ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 105 číslo 15 srpen 2021 OBSAH ÚVODEM Pohled k sousedům a letní zádrhely STALO SE Přehledně Výlet do Bělovsi Až doteď jsme to znali jen ze zpráv odjinud RETRO V historické Zoře cosi o kultuře VÝSLEDKY LITERÁRNÍ SOUTĚŽE A KVÍZ NA LÉTO Literární soutěž má svoje vítěze Když ne soutěž, tak alespoň kvíz BUDE VÁS ZAJÍMAT Na čem závisí lidská odolnost a jak ji můžeme pěstovat POHLED K SOUSEDŮM Slovensko: Velvyslanec Makoto Nakagawa po roce symbolicky zalil sakuru ZDRAVÍ Když je strava lékem, aneb dieta při chorobách žlučníku SPORT Černobílé problémy Slovenská smršť Čeští showdownisté uspěli v Nymburku Praha – Tokio s vodicími psy # ÚVODEM: Pohled k sousedům a letní zádrhely Přiznám se, že již dlouhou dobu mám intenzivní výčitky svědomí. Brzy poté, co jsem nastoupil do Zory, jsem potkal – a dá se říci i začal obdivovat – tehdejší šéfredaktorku sesterské redakce časopisů pro nevidomé na Slovensku, Gábinku Rerkovou. Letos se rozhodla věnovat se už jen zahrádce a cestování, proto tehdejší. A celý ten čas jsem sice sledoval tvorbu její a její redakce, ale nic z toho jsem nebyl sto zprostředkovat i vám, našim čtenářům. Jistě, řada z vás některá periodika ve slovenštině odebírá, ale přesto, měl jsem. Nyní tedy – sice pozdě, ale přece – přinášíme jeden článek ze sedmého čísla časopisu Nový život, kmenového časopisu pro nevidomé na Slovensku. Aby toho po dlouhém půstu nebylo málo, Slovensko skloňuje i článek v rubrice SPORT Slovenská smršť, jehož autorem je Jiří Reichel. Není to jediná změna proti běžným čtrnáctideníkům Zory. V tomto lichém čísle, prvním v měsíci, výjimečně nenajdete rubriku ZORA RADÍ A INFORMUJE, neboť jsme autorovi Sociálně právní poradny nejspíš dali špatné datum uzávěrky. Omlouváme se tímto jemu i vám, ale o Poradnu nepřijdete, vyjde v následujícím čísle. Naopak rubrika LIDÉ KOLEM NÁS být mohla, nebýt někdy až přehnané péče našich zpovídaných o to, jak vyzní jejich slovní portréty. Autorizace rozhovorů je sice pro seriózní redakci samozřejmostí, bohužel to ale znamená občas až neúnosné zdržování finalizace textu. Někdy je to, bohužel, i na úkor aktuálnosti a prakticky vždycky zásah mluvčího znamená snížení kvality textu. Abych nezapomněl – toto číslo přináší konečně i výsledky literární soutěže, která se nám, a to nejen kvůli pandemii, táhne již druhý rok. Leč konec dobrý – všechno dobré. Mimochodem – určitě si mnozí z vás pamatují písničkáře Mirka Palečka. S Michaelem Janíkem tvořili dvojici, kterou v šedesátých a sedmdesátých letech snad nešlo neznat a nemít rád. Věřím, že rozhovor s Miroslavem Palečkem, který jsem si domlouval před pár dny na palubě výletní lodi Král Jiří někde mezi Poděbrady a Kolínem, se vám bude líbit. Zatím přeji za sebe i za redakci krásné letní dny a spoustu pohodových chvil se Zorou. Václav Senjuk # STALO SE: Přehledně Červenec a srpen jsou nejteplejšími měsíci v roce. A léto je obdobím zmrzliny. Nejoblíbenější je odjakživa vanilková, v těsném závěsu je čokoládová. Symbolem léta je i vodní meloun. Není to ovoce, ale zelenina, jeho příbuzná je třeba okurka. Kvůli tepelné roztažnosti kovů je v létě Eiffelova věž o 6 cm vyšší než v zimě. Komáři (nejen) nás prý obtěžují už více než 30 milionů let. A pozor dejte na děti. O prázdninách jsou totiž méně aktivní, mají nepravidelný režim, a více přibírají na váze. Pár letních výročí si připomeňme i z Tyflopedického lexikonu jmenného od Josefa Smýkala. 30. 7. 1829 se narodil Viktor Narciss Ballu, francouzský vynálezce, který vytvořil vlastní bodové písmo, a v roce 1851 vynalezl tiskařské zařízení pro Braillovo písmo. 9. 7. 1904 se narodil ředitel učňovské školy pro nevidomé v Levoči Štefan Novoveský (rodným jménem Štefan Oltváni). A 25. 7. 1922 se narodil Zdeněk Šarbach, pracovník Svazu invalidů, odborný publicista a redaktor časopisu Zora. Pojďme k oblastním odbočkám. Členové OO Vsetín uskutečnili v prvním červnovém týdnu rekondiční pobyt v lázeňském domě Praha v Luhačovicích. Za pěkného počasí se prošli po kolonádě, dozvěděli se o vzniku a dělení Luhačovic a Pozlovic, ochutnali Vincentku, Aloisku, Marii, Violu, Dr. Šťastného a další lázeňské prameny. Dagmar Filgasová informovala o akci Aktiv klubu SONS, natáčení pořadu „Jak ne/vidím Brazílii“. Konalo se 21. 6. v pražském Komunitním centru Vrchlická. Jeho hlavní postavou je Kamila Koncová, nevidomá absolventka studia portugalštiny. K natáčení si pozvala nevidomého absolventa pražské konzervatoře Adama Blažka, který ji doprovodil na klavír. Pořad moderoval Jiří Pikeš, kamery a úpravy zvuku se chopil Vojtěch Železník. Pořad můžete shlédnout na: https://www.youtube.com/channel/UCFLZNuubN5T0zmUupfDVM5Q Členové OO Zlín se mohou zapojit do práce Klubu vaření, a Klubu zdraví a pohybu. Klub vaření obnovuje svou činnost dne 22. 8. Zájemci se mohou hlásit do 19. 8. Klub zdraví a pohybu pořádá na léto hned dva výlety. První dne 20. 7. na zámek Úsov. Na zpáteční cestě je plánován oběd v Lošticích s možností zakoupení tradičních tvarůžků. 17. 8. se pak vypraví do Holešova na procházku i prohlídku zámku. OO Zlín dále vyhlásila podzimní termín rekondičního pobytu v hotelu Diana ve Velkých Losinách. Uskuteční se 25. až 30. 10. Zaměřen bude na zlepšování dovedností osob s postižením zraku, ale chybět nebude wellness, termální park, nebo výlety. Stravování formou polopenze, doprava vlastním autobusem. Cena cca 4000 Kč za osobu. Zájemci se mohou hlásit na odbočce. OO Opava uspořádala pro své členy bowlingový turnaj. Hrálo se 26. 6. V areálu KRAJEWSKI v Opavě. Účastníci tak dostali možnost se po roce znovu sejít, protáhnout si těla, a díky kuželkáři panu Petrovi se dozvědět i cenné rady. Začátek léta si užívají také členové OO Semily. 30. 6. se vypravili vlakem do Dolánek, a poté procházkou podél řeky Jizery, až k restauraci Zrcadlová koza na oběd, a zpět. Osmého července přátelsky poseděli a opekli uzeniny u Radky ve Valteřicích. Patnáctého si zahráli bowling v Turnově, dvacátého se vydali na výlet do Sobotky, kde navštívili Muzeum Fráni Šrámka. A 29. 7. znovu na výlet, tentokrát do Klokočí a na hrad Potštejn Vafle se v belgických vesnicích připravují už od 14. století. Původně to bylo jídlo pro oslavu sklizně. Dnes slaví Belgičané 25. 3. Vaflový den. Členové OO Kyjov pekli vafle v rámci sebeobsluhy až v červnu, to kvůli pandemii. Každý, podle svých možností a stupně zrakového postižení, se podílel na jejich přípravě. Ta byla jednoduchá a rychlá, suroviny se měřily odměrkou, těsto se šlehalo ručně. Belgické vafle jsou sypané jen cukrem. V Kyjově si každý svou vafli ozdobil ovocem a šlehačkou podle svých představ a chutí. Členové OO Kyjov rozvíjejí své dovednosti také ve výtvarné dílně. První jejich setkání bylo o práci s hlínou, druhé pak o barvách a batikování. Barvy se prý při batice dají fixovat nejen povařením v hrnci, ale také pomocí mikrovlnné trouby. Po důkladné instruktáži si i nevidomý mohl s pomocí vidících kolegů nabatikovat svůj šátek. Pětadvacáté výročí založení SONS, a 27. ročník festivalu Dny umění nevidomých na Moravě. Právě těmto dvěma významným událostem je věnována výstava fotografií a básní autorů s postižením zraku. Pořádá ji OO Olomouc, a to od 1. 7. do 31. 8. 2021 v Knihovně města Olomouce, pobočka Brněnská. V  Chomutově se 2. 6. setkaly pracovnice oblastních odboček SONS Most a Chomutov. Seznámily se s novými kolegyněmi, zabývaly se fungováním odboček a plánovaly nové aktivity. Na výlet vyrazili dne 22. 6. také členové OO Opava. Navštívili krásné město Hradec nad Moravicí. Absolvovali komentovanou prohlídku místního zámku, vystoupali po točitých schodech do Hodinové věže, prošli se zámeckou zahradou i podzámčím, a nakonec společně poobědvali. Členové OO Vrchlabí se 9. 6. setkali jen tak, na odbočce na kávu a něco dobrého. 16. 6. si pak vyšli na procházku, od přehrady do Špindlerova Mlýna. To je zhruba 4 km, tedy tak akorát. Počasí bylo letní, a trasa tu vede překrásnou přírodou. I restauraci na společný oběd našli. A nebylo to úplně jednoduché, mnoho z nich bylo totiž ještě zavřených. Co všechny členy spojilo nejvíc? Radost, že mohou být zase spolu. Několik zajímavostí na závěr. 2. července uplynulo 60 let od smrti amerického spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu Ernesta Hemingwaye. V červenci se i narodil, konkrétně 21. 7. 1899. Sedmého července 1930 zemřel sir Arthur Conan Doyle, anglický spisovatel a historik, tvůrce postavy Sherlocka Holmese. A 9. 7. 1357 položil Karel IV. základní kámen Karlova mostu v Praze. Antonín Vraný # Výlet do Bělovsi Dne 10. 6. 2021, kdy se zlepšila situace s pandemií, vydala se naše parta na výlet do lázeňské části Bělovsi. Byl pěkný červnový den. Někteří účastníci šli pěšky, většina však přijela autobusem. Šťastně jsme se setkali u prameníků Běla a Jan, poseděli v příjemném prostředí při kávě a zavzpomínali na minulé akce a události. Hlavním programem však byla komentovaná prohlídka zdejšího muzea, kde je instalována výstava Historie lázní v Bělovsi. O slávě obce v minulosti jsme se dověděli mnoho zajímavých věcí. Lázně byly vyhledávány řadou známých osobností, jako byl Vlasta Burian či Lída Baarová. Bohužel dnes po nezdařených privatizacích upadly lázně v zapomnění. Zůstaly vlastně jen prameny prýštící z hloubek až 95 metrů. Návštěvníkům ovšem stále poskytují léčivou sílu. Do pamětní knihy muzea jsem za nás všechny napsala: Přejeme lázním lepší budoucnost. Po úpravách od města Náchod snad povstanou z trosek a docílí stejné slávy, jakou měly v minulosti. Běla Hejzlarová OO SONS Náchod # Až doteď jsme to znali jen ze zpráv odjinud Tornáda a stovky zničených domů, devastovaná infrastruktura, desítky mrtvých – to přece patří k tornádům, o nichž každoročně informují média hlavně ze Spojených států… Ale že by to hrozilo i u nás?! Většinou o katastrofách nepíšeme, ale tentokrát se nedalo přejít bez zmínky neštěstí, které postihlo tolik lidí a tak fatálně, že nemá v naší dohledné historii obdoby. Jihomoravský kraj, především oblast Břeclavska a Hodonínska, ve čtvrtek večer 24. června zasáhly ničivé bouře a tornádo o síle F3 nebo F4 (později potvrzeno F4). Větrný vír zdevastoval několik vesnic na jižní Moravě a zanechal za sebou nejméně sedm mrtvých a desítky zraněných, úplná zkáza nebo nucená demolice postihla více než stovku domů (podle současných informací jich je již téměř dvě stovky!). Stopa po tornádu je 26 kilometrů dlouhá Druhý den po tornádu je potvrzeno pět mrtvých, za týden snad konečných 7 osob. Stovky lidí utrpěly zranění. Zmizely celé domy a části obcí. Škody jdou do stovek milionů. Místní lidé jsou psychicky na dně. Neštěstí ale také zvedlo obrovskou vlnu solidarity. Stopa po čtvrtečním tornádu na jihu Moravy je 26 kilometrů dlouhá a 500 metrů široká, řekl například Petr Münster z brněnské pobočky ČHMÚ. Stopa končí u Ratíškovic. Dodal, že se s tímto jevem ještě nesetkal. Vysoké škody podle něj mohou způsobit už třeba poryvy větru v silných bouřkách, které dokážou shodit střechy z domů. „Ale tohle, když už to bere i domy, to je opravdu katastrofický scénář,“ řekl meteorolog. Nejvíce zasažené jsou obce Lužice a Mikulčice na Hodonínsku a Moravská Nová Ves a Hrušky na Břeclavsku, značné škody hlásí také Hodonín. Jen samotná Nemocnice Hodonín ošetřila 150 až 200 zraněných. „Naváželi je sem hasiči, záchranky, ale i příbuzní auty. Všude byla krev a bezmocní lidé v slzách. Zachraňovali si holé životy a přišli o střechu nad hlavou,“ uvedl ředitel nemocnice Antonín Tesařík. Zraněné přijímala také Nemocnice Břeclav. „Včera (24. 6., v den katastrofy) jsme ošetřili kolem 70 zraněných, kteří buď byli přivezeni, nebo přijeli sami. Hospitalizovaných máme deset pacientů na standardních odděleních a čtyři na JIP. Aktuálně máme zprávu, že by k nám už nikoho dalšího přivážet neměli,“ řekla mluvčí nemocnice Táňa Svobodová. „Závažné úrazy se transportovaly vrtulníkem do jiných nemocnic, na místě se hned provádělo první třídění a lidé se rozváželi do okolních nemocnic, přijímali jsme všechny, koho nám rychlá přivezla. Takže spíše lehčí zranění – zlomeniny, rozbité hlavy,“ dodala. Několik zraněných přijala také Fakultní nemocnice Brno, ty nejtěžší případy však vrtulník přepravoval za hranice Česka. „Přijali jsme tři pacienty a jedno dítě. Všichni jsou ve stabilizovaném stavu, nebyl tady žádný vážný případ, který by byl vyloženě na hraně. Pro letecký převoz k nám nebyly příznivé podmínky, dva krizoví pacienti skončili v rakouských nemocnicích,“ popsala situaci mluvčí Fakultní nemocnice Brno. Vlna solidarity „Téměř miliarda korun, auta zdarma či dočasný bezplatný pronájem. Sociální sítě a sbírkové portály dokazují, že snaha pomoci těm, které zasáhly čtvrteční bouře a tornádo, mezi lidmi neustává. Česká republika prochází náročným obdobím. Sotva se začala trochu vzpamatovávat z náporu koronaviru, jižní Moravou se prohnalo nebývale ničivé tornádo. Vyžádalo si sedm životů a škody jsou zatím odhadované na 15 miliard. Toto číslo navíc s největší pravděpodobností dále poroste.“ Tak začíná komentář Petra Juny na Seznam Zprávy ze 30. června, a pokračuje: „Nejsilnější tornádo, jaké kdy české země zažily, však má i jiný dopad. Solidarita se zasaženými lidmi je od začátku natolik mohutná, že hejtman i členové Integrovaného záchranného systému museli o víkendu s díky odmítat nabídky pomocných rukou. Lidé proto zaměřili okamžitou pomoc do on-line prostředí. Příspěvkové portály evidují nejštědřejší sbírky v historii – dosud se vybralo více než 850 milionů korun (den poté se píše již o jedné miliardě – pozn. red.). Navíc vzhledem k tomu, že řada přispěvatelů adresovala peníze přímo konkrétním postiženým, bude tato částka pravděpodobně ještě vyšší. Pomáhají chudí i nejbohatší, firmy i jednotlivci Druhý nejbohatší Čech Karel Komárek oznámil, že pošle na pomoc minimálně 150 milionů korun, zakladatel Seznamu Ivo Lukačovič skrz svou společnost posílá tři miliony. A stranou nezůstávají ani další velké firmy. Například ČEZ pomůže deseti miliony, T-Mobile pak pěti miliony. Alza Aleše Zavorala daruje poškozeným domácnostem domácí spotřebiče a výpočetní techniku v hodnotě pěti milionů. Alza přitom není jediná, která pomáhá i jinak než finančně. Sociální sítě se plní nabídkami, které dávají k dispozici auta zcela zdarma nebo jen za přepis. Lidem postiženým živlem nabízejí ti šťastnější třeba i byty do doby, než se jejich situace zlepší. A se všedními dny přišel čas i pro dobrovolníky, kteří mohou do oblasti přijet osobně a pomoci na místě. Pomáhají zejména o víkendu, platní jsou ale pořád. Jak finančně pomoci lidem zasaženým tornádem, to lze najít na mnoha místech, a pokud čtenáři Zory budou chtít, jistě si cestu, jak pomoci, již našli nebo snadno najdou. Snad jen dodáme, že handicapovaným lidem zasaženým tornádem pomáhá Konto Bariéry. Číslo účtu, kam je možné zasílat příspěvky, je 17111444/5500. Variabilní symbol je 5555. Je možné darovat vybranou částku i přes platební bránu. Pomoc z EU Premiér Andrej Babiš již během summitu v Bruselu požádal šéfy institucí Evropské unie o pomoc pro jihomoravskou oblast zasaženou ničivými bouřemi a tornádem. Česko může získat pomoc z unijního fondu solidarity, který země využívají v případech živelních pohrom. Škody na majetku jdou do vysokých stovek milionů. „Pomoc Evropské unie může být ve výši 1,6 miliardy korun. To určitě nebude stačit,“ řekl jihomoravský hejtman Jan Grolich. O pomoc může Česko – v kontextu živelné pohromy – požádat do dvanácti týdnů od utrpění prvních škod. Komise žádost posoudí a navrhne Evropskému parlamentu a Radě výši podpory, kterou musí oba orgány před vyplacením schválit. Ve chvíli, kdy jsou finanční prostředky v rozpočtu EU k dispozici, Evropská komise rozhodne o udělení jednorázové pomoci zasaženému státu, k jejímu vyplacení dojde posléze. Komise tímto způsobem podpořila za posledních 19 let čtyřiadvacet členských zemí, a to v případě 80 katastrof. Mezi nimi byly záplavy, lesní požáry, zemětřesení, bouře i období katastrofálního sucha. Právě sucho či krize veřejného zdraví spadají mezi události, při nichž lze EK požádat o pomoc v rozmezí dvanácti týdnů od přijetí prvního opatření. Jak to vypadá v praxi? Česká republika získala skrze Fond solidarity EU za oněch 19 let fungování pomoci podporu v hodnotě 160,9 milionu eur (přibližně čtyř miliard korun). A to kvůli čtyřem přírodním pohromám, jež ČR zasáhly. V případě povodní v roce 2002 pomoc činila 129 milionů eur (cca 3,3 miliard Kč). Při povodních v roce 2013, kdy pomoc Česko dostalo naposledy, pak jakožto země, jež nebyla hlavní zasaženou, dostalo 15,9 milionů eur (cca 405 milionů Kč). Čas hojí rány, ale bez odhodlání by to nešlo Úsilí všech lidí, kteří ručně i za pomoci těžké techniky odstraňují v obcích zasažených tornádem škody a trosky, dokládají již týden po katastrofě snímky, z nichž je patrná razantní změna. Tuny sutin i polámané stromy již leckde během pár dní zmizely a lidé se začínají upínat k obnově svých domů. Demolice se ovšem, proti původním, mírnějším odhadům, dotkne kolem 200 domů. Tisíce dobrovolníků se vydaly o prodlouženém víkendu pomáhat v jihomoravských obcích zasažených čtvrtečním tornádem. Těsně po zásahu tornáda přinesli reportéři serveru Aktuálně autentický rozhovor: „Toto byla Sečkářova hospoda, vzadu bydlela mladá, tady býval Filípek, tady Kostrhůňovi, tady byla ubytovna a tam škola," vyjmenovává muž, který si občas potáhne z cigarety a zasměje se. Není to ale smích, ze kterého by byla cítit radost. Spíše bolest. Do vesnice sice právě vchází slunce a ptáci po páté ráno krásně zpívají, jenže života kolem je pramálo. Lidé, o kterých čtyřiašedesátiletý pan František mluví, nejsou ve svých domech, samotné domy jsou poničeny tak, že v nich nebude možné dlouho žít, mnohde chybí střechy a z oken zůstaly jen rámy. „Bylo to strašně rychlé, najednou přišel vítr, zvedla se jedna taška na střeše, druhá, třetí, potom krovy a nakonec celá střecha. A potom ještě štít. Prostě tornádo,“ popisuje František. Jak dlouho to všechno trvalo? Prý tři čtyři pět minut. „V takové momenty si uvědomíte, že to nejdůležitější je fakt holý lidský život. Nějaké majetky vůbec neřešíte,“ říká Miroslava Ježková. Majitelka vinařství s deseti hektary vinohradu ale teď netuší, co bude dál. Přiznává, že celou noc s rodiči i sestrou přemýšleli, jak budou dál žít. „Říkali jsme si, že všechno prodáme a půjdeme pryč. Ale člověk se zase zvedne. Ví, že je silný a zvládne to,“ pronese v prostředí, které nelze nazvat jinak než apokalypsou. „Člověk to zvládne kvůli svým dětem. Aby jim ukázal, že je třeba bojovat.“ Koláž z materiálů na Seznam.cz a Aktuálně.cz Kráceno redakcí # RETRO V historické Zoře cosi o kultuře Se začátkem první republiky, jistě nijak jednoduchým, nabírala dech i kultura. Loni jsme si připomněli sté výročí Čapkova RUR, na jevišti Švandova divadla se tehdy prvními rolemi představila Karlova budoucí žena Olga Scheinpflugová. Zajisté pěkná hrst inscenací v Praze i jinde. Kritika, kterou zde opíši, ovšem neříká nic o tom, kam bylo možno zajít na zmíněný kus: Světlo Georges Duhamel, když psal Světlo, kochal se radostí z toho, že vidí, a všemi čtyřmi akty své lyrické hry Světlo snaží se probuditi v divákovi touž radost. Žasnoucí divák loví v hloubce nitra svého tuto radost jako perlu, a pohlíží na ni, oslněn bohatstvím, které mu přináší. A krásné věty, hluboká pozorování, hebká lyrika a zpěvné sloky Duhamelovy hry, podobny jsouce paprskům, se všech stran útočícím, odhalují mu se všech stran i hran skvělost nového bohatství, hřivny zakopané a nenadále vynesené na světlo. A jsme vděčni básníkovi, že splnil svůj úkol: Obohatil nás o duchovní radost a poskytl nám příležitost blahořečiti životu. Aby toho dokázal, postavil na scénu mladého, nevidomého muže. Tohoto slepce od narození zamiluje si dívka čistého srdce, která by mu ráda byla oporou, a ve snaze nahraditi mu zrak vlastními poznatky, podlehne jeho naléhání a slabýma očima svýma hledí do oslňujícího kotouče slunečního, sděluje s milencem své dojmy, až slabý zrak podlehne a tma obestře i oči dívčiny. Ale je to jen oslnění, ze kterého se dívka uzdraví. Když chodí s páskou přes oči, zatouží horoucně po tom, aby viděla – a teprve tehdy, když se milenci vyznala ze své lásky ke světlu, přijímá slepec její oddanost na život a na smrt. Leč po té šťastné chvíli zabloudí oba v lese, bouře se přižene, a dívka v zoufalství a z netrpělivosti strhne pásku, aby viděla, kde jsou. V téže vteřině však blesk oslní ji na věky. V zoufalé temnotě, stanuvše nad srázem, na pokraji smrti, poznají oba čistotu své lásky; poznání pronikne je a posvětí. Dobrou cestou, odhodláni, pak vykračují spolu do života. Otiskujeme tento úryvek z divadelního posudku pražského listu, abychom svým čtenářům ukázali, jak počínají hleděti na nás vidomí. Nejsme zde zbyteční, i kdybychom ničím nepřispěli blahu celku, ježto jim dokazujeme cenu zraku. Doufejme, že nalezše to, vynasnaží se ulehčiti nám osud a zpříjemniti náš život, pokud se ovšem toho ukážeme hodni vlastním žitím. Zde tedy končí recenze, spíš převyprávění obsahu, oné prazvláštní hry. Na téměř vševědoucí Wikipedii jsem toho o autorovi moc nenašla: Žil mezi lety 1884 až 1966. Založení spíše konzervativního. Lékař, ovlivněný službou na frontách první světové války. Že i tak hledal pro své příběhy cosi nadějného je mi sympatické. Filozofický dodatek patří nejspíš přímo K. Em. Macanovi a jistě stojí za zamyšlení. Jen mne pořád trošku mrzí, že se těžko dozvíme, hledat v archivech by bylo složité i pro odborníka, kde to hráli! Zas jednou, byť jen krátce, nahlédnu do zpráv. U téhle, pěkně historické, přidat jen stovku let: Je tomu právě 300 let, kdy vyšly v Anglii první noviny a je zajímavo, že podnět k nim dala Bitva na Bílé hoře, touha anglické veřejnosti zvěděti bližších zpráv o výsledku bitvy a ještě více o osudu manželky „zimního krále“, jež byla anglickou princeznou. Zmínkou o jedné z „našich slavných proher“ opravdu nechci končit, tedy přichází troška poezie. I po sto letech jsou naše cestovatelské touhy stejné a podobně jako tehdy ne vždy lehce uskutečnitelné: Josef Mueldner Tušení moře Bilo jsi dlouho, srdce mé. Teď sladce se ti spočine. Na břehu moře, na dunách, pod hnědí plachou na vlnách. Ve vzduchu vůně moře, trav. A kolem vlaku stáda krav. A vlčí máky v slunci žhnou – Kde budu jen, až uvadnou? O autorovi básně jsem se, žel na Wikipedii nic nedověděla, zřejmě tvořil velmi příležitostně, vydal tu a tam něco v časopise. Takže přeji pěkné dny všem, ať léto přineslo pro suchozemce tak žádoucí chvíle u moře či oceánu, nebo, jako mně, pěkné dny v této krásné zemi! Eva Budzáková # VÝSLEDKY LITERÁRNÍ SOUTĚŽE A KVÍZ NA LÉTO Literární soutěž má svoje vítěze Také jsme si tuhle skoro nekonečnou soutěž pro sebe nazvali Literární klání, hodnocení se zúčastnila celá redakce, a k tomu jsme si přizvali ještě tři osoby nezaujaté: PhDr. Rudolfa Volejníka, viceprezidenta SONS, mj. anglistu a překladatele, pak také výkonnou ředitelku SONS Mgr. Veroniku Pokornou, a zcela mimo strukturu SONS stojící Nikolu Sedmákovou, nevidomou studentku magisterského oboru Univerzity Palackého v Olomouci. Jelikož jsme průběžně publikovali všechny texty, které byly do soutěže zaslané, mohou si naši čtenáři sami jednak ohodnotit jejich literární úroveň, a také si i porovnat svoje hodnocení s výsledným verdiktem poroty. Ta hodnotila – podle zadání redakce – komplexně. To znamená, že každý se snažil ohodnotit jak literární úroveň – jazyk a použité prostředky, slovní zásobu i stavbu a strukturu jednotlivých textů, tak i naplnění „úkolu“, kterým bylo pozvání na místo či místa v okolí bydliště autora, případně sídla „jeho“ odbočky SONS. Vzhledem k výše uvedenému mohu nyní už jen informovat, jak jsme shrnuli hodnocení jednotlivých členů poroty, kteří svoje verdikty tvořili nezávisle na čemkoli a komkoli, a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí sestavili pořadí příspěvků. Došlo dokonce k tomu, že kdo uspěl u jednoho s pořadím na prvním místě, u jiného skončil na samém chvostu, ale to byly výjimky. Ty ovšem svědčily o dobrodiní konfrontace a odlišných úhlů pohledu. Rád bych na tomto místě poděkoval nejen autorům soutěžních textů, ale také porotě za zodpovědné, a jistě ne právě jednoduché hodnocení. Třeba kolega Petr Mašek mi napsal v úvodu hodnocení: Dobrý den, Přečetl jsem si a posílám, jak jste si přál. Některé ty články bylo těžké zařadit, ale takhle jsem se nakonec rozhodl. Atd. Výsledná tabulka vznikla tak, že za první místo bylo autorovi přiděleno 10 bodů, za každé další o bod méně, a jednoduše si lze spočítat, že za poslední, deváté místo byly body dva. Je to spravedlivé, protože i ten „poslední“ text měl svůj význam, úroveň i informační hodnotu. Součet bodů pak určil konečné pořadí, a protože jsme se rozhodli odměnit cenou první tři, zveřejníme jmenovitě podle pořadí právě jen autory příspěvků, které „skončily na bedně“. Jako první s celkovým součtem 65 bodů se umístil Václav Valášek s textem Valašské kotáry vás očekávají. Blahopřejeme! Marie Heilandová s textem Tajemná noc (fiktivní rozhovor historických osobností Havlíčkova Brodu), který mezi porotci vzbudil nejvíce diskusí, získala druhé místo s celkem 62 body a těsně překonala třetího Františka Vyhnálka, který za velmi autenticky působící příspěvek S bílou holí po okolí, oslavující Jeseníky, získal 61 bodů a třetí místo. Snad ještě bychom měli zmínit naši občasnou dopisovatelku osobitého slohu Evu Budzákovou, která ale svým textem Kraj, kde jsem doma, si vypsala nepopulární bramborou medaili. Všichni ostatní účastníci kromě uznání poroty, které jim tímto tlumočím, si jistě vyslechli řadu názorů a hodnocení přátel a známých právě ze svého okolí, o kterém psali. Mohu také prozradit, že nikdo neobdržel méně než 36 bodů, což by mělo být pro jednoho každého z nich povzbuzením pro další literární činnost. Ceny třem vítězům jsou totožné a získali je pro ně kolegové z oddělení alternativních zdrojů z pražské centrály SONS. Jedná se o vstupenky do Muzea Kampa, a jmenovaní se na ně již teď mohou těšit. Václav Senjuk # Když ne soutěž, tak alespoň kvíz V jarních číslech Zory jsem byl vnějšími okolnostmi nucen ohlásit zrušení plánované celostátní soutěže SONS ve čtení a psaní bodového písma. Moje nevítané oznámení však obsahovalo i ujištění, že flintu do žita házet nehodláme. A začaly se dít věci: „Když ne soutěž, tak alespoň kvíz!“ vložil se do věci nejvýznamnější český propagátor bodového písma Jan Příborský, předseda olomoucké Oblastní odbočky SONS a po desetiletí přímo velený člen Republikové rady. Jak mnozí z nás ze zkušenosti vědí, u tohoto obětavého spolkaře a na slovo vzatého odborníka není nikdy daleko od slov k činům. Sestavil v mžiku první variantu kvízu, stačilo pár tahů štětcem ke zhlazení a kvíz je hotov. Je určen pro všechny věrné vyznavače světa šesti drobných teček, které nám spolehlivě prostředkují vědění, umění i zábavu, ale i pro každého, koho bodové písmo zajímá, kdo by se mu chtěl naučit a komu by mohlo v životě posloužit. Řešení patnácti jednoduchých otázek zabere skalnímu čtenáři pár minut a začátečníkovi trochu přemýšlení a brouzdání po internetu (nápověda strýčka Gůgla se sice nedoporučuje, ale, řekněte, jak vám to můžeme účinně zakázat?)! U jednotlivých otázek najdete několik možných odpovědí, nicméně mějte na paměti, že jen jedna jediná je ta správná; takže např. odpověď na otázku 1) napíšete: 1)a. nebo možná 1)b. atd., podle toho, kterou ze čtyř nabízených možností považujete za správnou. Soutěžící má možnost poslat svou sadu odpovědí dvěma způsoby: • V listinné podobě v Braillově písmu na adresu: Redakce časopisu Zora, Krakovská 1695/21, 110 00 Praha 1; • v elektronické podobě na adresu elektronické pošty zora@sons.cz. Průvodní dopis k odpovědím musí obsahovat: jméno a příjmení soutěžícího, jeho poštovní adresu, telefonní číslo a adresu elektronické pošty. Uzávěrka soutěže je 30. září 2021. Výsledky soutěže budou zveřejněny u příležitostí Mezinárodního dne nevidomých v listopadových číslech Zory (černotisk č. 11, bodové písmo č. 21). Skromné ceny pro tři nejúspěšnější soutěžící poskytuje Vydavatelství SONS Zora; ceny budou vítězům zaslány poštou. Spolu s Janem Příborským, šéfredaktorem Zory doktorem Senjukem i s celou redakcí se těším na vaši odezvu; přispějeme tak skromným dílem k propagaci kulturního statku, který je pro nevidomého člověka klíčem do běžného, kolem dívání soustředěného světa. Rudolf Volejník Otázky: • 1. Na myšlenku, že pro nevidomé je snazší vnímat hmatem shluky a čáry složené z teček (bodů) než linie vypouklé latinky, přišel jako první lombardský jezuitský mnich a kněz, profesor fyziky a matematiky žijící v letech 1631-1687. Jeho slepecká abeceda sestávající z hmatných bodů umístěných v reliéfní mřížce byla uveřejněna v knize Prodromo vydané v roce 1670. Jmenoval se: • a. Aurelio Nicolodi • b. Francesco Lana Terzi • c. Augusto Romagnoli • d. Luigi Dormi • 2. Dalším konceptem písma pro nevidomé, předloženým pařížskému vzdělávacímu ústavu pro mladé slepce, byl dvanáctibodový systém, který v roce 1821 navrhl autor tzv. nočního vojenského písma, důstojník francouzské armády. Byl to: • a. Valentin Haüy • b. Wilhelm Ludolf Lachmann • c. Charles Barbier • d. Philippe Chazal • 3. Za současně používaný šestibodový systém, rozšířený prakticky do všech jazyků světa, vděčíme Louisi Braillovi, žáku již zmíněného ústavu pro mladé slepce v Paříži. Narodil se 4. ledna 1809 v • a. Coupvray • b. Saint Mandé • c. Montrouge • d. Paříži • 4. Svůj systém vytvořil Louis Braille v roce • a. 1835 • b. 1830 • c. 1825 • d. 1850 • 5. Louis Braille zemřel v Paříži následkem onemocnění tuberkulózou 6. ledna roku • a. 1857 • b. 1845 • c. 1860 • d. 1852 • 6. Důležitým činitelem v šíření Braillova písma v českých zemích byl Karel Emanuel Macan (1858-1925). Jeho působení zasahovalo do nejrůznějších oblastí. Uvádíme řadu činností, vaším úkolem je určit, čím nebyl • a. hudebním skladatelem • b. tvůrcem prvního českého slabikáře Braillova písma • c. zakladatelem spolku Český slepecký tisk • d. ředitelem Klárova slepeckého ústavu v Praze • e. zakladatelem knihovny pro nevidomé, která dodnes nese jeho jméno • f. organizátorem prvního mezinárodního kongresu nevidomých esperantistů v Praze (1921) • 7. První knihou vydanou spolkem Český slepecký tisk (založen v roce 1915) byl almanach • a. Zornice • b. Světlo ve tmě • c. Jitřenka • d. Naše šance • e. Zora • 8. K. E. Macan byl též prvním redaktorem časopisu ZORA, který vychází dodnes. První číslo vyšlo v roce • a. 1922 • b. 1917 • c. 1924 • d. 1919 • e. 1918 • 9. Na pozici vedoucích redakce ZORY se vystřídalo několik šéfredaktorů. Uveďte jméno osoby, která šéfredaktorem nebyla • a. Zdeněk Šarbach • b. K. E. Macan • c. Jiří Reichel • d. Rudolf Freszl • e. Václav Senjuk • f. Ferdinand Wildmann • g. Rudolf Krchňák • h. Jaroslav Lacina • i. Taťána Králová • 10. Centrem vydávání knih a časopisů v bodovém písmu na Slovensku je Knižnica pre nevidiacich v Levoči. Nese jméno nevidomého kolportéra slovenských a českých knih, šiřitele slovenské národní literatury (1796-1880) • a. Jozefa Vrabela • b. Jozefa Sventeka • c. Mateje Hrebendy • d. Juraje Mráze • 11. Jaký subjekt nebo subjekty se v ČR systematicky věnují výuce bodového písma dospělých. Jsou to • a. krajská TyfloCentra • b. celostátní Tyfloservis • c. SONS ČR, z. s. • d. Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina • e. Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana • 12. Jak se píše bodovým písmem na původní Pražské tabulce • a. meziřádkově • b. po jedné straně • c. mezibodově • 13. Má-li jednostranná tabulka 21 řádků, kolik řádků psaných po obou stranách papíru má tabulka meziřádková • a. 24 • b. 36 • c. 28 • d. 42 • 14. Co má společného Eureka A4 s Braillovým písmem • a. brailský řádek • b. obchodní název • c. brailskou klávesnici • 15. Kolik kombinací brailských bodů (včetně mezery) lze vytvořit z osmibodového znaku • a. 48 • b. 192 • c. 512 • d. 256 • e. 64 # BUDE VÁS ZAJÍMAT: Na čem závisí lidská odolnost a jak ji můžeme pěstovat Před čtyřmi lety obletěla svět fotografie, na níž americký novinář Scott Carney stojí na vrcholku nejvyšší africké hory Kilimandžáro. Do výšky téměř šesti tisíc metrů se vyšplhal po boku svého učitele, holandského rekordmana Wima Hofa přezdívaného Iceman. Na tom by nebylo nic až tak zajímavého, nebýt pozoruhodných okolností téhle výpravy. Skupina mužů bez větší horolezecké zkušenosti výstup zvládla namísto obvyklých pěti dnů potřebných k aklimatizaci těla na řídnoucí kyslík za pouhých 28 hodin a většina účastníků stoupala na ledový vrchol do půl těla nahá. Přestože jim experti předpovídali vážné problémy nebo rovnou smrt podchlazením, rozesmátí pánové si nahoře pořídili pár snímků a ve zdraví se vrátili zpátky do údolí užívat si nový zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Kniha Co tě nezabije, kterou poté Scott Carney napsal na základě svých zkušeností po boku holandského guru, se v roce 2018 stala globálním bestsellerem. A zrodila nečekaný fenomén. Zástupy pozemšťanů dnes trénují speciální dechová cvičení a potápění do ledové vody, aby tak jako Hof a Carney dokázali posunout hranice své odolnosti netušeným způsobem. Americký novinář, jenž se jinak věnuje hlavně investigativním reportážím z krizových oblastí, vydal letos na jaře (2020) volné pokračování svého literárního hitu. V titulu nazvaném TheWedge: Evolution, Consciousness, Stress and Key to HumanResilience (Klín: Evoluce, vědomí, stres a klíč k lidské odolnosti) prozkoumává možnosti lidského těla a mysli ještě hlouběji. A zdá se, že načasování mu docela vyšlo. V časech všeobecné nejistoty je po tipech na zvýšení odolnosti rozhodně poptávka. Resilience, jak se schopnosti našeho organismu čelit nepříznivým vlivům odborně říká, se totiž nehodí jen v souboji s ledovými vichry na svazích Kilimandžára. Stejné principy platí v našich každodenních bitvách ve světě, který pandemie právě teď proměnila k nepoznání. A nejen polonazí dobrodruzi, překonávající hranice možného, ale i psychologové, kteří studují odolnost u těch, co přežili genocidu, dětí z rozvrácených rodin nebo vojáků speciálních jednotek, mají pro dnešní časy jednu dobrou zprávu: člověk vydrží mnohem víc, než si myslí. Pán vlastní teploty „Po dvaceti vteřinách s rukou v ledové vodě jsem měl pocit, že to dál nezvládnu,“ směje se Tomáš Husták. „Ta bolest byla strašná.“ Je třetí květnové pondělí a dvaačtyřicetiletý majitel autobusové společnosti z Jihlavy právě popisuje zážitky ze semináře, který absolvoval o den dříve. Učil se na něm metodu, díky níž zmíněná dvojice dobrodruhů zdolala nejvyšší bod Afriky. A i v jeho hlase je ještě slyšet euforie z toho, že dokázal překonat sám sebe. Podobně jako mnoho dalších zvědavců Tomáše Hustáka k vlastní ochutnávce inspirovala zmíněná kniha Scotta Carneyho, kterou poslouchal při dlouhých cestách za volantem autobusu. Její autor mimo jiné popisuje, jaké zdravotní přínosy mu léta strávená s holandským učitelem přinesla, a Hustáka napadlo, že by řízený ponor do ledové vody možná pomohl jeho ženě od záchvatů paniky, které ji občas přepadají. Počátkem května dostala manželka společnou vstupenku na workshop jako dárek k narozeninám. Holandský ledový muž Wim Hof svou metodu vyvíjí od devadesátých let, kdy se musel vyrovnávat s osobní tragédií. Jeho žena a matka čtyř dětí spáchala v důsledku chronických depresí sebevraždu a nešťastný vdovec začal pod vlivem téhle zkušenosti experimentovat se svou vlastní odolností. Postupně vyvinul speciální dechová cvičení, která spočívají v kombinacích hlubokého intenzivního dýchání střídaného se zadržováním dechu. Hof prohlašoval, že díky nim dokáže lépe ovládnout autonomní systémy svého těla, jako je třeba termoregulace, imunita nebo poplašný stresový systém, a na důkaz svých slov začal nově nabytou odolnost demonstrovat zdoláváním různých rekordů. Momentálně jich drží víc než dvacet, z těch skutečně impozantních stojí za zmínku třeba půlmaraton uběhnutý naboso v trenýrkách v minus dvaceti stupních v arktické tundře nebo světový rekord v ponoru do ledové vody, kde Holanďan vydržel téměř dvě hodiny. Vědeckým uším znějí jeho tvrzení, že dokáže řídit mechanismy vlastní biologie, trochu nadsazeně, ale charismatický Iceman svou odolnost nabízí expertům k přezkoumání. Výzkumných pokusů zatím proběhlo jen pár, některé ale potvrdily Hofovu nebývalou schopnost ovládat svou vnitřní teplotu a imunitní reakce. Zdá se, že ledový rekordman si dokázal osedlat stresový systém vlastního těla lépe než většina smrtelníků. Dodejme pro pořádek, že teorie v pozadí, která tuhle pozoruhodnou odolnost vysvětluje coby důsledek vědomé manipulace kyselostí vlastního organismu, zatím pro exaktní vědce zůstává spíše sporná. To ale Wimu Hofovi rozhodně neubírá na přitažlivosti. Skoro se zdá, že každý, kdo se s ledovým mužem setká, záhy podlehne kouzlu jeho metody. Petr Třešňák Zdroj: Respekt # POHLED K SOUSEDŮM Při čtení slovenského časopisu pro nevidomé Nový život mě zaujal článek Daniely Dubivské, která teprve před nedávnem na místě šéfredaktorky slovenských časopisů vystřídala naši kamarádku Gábinku Rerkovou (zmiňoval jsem ji již v úvodníku). Článek se věnuje návštěvě japonského velvyslance na Slovensku, který zavítal do Levoče, aby po ročním odkladu způsobeném pandemií oficiálně „zalil“ mladý stromek japonské sakury a odhalil pamětní nápis – zasazení stromu totiž proběhlo u příležitosti 100. výročí spolupráce obou zemí. Tak mě napadá – těch sto let, to vlastně tehdy bylo Československo, a Slovensko, na rozdíl od nás, dalo tomuto výročí podstatně větší publicitu. Možná by ale nebylo od věci, kdyby i SONS začala přikládat větší váhu kontaktům s některými ambasádami, abychom tak získali i my pro naše čtenáře informace o tom, jak se v nich žije naší „zájmové“ komunitě nevidomých. Ale nyní již pojďme k přetištění uvedeného článku. Překlad ze slovenštiny: Překladač Google Redakce a editace Zora Velvyslanec Makoto Nakagawa po roce symbolicky zalil sakuru Velvyslanec Japonska ve Slovenské republice Makoto Nakagawa uskutečnil ve středu 23. června v parku vedle Slovenské knihovny pro nevidomé Matěje Hrebendy v Levoči to, co se vloni pro pandemii nepodařilo. Symbolicky zalil sakuru, kterou měl původně již vloni i vysadit. Sakura byla zasazena vloni v květnu, ale čekalo se už jen na vhodnou příležitost oficiálně k ní přidat i tabuli s textem ve slovenském a japonském jazyce, v angličtině i v Braillově písmu: Tento strom byl zasazen u příležitosti 100. výročí vztahů mezi Japonskem a SR. Aktem slavnostního odhalení pamětní tabule k vysazení sakury tedy velvyslanec zpečetil sté výročí vztahů a spolupráce obou zemí. Zajímal se, zda se sakura u nás ujala a zda vloni kvetla. Při kladné odpovědi se usmál a na slova ředitele, který upozornil, že je umístěna nedaleko staré lípy, poznamenal: „Za sto let bude tak velká i sakura.“ V duchu pomyslné symboliky by to mohlo znamenat, že i spolupráce obou zemí bude nadále kvést jako tento strom, o čemž svědčila i slova samotného velvyslance v průběhu návštěvy naší instituce. Byl skutečně mile překvapen, co všechno v knihovně děláme. „Jsem velmi rád a vážím si toho, že jste zavítal do Levoče a navštívil naši knihovnu,“ uvedl v úvodu setkání ředitel SKN František Hasaj, který po celou dobu spolu s vedoucími oddělení M. Nakagawu doprovázel. Příznivá a srdečná atmosféra vládla i během prohlídky objektu knihovny a jednotlivých oddělení. V zasedačce si velvyslanec podíval produkty naší instituce a intenzivně se zajímal o časopisy a knihy v Braillově písmu, ale nedalo se přehlédnout, že ho výrazně zaujal zejména tisk reliéfních obrázků. Jelikož i s Braillovým písmem se v Levoči seznámil poprvé, zajímal ho i proces tisku bodového písma. Na oddělení pro dětské čtenáře se dozvěděl více o akcích, které pro děti knihovna připravuje a co všechno tu je dětskému čtenáři se zrakovým znevýhodněním k dispozici. Ve zvukových studiích právě kolega Tomáš Topoli režíroval a nahrával při načítání knihy spíkra Michala Nováka, a japonského velvyslance poté, co se zaposlouchal, zajímalo, proč spíkr text nedramatizuje, pouze ho běžně interpretuje. S úsměvem zareagoval na již zastaralé japonské technické vybavení, z něhož dnes slouží ve studiích podle slov T. Topoliho už jen zesilovač. Na oddělení tisku s obdivem sledoval proces tisku knih v Braillově písmu na norských strojích. Jeho otázky směřovaly i k samotnému vzniku instituce, proč je situována právě v Levoči a jak v našem státě funguje vzdělávání zrakově znevýhodněných osob. Zmínil se o tom, že v Japonsku funguje jejich vzdělávání podobně jako u nás, i integrovaným způsobem. Velvyslanec své pozitivní dojmy z prohlídky knihovny vyjádřil i zápisem do naší Knihy návštěv v anglickém jazyce: „Děkuji za uvítání a hodnotný výklad. Velmi rád budu spolupracovat na aktivitách vaší knihovny a budu vám k dispozici, rád poskytnu svou pomoc zdravotně znevýhodněným a rád poradím.“ Témat setkání bylo více a ředitel seznámil M. Nakagawa i s institutem „braillské autority“ a obsazením místa jejího koordinátora přímo v naší instituci, což ho zaujalo: „Je to něco jako hlídač Braillova písma, chápu,“ dodal. Bodové písmo i reliéfní obrazy si se zájmem i nahmatal. Už v úzkém kruhu diskutoval s ředitelem Hasajem o možném nasměrování další spolupráce. Obě strany se dohodly na výměně výsledných produktů japonské a slovenské knihovny. „Určitě bude zajímavé, když i my budeme mít přehled, co všechno dělají v Japonsku a jak vypadá jejich tisk,“ uvedl ředitel SKN František Hasaj. Velvyslanec nezapomněl dodat, že naši instituci, která dokáže se 44 zaměstnanci obsáhnout poměrně široký záběr pracovních aktivit, opravdu obdivuje. V minulosti Levočská knihovna těžila z grantu japonské vlády, když mohla od roku 2003 používat japonskou nahrávací a kopírovací techniku za 49 milionů 200 tisíc jenů, což je v přepočtu zhruba 600 tisíc eur. „Věřím, že to určitě není naše poslední setkání,“ dodal v závěru Makoto Nakagawa. Jeho nadšení a optimistický přístup nasvědčuje, že má zájem s knihovnou spolupracovat, jak to deklaroval i srdečným zápisem. „Jsem rád, a také věřím, že budeme nadále v kontaktu,“ dodal František Hasaj, který měl z návštěvy příjemné dojmy. Po celou dobu tlumočila a velvyslance doprovázela seniorní specialistka pro záležitosti kultury a PR Velvyslanectví Japonska v SR Zuzana Ondrejková-Želinská. Jak to obvykle před odjezdem bývá – kromě občerstvení, společné fotografie s vedením i zaměstnanci knihovny – došlo i k výměně upomínkových suvenýrů. Mezi dary knihovny pro velvyslance Nakagawu se kromě jiných vyjímala reprezentativní publikace s reliéfy Mistr Pavel z Levoče. Sakura je zalitá, může dále růst, spolupráce opětovně zpečetěna. S ní přicházejí i nové vize, jakými cestami se ještě může v budoucnu přátelství těchto dvou zemí, ve sféře pomoci i vzájemné úcty, ubírat. Daniela Dubivská # ZDRAVÍ: Když je strava lékem, aneb dieta při chorobách žlučníku Potíže se žlučníkem patří zpravidla k těm bolestivějším. Může za ně dědičnost nebo těhotenství, ale většinou náš životní styl. To v případech, kdy jsme obézní, často ve stresu, přejídáme se, naše strava je plná nezdravých tuků, cukru, a naopak chudá na vlákninu. Trpíte žlučníkovým onemocněním? Pomoci vám může i žlučníková dieta. Kdo je po operaci žlučníku, měl by ji dodržovat jako rekonvalescenci alespoň měsíc. Jaké jsou její obecné zásady? Jezte pravidelně, nepřejídejte se, a mezi jídly dejte tělu dostatek času k trávení. Konzumujte stravu s co nejnižším obsahem tuků. Omezujte i tuky zdravé, obsažené v oříšcích, vejcích nebo avokádu. Vyhýbejte se smaženým a kořeněným jídlům. Pokrmy upravujte raději dušením, pečením nebo grilováním. Dostatečně pijte. Dva litry čisté vody doplňte dvěma šálky bylinného čaje. Nejezte studené jídlo a nepijte ledové nápoje. A hlídejte si pravidelnou stolici. Vhodným masem je krůtí, kuřecí, rybí, králičí, telecí a hovězí zadní, roštěná nebo svíčková. Okořeňte si ho vegetou, kari, rajským protlakem, kmínem, bobkovým listem, majoránkou a dalšími bylinkami. Zle vám může být po česneku, pálivé paprice, chilli, sójové a tatarské omáčce, majonéze i hořčici. Z uzenin si dopřejte šunku nebo dietní párky. V malém množství lze jíst máslo a potraviny s obsahem zdravých tuků. Určitě se však vyhněte přepalovanému tuku, sádlu, špeku, tučným masům a uzeninám. Z mléčných výrobků volte ty nízkotučné – tvaroh, jogurt, sýr, kefír apod. Konzumujte bílé pšeničné pečivo, housky, rohlíky, veku, vánočku a další výrobky z piškotového, tvarohového a odpalovaného těsta. Příliš se nedoporučuje pečivo celozrnné. Čemu se obloukem vyhněte, je chléb, koláče a další kynuté pečivo, zvlášť pokud je ještě teplé. Jako přílohu k masu jezte brambory, rýži nebo těstoviny. Hranolky, krokety a další smažené přílohy vyřaďte. Máte rádi moučníky? Dejte si pudink, rýžovou, vločkovou a pohankovou kaši, nebo nákyp. Slaďte raději medem. Vadit vám může kaše krupicová, sušenky, oplatky, dorty a čokoláda. Vhodným ovocem jsou banány, meruňky, jablka bez slupky, pomeranče, broskve nebo třešně. Problémy mohou způsobit ostružiny, angrešt, rybíz, hroznové víno a další bobulovité ovoce, fíky, datle, jablečné slupky a kokos. Ne každý druh zeleniny působí na podrážděný žlučník pozitivně. Určitě nevadí mrkev, petržel, zelené fazolky, špenát, cuketa, červená řepa a listové saláty. Nekonzumujte ale zeleninu nadýmavou, jako kedlubny, květák, brokolici a luštěniny. Těžce stravitelná je i cibule, česnek, paprika, okurka, kapusta, zelí nebo ředkvičky. Jaké nápoje pít? Neperlivé vody, ředěné ovocné šťávy nebo bílou kávu. Pomoci vám mohou i některé bylinky. Pomáhají zvyšovat tvorbu žluče, lépe ji vylučovat do střeva, nebo působí proti křečím. Patří k nim máta peprná, pampeliška, měsíček, řepík, jablečník (všechny lékařské), nebo smil písečný. Zkomplikovat situaci naopak může zrnková káva, perlivé nápoje, stoprocentní ovocné šťávy, a hlavně alkohol. Některým lidem ale nemusí vadit malé množství piva. Každému zkrátka vyhovuje něco jiného. Je tedy dobré své tělo sledovat a postupně si seznam vhodných a nevhodných potravin upravit. Jiří Petr Zdroj: lékárna.cz, bezhladoveni.cz, nzip.cz # SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY (202) Řídí kandidát mistra FIDE Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha číslo 8:Milan Velimirović (Jugoslávie) Mat 1979 (Album FIDE 1977-1979) Bílý: Kc1, De8, Jc8, Jd4, Pc6, e7, f2, f3, h4 (9) Černý: Kf4, Vd2, Vd3, Sd1, Se3, Je1, Jg2, Pc2, c3, e2 (10) Mat 2.tahem (C+) Na první pohled tato dvojtažka nevypadá hezky. Černé kameny jsou doslova nakupeny na jednom místě, ale jak uvidíme, být tam musí. Zato její obsah je vynikající! Máme totiž před sebou tzv. „téma Fleck“, které je pojmenováno po vynikajícím maďarském skladateli Ferenci Fleckovi (*1908 †1994) a naznačím jeho podstatu. Drtivá většina dvojtažek má úvodník takový, kterým hrozí pouze jeden mat, případně je ten první tah tempový. Zde však bílý provede úvodník, jímž hrozí více matů, v tomto případě jich bude hrozit dokonce šest! Černý se pak brání zajímavým způsobem – obran má také šest, ale každá z nich vyloučí z hrozby 5 matů (vždy rozdílných) a zbude pouze ten šestý (vždy jiný). Schematicky to můžeme naznačit takto – po prvním tahu hrozí maty (A, B, C, D, E, F). Obrany jsou (a, b, c, d, e, f) a v samotném řešení to pak bude (a-F, b-E, c-D, d-C, e-B, f-A). Doufám, že je to srozumitelné a pokud ne, vysvětlím to ještě jednou v řešení za dva měsíce. Řešení úlohy 6 z června bylo uvedeno přímo v jubilejním čísle (200). Řešení, prosíme, zasílejte do redakce do 31. srpna 2021. # Slovenská smršť Když jsem hledal nejvýstižnější název pro článek o 23. ročníku mezinárodního kuželkářského turnaje zrakově postižených – Slavia Cup, který se konal ve dnech 18. a 19. června v Praze na Slavii, napadl mě právě tento. Proč? Nahlédnete-li do výsledkové listiny, bude vám to jasné. Čest z druhého břehu Moravy zachraňoval jen brněnský tandem se stabilní formou. V první desítce společného pořadí v soutěži jednotlivců hráčky a hráči ze Slovenska obsadili hned osm míst! Zvítězil Aloiz Koprda ze Štartu Levoča, který jako jediný překonal sedmistovkovou hranici – 703 bodů. Druhé místo vybojovala Daniela Thampy ze Sokola Brno se 692 body před svým oddílovým spoluhráčem Karlem Pařilem (678 bodů). Následovali: čtvrtá Božena Rumanová, pátý Václav Trnka – oba ze Štartu Levoča a shodně po 660 bodech, šestý Róbert Sliva z Male Šintavy (652 bodů), sedmý Vladimír Hudak ze Štartu Levoča (648 bodů), osmý František Kralovič z Male Šintavy, devátá Magdaléna Mikundová ze Štartu Levoča – oba po 642 bodech a desátá Anna Strížová z Male Šintavy (641 bodů). Soutěž jednotlivců v kategorii nevidomých (B1) suverénně vyhrála Daniela Thampy před Vladimírem Hudákem a Pavlem Petříčkem ze Slavie Praha (614 bodů). V kategorii prakticky nevidomých (B2) se na medailová místa prosadili pouze hráči ze Slovenska: Božena Rumanová, Václav Trnka a Róbert Sliva. Mezi slabozrakými bylo pořadí nejlepších následující: Koprda, Pařil a Mikundová. Ve vložené soutěži Openů byla nejúspěšnější Silva Vymazalová z Brna s 598 body. V soutěži dvojic zvítězilo brněnské duo Thampy a Pařil výkonem 1370 bodů před dvěma levočskými dvojicemi Koprda s Trnkou (1363 body) a Rumanová s Mikundovou (1302 bodů). V soutěži družstev se nejvíc dařilo Levočanům, kteří ve složení Koprda, Trnka a Rumanová dosáhli skvělých 2023 bodů! Druhé místo vybojovalo brněnské trio (Thampy, Pařil a Holý) výsledkem 1989 bodů. Třetí příčku obsadilo družstvo Male Šintavy (Strížová, Kralovič a Sliva) výkonem 1935 bodů. Podporu sportu zrakově postižených vyjádřila při slavnostním zahájení starostka Městské části Praha 10 Renata Chmelová, která nad turnajem převzala záštitu. Poté se zájmem a zaujetím sledovala hráče na drahách a setrvala s námi hodný čas v přátelské besedě. Zde by mohl článek skončit, ale souběžně s kuželkářským Slavia Cupem probíhal propagační turnaj ve zvukové střelbě. Tentokrát, jak mívám ve zvyku, jsem nepožádal paní starostku, aby hodem na kuželky oficiálně otevřela turnaj, ale zavedl jsem ji do vedlejší místnosti. Na „střelnici“, dostala klapky na oči, pistoli do ruky a stručný výklad, jak zamířit podle výšky tónu na terč. Překvapená, možná i dost zaskočená, statečně se vyrovnala s dalším vhledem do života nevidomých! A jak si vedli střelci? V soutěži žen zvítězila Stanislava Řehořová před Evou Pechovou a Danou Ondříškovou. Mezi muži bylo pořadí následující: Karel Novotný, Josef Gruncl a Karel Macháček. Pavel Pech byl nejúspěšnější v soutěži Open. Jiří Reichel # Čeští showdownisté uspěli v Nymburku Ve dnech od 9. do 13. června se konal Světový pohár v showdownu ve Sportovním Centru v Nymburku. Šlo o tradiční akci pod názvem BSC Prague Showdown Cup. V pořadí pátý ročník byl poprvé z Prahy přesunut do Nymburka i vzhledem k vytvoření sportovní bubliny proti covid-19. Tento Světový pohár patří mezi tři nejprestižnější světové turnaje v showdownu spolu s italskou Pisou a finským Pajulahti. Showdown – obdoba aplikovaného stolního tenisu pro zrakově postižené sportovce – se už od roku 2010 zatím marně uchází o přijetí mezi paralympijské sporty na letní paralympijské hry. Tento turnaj je velmi oblíbený a je kvalitně obsazen aktuálně nejlepšími hráči. Letošní ročník byl poznamenán pandemií covid-19, takže byla účast v kategorii mužů i žen zhruba poloviční, než je obvyklé. Celkem se zúčastnilo 19 mužů a 7 žen ze 6 zemí: České republiky, Slovenska, Itálie, Francie, Belgie a Polska. Turnaj byl do světového žebříčku IBSA v letošním roce ohodnocen koeficientem 3, což bylo za současné nevyzpytatelné situace velkým úspěchem. Maximální koeficient je 4, na který tento světový pohár dosáhl ve třech předchozích letech. V letošním roce však čeští showdownisté zaznamenali velký úspěch. Tomáš Mysliveček skončil na konečném 5. místě, Pavel Michelfeit na 6. místě a Luboš Zajíc na 8. místě z 19 účastníků. Turnaj potřetí obhájil polský reprezentant Krysztian Kisiel, který aktuálně vede světový žebříček a je v současnosti nejlepším hráčem na světě. V ženské kategorii při menší účasti brala poprvé 1. místo Monika Szwalek z Polska. „Jsme moc rádi, že se nám tento Světový pohár podařilo vůbec uskutečnit. Každý týden se měnily podmínky pro nás i pro zahraniční účastníky a na poslední chvíli jsme přišli o hráče z Německa a Švýcarska, ale přesto jsme šli do rizika a turnaj uspořádali. Pozitivní zprávou bylo, že všichni byli covid-19 negativní a že se nám podařilo vrátit tento sport zpět do zažitých pořádků,“ řekl Zdeněk Barlok, ředitel turnaje. Výsledky najdete na www.facebook.com/BSCPrague Zdroj: Český svaz zrakově postižených sportovců # Praha – Tokio s vodicími psy Klub držitelů vodicích psů SONS uspořádal letos už třetí virtuální pochod – tentokrát z Prahy do Tokia na paralympiádu. Minulý týden tam naše „smečka“ se 49 psy ze čtyř zemí došla, když jsme dohromady od 1. května nachodili přes 12000 km. Průběh cesty i pomyslný pobyt v Japonsku jsme se snažili obohatit textovými a zvukovými zajímavostmi, ale zjišťujeme, že vlastně nemáme informace o životě tamních nevidomých a slabozrakých. Můžete nám v tom ohledu někdo přispět? Možná mají nějaké informace ZP esperantisté; a možná že „naše“ časopisy chystají u příležitosti nadcházejících Letních paralympijských her články o našich japonských „kolezích“... Vladimír Krajíček (Podle informace ze zdroje nejpovolanějšího – od viceprezidenta SONS Dr. Rudolfa Volejníka – se redakce dozvěděla, že získat tyto informace právě o japonských „kolezích“ je prakticky nemožné. Podle něj to, co by nás asi zajímalo, je dostupné výhradně v japonštině, zatímco v angličtině publikované informace jsou povýtce jen propagandistická klišé. Nicméně se o něco pokusíme, ale zatím se předběžně domlouváme s Dr. Volejníkem na nějaké podobě seriálu o situaci v komunitách nevidomých v těch nám bližších státech. Více dáme vědět snad již po prázdninách. Vaše redakce) *.* Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 105, číslo 15, srpen 2021 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Pavla Jungwirthová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.