ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 5, březen 2022 OBSAH: ÚVODEM Kočka není doma, myši mají pré STALO SE Přehledně Jak vypadá Zora? Také v Brně se besedovalo o Zoře POD POKLIČKOU Dobrodružná čeština – dnes komentuje Daniela Thampy ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 03/2022 BUDE VÁS ZAJÍMAT Osobní asistence poskytovaná zrakově postiženým napříč Evropou Co také najdete v příloze Ema: Ženy, které změnily svět EXKURZE DO LITERATURY Bledá princezna Impresionista ZDRAVÍ Zázvor může léčit průjem i trávicí obtíže Opar přichází vždy nevhod TROCHA HUMORU Nic proti blondýnám - ty nemají chybu # ÚVODEM: Kočka není doma, myši mají pré Význam tohoto rčení asi všichni dobře znáte. Znamená to, že hlava domácnosti není doma, a tak se tam můžou dít věci, které by se normálně neděly. V našem případě by bylo lepší použít slovo „kocour“, protože pan šéfredaktor je opravdu takovým moudrým kocourem naší redakce, snad se za tento příměr nebude na mne zlobit. Ano, je to tak, pan šéfredaktor si konečně užívá své zasloužené dovolené, a tak se stalo, že pár slov na úvod nového čísla časopisu Zora vám píši já, malá kancelářská myška. Že bych se ale začala v době jeho nepřítomnosti chovat nějak jinak, na sobě zatím nepozoruji, ale třeba to teprve přijde. Slovník cizích slov uvádí, že „pré“ znamená „volnost“. Já bych tentokrát nemluvila o volnosti plynoucí z lidového rčení, ale o volnosti jako takové, které se nám všem poslední dobou díky covidové situaci moc nedostávalo. Myslím, že všichni jsme již unaveni z věčného omezování a toužíme právě po zmíněné volnosti. Prý je symbolem svobody a volnosti pták. Díky jeho křídlům je možné se povznést nad každodenní starosti. Pro mne byl ale vždy symbolem volnosti oceán. Tajemný, záhadný a budící respekt. A právě oceán mě přivádí k jednomu přirovnání, o které bych se s vámi ráda podělila. Náš život je jako loďka, plovoucí občas po klidné hladině řeky, jindy v rozbouřeném oceánu, sem tam bez pasažérů, jindy jen s posádkou a občas s mnoha pasažéry. Je na nás, kterým směrem poplujeme, zda po proudu či proti proudu, zda sami či s plnou palubou. Je na nás, na jak dlouho pasažéry, kteří do naší lodi nastoupí, svezeme a zda je svezeme jen jednou, nebo je s radostí vezmeme i na další plavbu, případně je nesvezeme vůbec. Na nás je i to, zda jsme pouhým majitelem lodi nebo zároveň i jejím kapitánem, členem posádky, pasažérem. Tuto roli si určujeme my a můžeme ji v průběhu plavby měnit. Posádka lodi, rodina, je stálá, té můžeme dát na chvíli dovolenou, ale bez ní by loď plout nemohla. Vidím, že „pré“ opravdu funguje a ze mě se stává jiný člověk. Doufám, že mi odpustíte tuto menší filozofickou úvahu na závěr. Jsem moc ráda, že moje loďka je v současné době plná báječných pasažérů a věřím, že spolu poplujeme ještě dlouho. Ráda bych vám všem popřála, aby plavba vaší loďky vedla co nejklidnějšími vodami a jen s pasažéry, které máte rádi! Kateřina Rovenská # STALO SE: Přehledně Jak nám ta zima rychle utíká? Tak se za ní v krátkosti ohlédněme. 28. 1. 1887, podle očitých svědků, spadla ve Fort Keogh v americkém státě Montana sněhová vločka 40 centimetrů široká a 20 centimetrů tlustá. A největší sněhulák? Byl postaven v roce 1999 v americkém státě Maine a měřil bez mála 34 a půl metru. Všimli jste si, že "Suchej únor" koliduje s církevním kalendářem? Ten totiž říká, že v období od Tří králů se lidé mohou věnovat právě veselí, umírněnému pití i dobrému jídlu. A to až do Popeleční středy, která je letos 2. března. Až tímto dnem začíná 46 dnů půstu před Velikonočním pondělím. A půst se týká i alkoholu! Pojďme nahlédnout do našich oblastních odboček. Šest velice zajímavých příspěvků z historie i současnosti naší komunity přináší OO Opava. Chcete se dozvědět například o Lauře Dewey Lynn Bridgman, Američance, která je považována za první hluchoslepé dítě, kterému se dostalo anglického jazykového vzdělání? Více se dozvíte na: https://inspirante.cz/slavni-s-handicapem-prvni-hluchoslepe-dite-s-jazykovym-vzdelanim/ „Zrakáči“ nesedí jen doma u televize. Někteří jezdí na hory a běhají na lyžích. Jak náročné to je, si můžete přečíst na: https://www.irozhlas.cz/sport/bezky-nevidomi-traser-sport-bez-limitu_2202051804_til Je člověk, který čte noviny a zároveň drží bílou hůl, podvodník? Ovládá Braillovo písmo každý člověk s těžkým zrakovým postižením? Nebo proč můžete na ulici potkat nevidomého člověka bez roušky? O těchto i dalších mýtech a předsudcích si můžete přečíst, pokud potvrdíte následující odkaz: https://benesovsky.denik.cz/zdravi/prazske-neziskovky-slepi-slepci.html Šanci vidět svět v lepších barvách? Právě to nabízejí brýle EnChroma lidem s poruchami barvocitu. A těch u nás podle odhadů žije okolo 450 tisíc. Původně byly brýle vyvinuty pro chirurgy, kteří jimi lépe viděli operované tkáně. Ale pozorovat s nimi okolní svět se zalíbilo i dalším zdravotníkům. Brýle prý odnesli z operačního sálu, a náhodou si je nasadil i člověk s poruchou barvocitu. Více o brýlích i barvosleposti čtěte na: https://inspirante.cz/prvni-bryle-pro-barvoslepe/ A k optickým pomůckám ještě na skok. Už dnes mají lidé na brýlích kameru a natáčejí videa. A do budoucna se uvažuje, že by například kontaktní čočky mohly kontrolovat nitrooční tlak nebo koncentraci glukózy v krvi. Více informací najdete na: https://plus.rozhlas.cz/je-hudba-budoucnosti-ale-kontaktni-cocky-mohly-kontrolovat-nitroocni-tlak-8663829 V archivu ČRO Dvojky si můžete poslechnout i sváteční vydání pořadu „Jak to vidí“. Od cvičitelky psů Michaely Perčinové se dozvíte, jaký je rozdíl mezi vodicím, asistenčním a signálním psem nebo o rozdílu mezi výchovou a výcvikem psa. OO Opava zve i na Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech "Jeden svět". Ten se bude konat v několika českých městech od 21. 3. do 3. 4. Pro diváky s handicapem jsou připraveny projekce v bezbariérových kinech, filmy s audiopopisem, tlumočením do znakového jazyka nebo simultánně přepisované do češtiny. Vybrané filmy budete moci shlédnout i od 3. 4. do 17. 4. na www.jedensvetonline.cz. Více na: jedensvet.cz Rozšířit povědomí o nabídce našeho časopisu a jeho příloh se v rámci akce „Týden se Zorou“ rozhodla OO Jičín. Na vybraná místa v okolí, jako jsou sociální úřady, knihovny nebo domovy seniorů rozeslala nabídku našich časopisů s možností předvedení ukázky starších čísel. Zájemci se s nimi mohou seznámit i v Jičínské knihovně Václava Čtvrtka na pobočce v Novém Městě. OO připomíná, že redakce dnes vydává 15 periodik v sedmi formátech, a to v Braillově písmu, ve zvuku na flash discích a CD, ve zvětšeném běžném písmu a v digitální podobě, opět na flash discích, přes elektronickou poštu nebo internetové rozhraní. Objednat periodika lze v redakci časopisu Zora, Krakovská 21, 110 00 Praha 1 (tel.: 221 462 472, e-mail: zora-objednavky@sons.cz). A do Jičína ještě pozvánka. Místní OO zve 25. 2. od 10:00 do 14:00 hodin rodiče i jejich děti na návštěvu pobočky knihovny Václava Čtvrtka v Novém městě. Děti si budou moci zahrát hry bez použití zraku a vyzkoušet simulovanou zvukovou střelbu. OO Náchod uskutečnila 17. 2. ve své klubovně třetí komentované promítání fotografií "Ze života odbočky". Fotografie bude možné si objednat k vytištění se slevou při hromadné objednávce. Členové OO Semily podstoupili únorovou ochutnávku kávy a čajů. Pro „závisláky“ na kofeinu a teinu bylo připraveno až 14 šálků různé chuti a vůně. V lednu do OO Chrudim doputoval opožděný vánoční dárek, hra Labyront. I s návodem v Braillu. A tak se tu 21. 1. pustili do hraní. Smyslem hry je dostat se co nejdříve do středu labyrintu a získat co nejvíce pokladů. Hráč hází kostkou, postupuje, přičemž cesta je poseta různými symboly, které cestu za pokladem urychlí, nebo naopak zpomalí. 7. 1. se členové OO Chrudim vypravili do zdejšího Muzea loutkářských kultur. Prohlédli si končící výstavu „Jů a Hele“ i samotné muzeum, a jak se změnilo od dob, kdy v něm někteří kdysi byli se svými dětmi. Jejich průvodce je poutavým vyprávěním přenesl do světa loutek. Někteří z členů si loutku, tzv. marionetu, zkusili i rozpohybovat. Dozvěděli se o roli divadla v obrozenecké a předválečné době, o dnešních trendech moderního loutkářství i o tradičních asijských loutkových divadlech. OO rozhodně doporučuje muzeum navštívit. Až do 24. 4. v něm probíhá výstava věnovaná Spejblovi a Hurvínkovi „Spejblova cestovka“. Co plánují v Chrudimi ještě? 25. 2. v 10:30 se v restauraci Stromovka bude hrát bowling. A 28. 2. Se od 10:00 mohou členové v kanceláři OO věnovat ručním pracím. 7. 2. se sešlo 14 členů OO Havlíčkův Brod a vodicí pes Woody na oblastní radě. Probrali vše potřebné, oslavili narozeniny své kolegyně a poté se věnovali filmovým a knižním kvízům i oblíbeným hrátkám s češtinou. OO Havlíčkův Brod oslaví též první výročí odbočkové vývěsky v Dolní ulici v Havlíčkově Brodě. Dík za její bezplatné zapůjčení patří místním manželům Hanákovým. Co na vývěsce veřejnost objeví? Představení odbočkového časopisu Paprsek, informace o OO i SONS a psí kalendář. OO Havlíčkův Brod rovněž informovala, že svým členům, kteří projevili zájem, pomohla vyplnit žádost o „Euroklíč“ a také ho pro ně vyzvedla v Centru pro zdravotně postižené Kraje Vysočina. Klíč umožňuje bezplatné použití toalet na mnoha veřejných místech. OO Olomouc zve na výstavu slabozraké grafičky Markéty Evjákové. Uskuteční se v rámci 28. ročníku festivalu Dny umění nevidomých na Moravě ve dnech 24. 2. až 3. 4. v Městské galerii Uničov, Masarykovo nám. 29. Vernisáž výstavy se uskuteční ve čtvrtek 24. 2. od 17:00, vstupné zdarma. OO Olomouc dále informovala, že jejich projekt na pořízení nové vzduchotechnické jednotky byl prodloužen o 30 dní. Stále je tak možné přispět, za což olomoučtí předem vřele děkují. OO Beroun pořádala 2. 2. ve své klubovně členskou schůzi. U kávy a čaje si členové povídali především o příspěvku na bydlení a dalších novinkách ze sociálně právní poradny SONS. Za poslední návštěvou zamíříme do Kroměříže. Tady se 16. 2. procvičovalo čtení a psaní Braillova písma a 23. 2. navštíví členové OO výstavu kamélií v kroměřížské Květné zahradě. Doprovodí je Petr Hudec, pracovník Národního památkového ústavu. Na klubovém odpoledni si vyzkoušeli pískování mandal. Podle oblíbených barev, nálady, ve chvílích společné zábavy střídajících se s absolutním tichem vznikaly pod jejich rukama překrásné barevné obrazce. Antonín Vraný # Jak vypadá Zora? Byl to okamžitý nápad: „Když bude ten Týden se Zorou, nepožádáme o obrázek paní Zuchovou? Jak si ona nějakou tu Zoru jako ženu představuje…?“ nadhodila Katka Rovenská. A vlastně hned vzápětí konala. Na její telefonát byla reakce jednoznačně nadšená – „Ano, udělám to! Jen je třeba…“ následovala diskuse, ale protože jsme již o fenoménu malování nevidomých a o Nadaci Artevide psali, šlo jen o technikálie. Toník, který zmíněný článek před časem psal, byl znovu pozvaný na Smíchov a výsledky, jak v textové, tak i v obrazové podobě, předkládáme jako dílo nevidomé malířky pro ty, kteří ještě zbytky zraku disponují. Při malování se hodně soustředím na své pocity Do ateliéru Nadace Artevide dochází nevidomá Iva Zuchová už od roku 2007. „Zpočátku jsem hodně přemýšlela, a trochu se i bála. Co na plátno namalovat? Jak se na to budou tvářit vidící?“ Ale pak se to v ní prý zlomilo a ona si uvědomila svou vnitřní sílu. „Malovala jsem postavy, zpočátku sama sebe, třeba jak vypadám, když ráno vstanu. Později jsem k postavě zařadila i příběh, chůzi ve sněhu, nebo spadaným listím.“ „Iva na třech nádherných obrazech namalovala nevidomou dívku Zoru. Ta na prvních dvou vnímá a přijímá světlo a teplo ze slunce. Cítí, že jde o něco velkého a zářivého, co ji bezmezně přesahuje a dává život. Na třetím obraze má Zora srdce plné lásky a pociťuje ji také jako pozitivní energii. S její pomocí pak pomáhá rozsvěcovat temný svět ostatních nevidomých,“ popisuje obrazy Zuzana Kopečná z nadace Artevide a pokračuje: „Ač nevidomá, srdce Iva namalovala náramně, v místě, kde cítila volný prostor. Pro vidoucího člověka – leží před dívkou. Jeden z nich si Zoru představil jako božstvo, které čerpá energii ze srdce mimo něj.“ Do naší redakce putují dva z těchto jejích obrazů. Jak si Iva tvoří představu o tom kterém člověku? „Od hlavy po ramena si ho prozkoumám hmatem. Hodně se při tom soustředím na své pocity. A pak, co nejdříve, dokud mám jeho siluetu v paměti, to „hodím“ na plátno. První, koho jsem takto prozkoumala a namalovala, byla Renata Chlumská, horolezkyně, která vystoupala na Mount Everest. Smála se, jak jsem jí zkoumala uši.“ Namalovala ji i s horou, kterou vnímala tak trochu jako dlouhé a strmé schody. „Dále portrétovala třeba Karla Schwarzenberga, Tomáše Kluse nebo Jaroslava Duška,“ doplňuje Ivu Zuzana a pokračuje: „Ti všichni navštívili naše benefiční akce. A Jaroslav Dušek je též autorem knihy „Tvary tmy“, kde najdete i obrazy vytvořené nevidomými malíři v našem ateliéru. Ti malují zcela svobodně a samostatně. To je pro nás nesmírně cenné, a považujeme to za hlavní motto a přínos naší práce. Nikoho nenutíme, aby maloval, nebo aby maloval to, co chceme my. Nevodíme je za ruku po plátně, jen občas udáme směr nebo místo, kde mohou ještě něco namalovat. Krásné malby tvoří lidé nevidomí od narození. Jejich obrazy, to je jejich čistý vnitřní svět, jejich představy a intuice, emoce a přání, nikoliv promítání a kopírování realistického světa nás vidících. Iva maluje strom, a je to něco jiného, než když ho namaluje vidící člověk. Značně abstraktní záležitost, a pro nás hra i hádanka zároveň. Ti, kteří ztrácejí zrak postupně, malují zpravidla zpaměti, ale když už jsou nevidomí déle, zapomínají, jak mnohé věci vypadají a i na jejich plátnech se objevují spíše abstraktní malby. A pak jsou tu tací, kteří si malováním čistí duši a vnímají ho jako arteterapii.“ Dnes, v době covidové, tu probíhají hlavně individuální workshopy, ale běžným zážitkem je i setkávání a povídání. V atmosféře ateliéru se prý všichni lidé dokáží uvolnit. Probírají se různá přání, tužby, potíže i radosti. „Jsme kruh přátel, vlastně taková rodina. Máme radost z toho, že můžeme tvořit, A že nevidomý člověk může zažít i pocit úspěchu a vítězství,“ podotýká Zuzana. Jakou technikou malují nevidomí malíři? V dřevěném rámu je na spodní straně upevněna nepropustná fólie, na které je nanesena barva. Přes ni je natažené plátno. Nevidomý malíř na plátno vyvíjí tlak a barva k němu v podstatě vzlíná. Silnější linie maluje malíř prstem s náprstkem, jemnější různými dřívky nebo pletací jehlicí. Zdatnější malíři nástroje také kombinují. Když barva na plátně uschne, nevidomý ji hmatem cítí. Jde tak i o haptickou metodu. Z originálního obrazu vytvoříme ještě kopii, hmatný reliéf. „Pro každého malíře je důležitá prezentace jeho díla,“ pokračuje Zuzana. „Není totiž nic krásnějšího než ukázat své vidění světa a někoho potěšit, v případě Ivy určitě maminku a sourozence. Samostatných a úspěšných výstav měla Iva hned několik. Spolu s asistentkou prováděla i návštěvníky jako galeristka.“ Poprvé to prý bylo ve stanu na parkovišti před Senátem Parlamentu ČR, podruhé pak v Karmelitské ulici naproti Jezulátku. „Návštěvníci se mě většinou zeptají na to, jak vzniká ten který obraz,“ doplňuje Iva a pokračuje: „Poté, co jim to povím, sama pátrám ve své mysli. Proč? Předtím, než jsem do ateliéru přišla, jsem si totiž nedovedla představit, jak jako nevidomá mohu malovat. O tom, že to jde, mě přesvědčil až speciální pedagog Evžen Perout, kterého jsem poznala na konzervatoři, a který i dnes s nadací úzce spolupracuje.“ „Obrazy vystavujeme a dražíme také na dalších benefičních akcích. Jednu z nich pravidelně pořádáme před letními prázdninami, a pokud to nebude možné, pak v září. Pracujeme i na prodejní virtuální galerii, kterou v budoucnu plánujeme umístit na Instagram. Kromě Ivy mají zájem stát se galeristy i další nevidomí malíři. Cílem a přáním Nadace Artevide je proto galerie stálá,“ uzavírá náš rozhovor Zuzana Kopečná. Antonín Vraný # POD POKLIČKOU: Dobrodružná čeština Dnes vás necháme podruhé nahlédnout za dveře naší redakce, a tentokrát to bude exkurze korektorská a taky trochu osobní. Stejně jako kolegyně Katka Rovenská, se kterou jste se mohli seznámit minule, i já jsem se v redakci ocitla kvůli (nebo spíše díky) covidovým opatřením. Spoustu let jsem pracovala jako OSVČ a moje pracovní náplň byla velmi různorodá. Většinou ale nějakým způsobem souvisela se zpracováním textu. V poslední době však bylo shánění zakázek téměř nemožné. Většina zaměstnavatelů funguje tak říkajíc na minimální provoz, takže na externisty nečeká opravdu téměř nikdo. Když jsem tedy zjistila, že redakce Zory shání do svého týmu korektora, neváhala jsem ani minutu. Jednání s panem šéfredaktorem bylo rychlé a příjemné, stejně jako přijetí ze strany mých nových kolegů. Ale to hlavní, proč jsem tady, je práce, a tak s chutí do toho. Tato na první pohled jednoduchá a rutinní činnost zahrnuje spoustu oblastí a zákoutí. Nejen že je třeba vnímat všechny roviny textu zároveň: obsah, styl, větnou stavbu, slovosled a gramatiku a k tomu hlídat případné překlepy. Zároveň musí mít člověk stále na paměti, že “nikdo není dokonalý”, takže když se v textu vyskytne slovo nebo jméno, které bezpečně neznám, v hlavě se rozsvítí kontrolka a na řadu přichází strýček Google. A nezapomínejme hlídat celkovou strukturu časopisu. Výborně, všechno funguje a text je hotový. Odesílám e-mail panu šéfovi a jen tak zběžně do textu nahlížím. Ajaj, jak to, že tu zůstalo tohle? A ještě tato věta, myslel to autor opravdu tak? Protože jestli ne, musí tu být čárka. Po výměně několika e-mailů mám konečně pocit, že je vše, jak má být. “Danielo,” říká šéf, “pročetl jsem to a chyb tam bylo minimálně, větší jen jedna, chybné ‘y’ ve shodě podmětu s přísudkem.” Cože?! V tuto chvíli jsem opravdu vděčná za náš systém dvojího čtení. Čtenář nevidí odstraněné chyby ani to, že vše ostatní (skoro vše, já vím) je OK. Jediné, co ho právem praští do očí (nebo v našem případě píchne do prstů), je tohle zapomenuté ‘y’, které tu zůstalo po přeskládání slov ve větě. S nostalgií vzpomínám na lístečky se seznamem chyb, které se kdysi vkládaly do knih, a uklidňuji sama sebe. I v redakcích, kde měli korektury minimálně tři, občas něco uniklo. Jenže čtenář je tvor hloubavý a často (k naší smůle) jazykově zběhlý a my tu opravné lístečky nemáme. Zkouším se tedy uchlácholit jinak. Texty, které přebíráme z jiných zdrojů, rozhodně taky nejsou bez chyby. Jenže ani tohle utěšování mi neprojde. Odjakživa jsem si všímala každého překlepu na internetu a přála jsem si vynalézt nějaký elektronický označovač, kterým bych ta příšerná místa mohla prostě a jednoduše červeně podtrhnout. Je mi tedy jasné, jak se cítí čtenář, když na takové místo narazí. Asi jako učitelka češtiny nad diktátem nějakého ne zrovna jedničkáře. Nakonec tedy nezbývá, než si to přiznat. Korektor je jen člověk a dokonalého nemají v Hostu ani v Albatrosu, a ve Stoplusjedničce či na Novinkách už vůbec ne. Na místě je tedy trocha pokory vůči naší krásné češtině. Když už jsme měli to štěstí a dostali tak úžasný rodný jazyk, který se řadí k nejobtížnějším na světě, nezbývá než se smířit s tím, že ani za léta studia a praxe jej člověk není schopen ovládnout stoprocentně. Náš klid je tedy ve tvých rukou, milý čtenáři, a závisí na tvé shovívavosti. Ještě mě napadá - co takhle si dát na závěr malý testík? Schválně, kolik chyb zůstalo v tomto textu? Zkuste je najít. Posílat mi je ale nemusíte, vím jistě, že až dostanu do ruky čerstvý výtisk, který už není možné vzít zpět, najdu je určitě sama a hned. Ale na výčitky moc času mít nebudu, v mailu už bude čekat další text, další Zora nebo Ema, a tak pořád dál… Daniela Thampy # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 03/2022 I. Opět o důležitých změnách v dávkách Úvodem dovolte osobní, poněkud sebelítostivou poznámku. V právu bohužel více než v jiných oborech platí, že „včera je včera, dnes je dnes“. V sociálním zabezpečení a daních zvlášť. Připočtěme k tomu koronavirus a změnu vlády. Takže si v naší poradně vždy něco s velkým úsilím zapamatujeme, a tu máš čerte kropáč, ono je to potom zase jinak. Navíc články musíme odevzdávat s předstihem a tím se někdy stávají neaktuálními. A nedosti na tom. Znáte to, médii proběhne, že něco bude určitě platit, ale nakonec to neprojde nebo ano, ale v jiné podobě. Takto jsme byli svého času zmateni s nebohými kolegy z oddělení bariér, kteří si přečetli, že prezident podepsal novelu zákona o drahách. Jenže on podepsal drobnou novelu navrženou poslanci, zatímco důležitější novela navržená vládou byla ještě kdesi v legislativním procesu. Na některé věci si můžeme zvyknout, protože je nám dán čas mezi vyhlášením, tedy zveřejněním ve Sbírce zákonů, a účinností, ale jiné začnou platit vyhlášením, a není prostě v lidských silách vše pobrat. Informace z oblasti aktualit tedy prosím berte s rezervou, že budou platit pravděpodobně. # Sleva na jízdném pro invalidní důchodce III. stupně V letošním roce dojde k rozšíření kategorie cestujících, kteří mohou při cestování veřejnou hromadnou dopravou čerpat slevu na jízdném. Držitelé průkazu ZTP a ZTP/P budou i nadále moci cestovat se 75procentní slevou, průvodci držitelů průkazu ZTP/P budou i nadále cestovat bezplatně. Pobíratelé invalidního důchodu III. stupně budou moci cestovat regionálními a dálkovými vlaky a autobusy s 50procentní slevou. Není však ještě zřejmé, jakým způsobem budou tito cestující prokazovat nárok na slevu, v současné době o tom vedou debatu Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a Ministerstvo dopravy ČR. Právě z tohoto důvodu není zřejmé, odkdy začne sleva pro invalidní důchodce III. stupně platit. O výsledku jednání vás budeme informovat, jakmile s ním budeme obeznámeni. Dále mohou za sníženou cenu cestovat děti od 6 do 18 let, případně studenti do 26 let a senioři starší 65 let, nově budou cestovat s 50procentní slevou proti dřívější 75procentní slevě. Všechny děti do 6 let budou od 1. dubna cestovat bezplatně, nezáleží přitom, kolik dětí vychází na jednu dospělou osobu, tak jak je tomu dnes. V městské hromadné dopravě si slevy pro vybrané skupiny určují samotné městské podniky. Při cestování v integrovaných dopravních systémech můžete pak slevu uplatnit pouze ve vnějších pásmech. Změny v příspěvku na bydlení již skutečně platí. Předně se kvůli růstu energií zvýšily normativní náklady na bydlení, což by mělo příspěvek zvýšit v průměru o 1000-2000 Kč měsíčně a zpřístupnit ho více žadatelům. Dále se rozšiřuje okruh oprávněných. U příspěvku na bydlení totiž platilo, že náleží jen nájemcům nebo vlastníkům nemovitosti. To se změnilo ve prospěch dalších potřebných, tedy: 1) podnájemců: De facto je sice jedno, zda žijete v nájmu nebo v podnájmu, de iure bohužel ne. Podnájem totiž neznamená, že si pronajímáte třeba jeden pokoj v bytě, kde bydlí i někdo další. Podstatné je, s kým je uzavřena smlouva, zda s vlastníkem domu respektive bytu, nebo s jejich nájemcem. A to i u těch, komu družstevní byt pronajal člen družstva. Vzhledem k tomu, že vlastníkem domu, tudíž i bytu, je bytové družstvo, člen družstva je z pohledu práva nájemcem a ten může byt, za splnění podmínek zakotvených obvykle ve stanovách družstva, dále podnajmout. Nájemce je sice tzv. slabší smluvní strana, ale o právech podnájemce se snad ani nedá mluvit. Dosud nejenže nemohl žádat o příspěvek na bydlení, ale s podnájemní smlouvou se na adrese bytu ani nemůže přihlásit k trvalému pobytu nebo si vyřídit parkovací kartu. Pokud tedy podnájemce užívá byt celý a se souhlasem vlastníka bytu, tedy například již zmíněného bytového družstva, bude se na něj při posuzování nároku na dávku dle novely hledět stejně jako na nájemce. 2) obyvatel nemovitostí s číslem evidenčním: To jsou všechny ty chaty, chalupy a domky v zahrádkářských koloniích, řečí práva stavby pro individuální či rodinnou rekreaci, které „jakoby“ nejsou určené k trvalému bydlení. 3) oprávněných z věcného břemene: Typicky rodiče, kteří darovali své byty dětem, ale nechali si do katastru nemovitostí zapsat služebnost doživotního užívání celého bytu, podle níž mohou užívat byt až do konce života. Na ně se má nadále hledět jako na vlastníky nemovitosti. Jinak ale pro žádost o tuto dávku platí i nadále ne zcela jednoduché administrativní požadavky, zejména povinnost žadatele předložit potvrzení dodavatelů energií o platbách za rozhodné čtvrtletí a každoroční vyúčtování a dále podrobný rozpis měsíční výše plateb za každou jednotlivou službu spojenou s užíváním bytu a jejich každoroční vyúčtování, nejsou-li hrazeny paušální částkou. Podrobnosti a orientační kalkulačku najdete na odkazu www.energetickyprispevek.cz, nebo lze také zavolat na infolinku Úřadu práce ČR: 800 779 900. II. Kauza jorkšír Kontaktoval nás tazatel ve věci odpovědnosti vlastníka či držitele psa (tj. toho, komu byl pes dočasně svěřen) za škodu na základě této zprávy: Den před Štědrým dnem přišla o svého psa jorkšírského plemene žena v Plzni, když na zvíře, které nesla v tašce, zaútočil kříženec stafforda. Pes byl sice na vodítku, neměl ale náhubek. Napadený menší pes incident nepřežil. Strážníci přivolali státní policii a pomohli šokované ženě postarat se o tělo usmrceného zvířete. Policisté případ prověřují kvůli tomu, že pes, se kterým vyšel člověk z MHD, neměl náhubek, byl jen na vodítku. „Jedná se o podezření z přestupku. Samotné usmrcení zvířete je případně věc občanskoprávního sporu,“ upřesnila mluvčí policie. Předně je třeba rozlišit odpovědnost za přestupek a občanskoprávní odpovědnost za škodu. Přestupkem by mohlo být patrně jen to, že vlastník (držitel) psovi ve veřejné dopravě nenasadil náhubek. To samozřejmě neplatí, jestliže by pes poškodil zdraví nebo dokonce způsobil smrt člověka, protože pak by při zaviněném jednání vlastníka (držitele) už byla naplněna skutková podstata trestného činu proti životu a zdraví v závislosti na závažnosti následku. Jinak se skutečně bude jednat jen o občanskoprávní vztah mezi oběma pejskaři. Jestliže škodu způsobí „obyčejný“ pes, je jeho vlastník (případně společně a nerozdílně s držitelem) za takovou škodu vždy odpovědný a nemůže se této odpovědnosti zprostit. Naproti tomu jestliže by škodu způsobil vodicí pes nebo jakékoliv jiné zvíře, které slouží k obživě, výkonu povolání nebo jiné výdělečné činnosti, zprostí se vlastník (držitel) povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Jinými slovy, pokud by šel spořádaně po ulici a pes by náhle způsobil škodu, které však v žádném případě nemohl předejít, za vzniklou škodu odpovědný nebude. V takovém případě totiž platí tato ustanovení občanského zákoníku: § 2933 Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem. § 2934 Slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením, zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil. Výše uvedené se ale týká jen přímé majetkové škody, sestávající z ceny za pořízení napadeného zvířete, případně nákladů na jeho léčení, pokud by přežilo. Další věcí je nemajetková citová újma. Vlastník zvířete se jí může domáhat podle § 2971 občanského zákoníku, podle kterého: Odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. PS: Skončila lhůta pro připomínky k pražské vyhlášce o ochraně veřejné zeleně. Důležitý je v ní zejména § 4 odst. 1, který zní: Pravidla pro pohyb psů ve veřejné zeleni Volné pobíhání psů je ve veřejné zeleni zakázáno. Pokud je pes veden na vodítku, nesmí vodítko bránit v pohybu ostatním uživatelům veřejné zeleně. Bez vodítka musí být pes veden v těsné blízkosti doprovázející osoby, tak aby nedocházelo ke střetům s ostatními uživateli veřejné zeleně a jejich psy. III. Jak získat potvrzení o pobírání nebo výši důchodu Zde stručně probereme vzhledem k tomu, že na infolinku ČSSZ se prý nedá bez problémů dovolat: – na počkání osobně po předložení dokladu totožnosti s sebou (nebo na základě plné moci s rodným číslem příjemce důchodu) na jakémkoliv pracovišti správy sociálního zabezpečení – na základě vlastnoručně podepsané písemné žádosti zaslané České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ), Křížová 25, 225 08 Praha 5 – na základě žádosti zaslané e-mailem, která však musí být podepsána uznávaným elektronickým podpisem, na e-mailovou adresu podatelny ČSSZ nebo Okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ), v Praze Pražské správy sociálního zabezpečení (PSSZ) – na základě žádosti zaslané prostřednictvím datové schránky do datové schránky ČSSZ, PSSZ nebo OSSZ (každá „SSZ“ má svoje vlastní ID schránky) – uživatelé datových schránek také prostřednictvím ePortálu ČSSZ pomocí služby „Potvrzení o výši a druhu pobíraného důchodu“, u tohoto způsobu odpadá psaní textu IV. Nevyžádané telefonáty Také vás rozhodí, když vám ve frontě u pokladny v supermarketu nebo při nastupování do autobusu zazvoní neznámé číslo a ozve se sladký hlas, cosi nabízející? Nemáme čas a sílu to řešit a stejně jako nad počítačovým spamem nad tím nakonec vždycky mávneme rukou. Poslední dobou ale ten pocit štvané zvěře nějak ustal. Čím to je? Na podzim loňského roku se totiž stalo něco milého: sněmovna ve starém složení ještě stihla schválit novelu zákona o elektronických komunikacích účinnou od roku letošního, podle které si nyní mohou operátoři s marketingovými hovory kontaktovat pouze ty, kteří s tím výslovně souhlasí. Zjednodušeně popsáno: kdo chce tyto hovory přijímat, ať svůj souhlas projeví registrací v portálu společném pro všechny telemarketéry. Dosud to bylo opačně – obchodník vás nesměl oslovit pouze tehdy, když jste si to výslovně nepřáli. To si však majitel telefonního čísla musel sám zařídit tak, aby to bylo uvedeno v tzv. veřejném účastnickém seznamu. Jestliže to neučinil nebo pokud ve veřejném účastnickém seznamu vůbec nebyl, obtěžující telefonáty byly dovoleny. Nyní se tedy má za to, že účastník si nepřeje být kontaktován za účelem marketingu, pokud k tomu neudělil svůj výslovný souhlas. Blíže k tématu na tomto odkazu: https://nejpripojeni.cz/nevyzadanym-hovorum-je-konec/ Václava Baudišová a Nicole Fryčová # BUDE VÁS ZAJÍMAT: Osobní asistence poskytovaná zrakově postiženým napříč Evropou Na konci listopadu 2021 zaslal Safet Baltič ze Slovinska do maillistu Evropské unie nevidomých (EBU) popis situace ohledně poskytování osobní asistence v jejich zemi. Na jeho sdílení navázalo dalších celkem 8 zemí, včetně SONS za ČR. Tento článek shrnuje poznatky ze zahraničí, jak přicházely v chronologickém pořadí. Slovinsko Zdravotně postižení Slovinci mají nárok na osobní asistenci 40 až 168 hodin týdně v závislosti na míře jejich postižení. Nevidomí lidé získávají 40 až 50 hodin asistence týdně, poskytovatele si volí postižený sám, může jím být i organizace zdravotně postižených, a následně si pak volí samotného asistenta, kterým může být buď někdo blízký, nebo i osoba nasmlouvaná přes onu organizaci na trhu práce. Nizozemí Dick van den Brand vysvětlil, že u nich žádné asistenty nemají, jen to, co by volně přeložil jako poskytovatele péče, přičemž jde o nezávaznou charitu, tedy neplacenou dobrovolnickou práci, oceněnou případně drobnými dary ze strany obcí. Vláda nicméně myšlenku poskytování péče propaguje. Experimentují též s konceptem volně přeložitelným jako kamarádství, kde zkušenější zdravotně postižení pomáhají, a to zejména radami, „nováčkům“. Vedle toho mají rehabilitační a rekvalifikační programy a pomáhají uzpůsobovat i původní pracovní místo, přičemž pozornost věnují i kolegům zrakově postiženého, kterým vysvětlují, co to znamená být slabozraký či nevidomý. Spolu s dovybavením kompenzačními pomůckami je cílem, aby se zdravotní postižení nemohlo stát důvodem, proč by člověk nemohl pracovat. Zaměstnávání zdravotně postižených je též skrze daně podporováno stanovením minimálního podílu zdravotně postižených pracovníků. Švédsko Ve Švédsku je osobní asistence pokryta zákonem o sociálních službách a zákonem pro podporu osob s funkčním omezením. Cecilia Ekstrand vysvětluje, že průvodcování poskytované obcí se typicky řídí zákonem o sociálních službách, který se nevztahuje jen na zdravotně postižené, a za takovéto služby může být vyžadován poplatek. Průvodcování je sice zmíněno i jako jedna z 10 služeb v druhém ze zmiňovaných zákonů, ale v praxi jej využívají lidé s jiným postižením, a nikoli osoby postižené jen na zraku. Osobní asistenci je možné čerpat na pracovišti, v takovém případě asistenta shání zaměstnavatel, ale platí jej stát skrze tamní Úřad práce. Rakousko Markus Wolf přitakává, že v Rakousku je to podobné, na asistenta v práci mají slabozrací i nevidomí nárok a náklady jsou kryty z federálního rozpočtu, nicméně osobní asistence na mimopracovní záležitosti je ponechána na libovůli krajů, a tak se často stává, že taková asistence proplácena není. Finsko Sonja Ronkainen popisuje štědrý systém ve Finsku s tím, že zdravotně postižený má nárok na bezplatnou asistenci, pokud potřebuje pomoc jiné osoby ke zvládnutí každodenních záležitostí, ke studiu či při práci, a dokonce i při volnočasových aktivitách a udržování sociálních vztahů. Problémy s přístupem k asistenci mívají jen osoby, u nichž je zhoršený zrak považován za důsledek věku, a nikoli za zdravotní postižení. Finové vyjmenovávají širokou paletu možností, při čem všem může asistent pomáhat, zároveň však upozorňují, že asistence není ani úklidová služba a ani ošetřovatel. Pro volnočasové aktivity a udržování vztahů musí obec zajistit asistenci na nejméně 30 hodin měsíčně, postižený jen musí být schopen definovat obsah a způsob výkonu asistence, s čímž mu však mohou pomoci i např. rodinní příslušníci. Ti sami se však bez existence zvláště závažného důvodu asistenty stát nemohou, asistentem tedy musí být za normálních okolností cizí člověk. Při práci a studiu má postižený nárok na asistenci v nezbytně nutném rozsahu. Osobní asistence se poskytuje i při cestování, a to jak soukromém, tak pracovním. Služební cesty související s prací nelze omezovat vůbec nijak a soukromé cestování je omezeno dle obce, např. Helsinky asistenci v zahraničí omezují na 2 týdny ročně. Chorvatsko Ines Hlevnjak poskytla velmi dlouhý text, jenž se dá shrnout tak, že Chorvaté zrovna tvoří potřebný zákon o osobní asistenci, který by měl i navazovat na legislativu definující dávky sociální podpory. Chorvaté budou zřejmě členit asistenci podle typu postižení do tří kategorií, přičemž třetí kategorie je zaměřená na zrakově postižené. Asistence zrakově postiženým může sestávat z nákupů, z nácviku trasy či doprovodu po ní a z pomoci při sociálních aktivitách dle potřeb dané osoby. Osobní asistent je v pomáhající organizaci zaměstnán na 40 hodin týdně, využívá vlastní auto a je nutné jej objednávat několik dní předem po telefonu či e-mailem. Vedle výše zmíněné asistence lze hovořit i o úklidu a donášce nákupů, které poskytují jiné neziskovky, jež jsou zaměřené typicky na seniory, může je však klidně využít i nevidomý. Španělsko Ana Peláez Narváez poskytla též velmi dlouhý text, který se hodně týká legislativy a toho, že každý kraj si to může řešit po svém. Stejně jako v ČR mají Španělé příspěvek na péči, jen mají narozdíl od nás definované jen 3 úrovně závislosti. Nicméně výše příspěvku obecně s celostátně uznávaným stupněm závislosti nemusí souviset, každý kraj si to řeší jinak. Ani slepota není explicitně vyjmenována jako kritérium, které dává přednostní či vůbec nějaký nárok na osobní asistenci, nicméně některé kraje za takové kritérium považují alespoň hluchoslepotu. V souhrnu se dá říci, že pouze velmi malé procento členů jejich národní organizace ONCE má uznaný stupeň závislosti a nárok na osobní asistenci, a takové osoby budou pravděpodobně hluchoslepé. Itálie Jako poslední se do diskuse zapojili Italové prostřednictvím Francescy Sbianchi. Úplně nevidomí Italové mají vedle invalidního důchodu nárok na příspěvek pro průvodce, s nímž si mohou sjednat asistenty zcela dle svého svobodného výběru. Vedle této možnosti mohou úplně nevidomí Italové využívat až na 25 hodin týdně pomoc dobrovolníků takzvané všeobecné dobrovolné služby. V případě, že této možnosti využívají, pak se jim jejich příspěvek pro průvodce snižuje o přibližně 10 %. Těchto dobrovolníků však může být méně, než kolik se nasbírá požadavků, a v takovém případě dostávají přednost ti potřebnější. Na místní úrovni též mohou nevidomí žádat o finanční prostředky určené na zvyšování soběstačnosti, a to na základě individualizovaných projektů, s jejichž vypracováním jim pomáhají místní zdravotní úřady. Takto získané prostředky lze použít i na zaplacení osobních asistentů. A protože jde o zvyšování soběstačnosti, nesnižuje čerpání takovýchto prostředků výši příspěvku pro průvodce. Mimochodem, nárok na invalidní důchod závisí na majetkových poměrech dotyčného a na důchod nemá vůbec nárok ten, jehož roční příjmy přesahují zhruba 17 tisíc eur, čili v přepočtu na koruny cca 420 tisíc korun. Důchod činí velmi zjednodušeně řečeno nejvýše 8500 eur ročně s tím, že ti, kteří tuto částku sami přesahují, dostávají jen 4000 eur ročně. Příspěvek, jejž jsem si dovolil přeložit jako příspěvek pro průvodce, činí zhruba 11 tisíc eur ročně pro úplně nevidomé, zatímco prakticky nevidomí mají nárok pouze na tzv. speciální příspěvek, jehož výše činí zhruba 2500 eur ročně. V přepočtu na koruny a na měsíc jde u příspěvku pro úplně nevidomé o zhruba 23 tisíc korun měsíčně, zatímco prakticky nevidomí mají nárok na přibližně 5 tisíc korun měsíčně. Zpracoval Jan Urbánek # Co také najdete v příloze Ema: Ženy, které změnily svět I když minulá staletí ovládali především muži, ženám většinou doba nepřála, našly se výjimečné osobnosti, které zasáhly do dějin světa. Byly mezi nimi panovnice, které vyhrávaly války a vládly národům, političky, jež měnily zákony a mapy světa, světice, léčitelky a lékařky, které pomáhaly lidskému tělu i duši. Také sportovkyně, vynálezkyně a vědkyně, které bořily hranice mužského světa, umělkyně, jež rozdávaly radost a krásu. Životní cesty, dětství, vzdělání, lásky, radosti, vzestupy a pády, osobní i pracovní vítězství i prohry výjimečných žen mapuje rubrika Ženy, které změnily svět, která pravidelně vychází v samostatné příloze Zory, měsíčníku Ema – ve zvětšeném černotisku jde o čtvrtletník. V minulých vydáních jste mohli sledovat osudy Kateřiny Veliké, Věry Čáslavské, princezny Diany, Marilyn Monroe, Kleopatry, Marie Curie-Sklodowské, Elišky Junkové, Madeleine Albrightové, Agathy Christie, Evity nebo Angely Merkelové. Pokud vás zajímají životní příběhy silných žen dnešní doby nebo ženských osobností, které dokázaly uspět i v době, kdy emancipace a ženská práva byla jen snem nemnoha výjimečných žen, předplaťte si a sledujte časopis Ema. V příštím vydání se setkáte s Édith Piaf. Ilona Ozimková # EXKURZE DO LITERATURY: Bledá princezna „Chudák holka,“ řekla paní s taškou, když se podívala na bledou, hubenou dívku, třesoucí se zimou na lavičce před zastávkou autobusu. „Určitě má hlad,“ pravila paní v šátku. Muž v klobouku pokýval hlavou. „…A žízeň. Měla by se napít něčeho teplého…“ „V tom kabátku určitě mrzne,“ řekl vysoký muž s aktovkou. „Chudák,“ přidali se ostatní přítomní a pozorovali dívku, jak se na třesoucích nohách zvedá, když přijížděl autobus. Začali se do něj tlačit. Pak se zavřely dveře a lidé uvnitř si všimli, že se ta bledá dívka ani nedostala dovnitř. Zůstala na zastávce. Zmlkli, zahanbeni, že jí nepomohli. Ale ona si v té tlačenici pomohla sama: paní s taškou vzala hodinky, pánovi v klobouku peněženku, paní v šátku zbavila dvou zlatých prstýnků, vysokého muže s aktovkou aktovky a několik ostatních lidí dalších cenností a peněz. Počkala, až se autobus rozjede, pak poodešla k zaparkovanému mercedesu, posadila se dovnitř do tepla a zapálila si kvalitní americkou cigaretu. Autor: Jaroslav Kuťák povídka z knihy Minithrillery # Impresionista „Jsem impresionista,“ tvrdil starý pán hrdě a ukazoval na rozsáhlou sbírku obrazů. Na všech bylo stejné téma: ulice, ve které bydlel, obyčejná pařížská ulice se dvěma nárožími. Ale pokaždé byla trochu jiná. V jiném světle, s jinými auty, s jinými lidmi. „Hm, moc pěkné,“ pravil vyšetřovatel z pojišťovny Égalité. „A jak často tu ulici malujete?“ „Každej den, každej den jeden vobraz.“ Vyšetřovatel sebou trhl. Když si toho malíře na ulici povšiml, netušil, že by mu mohl být zas až tolik platný. „Chcete říct, že máte tu ulici každý den znova namalovanou?“ „Ano. Moje sbírka bude 31. prosince kompletní. Zaznamenám celý rok na mé milované ulici v 365 obrazech.“ „To je úžasné… a jsou tu všechny?“ „Jistě, všechny až do dneška. Do 25. září.“ „Mohl bych vidět 7. srpna?“ „Prosím… prosím,“ řekl malíř ješitně a s jistotou vytáhl z řady pečlivě složených obrazů ten, který byl vzadu označen jako 7. srpna. Vyšetřovatel ho studoval, pak pokýval hlavou. „Ano, ano, bohužel… a šestého bych se taky mohl podívat?“ Dostal šestého. Když se na něj podíval, strnul. „A pátého?“ Dostal pátého srpna. „No to je fantastické! Přímo úžasné!“ „Copak? Myslíte… ano, vy myslíte to vyloupené klenotnictví, ano, ano… sedmého srpna je na obrázku rozbitá výloha, vzpomínám si…“ Vyšetřovatel se rozesmál. „Ale to není vše, pane. Majitel obchodu nám sdělil, že mu v noci na sedmého srpna kdosi uloupil z výlohy velice cenný perlový náhrdelník… vysoké hodnoty. Naše pojišťovna jej má zaplatit… to by však znamenalo, že náhrdelník bude ve výloze i den předem, že? Tedy šestého srpna. Ale není tam! Pátého tam ještě je, ale šestého už ne! ... Nemohl jste se zmýlit, pane malíři?“ Malíř se zakabonil. „No dovolte? Jsem impresionista! Maluji život se všemi detaily. Ten náhrdelník najdete na všech mých obrazech, počínaje myslím dubnem. Dobře o něm vím. Ale den před vyloupením tam nebyl, pokud není na obraze.“ „Děkuji vám,“ uklonil se vyšetřovatel. „Teď už mi zbývá jen upřesnit, proč a jakým způsobem nás klenotník chtěl vlastně tahat za nos.“ Autor: Jaroslav Kuťák povídka z knihy Minithrillery # ZDRAVÍ: Zázvor může léčit průjem i trávicí obtíže Obsahuje řadu zdraví prospěšných látek a v přírodní medicíně má své místo tisíce let. V některých zemích ho lidé užívají též jako lék proti průjmu a trávicím obtížím. Pomáhá snižovat četnost vyprazdňování stolice, zklidňuje trávicí ústrojí a působí proti nevolnosti, zvracení, křečím a bolestem břicha. Mírnit umí potíže vyvolané refluxní chorobou jícnu, žaludečními vředy nebo otravou jídlem. A blahodárně působí na nevolnost během cestování, v těhotenství, po operacích či chemoterapii. Dle výsledků jedné lékařské studie zpomaluje zázvor též růst bakterií, které způsobují průjem. Chcete zázvor při léčbě průjmu vyzkoušet? Nejvhodnější a nejjednodušší je užívat ho v přírodní podobě. Třeba jako čaj, kterým navíc doplníte tekutiny. Přelijte polévkovou lžíci nastrouhaného nebo drobně nakrájeného oloupaného čerstvého zázvoru 250 ml (čtvrtlitrem) vroucí vody a 15 minut louhujte. Poté čaj přes sítko přelijte do hrnku, přidejte citrón, dle chuti med, a můžete pít. Začít můžete i na nižší dávce, třeba jen jedné čajové lžičce, a sledujte reakci vašeho těla. Pokud dojde ke zmírnění příznaků průjmu a nevyskytnou se nežádoucí účinky, pokračujte stejným způsobem. Jestliže průjem neustupuje, dávku postupně zvyšujte. Jaké množství zázvoru denně je bezpečné? U zdravého dospělého člověka se odborníci shodují na čtyřech gramech. Nedoporučuje se jíst zázvor čerstvý a vhodné nejsou ani doplňky stravy. Zázvor v nich může být totiž znehodnocen přidanými látkami. Navíc Evropská léková agentura (EMA) dosud žádný doplněk stravy se zázvorem neschválila. Zázvor lidé obvykle snášejí dobře a nežádoucích účinků je jen málo. Syrový zázvor může dráždit sliznice v ústech, nose i v trávicím traktu, způsobit jejich pálení i zhoršení průjmu. V případě pití čaje jsou tyto efekty vzácné. Pokud jste alergičtí na některé potraviny nebo máte sníženou imunitu, poraďte se o užívání zázvoru se svým lékařem. Totéž platí pro těhotné a kojící ženy. Pamatujte však, že zázvor není všelék. Neměli byste ho proto užívat jako náhradu ověřené léčby průjmu. Ta spočívá v úpravě jídelníčku, dostatku tekutin a užívání antidiaroik, léků proti průjmu. Pokud průjem u dospělých neodezní do 48 hodin a u malých dětí do 24 hodin, vyhledejte lékaře. Jiří Petr zdroje: zdravi.euro.cz, Medicalnewstoday.com # Opar přichází vždy nevhod Objevit se může na rtu, v nose, na sliznici úst, ale i na jiných částech obličeje. Jeho původcem je nejčastěji virus Herpes simplex, příbuzný viru, který způsobuje pásový opar nebo plané neštovice. Obývá těla mnoha lidí a zaútočí v situaci, kdy je jejich obranyschopnost oslabena, třeba fyzickou či psychickou námahou, probíhající infekcí, menstruací nebo nezdravým sluněním. Virus tělo neopouští ani po zahojení oparu. Přežívá v  periferních nervech a opět čeká. Začínající opar se projeví brněním, svěděním a pálením rtu. Následuje jeho zarudnutí a tvorba puchýřků, které se mohou shlukovat. Obvykle praskají, jsou bolestivé a infekční. Někdy se přidávají i celkové příznaky jako zvýšená teplota, únava či bolest svalů. Postupně se z puchýřků tvoří strup, který rovněž často praská a krvácí, čímž se proces hojení zpomaluje. Jak dojde k nákaze? Přímým kontaktem i kontaminovanými předměty. Nejvíce infekční je opar v období mezi vyrašením puchýřků a vznikem krusty. Po jejím vysušení riziko klesá. Opar si pacient může snadno rozšířit i na další části obličeje. Zvláště nebezpečná je infekce očí. Během ní může totiž docházet k jizvení rohovky, spojivky, a dokonce i ke ztrátě vidění. Nesahejte si proto na obličej a dodržujte zvýšenou hygienu rukou. Pozor při pohlavním styku! Opar může být přenesen z úst na pohlavní orgány a naopak. Opar na rtu většinou není nebezpečný. Více ohrozit však může pacienty trpící sníženou imunitou, nádorovým onemocněním nebo atopickým ekzémem. Těžší průběh obvykle mají i novorozenci, kteří se nakazili od matky při porodu. Naopak přenos viru na kojence je vzácný. Matka trpící oparem by se sice měla vyhnout líbání, mazlení a dotykům, ale kojit může. Mateřské mléko totiž obsahuje dostatek protilátek. Jakmile dojde k výsevu puchýřků, léčbu už příliš neurychlíte. Hojení potrvá zhruba týden. Na postižená místa můžete aplikovat antivirotické masti a gely. Ty obsahují dvě základní léčivé látky. Aciklovir je nejúčinnější v první fázi oparu, kdy na rtu ucítíte první brnění či pálení, puchýřky ale ještě nevyrašily. Penciklovir je možné užívat ve všech fázích oparu. V lékárně lze koupit také překrývající náplasti na opar nebo hojivé gely, které se používají k léčbě popálenin. Pomoci může tea tree olej, šalvějová tinktura nebo propolis. Dále můžete zkusit obklad z droždí, ledový obklad ze zeleného čaje, přikládání plátků česneku nebo zázvoru. Pokud vás kromě puchýřků na rtech trápí i další, celkové příznaky, vyhledejte lékaře. Trpíte opary častěji? Na vině může být zvýšený příjem látky zvané arginin. Najdete ho v doplňcích stravy, které jsou určeny pro zvyšování svalové hmoty, podporu erekce a plodnosti. Je ale obsažen také v ořeších, čokoládě, obilovinách nebo růžičkové kapustě. Zabránit vzniku oparu lze jen stěží. Prevence tak spočívá v předcházení jeho přenosu na jiné části těla a na další lidi. Pokud jste nakaženi, omezte kontakt s ostatními lidmi a dodržujte zvýšenou hygienu rukou. Riziko představuje i sdílení ručníků, příborů, balzámů na rty apod. Obecně je pak vhodné vyhýbat se stresu, kouření, alkoholu i nadměrnému slunění. Jezte zdravou a vyváženou stravu, kterou můžete obohatit o vitamín C a zinek. Obranyschopnost posilujte i pravidelným cvičením, dostatkem tekutin, spánku, případně otužováním. Jiří Petr zdroj: cs.medlicker.com, vitalion.cz # TROCHA HUMORU: Nic proti blondýnám - ty nemají chybu Blondýnka volá příteli mobilem a ozve se jí ženský hlas: „Účastník momentálně není dostupný, zavolejte prosím později.“ „A tobě je dostupný, ty mizerná štětko?“ Je blondýnka v supermarketu u pokladny a ptá se prodavačky: „A igelitka by nebyla?“ „Prosím vás, a co kouzelné slůvko?“ odvětí prodavačka. Blondýnka se hluboce zamyslí a povídá: „Čáry máry, igelitka!“ Potkají se dvě blondýnky ve výtahu a ta jedna říká, že si nechala udělat těhotenský test. Druhá se ptá: „A jaké otázky ti tam dávaly?“ Černovláska na pláži: „Mám plnou hlavu písku…“ Blondýnka: „Zajímavé, mně se to dostalo jen do vlasů.“ Jde blondýna po ulici a na lampě vidí inzerát: „Prodám byt 2+1.“ Tak blondýna klepe, klepe, a nic! Jde kolem policajt a říká: „Proboha, proč klepete na tu lampu?“ „Ale, tady vidím inzerát – prodám byt 2+1 a tak klepu, klepu, a nikdo neotvírá.“ A policajt na to: „Zkuste to ještě jednou, nahoře se svítí.“ Hladí si těhotná blondýnka před zrcadlem břicho: „Doufám, že je to moje!“ Blondýnka na křižovatce lehce drcne do jiného auta. Z něho vyběhne nasraný chlap a křičí: „Ty krávo, dělalas někdy řidičák?!“ „Určitě víckrát jak ty, debile!“ Volá blondýnka manželovi na mobil: „Miláčku, já bych s tebou potřebovala mluvit.“ „No, tak co je?“ „No já jsem si v obchodě koupila to ... jak se to jmenuje ... no puzzle.“ „Dobře, a co je s nimi?“ „Nejde mi to složit.“ „Prosím tě, jak to, že ti nejde složit puzzle? Na krabici je nějaký obrázek, že?“ „Ano, to je.“ „A co je na tom obrázku?“ „Jsou tam nějaká písmenka, medvídek, mistička je tam, mlíčko a lžička…“ „Aha, miláčku, to asi nesložíš, to jsou Corn flakes.“ Blondýna přijde se psem k veterináři a prosí: „Podívejte se, pane doktore, co mu jen může být? Dávám mu všechno, co pes potřebuje ke správné výživě, – ale on pořád nežere a nežere a nežere...“ Veterinář se podívá na psa a odpoví blondýně: „Protože je vycpanej, vycpanej a vycpanej.“ Baví se dvě blondýnky na letišti: „Já nechápu, jak můžou ty teroristi tak velký letadlo vůbec unést.“ „Ty jsi ale kráva! Vždyť oni ho neunášej na zemi, ale ve vzduchu, když je tááákhle malinký!“ Blondýnka už delší čas stojí na autobusové zastávce. Všimne si toho muž, který prochází kolem, a říká jí: „Slečno, ten autobus jezdí jen ve svátek.“ Blondýnka se rozzáří jako vánoční stromeček a s úsměvem povídá: „No tak to mám velké štěstí, protože ten mám právě dneska!“ Prochází se blondýna v muzeu a rozhlíží se kolem sebe, až narazí do stolku s vázou, která spadne na zem a rozbije se na kusy. Přiběhne rozzuřený hlídač a řve na ni: „Ženská nešťastná, ta váza byla z 15. století!!!“ Blondýnka se chytne za srdce a povídá: „Uuuufff, a já se bála, že je nová.“ Jde blondýnka se psem po ulici, zastaví ji policajt a povídá: „Slečno, jak to, že váš pes nemá košík?“ „My ale nejdeme nakupovat.“ „Aha, tak promiňte…“ Dvě blondýny se dohodnou, že si udělají autoškolu. Jedné už se podaří složit zkoušky a ptá se druhé: „Tak co, už to taky máš?“ Druhá odpoví: „Nemám, vyhodili mě.“ „To není možný, a proč?“ ptá se první. „No, přijeli jsme na kruhovej objezd a tam byla značka "30", tak jsem to třicetkrát objela a oni mě vyhodili.“ „Za tohle, jo?! A počítala jsi správně?“ # INZERCE: Na tábor s Kyklopem Kyklop o. p. s. organizuje pobyt táborového typu pro děti od 8 do 15 let s názvem: Kyklop versus starověký Řím. Zrakově postižení i úplně nevidomí účastníci jsou vítáni. KDY? 10.-17. července 2022 KDE? Příjemná, útulná chata Turistická Základna v obci Pohořany, okres Olomouc ZA KOLIK? 4300 Kč (v ceně je ubytování, strava 5x denně, pitný režim). V případě potřeby zajistíme dopravu z Olomouce - hlavního vlakového nádraží na místo určení a zpět. Z jiného místa v rámci možností pouze po domluvě. CO VÁS TAM ČEKÁ? Skvělý program na motivy příběhů starého Říma z dávnověkých a tajuplných dob. Dále výlety za koupáním a zajímavostmi do okolí, krásná příroda, čerstvý vzduch, ostřílení vedoucí a instruktoři (s akreditací MŠMT) a hlavně spousta zábavy! A POČET VOLNÝCH MÍST? – 21! Tak se dlouho nerozmýšlejte! Místa se rychle zaplňují. Pokud se vám tato nabídka zalíbila, podívejte se na web „www.kyklop.net“ nebo pro podrobnější informace volejte na: 733 244 758 nebo 585 150 577. Případně víte-li o někom, koho by naše nabídka potěšila, neváhejte ji šířit. Další podklady potřebné k účasti včetně přihlášky naleznete na www.kyklop.net. Přihlášky přijímáme nejpozději do 12. června 2022! Nebo do naplnění kapacity. Na Vaši účast se těší realizační tým KYKLOP o. p. s. a hlavní vedoucí Mgr. Ivan Jelenčič, tel. 733 244 758, e-mail: ivo.jelen@gmail.com. Info: www.kyklop.net, e-mail: kyklop@kyklop.net # Festival Jeden svět Dobrý den, je mi velkým potěšením vás informovat, že Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět se letos v březnu vrátí do kin. Proběhne po celé České republice od 21. 3. do 3. 4. Pražská část festivalu, která bude jako už tradičně přístupná pro všechny bez rozdílu, se uskuteční od 23. do 31. 3. Diváci s postižením se mohou těšit na: • Filmy s audiopopisem pro nevidomé a slabozraké • Filmy s klasickými nebo s SDH titulky pro neslyšící a nedoslýchavé • Debaty s exkluzivními hosty tlumočené do znakového jazyka nebo simultánně přepisované do češtiny • Relaxované projekce pro neuronetypické publikum. • Projekce v bezbariérových kinech Více se o festivalu i o jeho přístupnosti můžete dozvědět z úst jeho ředitele Ondřeje Kamenického v tomto videu: https://youtu.be/ISdhRopb6g4. (Video je v češtině i ve znakovém jazyce.) Celý festivalový program bude odtajněn 2. 3. na stránkách www.jedensvet.cz. Budeme vám moc vděční, pokud do té doby vyřídíte naše srdečné pozvání vašim klientům, členům či studentům. Děkujeme! Jitka Rudolfová asistentka PR pro Jeden svět pro všechny MFF Jeden svět jitka.rudolfova@jedensvet.cz www.jedensvet.cz *.* # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 5, březen 2022 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektorka: Daniela Thampy Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Kateřina Rovenská Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné v roce 2022 činí 96 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.