ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 4, únor 2022 OBSAH: ÚVODEM Magie čísel STALO SE Přehledně Zora, mladá sto pět let, měla svátek Také v Brně se besedovalo o Zoře VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE VE ČTENÍ A PSANÍ BRAILLOVA PÍSMA Propozice soutěže ve čtení a psaní Zrakově postižených LIDÉ KOLEM NÁS Výuku chápu jako své poslání (Lenka Čermáková) ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 02/2022 O čem se moc nemluví – Mám právo na chyby? VI. část Cena Olgy Havlové 2022 ZDRAVÍ Jak správně užívat antacida O užitku pěstování rýmovníku SPORT Novoroční trefa REDAKČNÍ SERVIS TROCHA HUMORU # ÚVODEM: Magie čísel Dnes jsem si šel pro únorový důchod. Nic moc, ale lepší než drátem do voka, jak se mezi lidem říká. Výplata mi byla stanovena na druhý den v měsíci. Pokud by to byla neděle, myslím, že by byl už v sobotu na poště, ale zatím jsem to nezkoušel. Ostatně – vůbec netuším, podle čeho stanovuje ono božstvo zvané Česká správa sociálního pojištění datum, kdy vám bude vyplácený důchod, ať již invalidní, starobní či jak se který jmenuje. Kouknou do astrologického kalendáře a řeknou – Senjuk je jasná dvojka! – a je to? Nojo, ale kdo pak má být jednatřicítka? Podle abecedy? Pohlaví? – to asi už dávno ne, zvláště když už těch pohlaví máme tolik… Nebo je to podle data narození či data, kdy jste zažádali o daný důchod? A jednatřicítka je jen sedmkrát do roka, čtyřikrát končíme u třicítky a jednou u osma-, někdy u devětadvacítky. Aha! Jak si s tímhle poradí, vlastně už poradili?! No, vidím, že se budeme muset vypravit na reportáž do Křížové ulice v Praze 5 a zjistit, co se dá – snad to pod záminkou reportáže půjde. Díky dvojce u výplaty důchodu jsem dnes bral ve dni s magickým datem: 2. 2. 2022. Pět dvojek! Podle numerologie vyjde nakonec jednička, takže dneska jsem byl nejen dvojka, ale i jednička. Nezlobte se, nejsem posedlý astrologií (i když ji nezatracuji – co já vím, třeba ji někdo znovu etabluje na výšiny, když už se jinak všichni proroci proflákli), ale mně z té kombinace vychází dvanáctka Plzeň. Neberte to jako nabádání k alkoholismu, když tady již druhý den máme dry February neboli suchý únor. Po kníratém listopadu – oficiálně Movember a bojuje proti rakovině varlat – je to další patronátní měsíc. Kdysi jsme měli březen – měsíc knihy a listopad byl měsícem zostřeného přátelství, ale první zachází na úbytě, neb lidé přestávají číst papírové knihy (i když výlohy knihkupectví svědčí o opaku), a přátelství se Sovětským svazem vytlačily kníry. Inu – jenom dobře. Ale titulek zní Magie čísel, a já se k té magii ne a ne dostat. A to se ještě musím hlídat, abych nezabrousil do čínského horoskopu. Včera totiž začal rok Tygra, což pro mne má znamenat nejen pouhé šťastné dny (snad i noci), ale celkově forsírované štěstí díky zrození právě v roce Tygra. Takže ta magie? Tak třeba osmička. „Osmička se skládá ze dvou nul, položená osmička je znakem pro nekonečno. Osmičku lze pokládat za numero vládnoucí, silné, dokončující, dogmatické a rovněž schopné zdolávat překážky. Je to číslo počátku i konce, znamená narození i smrt – nikdy nekončící proces…“ A tak dále… - to není ze mě, jen cituji z článku stejného jména jako je tenhle úvodník. Dvojka má podle toho prý být symbolem duality a ženského principu. Již jmenovaní Číňané ji považují za šťastné číslo a prý se váže i k Luně. Sedmička je zas číslem mystickým… poslechněte, asi skončím, nastuduji to pořádně a pak vám všechno podám v náležitém hávu, ale pokud něco vyhraju (jak jinak, přece jsem si dneska nemohl nevsadit, tím spíše, že za plný tiket se platí 220 korun. Paní chtěla 222, prý, abych měl štěstí. Tak uvidíme. Zatím stále za štěstí považuji, že se nám dost povedl Týden se Zorou, že brzy představíme i obrázek Zory, jak si ji jako ženu představuje nevidomá Iva Zuchová, a že se další číslo, doufám, povedlo k vaší i naší spokojenosti. Příjemné počtení. Václav Senjuk # STALO SE: Přehledně Jak vznikl název měsíce „únor“? Od slova „nořiti se“. V tuto dobu totiž začínají na řekách tát souvislé ledové příkrovy, tvoří se ledové kry, a ty se noří pod hladinu. „Celý únor ani kapku alkoholu“! Taková jsou pravidla akce Suchej únor, která vznikla kvůli nadměrné spotřebě alkoholu v Česku a do které se prý jen vloni zapojilo přes 700 tisíc lidí. 12. 2. 1809 se narodil britský přírodovědec Charles Darwin. Ano, přesně ten, podle kterého se učíme, že se člověk vyvinul z opice. „Ještě že se toho nedožili Adam a Eva.“ Nahlédněme do „Tyflopedického lexikonu jmenného“ od Josefa Smýkala. 2. 2. 1882 se narodil irský spisovatel a básník James Joyce. V dětství byl těžce slabozraký, později úplně oslepl, avšak po několika operacích získal nepatrný zbytek zraku. 14. 2. 1978 zemřel český nevidomý lyžař, horolezec a velký propagátor sportu nevidomých Josef Kuhn. A 15. 2. 1896 se narodil oční lékař MUDr. Václav Vejdovský. V letech 1928 až 1970 pracoval v olomoucké fakultní nemocnici a stal se přednostou oční kliniky. Jeho jméno nese i základní škola pro slabozraké v Litovli. A co se děje dnes? Náš časopis oslavil 105. narozeniny. A SONS ČR při této příležitosti pořádala v posledním lednovém týdnu zajímavou informační akci „Týden se Zorou“. Určena byla všem jejím potenciálním čtenářům. Zora je vhodná pro četbu i poslech. Je vydávána ve zvětšeném černotisku, v textové a zvukové podobě i v Braillově bodovém písmu. Dostupná je též na internetu. Její obsah je přizpůsoben osobám se zrakovým postižením, ale i dalším lidem a komunitám. Čtenářům přináší novinky, informace o kulturních i společenských aktivitách, potřebách a zájmech osob s postižením zraku i jejich literární tvorbu. Možnost odběru časopisu i jeho oblíbených příloh nabízíme také vám. Potřebné informace, včetně možnosti objednání, najdete na stránce sons.cz/zora. Můžete nás kontaktovat také e-mailem nebo telefonicky. Připomeňme si v této souvislosti výjimečnou osobnost Karla Emanuela Macana, zakladatele Zory. Narodil se na Boží hod vánoční, nebo, chcete-li, na první svátek vánoční, v roce 1858. Už v dětství hrál skvěle na klavír a také skládal hudbu. Zanechal nám 207 hudebních skladeb, 178 písní a 25 instrumentálních děl. Stát se hudebním skladatelem, to byla jeho touha. Jenže člověk míní, a život mění! O jedno oko připravil Karla už v dětství výbuch rozbušky pro odstřelování skal. Druhé si v 19 letech, v době vysokoškolských studií, vážně poranil, prý o vyčnívající hrot sestřina počítadla. Lékaři mu zrak už zachránit nedokázali. I jako nevidomý chtěl mladý muž zasvětit svůj život hudbě. Bohužel, brzy zjistil, že se s její pomocí neuživí. Jenže co dělat? Dnes bychom mu doporučili požádat si o invalidní důchod a příspěvek na péči a vhodnou rekvalifikaci. Ale právo na důchodové zabezpečení ustanovily až zákony v roce 1948. „Co kdybychom ti pořídili ruční tkalcovský stav,“ ptal se syna zarmoucený otec. A byl odmítnut. Pak jeden vzdálený příbuzný přišel s myšlenkou: „A co takhle stát se učitelem? Mohl bys učit v Praze, v tom, no…, v Klarově ústavu. Tam přece slepce vyučují!“ A tentokrát návrh prošel! Karel absolvoval kurz pro učitele nevidomých žáků ve Vídni a nastoupil jako učitel do Klarova ústavu pro zaopatřování a zaměstnávání slepců. Učí nevidomé žáky, rehabilituje osleplé vojáky a opisuje české knihy do Braillova písma. Pro tuto činnost získává i své přátele. Zakládá tak nejen časopis Zora, ale také českou slepeckou knihovnu v Praze, dnešní Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé. Karel Emanuel Macan zemřel před 97 lety, 6. 2. 1925, a je pochován na Vyšehradském hřbitově. Členové OO Semily si 3. 2. udělali výlet a navštívili Výstavu betlémů v muzeu ve Františkánském klášteře v Hostinném. 10. 2. pak plánují setkání v klubovně, kde si v rámci nácviku motoriky vyrobí obrázky ze zrnek kávy a Valentinské zápichy. 17. 2. vyrazí do Turnova zahrát si bowling a 24. 2. si v rámci sebeobsluhy usmaží v klubovně palačinky. Plán svých únorových akcí zveřejnila také OO Jičín. 2. 3. byly na zdejším Městském úřadu představeny terénní služby a pomoc instituce „Spokojený domov“. 8. 3. se členové OO sejdou v restauraci U Mlejnků, kde vytvoří obecenstvo svému kolegovi, harmonikáři Miroslavu Filsakovi. 16. 2. si zajdou do kina a 23. 2. se spolu s průvodkyní vydají na komentovanou prohlídku po Jičíně. Další akce plánují ve své klubovně. 14. 2. si zahrají společenské hry, 21. 2. se sejdou jen tak u kávy a 24. 2. na tvůrčí dílně. „Čím dříve se člověk po ztrátě zraku obrátí na SONS, tím spíše nabízenou podanou ruku přijme. Když proces trvá dlouho a klient přijde po dvou, třech letech, stává se, že se zasekne a už pomoc nechce. Je navyklý na pomoc rodiny, která někdy je až nadbytečná,“ řekl 20. 1. Jan Příborský, předseda OO Olomouc v rozhovoru s Radkou Rozkovcovou. Dále informoval, že OO aktuálně rekonstruuje klubovnu pro své klienty a požádal o podporu ve veřejné sbírce „Pomozte nám dýchat v klubovně bez oken | Donio“. V klubovně je totiž třeba zajistit správnou ventilaci vzduchu. V kolektivu pracovníků OO Olomouc mají novou sociální pracovnici. Jejich kolegyně Klára Hájková totiž zdárně ukončila studium oboru „Sociální práce“ na zdejší Univerzitě Palackého a získala tak svůj druhý bakalářský titul. 12. 1. byla v Městském klubu Litovel zahájena další výstava slabozraké grafičky Markéty Evjákové. Dík za její realizaci patří ředitelce klubu Haně Neumanové i jejím kolegům. Vernisáž výstavy navštívil starosta města Viktor Kohout a člen Rady města Mirko Spurník, který přednesl básně těžce zrakově postižené básnířky a zdejší rodačky Jarmily Cholinské. Hosty oslovil i předseda OO Olomouc Jan Příborský. Za OO se akce zúčastnily též Marie Kebrdlová a Klára Kočí. Markéta Evjáková popsala své obrazy i způsob, jak je tvoří navzdory velkým výpadkům zorného pole na obou očích. Výstava v Litovli potrvá do 18. 2. a 24. 2. se přesune do Městského informačního centra Uničov, kde bude rovněž zahájena vernisáží. Rubriku zakončíme audiotechnikou. 13. 2. slavíme Světový den rádia. V roce 2011 ho vyhlásila Organizace spojených národů (OSN) a Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Vypadá to, že obliba rádia zůstane i v budoucnu poměrně veliká. Možná proto, že při jeho poslechu můžete provádět jakoukoliv jinou činnost. Poskytne vám něco takového snad internet? Také patříte k lidem, kteří doslova „srostli“ se svým mobilním telefonem? Pak vězte, že telefon je tu s námi už 146 let. 14. 2. 1876 si ho nechal patentovat Alexander Graham Bell. 15 let už také používáme telefony značky iPhone. První z nich přišel na trh v lednu roku 2007. Antonín Vraný # Zora, mladá sto pět let, měla svátek Zora je ženské rodné jméno slovanského původu, které má význam jitřenka, ranní hvězda. Tou je ale také Aurora, která označuje ranní červánky. Takže pro ty, kdož hodně pamatují – Aurora nebyl jen křižník, zvěstující svým výstřelem zahájení gigantického průšvihu zvaného Velká říjnová socialistická revoluce. Ve starém Římě to byla i bohyně, ztotožňovaná se starořeckou Éós, nepřekvapivě bohyní úsvitu. V této funkci ji ovšem přečasto zastupovala Afrodíté, taková multifunkční bohyně s vyššími pravomocemi. Když jí Éós svedla milence, boha války Área, proklela ji Afrodíté tak, že se neustále zamilovávala do smrtelníků. Je také svým jménem i řadou atributů blízká védské Ušas. Jinak ale s malým písmenem na začátku slova znamená řecké éós i latinské aurora jednoduše úsvit. Ale významově vlastně stále hovoříme o českém jménu Zora. Podle českého kalendáře má Zora svátek 26. ledna. Četnost jména v ČR v roce 2002 byla 1734 a v pořadí mezi ženskými jmény byla 178, to bylo o 24 nositelek méně než v roce 1999. Známé nositelky tohoto jména, které stojí Wikipedii za zaznamenání, byly například Zora Andrich – americká modelka a herečka, Zora Jandová – česká zpěvačka a herečka nebo Zorka Janů – česká herečka, sestra Lídy Baarové. Těch zmiňovaných je samozřejmě mnohem více a jsou mezi nimi nejen herečky – i když těch je asi většina, ale i americká inženýrka, česká operní pěvkyně, dále jedna moderátorka, jedna horolezkyně, a pak řada Srbek, Slovenka a jako jediný muž s tímto jménem je uváděn Zora Arkus-Duntov – belgický inženýr! Mimochodem – ta americká inženýrka se jmenovala Zora Duntov! Ve středu 26. ledna přijelo Pendolino z Karlových Varů, které nás mělo odvézt do Ostravy, asi o patnáct minut zpožděné. Velkou část tohoto manka stáhl strojvedoucí ještě před Pardubicemi, ale pak zas řada minut pomalé jízdy, znovu zrychlení, skoro krokem podle místa, kde ještě po havárii nákladního vlaku se dřevem ležely zpřevracené podvozky a rámy vagonů, snad nepřijedeme příliš pozdě…! Takže s velkým překvapením jsme z vlaku vystoupili prakticky na čas, ale čekání na tramvaj nás zas příslušně vychladilo. Naštěstí vřelé přivítání, které připravily Eva Plačková a Dáša Mičková, nás zase zahřálo. Uvnitř, samozřejmě, i když i do skutečného tepla jsme se dostali za pár minut – ostravská odbočka sídlí jen pár kroků od tramvajové zastávky Elektra. Necelá dvacítka převážně žen se sešla v klubovně, před sebou hrnky s kávou a v miskách jako občerstvení hrozny vína, po skupinkách si zřejmě sdělovaly události, které každá zažila v mezidobí, co se neviděly. „Což o to, letos je to přece jen o dost lepší,“ poznamenává Eva Plačková, vedoucí odbočky SONS v Ostravě. „Vloni to bylo daleko horší, ale pak v létě už jsme zas mohli spolkovou činnost rozjet naplno.“ Ale to už vstává a nabádá „děvčata“ ke klidu, abychom mohli začít. Nojo, začít, ale jak? Mám rád oslí můstky, a také je dost využívám. Že to o mně něco vypovídá? Samozřejmě, ale být považován za osla je pořád lepší, než být za vola – s odpuštěním. I když na tohle vždycky odpovídám, že každý vůl musel být předtím býk; oslí můstek ale, to je vynález! Dostat se k tématu tak banálnímu, jako je redakční práce, tak šlo právě přes ono jméno Zora. Mimochodem, osobně si nepamatuji, že bych potkal ženu či dívku toho jména, ale takových jmen je víc, a je to logické, minimálně z pohledu statistiky. Vícekrát samozřejmě potkáte lidi se jmény z první desítky nejčastěji se vyskytujících, než ty na 175. a vyšších místech. Pro zájemce, kteří nevědí – existuje web, kde tohle všechno najdete: www.kdejsme.cz. A víte, že první v řadě křestních jmen podle počtu jejich nositelů je Jiří (nyní se jím představuje 296 090 osob), následuje Jan a Petr a teprve na čtvrtém místě je nejčastější ženské jméno, a to Jana s 264 944 nositelkami. Z ženských jmen se do první desítky dostala už jen Marie (260 526), třetí Eva (Evičko, promiň) je v Česku, na Moravě a ve Slezsku až jedenáctá. – No, a tohle je vlastně také součást redakční práce, ke které jsem se na besedě v Ostravě nedostal. Hovořil jsem o tom, jak dlouho vlastně trvá, než se z materiálů, které nám dojdou mailovou poštou, a těch, které mi posílají kolegové na základě plánů redakčních i vlastních, stane časopis. Vlastně kompaktní soubor dat – sledu písmen, slov, vět, titulků, podpisů a odkazů, které pak posíláme od nás k finálnímu výrobci, což jsou pro nás jednak pracoviště Knihovny a tiskárny pro nevidomé K. Em. Macana v sousední ulici, a pak tiskárna časopisů ve zvětšeném písmu Marten. Do Martena posíláme kromě písmenek i fotografie, ale poslyšte, od doby, kdy jsem začínal v redakci v roce 1977, se vlastně celý obor z gruntu změnil. Tehdy se do tiskárny nosily podklady – maketa, texty psané na psacím stroji plus stohy fotografií, diapozitivů i grafik s takzvaným „zákresem“ jak v maketě (s číslem fotografie a rozměrem), tak na průsvitce přes obrázek, aby byla patrná orientace snímku. Dnes posíláme „data“, což je vlastně spousta nul a jedniček, které si přečte tiskový stroj napřímo a podle toho tiskne již všechno to, co jsme chtěli do časopisu dát. Vlastně je to pokaždé malý zázrak pro toho, kdo ještě pamatuje, jak se na ručním sázecím stroji oddělovala jednotlivá písmenka, která vytvořila bločky slov a bloky řádků a z kasy liter vyjmuté kousky „liteřiny“ se stáhly do tiskové desky… Ne, tady asi není místo na popisování celé technologie tisku, která v této podobě se dá potkat už skoro jen v muzeu. Když o tom tak uvažuji, vlastně ani nevím, zda nějaké muzeum tiskových technik u nás existuje. Ale pokud ne, mělo by. Zpátky do Ostravy a k Zoře, protože týden mezi 24. (Milena, kdyby to někoho zajímalo) a 28. lednem (Otýlie) byl v našich odbočkách věnován právě Zoře, časopisu, který je po Květech asi druhý nejstarší a nejdéle trvale vycházejícím tuzemským periodikem. V redakci máme jeden z prvních exemplářů Zory. Je z roku 1918, vázaný v tvrdých deskách, ale podle těch, kteří si to se znalostí četby v Braillu zkusili, je stále skvěle čitelný. Ostatně jedna z externích spolupracovnic, Eva Budzáková, z o něco mladšího exempláře v průběhu loňského roku vybírala a pro čtenáře Zory přinášela části tehdejších textů i se svým současným komentářem. Asi nemá smysl popisovat celý průběh dvouhodinové besedy, už proto, že to opravdu nebyla přednáška, žádné One Man Show, ale beseda. Skoro bych řekl potlach, ale společnost tam shromážděná asi spíš neví, než ví, co je potlach pro někdejší trampy. Pro ty to ale není jen popovídání, spíš tak trochu obřad, rituál, ujištění se vzájemně, že jsme sice většinou každý jinde, ale pořád patříme k sobě, známe se a umíme si i pomoci. A že takhle pohromadě je i větší sranda – co jsem to napsal!? Není to spisovně, ale je to blíž pravdě. Ano, odpovídal jsem na dotazy, ale vyslechnul jsem si i připomínky k některým našim úletům (byly laskavé), a také pochvaly, na konkrétní materiály a na celá vydání (prý ta poslední Ema byla konečně opravdu skvělá, kolegyně se prý postupně přiblížila i často vzpomínané famózní autorce, nevidomé Evě Reinwaldové). A pak kdosi z pléna chtěl potvrdit, že ty anekdoty, jichž se občas dopouštíme v Zoře, jsou fajn, a začalo cosi jako fleky na hru v mariáši. Netrvalo dlouho a do hry se dostaly i anekdoty, které by prý Zoře také slušely, tak jednu dávám k dobru (paní, která ji na místě přednesla, promine, jméno si nepamatuji, ale seděla zády ke dveřím asi uprostřed). Babička s dědou leží večer v posteli, a děda se zeptá „Bábinko, s kolika muži jsi vlastně v životě spala? Teď už to říct můžeš…“ „Netrap se,“ na to babka, „v životě jsem opravdu spala jenom s tebou. Ti ostatní mě spát nenechali.“ Na plochu čtyř normostran se samozřejmě nevejdou dvě hodiny povídání, a už vůbec ne atmosféra. Dneska je módou říkat, jak vás to či ono nabíjí (jen tak na okraj – zatím jsem se nesetkal s nonšalantní poznámkou autora o tom, jak ho cosi vybilo… A přitom by to bylo možná zajímavější.) – tak tohle odpoledne v Ostravě k takovým momentům patří. Když připočítáme další pozitiva, jako že Václav (Fanta), který shodou okolností měl stejnou cestu, ale kvůli QARDU a možnému turnaji v Ostravě, a také jednal o dalším umístění svojí výstavy fotografií, se povídání také zúčastnil a jeho vstupy do diskuse, včetně anekdot, vyvolávaly další vlny veselí i zájmu, dá se říci, že jsme svátek Zory oslavili důstojně. Václav Senjuk # Také v Brně se besedovalo o Zoře Také brněnské odbočky SONS a Oddělení zvukové knihy Knihovny Jiřího Mahena v Brně pozvaly ve středu 26. ledna emeritního šéfredaktora Zory PhDr. Jiřího Reichla na besedu ke 105. výročí Zory. Beseda se uskutečnila v 15 hodin v hudebním salonku KJM. V úvodu věnoval Jiří Reichel pozornost postavení nevidomých v Čechách na přelomu 19. a 20. století. v další části přiblížil osobnost Karla Emanuela Macana zejména v úsilí, aby český slepec měl právo na český tisk. Po úspěchu vydání první česky napsané publikace v Braillově písmu, almanachu Jitřenka v roce 1916, následovalo hned v dalším roce zahájení vydávání časopisu Zora a v roce 1918 založení spolku Český slepecký tisk. Nechyběla ani chronologie ve vydávání příloh – tematicky specializovaných periodik ke kmenovému časopisu, jakož i informace o rozšiřování dostupných forem záznamů z hlediska zrakově postižených čtenářů či posluchačů. # VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE VE ČTENÍ A PSANÍ BRAILLOVA PÍSMA: Propozice soutěže ve čtení a psaní zrakově postižených Redakce časopisu pro zrakově postižené Zora ve spolupráci s krajskými koordinačními radami SONS vyhlašuje v roce 2022 pro zrakově postižené tyto soutěže: 1. čtení Braillova písma, 2. psaní na mechanickém braillském psacím stroji, 3. psaní na tabulce, 4. psaní na počítačové klávesnici, 5. samostatná soutěž v práci s elektronickým braillským řádkem. Všechny soutěže (s výjimkou soutěže 5) jsou postupové. V květnu a červnu proběhnou krajská kola, z nichž budou vítězové z jednotlivých disciplín postupovat do celostátního finále, které bude doplněno do 20 účastníků v každé disciplíně podle dosažených výsledků z krajských kol. Finále se uskuteční v říjnu v Praze. Soutěžící se může zúčastnit libovolného počtu vypsaných disciplín v rámci jednoho kraje. Při menší účasti než 5 osob v kraji se dohodnou krajští koordinátoři s dalším (nejlépe sousedním, ale není podmínkou) krajem na spojení soutěže do jedné akce, v níž bude pořadí podle výsledků, tj. pro vyhlášení vítězů nikoli dělené podle krajů. Kvůli celostátnímu finále a evidenci je však třeba výsledky podle krajů uvést – tj. v tabulce výsledků uvést, který kraj jednotliví účastníci reprezentovali. Pokud tedy budou sloučeny dva kraje do jedné soutěže, automaticky postupujícím je vítěz této „dvoukrajové“ soutěže. O jednoho účastníka více pak bude vybráno ze soutěžících na druhých a dalších místech, aby počet účastníků celostátního finále byl 20 osob, a to již jen podle bodových výsledků, bez ohledu na to, kde byly body získány. 1. Soutěž ve čtení Braillova písma: Soutěžící ve čtení Braillova písma jsou rozděleni do dvou kategorií: A) zrakově postižení, kteří prošli výukou Braillova písma na 1. stupni základní školy, B) později osleplí. Každá kategorie soutěží zvlášť, čte se na čas neznámý text (kategorie A o délce 200 slov, kategorie B o délce 100 slov). Při hodnocení se za každé nesprávně přečtené slovo připočítá jedna vteřina. Texty na čtení budou jednotné (kategorie B je dočte do slova č. 100), zajistí je redakce a zašle k rukám pověřených krajských koordinátorů týden před konáním soutěže. Krajští koordinátoři včas nahlásí počet startujících, aby každý soutěžící ve čtení Braillova písma obdržel nepoužitý text. 2.-4. Soutěže v psaní: Soutěžící si může přinést svůj mechanický braillský psací stroj, případně tabulku, klávesnici. Ostatním bude zařízení zapůjčeno. Po dobu dvou minut se píše neznámý text podle individuálního diktátu (v celostátním finále je v psaní na počítačové klávesnici stanoven časový limit na 5 minut, pro krajská kola doporučeno stejné pravidlo). Při hodnocení se od dosaženého počtu napsaných znaků odečítají chybně napsané znaky. 5. Práce s elektronickým braillským řádkem Tato soutěž bude pouze celostátní a proběhne ve stejném termínu jako celostátní kolo všech ostatních soutěží. Soutěžící mohou použít krátké i dlouhé řádky. Základní disciplíny: čtení na čas, diktát na přesnost, úprava textu (změna vyhrazena). Podmínkou soutěže je účast nejméně 12 osob. Přesnější informace očekávejte během první poloviny roku v tištěných i elektronických komunikačních kanálech SONS a spřízněných subjektů. A nyní zpět k soutěžím 1.-4.: Žádáme o sdělení závazného termínu krajského kola s počtem přihlášených do redakce Zora na adresu objednavky-zora@sons.cz do konce března 2022, aby bylo možné včas delegovat komisaře za redakci, v případě souběhu pak event. provést po dohodě korekci. Definitivní přihlášky do krajských kol zašlete rovněž v kopii na stejnou e-mailovou adresu. Výsledky jednotlivých krajských kol budou zveřejněny na webových stránkách SONS. Doporučujeme, aby uzávěrka závazných přihlášek byla stanovena nejpozději 14 dní před konáním krajského kola. Redakce je připravena vyslat na krajské kolo rozhodčího - komisaře, je však třeba koordinovat termíny konání (max. tři v jednom termínu). Ústředí SONS ČR poskytne účastníkům celostátního kola soutěží občerstvení. Nejlepší soutěžící budou odměněni věcnými cenami. Při krajských kolech zajistí ceny krajské koordinační rady, finálové ceny zajistí ústředí. Obracíme se na jednotlivé krajské koordinátory, aby soutěže maximálně propagovali a využili všechny dostupné prostředky, jak oslovit co největší počet zrakově postižených a motivovat je k účasti. Formulář přihlášky zašle na vyžádání redakce Zory. Pro dobrou organizaci soutěží je třeba zajistit jednu větší místnost, v níž budou shromážděni účastníci a kde bude podáváno občerstvení a dvě místnosti pro vlastní průběh soutěží. Jednu z nich doporučujeme užívat pro soutěže ve čtení, druhou vybavit pro soutěž v psaní, tzn. zajistit minimálně 2 pravoruční mechanické braillské psací stroje, 1 obouruční mechanický braillský psací stroj, 1 počítač s klávesnicí, 1 tabulku formátu A4 s bodátkem. Dále je třeba zajistit pro plynulý chod soutěží dvě dvojice (rozhodčí + diktující) vybavené stopkami a nejméně další čtyři pořadatele (doprovody, občerstvení, pomoc při nezbytné administrativě). Soutěžící vstupují do soutěžních místností jednotlivě. Do týdne po skončení krajského kola je nutno s kompletními výsledky zaslat do redakce Zory i závaznou přihlášku vítězů do celostátního finále. # LIDÉ KOLEM NÁS: Výuku chápu jako své poslání Možnost zazpívat si zpravidla neodmítne. Zpěv totiž miluje odmalička. I na svých hodinách muzikoterapie a dramaterapie velmi pečlivě připravuje programy pro nejrůznější vystoupení. Přitom dává příležitost vyniknout i všem svým klientům ve hře na hudební nástroje, ve zpěvu i v divadelních rolích. Dokáže člověk díky umění zapomenout na svou zrakovou vadu? Na to jsme se dnes zeptali zpěvačky, hudební pedagožky i herečky Lenky Čermákové (47). Myslím, že ano. Umění dokáže člověka pohltit do takové míry, že přestane vnímat všechny okolní vlivy. A pokud se týká konkrétně hudby, tak u té není zrak až tak důležitý (i když učit se novou skladbu poslepu přináší určité komplikace). Umění, které není primárně zaměřené na obrazovou stránku, umožňuje lidem se zrakovou vadou plnohodnotně se zapojit do života. Moje oční vada? Degenerace sítnice. A aby se to nepletlo, trpí jí také můj otec i obě jeho sestry. Kromě oční vady trpím ještě Turnerovým syndromem, takže jsem, mimo jiné, zhruba o 20 cm menší, než průměrná česká žena. Dík přístupu mých rodičů, kteří přede mnou nikdy nic nezastírali a chovali se ke mně jako ke zdravé osobě, jsem se s oběma zdravotními problémy dokázala vyrovnat a sžít. Jaký je můj vztah k hudbě? Do té jsem se zamilovala v útlém dětství. Už jako malá holka jsem nedělala nic jiného, než zpívala. Přelomem byl můj jedenáctý rok, kdy mě rodiče přihlásili do Kühnova dětského sboru. Tam jsem se setkala s klasickou hudbou a začala uvažovat o studiu zpěvu na konzervatoři. Bylo to nádherných pět let s hudbou, kdy jsem chodila též k paní Smolákové-Svolinské na hodiny sólového zpěvu. Na to období velmi ráda vzpomínám. V březnu 1990 jsem složila přijímací zkoušky na pražskou konzervatoř Jana Deyla, kterou jsem v roce 2000 zakončila absolutoriem. Ale největší zlom pro mě nastal ve čtvrtém ročníku, v prosinci 1995. Tehdy jsem na benefičním reprezentačním plese zpívala minirecitál písní z repertoáru našich předních zpěvaček. Ten den při mně zřejmě stál samotný bůžek hudby, a nejspíše ještě doprovázen patronkou umělců. Jedním z hostů plesu byl totiž zpěvák Petr Spálený. Můj zpěv se mu zalíbil a nabídl mi spolupráci. Já jsem tuto velkolepou nabídku, která se hned tak nenaskýtá, neodmítla. Výsledkem naší spolupráce je mé první CD s názvem „Já jsem já“, které vyšlo v roce 1996 a obsahuje dvanáct zahraničních hitů z 60. let s českými texty. Na toto CD jsem o dva roky později navázala vydáním druhého alba s názvem „Zůstaň nad věcí“. Je složeno zčásti z českých hitů, ovšem s vlastními texty, a zčásti z písní napsaných přímo pro mě. V roce 2001 mi vyšlo třetí album s názvem „Přej si“, které je celé složené z písní napsaných mi přímo na tělo. Nahrávání ve studiu mi přineslo plno nových zkušeností a také možnost setkat se s řadou velkých osobností české hudební scény. Jednak s už zmíněným Petrem Spáleným, ale také s Michalem Davidem, Daliborem Jandou, Miroslavem Žbirkou, Petrem Gabajem, Petrem Cmíralem, Jiřím Strohnerem, Yvonne Přenosilovou, Jakubem Smolíkem, Ladislavem Heráčkem a řadou dalších. Ano, několikrát jsem působila i v anketě Český slavík. Nejvýše jsem se umístila v roce 2003, a to na 12. místě. Dobré umístění v divácké anketě vždycky potěší, ale nepovažuji to za to nejdůležitější. Jedná se o subjektivní názory, které nemusí odrážet pěvecké kvality interpretů. A v populární hudbě to platí dvojnásob. Moje práce v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku Dědina? Od roku 2003 jsem tu vyučovala hudební výchově a muzikoterapii a od roku 2014 také dramaterapii a Braillovu bodovému písmu. Klienty jsem seznamovala s díly předních hudebních skladatelů, hodně jsme hráli, zpívali i připravovali hudební a dramatická vystoupení pro potřeby střediska, pro vystoupení na Tmavomodrém festivalu apod. Dnes vedu kroužek hry na klavír na základní škole v Hostivici. Jedná se o individuální hodiny pro žáky prvního stupně. Jinak, pokud to covidová situace dovoluje, zpívám ve třech sborech, navštěvuji kroužek deskových her a hry Qardo. Jaké to je učit vidoucí děti? K dětem mám dlouhodobě velmi vřelý vztah. Jelikož vlastní děti mít nemohu, ráda se s nimi setkávám alespoň v rámci výuky. Na dětech mě fascinuje jejich bezprostřednost, upřímnost a spontánnost. Ale mezi dětmi a dospělými, ani mezi vidoucími a nevidícími, nevnímám až tak velké rozdíly. Spíš mi záleží na povaze toho kterého jedince a na tom, zda má o hudbu zájem a jestli se chce něco nového naučit. Výuku chápu z velké části jako poslání. V oboru hudební výchova se pak jedná o to vzbudit v dětech lásku k hudbě a rozšířit tak jejich životní obzor. Jak jsem už uvedla, velmi ráda a často se věnuji zpěvu ve sborech. Můj oblíbený je Vokál klub. Tento pěvecký soubor existuje v rámci SONS ČR už od roku 2004 a sdružuje nevidomé a další zrakově postižené zpěváky z celé republiky. Zkoušky se konají jednou měsíčně, v létě se pravidelně pořádá týdenní soustředění. Několikrát do roka pak se souborem vystupujeme v rámci nejrůznějších akcí. Repertoár sboru je velice široký, zahrnuje vedle duchovních a lidových písní i písně moderní. Vedle sboru Vokál klub chodím ještě do dvou dalších pěveckých sborů, Cantus Amici, který se zaměřuje na duchovní skladby, a komorní sbor Vyšehlas. Mé zkušenosti a zážitky z divadla? K divadlu jsem se dostala, když jsem studovala konzervatoř. Spolužačka mě oslovila, zda bych si chtěla zkusit zahrát menší roli. Dostala jsem ji v představení „Pašie“. V divadle Minor jsem hrála obchodníka s časem v „Malém princi“. Malého prince hrála tehdy začínající, dnes poměrně známá herečka Andrea Elsnerová. Poté jsem hrála i ve dvou představeních v Divadle bez zábran. Jednalo se o roli Merkura v „Nebi na Zemi“ od Voskovce a Wericha a roli Růženky Baráčkové v nezapomenutelném představení „Zvonokosy“. Protože se jednalo o muzikál, bylo mi toto představení o poznání bližší. Věnuji se i hraní v divadélku Verva. To bylo založeno koncem šedesátých let několika nadšenci a s malými přestávkami hraje dodnes. Členové souboru jsou lidé s tělesným nebo zrakovým postižením, ale i lidé zdraví. V jeho řadách najdete i výborné muzikanty a zpěváky, proto se v jeho představeních hodně hraje a zpívá. Zahrála jsem si tam kromě jiného půvabnou roli Pascaliny v upravené verzi povídek z „Dekameronu“, nebo v pásmu Poezie ze staré Francie. Plány do budoucna? Ráda bych pokračovala v předávání nabytých zkušeností. Chtěla bych se také zdokonalit v ovládání počítače, protože se jedná o neomezený zdroj informací. A také bych ráda lépe mluvila francouzsky. Je to velice libozvučný jazyk, který mám ráda. Bylo by fajn, kdybych si mohla zazpívat pěkný francouzský šanson nebo se domluvit na cestách po Francii. A samozřejmě bych ráda prohloubila své dovednosti ve zpěvu, hře na klavír a zobcovou flétnu. Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Mám právo na chyby? VI. část 10. Měl by ses dovtípit! Nám, kdo špatně vidíme nebo vůbec nevidíme, se víc než vidomým může stát, že se k nám najednou někdo chová odmítavě, uraženě, je na nás rozzlobený, a my nevíme proč. Trápíme se, zpytujeme svoje svědomí, analyzujeme událost, která už je sice za námi, ale my i tak cítíme, že se něco pokazilo. Snad jsme nepostřehli něco důležitého, nějakou výzvu nebo prosbu? Poslední kapkou do hrníčku sebelítosti a mindráku je, když nám ještě někdo dokonalý potvrdí názorem nebo výtkou, jací jsme to prevíti. Pak už máme právo asi jen na provaz, na kterém se oběsíme? Nebo je lepší počkat na nějakou ránu z milosti? Nejhorší ale nejspíš je věta typu – kdybys mě měla opravdu ráda, tak by ti došlo, že ... Epizoda Olda a Zuzka byli odjakživa dobře sehraná dvojka. Co na tom, že oba špatně viděli, co na tom, že ani jeden neměl řidičák, co na tom, že někdy působili trochu nemotorně nebo zazmatkovali? Byli na jedné lodi, nechyběl jim humor, dobrá vůle a ani spousta sympatií a náklonnosti, které se časem ukázaly jako láska skoro nebeská. A byla svatba, a tím by pohádka mohla končit. Jenže se nám ten příběh trochu pokazil. „Já tě nechápu,“ praví Zuzka, „stojíš tam jak tvrdé Y a vůbec tě nenapadne, že bys mohl taky trochu pohnout zadkem a pomoci ostatním, když vidíš, jak se plahočí.“ „Uvědomuješ si někdy, že ten tvůj věčný úsměv může někoho dost namíchnout, když se zrovna řeší takové vážné téma?“ opět praví Zuzka. „Jak to, že tě nenapadlo zavřít okna, když jsme odcházeli? Copak ti nedošlo, že jdeme z domu poslední a měli bychom ho zajistit proti krádeži a proti dešti? Jsi takový ignorant, nebo jsi líný trochu přemýšlet, co je třeba udělat před odchodem?“ zlobí se Zuzka. Olda si někdy myslí, že za pobytu u Zuzčiných rodičů na farmě mu snad jeho milou někdo vyměnil. Taková nebývala. Jak on, kluk z města, který se u nově nabytých příbuzných sotva rozkoukal, má vědět, že psa po dlouhé vycházce bolí packy, že karásci v zahradním jezírku potřebují přidat čerstvou vodu, že si zásadně ukládá zuté boty na tátovo místo a je mu to fuk, že měl pozdravit tu paní, která cosi volala z protějšího chodníku. Hlava jde Oldovi kolem a Zuzka mu už nepřipadá ani sympatická, ani zamilovaná, ani vtipná, ani jako holka do nepohody. Je to zkrátka nějaká cizí fiflena, kvůli které by si měl nejspíš pořídit křišťálovou kouli, aby všem včas vyhověl a nebyl za měšťáka a ignoranta v jedné osobě. A tak se Olda rozhoduje, jestli na tajnačku zdrhnout anebo počkat, jestli to po návratu do města se Zuzkou nebude lepší. Ta koule by se fakt hodila. Supervize Olda se nejspíš prvně v životě setkal s nenápadnou, avšak o to zákeřnější manipulativní pověrou typu: Musíš být vnímavý a citlivý a umět předvídat potřeby svých bližních. Musíš chápat, co potřebují, aniž to jasně vyslovili. Jestliže nechápeš, co máš udělat, bez toho, že ti to někdo řekne, jsi lhostejný tupec! Může se také přihodit, že Zuzka sdělí Oldovi, že zas nemá pravdu, a proto se na něj zlobí, aniž Olda tuší, co tím vlastně jeho manželka myslí. Nebo chce, aby změnil své chování, ale Olda neví proč, nikdo mu nic nevysvětlí, a tak může jen hádat, co zas udělal špatně. Měli bychom vědět, že každý má v takové situaci právo se ohradit a srozumitelně říct, že nerozumí, co se po něm chce nebo co ostatní očekávají. Můžeme nechápat, aniž bychom se cítili provinile. Nemusíme vidět mimickou nebo pohybovou reakci někoho vedle nás, ale i kdybychom ji viděli, nemusíme ji umět rozklíčovat. Ať už vidíme nebo ne, ať jsme spíš plaché nátury, ať jsme intro- nebo extroverti, ztrácíme občas orientaci v tom, co se kolem nás děje, a to i tehdy, když se nás to týká. Máme ale právo reagovat, případně nereagovat po svém, můžeme nebo nemusíme vnímat nebo plnit očekávání druhých, ať vyjádřená, nebo nevyjádřená. Nikdo, kdo se neprochází v našich mokasínách, jak údajně říkají Indiáni, nemá právo nás soudit. Olda ani nikdo jiný nemá povinnost být nadán telepatickými schopnostmi, uhadovat přání a potřeby druhých. Nevyhovět nevyjádřenému přání není ignorance ani nedostatek sociální inteligence. Místo zahanbení a rozpaků, které často doprovázejí naše nepochopení, je lepší zřetelně a jednoduše sdělit – já ti nerozumím. Nemusíme všemu rozumět, sledovat, co se kolem děje a přijít tomu na kloub. Je důležitější dát najevo, že můžeme spolupracovat nebo pomáhat jen tehdy, když problému rozumíme. Co nejhoršího se může stát? Dáme-li upřímně najevo, že nerozumíme, co se po nás chce, může se lehce přihodit, že nás prostě nebudou považovat za supermany nebo supermanky. Prostě nás přestanou atakovat nároky, které nejsou naším šálkem kávy. Nemusím pochopit, že chlap, který se motá u krajnice, je nemocný. Nemusím pochopit, že dítě, které dvě hodiny brečí, není nemocné, ale chce být u své mámy. Nemusím pochopit, že člověk, který se ptá na cestu, oslovil právě mě. Ano, když mi to dojde, mohu se do situace nějak vložit. A když nedojde, mohu jít dál svou cestou, protože tu jsem si vybral. Tohle právo mám nejen já, ale i lidé, kteří nemusí chápat naše problémy související se zrakem. I my někdy máme těžko splnitelná očekávání. Vidící člověk, zvláště neznámý, těžko odhadne, jak nejlépe pomoci, pokud vůbec. PaedDr. Jaroslava Novotná (pokračování) # Cena Olgy Havlové 2022 Cenu Olgy Havlové poprvé vyhlásila paní Olga v roce 1995 s cílem upozornit na život lidí se zdravotním postižením, kteří se vyrovnali se svým handicapem a pomáhají druhým lidem. Jejich síla k překonávání překážek, která často chybí i zdravým lidem, je pro činnost Výboru dobré vůle velkou inspirací. Nominovat vynikající jednotlivce, kteří se navzdory svému zdravotnímu handicapu angažují v pomoci ostatním, je letos možné od 1. února do 10. dubna 2022. V dosavadní historii Ceny se nevidomí nebo slabozrací objevili jako laureáti hned několikrát, ale v komunitě zrakově postižených je takových, kteří by mohli cenu získat, rozhodně mnohem více. „V tradici Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných Olga Havlová založila s přáteli z Charty 77 počátkem roku 1990 Výbor dobré vůle. V roce 1992 se Výbor dobré vůle transformoval do Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Hlavním cílem Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové (VDV) je pomáhat lidem se zdravotním postižením, lidem opuštěným a diskriminovaným v jejich začlenění do společnosti. Činnost Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové začala být brzy známá i v zahraničí. V některých zemích Evropy i v zámoří vznikly pobočky k podpoře hlavních cílů nadace. K pátému výročí založení Výboru dobré vůle se paní Olga rozhodla, že Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové bude každoročně udělovat "Cenu Olgy Havlové" osobnosti se zdravotním postižením, která se velmi zasloužila o zlepšení podmínek života lidí s postižením. Podobně jako jiné aktivity VDV, i tato cena má působit na lepší poznání života lidí s postižením, na vnímání jejich zvláštních potřeb a na integraci do společnosti. V roce 1991 Olze Havlové norská nadace Stiftelsen Arets Budeie udělila prestižní cenu "Žena roku 1991". V roce 1995 byla oceněna medailí Přemysla Pittra a stala se "Ženou roku 1995" České republiky. Olga Havlová se celý život neúnavně věnovala vytváření podmínek pro vznik občanské společnosti. Tento odkaz zanechala i nadaci, kterou založila.“ (Vzpomínka MUDr. Mileny Černé) Kandidáta na Cenu Olgy Havlové může navrhnout každý občan nebo organizace. Kandidáti jsou navrhováni prostřednictvím nominačního formuláře, kde se uvedou osobní údaje a kontakty navrhovatele a nominovaného, zdůvodnění kandidatury a přiloží se fotografie nominovaného. Nominační formulář navrhovatel vyplní online. Letos se slavnostní udělení Ceny Olgy Havlové uskuteční dne 23. května 2022 od 17 hod. v divadle Vzlet. Připomínáme, že až dosud bylo Cenou Olgy Havlové, resp. Cenou veřejnosti udělovanou Nadací Olgy Havlové za sedmadvacet let její historie oceněno pět osob z komunity lidí se zrakovým postižením. Zatím poslední byla Martina Půtová. 2020 - Martina Půtová, Cenu Olgy Havlové za rok 2020 obdržela za osvětovou činnost a pomoc lidem s popáleninami. 2019 - PhDr. Josef Cerha: Cenu veřejnosti v tomto roce získal PhDr. Josef Cerha z Prahy, ředitel společnosti Tyfloservis, o. p. s. 2016 - Václav Fanta, který před mnoha lety přišel o zrak, dodává životní optimismus a všestranně pomáhá lidem se stejným postižením. Spoluzakládal Katolickou nadaci pro nevidomé, smíšený pěvecký sbor nevidomých Vokál klub SONS i QARDO klub SONS. Jeho hmatová hra pro nevidomé Qardo je známá i daleko za hranicemi naší země. 2014 - Ladislav Dohnal, nevidomý varhaník ze Sezimova Ústí, který přes třicet let pomáhá seniorům, získal Dvacátou Cenu Olgy Havlové. 1999 - Pavel Ptáčník, právník ve Vládním výboru pro zdravotně postižené. Cenu Olgy Havlové získal za podporu nestátních neziskových organizací, které poskytují sociální služby. Zdroj: vdv.cz # ZDRAVÍ: Jak správně užívat antacida Mluvíme o lécích, které snižují kyselost žaludečních šťáv. Zmírňují tak potíže způsobené poruchami trávení, pálením žáhy, refluxní chorobou jícnu, vředovou chorobou žaludku a zánětem žaludku. Většinu z nich koupíte bez lékařského předpisu v lékárně, a to nejčastěji ve formě pastilek, žvýkacích tablet, nebo tekutých suspenzí. Lze je rozdělit na systémová a nesystémová. K systémovým antacidům patří jedlá soda (hydrogenuhličitan sodný), nebo uhličitan vápenatý. Mají silné neutralizační účinky, ale také se vstřebávají do krevního oběhu. Tak mohou ovlivňovat pH krve (krev bude zásaditější). Léky s obsahem uhličitanu vápenatého mohou také abnormálně zvýšit hladinu vápníku v krvi. Tyto léky se proto nehodí pro léčbu žaludečních vředů. Nesystémová, též místně působící antacida jsou ve vodě nerozpustná a nevstřebávají se do krve. K takovým patří léky s obsahem hydroxidu hořečnatého a hlinitého, uhličitanu hořečnatého a trikřemičitanu hořečnatého. Další obsahují také kyselinu alginovou, která vytvoří na sliznici žaludku ochrannou vrstvu, nebo simetikon, jenž zmírňuje plynatost. Jsou vhodná i pro léčbu žaludečních vředů. Jak antacida užívat? Určitě podle pokynů lékaře, lékárníka, nebo údajů v příbalovém letáku. S lékařem se poraďte vždy, než antacida podáte dětem, nebo je užijí těhotné a kojící ženy. Nejlepšího účinku dosáhnete, pokud léky užijete s jídlem, nebo těsně po něm. V té době totiž žaludek vytváří nejvíce kyseliny. Léky přinášejí úlevu i na několik hodin, ale neléčí vlastní příčinu choroby. Proto je užívejte pouze příležitostně a nepřekračujte doporučené dávky. Takto mají jen mírné, nebo žádné nežádoucí účinky. Může se objevit zácpa, průjem, nadýmání a plynatost, někdy také křeče v břiše. Obvykle však rychle odezní, když léky vysadíte. Dlouhodobé užívání obou typů antacid se nedoporučuje. Pokud vás nežádoucí účinky obtěžují častěji, nebo trpíte pálením žáhy pravidelně, navštivte lékaře. Dvě hodiny před a čtyři hodiny po jejich užití neberte žádné další léky. Může být totiž ovlivněna jejich účinnost. Vynechejte též alkohol. Účinek antacid sice nijak výrazně neovlivňuje, dráždí ale sliznici žaludku a může tak obtíže zhoršovat. Kdy je užívání antacid nebezpečné? Pokud trpíte vysokým krevním tlakem, chorobami srdce nebo ledvin, vyhněte se antacidům s vysokým obsahem sodíku, hlavně pak jedlé sodě. Přípravky s vápníkem a hořčíkem zase mohou urychlit aterosklerózu (kornatění cév), nebo tvorbu žlučových a ledvinových kamenů. Pokud antacida užíváte už 7 a více dnů a váš stav se nelepší, je čas navštívit lékaře. Přesněji odhalí příčinu vašich obtíží a může vám předepsat silnější léky. Ty přímo snižují tvorbu žaludeční kyseliny, zatímco antacida ji dokáží pouze neutralizovat. Jiří Petr Zdroj: vitalion.cz, zdravi.euro.cz # O užitku pěstování rýmovníku Trápí vás rýma, nachlazení a bolest v krku? Vypěstujte si rýmovník, též známý jako molice nebo mexický eukalyptus. Pokud jeho pevný, dužnatý a chloupky porostlý list lehce promnete mezi prsty, uvolní vůni, která v sobě spojuje mátu, kafr a meduňku. Pod názvem rýmovník se ukrývá okolo 350 rostlinných druhů, patřících do rodu molice. Nejčastěji lidé pěstují molici stříbrnou, jejímž domovem jsou pralesy Austrálie, rýmovník citronový, který pochází z východní Afriky, nebo mexický rýmovník eukalyptový. Jejich olej obsahuje látky, které najdeme například v bazalce, mátě nebo šalvěji. Mají antibakteriální a protizánětlivé účinky. Kromě toho v listech rýmovníku najdeme vitamíny, minerály a další zdraví prospěšné látky. Jak použít rýmovník v boji proti rýmě, ucpanému nosu, bolesti v krku a nachlazení? Jakmile si všimnete prvních příznaků, utrhněte list, jemně ho rozemněte mezi prsty, a několikrát dlouze přivoňte. I přes den můžete mít pár listů v kapse a kdykoliv je použít. Trvá totiž poměrně dlouho, než uvadnou. Můžete také rozlomit list, šťávu z něho si rozetřít pod nos a vdechovat. Rozdrcený list si můžete vložit i přímo do nosu, nebo do vody, kterou budete nos proplachovat. Před spaním si na topení dejte nádobu s vodou, do které vložíte několik listů. Všemi uvedenými způsoby můžeme rýmě také předcházet. Aroma rýmovníku je velmi příjemné. Zvyšuje kvalitu vzduchu v místnosti, usnadňuje dýchání a pročišťuje dýchací cesty. To ocení astmatici, alergici i lidé, které trápí dýchací obtíže. Pokud si rostlinu dáte do ložnice, bude se vám lépe usínat. Listy vám mohou pomoci i při bolestech hlavy nebo zažívacích potížích. Nejúčinnější jsou syrové. Stačí je jen utrhnout, opláchnout, rozkousat a sníst. Raději čaj? Vložte tedy několik lístků do horké vody a nechte je 7-10 minut louhovat. Rýmovník zklidňuje suchou a podrážděnou pokožku, potlačuje její zarudnutí, svědění, zmírňuje otoky. Hodí se k ošetření drobných škrábanců, oděrek nebo štípanců od hmyzu. Pomoci ale může i v případě ekzémů nebo lupénky. Utrhněte list a jeho šťávou potřete postižené místo. Nebo pokožku potírejte neslazeným čajem, který jste si připravili dle výše uvedeného návodu. Další účinky? Rýmovník posiluje obranyschopnost, Pomáhá z těla odstranit přebytečnou vodu a škodliviny, dokáže snížit vysoký tlak krve i hladinu cholesterolu, hojit záněty dásní, afty a mnoho dalšího. Netrpíte žádnou z těchto obtíží? I tak vám může posloužit, třeba jako odpuzovač hmyzu, nebo i koček. Má rýmovník nežádoucí účinky? Pokud jen vdechujete jeho aroma, nebyly zjištěny žádné. Pouze inhalovat by ho měli lidé, kteří užívají léky na ředění krve, pacienti po operacích, infarktu či mozkové mrtvici a těhotné ženy. Rýmovník také snižuje vstřebávání železa. Zpozornět by tedy měli vegetariáni, vegani i menstruující ženy. U citlivých jedinců by rýmovník mohl vyvolat alergii či kontaktní dermatitidu. Jak rýmovník pěstovat? Jde o nenáročnou bylinu, která si sama roste a vy se o ni příliš starat nemusíte. Daří se jí v okně směrem na východ nebo na západ. Nevystavujte ji přímému slunci ani průvanu. Než rýmovník znovu zalijete, nechte okolní půdu trochu vyschnout. Větší množství vody jí může ublížit a způsobit černání listů. Na jaře ho můžete přesadit do většího květináče a příležitostně ho přihnojit. Během teplejších měsíců ho můžete dát ven, v zimě pak na místo o teplotě okolo 15 stupňů. Jak rýmovník rozmnožit? Část stonku s alespoň jedním listem uštípněte a dejte ho do sklenice s vodou nebo přímo do hlíny. Pokud ho chcete rozvětvit, uštípněte stopku těsně nad posledními dvěma lístky. Jiří Petr Zdroj: bylinkyprovsechny.cz, vitalia.cz # SPORT: Novoroční trefa Již třetí rok po sobě zasahují omezující opatření kvůli Covidu-19 mimo jiné do pořádání sportovních akcí. Z 11 plánovaných kvalifikačních turnajů v simulované zvukové střelbě se jich v loňském roce 5 neuskutečnilo vůbec a 3 naštěstí mohly proběhnout v náhradních termínech. Mezi zrušenými byl také ten v Ostravě, jenž jinak už řadu let zahajuje v lednu sezonu zrakově postižených střelců. Letos se v sobotu 15. ledna na Novoroční trefu – Memoriál Jozefa Martina Kikty – sjelo do ostravského Tyflocentra 20 střelců a střelkyň, aby bojovali o první kvalifikační body pro postup na podzimní mistrovství republiky. I tu poměrně nízkou účast způsobil Covid – řada sportovců se totiž odmítá očkovat i testovat. Naproti tomu nejvzdálenější střelkyně dorazila až z Chomutova. Některé výkony byly i v užší konkurenci špičkové. Ve střelbě z laserových pistolí různého typu na 2 krát 10 ran si mezi ženami kategorií B1-B3 vedla nejlépe Tereza Přikrylová z Tandemu Brno (nastřílela 168 bodů). Se 150 body za ní zaostala Helena Hradilová z Handicapu Zlín. Její manžel Milan Hradil to však "tandemákům" oplatil – nastřílel 179 bodů a porazil o jediný bod Pavla Michelfeita. Ovšem v jednotlivcích dala všem na frak Marie Hudečková z Jiskry Kyjov, která v kategorii "ostatní" s neprůhlednými brýlemi na očích nastřílela 181 bod. Ve střelbě z pušky se tentokrát střílelo vsedě na 10 ran. A opět to byla žena, kdo zazářil: Terezka Přikrylová z Brna ani jednou nechybovala a nastřílela rovnou stovku! Mezi ZP ženami si dobře vedly také Kamila Šamajová z ASK Lovosice (95 bodů) a Renata Vítová ze Zory Praha (93 body). Avšak závod mužů byl vskutku dramatický: vítězný Josef Hudeček z Jiskry Kyjov nastřílel skvělých 99 bodů a za ním se se shodnými 98 body v dodatečném rozstřelu dostal na druhé místo Pavel David z Brna před Milana Hradila ze Zlína. Rovněž u "ostatních" rozhodl jediný bod, když zkušená Maryška Hudečková s 97 body porazila nováčka Jaroslava Rozsypala ze Zlína. Soutěže smíšených dvojic ovládli Tereza Přikrylová s Pavlem Davidem z Tandemu Brno – v pistoli dohromady nastříleli 340 bodů, v pušce 198 bodů z 200 možných! Vladimír Krajíček # REDAKČNÍ SERVIS Vážení předplatitelé, Tato rubrika nebude pravidelná, zřejmě ji budeme využívat jen začátkem roku, a i to, doufejme, co nejméně. Nicméně právě v tomto období se množí situace, kdy máme na účtu několik plateb, jejichž původ z nejrůznějších důvodů nedokážeme identifikovat. Většinou jde o to, že pošta – pokud byla platba provedena složenkou – nepředala identifikační údaje, nebo je předala zkomoleně, případně byla složenka zaplacena přímo bankovním převodem, ale bez uvedení zprávy pro adresáta. V každém případě nyní máme několik plateb od nám neznámých plátců a ti nyní marně čekají na svoje časopisy. Pokud se nám nějakým způsobem ozvou, situaci řešíme, ale někdy se tak stane až s velkou prodlevou a pak některá čísla zpětně již nelze dodat. Pokud máte mezi svými přáteli nebo známými někoho, kdo si právě takto stěžuje – že zaplatil a nedostává, upozorněte jej, ať se nám ozve on, případně ta osoba, která platbu předplatného zajišťovala. Ze záznamů uvádíme: Platba složenkou 13. 10. 2021 - částka 156 Kč (zřejmě Zora) - není uvedeno jméno (bylo pouze „U Zdeneil”). Platba bankou 14. 10. 2021 – pan Macák Marek – předplacené kódy 61 a 62 – není ale zatím v databázi, protože neuvedl přesnější kontakt. Platba bankou 19. 10. 2021 – paní Stahelová Anna – částka 310 Kč; nebylo uvedeno za co (kódy) a paní ani není v databázi z minula, nelze se s ní spojit. Platba složenkou 21. 10. 2021 – časopisy 11, 12, 15 a 17 - částka 448 Kč – uvedeno "Alena U1" – byl poslán dopis na jméno paní Alena Hajná (? – min. rok měla 11, 12, 15 a 16), ale neozvala se. Platba bankou 21. 10. 2021 – Svobodová Věra – částka 350 Kč, kód 71 – není v databázi – jedná se o paní Svobodovou Ladislavu? Vzhledem k pravidlům GDPR nemáme právo archivovat databáze předplatitelů za starší roky. Platba složenkou 22. 10. 2021 - částka 156 Kč – Zora – Uvedeno Senior klub Harmonie (ale není uvedeno z jakého města). Platba bankou 25. 10. 2021 – Ondruška Michal – částka 670 Kč - 02, 42, 61 - není v systému, nemáme jiný kontakt. Platba složenkou 25. 10. 2021 – paní Skálová – 45 – chybí mail pro odeslání, nemáme jiný kontakt. Platba složenkou 27. 10. 2021 – částka 350 Kč – chybí nám rozpis z České pošty, tedy veškeré identifikační údaje. Platba bankou 2. 11. 2021 – Suchel Ivana (platila Froňková Dagmar) – 11, 12 – není v systému, chybí kontakty. Platba složenkou 5. 11. 2021 – předplacen Flash komplet (kód 40) – není uvedeno, kdo platil, ani za koho. Chybí také maily pro rozesílání časopisů elektronicky od předplatitelek: Dvořáková Dobromila (předplaceno kód 45) a Holečková Dagmar (předplaceno kód 43). Vaše redakce # Trocha humoru Reklama: Maminko, jak to, že máš tak hebké ruce? Protože nádobí umývá tatínek! Víte, jakým způsobem přinutíte manžela, aby si zapamatoval datum výročí vaší svatby? Vdejte se na jeho narozeniny! Drahý, co máš na mně nejradši? Moje nádherné tělo, nebo moji krásnou tvář? Tvůj smysl pro humor. Přijde manžel domů, lehne si k manželce do postele a manželka mu říká: „Miluju tě, miláčku, hrozně tě miluju.“ „Kecá“ – ozve se ze skříně! Soudce na soudě: „Takže, milá paní, vy jste na obalu namísto „Podávat s ledem“ četla „Podávat s jedem“??... Nápis na náhrobním kameni: „Tady leží moje manželka a já odpočívám doma v pokoji!“ Žena si nechává věštit u kartářky: „Zítra vám zemře muž“. „To vím, ale podívejte se, jestli mě zavřou?!“ Manželka se ptá svého muže: „Tak co ta tvoje nová sekretářka?“ „Dobrý, práce jí jde celkem od ruky.“ „A jak se oblíká?“ „Celkem rychle.“ Muž jde zapnout televizi před fotbalovým zápasem a křičí na manželku, která je v kuchyni: „Drahá, chceš mi ještě něco říct, před začátkem fotbalové sezony?“ Žena má doma tři milence a překvapí je doma manžel. První běží do koupelny, druhý do kuchyně a třetí se schová do brnění na chodbě. První křičí z koupelny: „Paní, tu vodovodní baterii máte opravenou.“ A odejde. Druhý křičí z kuchyně: „Paní, ten sporák máte spravenej.“ A odejde. Třetí stojí v brnění před manželem a ptá se: „Kudy tudy na Karlštejn?“ Sedí takhle vyhladovělí studenti na koleji a fantazírujou: „Co takhle začít chovat prase?“ „Ti hrabe, ne? Co ta špína? – A ten smrad?“ „Si zvykne...“ Přijde pán do obchodu se zvířaty a povídá prodavači: „Prosil bych tři potkany, dvě myši, 25 švábů a 40 sklípkanů.“ „Uff, no, snad to dám dohromady. Na co to vůbec potřebujete?“ „Ale, stěhuji se a ve smlouvě je bod: vrátit byt ve stavu, v jakém ho dostal.“ „Vy jste šprýmař“, usměje se pobaveně prodavač. „No, mně to moc k smíchu nepřijde - odpoledne jdu vykopat toho dědu, ke kterému jsem se tenkrát přistěhoval...“ Představení v kině. Tma. Ženský hlas k sousedovi: „Prosím vás, pane, nemohl byste tu ruku mít někde jinde?“ „Mohl, ale na první pokus jsem si netroufl.“ Na medicíně vede profesor přednášku o sexuálních anomáliích u mužů. Na konci chce zjistit, do jaké míry studenti přednášenou látku zvládli. Ptá se tedy: „Jak říkáme muži, který chce, ale nemůže?“ „Impotent,“ odpovídají všichni sborem. „A jak říkáme muži, který může, ale nechce?“ Rozhostí se hrobové ticho. Najednou vzadu vyskočí jedna studentka a začne křičet: „Hajzl je to! Hnusnej hajzl!“ Blondýnka si kupuje nové auto a ptá se prodavače: „Prosím vás, je to rychlé auto?“ „Samozřejmě, 240 km za hodinu.“ „Nekecejte, hodina tolik kilometrů nemá!“ Milenci v noci po milování: Ona: „Máš mě rád?“ On: „Ano, mám.“ Ona: „Uděláš něco pro mě?“ On: „Všechno na světě.“ Ona: „Nevyvolávej mě zítra z matiky.“ *.* # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 4, únor 2022 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektorka: Daniela Thampy Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Kateřina Rovenská Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné v roce 2022 činí 96 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.