uspořádala 6. 4. členskou schůzi. Věnována byla především novinkám v sociálně právní oblasti, ale též péči o seniory. U velikonočního beránka, kterého upekla jedna z členek, si připomněli i svátky jara. Na závěr pojďme do Prahy. Členové KC Vrchlická a OO Benešov vyrazili na „Blaník“. A všichni se hodně nasmáli. Tentokrát totiž nešlo o výstup na kopec nad Louňovicemi, ale o návštěvu Žižkovského divadla Járy Cimrmana. A hra „Blaník“ je jedna z těch velmi povedených. Antonín Vraný # Odbočka Havlíčkův Brod informuje Na setkání v klubu v pondělí 21. března se členové havlíčkobrodské odbočky opravdu těšili. Již podruhé za nimi přišel pan Jiří Čáslavský se svým vyprávěním – a že má o čem. Čtrnáct let jezdil s maringotkou taženou vlastnoručně řízeným traktorem po Čechách a Moravě a na náměstích promítal filmy. Je také autorem dvou knížek. První je velmi vtipně a upřímně napsaná autobiografie s názvem Šlápoty. Jako audiokniha je dispozici v Knihovně K. E. Macana. Druhá knížka je fiktivní příběh zasazený do reálného prostředí autorova mládí. Při milém povídání došlo i na vzpomínky na bratra pana Jiřího, kterým byl z televizní obrazovky dobře známý filmový historik Karel Čáslavský. Členové a přátelé odbočky SONS Havlíčkův Brod měli možnost časopis Paprsek číst ve zvětšeném černotisku a na monitoru počítače, nebo poslouchat prostřednictvím ozvučených elektronických pomůcek. Někteří však byli odkázáni na předčítání druhou osobou, pro někoho byl časopis bohužel nedostupný. Díky šťastné náhodě se podařilo navázat kontakt s panem Vítem Dvorským, který se ujal načítání Paprsku. S několika přáteli založili vydavatelství audioknih s názvem Čti mi!. Po vyslechnutí březnového čísla byli všichni doslova nadšeni příjemným hlasem a perfektním projevem načitatele, který nám tuto službu navíc poskytuje zdarma jako projev podpory. Pan Dvorský zaslouží opravdu velké a upřímné poděkování. A my se na další číslo těšíme ještě o něco víc. Časopis je ke stažení v textové i zvukové podobě na stránkách SONS – odbočka Havlíčkův Brod a ten načtený najdete i v mnoha podcastových aplikacích (Apple Podcasts, Google Podcasts, Spotify, Overcast a další). MV # ZA DVEŘMI REDAKCE: Reportáž v poklusu Taky se vám stane, že nápad přijde jako blesk z čistého nebe v nejméně očekávané situaci? Mně celkem často. Náměty na rozhovory do Naší šance mi letos dělají trochu potíže, a tak, když jsem hovořil se svým kamarádem, jehož tatínek vlastní tiskárnu v Chrudimi, požádal jsem ho o zprostředkování rozhovoru s ním. „Dej si ale pozor,“ varoval mě kamarád, „tatík je fakt svůj.“ Ale co, tohle zvládnu, říkal jsem si. Bude to bomba, návrat do časů Johanna Gensfleische, zvaného Guttenberg! Tisknou ještě pomocí ruční sazby a popis toho, jak se rodí kniha ještě podle starých metod, bude jistě velmi zajímavý. Pan Bouška s rozhovorem souhlasil, sešli jsme se před tiskárnou a začalo pro mě něco neuvěřitelného. Musím předeslat, že oba majitelé tiskárny jsou pánové kolem 70 let. Jsou oba odborníky ve svém řemesle, ale to, že nevidomý člověk může dělat redaktora, prostě nepobrali. Ani vysvětlení, pro jaký druh časopisu je rozhovor natáčen, nějak nedošlo tam, kam mělo. Rozhovor, který přesto vyšel v Naší šanci 3, byl obsažný a snad i zajímavý, ale laik, který se v sazbě či tisku nevyzná, musel mít problémy. Měl jsem je také. Jednak bylo velmi těžké udržet pana sazeče nejen čelem k mikrofonu, ale vůbec na místě. Stále mi odbíhal za vášnivého vykládání a pohyboval se po celém prostoru tiskárny. A věřte mi, taková tiskárna není žádná malá záležitost. Tak jsem jej sledoval a modlil se, abych se nepřerazil o nějakou nástrahu. Také ukazování na „támhle ten grafolis“ mi nic moc neřeklo. Když už se mi ho podařilo zastavit u stroje pro mě velmi zajímavého a zeptal jsem se, jak funguje, ochotně jej pustil, takže jsem vše mohl vidět. Samozřejmě s jeho upozorněním, že stačí chvíle neopatrnosti a v lisu může zůstat knihařovi třeba celá ruka. No, prohlížejte si takovou mašinku v chodu, když nic nevidíte. Pan tiskař byl velmi nadšen tím, jaký mám zájem o jeho práci, a vyprávěl mi o ní dopodrobna, ale po nějakém čase už bylo vidět, že ho trochu zlobí, jaký jsem nechápavec, když si musím něco opravdu osahat, abych to pochopil. Někdy si musel myslet, že snad doopravdy nic nevidím, nebo co! Když jsem ho ubezpečil asi po desáté, že fakt ne, uvěřil mi a pak už opravdu, asi 20 sekund, vydržel postát. Než se zase rozběhl k jinému stolu nebo stroji. Na tento rozhovor jsem dostal ohlas, zaplať bůh jen jeden, totiž že to byla z mé strany amatérština… S panem Bouškou jsme se nakonec domluvili a já jsem rád uznal, že člověk, který celý život tiskne knihy, letáky, brožury, plakáty, zkrátka věci zejména pro oči, se s nevidomým nesetkává běžně. Pan Bouška je opravdu velmi vstřícný, milý a velice srdečný člověk. Jeho povolání, kterým žije celý jeho rod od děda až po vnuky, ho však pohltilo natolik, že prostě nechápe, že někdo nezná jeho žargon, neví, kdo je metér, co takový metér dělá a tak. Takže: • Metér je sazeč, který buďto z olověných, nebo dřevěných „kas“ vysází do formy stránku, která se pak vloží do lisu a za pomoci barev je stránka vytištěna. • Kasou rozumíme zásobník písmen, pro každý font jiná sada, pro tisk malých písmen, brožur či knih stačí písmena olověná (přesněji z liteřiny, což je slitina olova, cínu a antimonu – pozn. red.), pro plakáty pak jsou písmena dřevěná. To kvůli váze. Dřevo je lehčí než kov a pro velkou formu plakátu je tedy daleko výhodnější. A tak dále. Informací jsem nasbíral hodně, rozhovor má cca hodinu a ještě jsem toho musel ke své lítosti mnoho vystříhat. Atmosféra staré tiskárny, kde pracují dva zapálení odborníci už asi jen pro svou zábavu, na mě dýchla přátelsky, pohodově a velmi mile. To, že jsem s panem Bouškou udržel krok a v cizím prostředí jsem nejen přežil bez úrazu, ale rozhovor i natočil, že se dal použít, mě opravdu potěšilo. Vřele tímto znovu děkuji panu Bouškovi, rád budu vzpomínat na jeho tiskárnu, ale při vzpomínce na grafolis si vděčně přepočítám prsty na rukou. Petr Mašek # LIDÉ KOLEM NÁS: Zájem z vaší strany se každým rokem zvyšuje Zajímá vás, jak vypadá kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, nebo rezidence pro pražského primátora na Mariánském Náměstí? Chtěli byste poznat prostor, kde lidé přeměňují vodní proud na elektřinu? To vše, a mnohem více nabízí festival Open House Praha s mottem „Architektura pro všechny“. Letos se bude konat už poosmé, a to ve dnech 16. až 22. 5. Festivalový týden nabídne řadu doprovodných programů a o víkendu se můžete vypravit prozkoumávat běžně nepřístupné budovy. Jednou z jeho pořadatelek je absolventka oboru Kulturologie Michaela Pánková. Už v prvním ročníku festivalu provázela jako dobrovolnice návštěvníky, pomáhala sestavovat katalog se seznamem budov a popisem tras, hovořila se zajímavými lidmi. Dnes si s ní povídáme i my, především pak o přístupnosti budov pro lidi s postižením zraku. Naším mottem je, že architektura má být opravdu pro všechny. Proto se zaměřujeme i na programy pro rodiny s dětmi, lidi s handicapem nebo zahraniční rezidenty dlouhodobě žijící v Praze. Začali jsme s prohlídkami pro neslyšící s tlumočením do českého znakového jazyka. A výzvou pro nás je připravit prohlídky i pro vás, lidi s postižením zraku. Společně s Nadací ČRo Světluška jsme vytipovali vhodné budovy, kde byste si mohli užít jejich atmosféru. Prohlídky připravujeme v komorním duchu, v malých skupinách a bez nutnosti se předem registrovat. Jednoduše si vyberete budovu a přijdete. Zdarma, s průvodcem i vodicím psem. Budovy vám chceme představit co nejkomplexněji, a to vyžaduje spolupráci. Naše průvodce zaškoluje proto tým Nadace ČRo Světluška tak, aby dokázali upoutat pozornost nevidomého návštěvníka. S odborníky ze střediska Teiresiás při Masarykově Univerzitě v Brně a ELSA ČVUT v Praze plánujeme další zaškolení dobrovolníků. Chceme tím návštěvníkům dopřát čas na přípravu k prohlídce i zprostředkovat dovednost čtení v urbanistických haptických mapách. Tak si lépe představí interiér budovy, její zasazení do ulice, městské části, a tím se zintenzivní jejich představy i zážitek. Dalším partnerem je liberecká Fakulta umění a architektury a její studenti. V rámci svých semestrálních prací vytvářejí spolu s architektem 3D modely budov. To je skvělé pro získání celkové představy nejen pro nevidomé. V ideálním případě tak je k dispozici 3D model budovy, její další detail i mapa s braillskými popisky. Letos v Praze zpřístupňujeme 101 budov a prostorů. Od dubna jsou informace o nich i programech zveřejněny v češtině i angličtině na stránkách openhousepraha.cz. V sekci „Festival bez bariér“ najdete i popisy cest a místa srazů s průvodci. (Nepoužíváte internet, a přesto byste rádi festival navštívili? Pro potřebné informace můžete volat Michaele Pánkové, která je zároveň tiskovou mluvčí festivalu, na tel.: 724 213 136.) Letos můžete v rámci speciálních prohlídek pro nevidomé a slabozraké navštívit 3 budovy v sobotu a 3 v neděli. Přitom dbáme i na to, aby přesun mezi budovami byl co nejjednodušší. V sobotu 21. 5. půjdeme do Holešovic. Nejdříve do Bubenské 1, do bývalých Elektrických podniků Praha nedaleko metra Vltavská. Ve 20. letech 20. století byla jednou z největších administrativních budov u nás. Dnes je tento památkově chráněný objekt po rekonstrukci. Navazujeme budovou Mama Shelter Prague vedle Veletržního paláce. Jde o brutalistickou stavbu bývalého Parkhotelu Praha s výraznými interiéry. Natáčel se tu například film „Což takhle dát si špenát“. Třetí realizací je FIZZ Prague, moderní studentské bydlení s mnoha sdílenými prostory, krásným vnitroblokem a zahradou. A neděle 22. 5.? Před 150 lety se narodil slovinský architekt Jože Plečnik. Otevíráme proto jeho nejslavnější realizaci, kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad. Nejprve se ale podíváme do nedaleké konstruktivistické stavby, vinohradského Husova sboru od Pavla Janáka. I on letos slaví 140 let od narození. Třetí budovou je Laichterův dům v Chopinově ulici od architekta Jana Kotěry. Je příkladem české moderny počátku 20. století a má velmi hodnotné a zachovalé interiéry s dekorativními prvky, malbou i tapetami. Které budovy by vás mohly dále zajímat? Třeba rezidence primátora hlavního města Prahy na Mariánském náměstí. Reprezentativní prostory se zachovalým nábytkem i malbami. Bohužel bez hmatového modelu. Ten ale máme například v Domě zemědělské osvěty a v Domě české zemské hasičské jednoty. Oba jsou blízko Náměstí Míru. K dispozici je i model k funkcionalistickému paláci ADRA na Jungmannově Náměstí. V přízemí najdete banku, v patře sdílené kanceláře a dvě terasy. Letos otevíráme i budovu Nové radnice Prahy 12. Některé nevidomé návštěvníky by mohlo zajímat, jak se v budově orientovat, a radnici zase to, jak budovu správně popsat. Festivaly Open House v zahraničí? Všech 50 festivalů a jejich termíny najdete na stránce openhouseworldwide.org. Konají se v průběhu celého roku a po celém světě. V Evropě se pořádají na jaře a na podzim. Třeba ve Vídni začíná v září a je tu otevřeno okolo 80 budov. Zatímco v Praze festival navštěvuje opravdu hodně lidí, ve Vídni má spíše komorní atmosféru. Zajímavý je rozhodně Londýn. Dnes, po 30 letech konání festivalu, tu otevírají více než 800 domů včetně soukromých. Krásná místa můžete navštívit v polském Gdaňsku, litevském Vilniusu nebo italském Římě a Miláně. Zkušenosti s nevidomými? Zájem z vaší strany se každým rokem zvyšuje. Postupně se učíme ve spolupráci s odborníky zlepšovat přípravu a kvalitu prohlídek a doufáme, že budou nevidomí a slabozrací návštěvníci spokojeni. A oceníme i jejich zpětné vazby. V elektrárně na ostrově Štvanice si nevidomí detailně prohlédli komplikované technické prostory a vystoupali po úzkém točitém schodišti až do věže. Myslím, že běžně tam návštěvníci nechodili. Pro starší manželský pár to byla ten den už druhá budova. Dívala jsem se, jak podrobně zkoumají plány, a představila si, jak si jako nevidomá určuji trasu, plán cesty, a poté podle něho postupuji. Velmi náročné. Spoustu času studiem hmatových modelů a map trávili nevidomí i ve spletitých karlínských kasárnách nebo v Domě Radost, bývalém Všeobecném penzijním ústavu na Žižkově. Když ale tyto pomůcky vidí majitelé dalších budov, chtějí je také a nás těší, když se do práce na jejich vytváření zapojují. A práce je skutečně více než dost, od shánění podkladů po hodiny modelování. Nic zkrátka není zadarmo. Spolu s partnery přemýšlíme i do budoucna. Jak ještě lépe architekturu zpřístupnit, prezentovat, i co by ocenila právě vaše komunita. Odkazy na některé památky najdete třeba na webu SONS ČR a myslím, že by sem mohly přibýt i další. V době pandemie covid-19 jsme řešili, zda a jak festival pořádat. V rámci mezinárodní sítě Open House Worldwide byla pořízena videa z různých měst a na začátku dubna z nich byl vytvořen on-line prohlídkový den. My jsme tu představili sídliště Ďáblice, které vznikalo v 60. letech. Mnoho z videoobsahu bude možné zhlédnout i zpětně na stránkách openhouseworldwide.org. Ale architektura, to je především vnímání a procítění konkrétního ohraničeného prostoru a jeho atmosféry. Proto nechceme, aby festival přešel do on-line prostoru. Rozhovoru se účastnily i kolegyně Ilona Ozimková z redakce Zory a Petra Schejbalová z Tyflokabinetu SONS. Co vše Michaele Pánkové o nás, zvídavých nevidomých lidech, prozradily? Máme rádi vlídného, připraveného průvodce, který si vyhradil dostatek času. Oceňujeme zvukové popisky i možnost zkoumat předměty hmatem. Haptické modely a mapy by nevidomí mohli mít možnost prostudovat ještě před vlastní prohlídkou. Slabozrací ocení zvětšené písmo, ale mnohé si přečtou s pomocí lupy nebo mobilního telefonu. I oni si však rádi poslechnou poutavý výklad dobrého průvodce. Ten by si mohl připravit i nějakou „pecku“, zajímavost či tajnůstku o člověku, který je s budovou spjatý. Podrobnější informace o budovách si rádi přečteme před jejich návštěvou. Většina z nás (i vidících) má raději, když ví, kam a na co jde, ať už jde o cestu na dovolenou, koncert nebo zajímavou budovu. Akci si pak užijeme intenzivněji a soustředíme se na konkrétní místa a zážitky. Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 05/2022 Nejdříve probereme další aktuality ve veřejné dopravě a dále v sociálním zabezpečení, a to i s přihlédnutím k nedávným mezinárodním událostem, a jakýmsi oslím můstkem potom přejdeme na horkou půdu právních vztahů týkajících se krátkodobých pronájmů prostřednictvím Airbnb. Aktuality: Zavedení jízdného pro držitele ZTP a ZTP/P v rámci PID Mnozí z vás již jistě zaznamenali, že Pražská integrovaná doprava zavedla od 1. dubna 2022 jízdné pro držitele průkazu ZTP nebo ZTP/P, držitelé těchto průkazů již tedy v rámci PID necestují zdarma, jak tomu až do 1. dubna letošního roku bylo. Cestující, kteří jsou držiteli těchto průkazů, cestují se 75% slevou, v případě průkazu ZTP/P cestuje průvodce zdarma. Na území hlavního města Prahy i nadále držitelé průkazů ZTP a ZTP/P cestují zcela zdarma. Zvýšení životního a existenčního minima Částky životního a existenčního minima se od 1. dubna 2022 zvýšily o 10 %. Nově tak životní minimum pro jednotlivce činí 4250 Kč a existenční minimum vzrostlo na 2740 Kč. Životní minimum je definováno jako minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a existenční minimum je hranicí peněžních příjmů, která je nezbytná k zajištění výživy a ostatních základních potřeb na úrovni umožňující přežití. Jak životní, tak i existenční minimum jsou důležité údaje především proto, že se od nich odvíjí nárok na některé sociální dávky či jejich výše a také hrají roli při stanovení nezabavitelné částky při exekuci či insolvenci. Vláda navýšení minim od 1. 4. 2022 schválila v souvislosti s vývojem inflace, která v únoru 2022 dosáhla už 11,1 % (meziročně) a očekává se její další růst a kulminace mezi 13-14 %. Vyšší životní minimum přímo navýší dvě sociální dávky – příspěvek na živobytí (dávka hmotné nouze) a příspěvek při pěstounské péči. Zvýšením životního minima došlo k rozšíření okruhu osob, které mohou dosáhnout na pomoc od státu. Konkrétně se jedná o tyto dávky: přídavek na dítě, porodné, příspěvek na péči a doplatek na bydlení. U příspěvku na péči se jedná o zvýšení počtu lidí, kteří mohou dosáhnout na tzv. zvýšení příspěvku na péči o 2000 Kč, které je upraveno zákonem o sociálních službách v ustanovení § 12 – například tedy rodiči, kterému náleží příspěvek, a který pečuje o nezaopatřené dítě do 18 let věku a jehož rozhodný příjem a příjem osob s ním společně posuzovaných je nižší než dvojnásobek částky životního minima oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných podle zákona o životním a existenčním minimu. Zvýšení životního a existenčního minima má též dopady na příspěvek na zvláštní pomůcku a mimořádnou okamžitou pomoc. Příspěvek na zvláštní pomůcku, jejíž cena je nižší než 10 000 Kč, se poskytne v případě, je-li příjem osoby žadatele a příjem osob s ní společně posuzovaných nižší než osminásobek životního minima jednotlivce nebo životního minima společně posuzovaných osob. Příklad: Jestliže žadatel, který žije sám, žádá o příspěvek na zvláštní pomůcku, jejíž cena je nižší než 10 000 Kč, před 1. dubnem 2022 mu takový příspěvek byl přiznán, jestliže jeho příjem nepřesáhl 30 880 Kč, zatímco od 1. dubna 2022 na příspěvek dosáhne i s příjmem, který nepřesahuje částku 34 000 Kč (8 x 4250 Kč). Výše příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky, jejíž cena je vyšší než 10 000 Kč, se stanoví tak, aby spoluúčast osoby činila 10 % z předpokládané nebo již zaplacené ceny zvláštní pomůcky, jestliže člověk nemá dostatek finančních prostředků k 10% spoluúčasti, krajská pobočka Úřadu práce s přihlédnutím k míře využívání zvláštní pomůcky, k příjmu osoby a příjmu osob s ní společně posuzovaných určí nižší výši spoluúčasti. Zvýšení životního minima se též dotýká okruhu žadatelů o příspěvek na pořízení motorového vozidla, tedy převážně lidí s těžkým tělesným postižením. Vyšší životní minimum také zvýšilo nezabavitelnou částku při srážkách ze mzdy u exekucí a insolvencí. Zvýšení důchodů Na základě nařízení vlády č. 35/2022 Sb., o druhém zvýšení důchodů v roce 2022, dojde od 1. června 2022 ke zvýšení procentní výměry důchodů o 8,2 %. Zvýšení se bude týkat všech důchodů přiznaných před 1. červnem 2022, ale i důchodů přiznaných v období od 1. června 2022 do 31. prosince 2022. Jestliže tedy někdo aktuálně pobírá důchod ve výši 14 000 Kč, od června mu bude náležet o 1148 Kč více, tedy 15 148 Kč. Ukrajinci a základní státní příspěvky Humanitární dávka je určena občanům Ukrajiny, kteří přišli do České republiky z důvodu válečného konfliktu. Cizinci s dočasnou ochranou mohou čerpat finanční příspěvek 5000 Kč měsíčně, který má pomoci s úhradou základních životních potřeb. První dávka je poskytnuta všem, kteří získali vízum. Požádat o dávku je možné on-line přes odkaz: https://davkyuk.mpsv.cz/. Příspěvek solidárním domácnostem lze od 11. dubna vyřídit s úřadem práce také on-line na výše uvedeném odkazu. Jde o příspěvek za poskytnutí přístřeší uprchlíkům. K žádosti je potřeba přiložit čestné prohlášení ubytovatele, že ubytování je dostatečné, s čísly víz a pasů ubytovaných osob. Ubytovatel musí také zpřístupnit kuchyň a koupelnu. Další podmínkou je pobyt ubytovaného u ubytovatele nejméně 16 dnů v měsíci. Při splnění podmínek lze žádat i zpětně za březen. Příspěvek činí 3000 Kč na jednoho ubytovaného měsíčně, maximálně 12 000 Kč měsíčně, tedy za 4 a více osob. Více ubytovaných nebude v celkové výši příspěvku zohledněno. V ubytovnách, penzionech a hotelech je to za osobu 250 Kč za noc bez stravy, tj. maximálně 7500 Kč měsíčně. Příspěvky ovšem prostřednictvím krajů získají jen ta zařízení, s nimiž kraj předem uzavře smlouvu. Zájemci se mezi sebou mohou dohodnout na vlastní pěst nebo mohou využít pomoc Krajských asistenčních center pomoci Ukrajině (KACPU). Způsob kontroly zatím není dořešen, protože se primárně staví na důvěře, ale nejdříve má být telefonický a později se prostřednictvím víz bude ověřovat, zda na ubytovaného nebyla souběžně čerpána dávka vícekrát. Zdroj: Úřad práce, Lidové noviny, České noviny Jak dál s Airbnb? Když už jsme u ubytování, můžeme se podívat, jaký je u nás poslední právní vývoj v oblasti pronájmů přes platformu Airbnb, která mimochodem aktuálně na své české úvodní stránce vyzývá: „Pomoz ubytovat 100 000 uprchlíků z Ukrajiny – nabízej pobyty zdarma nebo se slevou prostřednictvím Airbnb.org, nebo pošli finanční dar a pomoz nám pokračovat v našich snahách.“ Jak je asi všeobecně známo, původně šlo o tzv. sdílenou ekonomiku, která měla sloužit k jakýmsi výměnným pobytům mezi batůžkáři, ale z tohoto rámce se postupně vymkla a stal se z ní poměrně výhodný obchod nesvázaný nějakými pravidly. To je samozřejmě trnem v oku jednak těm, kdo pravidla dodržovat musí, i těm, co je vymáhají, jednak sousedům v dotčených domech. Na dlouhodobý faktický stav už v praxi reaguje jak správní, tak občanské právo. Státní správa se do věci vložila prostřednictvím daňové správy a stavebního úřadu. Soud rozsudkem z roku 2021 rozhodl ve prospěch finančního ředitelství tak, že příjmy z Airbnb jsou běžným podnikáním a nikoli daňově výhodnějším pronájmem. Vlastníci takto pronajímaných bytů jsou tedy povinni vést účetnictví a daňovou evidenci, platit daň z přidané hodnoty a odvádět sociální a zdravotní pojištění. Další ranou pro krátkodobé pronajímatele pak je již také pravomocné rozhodnutí stavebního úřadu, podle kterého všechny tyto byty musí být zkolaudované jako ubytovací zařízení, což znamená zejména přísnější požární předpisy. Pro úplnost dodejme, že toto rozhodnutí vydal stavební úřad v Praze 1 a potvrdil ho pražský Magistrát, takže platí jen v Praze. V linii práva občanského se však zatím skóre vyrovnalo v neprospěch sousedících rezidentů v domě. Jisté společenství vlastníků jednotek v Praze 1 si odhlasovalo změnu stanov, podle které s krátkodobým pronájmem musí souhlasit všichni vlastníci jednotek. Jeden z nich už v roce 2017 podal žalobu na neplatnost tohoto ustanovení, kterou nejdříve soud 1. stupně zamítl s tím, že způsob, jakým žalobce s bytem nakládá, ztěžuje ostatním vlastníkům jednotek v domě výkon stejných práv a zároveň poškozuje společné části domu. Ten se však odvolal a Vrchní soud rozsudek v říjnu 2021 změnil v jeho prospěch, protože SVJ prý nemá právo tímto způsobem omezovat vlastnické právo majitele bytu a krátkodobé pronájmy si mají řešit vlastníci navzájem mezi sebou již dostupnými právními prostředky. Nahlédnutím do informační databáze soudů ovšem zjistíme, že spis byl v polovině března tohoto roku odeslán Nejvyššímu soudu k projednání dovolání, takže další obrat nelze vyloučit. Snad vás tato část zaujala, i když popravdě řečeno – těch, co mají v centru volný byt k pronájmu, mezi námi zase tolik nebude. Někdy příště se zase můžeme věnovat třeba „sdílené“ ekonomice v taxislužbách. Nicole Fryčová a Václava Baudišová # O čem se moc nemluví:: Být sobě přítelem I. Někdy mě napadají ošemetné myšlenky, které se těsně dotýkají mého bytí, toho, jak se vnímám, jak mě vnímá moje okolí. Možná i na vás občas útočí otázky… Jak se vidím, i když nevidím? Jak mě vidí svět, který také moc nevidím? Co mohu poznat a co zůstává skryto mému duševnímu zraku? Mám se změnit, přestože chci zůstat sám sebou? A kde se vlastně bere to mé ego? V následujících číslech našeho časopisu se budeme těmito tématy, o kterých se moc nemluví, zabývat. Pokusíme se porozumět sami sobě, tedy člověku, který by nám měl být nejlepším přítelem. Sebepojetí Jak se vyvíjí a co způsobuje vytvoření osobnosti, kterou vnímáme jako „JÁ“? Sebepojetí můžeme popsat jako představu sebe sama, na které se podílejí složky poznávací, smyslová a citová. Obraz JÁ vzniká a vyvíjí se v kontaktu člověka s okolním světem, s prostředím, které ho obklopuje od jeho narození. Na vytváření osobnosti mají zásadní podíl zkušenosti, které učiní nejen sám se sebou, ale v plné míře v rámci mezilidských vztahů a sociálních aktivit. K tomu se neodvratně pojí hodnocení a reakce okolních lidí. Tyto zkušenosti a informace o sociálním prostředí jsou mnohovrstevné a jedinečné a člověk je od raného věku ukládá, zpracovává a hodnotí. Někdy se do toho připlete i genetika, můžeme zdědit některé vlohy, temperamenty, náklonnosti i nechutě, ale tyto možnosti nejsou pro sebepojetí primárně důležité. To, co si nelze od naší osoby nebo i osobnosti odmyslet, je tzv. tělesné (somatické) JÁ. Je to uvědomění si fyzické odlišnosti od vnějšího prostředí. Novorozenec zpočátku neodlišuje vlastní tělo od vnějšího světa, kojenec si začíná uvědomovat své tělo, resp. své tělesné JÁ, pozvolna. Od šesti měsíců postupně vnímá svou matku jako samostatnou bytost, odlišnou od jeho těla i od ostatních lidí. To je způsobeno rozvíjením pohybových funkcí a vnímáním manipulace matky s jeho tělem. Dalším vývinem až do batolecího věku si dítě postupně uvědomuje odlišnost jednotlivých tělesných částí i jejich funkcí. Dále se naše osobnost vytváří tzv. duševním (psychickým) JÁ. Dochází k tomu, že sami sebe vnímáme v interakci s okolím jako sociální bytost, sociální JÁ. Uvědomujeme si sami sebe, svou originalitu. Víme, co jsem já a co jsou oni. Jsem to stále já, i když se měním, rostu, stárnu. Kolem třetího roku věku dítěte tedy dochází k počátku sebepojetí, k chápání vlastní identity. To se za obvyklých okolností projeví tím, že dítě o sobě nemluví ve třetí osobě, ale začne užívat osobní zájmeno „já“. Rodiče a jeho okolí už o něm nemluví ve 3. osobě jednotného čísla, ale užívají zájmeno „ty“ a mluví k němu ve druhé osobě. Získává sociální zkušenosti, dovede reagovat na své křestní jméno a objevuje postupně své vlastnosti, je schopné též jednoduché sebereflexe. Sebehodnocení Z obrazu JÁ vyplývá i různá úroveň jeho oceňování, tj. sebehodnocení. Člověk si přisuzuje různé vlastnosti, vytváří si sebeobraz, tj. obraz sebe samého. Sebehodnocení je startem k sebepoznání, dává obrazu JÁ určitou hodnotu, a to už od raného dětství. Se sebehodnocením úzce souvisí sebedůvěra (sebevědomí). Sebehodnocení má dvě roviny: - reálné JÁ (ego) – za koho se jedinec považuje, jak se hodnotí - ideální JÁ (ego) – jaký by chtěl jedinec být. V procesu duševního zrání vytváří míra rozporů mezi reálným a ideálním JÁ tzv. sílu ega. Čím je tento rozpor větší, tím je síla ega menší. Obraz JÁ tedy představuje to, jak sám sebe určitý člověk hodnotí – jaký jsem, jaký bych chtěl být, ale také jaký bych měl být podle očekávání okolí. Uvažuje i o svém potenciálu, neboli zkoumá, jaký by za určitých okolností mohl být. Sebehodnocení obsahuje nejen soud o sobě, a to v podobě reálného a ideálního JÁ, ale také citový vztah k sobě samému (sebecit, sebeláska). Sebeláska je vyjádřena mírou spokojenosti se sebou samým. K sebepojetí a sebehodnocení nezbytně patří uvědomění si vlastních kompetencí, schopnosti fungovat jako aktivní neboli dominantní činitel. Tato dimenze se projevuje jako pocit vlastní moci, míra tohoto pocitu bývá přímo úměrná stupni sebedůvěry. Podle odborníků zabývajících se vývojovou psychologií lze vývin sebepojetí jedince rozdělit velmi stručně do několika stupňů: 1. batolecí období – „Jsem to, co mohu svobodně dělat.“ Začíná emancipace v sociálních vazbách, aktivní vstupování do prostředí, pokusy o sebeprosazování, vzdor a negativizmus. Křestní jméno se stává součástí sebeidentity. 2. předškolní období – „Jsem to, co učiním.“ Jde o fázi aktivity a iniciativy, která je usměrňována sociálními normami a rolemi. Je patrná vázanost na názor autority. Poprvé se dostavuje pocit viny jako jedno z kritérií sebehodnocení. 3. školní období – „Jsem to, co dovedu.“ Dítě je postaveno do role školáka, je důsledně hodnoceno za svůj výkon, konfrontováno s úspěchem nebo neúspěchem. Je hodnoceno nejen známkami, ale i porovnáváno s jinými dětmi. 4. období dospívání – „Jsem to, čemu věřím.“ Změna sebepojetí v období puberty je typická dramatickým hledáním a vytvářením vlastní identity, hledáním nezpochybnitelné pravdy, hodnot a ideálů, tendence ke ztotožnění se s idoly. Zvyšuje se sebekritičnost ve vztahu k vlastnímu tělu, na důležitosti nabývá úprava zevnějšku, která vyjadřuje sociální identifikaci a příslušnost k vrstevnické skupině. Tím se projevuje silná touha po emancipaci, která se dalším zráním prohlubuje až do dospělosti. Zaujala mě myšlenka známého psychoterapeuta Carla Rogerse (1961), který vysvětluje sebepojetí jako přijetí hodnot získaných během života v sociálních vztazích. Z nich vyplývá, že lidé mají dvě základní potřeby: - potřebu dostávat pozitivní zpětnou vazbu od ostatních lidí - potřebu sebeaktualizace, tzn. rozvíjet své schopnosti, svůj duševní a fyzický potenciál Profesor Masarykovy univerzity Vladimír Smékal vyjádřil sebepojetí jako „výsledek názorů na sebe sama, na své místo ve světě. V tomto smyslu je souhrnem pocitů, jimiž prožíváme spokojenost nebo nespokojenost se sebou, větší nebo menší sebedůvěru, sebeúctu a vliv na druhé. Sebepojetí je také uvědomováním si svých osobnostních charakteristik, často zkresleně nebo stylizovaně se záměrem vyvolat o sobě v druhých určitý dojem. Do struktury sebepojetí patří i úroveň sebemonitorování a sebeprezentace a schopnost ovládání. Ze sebepojetí vyrůstá charakter člověka.“ (Pokračování) PaedDr. Jaroslava Novotná # REPORTÁŽ: Pacifické pobřeží – kdyby tak bylo blíž! Začneme trochu geopolitickým opáčkem. Kolumbie, španělsky República de Colombia – Kolumbijská republika. Vznikla podle Wikipedie 20. července 1810 – to je podle internetového vševěda datum nezávislosti na Španělsku. Jenže – slavná, rychlá a zdrcující akce Simona Bolívara se dvěma tisíci vojáky, v níž za pomoci vůdce jiné vlastenecké armády Francisco de Paula Santandera a jeho mužů na hlavu porazil Španěly v Bogotě, sídelním městě jejich místokrálovství Nová Granada, proběhla až v roce 1819. Ale stejně to nebylo zdaleka jednoduché. Ani předtím, ani potom – ale k tomu se ještě dostaneme. Země má podle všeho skoro 50 milionů obyvatel, to „podle všeho“ znamená, že nejspíš je třeba připočítat asi 2 miliony běženců z Venezuely, které odtamtud vyhnaly represe režimu i úděsná ekonomická situace. Konec konců v Bogotě na ulici vedoucí od kostela svatého Františka k náměstí Simona Bolívara najdete i prodejce papírových suvenýrů, vytvářených z venezuelských bankovek, které mají menší hodnotu než je papír, na němž jsou vytištěné. Ale to jen k vysvětlení nejistého počtu obyvatel. Další možná nezapočítaní jsou mnozí z těch, kteří žijí v barrios – chudinských čtvrtích ve stráních nad všemi velkými městy. Vylidňování venkova i tady je průvodním jevem modernizace ekonomiky. Tak či tak, počtem obyvatel se Kolumbie řadí na 28. příčku na světě, a poměrně vysokým HDP byla 83. na světě (v roce 2017 to bylo 94. místo, ČR v roce 2020 byla podle MMF na místě 39.) – ale neberte mě za slovo. Čím více zdrojů, tím odlišnější jsou i výsledky. V každém případě přinejmenším to, co jsme viděli, svědčí o solidní životní úrovni více než poloviny obyvatel. Jde o čtvrtou největší ekonomiku v Latinské Americe, ale také o jednu z nejvíce etnicky a jazykově rozmanitých zemí světa. Kulturní dědictví zahrnuje vlivy původních indiánských etnik, vlivy evropské a samozřejmě africké – i tady byla svého času využívána práce otroků černošského, afrického původu. Ale snad právě proto se v Kolumbii rasová odlišnost, zdá se, vůbec neřeší. Jak chcete odlišovat 136 etnik? Také prý neexistuje cosi jako „typický Kolumbijec“ – ovšem podle některých nedůvěryhodných zdrojů nejhezčí Kolumbijky můžete potkat ve městě Medellín v departementu Antioquia. Neprověřoval jsem, a podle nejznámějšího rodáka sochaře Botera a jeho soch bych spíš hádal, že odsud jsou ty… jak to jen napsat? Nejbaculatější? Ovšem pokud bych soudil podle naší recepční Juliany v hotelu La Kuka na pacifickém pobřeží, která byla právě z Medellínu, podepisuji první verzi – Botero asi preferoval jiné typy. Mimochodem – Juliana do La Kuky prý také před rokem přijela na dovolenou – a už tady zůstala žít i pracovat. Nad Andami letadlem z Kunovic Letiště má Medellín dvě – jedno mezinárodní, na pláni nad městem, a druhé vnitrostátní, na samém dně údolí, které druhé největší město Kolumbie pokrývá výstavbou od tradiční koloniální až po ultramoderní výškovou. Naštěstí to po mně nikdo nechtěl, ale případná procházka ulicemi města se podle všeho blíží spíše šplhání do výšek a následnému spouštění se po krkolomných spádech ulic. Také jedna ze zdejších chudinských čtvrtí je obsluhována MHD v podobě lanovky… Z letiště do hotelu Don Carlos to bylo necelých dvacet kilometrů, z toho polovinu tvořil nedávno otevřený tunel, který cestu z více než hodiny předtím zkrátil na méně než polovinu. A ještě poslední dvě ulice byly nejdřív prudce dolů a za ostrou pravou zatáčkou zas přišel výšvih ke vstupu – kde byl právě jen ten vstup. Samotná recepce pak byla dosažitelná výtahem a užitná plocha hotelu tak začínala nějakých dvacet metrů nad vstupními dveřmi. Zato ten výhled – no, … také nic moc! Přímo proti oknu další výškovka, ale úzký průhled přece jen odhaloval členitý městský intravilán. Nocleh pro dva na jednu noc stál méně než třetinu toho, co jsme zaplatili za večeři. Tak rychle spát a zítra už to přijde – let do městečka Nuquí, někde v polovině 1500 km dlouhého pacifického pobřeží, startuje v poledne z městského letiště. Po typicky komplikovaném odbavení už žádné další problémy. K letadlu jdeme prosklenou chodbou, jakousi krytou terasou možná půl kilometru. Kolem dokola vysoká hradba hor, přistávají a startují letadla všech velikostí, my míříme k turbovrtulovému hornoplošníku. Už od vstupu na plochu jsem to tušil – a tušil správně. Nastupujeme do letadélka pro dvě desítky pasažérů plus náklad (kromě kufrů vážili i nás, s batohy na zádech), na přídi písmena LET 410 – a pilot nás překvapil. Věděl nejen místo narození svého stroje – Kunovice, věděl i to, že jsou někde v Česku, u Brna! Příjemný chlapík, a po dosednutí stroje jen pár desítek metrů od břehu oceánu jsme konstatovali, že i dobrý pilot. Jak jinak, když lítá s „naším“ strojem! Oceán je plný výmolů Další cestu z Nuquí do hotelu absolvujeme na člunu. Spolu s dalšími třemi místními – všechno ženy, nejspíš hospodyně, ale možná byly u lékaře nebo notáře, čert ví – nastupujeme. Naše zavazadla posádka zabalí do igelitové plachty, my se přezouváme do sandálů a naboso, ale stejně až vystoupíme, budu mokrý do pasu, a kupodivu mi to nebude vadit. Posádku tvoří dva mladíci, stejně jako většina obyvatel oblasti jsou to Afrokolumbijci. To bude ještě důležité – prý jsou pracovitější než indiánská etnika, říkají o sobě, a zdá se, že mají pravdu. Za dva dny máme možnost to poznat na výletě po řece Joví. Dlouhé úzké kánoe, vydlabané z jednoho kmene, umí právě jen tito potomci někdejších otroků, kteří utíkali do džungle a v ní pak zakládali vlastní osady, pěstovali plodiny a vytvářeli díla ze zdejšího úžasného tvrdého dřeva. Na ty čluny se hodí jen tři druhy stromů – ale zabte mě, netuším, jak se jmenují. Neměl jsem zápisník, když to oba lodníci říkali. Ne že by to nějak pomohlo, jejich španělština, jako všech lidí tady, má rychlost kulometné palby. Zatím tedy člun odráží od mola malé hospůdky, kam jsme došli pěšky od letiště po „ulici“ plné louží a bláta. Není to sice hlavní ulice Nuquí, ale ta nevypadá o nic lépe. Naše posádka pomáhá s nastupováním a vzápětí vyrážíme – vlastně ještě záchranné vesty na sebe, to je předpis. Člun se rozjíždí a jak zrychluje, drobné vlnky začínají kolem bortů tvořit vodní tříšť ulétající dozadu. Zatím jsme na řece, přece jen nesmíme vlnami ohrožovat stavby na březích a materiál pod nimi – domy jsou totiž na kůlech. Humna městečka nabízejí spíš pohled na bídu než blahobyt. Vyplouváme na otevřené moře – tedy otevřenou zátoku. I tak se vlny hlásí o svoje. Nijak nám cestu nekomplikují, ale laminátová slupka člunu dostává v nepravidelných intervalech solidní rány, jak se na jedné větší vlně zvedne, aby pak s hlasitou ránou dosedla na tu další… prostě krása! Včetně vodní tříště ve tváři a stále znovu se objevujících hejn pelikánů. Jak se později dozvíme, tihle ptáci pravidelně patrolují nad mělčinami zvláště při přílivu, a zjevně mají slušný apetit. O půl hodiny později jedna z větších přílivových vln pomohla dostat člun zádí hodně ke břehu, na pláž, ale po kolena vody tady bude… Než jsem stačil přehodit nohy a seskočit, dorazila další vlna a vody bylo rázem pod zadek. Ale teplota kolem 27 °C se týkala jak vzduchu, tak i vody, a tak žádný problém. Zavazadla vynosili kluci na břeh mimo dosah vody a my se s nimi vydali do pokojů… Tedy do bungalovu. Bratru do třiceti metrů od pláže, pískem a drobnými kamínky. Pokoj tvořila jedna stěna vcelku, to je ta společná se sousedním, dopředu na terasu mříž podobná panelákovým sklepním kójím, ale latě jsou z nádherného dřeva. Z boku jen zábradlí s předprsní a dveře v zadní stěně vedou do koupelny. Je tam sprcha, toaleta, umyvadlo, voda je přivedena v přiznaných plastových trubkách, kohoutky pákové – takové, co máte na zahradním vodovodu. Jo, voda jen studená, ale věřte nebo ne, nevadilo to ani vteřinu. Navíc z koupelny byl solidní výhled do svahu, kde pokračovalo pár bungalovů a hned za nimi – no samozřejmě, džungle. Vybalit a na večeři – jídlo tady oznamuje úder do gongu, a tak to bude následujících pět dní. Pacifik? Žádný kámoš – já pán, ty pán! Ono to je ještě trochu jinak. On pán, a ty si nemysli, že na něj máš. Ani náhodou. Nedočkavě jsem hned po vybalení, ještě před gongem, vyzkoušel pláž a vodu. Vlnky malé, pláž zvolna klesající do vody, pořád jemný tmavý písek zjevně sopečného původu. Když jsem byl ve vodě kousek nad kolena, vidím jednu z vln, jak si nese už pár metrů ode mne pěnovou čepičku. Jen je o chlup větší… asi za půl minuty, kterou jsem strávil nedůstojně rolující v písku jako zapomenutý balík, mi podal jeden z našich lodníků ruku a se smíchem mi vysvětloval, že bude lepší počkat až na odliv. Anebo jít rychleji do větší hloubky, na mělčině nemám šanci. Když jsem si převlékal plavky a dával si první sprchu, doloval jsem písek ze všech tělních otvorů a jeho množství by možná stačilo naplnit dětský kyblíček. A to jsem si myslel, že když se spolu potkáváme potřetí za mého života, bude na mě tenhle oceán vlídnější. Nebyl, ale přesto – pro mě je nejúžasnější. Následující dny nemá smysl popisovat, stačí si představit svou vlastní dovolenou u moře, ale s jednou výjimkou. Na celé pláži, asi tak půldruhého kilometru písku a vody, skal a asi dvou koryt sladkovodních potoků spadajících z blízkých hor, jsme byli sami. Každý z nás tří si mohl propachtovat nějakých 500 metrů pláže a byl na ní neomezeným vládcem. Tedy hned po oceánu a kokosech. Ty si z nás dělaly nosiče, protože to vám nedá, neházet je do vody, když už tam jednou spadly, ale oceán je zas vyhodil o kousek dál na břeh, pak zas vzal na milost, chvíli je houpal, a většinou zas vrátil na břeh. Alespoň ty, ze kterých už zas rašily minipalmy, přesně na čáře setkávání vody a pevniny. Vodopády, termály, želvičky a delfíni Nevím, proč si lidé myslí, že pobyt u moře je třeba něčím zpestřovat. Moře, v našem případě dokonce oceán, a hned ten největší, má vlastní rozmanitosti dost a dost. Vizuální, ale do velké míry i zvukové, a samozřejmě dotykové. Nic z toho netřeba rozvádět, i když mě samotného překvapilo, jak snadno přehluší prudký déšť i sebehlasitější vlnobití. Naštěstí opravdu hustý déšť – model období dešťů – nás navštěvoval pravidelně až po setmění. To se tady, kousek nad rovníkem, odehrává pravidelně v šest večer a tma nastává z denního světla do pěti minut. Ráno v šest totéž, jen směrem opačným. Tak tedy – je pravda, že nabídky na fakultativní program jsem nevyžadoval, ale odmítněte pěší výlet „jen kousek odsud“ na sladkovodní vodopád! Opravdu jsme po pláži směrem k jihu prošli necelý kilometr a pak po vyšlapané stezce odbočili do džungle. V okolí jsou prý i mangrovové houštiny, kterých se dá dosáhnout v kajaku, ale vzhledem k pokročilé sezoně tenhle program Juliana nedoporučovala. Stejně bych si ho nevybral, v kajaku jsem seděl naposledy před čtyřiceti lety, a ani to netrvalo nijak dlouho, asi půl minuty. Pak jsem si nechtě zkusil „eskymáka“ a přesvědčil se, že tenhle oblíbený trik vodních slalomářů umím jen z poloviny. Z té první – obrátit člun dnem vzhůru. K vodopádu jsme dorazili opravdu po dalších ani ne pěti minutách, ale tady už nebyl opět vůbec slyšet oceán, nýbrž nějaké místní cikády. Neviděl jsem jedinou, ale musí to být bestie ohromné, protože prales jejich křikem doslova vibroval. A vodopád? No, zde to jako atrakci určitě mají, když zbytek vodních spoust je v zásadě naležato, ale necelé tři metry padající sladké vody jakože vodopád? Ale v jezírku pod ním byly úplně jiné kamínky než na pláži, a to se také počítá. Za dva dny jsem odmítl jet k termálním pramenům – z lakoty, samozřejmě, protože výlet nebyl v ceně a já si říkal, že lenošení na pláži a zadarmo je víc než nějaké pohybové aktivity, navíc za další peníze… Prý to byla chyba. Jednak bylo možné v cíli si vypustit do moře čerstvě vylíhlé mládě želvy karety obrovské, ráchání v teplé sladké vodě kousek od méně teplého oceánu bylo údajně skvělé, ale hlavně – polovinu cesty zpátky člun doprovázeli delfíni. Želvy vypouštěl do oceánu místní aktivista – za pár pesos jste si mohli jedno jednodenní želví miminko postavit na patou narýsovanou startovní čáru, aby si odcapalo svých prvních sto metrů po pláži, na kterou, pokud přežije milion nástrah, se vrátí po osmnácti až dvaceti letech samo, je-li samičkou, naklást vejce na vlastní potomstvo. Pravda je, že i z nějakých dvou set vajec ten člověk zachránil těsně po vylíhnutí sotva polovinu a rána se i v jeho chráněném lavoru dožila jen třetina, zbytek posnídali krabi. A delfíni? No, byli, možná proto, že jsem na člunu nebyl já, a proto se nebáli. Ale necháme si je na úvod dalšího, snad už posledního dílu. Václav Senjuk # ZDRAVÍ: Přínosy a limity přerušovaného půstu Přerušovaný půst (anglicky intermittent fasting), je způsob stravování založený na pravidelném střídání fáze přijímání potravy a fáze půstu. Přitom nejste omezeni druhem konzumovaných potravin, jen si musíte hlídat příslušné časové intervaly. Hlavním motivem pro jeho dodržování bývá redukce hmotnosti. Jiným lidem vyhovuje tím, že nemusejí počítat kalorie, ani vyřazovat z jídelníčku potraviny, které mají rádi. Fáze konzumace a lačnění se řídí určitým vzorcem. Při přerušovaném půstu 16/8 lačníte 16 hodin a 8 hodin máte k dispozici na příjem potravy. Tento vzorec je vhodný pro zdravého muže. Vzorec 14/10 bývá doporučován ženám. Při něm můžete začít snídat třeba v 9:00 a poslední jídlo konzumovat ještě v 19 hodin. Rozmezí mezi jednotlivými jídly si stanovíte třeba na 2,5 hodiny. Pokud je vaším cílem režim 16/8, ale zpočátku ho nedokážete splnit, začněte na vzorci 14/10 a po určité době ho upravte. Dobrým startem je i vzorec 12/12. Zkoušejte, a najděte si to, co vám vyhovuje. Pro přerušovaný půst sice není důležité, jaké potraviny konzumujete, ovšem na podporu hubnutí a zdraví dbejte na vyváženou stravu a snažte se omezit alkohol, sladkosti a nezdravé pokrmy. Důležitý je dostatek tekutin. Pokud v určitou denní dobu cvičíte a víte, že poté budete mít hlad, plánujte jídelníček tak, abyste se po námaze mohli ještě najíst. Co nám říkají dosud provedené studie? Lidé, kteří se tímto způsobem stravují, obvykle dokážou zhubnout okolo půl kilogramu za týden, přičemž výsledek mohou zaznamenat už první týden. Takové tempo hubnutí je zdravé i dlouhodobě udržitelné. Jak je možné, že hubnete, i když nesnižujete počet kalorií? Lékaři to vysvětlují hormonálními změnami. Při delším lačnění se zlepšuje citlivost buněk našeho těla na hormon inzulín, který pomáhá ukládat do buněk cukr. Zároveň s tím se zvyšuje hladina růstového hormonu, který podporuje spalování tuků. Přerušovaný půst ale pozitivně ovlivňuje i tvorbu svalové hmoty a regeneraci buněk. Zlepšuje funkce mozku, snižuje riziko srdečních onemocnění, hladinu tuků a cholesterolu v krvi a pomáhá při léčbě cukrovky 2. typu i chronických zánětů. Ovšem i při přerušovaném půstu se mohou objevit nežádoucí účinky. Patří k nim nízký krevní tlak, únava, podrážděnost nebo migréna. Pokud si nejste jisti, zda je pro vás tento stravovací režim vhodný, nebo pokud trpíte nějakým onemocněním, poraďte se s lékařem. Přerušovaný půst nemusí být vhodný pro každého. Vyhnout by se mu měli lidé, kteří těžce fyzicky pracují, těhotné a kojící ženy a dále pacienti, kteří trpí cukrovkou, poruchami příjmu potravy nebo psychickými poruchami. Jiří Petr Zdroj: celostnimedicina.cz, vimcojim.cz *.*.* # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 9, květen 2022 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektorka: Daniela Thampy Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Kateřina Rovenská Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné v roce 2022 činí 96 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.