ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106 číslo 1 leden 2022 OBSAH: ÚVODEM Evidence a revize snů STALO SE Přehledně ROZHOVOR Pět otázek pro prezidenta SONS ČR LIDÉ KOLEM NÁS Jako hudebník jsem se vlastně už narodil (Dan Klement) ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 1/2022 BUDE VÁS ZAJÍMAT Zlatá stoka přivádí kaprům čistou vodu i kyslík Nejsou lidi? Možná by byli… ZDRAVÍ Jak si poradit s bolavými ústními koutky? Proč a jak užívat ostropestřec mariánský? Když se řekne „Vojtova metoda reflexní lokomoce“ SPORT Šampionát mužů v showdownu INZERCE # ÚVODEM: Evidence a revize snů Nedávno jsem kdesi zaslechl, snad z rádia, že sny se mají plnit o Vánocích. Ovšem řadu let také vím, že splněním snu se tento zabije. No samozřejmě, sen se splní, takže není. A v ideálním případě je třeba se nadechnout, vydechnout, a začít si hledat nové téma, z něhož si ten sen vytvoříš. A prý jedny z nejhorších splněných snů jsou ty o manželství či soužití s onou vyvolenou – oním vyvoleným. Nevím, sám jsem tenhle typ snů nikdy nepreferoval a co se týče partnerek, šlo většinou o touhy přesně definované, dokonce i s časovým horizontem. Takže tady za mnou není žádný ani splněný, ani nesplněný sen. A to prý – považte – bych měl mít správu snů v popisu práce: nomen omen – a co už je Senjuk, když ne Sen (jako takový), a – juk, jako juk ze sna. Jenže to by mohlo být i ze sena… Přesto se stále, i ve své práci redaktora, ale i prostého čtenáře, tj. nad textem, setkávám s výroky typu „a splnil se vám sen z mládí?“ „Jaké máte sny – o kariéře? O ideálním partnerovi?...“ a bůhví o čem ještě. I napadlo mě, že by stálo za to udělat si takovou revizi a následně evidenci snů. Jednak si tím ověřím, zda mi ještě slouží paměť, i ta dlouhodobá, a také si udělám pořádek alespoň v té části života, které se říká snění – tak nějak prý sníme každý. A nemyslím tím ani sny za nocí, kdy nejprve utíkáte jako šílenec před bandou zlotřilců, kteří po vás chtějí cosi, ale vy nevíte co, nebo zas létáte a tak dále. Nemyslím ani to, že někdo sní, na co přijde – to je zas jiné slovo, a co mě se týče, možná i užitečnější. Ale držme se tématu. Za takové prarodiče snů bych považoval novoroční předsevzetí. Zhubnu. Přestanu pít…, no, nebo to alespoň omezím. Začnu se učit španělsky – sakra, už je načase, letíme tam za dva měsíce! No ale to se stejně nedá stihnout, tak tohle rovnou přesunu do kategorie snů dlouhodobých. Co ještě si dáváme v oné tenké časové hranici mezi euforií a kocovinou za předsevzetí? Každý si může dosadit to svoje, ale dáte mi za pravdu, že jde v 99,9 procenta o sny, o nichž předem víme, že jsou nesplnitelné. Hurá! Protože nesplnitelné znamená nesmrtelné. Vzpomeňte si před pár řádky – jak že se sny zabíjejí? Co já si pamatuji, nejsilnější sen mého dětství nebyl státi se popelářem, ale jak jsem rozum bral, snil jsem o kariéře kovboje. Hlavně kvůli tomu koni – a to se mi pak splnilo. Nejprve mě rodiče nechali chodit na jízdárnu, někdy tak v deseti letech, ale brzy to skončilo, protože jezdit chtěl i můj mladší bratr a na dvě platby jezdeckému oddílu peníze nebyly. I tak jsem si tenhle sen splnil alespoň zčásti, čímž jsem ho nezabil. Chyba, protože pak se moje koňská dobrodružství opakovala, já zjistil, že stejně jako plavání se nezapomíná ani dovednost v sedle, až jsem nakonec ke splnění jedné touhy – viz výše – dovedl do jedné stáje jistou blondýnku. A ta mi můj sen osladila. Koním i rajtování propadla, a tak mi dalších deset let ukazovala, zač je toho loket plnit si touhy pomocí splněných snů. Nakonec jsem tedy uniknul, samozřejmě za pomoci koní. Tentokrát jich bylo asi 45 a jmenovaly se Škoda Forman… Nebudu dál pokoušet dlouhodobou paměť. Dejte na mě, že revidovat sny a chtít si je evidovat, z toho nic dobrého, jak se zdá, nekouká. Ale pokud chcete snít, je to jen na vás. Třeba i za použití inspirace z letošního prvního čísla Zory a s přáním splnění jenom a pouze těch nejdůležitějších záležitostí, jako jsou zdraví, štěstí, pohoda a život takový, jaký si umíte představit – třeba ve snech. Za sebe i redakci přeje krásný a úspěšný rok 2022 Václav Senjuk # STALO SE: Přehledně „Lednem rok nový se starým se stýká, kdo ve starém nepracoval, ten ať nenaříká.“ Jak oslavíte příchod Nového roku právě vy? V chilském městě Talca se například tisíce lidí scházejí na Silvestra na hřbitově. Přímo u hrobů vzpomínají na své zesnulé blízké, mnozí tu i večeří a otevírají novoroční šampaňské. v ulicích rumunských měst a vesnic zase často uvidíte na Nový rok pobíhat děti s čerstvě narozeným jehnětem. Chcete mít celý rok štěstí? Stačí zaplatit pár mincí a jehňátko si pohladit. Je tu rovněž zvykem naslouchat zvířatům. Pokud mlčí, přináší to štěstí. Po tom touží i lidé v Irsku, a kvůli němu klepou chlebem na zdi a dveře. Šestého ledna končí křesťanské Vánoce, oslavíme svátek Tří králů. Proč byli právě tři? Tento počet může znamenat tři fáze lidského života, jeden z králů je mladý, druhý ve středním věku a třetí představuje starce. Symboly jdou i dál, a tak tmavá tvář nejstaršího z mužů představuje i stín smrti. Stejně tak by králové, či spíše mudrcové, mohli představovat budoucnost, přítomnost a minulost. Pojďme se podívat na zajímavá výročí. Jako obvykle je vybíráme z Tyflopedického lexikonu jmenného od Josefa Smýkala. 22. 12. 1980 zemřel tyflotechnik a tyflokartografik Jiří Ditrich. Působil jako učitel v ZŠ pro nevidomé, později jako vedoucí Vývojového a výrobního střediska pro slepecké učební pomůcky. Obě funkce vykonával v Brně. Zhotovil několik reliéfních zeměpisných map pro nevidomé i pomůcky pro výuku matematiky. Přímo na Štědrý den, 24. 12. 1889, se narodil Jaroslav Pozdník, učitel a později též ředitel školy v Ústavu pro nevidomé v Brně. A 25. 12. 1858 se narodil Karel Emanuel Macan. Jako hudebník nám po sobě zanechal přes 200 skladeb, 178 písní a 25 instrumentálních děl. Začal opisovat české knihy do Braillova písma a pro tuto činnost získal i některé své přátele. Stal se tak zakladatelem České slepecké knihovny v Praze. V r. 1917 založil pro nevidomé čtenáře také první český časopis a nazval ho Zora. Mimořádné zásluhy měl o rehabilitaci českých vojáků, kteří za první světové války oslepli a byli umístěni do Klarova ústavu. Karel Emanuel Macan zemřel 6. 2. 1925 a je pohřben na Vyšehradském národním hřbitově. Pokračujme reportážemi z našich oblastních odboček. Do OO Kyjov zavítal 3. 12. „na tajňačku“ svatý Mikuláš. Asi byl sám, bo žádný rámus se nekonal. Nechal tam krabicu plnou balíčků. Věděl, že odpoledne se sejdou zpěvačky a zpěváci ze souboru Pastelky, že budou pilovat vánoční koledy, a že si předčasnou nadílku za svoji celoroční práci zaslouží. Pomoci můžete i sdílením! Takový je vzkaz OO Olomouc, která svým klientům zajišťuje besedy, přednášky, muzikoterapii, tvořivé činnosti a mnoho dalších aktivit. Jenže klubovna pro jejich pořádání nemá okna. To je velmi nepříjemné, zejména při vyšší účasti a v teplejších měsících. Během rekonstrukce budovy bylo navíc odinstalováno staré vzduchotechnické zařízení a je třeba pořídit nové. To není ovšem levná záležitost! OO za tímto účelem proto pořádá dobročinnou sbírku. Pokud chcete jejich projekt podpořit nebo se o něm více dozvědět, navštivte stránky: www.donio.cz/klubovnasons. Pracovníci OO i jejich klienti vám za podporu předem děkují. V OO Kroměříž se představila nová pracovnice Dagmar Pražáková. Je matkou čtyř dospělých dětí a prakticky celý život strávila v sociálních službách. Velmi si přeje, aby se jí podařilo navázat na naše aktivity z dob minulých a těší se na osobní setkávání. Zároveň popřála nám všem klidné Vánoce v rodinném kruhu a do nového roku pevné zdraví. A několik zajímavostí na závěr. 19. 12. 1915 se narodila francouzská šansoniérka Édith Piaf. 24. 12. 1818 byla poprvé uvedena „Tichá noc“, vánoční koleda od Franze Grubera a Josepha Mohra. 31. 12. 1910 ukázalo sčítání lidu Rakouska-Uherska, že v něm žije 6 435 983 obyvatel řeči české, moravské a slovácké. A o 81 let později, 31. 12. 1991 ve 24.00 hodin oficiálně zanikl Sovětský svaz. Rok 2022 bude zajímavý také tím, že obsahuje tři stejné číslice, i když nenásledují ihned za sebou. Kdo se narodil ve dvacátém století, prožil podobné roky už dva, 1999 a 2000. Předtím měl tři stejné číslice rok 1888, a následovat bude až rok 2111. A co vám do roku 2022 za redakci popřejeme? Samozřejmě zdraví, štěstí, klid a tvořivého ducha. Antonín Vraný # ROZHOVOR: Pět otázek pro prezidenta SONS ČR Osmého prosince to bylo právě 100 dní, co jste ve funkci. Jak byste definoval poměr mezi příjemnými a nepříjemnými momenty, které Vás zatím na postu prezidenta SONS ČR potkaly? Musím přiznat, že zpětně viděno i tehdy aktuálně prožíváno, velmi náročné pro mě byly první okamžiky po oznámení předsedy volební komise pana Vernera, že jsem byl zvolen prezidentem SONS. Někteří čtenáři si právem řeknou: „proč do toho tedy šel, když pro něj byla zpráva o zvolení náročná?“ ale přece bych rád uvedl několik „polehčujících“ okolností. K úmyslu kandidovat jsem dospíval dlouho a definitivně jsem se rozhodl v červenci 2019. Všem známé důvody pak způsobily, že volební shromáždění muselo být odkládáno a k samotné volbě došlo až na samém konci srpna 2021, tedy více než dva roky po mém rozhodnutí. Za tu dobu se v SONS stala spousta věcí, které měly vliv na pravděpodobnost mého zvolení, a není třeba zastírat, že většina lidí (včetně mě) spíše vsázela na úspěch Dáši Filgasové. Ale asi patřím k lidem, kteří se neradi vzdávají a pocit, že mám určité vize a také že mi věří určitý počet lidí, pro něž (ty lidi i ty vize) stojí za to vytrvat až do důstojného konce, mě nakonec přivedl ke zvolení. Proto se bezprostředně po vyhlášení výsledku objevil pocit velké odpovědnosti, obav, jak to zvládnu atd. Ale na druhou stranu jsem si jasně uvědomoval, že po zvolení již není čas a prostor věnovat se těmto úvahám, je třeba do toho jít a dělat maximum, čeho jsem schopen. K potěšujícím věcem rozhodně patřil pocit, že většinou kolegyň a kolegů v Krakovské je moje zvolení vnímáno kladně a že jsou připraveni a ochotni se mnou spolupracovat. Možnost dělit se s nejbližšími spolupracovníky o starosti i drobné radosti, které v novém postavení zatím prožívám, je jednou z opravdu skvělých věcí, kterých si vážím; ať už jde o Honzu Šnyrycha, jehož jsem si zcela otevřeně ke spolupráci vybral a přál, nebo o Veroniku Pokornou, výkonnou ředitelku, která je skutečnou oporou při rozplétání všech nesmírně komplikovaných sítí, jimiž je SONS tvořena. Přebírání funkce v tak velké, multidisciplinární organizaci asi nebyla právě procházka růžovým sadem. Nicméně v samotné SONS nejste nováčkem – bylo něco v jejím chodu, o čem jste neměl ani potuchy? Nemohu říci, že bych byl něčím zcela ohromen. Ale to množství mechanismů, jimiž je činnost SONS ekonomicky zabezpečována, to množství zaměstnanců (více než 200 v pracovním poměru) a mnozí další zaměstnanci pracující na dohodu o provedení práce a méně na dohodu o pracovní činnosti, desítky dobrovolníků, různé úrovně a kvalita vztahů se společnostmi, které SONS založila a v nichž více či méně působí, to vše jsem až dosud rozhodně nezvládl vstřebat tak, abych mohl říct, že to opravdu znám. A přitom o mnohém je samozřejmě třeba rozhodovat tak říkajíc tady a teď. Po zvolení nového vedení jste mluvili, Vy i pan viceprezident Šnyrych, že rozdělení rolí mezi vámi bude jasné až za čas. Už ten čas proběhl? Už lze definitivně nakreslit množiny pravomocí a odpovědností za jednotlivé oblasti činnosti SONS? A překrývají se někde? Dělení našich kompetencí dosud probíhá. Již jasně vykrystalizovalo, že viceprezident se bude věnovat zahraničním vztahům SONS, já je budu sledovat jen zpovzdálí. Naopak je tomu u SONS poskytovaných sociálních služeb a u záležitostí ekonomických. Viceprezident se pak věnuje technickým záležitostem, zejména přístupnosti webových stránek a mobilních aplikací, stále ještě píše část časopisu Téčko. Mně se již prakticky podařilo předat poradenskou rubriku nové kolegyni Nicole Fryčové a osvědčené Václavě Baudišové. Komunikaci navenek pak obstaráváme s viceprezidentem společně, dohodli jsme se, že verbální projevy se budu snažit spíše obstarat já, písemná forma je zase spíše na viceprezidentovi, ale rozhodně jsme v tomto zastupitelní. Jak patrno, zatím nedošlo k ostrému rozdělení kompetencí, necháváme tomu čas. Pokud jde o to, na koho se má obracet veřejnost, ponecháváme jí zatím právo si vybrat, protože vše zásadní spolu konzultujeme a nemáme problém si úkoly ad hoc rozdělit s ohledem na momentální zaneprázdněnost a zejména odbornost, které se řešená záležitost týká. Co nyní, po sto dnech ve funkci, vidíte jako největší ohrožení pro chod organizace, a co naopak, ač to tak třeba vypadalo, problémem není? Rozhodně se obávám ekonomických výhledů do dalších let, obávám se snížení dotací na poskytování sociálních služeb, tedy zejména odborného sociálního poradenství a sociálně aktivizačních služeb. Obávám se toho, aby se nám dařilo vyhledávat a udržet si schopné, kreativní a k práci pro ostatní ochotné zrakově postižené osobnosti po celé republice, protože bez nich se oblastním odbočkám nebude dařit stačit kvalitě a tempu jiných subjektů, které zvládnou poskytovat potřebné sociální služby, ale hrozí, aby to nebyly jen služby pro nás – bez nás. To samozřejmě nemusí být vždycky špatné, ale přál bych si, abychom byli schopni na maximum využít potenciálu zrakově postižených, kteří mezi námi žijí. Po pravdě řečeno jsem se trochu obával, jak se nám bude dařit spolupráce s druhou kandidátkou na prezidenta Dášou Filgasovou; a přitom za sebe musím říct, že mám radost, že naše komunikace funguje velmi dobře, reflektuji její obrovský potenciál pro práci v SONS a oceňuji její činorodost, energii a nadšení. V čem vidíte to pole, oblast fungování SONS, které by se mělo kultivovat, a v čem jsme naopak tak dobří, že není co měnit? Myslím, že obecně je těžké hledat hranici mezi tím, abychom uměli sebevědomě a co nejprofesionálněji hájit své zájmy, řekněme i svá specifika proti osobám s odlišným zdravotním postižením, ale zároveň uměli spolupracovat s ostatními v tom, co nás spojuje. Konkrétněji, není jednoduché pro malou oblastní odbočku dobře vybalancovat, nakolik se účastnit akcí pořádaných dalšími spolky, např. seniorskými, a přitom si dokázat zachovat činnosti specifické, přístupné a zajímavé právě pro lidi se zrakovým postižením. Může být mnohem jednodušší prakticky rezignovat na vlastní činnost, skutečně slabozraké či nevidomé členstvo, vždyť každý senior nějaké to zrakové postižení má; může být lákavé nějak vplynout do seniorských či jiných sdružení, což nakonec může vést až k zániku odbočky. Na druhé straně, nespolupráce a pěstování kultu vlastní specifičnosti může vést k tomu, že nevidomí a slabozrací by na takovém místě byli vnímáni jako uzavření, namyšlení. Takovým postojem by se odbočka či celá naše organizace ochuzovala o přínosy spolupráce s jinak postiženými lidmi. K nastavení rozumné rovnováhy potřebujeme schopné, aktivní a zdravě sebevědomé zrakově postižené osobnosti, ochotné kolem sebe shromažďovat další spolupracovníky. Jak jsem řekl, platí to i na celostátní úrovni; kupříkladu se musíme snažit nadefinovat a přátelsky, ale jasně vysvětlovat a prosazovat, co mají společného psi asistenční se psy vodicími, v čem jsou však vodicí psi specifičtí. Na druhé straně, stále jsme celostátní organizací s buňkami (více či méně silnými) po celém území ČR, máme bohatou strukturu odboček a klubů, přes 200 zaměstnanců, síť krajsky působících TyfloCenter, celostátně stmelených krajských středisek Tyfloservisu, solidní finanční základnu; bude-li se nám dařit pěstovat určitou jednotu v rozmanitosti, pak nemusí být naše budoucnost temná, ba naopak. Luboš Zajíc Ptal se Václav Senjuk # LIDÉ KOLEM NÁS: Jako hudebník jsem se vlastně už narodil Právě vás pobavil folkovým koncertem na kytaru a poté ji odložil, aby „vystřihl“ jazzové sólo na saxofon. Pak si někdo jen tak mimochodem vzpomněl, že by chtěl slyšet pár lidovek. A ten člověk uchopil akordeon – a pokračoval. Jak je možné, že někdo výborně hraje na 10 hudebních nástrojů, když vy zvládnete s bídou jeden? A k tomu všemu je nevidomý? Na to jsme se, mimo jiné, zeptali Dana Klementa (23), muzikanta a studenta pražské Konzervatoře Jana Deyla. Je to tak, z akordeonu se okamžitě přeorientuji na kytaru nebo klarinet či saxofon. To zřejmě vězí v tom absolutním hudebním sluchu. V té hlavě je to už nějak přednastavené a já se učím hlavně manipulaci s nástrojem. Když jsem poprvé držel v ruce saxofon, zkoumal jsem ho celý den. Maminka se mě od něho marně snažila odtrhnout. Když jsem ale pochopil jeho princip, začal jsem prostě hrát. Jednodušší skladby ihned, složitější se poctivě učím. Talent je zkrátka jen jedna stránka věci! Na konzervatoři studuji klavír a klarinet, kromě toho hraju na flétnu, na kytaru a ukulele, na saxofon, foukací harmoniku a Panovu flétnu, a na akordeon. Zahraju na bicí nástroje, kachon a kalimbu. Příležitostně hraji na varhany. Nástroje volím nejčastěji podle nálady. Určitě to není tak, že bych denně hrál a cvičil na každý z nich. Hudbu mi pouštěli už jako miminku. Brnkal jsem si na dětské klávesy, bubnoval na bubínek, stále jsem si něco broukal, později zpíval. A to platí dodnes. Jako hudebník jsem se vlastně už narodil. Do ZUŠ jsem začal chodit v devíti letech na klavír, a po roce jsem přidal zobcovou flétnu. Když jsem přešel z Jirkova do pražské ZŠ Jaroslava Ježka, musel jsem si vybrat složitější dechový nástroj. Líbil se mi zvuk klarinetu. Ale ten nástroj jsem do té doby neviděl. Zpočátku mi hra na něj nešla, a ani mě nebavila. Zlomilo se to až po nějakých třech letech. Začal jsem hrát jazz, keltské melodie i klasiku. Pouštěl jsem si písničky v rádiu a doprovázel zpěváka. Aby to mělo šťávu, začal jsem improvizovat. To dělám dnes i na saxofon, který je klarinetu podobný, ovládáním i nátiskem. Ve společnosti mě pak velmi baví hrát na kytaru folk, country, i rock. Od doby, co se učím na akordeon, rád hraji také lidovou hudbu a dechovky. Všeobecně mě v současnosti asi nejvíce bere klarinet, saxofon a akordeon. Jde totiž o výborné improvizační nástroje. A rád si také zazpívám, basovým hlasem. Ano, na konzervatoři studuji „jen“ dva obory. Student si ale může požádat i o další a studium si prodloužit. Při pandemii covid-19 probíhala třeba distanční výuka přes počítač. U teoretických předmětů to šlo, ale hra na nástroj, to určitě nebylo to pravé. Chyběla mi interakce s učitelem. A když se objevila možnost si ročník zopakovat, využil jsem toho. Jakou hudbu rád poslouchám? Různé žánry, folk, country, pop, rock, i meditační a relaxační hudbu. Tu hlavně před spaním. Ráno se naopak nechávám probouzet rockovou muzikou, Nirvanou, AC/DC, Lucií, Kabáty apod. Díky spolužákovi jsem zašel i do heavy metalu. Na téhle muzice se mi líbí rychlost, melodie, zajímavě zabarvené a chraplavé hlasy zpěváků i specifické techniky jejich zpěvu, jako je třeba hrubší growling nebo vyšší screaming. Jsem člověk, kterému se zalíbí písnička, její refrén či sloka nebo jen sólo na nástroj, a přehrává si to stále dokola, klidně půl dne. Ale ne vždy se mi písnička líbí hned napoprvé. Mnoha z nich jsem přišel na chuť až po určité době. Myslím, že ve hře na hudební nástroje i v poslechu hudby jsem poměrně všestranný. Osobně hudbu dělím jen na dobrou, a ostatní. A pokud bych od svého veškerého času odečetl dobu, kterou věnuji hře na nástroj, skládání a poslechu hudby, hudební nauce, historii a práci na počítači, tak už téměř žádný další čas nezbude. To je můj běžný den. Ano, dnes hudbu také skládám. Velmi zajímavé. Jak jsem už řekl, rád pracuji také s počítačem. A na konzervatoři se učíme pracovat i s notačními programy. Nejvíce se zajímám o ten s názvem „Muses core“. Je zdarma a přístupný pro nevidomé. Zprvu jsem upravoval jen některé lidovky a písničky z pohádek. Dnes zkouším i vlastní skladby. Snažím se je skládat v duchu romantismu nebo klasicismu. Nejen v hudbě mám rád pořádek. Složil jsem tři fugy. Jednu pro dechový kvintet, tedy flétnu, hoboj, klarinet, fagot, a normálně by tam měl hrát lesní roh. Ten jsem ale nahradil basklarinetem. Druhá je pro žesťové trio, trubku, lesní roh a pozoun. Třetí fuga je pro varhany. Další mou skladbou je menuet pro klarinet a klavír, a právě teď pracuji na takovém pomalém smyčcovém kvartetu D dur. Můj proces skládání? To je o přemýšlení, jak co zní, a jak je to v kombinaci s dalším nástrojem. Něco mi v hlavě zní, já to v ní nechám doznít, upevnit, a pak to zapíšu. Samozřejmě, dílčí melodie mě může napadnout jako blesk z čistého nebe. Ale to dotváření, to je vždy práce na delší dobu. Zapíšu noty pro jeden nástroj, přidám další, a v uších mi už zní jejich souzvuk. Někdy je to, pravda, zdlouhavá a náročnější práce. A musí vás prostě bavit, abyste tomu věnoval čas a úsilí. Když mám dostatek volna, skládám takřka denně. První den napíšu třeba jen několik taktů pro první housle, druhý den přidám druhé, třetí, a čtvrtý den si hraji, upravuji a obměňuji, pátý den přidám violu, osmý violoncello, atd. Vše si pak opakovaně přehrávám, aby mi to znělo. Zápis mohu uložit do souboru ve formátu mp3 nebo pdf. Ten se dá i tisknout. Noty v Braillově písmu samozřejmě musím znát. Na konzervatoři se s jejich pomocí učíme hrát nové skladby. Přečíst notový zápis hmatem trvá samozřejmě déle než zrakem. Učím se tak, že si příslušnou skladbu nahraji, a poté ji po kouskách poslouchám a zároveň sleduji noty. Tak si ji postupně upevňuji v paměti. Jednou naučenou skladbu si většinou pamatuji a hraju zpaměti. Pokud jsem ve společnosti a chci zahrát novou melodii, naposlouchám ji a naučím se ji nazpaměť. To je hlavní rozdíl mezi mnou a vidícím člověkem. Ten si otevře zpěvník, kde má text i noty. Mně to samozřejmě trvá vždy o něco déle. Ale velký problém v tom nevidím. Zda a kde vystupuji? Interní koncerty míváme ve škole. Na klarinet jsem si zahrál v pražském Sále Bohuslava Martinů a v Kutné Hoře jsem odehrál druhou větu klarinetového koncertu A-dur od Wolfganga Amadea Mozarta. Zkusil jsem si i několik vystoupení v kavárně. Hrál jsem na kytaru, spolužák na akordeon. Absolvoval jsem dva mezinárodní kurzy, pro sólové, a komorní hráče. Scházíme se, hrajeme a zpíváme i v naší klubovně na internátě. Akordeon, klarinet, klavír, to je nejčastější sestava. A samozřejmě zpěv. Pocházím z Jirkova u Chomutova, kde hraji a bavím klienty sdružení Prohandicap. Jsou to lidé s různým typem zdravotního postižení, hlavně mentálním a kombinovaným. Říkáme jim „naše děti“. Nejčastěji jim hraju na kytaru a akordeon. Na konzervatoři působí také big band, ale zahrát si s ním jsem se zatím neodhodlal. Letos mám totiž zajímavými předměty rozvrh doslova nabitý. Koncertuji ale nesmírně rád, a pokud k tomu i v budoucnu dostanu příležitost, budu za ni vděčný. Co v budoucnu? Kromě hry na nástroje mě baví historie hudby, hudební nauka i práce s počítačem. Vím o lidech, kteří vystudovali konzervatoř, jsou výborní muzikanti, a dnes jsou úspěšní v oblasti počítačů. Takže počítače, a vlastně i matematika, s hudbou úzce souvisejí. Také se říká, že kdo umí poslouchat hudbu, lépe se učí i cizí jazyk. To mohu potvrdit. Studuji angličtinu a němčinu a s mým absolutním sluchem dokážu přesně napodobit jejich výslovnost. A konečně, často se setkávám s lidmi, i dětmi, kteří trpí různým typem zdravotního postižení. Myslím, že dokážu být i empatický a vcítit se do situace druhého člověka. Takže sečteno a podtrženo, do budoucna přichází do úvahy studium vysoké školy. Vybíral bych si z oborů dějiny hudby, hudební teorie, nebo speciální pedagogika. Učit hudbu? Raději ji hraji a skládám. Když učit, tak zase nauku nebo historii. Moje budoucnost, to může být ale také hraní v kapele. S jejím vedením nemám zkušenosti a v počátku bych se určitě nechal vést zkušeným frontmanem. Později bych se jím mohl i stát. Proč mi říkají Beethoven? Mám delší a kudrnaté vlasy. A přítel maminky mého spolužáka ze základní školy mě jednou pozdravil: „Čau Beethoven!“ Už mi to tak zůstalo. Někdy mi říkají i „rozzuřený Beethoven“. Jak to vzniklo, přesně nevím. Myslím, že konfliktní člověk nejsem, ale když mě někdo nebo něco opravdu vytočí, ozvat se umím. Antonín Vraný # ZORA RADÍ a INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 01/2022 Úvod tohoto textu využiji ke sdělení změny, kterou jsem už částečně avizoval; počínaje tímto článkem rubriku (přesně po deseti letech, první články jsem začal psát v r. 2012) předávám do rukou kolegyň aktuálně pracujících v pražské Sociálně právní poradně SONS, konkrétně vám z předchozích článků již dobře známé Václavě Baudišové a nové kolegyni Nicole Fryčové. Věřím, že tak bude na jedné straně zachována kontinuita a na straně druhé s sebou změna přinese čerstvý vítr. Přeji kolegyním pohodlnou klávesnici, vždy spolehlivou techniku, vytrvalost a inspiraci – toho všeho je dle mých zkušeností pro přípravu této rubriky vrchovatě zapotřebí. Dále již předávám slovo jmenovaným autorkám, které vás na následujících řádcích seznámí se: - Změnami v dávkách a jiných oblastech, které nastanou 1. ledna 2022 a - Milostivým létem LZ TELEGRAFICKY O DŮLEŽITÝCH ZMĚNÁCH V DÁVKÁCH Valorizace důchodů Všechny druhy důchodů se od 1. ledna 2022 zvyšují takto: - základní výměra na 3900 Kč měsíčně - procentní výměra o 1,3 % měsíčně - paušální příplatek k důchodu 300 Kč měsíčně Příklad: Dosavadní základní výměra důchodu je 3550 Kč a procentní výměra je 12 000 Kč. Od roku 2022 se základní výměra zvýší na 3900 Kč a procentní výměra se zvýší o 1,3 % z 12 000 Kč, tj. o 156 Kč na 12 156 Kč, s příplatkem 300 Kč pak na 12 456 Kč. Nově tedy důchod bude činit měsíčně 16 356 Kč ( = 3900 Kč + 12 456 Kč). V případě souběhu nároku na výplatu více důchodů však příplatek 300 Kč náleží pouze jednou. Zvýšení se týká důchodů splatných po 31. prosinci 2021. Na rozdíl od předcházejících let zvýšení důchodů nenáleží až od splátky důchodu splatné v lednu, ale na základě změny zákona o důchodovém pojištění již od 1. ledna 2022. S přihlédnutím k tomu příjemci důchodů obdrží ještě doplatek valorizačního zvýšení za období od 1. ledna 2022 do dne předcházejícího dni, kdy je splatný důchod za leden, který ČSSZ vyplatí ve stejném termínu jako lednový důchod. Všem důchodcům zašle ČSSZ na jejich adresu v období od poloviny prosince 2021 do poloviny ledna 2022 písemné oznámení o zvýšení důchodu obyčejným dopisem. Důležité upozornění: Prošlo už tzv. výchovné k důchodu vždy pro jednoho z rodičů ve výši 500 Kč za jedno vychované dítě, maximálně však 1500 Kč za tři děti. Tato úprava ale platí až od roku 2023 a žádosti bude možno podávat nejdříve od září 2022. Proto se výchovným nyní zabývat nebudeme a probereme je podrobně, až bude aktuální. Je zde totiž stále určitá možnost, že nová vláda tuto novinku v rámci větších změn v důchodovém pojištění změní nebo dokonce zruší. Zásluhy za výchovu dětí by ale v principu zachovány být měly. Hole Od 1. ledna 2022 mají nevidomí a slabozrací nárok až na 3 bílé či červenobílé hole za rok, navíc oproti stavu v období od 1. prosince 2019 do 31. prosince 2021 bude příspěvek od zdravotní pojišťovny dosahovat plné výše, uživatel tedy nemusí hradit žádný doplatek. Výše úhrad jsou stanoveny vyhláškou následovně: . opěrné bílé hole: 435 Kč bez DPH . signalizační a orientační bílé hole: 807 Kč bez DPH . červenobílé hole pro hluchoslepé: 807 Kč bez DPH Více informací naleznete v Informacích ze SPP 11/2021. Kamera s hlasovým výstupem je od ledna 2022 novou položkou ve výčtu zvláštních pomůcek pro zrakově postižené a je určena pro osoby se zdravotním postižením uvedené v části I bodu 2 písm. a), b) a c) přílohy příslušného zákona, tedy pro úplně a prakticky nevidomé a těžce slabozraké. Blíže Informace 12/2021. Řízení o průkazu osob se zdravotním postižením Od ledna 2022 Úřad práce bude povinen 90 dnů předem písemně upozornit každého držitele o skončení platnosti průkazu. Blíže Informace 5/2021. Přídavek na dítě Již od července tohoto roku má nově nárok na tuto dávku nezaopatřené dítě, pokud má rodina čistý příjem nižší, než je 3,4násobek životního minima dřívější 2,7násobek však stále platí pro nárok na porodné. Přídavky na děti se současně zvýšily takto: Věk dítěte Základní výměra Zvýšená výměra (když alespoň jeden z rodičů pracuje) 0 – 6 let 630 Kč 1130 Kč 6 – 15 let 770 Kč 1270 Kč 15 – 26 let 880 Kč 1380 Kč Rodičovský příspěvek Nově také Úřad práce vyplácí jednorázově zbývající část rodičovského příspěvku, který rodina z důvodu narození dalšího dítěte nestačila vyčerpat do zákonem stanovené celkové výše, tj. do 300 000 Kč, u vícerčat do 450 000 Kč. Platí to pro rodiny, kterým se dítě narodilo nejdříve v den účinnosti novely, což je 27. červenec 2021. Podmínkou jednorázové výplaty částky je, že alespoň jednomu z rodičů lze k datu narození dalšího nejmladšího dítěte v rodině stanovit denní vyměřovací základ nebo že je alespoň jeden z rodičů k tomuto datu samostatně výdělečně činný. Rodič musí úřadu práce pouze oznámit, že se do rodiny narodilo mladší respektive nejmladší dítě. NĚKTERÉ DALŠÍ ZMĚNY Minimální měsíční mzda od ledna 2022 činí 16 200 Kč, hodinová činí 96,40 Kč. Podrobněji Informace 12/2021. Základní sleva na dani na poplatníka se pro rok 2022 zvýší z 27 840 Kč na 30 840 Kč. Zvýší se také daňové zvýhodnění na druhé dítě na 22 320 Kč ročně, na třetí a každé další dítě pak na 27 840 Kč ročně, a to zpětně od začátku roku 2021. Novela energetického zákona (z. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích), o jejímž zdánlivě nekonečném projednávání jsme psali již v Informacích 6/2019 a 6/2020, zreguluje činnost tzv. energošmejdů. Více v některém příštím článku. Česká národní banka ukončí od 1. července 2022 platnost starších bankovek v hodnotě 100, 200, 500, 1000 a 2000 Kč z let 1995 až 1999. Jde o bankovky, které poznáte zejména podle toho, že mají užší ochranný proužek než ty novější. Nebude s nimi již možné platit, ale samozřejmě je lze i potom měnit a pro výměnu není stanoven žádný časový limit. O MILOSTIVÉM LÉTU A NOVELE EXEKUČNÍHO ŘÁDU V České republice je vedeno exekuční řízení proti více jak 700 tisícům lidem. Dohromady je vymáháno více jak 4,5 milionu pohledávek. Kvůli špatně nastaveným pravidlům nebyly schopny stovky tisíc lidí splácet svoje dluhy a končili v dluhových pastech. V červenci 2021 však byla schválena zásadní novela exekučního řádu, která přináší pár dobrých změn, které by mohly pomoci desítkám až stovkám tisíc lidí vymanit se z tohoto začarovaného kruhu exekucí. V následujícím textu vás seznámím s tzv. milostivým létem a dalšími změnami exekučního řádu, které nabyly účinnosti k 1. lednu 2022. Milostivé léto představuje časově omezenou možnost zbavit se od 28. října 2021 do 28. ledna 2022 mnoha exekucí tím, že stačí zaplatit pouze původní výši dluhu (tzv. jistinu) a poplatek exekutorovi ve výši 908 Kč, vše ostatní, např. sankce, penále, úroky z prodlení, soudní poplatky, právní zastoupení a další (tzv. příslušenství pohledávky) vám bude odpuštěno. Tím se lze vymanit z dluhů, které původně nedosahovaly až takové výše, ale postupem času se kvůli příslušenství navýšily dvacetkrát nebo i vícekrát. Milostivé léto se vztahuje na exekuce, kde je věřitelem veřejnoprávní subjekt – tedy stát, obce a kraje, jimi založené příspěvkové organizace, ústavy nebo obecně prospěšné společnosti, státní fondy, veřejné výzkumné instituce nebo veřejné školy, dobrovolné svazky obcí, regionální rada soudržnosti, státní nebo národní podniky, zdravotní pojišťovny, Český rozhlas, Česká televize, právnické osoby s většinovým podílem státu, obcí nebo krajů (např. některé dopravní podniky, ČEZ atd.) Postupně se do akce zapojily i některé soukromé subjekty jako jsou některé banky a úvěrové společnosti. Pro uplatnění milostivého léta je nutné, aby byla exekuce vymáhána soudním exekutorem a ne příslušným úřadem v daňovém nebo správním řízení. Domníváte-li se, že by se vás nebo vašich blízkých mohlo milostivé léto týkat, více informací se dozvíte na webových stránkách www.milostiveleto.cz nebo kontaktujte naši sociálně právní poradnu. Milostivé léto platí pouze do 28. ledna 2022. Dalším obrovským přínosem novely je skutečnost, že od 1. ledna 2022 se splácí nejprve jistina (tedy původní dlužná částka) a teprve po splacení jistiny se začne splácet příslušenství (tedy úroky z prodlení, penále, sankce a další). Dlužník tak již nadále nebude v situaci, kdy až do konce roku 2021 nejprve splácel příslušenství a z původně dlužné částky mu stále naskakovaly úroky, tudíž se z této situace nemohl nikdy vymanit. To skončí, od určité doby tedy přestanou úroky naskakovat, což je velký přínos. Během exekucí často docházelo ze strany soudních exekutorů k zabírání movitých věcí, často to sloužilo k vyvolání nátlaku na dlužníka, tomu je od 1. ledna konec. Nově jsou tzv. mobiliární exekuce zakázány u dlužníků důchodců, invalidních důchodců a těch, kterým vznikl dluh v dětství. Dále bylo zavedeno povinné nahrávání telefonátů mezi exekutorem a jeho zaměstnanci na straně jedné a dlužníkem na straně druhé jako prevence proti nátlakovým metodám. Možnost zastavení starých bagatelních exekucí do výše jistiny 1500 Kč: v této variantě jde o pohledávky s původním dluhem do 1500 Kč, u kterých začalo vymáhání v roce 2018 a dříve. Zde exekutor vyzve do konce března 2022 věřitele k úhradě zálohy nákladů exekuce, a pokud nebude záloha do 30 dnů zaplacena, exekuce se zastaví, tj. již nebude možné podat exekuční návrh nebo ji vymáhat soudně. Naopak, pokud věřitel zálohu zaplatí, bude exekuce pokračovat minimálně další 3 roky. Za Sociálně právní poradnu vše nejlepší v Novém roce přejí Václava Baudišová a Nicole Fryčová # BUDE VÁS ZAJÍMAT: Zlatá stoka přivádí kaprům čistou vodu i kyslík Těšíte se na štědrovečerního kapra? A znáte Zlatou stoku? Je páteří soustavy třeboňských rybníků, napájí je vodou, odvádí ji z nich, a tím vytváří ideální podmínky pro chov vánočních kaprů, ale i dalších ryb. V minulosti též zásobovala okolní města a osady vodou, plavilo se po ní dřevo a stálo na ní okolo 20 vodních mlýnů. Pojďme se na ni podívat trochu podrobněji. Stoka se odděluje z řeky Lužnice, nad jezem Pilař u Majdaleny, v nadmořské výšce 442 metrů. Končí ve stejné řece u Veselí nad Lužnicí, v nadmořské výšce 410 metrů. Když si řeku Lužnici najdete na mapě, zjistíte, že pramení v Novohradských horách v jižních Čechách, teče směrem k severu a u města Tábor obrací svůj směr k jihu. Její tok tvoří tvar obráceného černotiskového písmene „U“. Z místa, kde řeka teče k severu, se Zlatá stoka odděluje a vrací se do ní v místě, kde teče na jih. Dlouhá je bezmála 50 kilometrů, široká 4-8 metrů a hluboká okolo metru. O vybudování tohoto vodního díla a též soustavy třeboňských rybníků se asi nejvíce zasloužili dva pánové. V počátcích 15. století byl hlavním třeboňským rybníkářským hejtmanem Štěpánek Netolický. Rybníky v  kraji už byly, a byly i propojeny strouhou. On se rozhodl ji prodloužit, rozšířit a přivést do ní více vody. Se stavbou začal v roce 1506 a dokončil ji v roce 1518. Od roku 1569 byl regentem rožmberských panství Jakub Krčín. I on nechal stoku rozšířit a prodloužit a zasloužil se o vybudování třeboňského rybníka Nevděk, dnešní Svět. Stoku stavěli a udržovali z velké části poddaní. Pracovali po svých polních pracích, hlavně na podzim a v zimě. Někteří si takto plnili svou robotní povinnost, a to až do roku 1848, kdy byla zrušena. Část údržby a oprav prováděly i obce a majitelé statků, mlýnů a dalších pozemků, které se stokou sousedily. V roce 1660 získal Třeboň šlechtický rod Schwarzenbergů. Vrchní dozor nad Zlatou stokou měl fišmistr v Třeboni. Stoku, rybníky a jejich hráze udržovali a chránili baštýři. V Třeboni fungovala pazderna, místo pro zpracování lnu. Ten se tu namáčel, sušil, a poté se jeho stonky roztloukaly na vlákno. Voda sloužila pro namáčení lnu i k pohonu roztloukacího stroje. Na stoce byla i borkovna, též tříslovna. Tady se mlela kůra stromů a z ní se připravovalo tříslo, důležitá surovina pro činění kůží. Voda sloužila pro máčení kůry i pro pohon mlecího stroje. V zimě tu bylo dost práce pro ledaře, též lednáře. Sekali led na strouze nebo řece, ukládali ho v hlubokých skalních sklepích a až do léta ho vyváželi a prodávali hostinským k chlazení masa a nápojů. V 19. století sloužila Zlatá stoka i pro odběr vody pro parní lokomotivy. A když už jsme u těch povolání, třeba takový rumař byl dělník, který odklízel stavební odpad. Kdo byl šejdíř? Starší tovaryš ve mlýně, který měl na starost nejlepší obilí pro pekaře. Jaká je novodobá historie Zlaté stoky? V roce 1920 přešlo její vlastnictví od Schwarzenbergů do rukou státu. Od roku 1952 ji spravovalo nově vzniklé Státní rybářství Třeboň. I přes jeho snahu se toto vodní dílo v průběhu 60.-80. let stalo spíše stokou odpadní. První pomoc přišla až ve druhé polovině 70. let, kdy bylo Třeboňsko vyhlášeno biosférickou rezervací UNESCO a Chráněnou krajinnou oblastí. Ale třeba vypouštění domovních odpadů bylo vyřešeno až v letech devadesátých. Tehdy proběhlo i velké čištění stoky a kvalita vody v ní se začala zlepšovat. V srpnu 2002, po ničivých povodních, byla Zlatá stoka zapsána v souboru Rožmberská rybniční soustava jako národní kulturní památka. Antonín Vraný Zdroj: trebonsko.cz, itrebon.cz, cs.wikipedia.com # Nejsou lidi? Možná by byli… Nedostatek lidí na trhu práce trápí české firmy. Přitom jen 19 procent postižených má v ČR práci. Dle 70 % lidí přitom mohou být stejně výkonní, jako ti zdraví. Podle posledního šetření Českého statistického úřadu (ČSÚ) pracuje jen 19 % z 1,152 milionu Čechů se zdravotním postižením. V České republice je přitom nízká nezaměstnanost a firmy mají problém najít kvalifikované zaměstnance. i proto je Mezinárodní den zdravotně postižených, který připadá na 3. prosince, příležitostí ukázat společnostem, že lidé se specifickými potřebami mohou být plnohodnotnou pracovní silou. Podle 70 % dotázaných jsou zaměstnanci se zdravotním znevýhodněním stejně výkonní jako jejich kolegové bez zdravotního postižení. To vyplývá z průzkumu agentury Ipsos pro neziskovou organizaci Revenium a společnost ExxonMobil. Na dotazy odpovědělo 1100 zaměstnanců napříč firmami a věkovými kategoriemi z celé České republiky. Právě společnost ExxonMobil se dlouhodobě snaží o osvětu v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Nedostatek informací u zaměstnavatelů Ačkoli nezaměstnanost klesla v listopadu na úroveň 3,3 % a firmy trápí nedostatek zaměstnanců, lidé se specifickými potřebami mají i nadále problémy získat práci. Podle odborníků za to může hlavně nedostatek informací na straně zaměstnavatelů. „Vůbec nejčastějším nepochopením je to, že člověk se zdravotním postižením nemusí mít žádné viditelné postižení a může dělat odbornou a vysoce kvalifikovanou práci,“ vysvětluje Hana Potměšilová z organizace Revenium. Kvůli nedostatku informací tak řada společností neplní ani státem dané kvóty, podle nichž musí tvořit lidé se zdravotním postižením alespoň 4 % pracovníků všech firem nad 25 zaměstnanců. „Firmy začala k zaměstnávání kolegů se zdravotním postižením tlačit legislativa. Roli hraje také to, jak se oddaluje odchod do starobního důchodu. Diagnózy, které jsme v minulosti viděli u lidí ve starobním věku, jsou nyní běžné už u čtyřicátníků nebo pětačtyřicátníků. A ti chtějí pracovat a být užiteční,“ dodává Potměšilová. „Lidé často neví, jak k osobám s handicapem přistupovat. U zaměstnavatelů navíc stále přetrvává domněnka, že pro člověka se zdravotním postižením platí v pracovně-právním vztahu určitá ochranná pravidla. Tak to přitom vůbec není a zákoník práce nezná žádná specifická pravidla pro tyto zaměstnance,“ doplňuje Lenka Kohoutová z Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Osvěta pomocí příběhů Nepříjemné zkušenosti z pracovních pohovorů či nástupů do zaměstnání navíc mnohé z lidí se zdravotním postižením odrazují od toho, aby se o práci ucházeli. Skoro 60 % dotázaných zaměstnanců například přiznává, že by jim u kolegů zdravotní postižení vadilo. Příkladem toho, jak tuto situaci řešit, je společnost ExxonMobil. Ta přišla v roce 2019 s projektem, který vytváří pro zaměstnance se zdravotním postižením férové a přívětivé pracovní podmínky. Hlavní součástí programu je vzdělávání ostatních pracovníků a snaha přiblížit jim co nejvíce osobní zkušenosti lidí s handicapem. Zaměstnanci se tak prostřednictvím interních webových stránek a workshopů, videí i osobních setkání seznamují s příběhy lidí, kteří prošli léčbou rakoviny, nebo si třeba mohli vyzkoušet jízdu na vozíčku či zkusit, jaké to je mít omezený zrak. „Nejde nám jenom o to, abychom plnili povinné kvóty. Chceme opravdu vytvářet rovné a příjemné pracovní prostředí pro všechny zaměstnance bez rozdílu, a to už od nástupního pohovoru,“ popisuje Lukáš Kozák. Ten je od roku 2007 sám na vozíčku a ve společnosti ExxonMobil je konzultantem, který poskytuje podporu zaměstnancům se zdravotním postižením a jejich začleněním do pracovního života a stará se o to, aby se v rámci firemní inkluze a diverzity myslelo na zaměstnance se zdravotním postižením. Na Kozáka se mohou obrátit zaměstnanci ExxonMobil s jakýmkoliv zdravotním postižením a dotazy vztahujícími se k legislativě, administrativě, invalidnímu důchodu nebo jakékoliv jiné oblasti. Základem jsou vztahy „Aby se člověku dobře pracovalo, musí dobře vycházet se svými kolegy. Proto se ExxonMobil snaží vzdělávat své zaměstnance o zdravotních postiženích. Krom toho sdílením osobních příběhů firma zdůrazňuje hodnotu, kterou zaměstnanci se znevýhodněním společnosti přinášejí, a také vyzdvihuje fakt, že tito zaměstnanci mohou přispět stejným dílem jako kdokoli jiný. Společnost ExxonMobil by na tento unikátní projekt měla být právem hrdá,“ dodává Kozák k projektu, za který se společnost dostala do užších nominací na cenu Mosty, kterou uděluje Národní rada osob se zdravotním postižením ČR. To, že ExxonMobil jde příkladem v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením, dále potvrzuje i její přítomnost na konferenci INSPO o technologiích pro osoby se specifickými potřebami, která proběhla v říjnu 2021. Společnost zde vystupovala jako inkluzivní zaměstnavatel, přičemž Kozák během své prezentace přiblížil návštěvníkům projekt, který koordinuje. Situace se mění jen pomalu Společností, které vycházejí vstříc zaměstnancům se specifickými potřebami, je u nás ale podle odborníků nedostatek. Ačkoli si tři čtvrtiny lidí nemyslí, že by měli jejich zaměstnavatelé předsudky vůči lidem se zdravotním postižením, zaměstnání hledají jen velmi těžko. Moderní pracovní postupy přitom výrazně usnadňují zaměstnávání osob s celou řadou zdravotních postižení. „Může jít o zkrácený pracovní úvazek, bezbariérové pracoviště nebo třeba o klouzavou pracovní dobu. To neznamená, že by zaměstnanec žijící se zdravotním postižením byl méně hodnotným zaměstnancem než zdravý kolega,“ zdůrazňuje Kohoutová. Nejdůležitější je ale pozitivní přístup a osobní přístup ke každému zaměstnanci. „Pracoviště se snažíme přizpůsobit na míru každého jednotlivého zaměstnance přesně podle jejich potřeb. A pokud se setkají s jakýmikoli potížemi nebo otázkami, mohou se na mě kdykoli obrátit. Díky tomu na nic nejsou sami a jsou plnohodnotnou součástí naší společnosti,“ uzavírá Kozák. Alfréd Schubert Text je tiskovou zprávou ExxonMobil # ZDRAVÍ: Jak si poradit s bolavými ústními koutky? Ústní koutky jsou místa, kde se stýká horní a dolní ret. Zánět může postihnout jeden z nich, nebo oba. Nejde o chorobu jako takovou, spíše o příznak mnoha různých stavů a onemocnění. Bolavý koutek nás potrápí většinou tehdy, když máme okolo něho dlouhodobě vlhké rty. To se stává při nadměrné tvorbě slin nebo při častém olizování rtů. Látky obsažené ve slinách spolu s mikroorganizmy z okolní kůže, nejčastěji kvasinkami, začnou dráždit kůži v ústních koutcích. To se projeví jejich bolestí, zarudnutím a popraskáním. Často se přidají i suché a popraskané rty, někdy i brnění rtů a jazyka. Aby si pacient ulevil, koutky si olizuje, ale tím svůj stav dále zhoršuje. Vzniká začarovaný kruh. Zánět postihuje zpravidla jen ústní koutky. Někdy jsou však praskliny kůže v nich tak hluboké, že rána krvácí. To usnadňuje průnik škodlivých mikroorganismů a problémy se mohou šířit i do úst, na rty, jazyk či na kůži obličeje. K dalším rizikovým faktorům pro vznik bolavých koutků patří dědičnost, suché a popraskané rty, jejich časté olizování, předsunutý horní ret, nedostatek vitamínů B 12, D, kyseliny listové, nerovnováha minerálů, nošení rovnátek, potíže se zuby nebo dásněmi, opary a další virové infekce v dutině ústní. Na bolavé koutky mohou trpět pacienti s diabetem. Ten totiž oslabuje obranyschopnost našeho organismu a zvyšuje náchylnost k infekčním chorobám. Jak se bolavých ústních koutků zbavit? Často postačí doplnit potřebné množství zmíněných vitamínů. Volně prodejné jsou také některé místně aplikované léky ve formě gelů, mastí nebo krémů. Udržujte rty a koutky v suchu a čistotě. Léčba je obvykle snadná a po jejím zahájení obtíže zpravidla odezní do několika dnů. Pokud však trvají déle než týden nebo se zhoršují, je čas navštívit praktického, kožního, nebo zubního lékaře. A jaká je prevence? Udržujte rty suché a čisté. Pro jejich ochranu a zvlhčení používejte jelení lůj nebo balzámy na rty. Dodržujte správnou ústní hygienu. Pravidelně si čistěte zuby a navštěvujte svého zubního lékaře i hygienistu. Neopomínejte ani preventivní prohlídky u lékaře praktického. Pokud nosíte rovnátka, dbejte na jejich správné nasazení a pravidelné čištění dle pokynů lékaře. Trpíte-li diabetem nebo jiným onemocněním, které zvyšuje riziko vzniku bolavých ústních koutků, dodržujte doporučenou léčbu i kontroly u lékaře specialisty. Jiří Petr zdroj: csmedlicker.com, Medicalnewstoday.com # Proč a jak užívat ostropestřec mariánský? Legenda praví, že Panna Marie kojila svého syna a několik kapek mateřského mléka ulpělo na jeho listech. Staří Řekové používali tuto bylinu jako protijed při uštknutí hadem, dnes je pomocníkem hlavně při léčbě jaterních chorob. Mluvíme o ostropestřci mariánském. Játra odstraňují z krve škodliviny, dodávají tělu energii a plní řadu dalších funkcí. Ostropestřec podporuje jejich zdravé fungování a regeneraci. Také je chrání před škodlivinami z ovzduší i potravy, A pokud se už do našeho těla dostanou, snižuje dopad jejich působení. To vše díky sylimarinu, účinné látce, kterou najdeme ve slupkách semen ostropestřce. Další jeho účinnou látku s názvem silybin lékaři využívají i jako protijed při otravě jedovatou muchomůrkou zelenou. Ostropestřec ale neužívají jen pacienti, které trápí onemocnění jater a žlučníku. Sylimarin dokáže podpořit trávení i mírnit bolesti, které doprovázejí žaludeční koliku či žlučové kameny. Pomáhá udržovat normální hladinu cukru i cholesterolu v krvi. Pozitivně ovlivňuje obranyschopnost i správnou činnost srdce. Pomoci může při křečových žilách a hemoroidech. Zmírňuje následky chemoterapie, a dokonce i deprese a bolesti hlavy při migrénách. Netrápí vás žádný z těchto zdravotních problémů? To je dobře, buďte za to vděčni. Ostropestřec můžete ale i tak využít, třeba v rámci očistné kúry. Kdo by ho naopak užívat neměl? Těhotné a kojící ženy, lidé trpící vysokým krevním tlakem a ti, kteří se někdy léčili s ucpanými žlučovými cestami. Kúru přerušte i při alergické reakci, bolestech břicha či průjmu. Jak ostropestřec užívat? Nejlépe ve dvou až čtyřtýdenní kúře dvakrát až třikrát ročně. Během ní se vyhněte alkoholu i příliš tučným a konzervovaným potravinám. Ostropestřec konzumujte nejlépe drcený. Tak je zajištěno nejlepší vstřebávání sylimarinu a nejúčinnější regenerace jater. Drcený ostropestřec užívejte přímo, čtyřikrát denně jednu čajovou lžičku, tedy asi 3-4 gramy, 45 minut před jídlem, nebo 45 minut po něm. Dávku zapijte dostatečným množstvím vody, nebo si ji zamíchejte třeba do jogurtu. Můžete si koupit celá semena, která si roztlučete, nebo i ta drcená. Ale pozor, drcený ostropestřec na vzduchu rychle žlukne. Kupte si ho proto v obalu bez přístupu vzduchu. Chcete si semena nadrtit sami? Dělejte to těsně před jejich konzumací a dbejte na to, aby semena nepřišla do kontaktu s kovem a abyste nepřekročili teplotu 40 stupňů Celsia. Tak byste totiž sylimarin do značné míry znehodnotili. Vhodný proto není kovový hmoždíř, ani mlýnek na kávu. Tepelně upraven je i ostropestřec ve formě čaje. Lisováním semen za studena se z ostropestřce vyrábí olej. Sylimarin se ovšem nachází v jejich slupce, a ta je na lisování příliš tvrdá. Jedna až dvě lžičky oleje nalačno tak představují dobrý zdroj mastných kyselin i vitamínu E, ale pro regeneraci jater se příliš nehodí. Zdraví prospěšný může být ostropestřec ve formě kapslí, tablet, kapek nebo tinktur. O jejich správném užívání si přečtěte příbalový leták, nebo se poraďte s lékařem. Jiří Petr Zdroj: vasbylinkar.cz, mojemedicina.cz # Když se řekne „Vojtova metoda reflexní lokomoce“ Český neurolog Václav Vojta sledoval v 50. letech minulého století, jak se pohybově vyvíjejí malé děti, které trpěly dětskou mozkovou obrnou (DMO). A co zjistil? Zjednodušeně řečeno to, že náš mozek je dědičně naprogramován a v určitém okamžiku vydá dítěti pokyn k provedení konkrétního pohybu. Pro příklad, tříměsíční miminko se už dokáže převalit ze zad na bříško, jednoroční dítě se už umí postavit. A i kdyby to, třeba kvůli DMO, jeho tělo nesvedlo, ten program, nebo chcete-li pohybový vzorec, v mozku existuje. A dá se aktivovat. Jakým způsobem? Speciálním cvičením pod dohledem terapeuta. Pacient ho provádí ve třech polohách, na břiše, na zádech a na boku. Terapeut vyvíjí tlak na určitá místa na trupu, dolních i horních končetinách a klade odpor proti vznikajícímu pohybu. Tím podnítí dva základní pohyby, reflexní plazení a reflexní otáčení. Reflexní plazení je pohyb vpřed. Současně se pohybuje levá ruka a pravá noha a naopak. Končetiny podpírají trup a nesou ho dopředu. Při reflexním otáčení přechází pacient z polohy na zádech do polohy na boku a na břiše. Přitom musí napřimovat páteř, správně držet hlavu, ohýbat dolní končetiny i používat svaly na trupu a správně dýchat. Právě tyto dva základní pohyby dokážou postupně podnítit mechanismus vzpřimování těla. A ten je nutný pro udržení rovnováhy, chůzi a uchopování předmětů. Ale nejen to. Aktivuje a posiluje správnou funkci dýchacích, břišních i pánevních svalů, a dokonce i pohyby čelistí při kousání, svalů krku při polykání nebo pohyby očí. Vojtovu metodu lze tak s úspěchem využít u dětí s DMO, s neurologickým a svalovým postižením, se skoliózou páteře, s nesprávným vývojem kyčelních kloubů i s poruchami dýchání. U dospělých se s její pomocí řeší bolesti a omezení hybnosti páteře. To může nastat v případě výhřezu ploténky, po úrazech nebo následkem roztroušené sklerózy. Cvičení je tedy vhodné pro každý věk a lze ho kdykoliv opakovat. Neprovádí se jen v těhotenství, při průjmu a zvracení, během právě probíhající infekce, zánětu nebo nádorového onemocnění. Pokud je pacientem dítě, terapeut ho vyšetří a spolu s rodiči stanoví dosažitelné cíle a individuální plán cvičení. V ideálním případě se rodič naučí způsob a frekvenci provádění cviků a i on se stává terapeutem. Pacient by měl cvičit čtyřikrát denně po dobu pět až dvacet minut. Mějte na paměti, že pro dosažení výsledků je nutné cvičit pravidelně, přesně a dlouhodobě, tedy měsíce i roky. A co vám v takovém případě cvičení přinese? Rozsáhlejší a cílenější koordinaci pohybu, lepší držení těla, hlavy, kyčlí i ramen. Prohlubuje se dýchání, zesiluje hlas a výslovnost bývá srozumitelnější. Zlepšuje se střídání fází spánku a bdění, orientace v prostoru, hmat i schopnost soustředit se. Pacienti se celkově cítí spokojenější a vyrovnanější. Jiří Petr Zdroj: vojtovametoda.com, wikiskripta.eu # SPORT: Šampionát mužů v showdownu Ve dnech 6. a 7. listopadu 2021 se již potřetí za sebou sešli v Olomouci zrakově postižení hráči showdownu na mistrovství České republiky jednotlivců. Turnaj se již tradičně odehrál v prostorách Základní školy profesora Vejdovského. Tuzemská elitní dvanáctka mužů, kteří, ať už postoupili přímo, či si svoji účast na šampionátu vybojovali v kvalifikaci, měla velmi náročný program, neboť se hrálo na 3 vítězné sety systémem každý s každým. A šampionát skončil obrovským překvapením, jelikož svůj premiérový titul mistra republiky si vybojoval Tomáš Mysliveček z BSC Praha, když udolal druhého Ondřeje Kodeta z pražské Zory. Bronzová medaile putovala do Brna zásluhou Benjamina Levíčka, který ukázal, že i dravé mládí má na přední umístění mezi tuzemskou showdovnovou elitou. Velké poděkování patří rozhodčím, kteří museli odpískat spoustu dlouhých a náročných zápasů, a také hráčům za fair play a hladký bezproblémový průběh celé akce. „Děkujeme Českému svazu zrakově postižených sportovců, který celou akci financoval. Dalšími sponzory, kteří se podíleli na cenách pro hráče, jsou zámečnická firma PANAD a náš kmenový klub SK Sigma Olomouc. Hráči si odnesli věcné ceny v podobě přívěsků ve tvaru pálky, praktického nákrčníku, propagačních předmětů Sigmy Olomouc a také několik balíčků zdravých dobrot na dodání energie,“ za celý organizační tým republikového šampionátu závěrem dodal David Hájek, aktivní hráč a zároveň předseda SK Olomouc Sigma MŽ. Konečné pořadí těch nejlepších: 1. Tomáš Mysliveček (BSC Praha) 2. Ondřej Kodet (TJ Zora Praha) 3. Ben Levíček (Tandem Brno) 4. Luboš Zajíc (TJ Zora Praha) 5. Pavel Michelfeit (Tandem Brno) Tímto se tedy uzavírá série mistrovství ČR v showdownu v Olomouci a pořadatelé by rádi předali štafetu dále. Ujme se toho v roce 2022 některý z pražských oddílů? Vladimír Krajíček # INZERCE Vážení přátelé, naši příznivci! Obracíme se na vás s velkou prosbou o sdílení. Od léta letošního roku probíhá rekonstrukce střechy, zateplení a další úpravy budovy Jalta na I. P. Pavlova, v níž sídlí naše Oblastní odbočka Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Bohužel však v důsledku rekonstrukce střechy došlo k odinstalování stávajícího vzduchotechnického zařízení, které dosud zajišťovalo výměnu vzduchu v klubovně, přilehlé kuchyňce a chodbě. V klubovně probíhají veškeré naše aktivity pro naše klienty, exkurze žáků a studentů škol, porady a školení pracovníků. Čas od času klubovnu využívají i kolegyně a kolegové z Tyfloservisu a TyfloCentra. Klubovna bohužel nemá žádná okna, proto je instalace nové vzduchotechniky nezbytná. Našli jsme si specializovanou firmu, která s instalací započala začátkem října. Rozpočet zakázky nás ale zaskočil – je stanoven na 273 000 Kč včetně DPH. Kromě toho bylo nutno provést přívod elektroinstalace k hnací jednotce, a další úpravy budou nutné také po ukončení vlastní instalace celého zařízení. Celkové náklady související s instalací vzduchotechniky budou tedy přesahovat částku 300 000 Kč. Pro výše uvedený účel jsme našetřili určitou finanční rezervu, která, jak se ukázalo i vzhledem k nedávnému prudkému zvýšení cen stavebního materiálu, není dostačující. Při hledání nových zdrojů jsme oslovili také nadaci DONIO. Díky ní jsme dne 3. prosince 2021 zahájili dobročinnou sbírku na zajištění potřebné instalace vzduchotechnického zařízení. Proto se na vás obracíme s prosbou o sdílení informace v tištěné formě i na různých sociálních sítích prostřednictvím následujícího odkazu: https://www.donio.cz/KlubovnaSONS Věříme, že zapojením co nejširšího okruhu spřízněných institucí, organizací i jednotlivců dokážeme získat potřebné finance na dokončení instalace nového vzduchotechnického zařízení v prostorách naší odbočky. Předem děkujeme za jakoukoliv podporu! Pracovníci Oblastní odbočky SONS Olomouc https://www.facebook.com/sons.olomouc; www.sons.cz/olomouc # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 106, číslo 1, leden 2022 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektorka: Daniela Thampy Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Kateřina Rovenská Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné v roce 2022 činí 96 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.