ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 3, únor 2022 OBSAH: ÚVODEM Vím, že nic nevím. – Určitě?! STALO SE Přehledně Rozmazaný svět v Olomouci POD POKLIČKOU Ze života redakce – dnes komentuje Kateřina Rovenská REPORTÁŽ Ifaistiáda 2021, část 2. – Z Tirany pro zlato pod Olymp LIDÉ KOLEM NÁS Životní krédo – nevzdávat se při prvním neúspěchu (Ladislav Kubeček) ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 02/2022 NAPSALI JSTE NÁM Nejistá sezona Vokál klubu SONS ZDRAVÍ Atopický ekzém komplikuje život až 20 % dětí SPORT Andrew Parsons znovu zvolen předsedou MPV INZERCE # ÚVODEM: Vím, že nic nevím. – Určitě?! Za mlada, za hodně mlada, ještě na devítiletce, jsem věděl: jsem malej, tlustej, vošklivej, ale holky se mi líbí. Tak co s tím? Usoudil jsem, že musím najít něco, co zmíněné tři nekvality když už zcela nepřebije, alespoň je trochu neutralizuje. V patnácti nemáte moc co říkat za sebe, takže jsem se vrhnul na básničky. Naučil jsem se jich zpaměti několik, vlastně dost na to, aby mi stačily na celé rande. Někdy ty holky měly času, to byste koukali! Výběr? Od Fráni Šrámka přes Ovidiovo Umění milovat, Seifertovu Píseň o Viktorce až třeba k pasážím z forbín Voskovce, resp. Horníčka a Wericha. Jo – od Wericha jsem uměl celou Lakomou Barku, a koukali byste, jak se hodila. Dobře jsem udělal. I když většinou holky, dívky či slečny poslouchaly a bavily se, ke kýženým koncům to většinou nevedlo, ale přinejmenším jsem si vycvičil paměť. Ale – chcete něco vědět? Tahle dovednost se zúročila mnohem později, ale přece. Když se nad tím zamyslíte, popularita herců, přinejmenším u té dospělejší populace, a také u těch, kteří nemohou ocenit mužný zjev nebo sexy postavu, se odvíjí od toho, jak s léty moudří. Protože mně se to neděje, dlouho jsem přemýšlel, čím to je. Nakonec jsem na to, myslím, přišel. Jak se celý život učí nazpaměť texty jiných – a většinou jsou ti autoři moudří, nebo alespoň chytří, a dost často chytřejší než dotyční herci – něco z těch mouder v nich zůstává. Ti, co na to mají, tahle rezidua zvelebují a nakonec transformují na moudro vlastní – viz Jan Werich, Miroslav Horníček, Vladimír Menšík, nebo Hana Maciuchová nebo Jiřina Jirásková, abych nebyl za misogyna. Mnozí, a to zdaleka ne vždy ti nejlepší, pak svoje moudra měnili za hotovost, neb si je obecenstvo žádalo a za jejich předkládání platilo. Připusťme, že za to, co slýcháme od jiných profesních skupin, bychom nejspíš nezaplatili ani pod hrozbou sankcí, a přesto to často poslouchat musíme. Ti posledně zmiňovaní by ale nejspíš tvrdili, že vědí o tom, že všechno vědí. Na výrok Vím, že nic nevím se nejspíš i Sókratés nějakou dobu připravoval. Říci Scio me nihil scire (to bylo v originále) se dá buď jako vytahování se před krásnější polovinou lidstva – mně to věřit můžete, anebo to myslet vážně. Zásadně ovšem nesouhlasím s tvrzením některých vysvětlovačů „co tím básník myslel“, tj. že to je projev sebekritiky. Kdepak. Ono totiž to první VÍM má právě váhu moudrosti nabyté věkem, dokonce i hrdosti na tohle vědění. Druhá část pak svědčí o tom, že jsem v životě na žádné hodině ani nechyběl, ani chvilku se nestalo, že bych nedával pozor, prostě že bych netušil. Co netušil? Třeba že se nikdy nic neopakuje stejně, viz též citát panta rei, ale zas že kdykoli nad některou svou chybou mávneš rukou, jsi odsouzen ji opakovat tak dlouho, dokud se ti to nepodaří. A právě tohle přináší pozornému informaci, že vlastně neví nic. A že se obzor jeho nevědomosti s dalšími znalostmi jen a jen rozšiřuje. Což naopak znamená, že blbec ví všechno. Jen tak na okraj – tím je řečeno i to, že málokdo z nás dovede opravdu efektivně poradit sám sobě, ale jen ti NEJ z nás (Nejdrzejší? Asi ano) si z toho učiní profesi. Všimněte si, že snad žádný poradce však neradí sobě, jen druhým. Možná že i on ví, že nic neví… My u nás v redakci víme, že alespoň některým z vás, a doufáme, že většině se Zora líbí, tak vítejte u jejího třetího letošního vydání. Václav Senjuk # STALO SE: Přehledně Jsme na vrcholu zimy. Věděli jste, že ve starém Římě v zimě trvala hodina 45, a v létě 75 minut? V zimě totiž Slunce vychází později, zapadá dříve, a den se jim jevil kratší. Některá zvířata spí hlubokým zimním spánkem. Takový medvěd může spát až 100 dnů, a jeho srdce přitom zpomalí ze čtyřiceti na pouhých 8 tepů za minutu. K jaru se pak probouzí velmi hubený. Ještě zajímavější je žabka, která v zimě zmrzne. Srdce jí bije, ale krev jím neprotéká, oční čočky zmrznou a zbělají. Na jaře ale žába znovu rozmrzne, a skáče jako nová. Pojďme nahlédnout do „Tyflopedického lexikonu jmenného“ od Josefa Smýkala. 1. 2. 1989 zemřel Sigfried Wiesinger, ředitel Christofelovy slepecké misie (CBM). Tu v roce 1989 uznala Světová zdravotnická organizace jako odbornou organizaci pro zabraňování vzniku slepoty, hlavně v rozvojových zemích. A 1. 2. 1824 zemřela nevidomá klavírní virtuoska, operní pěvkyně a skladatelka Marie Terezie Paradisová. Její kmotrou se stala samotná císařovna Marie Terezie. V Paříži se stala jednou z dam královny Marie Antoinetty, dcery Marie Terezie. Úspěšná byla i v Londýně, Bruselu, Vídni, i v Praze. Co se děje v oblastních odbočkách? Moneta zpřístupňuje internet banku nevidomým. Informovala o tom OO Opava. Vývojáři Monety přitom spolupracovali přímo s uživateli s postižením zraku. Přístupnost by měla být zajištěna nejen pro ně, ale i pro osoby s omezenou hybností. I ta totiž může komplikovat normální prohlížení webových stránek a používání mobilních aplikací. Prostřednictvím Doc. MUDr. Petra Součka, PhD., očního lékaře Centra klinické oftalmologie Praha, informuje OO Opava o „epiretinální membráně“ (ERM). Jde o oční chorobu, která se projevuje „zmuchlaným““ viděním. Vzniká tak, že se na povrchu centrální části sítnice (makuly) vytvoří jemný a tenký „škraloup“. Riziko vzniku ERM se zvyšuje s věkem pacienta. Choroba sice nevede k úplné slepotě, ale znáte někoho, kdo vidí, a přeje si být prakticky nevidomý? Člověk s ERM musí přijít k lékaři včas. Ten ji odhalí speciálním, pro pacienta šetrným vyšetřením. Jedinou možností léčby je mikrochirurgické sloupnutí škraloupu. Operace nevyžaduje hospitalizaci, po zákroku pacient odchází s doprovodem domů. Chcete vědět více? Navštivte stránky: tojesenzace.cz/2022/01/10/zmuchlane-videni-muze-signalizovat-zavazne-onemocneni-sitnice/ OO Opava a OO Příbram vloni společně využily nabídku nadačního fondu Českého rozhlasu a ze sbírky Světluška získaly příspěvek na projekt s názvem „Psychická a fyzická kondice rovná se zdravý životní styl“. Odbočky tak mohly zakoupit stolní hry pro osoby se zrakovým postižením, turistické hole a gymnastické míče. V rámci Sociálně aktivizačních služeb byl tak v OO Opava otevřen nový „Klub přátel stolních a dalších her a dovedností“. Pomůcky chtějí členové OO využívat také na rekondičních a relaxačních pobytech. Lenka Martínková se ohlédla za činností OO Opava v minulém roce. Covid-19 od sebe lidi sice oddělil, členové OO se ale i tak měli možnost setkávat. V nové online kavárně, na stránkách Mimořádných informátorů, ve chvílích uvolnění pak i osobně, ve stávajících prostorách i v novém klubu pro milovníky společenských her. Budoucnost vnímá optimističtěji. Trocha nepohodlí za možnost osobního setkání přece stojí! Loňský rok byl časem nemocí, testů a nařízení i pro členy OO Vrchlabí. Byl však prý i tvořivý a zábavný. Členové se mohli účastnit výletů, zábavných programů, poučných posezení, lidé z řad veřejnosti se dozvídali potřebné informace. OO Semily publikovala informaci Mgr. Václava Krásy, předsedy NRZP, o změnách v dopravě osob se zdravotním postižením v Praze a částech Středočeského kraje. Od 1. 1. 2022 působí v tzv. Dopravě ode dveří ke dveřím noví dopravci. Jsou jimi společnosti Vega Tour s.r.o., a Lutan s.r.o. Budou provozovat 35 speciálně upravených vozidel, 25 mikrobusů pro přepravu 3 až 4 cestujících, a 10 vozidel pro přepravu jednoho pasažéra, držitele průkazu ZTP nebo ZTP/P. Dispečink služby bude spravovat společnost ROPID. V přiloženém odkaze naleznete návod na registraci a podmínky nároku na objednávku dopravy: nrzp.cz/2022/01/11/informace-c-6-2022-doprava-ozp-v-praze/. OO Jičín zveřejnila on-line přednášku lékárnice Mgr. Martiny Kůtkové na téma „léčba běžného nachlazení a posílení imunity v zimních měsících“. Máte-li zájem, navštivte stránky: www.sons.cz/Lecba-bezneho-nachlazeni-a-posileni-imunity-v-zimnich-mesicich-P4011141.html. Členové OO Náchod se 10. 1. sešli ve své klubovně na komentovaném promítání fotografií „Ze života odbočky“. S sebou si přinesli dobrou náladu, i optické pomůcky pro lepší koukání na velké plátno. Fotografie bude možné si objednat k vytištění, při hromadné objednávce se slevou. OO Beroun poděkovala městu Beroun. Díky jeho finanční podpoře mohl být vloni uskutečněn rekondiční pobyt členů OO ve Vrbně pod Pradědem. Za finanční podporu v roce 2021 děkovala i OO Česká Třebová. Patřila městům a obcím Česká Třebová, Ústí nad Orlicí, Letohrad, Němčice, Semanín, Svitavy, Bystré, Hradec nad Svitavou a Trpík. OO Jihlava upozornila na výstavu obrazů britské malířky Sally Booth. Ta už v Městské knihovně v Jihlavě začala dne 12. 1. a bude pokračovat až do 14. 2. 2022. OO Havlíčkův Brod informuje, že „v Krajské knihovně Vysočiny se zabydlel Nelsí“. Jak k tomu došlo? 30. 11. 2021 přišly do knihovny děti, aby se seznámily s životem a prací vodicích psů. Povídali si a pouštěli ukázky ze zvukové knihy „Nabu, Nelsí a škola pro superpsy“. Její autorkou je Stanislava Krajíčková z Lovosic a v roce 2006 s ní obsadila 3. místo v soutěži INKOS, kterou knihovna pořádala na podporu přístupu uživatelů s handicapem k informačním technologiím. Poté děti dostaly úkol pojmenovat našeho sbírkového pejska. Na výběr byla jména psích hrdinů. Hlasování vyhrál Nelsí. Pár zajímavostí na závěr. 7. 2. 1311 byl v Praze korunován na českého krále Jan Lucemburský. 5. 2. 1796 založila v Praze skupina aristokratů v čele s hrabětem Františkem Josefem Šternberkem Společnost vlasteneckých přátel umění, dnešní Národní galerii. A něco pro šachisty. 10. 2. 1996 hrál tehdejší šachový velmistr Garry Kasparov svůj první zápas s počítačem firmy IBM. Ten den partii prohrál. Série zápasů ale skončila až 17. 2., a to vítězstvím Kasparova v poměru 3:1. Antonín Vraný Rozmazaný svět v Olomouci Trochu opožděně jsme zachytili informaci k nedávno proběhnuvší výstavě ve Fakultní nemocnici v Olomouci. „Domnívám se, že i zpětná informace v Zoře by mohla být pro čtenáře zajímavá,“ poznamenává k tomu Jan Příborský z OO SONS Olomouc. A my dodáváme, že si myslíme totéž. Redakce Zora Exkurz do světa viděného očima člověka s těžkým zrakovým postižením nabídla výstava Rozmazaný svět, která z iniciativy Nadace prof. Vejdovského putuje Českou republikou již od roku 2016. Její další zastávkou byla od 1. prosince 2021 Fakultní nemocnice Olomouc. Fotografie a informační panely bylo možno si prohlédnout až do 5. ledna 2022 ve vestibulu ústřední budovy A. Prostřednictvím dvojic fotografií výstava umožňuje, aby si člověk se zdravým zrakem uměl představit, jak svět kolem sebe vidí lidé s degenerací sítnice, barvoslepostí, krátkozrakostí nebo dalekozrakostí, s dvojitým viděním, šedým nebo zeleným zákalem a s dalšími zrakovými vadami a očními onemocněními. Garantem fotografické části výstavy je prof. Mgr. Jindřich Štreit, Dr.h.c., garantem znázornění zrakových vad je někdejší přednosta Oční kliniky Fakultní nemocnice Olomouc prof. MUDr. Jiří Řehák, CSc., FEBO. Instalací ve Fakultní nemocnici Olomouc se výstava pomyslně vrátila na domovskou půdu, protože právě největší zdravotnické zařízení na střední Moravě bylo téměř padesát let působištěm profesora Vejdovského. Dlouholetou spolupráci s nadací, nesoucí jeho jméno, ale i edukační potenciál výstavy Rozmazaný svět oceňuje přednostka Oční kliniky FN Olomouc MUDr. Klára Marešová, Ph.D., FEBO. „Díky nadaci se nám každoročně daří pořídit diagnostické a léčebné pomůcky a přístroje, se kterými zdokonalujeme péči o pacienty a zpřesňujeme diagnostiku očních onemocnění u dětí i dospělých. … Veřejnost touto formou upozorníme na závažná oční onemocnění, která mohou končit až slepotou, a na skutečnost, že včasnou diagnostikou lze následkům těchto onemocnění předcházet. Pro návštěvníky FN Olomouc výstava také skýtá možnost uvědomit si, jak vidí jejich příbuzní s očními onemocněními,“ míní Klára Marešová, která oceňuje, že výstava se věnuje i osobnosti profesora Vejdovského. „Svými schopnostmi a věhlasem přesahoval hranice tehdejšího Československa,“ připomíná přednostka Oční kliniky. Jan Příborský Zdroj: www.fnol.cz, kráceno redakcí # POD POKLIČKOU: Ze života redakce – dnes komentuje Kateřina Rovenská Když mne pan šéfredaktor oslovil, abych napsala pár řádek do nové rubriky Pod pokličkou, uvědomila jsem si, jak důležitá úloha to bude. Že to budu právě já, kdo tuto rubriku otevře. V tu chvíli se mě zmocnila nervozita, kterou jsem naposledy pociťovala u přijímacích zkoušek na vysokou školu. Můžu zrovna já se ujmout takového úkolu? Mám na to? Bude lidi zajímat, co si myslím? Co když čtenáře od rubriky naopak odradím? A pak jsem si řekla… DOST! Konečně mám příležitost zveřejnit nějaká má moudra, tak ji přece nepromarním! Psát si doma do šuplíku je fajn, ale co dál? Koukat, jak mé myšlenky na papíře blednou? Číst je doma puberťákům? Ani jedno není úplně to pravé. Tak využiju tuto příležitost a podělím se o pár mouder právě s vámi. A kdoví, třeba vás i něčím zaujmu. Rubrika Pod pokličkou by měla být o tzv. „nepovedených záběrech“ ze všedního života redakce nebo chcete-li o „poznatcích ze zákulisí redakce“. Postupně se s vámi já a mí kolegové podělíme o pár zajímavých a někdy snad i vtipných postřehů z naší práce. Alespoň vám ji tak přiblížíme a budete nám opět o krok blíž. Když jsem do redakce v září minulého roku nastoupila, říkala jsem si: „To bude brnkačka! Administrativa je všude stejná. To zvládnu!“ Měla jsem radost, že po delší pracovní odmlce, kterou jsem díky Covidové situaci pocítila, budu pracovat zrovna v redakci časopisu pro nevidomé. Že moje práce bude užitečná a bude mě naplňovat. Netušila jsem ale, že přičichnu i k detektivní činnosti, která opravdu občas při naší práci je zapotřebí. Tak například platby předplatného složenkou jsou samostatná kapitola, která mne nepřestává udivovat a někdy mě i pobaví. Vy, čtenáři, jdete na poštu se složenkou a s instrukcemi od nás tam paní úřednici vše nadiktujete. Ovšem tam, kde to pro vás končí, pro nás to teprve začíná. Pošta nám zasílá výpis plateb složenkami den po dni, kde by správně mělo být vše uvedeno tak, jak to nahlásíte. Opak je ale pravdou. Někdy je zde poznačená jen platba a nic víc. V takovém případě nezbývá než čekat, než se někdo z vás, právem rozčilený, ozve, že uhrazený časopis nedostal. Jindy zase u kódů časopisů je změť čísel a písmen a u jména třeba jen Alena H. V takovém případě startuje opravdová detektivní práce. Vypíšu si všechny Aleny H. ze systému, vyřadím ty, které mají již časopisy uhrazené a ty, které už u nás nic neobjednávaly více let. Zbývajícím jmenovkyním napíšu dopis. Co dál? Musím čekat, jestli se mi ta správná paní Alena H. ozve. Dalším tajemstvím je pro mě náš systém, do kterého si ukládáme veškerá nezbytná data o vás a vámi objednaných časopisech. Dle objednávek zadám údaje do systému, vygenerovaná data pak periodicky posílám do tiskárny či společnosti, která vám časopisy rozesílá. Vše se tváří, že je, jak má být. – Tak jak to, že není!? Že časopis dostane člověk, který není v systému ani zavedený a naopak člověk, který v systému je, ho nedostane? Ano, toto se opravdu děje, je mi to dodnes záhadou a po pravdě pochopit to jsem vzdala. Jak vidíte, úplně se nenudíme. Snad jsem tedy nenudila ani já vás. Kateřina Rovenská # REPORTÁŽ: Ifaistiáda 2021, část 2. – Z Tirany pro zlato pod Olymp Goalballisté TJ ZORA Praha se vypravili na sklonku listopadu 2021 do Soluně na tradiční mezinárodní turnaj Ifaistiáda obhájit stříbrné medaile. Přivezli vítězné zlato a cestu si část týmu ozvláštnila několikadenním poznávacím putováním přes jižní kraje. A jak to tedy bylo? Přinášíme druhou část reportáže. Ve středu (1. 12.) dopoledne jsme prošli znovu Tiranu za denního světla. Je to moderní město jako každé jiné, ale také město paradoxů. Široké třídy s obchody, s temperamentní dopravou, kde se klidně při patách moderních věžáků v poklidu choulí malé staré domy s břidlicovými střechami. Město se stavebně rozvíjí a mrakodrapy zde rostou jako houby po dešti. Obešli jsme obrovský moderní komplex s rozestavěnou mešitou, do kterého, netušíme proč, byl zakázán vstup, podívali se na místní tržiště a poslechli si bubnování pouličních umělců, vyfotili se u sochy místního velikána na koni a vydali se dál směrem k řeckým hranicím. Dnes bez konkrétního cíle, jen s úmyslem posunout se k Soluni na takovou vzdálenost, abychom mohli příští den zavčasu vyzvednout druhou část našeho goalballového týmu na letišti. Jedeme dál a kocháme se plnými doušky nádhernou krajinou. Na vrcholcích vysokánských hor leží sníh a pod nimi dozrávají rudá jablka v sadech. Cestu i nadále lemují stánky s mandarinkami a vesničky s malými mešitami. Řídí Petr, takže Bára má možnost hledat ubytování. Tentokrát to však není tak snadné a nejbližší místo, kde se daří sehnat nocleh, je až v Řecku, v městě Katerini. Ubytování je nádherné a leží jen 70 km od Soluně. Probuzení do čtvrtečního rána (2. 12.) nám namísto nařízených budíků obstaraly zvony z blízkého kostela. Prohlížíme si ještě nejbližší okolí a zodpovědně včas vyrážíme na místo, které nám bude po další tři dny domovem. V Soluni v hotelu ABC nás organizátoři i personál hotelu vítají srdečně jako staré známé a věřte, že po tom všem harcování je vyhlídka na třídenní pobyt pod jednou střechou vítanou změnou. Runa po celou dobu pobytu dostávala ty největší lahůdky a zablácený tandem si to pokojně pospával v útrobách hotelu. Milé přijetí na nás působilo přímo blahodárně. Také ve veliké tržnici uprostřed Soluně nás poznávají jako dobré zákazníky. Ivoše s Petrem a tandemem odvážíme za Soluň. Kola nemají dost a ještě si chtějí užít slunného řeckého dne a do hotelu se přiblížit jako cyklisté. Věří, že příjezd na tandemu navozuje u protihráčů pocit, že jsme úžasní borci, a zároveň vyvolává domněnku, že přece nemůžeme být z takové dálky. Cestou k hotelu navštěvují ptačí národní park a při pohledu na Olymp vzpomínají, jak sem dojeli již v minulosti až z Prahy. Karel s Bárou nabírá na letišti mladší část goalballového týmu: Michala Novotného, Petra Schweinera, Tomáše Jirouta, Václava Svobodu a oboustranné vyprávění z cest nebere konce. Společně provádíme inventuru zoráckých dresů, které všemožnými batohy docestovaly do Řecka a snažíme se zkompletovat čísla a barvy. Je to rébus. Někteří hráči musejí vzít za vděk číslem, které za celou dobu své goalballové kariéry na zápas ještě nikdy neoblékli. Všechno je však jednou poprvé a je dost možné, že zrušení této pověrečné tradice nám nakonec přineslo štěstí. Jdeme se ještě projít po starých známých místech v okolí hotelu a už se těšíme na zítřejší zápasy. Celý turnaj, od pátku do neděle (3. 12. – 5. 12.) je organizován za velmi přísných protiepidemických pravidel, které dodržují jak hráči, tak vždy přítomní a ochotní organizátoři. Na přestávky mezi jednotlivými zápasy musíme ven z tělocvičny. Konečně je tu staré dobré řecké slunce a my se vyhříváme na tribuně přilehlého hřiště. Dostáváme od kamaráda fotku zasněžené Prahy a se škodolibou radostí se vyhříváme dál. První zápas jsme hráli v pátek s jasným favoritem, s reprezentací Řecka. Šlo o velmi vyrovnaný boj. Rozhodčí nám mnoho míčů letících po zemi pískali jako přehoz. Stejně tak to bylo i u ostatních týmů, jen my jsme měli tak trochu pocit, že u nás ještě o maličko víc. Postupně jsme se s řeckým týmem oťukávali, hledali obranné i útočné varianty. Zápas jsme prohráli po urputném boji 17:15, ale to nám až tak nevadilo. Znali jsme soupeřovy slabé stránky a 15 gólů, které jsme vstřelili, dávalo naději, že v případném finále nebudeme horší. V sobotu jsme porazili Kosovo 16:9, pak Atény 11:6 a domácí Ifaistos 16:6. Střídali jsme skoro jak na hokeji, abychom si uchovali co nejvíce sil. Často jsme prohrávali, ale byli jsme jeden celek, bez rozdílu, kdo je na hřišti a kdo na lavičce. Tím se nám dařilo soupeře porážet. Nikdo se neptal, kolik dal gólů, ani kolik jich dostal. Byli jsme jeden tým toužící po finále. Všichni se střídali, jak jen to šlo. Vidina finále se nám vzdálila, když remízovaly Atény se Soluní. Každý z těchto týmů měl 7 bodů. My 9. V neděli ráno však nechala řecká reprezentace domácí Soluni výhru 10:0. Každý si o tom může myslet své, ale bylo nad slunce jasné, že se šetřili na finále. Nezbylo než porazit Italy za každou cenu. Hráli jsme s takovým nasazením, jistotou, odvahou, chytrostí a odhodláním, že jsme italský tým porazili 15:6. A to byla naše vstupenka do finále! Finále bylo soubojem dvou Titánů. Nebylo nač šetřit síly. Každý do toho dával maximum. Řekové měli trenéra oplývajícího množstvím reprezentačních zkušeností, navíc s mladým, pohyblivým, silným a ambiciózním týmem. Těžko bylo hledat na jejich straně chyby. Museli jsme vytáhnout taktiku z pod pokličky a esa z rukávu. Vedení se střídalo gól po gólu. 3 minuty před koncem jsme vedli 8:7. Po urputném boji a v závěru po nařízené penaltě proti nám skončilo skóre 8:8. Přišlo nervy deroucí prodloužení. Řekové vyhráli los, což je u prodloužení v případě tzv. „náhlé smrti“ velká výhoda. Ale první střelou Řekové nedali. Václav také nedal, i když si útok pečlivě připravil. Také druhou střelu jsme chytili. Tomáš si vzal míč a vší silou, po dobrém rozeběhu a taktickém přemístění, hodil do mezery soupeře mezi hráče, kteří neměli šanci míč chytit. Tak jsme vyhráli a získali zlaté medaile. „Co říci závěrem,“ dodává Petr Müller. „Já i Baruška jsme měli dojetím slzy v očích. Tomáš neustál emoce a sklátil se k zemi. Všichni jsme prožívali ohromnou radost. I klubovou radost z vítězství na mezinárodním turnaji, která přišla po čtvrtstoletí dřiny, potu, krve, tréninků a odříkání. Skutečnost, že snad dva nejstarší hráči goalballu na světě, Karel a Ivoš, a snad nejmenší hráč goalballu na světě Petr Schweiner ze 6členného týmu získali na mezinárodním turnaji zlato, se určitě zapíše do světových dějin goalballu.“ Je první neděle adventní (6. 12.) odpoledne, mladé kluky odváží narychlo auto, aby jim neuletělo letadlo. My ostatní se loučíme s řeckými přáteli a děkujeme za pozvání na příští Ifaistiádu 2022. Řecké slunce hřeje tak, že i v tričkách je nám horko. Vracíme se domů a v autě je nebývalé ticho. Každý z nás si po svém přehrává v duchu zážitky, které by rád ve vzpomínkách zachoval. Jsme unavení ale šťastní, těšíme se domů do té české plískanice, která k adventu už tak nějak patří. Autoři: Bára Novotná, Petr Müller, Karel Novotný # LIDÉ KOLEM NÁS: Životní krédo – nevzdávat se při prvním neúspěchu „Moje žena ráda říkává: Řekněte mému muži, že něco nejde, a on vám ukáže, že to jde. Samozřejmě, prošel jsem i obdobími, kdy jsem s některými věcmi skončit chtěl. Obrovskou motivací je pro mě ale být užitečný, sám sobě i druhým. A také být alespoň trošku nezávislý. To není možné vždy, ale za určitých okolností to chvílemi jde.“ O práci, zálibách i vodicích psech si dnes povídáme s Ladislavem Kubečkem (45). Jsem odmalička nevidomý. Myslím ale, že jsem měl štěstí na lidi. Rodiče, hlavně maminka, mě vychovávali k praktickému životu. Výbornou průpravu jsem dostal na hradčanském internátě, i od spolužáků na střední škole, náchodské Evangelické akademii. Pracuji v sociální oblasti a denně se setkávám s lidmi. Myslím, že jsem poměrně vytížený, i velmi akční. Občas tím překvapím i sám sebe. Oporu a inspiraci jít dále nacházím nejen v práci, ale i v šťastném manželství, které trvá už 17 let. Své děti nemám, ale vyženil jsem dvě dcery. Jsou už dospělé, a každá má vlastní děti. Začínal jsem jako masér. Po střední škole mi nabídli odborný kurz v Plzni, u Dr. Ilony Mauricové. Byl poměrně náročný. Ale moje střední škola se zaměřovala i na zdravotnictví. Určité znalosti jsem tak z větší části měl, a mohl pomoci i druhým. Poté jsem 2 roky pracoval v rehabilitačním středisku Náchod, ale propustili mě pro nadbytečnost. Tak jsem začal podnikat. V jednu dobu ve dvou pronajatých provozovnách, v Červeném Kostelci a v Trutnově. Maminka byla kadeřnicí a prostory v Trutnově jsme sdíleli. Mohli jsme se tak oba udržet, a jako rodinný podnik si i předávat klienty. Vzpomínáme na to jako na nejlepší část podnikání. Když maminka odešla do důchodu, provozovnu Trutnov jsme uzavřeli. Činnost v Červeném Kostelci pak ukončil Covid-19. Masérem jsem byl přes 20 let. Dnes se té profesi věnuji ve svém volném čase. V letech 1998 až 2005 jsem vykonával i funkci předsedy OO SONS Náchod. V tom roce mi zemřel otec, což mě psychicky vzalo. S tím přišlo i uvědomění, že nemohu podnikat, a zároveň pracovat jako předseda OO. Když byly v OO volby, řekl jsem, že to dále dělat nemohu. I po nich jsem sice byl ještě nějaký čas místopředsedou, ale pak mě zcela pohltilo podnikání. Dnes pracuji v oddělení technické podpory v Knihovně a tiskárně pro nevidomé Karla Emanuela Macana (KTN). Mám upřímnou radost, že KTN je schopna uspokojit současný požadavek čtenářů, tedy stahovat knihy v pohodlí domova, do mobilních telefonů, a číst si je třeba večer před usnutím. I můj vztah ke knihám je vřelý. Čtu velmi rád, a hodně – pokud tedy mám čas a nejsem příliš unaven. KTN používá už přes 10 let knihovnický systém „Viking Biblio“. A hledala člověka, který by poskytoval jejím uživatelům technickou podporu, tedy pomoc při registraci, přihlašování, i orientaci v systému. Přihlásil jsem se, prošel školením, a jsem tu zaměstnán už 11 let. Lidé mi mohou volat i psát (kubecek@ktn.cz). Kontaktovat mohou i kolegyni Renatu Meyerovou, která se o knihovnický systém stará. Pracovat mohu v podstatě odkudkoliv. Zpočátku jsem vyřizoval agendu během podnikání, a poté i večer z domova v Červeném Kostelci. Takto většinou pracuji i dnes. Do Prahy jezdím jen na školení a na některá setkání. Práce je to nesmírně zajímavá a pestrá. Viking Biblio je totiž poměrně obsáhlý knihovnický systém. A často ho potřebují ovládat starší lidé (nad 60 let), kteří přišli o zrak v pozdějším věku, a nemusí být zdatní v počítačové gramotnosti. Někdy tak jde o dlouhé rozhovory. Nemohu samozřejmě suplovat lektora práce s počítačem. Předpokládám, že uživatel už nabyl základní znalosti, a pomáhám s ovládáním knihovnického systému. Mladí lidé se na mě obracejí hlavně s požadavky na registraci do knihovny. S počítačem jsou jaksi „srostlí“, a v jeho ovládání zdatní. Zajímavý dotaz? Volá třeba starší pán: „Víte, já dva roky nevidím. A nevím, zda jsem se správně dovolal.“ Odpovím: „V pořádku, já také nevidím.“ On se zarazí, a pokračuje: „Ale já jsem se dovolal na technickou podporu! Jak ji budeme řešit, když ani jeden nevidíme?“ Další hovor se starší dámou: „Na mě musíte pomalu, už jsem starší, s počítačem mi to jde pomalu. Byla jsem zvyklá celý život datlovat, a když nevidím, tak nemohu ani to.“ Lidé, kteří přišli o zrak, mohou být zoufalí, a hůře se vyrovnávat se svou situací. Mnozí jsou proto za naši podporu velice vděčni. Paní mi chtěla dokonce poslat lahev vína. Říkám jí: „Neřešte to, já jsem šťastný, že vám to funguje.“ V internetovém prohlížeči Google Chrome je práce s Viking Biblio složitější. Občas se setkáváme i s výpadky při stahování knih, zvláště nově vydaných. Ale to není dáno ani tak naším systémem, jako spíše povahou Chromu. Je oblíbený, stabilní, a funguje na moderních zabezpečovacích technologiích. Jenže těm my bohužel nejsme schopni stačit. Stálo by nás to mnoho, kdybychom mu náš systém chtěli přizpůsobovat. Mimochodem, i on je velmi dobře nastaven a zabezpečen. Neošetřené je v Chromu třeba i čtení RSS kanálů s novými tituly v katalogu. Čtenářům proto častěji doporučujeme prohlížeč Firefox. I on využívá moderní technologie, podporuje ale i ty starší, včetně RSS čtečky, a pro náš účel se jeví jako nejuniverzálnější. Čtenáři se na nás obracejí i s dotazy na jednotlivé načitatele knih. Některým jsou jejich hlasy příjemné, jiným méně. Někdo by chtěl pana Honzoviče, další někoho jiného. Každý načitatel má svůj specifický projev. Ti, které jsem osobně potkal, jsou velmi příjemní lidé, milují knihy a jsou ochotni nějak přispět naší komunitě. Tyto vlastnosti společně vytvářejí obrovský potenciál, a naše knížky jsou díky nim velice žádané. Už půl roku pracuji také jako asistent ombudsmana ve firmě EMERGE. Pracuji opět s lidmi, obě mé práce se tak navzájem prolínají a doplňují. Proč má firma, která se zabývá především automobilovým a gumárenským průmyslem, svého ombudsmana? Ombudsman, tedy ochránce lidských práv, působí ve státní správě už déle. A tento trend se rozšířil i do firemní sféry. Ombudsman tu funguje jako poradce v oblasti lidských práv, pracovně právních vztahů, ale i zdraví a zdravotnictví, nebo finanční gramotnosti. Ve firmě řešíme i podporu, pomoc, či rodinnou situaci zaměstnanců, nejen těch se zdravotním postižením. Ti někdy nevědí, jak takové situace řešit, mají strach se zeptat atd. Služba je pro zaměstnance firmy zdarma, a podle mě jde o výbornou sociální činnost. Mou prací je ombudsmanovi pomáhat, a případně, po konzultaci s ním, poskytovat poradenství. Obracejí se na mě i lidé s postižením sluchu. Sám trpím sluchovou vadou, je mi to tedy blízké. Ale komunikace s takovými lidmi je často možná jen písemně. Naživo je pro mě složitá. Ale funguje tu i tlumočník do znakového jazyka. Společně si s ombudsmanem stanovujeme plán a rozvrh činností. On je často na cestách, já buď s ním, nebo na pobočkách v Náchodě nebo v Trutnově. Další pobočky jsou v Liberci, Bezděčíně u Mladé Boleslavi, Bakově nad Jizerou, Červeném Kostelci, a jedna administrativní v Praze. Firma EMERGE je sociálně odpovědná, pracuje tu 45 % zaměstnanců s nějakým typem zdravotního postižení. A byli bychom rádi, kdyby jejich počet ještě vzrostl. Jsme totiž přesvědčeni, že tito lidé mají co nabídnout. Zájemce o práci se na nás samozřejmě může obrátit. Lidé manuálně zruční tu třídí materiál, stavějí a kompletují různé výrobky. Pracujeme ale s přesnými součástkami a s lepidly, což není vhodné pro nevidomé. Firma donedávna ve svých projektech nepočítala s tím, že by mohla zaměstnávat právě je. Nevidomý jsem tu dnes, jako první pokus, jen já. Budu ale moc rád, když se nějaká práce najde i pro další. Dokážu si představit schopného nevidomého, který bude pomáhat při obchodních jednáních, vyřizování reklamací apod. Pole je neorané, a možnosti se snad budou hledat. Ale to je zřejmě běh na delší trať. Příjemnou činností je pro mě možnost podílet se na vytváření firemního časopisu. Čtvrtletně ho vydává ombudsman, podnět pro jeho psaní přišel od vedení firmy. Časopis je spojovacím můstkem mezi zaměstnanci a manažery, informuje o vnitřních záležitostech firmy a buduje komunitu lidí, kteří spolupracují, pořádají společné akce atd. Píši rozhovory s lidmi, úvahy na podněty čtenářů, články související s naší prací atd. S některými lidmi se setkám jen jednou, s jinými budujeme vztahy trvalejší. Jsem v oboru nový, proto se hodně, za pochodu, učím. Časopis je vyvěšen na našich webových stránkách emerge.cz, a na své jméno teprve čeká. Bude vylosováno z návrhů našich čtenářů. Kvůli vadě sluchu je mi zapovězena hudba i hra na nástroj. Zkoušel jsem bicí, flétnu, ale vše marné. Rád cestuji, s manželkou jsme navštívili Řecko, Rakousko, Sardinii, sám pak Německo a Holandsko. Zajímavý byl advent ve Vídni. Město na mě v kombinaci s punčem a sachrem působilo nesmírně uspořádaně a čistě. Praha je podle mého hektičtější. Rád bych navštívil také Alpy, nebo Anglii. Jsem rovněž turista. Vždy mě zláká vyšlapat si kopec nebo se podívat na historicky zajímavé místo. Můj živel je voda, rád plavu, a výborně se přitom uvolním. V moři jsem plaval s průvodci, moje žena se jako neplavec slunila na pláži. Při plavání na mě průvodce mluví, udává směr, i jistotu, že je vedle mě. V bazénu je to jedno, ale v moři člověk neví, kam plave, vlny si s vámi hrají, a snadno se ztratíte. Dříve jsem jezdil na dvoukole. Mí vodicí psi? Poslední, třetí, se jmenuje Danny. Je mu 11 let, už je důchodce. Dnes hodně cestuji, ale on je doma. Pokud tomu tak bude i nadále, o dalšího psa žádat nebudu. Dokud jsem ale pracoval jako masér a pohyboval se mezi provozovnami, byl Danny vytížen. Můj druhý pes se jmenoval Baddy. O něj jsem v jeho sedmi letech tragicky přišel. Byl trochu zbrklý a miloval fenky. Při venčení viděl přes ulici svou známou, rozběhl se, a skončil pod náklaďákem. První byla fenka, labradorka Meggie. Dožila se krásných 16 let, nejvíce ze všech tří. Oba psi byli Flat coated retrívři. Vynikající pomocníci, kteří tvořili neodmyslitelnou část mého života. Se všemi jsem chodil, a s Dannym dodnes chodím do různých škol. Nejvíce na náchodskou Evangelickou akademii. Vyprávím o životě nevidomých, předvedu chůzi s bílou holí, s vodicím psem, ukážu pomůcky. Zpravidla jde o velmi živý rozhovor, a pro mě i odpočinek od denní rutiny. Byl jsem i v mateřské škole v Hronově. Děti bývají zpočátku zaražené, ale jak mezi ně pustím psa, odvážou se a jsou spontánní. Vždy to je úžasný zážitek. Psi a děti, to k sobě neodmyslitelně patří. Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 02/2022 V tomto vydání se zaměříme na další pro nás zajímavé novinky v právním řádu účinné od ledna 2022, poté se podíváme na právnické obraty, které se nejvíce pletou, následuje stručný popis jednoho kontroverzního sousedského sporu a článek ukončíme příznivou informací pro toho, kdo chce pobývat s pejskem v Praze. Některé další změny v právní úpravě týkající se sociálního zabezpečení účinné od 1. ledna 2022 1. ledna 2022 nabyla účinnosti novela zákona o nemocenském pojištění, která přináší podstatné změny v oblasti ošetřovného, dlouhodobého ošetřovného a otcovské. Ošetřovné Na ošetřovné nově dosáhnou i blízcí příbuzní ošetřované osoby, kteří s ošetřovanou osobou nebydlí ve společné domácnosti. Až do konce roku 2021 byla společná domácnost nutnou podmínkou pro přiznání ošetřovného. Za blízkého příbuzného se považuje předek nebo potomek v přímé linii (rodič, dítě, vnuk a další), sourozenci, manžel, manželka, registrovaný partner nebo partnerka, rodiče manžela, manželky nebo registrovaného partnera či partnerky. U ostatních musí být i po 1. lednu 2022 podmínka společné domácnosti splněna. Dlouhodobé ošetřovné U poměrně nového institutu, kterým je dlouhodobé ošetřovné, došlo od 1. ledna tohoto roku k velmi podstatným změnám, které umožní dlouhodobé ošetřovné čerpat většímu množství lidí. U ošetřované osoby musí být splněna podmínka hospitalizace alespoň po dobu 4 dnů, přičemž se počítá první i poslední den hospitalizace (do konce roku 2021 to bylo 7 dnů). Rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče vydá zdravotnické zařízení, kde byl člověk hospitalizován v den propuštění z hospitalizace nebo nejpozději do 3 pracovních dnů ode dne podání žádosti. Žádost o dávku lze přitom podat nejpozději do 8 dnů po dni, kdy byla ošetřovaná osoba propuštěna z hospitalizace. Podmínka hospitalizace není vyžadována u osoby v inkurabilním stavu (nevyléčitelně nemocného), který vyžaduje poskytování paliativní péče a dlouhodobé péče v domácím prostředí. U osoby v inkurabilním stavu rozhodne o potřebě dlouhodobé péče jeho ošetřující lékař. Otcovská Otcovská nově náleží po dobu 14 dní (do konce roku 2021 to bylo po dobu 7 dní). Novela také prodlužuje období, ve kterém může otec nastoupit na otcovskou, a to za situace, kdy je novorozenec během prvních 6 týdnů života hospitalizován. O tuto dobu se prodlouží období, kdy může nastat nástup na otcovskou dovolenou. Dříve bylo nutné otcovskou vybrat do 6 týdnů po narození bez výjimky. Nicole Fryčová Jazykové okénko Zpravidla mluvíme takříkajíc „jak nám zobák narost´“ a nepřemýšlíme nad tím, jestli je to odborně správně. Lidé z oboru si ale řečené musí přeložit do svého profesionálního jazyka, aby situaci rozklíčovali. Že to není jen zbytečné slovíčkaření, ukazují níže uvedené příklady. Na první laický pohled se třeba zdá, že není rozdíl mezi odmítnutím, vzdáním se a zřeknutím se pozůstalosti. Zdá se, že všechny tři pojmy označují stejné jednání. Jak asi tušíte, není tomu tak. Odmítnout lze pozůstalost bez uvedení důvodu nebo z jakéhokoliv důvodu ještě před projednáním. Důvodem bude zpravidla její předlužení, tedy převyšuje-li souhrn dluhů hodnotu pozůstalosti. Vzdát se pozůstalosti naproti tomu znamená, že některý z dědiců pozůstalost sice neodmítl, účastní se řízení a vykonává v něm svá práva, ale svého podílu se vzdá ve prospěch jiného spoludědice. Zřeknout se pozůstalosti znamená, že dědic se zůstavitelem za jeho života uzavře písemnou dědickou smlouvu, kde prohlásí, že se svého budoucího dědického práva zříká. Stejně tak není jedno a to samé stavební parcela a stavební pozemek. Jako stavební parcela se označuje výlučně pozemek evidovaný v katastru nemovitostí podle katastrálního zákona jako „zastavěná plocha a nádvoří“. Stavební pozemek je určený k možnému budoucímu umístění stavby územním rozhodnutím podle stavebního zákona. Stavebním pozemkem tak může být třeba i orná půda, zahrada, sad nebo vinice. Zápůjčka zastupitelné věci, typicky peněz, může být úplatná i bezúplatná. Výpůjčka je zásadně bezúplatná a týká se konkrétní, individuálně určené věci. Rozdíl mezi loupeží a krádeží je všeobecně známý. Tak jen krátce: loupež pojmově obsahuje prvek násilí proti jiné osobě, krádež nikoliv. Existuje sice i krádež vloupáním a krádež věci, kterou má okradený na sobě či při sobě, chybí tu ale násilí nebo pohrůžka násilím vůči poškozenému. K záměně svádí také pojmy nutná obrana a krajní nouze. Zcela zjednodušeně řečeno, nutná obrana je zvláštním zvýhodněným případem širšího pojmu krajní nouze. Nedorozumění mohou nastat i u soudního řízení. To by si měli vzít k srdci hlavně novináři. V občanskoprávním řízení žalobce podává žalobu na žalovaného, zatímco v trestním řízení státní zástupce podává obžalobu na obžalovaného. V prvním případě soudce nařídí ústní jednání, zatímco v druhém hlavní líčení, případně veřejné zasedání. V prvním případě účastníkovi řízení pomáhá právní zástupce, v druhém obžalovanému obhájce, ačkoliv v hovorové mluvě je to advokát nebo častěji prostě právník. Termín soudce je vyhrazen jen pro soudce z povolání, ti druzí jsou přísedící. Jestliže soud v civilním řízení žalobu odmítne, učiní tak z formálních důvodů, aniž by ji vůbec věcně projednal. Zatímco žalobu zamítne poté, co ji po provedeném dokazování shledá nedůvodnou. V trestním řízení je však v takovém případě obžalovaný zproštěn obžaloby. Odvolání je řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu 1. stupně k soudu 2. stupně. Dovolání je mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu 2. stupně k Nejvyššímu soudu. Rozhodnutí není „směroplatné“, jak pravila paní Jechová ve filmu Kulový blesk, ale pravomocné (nedá-li se proti němu již podat řádný opravný prostředek) a posléze vykonatelné (uplyne-li marně lhůta ke splnění uložené povinnosti). Pokud někdo spáchá trestný čin, bude mít co do činění s orgány činnými v trestním řízení, které sdělením obvinění zahájí trestní stíhání – a to napřed jako obviněný, po podání obžaloby jako obžalovaný a nakonec jako odsouzený, je-li pravomocně uznán vinným. Ještě před rozhodnutím o vině a trestu může být trestní stíhání podmíněně zastaveno, také ale může být uložen podmíněně odložený trest odnětí svobody, a skončí-li pachatel nakonec přece jen ve věznici, může být podmíněně propuštěn na svobodu, to vše při splnění zákonných podmínek a se zkušební dobou. V trestním právu je mladistvý pachatel ten, kdo spáchá trestný čin ve věku od patnácti do osmnácti let a zákonná trestní sazba se mu snižuje na polovinu, naproti tomu nezletilý pachatel do patnácti let věku není vůbec trestně odpovědný. V občanském a rodinném právu se jako nezletilé dítě označuje člověk od narození až do osmnácti let. V pracovním právu je mladistvý zaměstnanec ve věku od patnácti do osmnácti let. Rozdíl mezi dvěma typy dohod konaných mimo pracovní poměr patrně také není třeba dlouze popisovat. Dohoda o provedení práce se uzavírá na maximálně 300 hodin v kalendářním roce. Dohoda o pracovní činnosti tento limit nemá, ale není možné ji vykonávat v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby, tedy v rozsahu vyšším než dvacet hodin v týdnu. V důchodovém pojištění se může plést vyloučená doba, náhradní doba, dopočtená doba a rozhodné období. Náhradní doba je doba, kdy člověk sice neodvádí žádné pojistné, ale přesto se započítává do potřebné doby pojištění pro nárok na důchod. Tu zákon nazývá zase rozhodným obdobím. Vyloučená doba je zpravidla i  náhradní doba, pokud však tato doba zasahuje do rozhodného období, musí se z této doby vyloučit a díky tomu se nesníží průměr výdělků, z nichž se vypočítává výše důchodu, jinak řečeno „nerozředí se“. Dopočtená doba je doba od přiznání invalidního důchodu do doby dosažení důchodového věku bezdětné ženy, platná i pro muže, která se započítává do doby pojištění pro stanovení výše invalidního důchodu. V dávkách je zase potřeba rozlišit příspěvek na bydlení jako dávku státní sociální podpory a doplatek na bydlení jako dávku hmotné nouze. Uvažované sloučení těchto dvou dávek v jednu zatím nenastalo. Když jsme u bydlení, občanský zákoník v části týkající se nájmu bytu definuje byt jako místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Naproti tomu základním pojmem v souvislosti s vlastnictvím bytu, který vůbec neodpovídá běžné řeči, je jednotka definovaná takto: věc nemovitá, zahrnující byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. Nový občanský zákoník také například znovu zavedl pojem svéprávnost místo dřívějšího způsobilost k právním úkonům, z dřívějšího dědictví už je zase pozůstalost a jen pro úplné fajnšmekry je informace, že právní úkon nahradil pojmem právní jednání. Není to tedy úplně jednoduché, a tak se prosím nezlobte na právníky, pokud trvají na přesném vyjadřování, protože oni vám to opravdu nedělají schválně… Balada o listí Pozoruhodné rozsudky v oblasti sousedských vztahů vynesly východočeské soudy. Podle webu idnes.cz učitel Josef Slavíček před sedmdesáti lety zasadil v Chlumci nad Cidlinou na obecním pozemku alej osmi javorů a později po něm ulice dostala i jméno. Před sedmnácti lety si nový obyvatel na jednom ze sousedících pozemků postavil dům a zřídil si tu japonskou zahradu s bazénem. Časem mu začalo vadit, že listí z aleje padá na jeho nemovitost a podal na město žalobu. Nejdříve Okresní soud v Hradci Králové rozhodl, že město musí spadu listí úplně zabránit, což je podle starosty Chlumce nad Cidlinou neproveditelné. „Stromy jsou vysoké patnáct metrů, když fouká, lítá to sto metrů daleko“, uvedl starosta. Jediným řešením by bylo nepřijatelné vykácení aleje. Krajský soud odvolání města nevyhověl a rozsudek 1. stupně změnil tak, že městu uložil povinnost osm měsíců v roce listí, nažky a větve na nemovitostech žalobce uklízet jednou měsíčně a ve dvou podzimních měsících dvakrát měsíčně. Rozsudek je tedy pravomocný a vykonatelný. Věc dokonce dospěla už i do stadia exekuce, protože žalobce se domnívá, že město prostřednictvím svých pracovníků neuklízí pořádně. Listí je totiž podle něj nutné uklízet i z okapů a preparovat z každé škvírky. Naštvaný starosta kontroval tím, že pracovníci úklidu tedy budou uklízet pouze a jenom listí javoru a neuklidí ani jediný lísteček jiného rostlinného druhu. Občanský zákoník stanoví, že vlastník se má zdržet všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a podobně, tzv. imise, vnikají na pozemek jiného souseda v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Právě vybočení z přiměřenosti imisí patrně oba soudy vedl k vydání těchto rozhodnutí. Přesto jsou na místě pochybnosti. Žalobce před stavbou o spadu listí věděl. Využívá výhody, které alej poskytuje – zpříjemnění okolí stínem, vláhou a krásou stromořadí, ale nevýhodu spočívající ve spadu a úklidu listí snášet nechce. V neposlední řadě by mohly následovat podobné sousedské spory ignorující přírodní zákonitosti. Město se samozřejmě exekuci brání a podalo dovolání k Nejvyššímu soudu, který zatím nerozhodl. Lze předpokládat, že tato zajímavá kauza bude i poté pokračovat až k Ústavnímu soudu. Pejskaři v Praze mohou být klidní (zatím) V připravované novele pražské vyhlášky o veřejné zeleni nebude stanovena povinnost mít psa na vodítku. Zůstane jen formulace, že majitelé musí mít psy „pod kontrolou“ a na návrh jednotlivých městských částí budou nově vyjmenována místa, kde bude povolen jejich volný pohyb. Podle deníku Metro ale jistý Pražan žijící dříve ve Španělsku nedávno sepsal petici, která žádá, aby majitelé psů tak jako v některých městech tam s sebou nosili povinně láhev s vodou a kropili místa, kam se pes vyčůral. Zda bude muset zastupitelstvo petici vůbec projednat, závisí na tom, jestli pod ni její autor sežene tisíc podpisů. Václava Baudišová # NAPSALI JSTE NÁM: Nejistá sezona Vokál klubu SONS O situaci kultury, profesionální i amatérské, v této zemi už toho bylo napsáno tolik, že nehodlám přidat nářků. Naopak, i uprostřed té nejistoty byla takříkajíc světlejší období, v nichž se lidé zase potkali a bylo lze, i za složitých okolností, vystoupit. Podobně na tom byl Vokál klub SONS. Ptám se tedy jeho předsedkyně, Ivanky Törökové, jak vše probíhalo. Myslím i ono období, kdy člověk málo koho potkal, nikam se nejezdilo… Ano, vzpomínám, ale my z Tábora jsme dali hlavy dohromady, Jiří Sálus měl přístup k programu, který nám dovolil organizovat tak zvané on-line zkoušky v době našich řádných zkoušek. Prvně se nás u počítače sešlo 12 a každý mohl říci jak je s ním a poslechnout si co ti druzí. A najednou nám bylo jasné, že se chceme setkat za měsíc znova. Vždy jsme se dopředu domluvili na dalším termínu „zkoušky“ a postupně si každý zařídil přístup k počítači s někým, kdo pomohl nevidomému s přihlášením. V dubnu 2021 se nás takto on-line sešlo 29 členů. Popovídání v takové skupině moderoval bravurně Jiří. Každý člen dostal příležitost říci svůj současný stav. Komu přece jenom nešlo spojení, tomu jsme telefonovali a díky hlasitému odposlechu slyšeli po síti všichni každého. Klub společná komunikace obrovsky posílila. Na první skutečné zkoušce jsme se sešli až v polovině června. Kdy a kde proběhlo první vystoupení v tomto – tj. loňském roce? Letošní letní soustředění Vokál klubu bylo, stejně jako v minulých letech, v Janských Lázních. Již první večer po příjezdu se věnoval zkoušce programu na vystoupení, které se konalo v neděli 8. srpna v hezkém prostředí katolického Kostela sv. Jana Křtitele. V Jánských Lázních jsme uskutečnili ještě 2 veřejná vystoupení – ve středu odpoledne na lázeňské kolonádě a v sobotu před odjezdem veřejnou zkoušku nově nastudovaného repertoáru a dalšího programu v evangelickém kostele SOLA FIDES. A co Vsetín, tam si sbor vskutku s chutí zazpíval… Tyfoart a účast sboru na něm byla první zkušeností klubu s tímto festivalem. Myslím, že jsme zaujali širokým spektrem našeho repertoáru od chrámové hudby přes lidové písně různého typu, po zpěv s publikem s písněmi Jaroslava Ježka. I naši sólisté – příčná flétna Tomáš Hnízdil za doprovodu Jiřího Synáka a Tomáš Pavlán – klavír jazz – sklidili potlesk. Vlastně i tady jsme měli 3 odlišná vystoupení. V půlce listopadu přišla ještě jedna příležitost, bez níž bylo nutno se obejít loni. Jak na tuto událost – Poděkování nejlepším – vzpomínáš? A jak vnímal vystoupení nový prezident SONS? Poděkování nejlepším patří mezi tradiční účinkování klubu. V Primátorském salónku Hl. města Prahy rádi vystupujeme. Letošní vystoupení mělo být překvapením, protože v programu jsme měli ze 7 písní celkem 5 novinek, které jsme se naučili na letošním soustředění. Kvůli COVID-19 se klub potýkal s nemocí několika členů. Přesto nás pan prezident potěšil hodnocením, které bych ráda ocitovala: Dobrý den, paní Töröková, rád bych vám touto cestou poděkoval za dnešní vystoupení Vokál Klubu u příležitosti odměňování nejlepších sbírkových dvojic v rezidenci primátora hl. m. Prahy. Vaše vystoupení bylo pěkné, svižné, ocenil jsem, že jste téměř vše zpívali a capella, bylo to fajn. Těším se na další spolupráci. Luboš Zajíc Co lze vzkázat těm, kteří by měli chuť si s „Vokálem“ zazpívat a ostýchají se nebo prostě nevědí jak začít, komu se ozvat atd.? V klubu jsou lidé z celé republiky a zkoušky jsou 1 x měsíčně. V létě pak 1 týden společného soustředění, na kterém se studuje nový repertoár, opakují pozapomenuté skladby. Pro nováčky máme připraven postup, jak zvládnout postupně repertoár a práci s hlasem. Stačí jen chtít. Pokud chcete začít zpívat s Vokál klubem, kontaktujte mne na e-mailu torokova@sons.cz nebo na telefonu 778 702 417. Řadu informací o klubu najdete na našich stránkách www.sons.cz/vokal. Kdo by tyto kontakty ztratil, určitě na nás získáte spojení v sekretariátu SONS ČR. Tedy přejme vše jen lepší těm, kdo chtějí rozdávat radost uměním. Chci věřit, že příští rok se aspoň něco z našich plánů uskuteční, a bude to zcela nesamozřejmé! Tedy by mne, a možná i budoucí členy, zajímalo, zda a kde počítáme s příštím soustředěním? Příští soustředění se odehraje druhý týden v srpnu v lázních Poděbrady. Už nyní vybíráme repertoár, který tam budeme zkoušet s ohledem na celoroční plán činnosti a účinkování klubu. Za rozhovor děkuje a mnoho pěkných pěveckých příležitostí přeje Eva Budzáková # ZDRAVÍ: Atopický ekzém komplikuje život až 20 % dětí Jde o chronickou a opakující se kožní chorobu. Objevuje se stále častěji, v nějaké formě postihuje 20 % dětí a 5 % dospělých. Její výskyt úzce souvisí s místem života, úrovní hygieny, i dědičností. Pokud se u vás v rodině tato choroba, či jiná alergie objevila, riziko, že se objeví i u vás, je proti zbytku populace výrazně vyšší. Mluvíme o atopickém ekzému. Ten nejčastěji postihuje malé děti do pěti let. S postupem času může vymizet, nebo přetrvává do dospělosti. U kojenců se objevuje nejprve na obličeji, tvářích a čele. Pokožka je suchá, na omak hrubá, červená, a svědivá. Ekzém se dále může šířit do vlasů, okolo uší, na krk, do tělních záhybů a na končetiny. U starších dětí bývají nejčastěji postiženy oblasti krku, zápěstí, kotníků, hýždí a stehen. Na pokožce vznikají puchýřky, které praskají, a objevují se strupy ve vlasech. U dospělých bývají projevy mírnější. Zhrublá kůže se objevuje v loketních a podkolenních jamkách, na krku, bříškách prstů, ploskách nohou, tvářích, v okolí očí, rtů nebo prsních bradavek. U některých dospělých pacientů mohou však problémy z dětství zcela vymizet. Komplikací atopického ekzému může být v jakémkoliv věku infekce kůže, ale také zánět spojivek, šedý zákal, nebo změny na sítnici. Pokud je zasažena sliznice očí, je třeba okamžitě vyhledat lékaře. Na atopický ekzém lékaři nejčastěji předepisují masti a krémy s kortikoidy, antibiotiky, a dalšími léčivými látkami. Kombinují je s přípravky, které pokožku hydratují, zvláčňují a promašťují. Velmi účinná je aplikace ultrafialového záření. Zpomaluje růst ekzému a podporuje tvorbu vitamínu D. Výsledky přináší též léčba biologická. Je však nákladná, a obvykle se k ní přistupuje až tehdy, když jiná léčba nepomohla. Pokud lékař odhalí jako příčinu ekzému stres, depresi, nebo pocit méněcennosti, může jako doplněk léčby doporučit psychoterapii. Průběh nemoci může zhoršit také nadměrné pocení, nezdravé slunění, příliš časté mytí horkou vodou, i používání určitých hygienických a kosmetických přípravků. Volte proto takové, které jsou určené pro citlivou pokožku, a mají fyziologické pH. Koupejte se nejvýše 5 minut, teplota vody by neměla překročit 33 stupňů. Nepoužívejte žínky a houby, které mohou pokožku dráždit. Ekzém může vyvolat nebo zhoršit stres, choroby kůže, chlad, horko, hormony, a také kontakt pokožky s vlnou, kožešinou, cigaretovým kouřem nebo domácími zvířaty. Omezení jsou poměrně velká i v oblasti dietních opatření. Konzumujte čerstvé potraviny, a vyhýbejte se těm kvašeným, fermentovaným a konzervovaným. Nedoporučují se zrající sýry a uzeniny, alkohol, kakao, vlašské ořechy, vaječné bílky, ryby a mořské plody, mléko, arašídy, sója, ani pšenice. Vhodná není ani zelenina jako rajčata a špenát, z ovoce zase citrusy, jahody, kiwi, nebo ananas. Co se naopak doporučuje? Po každé koupeli pokožku důkladně promazávejte, olivovým olejem, nebo doma vyškvařeným vepřovým sádlem bez soli. Zklidňující účinek přináší i olej pupalkový. Podpůrně můžete využít obklady z odvaru heřmánku, lékořice, studeného černého čaje, mléka nebo ovsa. Oves předtím nechte ve vaničce 15 minut stát. Jiří Petr Zdroj: medlicker.com, zdravi.euro.cz, vitalia.cz # SPORT: Andrew Parsons znovu zvolen předsedou MPV Čtyřiačtyřicetiletý Brazilec Andrew Parsons byl opět zvolen na čtyřleté období do funkce předsedy Mezinárodního paralympijského výboru (IPC). Byl jediným kandidátem a získal 156 ze 159 platných hlasů. Členové MPV si zároveň zvolili nový výkonný výbor čítající 10 členů. Z tohoto počtu je hned osm bývalých para sportovců či přímých účastníků některých z dřívějších paralympijských her. Volba proběhla na 20. valném shromáždění MPV, které se virtuálně konalo o víkendu 11. a 12. prosince 2021, a to i za účasti nového předsedy Českého paralympijského výboru Zbyňka Sýkory. Valná hromada se měla konat v hlavním městě Tchaj-wanu. Pořadatelské město Tchaj-pej a MPV však koncem října s ohledem na pokračující pandemii rozhodly, že se schůze uskuteční on-line. Parsons, bývalý prezident Brazilského paralympijského výboru, zastával v paralympijském hnutí v průběhu posledních více než dvou dekád různé pracovní pozice a v září 2017 nahradil sira Philipa Cravena, který odstoupil z postu předsedy MPV po 16 letech. Během svého prvního čtyřletého funkčního období transformoval MPV, aby se z něj stala organizace více zaměřená na vlastní členskou základnu, a především dohlížel na bezpečné a úspěšné uskutečnění Letních paralympijských her v Tokiu. Podílel se též na posílení činnosti MPV v oblasti prosazování lidských práv osob se zdravotním postižením. A upevnil vztah mezi MPV a Mezinárodním olympijským výborem tím, že podepsal novou dohodu mezi těmito dvěma organizacemi, která zajišťuje finanční stabilitu a udržuje model "jedno město, dvoje hry" až do roku 2032. "Rád bych poděkoval členům za jejich podporu, je mi ohromnou ctí být znovuzvolen prezidentem Mezinárodního paralympijského výboru," řekl Parsons. "Začínal jsem jako stážista v Brazilském paralympijském výboru před 24 lety a to, že nyní mohu navázat na první úspěšné čtyři roky mého prezidentství, je fantastické." "Rád bych také poblahopřál všem z výkonného výboru, kteří byli nově zvoleni, včetně našeho viceprezidenta Duane Kalea, který za poslední čtyři roky odvedl velmi dobrou práci a předsedal pracovní skupině pro přezkum správy a řízení," zhodnotil staronový předseda MPV. Vladimír Krajíček # INZERCE Koupím minipicht a Pichtův psací stroj na širší typ slepeckého papíru. E-mail: volakova.majka@seznam.cz Tel.: 777 560 320 *.* # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 3, únor 2022 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektorka: Daniela Thampy Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Kateřina Rovenská Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné v roce 2022 činí 96 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.