ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 105 číslo 3 únor 2021 OBSAH ÚVODEM Tituly a sebevědomí STALO SE Přehledně SONS daruje knihy Bangladéši LIDÉ KOLEM NÁS Jihočeši jsou prý šikovní, vynalézaví i podnikaví ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 02/2021 V Česku propuká epidemie nespokojenosti. Lidem dochází trpělivost BUDE VÁS ZAJÍMAT Náš rodný jazyk musí skousnout neuvěřitelné věci. Bojuj, češtino! Přístupnost e-shopů pro zrakově postižené – výzkum k bakalářské práci Osobnosti mezi námi aneb slavní se zrakovým postižením ZDRAVÍ Pohledem do očí odhalí civilizační choroby Dokážou se naše zuby samy obnovovat? KULTURA Co, jak a kde si půjčujeme SPORT Černobílé problémy # ÚVODEM: Tituly a sebevědomí Na vojnu jsem nastoupil až těsně před svými šestadvacátými narozeninami. Do přijímače v Brně jsem přijel ozdobený plnovousem, ten jsem měl od tuším dvaceti let, a pak ještě titulem PhDr. Neboli doktor filosofie. Přijímač (prvních pár týdnů tvrdého výcviku zejména tzv. pořadových a dalších základních dovedností vojáka) na vojně má čerstvého brance nejen naučit pochodovat, jíst z ešusu a salutovat vyšším šaržím. Má, nebo alespoň měl za úkol dostat vás do duševního stavu odosobnění. Najednou nejste ta a ta konkrétní, nezaměnitelná osobnost, ale voják, na jehož jméně záleží až na druhém místě – pokud vůbec. Zbavit vás sebevědomí, to je cíl prvních týdnů na vojně. Asi proto jsem tehdy trval na svém plnovousu a na oslovování s titulem: četař absolvent doktor Senjuk! Trval jsem na svém právu, abych alespoň takhle si udržel poslední špetku sebevědomí. Oholení zařídila hrozba kázeňských trestů, ale bezpečně schovaný za literu zákona – je to moje právo, součást jména! – jsem alespoň popuzoval důstojníky titulem. V civilu jsem si našel ve svojí nové profesi (ze školy jsem byl ekonom, nově ale novinář) místo a přirozeně se zařadil do hierarchie, kterou nikdo neurčuje, ale přinejmenším kolem mě ji každý ctil: vědělo se, kdo je dobrý novinář, a ani titul naopak nepomohl těm patlalům. Ostatně většinou to stejně měli od partaje, rozuměj KSČ, konec konců titul RSDr. se nevnímal jako doktorát společenských věd, ale „Rozhodnutím Strany Doktor“. Někdy od té chvíle jsem také začal vnímat, že trváním na tom, aby byl dotyčný oslovován titulem, se o své (iluzorní) pozici utvrzují ti, co si jí ani sebou tak úplně jistí nejsou. Ono to buď přijde samo, že okolí má přirozené nutkání někoho oslovit „pane profesore“ „pane doktore“… Nebo naopak, což je častější případ. Je to pochopitelné – přijít na úřad za někým, kdo má Mgr. et Mgr. plus inženýra a ještě Pí ejč dí (Ph.D.) před jménem a pár již zcela neidentifikovatelných zkratek za jménem, a po pár slovech zjistit, že to je nejen s prominutím idiot, který neumí svou profesi, ale většinou i lidsky že patří spíš na dolní okraj společnosti, to úctě k titulům nepřidá. Moc se mi v mládí líbil slavný kreslený vtip, přestože jsem autora dávno zapomněl, ale obrázek vidím dodnes: pán u okénka nějakého úřadu vede na řetězu hovězí dobytče a hlaholí „Pane ouřad, tak jsem si dneska vzal s sebou tlumočníka!“ Kdybych chtěl tenhle vtip inovovat, doplnil bych jen jmenovku úředníka, se začerněným jménem, zato s řádkou titulů před i za ním. Většinou se říká o mladých a „nevycválaných“, že „z toho vyrostou“. Tak to my starší víme svoje – nevyrostou. (Navíc nejsou ti hulváti většinově mezi mladými, věřte mi. Bohužel ani jen mezi úředníky.) Jan Werich k tomu tématu kdysi poznamenal, že „každej starej blbec byl někdy mladej blbec“ a naopak. A tuším arabské přísloví říká „Veď osla do Mekky, vrátí se zas jako osel.“ Takže na blbost ve skutečnosti ani žádné vzdělání není dost silným nátěrem. Škoda. Tak pěkný by ten svět mohl být. Ne, nechci končit pesimisticky. I když se říká, že optimista je jen méně informovaný. Ale podle všeho navzdory pandemii a spíše komickému než logickému počínání (nejen) naší vlády jsme na tom mentálně docela dobře. „Spokojenost se životem v české populaci je nadále vysoká, pohybuje se okolo dvou třetin dotázaných, pětina zastává neutrální postoj a přibližně jen desetina vyjadřuje nespokojenost,“ říká socioložka Hanzlová, podle níž sociální katastrofa ještě na dohled není. Tak nezapomeňte, hlavním strůjcem štěstí každého z nás je náš vlastní mozek. Příjemné chvíle se Zorou za sebe i za redakci, kterou se viru zlomit nepodařilo, přeje Václav Senjuk # STALO SE: Přehledně Pokud se naše paměť nemýlí, poslední na sníh a mráz bohatou zimu jsme prožili na přelomu let 2009 a 2010. V lednu dobře opatrujme své vztahy s blízkými. Podle odborníků je právě v tomto měsíci nejvíce rozchodů. Navíc prý pondělí 18. ledna bylo oficiálně nejdepresivnějším dnem letošního roku. Takzvané Blue Monday (Skleslé pondělí) má dokonce „vědecké” opodstatnění: existuje na ně jakási rovnice, která ovšem – jak se ukázalo – vznikla na základě objednávky jisté cestovní kanceláře a její vygenerování stálo následně autora Cliffa Arnalla, jenž toho času pracoval na univerzitě v Cardiffu. Takže u něj asi k depresi došlo později… Na skok do historie. Před 250 lety (1771) zemřel Jacob z Netry, nevidomý lidový léčitel, výrobce čajů a tvůrce vlastního písma. Pro jednotlivá písmena používal kulaté tyčinky silné asi jako prst. Každému písmenu odpovídaly různé zářezy na jiných místech tyčinky i jejich různé tvary. Tyto vyřezané kolíčky mu sloužili i jako zátky k lahvičkám s léčivými čaji a tinkturami. A pojďme k oblastním odbočkám. Karel Novotný z pražského Komunitního centra Vrchlická publikoval shrnutí a poděkování za činnosti, které se v centru pravidelně odehrávají. Jde o mezinárodní dámu, ambientně rockové večery s Danem Sivalou a tvořivé dílny s Bárou Novotnou. „Naučit zrakově postižené hrát dámu vypadalo zpočátku jako velmi ambiciózní projekt s nejistými vyhlídkami. Hra vyžaduje přehled, prostorovou představivost, taktiku… Vše se nad očekávání podařilo. Časem, po setkání se špičkovými zahraničními hráči, se kvalita zlepšovala a občas přišly body i z regulérních partií. Ti nejlepší se pak s dámou dostali i na mezinárodní festival her,“ říká o mezinárodní dámě její trenér Lumír Gatnar. Ambientně rockové večery pochválila Věra Macháčková. Poděkovala Danovi za stálou přízeň, Janu Szkatulovi za audiotechniku a Nadačnímu fondu ČRO Světluška za špičkové reprobedny. „Poslechové večery jsem objevil zhruba před dvěma lety a okamžitě jsem si je oblíbil,“ oceňuje posluchač Antonín Strnad. „Nejenže Daniel Sywala velmi poutavě vypráví o hudebních ochutnávkách, které nám nabízí, ale i audio technika je zde fantastická… Několikrát se mi stalo, že jsem si poslechl píseň, kterou jsem sice znal, ale netušil jsem, že v ní jsou určité zvukové prvky, které na své audio soustavě nevnímám, protože ji nemám tak dokonale vyladěnou.“ Poslední tvořivé dílny s Bárou byly věnovány vánoční výzdobě. O tom, že se tvoření líbilo, vypovídají reakce dvou účastnic: „Byla to super akce v komorním počtu tří žen. Bára byla skvělá. Radila, pomáhala, vymýšlela vychytávky a zlepšováky.“ Poděkování Dany Škvárové vtipně doplnila Věra Vondráčková: „…Přístup Báry ke mně, babce nepříliš šikovné na ruční práce, byl laskavý a velmi empatický.“ Připomeňme, že všechny projekty KC Vrchlická jsou realizovány s podporou Nadačního fondu Českého rozhlasu ze sbírky Světluška. Karel Novotný dále informoval, že OO Benešov se s pomocí Nadačního fondu ČRO Světluška podařilo získat tandemové kolo. Mladší členové se prý už oblékli do dresů a obuli cyklistické boty. Jenže mezitím uhodila zima, napadl sníh a kolo tak do Benešova dorazí až v březnu. Budoucí cyklisté teď v teple svých domovů přemýšlejí, jak své nové kolo pojmenují. OO Olomouc informovala, že s ohledem na současnou epidemiologickou situaci nadále platí dříve ohlášená omezení v provozu odbočky. V mimořádně důležitých záležitostech mohou klienti po předchozí telefonické domluvě využít kontaktního dne, kterým je pondělí. Všichni pracovníci jsou k dispozici také prostřednictvím telefonu nebo e-mailu. Někteří z vás máte i v této době plné ruce práce, jiné možná potěší se zamyslet, něco zajímavého si poslechnout nebo přečíst. OO Olomouc nabízí několik hádanek pro bystré hlavy, jazykolamů, miniseriál o původu známých rčení i finskou pohádku od Zdeňka Vilímka. Vše najdete na stránce sons.cz/odbocky/aktuality. Je libo malou ochutnávku? Pak si zkuste říci následující věty: Provrtal leporelo revolverem. Bylo-li libo limo? Toliko nebylo-li by pivo. Víte, co znamenají rčení „houby s octem“, „oslí můstek“ nebo „dej si bacha“? Anebo zkuste vyřešit hádanku: Přišel kovář za králem, aby mu okoval všechny koně. Zeptal se, kolik koní má ve stáji, aby věděl, kolik podkov si má přichystat. Král mu odpověděl: „Ve stáji jsou mí sluhové a koně. Celkem je tam 22 hlav a 72 nohou.“ Kolik podkov si musel kovář připravit? Svou odpověď můžete zasílat Kláře Hájkové (email: hajkova@sons.cz) nebo volat na tel.: 773 793 042. # SONS daruje knihy Bangladéši Před několika dny, přesně 12. ledna, přistál na počítači viceprezidenta SONS Rudolfa Volejníka mail, ve kterém se na něj obrací Mahfuz Milon Prodhan, tajemník Louis Braille Memorial Library for the Blind and Physically Handicapped, česky Knihovny Louise Brailla pro nevidomé a hendikepované s prosbou o pomoc. Píše v něm mimo jiné o tom, že jsou knihovnou sloužící nevidomým dětem, mládeži i dospělým a lidem s různým postižením zraku, ale také pro fyzicky i jinak postižené osoby v Bangladéši a že jejich služby jsou bezplatné. Prosí proto o jakoukoli formu pomoci, v první řadě o materiály a prostředky pro vzdělávání. Mohou to být nejen přebývající, ale i již použité knihy a periodika, knihy beletristické i vědecké, náboženské, prostě jakékoli braillským písmem tištěné materiály. Knihovna by uvítala i další pomoc v podobě elektroniky a dalšího vybavení, ale v tomto ohledu sami nemáme dostatečné vybavení na odpovídající úrovni, zato ale, podle slov viceprezidenta Volejníka, se u nás rozhodně najdou knihy, samozřejmě v angličtině, které budeme schopni slepeckou poštou do Dháky, hlavního města zřejmě nejchudší země světa Bangladéše, co nejdříve odeslat. redakce # LIDÉ KOLEM NÁS: Jihočeši jsou prý šikovní, vynalézaví i podnikaví V dnešním rozhovoru představujeme velmi zajímavého mladého muže, nevidomého Bc. Jiřího Holzingera (32) z jihočeské Kaplice. V čem ho shledáváme zajímavým? Dokáže využívat výborně vyvinutý sluch i zvláštní smysl pro echolokaci. Programuje a vytváří komentované filmy. A prošel si též nevšedním systémem speciálního i běžného vzdělávání. Prý máte vyvinutý smysl pro echolokaci. Jak se to projevuje? Přiblížil bych to asi tak, že pokud existuje zdroj zvuku a překážka, třeba někdo mluví u stěny, dokážu vnímat zvuk, který se od stěny odráží. I hodně tichý odraz si dokážu při správném vnímání zesílit. A někdy to nevnímám už jako zvuk, ale spíše jako takové chvění odraženého vzduchu. Tuto schopnost trénuji už od pěti let, ale tenkrát jsem netušil, oč jde. O echolokaci jsem četl až ve dvaceti letech. Využívám ji hlavně při pohybu a prostorové orientaci. Pokud existuje jemný zdroj zvuku, což je venku vždy, vrzání bot, popruhu od batohu, štěkot psa, nemusím už při chůzi louskat prsty. Na určitou vzdálenost cítím stěnu, ale i otevřené dveře, strom, značku apod. Podél stěny nemusím jít s holí. Jednou prošlou trasu si většinou pamatuji, podle paměti i echolokace. Tu mají prý u nás vyvinutou asi jen 3 lidé. Také náramek sunum band pracuje na principu echolokace. Ale podle mě lokalizuje mnoho odrazů a tím je nepřesný. Osobně jsem schopen rozlišit různé překážky, ty nepotřebné odfiltrovat, a tím je moje echolokace přesnější. Jak dlouho a jakými způsoby se věnujete práci se zvukem? Už od dvanácti let jsem si jen tak nahrával zvuky a dělám to stále, kdykoliv slyším nějaký zajímavý. Potrpím si na kvalitní záznam a reprodukci zvuku. Dnes proto používám speciální rekordér se čtyřmi mikrofony, větší zařízení, které se nedá jen tak schovat. Mám rád pravidelné a rozlišitelné zvuky. Třeba moře a vlny. Vnímám ten zvuk prostorově. Potřebuji cítit, odkud vlna jde, její délku, rychlost i sílu. Myslím, že se dokážu zaposlouchat a z hlasitosti a rychlejších či pomalejších vibrací to usoudit. Zvuky vln mi též navozují dobrý pocit a připomínají mi, že jsem někde byl a něco prožil. Je to pro mě zvuková vzpomínka, podobně jako pro vidící lidi fotografie. Zajímavým jsem shledal zvuk projíždějícího kola, jeho rychlost i jak se přibližuje a poté vzdaluje. Další specifický zvuk, který má svou dynamiku a zvláštně se line prostorem, je šelest ptačích křídel. Líbí se mi zvuky starších výtahů, trolejbusů nebo letadel. K třicátým narozeninám jsem dostal vyhlídkový let a nahrál jsem si jeho zvuk, uvnitř v kabině i venku. Venku ho bohužel rušil silný vítr. Vítr a déšť jsou obecně nepravidelné a rušivé zvuky, proto mě příliš nezajímají. Pro vlastní potřebu mám už poměrně velký zvukový archiv. Zvuky v něm jsou seřazeny podle data i podle místa. Skládám z nich také zvukové pexeso. To vymyslela už před lety jedna studentka do své diplomky. Doplňuji ho o další zvuky, které posílám zájemcům a budu je dávat i na web. Zvuk, to je ale také hudba. Vnímám uspořádání různých nástrojů ve stereu. Líbí se mi instrumentální hudba a spíše veselejší melodie, moc nemusím zpěv. Pět let jsem se učil hrát na klávesy a dodnes na ně podle sluchu a paměti hraji. Myslím, že mám slušný hudební sluch. Pokud se chci nějakou písničku naučit, vložím do kláves její notový zápis a ony mi přehrají midi soubor. Ten v sobě nese informace o rytmu i melodii. Čím se zabýváte dnes? Už dva roky se v organizaci Mathylda věnuji komentovaným filmům. Z programu České televize jsem nahrál už okolo tisíce filmů, dvou tisíc cestopisů a dalších dokumentů. Každý film obsahuje tři stopy, obrazovou, zvukovou a komentář. Pro sebe si archivuji filmy celé, ale ty zabírají velké množství paměti pevného disku. Pro knihovnu z filmu v počítači odstraním obrazovou stopu a ze zvuku a komentáře vytvořím jeden soubor. Nutné je přitom upravit hlasitost komentáře, která bývá odlišná od hlasitosti zvuku, a vystříhat reklamy. Pro ten účel jsem vytvořil aplikaci holz TV. Najdete ji na holztv.hostuju.cz. Programoval jsem ji původně pro vlastní potřebu. Dnes ji ale už nevyvíjím, změnil se totiž standard pro digitální televizní vysílání. Nový DVB-T2 je složitější, ale i jím se už zabývám. Holztv je ale stále funkční, stačí nahrát film pomocí jiného software a videosoubor vložit do mé aplikace. Konkurenci mám v Karlu Hrubešovi, který filmy upravuje trochu jiným způsobem a posílá je do konference komentovaných filmů. Některé budeme mít zřejmě stejné, ale většina bude jiných. Kromě komentovaných filmů pracujeme též na textech notových zápisů, které bude možné převést do braillského notopisu. Co dalšího se vám povedlo naprogramovat? Programovat jsem začal v roce 2009. Nejdříve to byla hrací kostka, která mluvila mým hlasem, nebo hra „Kdo dojde do cíle“. Házíte kostkou a postupujete po hracím poli, které může být různě dlouhé. Obě chystám dát na internet. Později jsem programoval také drobné utility, stahovač odečítače NVDA nebo jeho doplňky. Program Holztv jsem vytvořil po roce 2013. Ale programování, to je jen jedna část výpočetní techniky, mého velkého pomocníka. Čtu knížky, pracuji se zvukem, vyhledávám informace. Často jsou to recepty, mám rád totiž sladké a rád experimentuji. Co jste studoval? Jak vzpomínáte na svá studia a školy? V Českých Budějovicích bylo v  90. letech asi 8 nevidomých dětí. Rodiče je chtěli mít doma, proto se v běžné škole založily dvě speciální třídy, pro nevidomé a pro slabozraké. V té pro nevidomé nás bylo pět, já se spolužákem v první, další tři byli ve třetí a čtvrté třídě. Tento mix se každoročně měnil. Chvíli se učitel věnoval nám, chvíli dalším, a nám dal samostatnou práci. Střídal nás zhruba po 15 minutách. Ale když mluvil ke třeťákům, poslouchali jsme také. Zvládali jsme to my i učitel. Učili jsme se brailla a prohlíželi jsme si i z textilu vyrobenou latinku. Asi 5 cm velké znaky byly připevněny suchým zipem ke koberci. Latinkou jsme se později učili podpis. Myslím, že Braillský šestibod je pro naše psaní jednodušší v porovnání s metodikou psaní pro vidící. V pátek přišla jiná učitelka na tělocvik, hry apod. Po nás do školy nastoupili žáci s kombinovaným postižením. Těm šlo učení pomaleji. Už jsme byli čtvrťáci, ale mohli jsme to porovnat. A pak se zájem o speciální třídu ztratil a byla zrušena. Dnes jsou tam jen sklady braillských učebnic. Od páté třídy jsme se spolu s kamarádem učili integrovaně se zdravými dětmi. Tady jsme ale prožili i šikanu, popálení ruky, podtrhnutí židle apod. Vysvětloval jsem i nadával, ale málokdo nám věřil a učitelky obracely dost věcí proti nám. Nakonec nám však jedna pomohla a zasadila se o potrestání viníků. Od sedmé třídy jsme studovali na biskupském gymnáziu, ve třídě se 34 žáky, a bylo nám lépe. Měli jsme společnou asistentku pedagoga i speciální kout se stolními počítači a braillskými řádky. Odděleně jsme v něm studovali jazyky, matematiku a před maturitou i češtinu. Kamarád hůř slyší a výuka jazyka ve třídě plné zvuků byla problémem. Matematiku jsme se sice zpočátku učili se třídou, ale psaní poznámek na Pichťáku bylo hlučné. Později jsme potřebovali i více času na složitější příklady, takže naše oddělení bylo prospěšné. Pokud jsme se mohli vzdělávat se třídou, vzdělávali jsme se s ní. Pokud jsme měli individuální hodinu, třída odešla a vrátila se na další, už společnou hodinu. Škola na to měla kapacity i učitele. Učivo bylo pro nás stejné jako pro ostatní. Jen latinu nám, nevím proč, odpustili. A byla to škoda, protože na vysoké škole jsem ji vnímal jako složitý předmět. Naopak nám neodpustili dějiny výtvarného umění, tedy předmět, který je hodně o obrazech. Můj oblíbený předmět, ze kterého jsem i maturoval, byla výpočetní technika. Myslím, že jsem svého učitele tak trochu přivedl k programování a on mě zase k tvorbě webu. Po gymnáziu jsem studoval na zdravotně sociální škole bakalářský obor psychosociální práce. Byl to pro mě těžký obor, v jednom semestru i 17 předmětů, hodně medicínských. Byl jsem jediný nevidomý student, o některých mluvených tématech jsem měl často jen matnou představu, ale to profesoři myslím příliš neřešili. Zatímco na gymnáziu nám zajistili studijní materiály i pomoc asistenta, tady jsem musel všechno sám. Trasy jsem se naučil s otcem. 60 studentů v ročníku rozdělili na 4 skupiny a podle sudých a lichých týdnů měla každá skupina jiné předměty. Musel jsem pečlivě hlídat, kdy, kde a co. I lidé, ač dospělí, tu byli zvláštní. Někteří byli přátelští, jiní ale závistiví, s představou, že mám studium zadarmo, další se smáli, když jsem četl pomaleji z braillských zápisků. Dnes se v podstatě s nikým nescházím. To naopak pravidelně děláme se spolužáky z gymnázia. V tomto věku se asi lépe utvářejí přátelství. Mám ale vidící, nevidomé i jinak postižené přátele, zhruba půl na půl. Rád se bavím s příbuznými i s lidmi, které jen tak potkám, třeba ve vlaku. Určitě se necítím osamocený. Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 02/2021 O peripetiích, které provázely tzv. daňový balíček, slyšel jistě každý. V tomto článku informujeme o dvou vybraných změnách, které s sebou (budeme věřit, že již definitivně platný) daňový balíček přinesl, na konci odpovíme na dotaz týkající se výplaty nemocenského pro poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu třetího stupně. Rozšíření osvobození od ubytovacího poplatku Na konci roku 2020 přijatý daňový balíček přinesl jedno sice malé, ale přece jen za povšimnutí stojící rozšíření osvobození od místního poplatku z pobytu, kterému se přezdívá ubytovací poplatek nebo také vzdušné. Nově jsou od tohoto poplatku osvobozeni i průvodci doprovázející osoby hospitalizované ve zdravotnických zařízeních, v naší komunitě nejtypičtěji tedy osoby doprovázející těžce zrakově postižené pojištěnce při lázeňských pobytech, pokud je tento pobyt hrazenou zdravotní službou podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění nebo pokud je její součástí. Paušální daň pro OSVČ Novinkou platnou od letošního roku je Paušální daň pro osoby samostatně výdělečně činné, pro rok 2021 ve výši 5469 Kč měsíčně, která – na rozdíl od již platné daně placené paušální částkou – obsahuje nejen daň z příjmu, ale i odvody na sociální a zdravotní pojištění. Z toho 100 Kč činí daň z příjmu, 2393 Kč zdravotní pojištění a 2976 Kč sociální pojištění. OSVČ musí splňovat tyto podmínky: - měla v předchozím zdaňovacím období obrat do jednoho milionu Kč - není v pracovním poměru nebo nemá uzavřenu dohodu o pracovní činnosti (dohoda o provedení práce je přípustná) - není plátcem DPH - není s ní zahájeno insolvenční řízení - nevykonává funkci společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti, a jestliže již podniká, nejpozději do 10. ledna 2021 odešle místně příslušnému finančnímu úřadu dokument Oznámení o vstupu do paušálního režimu, který je na webu Ministerstva financí. Pokud OSVČ s podnikáním teprve začíná, učiní tak ještě před jeho zahájením. Platbou paušální daně jsou všechny tři shora uvedené závazky s konečnou platností vyřízené, není tedy třeba žádného papírování a OSVČ nic nedoplácí. Není však možné současně uplatnit jakoukoliv daňovou slevu ani daňový bonus. Proto je samozřejmě nutné zvážit, zda má tento režim pro OSVČ smysl s ohledem na dosud uplatňované slevy na dani a na výši skutečných výdajů sloužících k dosažení a udržení daňových příjmů respektive paušálu uplatňovaného místo těchto výdajů. Z výše uvedeného plyne, že paušální daň bude nejvýhodnější pro OSVČ s nízkými výdaji na režii, svobodnou, bezdětnou a uplatňující jen základní slevu na poplatníka. Bližší podrobnosti najdete např. na těchto odkazech: https://www.podnikatel.cz/clanky/pausalni-dan-miri-k-podpisu-prezidenta-nektere-osvc-diky-tomu-vyrazne-usetri/ https://money.cz/dane-a-ucetnictvi/dane/pausalni-dan-2021-jak-se-pocita-a-komu-se-vyplati/ Výplata nemocenského poživatelům invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně Dotaz: Mám invalidní důchod třetího stupně. V loňském kalendářním roce jsem dvakrát čerpal nemocenské, moje dočasná pracovní neschopnost trvala celkem 60 dní. Bohužel jsem onemocněl potřetí těsně před Vánocemi, konkrétně 21. prosince a vypadá to, že budu nemocný až do konce února; jak to v tomto případě bude s mým nárokem na nemocenské? Odpověď: O podpůrčí době při dočasné pracovní neschopnosti, resp. o odchylkách týkajících se poživatelů invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně a starobních důchodců jsme již v našich článcích několikrát informovali, nicméně dotazy obdobného charakteru se občas v různých variacích objevují, pojďme se na tento problém opět podívat. Úpravu najdeme v zákonu o nemocenském pojištění (z. č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), ustanovení § 28 odst. 1 zní takto: „Nemocenské se poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně vyplácí od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 15. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 70 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončila doba zaměstnání, jde-li o zaměstnance, popřípadě skončilo pojištění, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou nebo o zahraničního zaměstnance. Při více dočasných pracovních neschopnostech v jednom kalendářním roce se nemocenské vyplácí v tomto roce nejvýše po dobu uvedenou ve větě první. Byla-li podpůrčí doba podle věty první a druhé vyčerpána v jednom kalendářním roce, nevzniká nárok na výplatu nemocenského od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokračuje-li dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa v tomto následujícím kalendářním roce.“ Co z toho tedy plyne pro náš případ? Tazatel uvedl, že byl v roce 2020 dvakrát nemocný, počítejme, že tedy dvakrát plynula nejdříve čtrnáctidenní doba, po kterou se nevyplácí nemocenské, nýbrž zaměstnavatel vyplácel náhradu mzdy, těchto 28 dní se tedy do limitu podpůrčí doby v délce 70 dnů nepočítá. Nemocenské tedy bylo čerpáno po dobu prvních dvou nemocí 32 dní (60 - 28) = 32. Zbývá nevyčerpaná podpůrčí doba v délce 38 dní (70 - 32 = 38). Onemocněl-li tedy tazatel potřetí 21. prosince, poběží opět nejdříve čtrnáctidenní doba do 3. ledna, od 4. ledna bude náležet nemocenské, teoreticky tedy může být čerpáno až do 10. února; pokud by byl tazatel nemocný ještě déle, nárok na nemocenské již za další dny nemoci mít nebude. Považuji za důležité ještě upozornit na to, že nárok na nemocenské zaniká i skončením pracovního poměru. Taková situace může nastat typicky např. ve zkušební době. Když zaměstnanec ve zkušební době onemocní, nesmí s ním zaměstnavatel zrušit pracovní poměr jen v době prvních čtrnácti dnů pracovní neschopnosti. Po té již ano. To znamená, že náhradu mzdy za prvních čtrnáct dní zaměstnanec musí dostat vždy, pokud je s ním pak ukončen pracovní poměr, nárok na nemocenské nevznikne či skončí. Zdůrazňuji, že mluvíme o poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, u ostatních zaměstnanců je tomu jinak. Luboš Zajíc a Václava Baudišová # V Česku propuká epidemie nespokojenosti. Lidem dochází trpělivost Češi se během posledních let propracovali mezi nejspokojenější národy v Evropě, koronavirus to začíná měnit. Co vadí Čechům na boji s covidem? V čem je problém, ukázala práce výzkumníků z Centra pro výzkum veřejného mínění. Tradičně vysoká spokojenost Čechů s vlastním životem poklesla Jak zjistili výzkumníci agentury CVVM, projevilo se to především koncem minulého roku. Hlavním překvapením je fakt, že omezení zavedená v rámci boje s pandemií hůře snáší mladá generace. „Prosincový průzkum přinesl výsledek, že starší lidé jsou se svým životem více spokojeni než mladší lidé. Rozdíly nejsou zase až tak velké, ale určitý trend tam je vidět,“ potvrzuje autorka průzkumu Radka Hanzlová. Obvykle jsou přitom o poznání spokojenější mladí lidé, které netrápí nemoci, vedou bohatý společenský život a mají dost sil, aby se vypořádali s komplikacemi. Dlouhodobá data od CVVM také ukazují, že Češi si život obvykle pochvalují. Podíl spokojených od počátku století průběžně roste až k sedmdesáti procentům v časech před pandemií. V případě mladší generace dokonce k osmdesáti procentům. Trend zastavila v letech 2008–2013 velká finanční krize, ovšem ani v té době se nálada populace nikdy nepropadla na delší dobu než pár měsíců. Údaje od Eurobarometru potvrzují, že Češi se během posledních let propracovali mezi nejspokojenější národy v Evropě, s výraznějším odstupem pouze za Skandinávci. Sociologické studie z prosince však ukazují, že teď se poměry mohou obrátit k horšímu. Výzkum CVVM ukázal, v čem je problém Proti prvnímu pololetí si lidé častěji nestěžují na zdraví ani se nebojí skutečné chudoby. Sice jim vadí, že klesá životní úroveň, minimálně stejně jim však vadí, že se zhoršila úroveň „duchovního života“, tedy že nefunguje kultura, a spolu s tím pokles sociálních kontaktů. Mladší generace si přitom nejvíc stěžuje na kvalitu osobních vztahů a kromě nižších příjmů zvláště na nejistou perspektivu. Proti tomu starším občanům vadí především úpadek kulturního života. Dlouhodobý trend zlepšování nálady se tedy zastavil, propad spokojenosti však zatím nebyl příliš prudký a do zavedení třetího, vánočního lockdownu více či méně zasáhl jen desetinu populace. „Spokojenost se životem v české populaci je nadále vysoká, pohybuje se okolo dvou třetin dotázaných, pětina zastává neutrální postoj a přibližně jen desetina vyjadřuje nespokojenost,“ zdůrazňuje socioložka Hanzlová, že sociální katastrofa ještě na dohled není. Vysvětlit nižší spokojenost mladších generací může politika. Důvěra k vládě a představitelům státu vyrostla do nevídaných výšin v časech první vlny koronaviru v březnu a dubnu. Jak ukazují tzv. „index paniky“ a „index důvěry v úřady“, které průběžně zjišťuje projekt National Pandemic Alarm, také strach z pandemie dosáhl vrcholu v březnu. Zároveň Češi uvěřili vládě, že je ochrání. Pak se důvěra začala propadat, nejhlouběji koncem léta, kdy společnost znovu ovládla panika, vláda však s očekávanou reakcí otálela. Koncem roku ztrácel boj s covidem-19 podporu, protože značná část populace nechápala, případně nechtěla chápat, co vláda svou strategií zákazů a uvolňování vlastně sleduje. Údaje CVVM ukazují, že největší námitky proti vládní strategii měla zvláště mladší generace pod 30 let, jejíž důvěra vůči vládě poklesla ze 40 procent z počátku roku na necelou třetinu. Naopak mezi lidmi nad 60 let se ještě v září držela poblíž poloviny, tedy na úrovni z března. Větší důvěra vládě znamená podle sociologů větší podporu jejích opatření proti koronaviru. Platí to i naopak: souhlas s pandemickou strategií zvyšuje podporu vlády a v důsledku i jistotu, že boj s covidem-19 a tím i život společnosti míří za nějakým rozumně stanoveným cílem. Protože vládě méně věří mladší generace, ovlivňuje koronavirus její náladu k horšímu víc než u generace jejich otců. Průzkumy agentury Kantar ukazují důsledky. Mladší voliči, kteří ještě zbývali vládním stranám, se během roku přesunuli zvláště k Pirátům nebo STAN. Teprve průzkumy z příštích týdnů a měsíců ukážou, jak nedůvěra zasáhne voliče s dřívějším datem narození, na kterých staví ANO, ČSSD i KSČM svůj volební úspěch. Petr Holub, Novinky Redakčně kráceno # BUDE VÁS ZAJÍMAT: Náš rodný jazyk musí skousnout neuvěřitelné věci. Bojuj, češtino! Před více než čtyřmi lety (28. 10. 2016) napsal Jiří Sotona pro Právo následující text. Když jsem ho objevil, uvědomil jsem si, že i pro naše čtenáře je jazyk, jejich rodná řeč a její znalost, jistou vizitkou. Při hodnocení okolí vnímá nejen to, jak jsme oblečení nebo jak se chováme, ale z podstatné míry i to jak mluvíme. A naopak – nevidomý posluchač si může právě posouzením toho, jak kdosi, koho nevidí, mluví, udělat o něm lepší obrázek, než kdyby si ho třeba rukama prohlédl. To je důvod, proč se v následujících čtyřech číslech Zory budete moci opětovně potkat s názory Jiřího Sotony na současnou podobu češtiny a překážky, které jí její mluvčí házejí pod nohy. A pokud najdu další, podobně inspirativní texty, rozhodně se o ně s vámi podělím. VS Pokud je pro vás „mě“ a „mně“ prašť jako uhoď a mezi „jezte, děti!“ a „jezte děti!“ nevidíte rozdíl, pak se obávám, že tenhle článek neoceníte. Lidí, kteří nad zákonitostmi češtiny mávají rukou, bohužel přibývá. Náš rodný jazyk musí ve jménu svobody vyjadřování skousnout neuvěřitelné věci. I od těch, kteří mají jeho používání v popisu práce. Nenastal už čas na nějaké další, malé národní obrození? Doteď mě ta chyba mrzí. Na jaře jsem psal článek o zdravotních sestrách a v popisku u fotky jedné z nich vyšla věta: „Byli i takové, které se podívaly a odešly za pět hodin.“ Klasická chyba – shoda podmětu s přísudkem. Na poslední chvíli jsem se totiž rozhodoval mezi sestrami a lidmi, tedy mezi „byly“ a „byli“. Na rozdíl od televizních či rozhlasových moderátorů, kteří vyřčené slovo nemůžou vzít zpět, mají píšící žurnalisté výhodu, že jejich články čte v rámci výroby novin víc lidí. Přesto se stane, že i několik párů očí chybu nebo překlep přehlédne. Štvalo mě to i proto, že vím, jak se někdy na novináře nadává, že neumějí česky. Zároveň vím, že spousta lidí by řekla: trápit se pravopisem je hloupost, protože jsou důležitější věci. Z odpovědi „je to jedno“ se stala univerzální reakce těch, kteří pravidla naší mateřštiny neovládají. Ten, kdo lpí na správném vyjadřování a opravuje ostatní, je pro ně předpotopní, povýšený intelektuál. V očích těch, pro něž jsou mluvnice a pravopis zaprášená slova ze základní školy, stojí vývoj jazyka především na představě, že všechno je dnes dovoleno. Pravidla jsou přežitá, nikdo je stejně neovládá a není čas se jimi zabývat! Obránci z internetu Mezi mírnější reakce přistižených „hříšníků“ patří třeba věta: „Píšu rychle, tak neřeším i/y.“ – „Nejde o rychlost. Úhoz do klávesnice bude trvat stejně dlouho, ať napíšu ,i‘ nebo ,y‘,“ pochybuje o takové výmluvě Markéta Pravdová, předsedkyně Rady Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. „Pokud nemá čas přemýšlet, je něco špatně. Zrovna psaní ,i‘ a ,y‘ ve vyjmenovaných slovech se děti učí ve třetí třídě základní školy. Na děti se údajně kladou velké nároky, ale kdy jindy si mají osvojit základní pravidla, než když jsou ještě malé?“ Zásady pravopisu se podle Markéty Pravdové z Ústavu pro jazyk český nemění, spíše se rozšiřuje slovní zásoba o cizí výrazy. Odhodit pravidla s koncem povinné školní docházky není výraz svobodomyslnosti, spíš nevzdělanosti. Že bude za hlupáka nebo že mu v horším případě ostatní nebudou rozumět, leckoho netrápí. Naštěstí je pořád dost lidí, kteří větu „to je jedno“ neuznávají. Na Facebooku, který je stejně jako jiné sociální sítě nevyčerpatelnou studnicí hrubek, vzniklo několik skupin, které češtinu hájí. K té s názvem „Chudák čeština“ se hlásí 13 000 lidí. Dennodenně sdílejí jazykové perly, které při brouzdání internetem objevili. Tady jsou ukázky z poslední doby, včetně komentáře některého člena skupiny: „předšti si to pořádně“ Michal Veselý: „Teoreticky možné. Dštít se dá, takže by mělo být možné i předštít.“ „dobru vecer nedaroval bytu nekdo toustovac? dekuji“ Nikolka Štefková: „Tak kdo tomu bytu daroval toustovač?“ „Máme jedno místo v aute + listek zítra do plzně z benešova nechtěl by někdo jed?“ Martin Slabý: Proč čekat, až nás otráví fotbal, když to můžeme urychlit?“ „Superprémiové hypoalergenní krmivo pro dospělé kočky se zvěřinou a rýží žijící venku.“ Zuzana Moravcová: Krmivo žije venku, nebo rýže žije venku? Pokud krmivo žije doma a rýže venku, jak to dělají? „Karel Gott má dnes 77. let“ Lucinka Malá: „Kam asi poletí?“ Veřejnost chce radu Ve stejné facebookové skupině jsem narazil na fotku rozkopané silnice s nápisem PLIN. Někdo by mohl namítnout, že se dělníkovi nebo řemeslníkovi, pokud dobře odvede svou práci, přece nebudeme posmívat za hrubky. Na druhou stranu k tomu, aby věděl, jak napsat slovo „plyn“, nepotřebuje doktorát z filologie. Ne že by čeština patřila mezi snadné jazyky, ale vyhledat, jak se co píše a říká, je dnes díky internetu otázka vteřin. Ústav pro jazyk český provozuje Internetovou jazykovou příručku na adrese: prirucka.ujc.cas.cz, obsahující více než 100 000 slovníkových hesel a také poučení o problematických jazykových jevech. Denní návštěvnost je přes 40 000 přístupů. Kromě toho funguje v ústavu telefonická jazyková poradna. „Nerozlišujeme mezi dotazem od školáka, který dostal pětku, a dotazem k právnímu textu, kde může chybně umístěná čárka ovlivnit smysl zákona. Poradíme všem,“ říká Markéta Pravdová. Přibližně třetina dotazů se týká pravopisu, zvláště zápisu cizích slov, část slovní zásoby, ohýbání slov, větné stavby nebo úpravy písemností. Jazykovědci se často setkávají s výtkami, že se pravidla pravopisu neustále mění. „Třeba vyjmenovaná slova jste nám změnili. Tatínek se je učil jinak a dědeček taky,“ zaznamenali v poradně. „Je to sice častá stížnost, ale zcela neopodstatněná,“ reaguje Markéta Pravdová. „Vyjmenovaná slova se od roku 1957 nezměnila. Ve škole se je ale neučíme všechna, jen některá. Že se někdo učí babyku a někdo ne, nemá vliv na pravopis slova babyka.“ Ačkoli se do našeho slovníku dere stále víc cizích slov, pravidla se od časů, kdy do školy chodili rodiče současných školáků, nezměnila. Doba však ano. Pokud děti málo čtou, komunikují především na internetu a poslouchají televizní nebo rádiové stanice, které na jazyce nelpí, mají stále méně příležitostí spisovnou češtinu vstřebávat. Jiří Sotona, Právo # Přístupnost e-shopů pro zrakově postižené – výzkum k bakalářské práci V současné době je mnohem bezpečnější a často i rychlejší nakupovat online než chodit do kamenných obchodů. Internetových e-shopů je spousta a vybrat si svůj oblíbený může každý. Je však online nakupování snadno dostupné i slabozrakým uživatelům? Jaké obtíže musejí tito lidé překonávat? Dodržují e-shopy pravidla webové přístupnosti? Na to hledá odpověď ve své bakalářské práci o přístupnosti českých e-shopů student Sociální informatiky na Masarykově univerzitě Alexandr Mertl. Pokud byste do výzkumu rádi přispěli a máte zrakovou vadu, neváhejte se ozvat Alexandru Mertlovi na e-mail 485183@mail.muni.cz nebo na telefonní číslo +420 775 963 466. Účast na výzkumu bude sestávat z online hovoru (pomocí aplikace, kterou si sami zvolíte), kdy si na počítači vyzkoušíte praktické, nikterak složité úkoly, a příjemně si o dané problematice popovídáte. Radek Pavlíček Zdroj: poslepu.cz Radek Pavlíček se přístupnosti a speciální ICT pro uživatele s těžkým postižením zraku věnuje od roku 1998. Blog POSLEPU založil v roce 2007 a protože práce je mu koníčkem, stále jej baví na něj psát a udržovat ho aktivní a aktuální. # Osobnosti mezi námi aneb slavní se zrakovým postižením Možná jste to ani netušili, ale jedno mají následující historické osobnosti společné – zrakové postižení. Schválně, o kom z nich jste kdy přemýšleli jako o člověku s postižením? Homér, řecký básník starověku, a bájný věštec Theirésias Jednou ze známých osobností se zrakovým postižením byl Homér, tvůrce nejstarších řeckých eposů Ilias a Odyssea. Příběhy z jeho eposů přebraly během let stovky autorů, objevují se v dílech starověku, středověku i v knihách a dramatech dnešních spisovatelů. Dodnes nevíme, kdy se přesně Homér narodil a kde. Nejčastěji se udává, že jej porodila matka Kreitheis ve Smyrně na maloasijském pobřeží a že jeho život se odvíjel v období konce osmého století před Kristem. V antice jej často vyobrazovali jako slepého starce, i když nikdo neznal jeho pravou podobu. Dalším slepým starcem byl bájný Theirésias, věštec z řeckých bájí a pověstí. Zmínky o něm se dochovaly v několika řeckých bájích a Sofokles jej zařadil jako postavu do svého slavného díla Antigona. Dnes se po něm jmenuje středisko Teiresias, které při Masarykově universitě v Brně pomáhá studentům s handicapem absolvovat vysokoškolské studium. Jan Žižka z Trocnova, husitský vojevůdce Historie Evropy zná několik Čechů, kteří se do ní neodmyslitelně zapsali. Ale jestli celá Evropa před nějakým Čechem přímo trnula hrůzou, tak to byl určitě Jan Žižka z Trocnova, husitský hejtman. Ve dvanácti letech přišel o jedno oko, o jeho mládí toho však jinak příliš nevíme. Původně nevýznamný zeman se za krále Václava IV. stal jedním z nejmocnějších mužů země. Nakonec stál v čele českých a husitských vojsk proti dvěma křížovým výpravám. Proti té druhé v roce 1422 u Havlíčkova Brodu již vedl husity jako nevidomý vojevůdce – v roce 1421 při obléhání hradu Rábí mu tříska ze stromu vypíchla i druhé oko a následkem toho pravděpodobně zcela oslepl, či měl jen zbytky zraku. Jeho válečné umění však díky jeho houževnatosti neutrpělo a do své smrti roku 1424 svedl s husity mnoho vítězných bitev. Traduje se, že si nechal svými pobočníky dlouze vyprávět, jaký je v místě boje terén, a tak byl schopen i bez zraku určit kde rozložit tábor a kudy vést útok na nepřítele. Jan Lucemburský, český král Vraťme se v českých dějinách o pár století zpátky k nástupu rodu Lucemburků na český trůn. Říkali mu Král cizák a ve starých filmech můžete vidět scény, kdy kvůli němu zatemňovali místnost. Ano, byl to Jan Lucemburský, manžel Elišky Přemyslovny, otec Karla IV. a hrdina, který v bitvě u Kresčaku zcela nevidomý prohlásil: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“ Jeho zraková vada byla dědičná, i jeho otec císař Jindřich VII. byl krátkozraký a snad i šilhal. Bratři Jindřicha VII., Walram a Balduin Trevírský, byli také krátkozrací. Záznamy z kronik uvádí, že Jan při cestě z křížového tažení na Litvu roku 1337 přestával vidět na pravé oko. Nakonec o něj, ve svých 41 letech, šarlatánským léčením přišel. O dva roky později se králův zrak opět zhoršuje. Odjíždí proto do Montpellieru na jih Francie, aby dal léčit neduh druhého oka. Ani věhlasní lékaři na jihu Francie však nevěděli, jak tuto nemoc léčit a král brzy ztratil zrak úplně. Dnes se domníváme, že se jednalo o silnou krátkozrakost v kombinaci se zeleným zákalem. I jako nevidomý zůstal Jan významnou evropskou osobností. Zemřel v boji u Kresčaku, bez zraku, brzy po své památné větě. Nechal se přivázat mezi dva rytíře a společně vyrazili doprostřed bitvy, na smrt. Galileo Galilei, renesanční astronom, fyzik a filosof Kdo by neznal slavnou Galileiho větu: „A přece se točí!“ Málokdo však už ví, že ji Galileo vyslovil již zcela nevidomý. V posledním roce svého života oslepl. Traduje se, že jeho slepotu způsobilo pozorování slunce dalekohledem. Galileo byl první, kdo vyvrátil hypotézu, že sluneční skvrny jsou planety mezi zemí a sluncem. Podařilo se mu také zjistit rychlost otáčení slunce kolem své osy, které vypočítal právě díky pozorování slunečních skvrn. Sledování slunce pomocí dalekohledu jeho zraku zaručeně nebylo prospěšné. Dnešní vědci se však domnívají, že Galileova ztráta zraku byla způsobena spíše kombinací šedého a zeleného zákalu. Georg Friedrich Händel a Johan Sebastian Bach, velikáni hudby V 18. století byla léčba šedého nebo zeleného zákalu stále na úrovni středověku. Všichni znají díla těchto dvou barokních hudebních velikánů, málokdo však ví, že tito dva skladatelé byli v podstatě oslepeni stejným mužem, jistým Chevalier John Taylorem. V této době se primitivní operace očí prováděly na poutích a tržištích takzvanými „píchači zákalů“. Již v Babylónii, 2000 let před Kristem si lidé všimli, že v zornici je při zákalu něco šedivého a pokud se do toho lehce píchne, zapadne to do sklivce a člověk pak lépe vidí. Často se však operace nepovedla a lidé přišli o zrak úplně. Proto tehdejší oční lékaři hned na druhý den odcestovali z města na jiné trhy. Händel bojoval o zrak dva roky, než úplně oslepl. Bylo to osm let před jeho smrtí. Své práce se však nevzdal a komponoval dál za pomoci asistenta. Johan Sebastian Bach oslepl až na konci svého života, rok před smrtí. Jaroslav Ježek, český hudební skladatel Někdy si talent prostě prosadí svou, a to za každou cenu. Příkladem může být slavný hudební skladatel Osvobozeného divadla Jaroslav Ježek. Brzy po narození oslepl na jedno oko a druhé bylo stiženo šedým zákalem. Po nemoci středního ucha byl dokonce nedoslýchavý. Otec jej nakonec z obecné školy nechal přeložit do školy slepecké, kde se projevila jeho vášeň k hudbě. Starší piano, které mu otec koupil, se stalo jeho novým světem. Na konzervatoři překvapil přijímací komisi neobvyklým improvizačním talentem a byl přijat i přes zjevný handicap. Ježek dokázal improvizovat na zadanou tóninu a vytvořit během chvilky zadaný žánr, což bylo nevídané. Po studiu konzervatoře získal stipendium na studijní pobyt v Paříži, kde objevil jazz a moderní skladbu. Po návratu do Prahy se setkal s Voskovcem a Werichem, kteří jej oslovili s tvorbou hudby pro jejich představení. Trojice bavila diváky až do roku 1938, kdy byli nuceni společně emigrovat do USA před fašistickou okupací. Jaroslav Ježek se však z USA již nevrátil, zemřel během války v roce 1942. Martin Mišík, zdroj: lideodvedle.cz # ZDRAVÍ: Pohledem do očí odhalí civilizační choroby Říká se, že oko je okno do duše. „My u nás ale říkáme, že oko je okno do našeho zdraví,“ upravuje známé rčení Jan Hlaváček, výkonný ředitel startupu Aireen. Firma, v jejímž čele stojí, vyvinula unikátní technologii a netají se s velkými plány. Dokáže totiž odhalit civilizačních choroby skrze analýzu digitálních snímků očního pozadí. Unikátní diagnostický screening má podle klinických testů úspěšnost 96 procent a před pár dny byl uveden do praxe na dvou velkých očních klinikách v Praze a Brně. Startup Aireen sbírá za svůj nápad ocenění Za nápad dostal Aireen i ocenění Czech Digi MED AWARD. To uděluje biotechnologická společnost Roche za inovativní, digitální a mobilní řešení ve zdravotnictví. Cenu Hlaváček převzal z rukou rektora Univerzity Karlovy Tomáše Zimy a patří k ní rovněž odměna 100 tisíc korun. Finanční bonus je jistě příjemný, avšak byznys potenciál vyvinuté technologie je mnohem vyšší. Jak velký? Jelikož se Aireen v současnosti primárně soustředí na detekci takzvané diabetické retinopatie, tedy degenerativního onemocnění sítnice, v jehož důsledku mohou přijít cukrovkáři o zrak, uvádí Hlaváček následující hypotetický příklad. „Na světě je půl miliardy diabetiků a pouhých dvě stě tisíc očních lékařů. Každý diabetik by měl navíc každoročně podstoupit preventivní oční vyšetření,“ říká. Je tak podle něj zjevné, že léčba této nemoci po technologické inovaci přímo volá. „Existují velmi pokročilé terapeutické metody, ale efektivní včasný záchyt, který má největší potenciál v úsporách léčby komplikací a prevenci slepoty má velké rezervy,“ dodává Hlaváček. Opět umělá inteligence Diagnostiku provádí Aireen pomocí vlastního modelu, založeného na nejnovější generaci umělé inteligence, na jehož vývoji úzce spolupracovala s odborníky z Oční kliniky Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN). Výhody jsou zjevné: brzký záchyt nemoci bezbolestným a neinvazivním způsobem během pár vteřin. Navíc i na dálku, čímž se ušetří čas pacienta i kapacity zdravotnictví. „Je fascinující vidět, jak naše klinické vstupy zlepšují výsledky umělé inteligence. Z praxe mohu potvrdit, že pro využití Aireen spatřuji velký potenciál, ze kterého budou pacienti výrazným způsobem profitovat,“ kvituje lékařka Renata Ženíšková z Oční kliniky ÚVN. Laicky řečeno, software startupu Aireen dokáže ze snímků očního vyšetření odhalit případné patologické změny na sítnici, které signalizují přítomnost choroby. Navíc, na rozdíl od jiných systémů, jasně vysvětlí, na základě jakých ukazatelů k takovému nálezu došel. Komplikace v souvislosti s diabetem už umí Aireeen odhalit v raném stadiu a ambicí startupu je, aby jeho systém dokázal diagnostikovat také mnoho dalších nemocí – například kardiovaskulárních. Mělo by ale být možné odhalit třeba i Alzheimerovu chorobu. Ambicí jiného druhu je proniknutí za hranice. Takový cíl není nereálný, neboť o včasné avízo na možné riziko choroby by měl být zájem po celém světě. Pro bohaté země spočívá atraktivita především ve snížení nákladů vyšetření, pro ty chudší je hlavní devízou zajištění dostupnosti péče. V případě proniknutí za hranice by tržní hodnota Aireen letěla pochopitelně razantně nahoru. Za startupem stojí tři investoři; jedním z nich je Petr Kocian, známý spoluzakladatel a generální ředitel sítě očních klinik. Právě v jeho zařízeních Aireen čerstvě funguje. Filip Saiver # Dokážou se naše zuby samy obnovovat? Zvuk zubní vrtačky děsí mnohé pacienty. V budoucnosti by však mohli zubní lékaři využívat k léčbě chrupu naše vlastní zubní buňky. Objevili jich desítky druhů a každý má při utváření a růstu zubu jinou funkci. Podrobně je popsali v atlasu zubních buněk, který vznikl rovněž za přispění lékařské fakulty brněnské Masarykovy univerzity. V počátečních fázích tohoto výzkumu ale nebyly příliš vhodné lidské zuby. Ve druhé dekádě našeho života se totiž jejich růst i obnova zastavují. Proto byly využity zuby myší, které dorůstají po celý život, a lze na nich lépe sledovat přeměnu jednotlivých buněk na zubní tkáň. Nejprve vědci izolovali a prozkoumali všechny typy buněk z myšího řezáku. Poté popsali ty základní, kmenové, ze kterých vznikají všechny zubní tkáně. Ve třetím kroku se podrobně věnovali buňkám, ze kterých vzniká zubovina (dentin) a zubní sklovina. Tyto tkáně tvoří totiž největší část hmoty zubu. U buněk přečetli celou genetickou informaci a získali přehled o jejich proměnách na zubní tkáň. V dalších výzkumech se vědci věnovali už zubům lidským. Přečetli dědičnou informaci buněk získaných ze stoliček dospělého člověka a dítěte, kterému ještě rostly. A našli mnoho podobných genů a vlastností, které objevili už v  buňkách zubů myší. Svůj další výzkum zaměří i v tomto případě na buňky zvané odontoblasty. Ty odpovídají za tvorbu zuboviny, která vyplňuje většinu objemu zubu. Věří totiž, že se jim podaří ovlivnit konkrétní geny tak, aby dokázaly vyléčit třeba zubní kaz i zacelit zub bez nepříjemného vrtání. Jiří Petr Zdroj: novinky.cz, cs.wikipedia.org # KULTURA: Co, jak a kde si půjčujeme Zvukové knihovny v ČR: Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana sídlí v Praze, kompletní fond zvukových knih má i dalších šest knihoven v republice: kromě Ostravy zvukové knihy pro nevidomé a slabozraké nabízejí i knihovny v Brně, Hradci Králové, Ústí nad Labem, Strakonicích a Plzni. Naši čtenáři znají samozřejmě i KDD provozovanou SONS ČR, kam mají přístup online, ale ti, kteří stojí třeba i mimo jakoukoli organizaci pro nevidomé a slabozraké, mají šanci si knihy půjčovat a poslouchat. Článek v Inspirante takto představil například knihovnu v Ostravě. Už od roku 1976 působí při Knihovně města Ostravy (KMO) i zvukové oddělení pro nevidomé a slabozraké. Dnes nabízí kromě půjčování zvukových knih také zásilkovou a donáškovou službu. Mezi další aktivity patří koncerty, besedy, hmatové výstavy. Podle Běly Svobodové z ostravské zvukové knihovny sice všichni tuší, že člověk, který nevidí, to má v životě velmi složité, zdaleka ne všichni si však uvědomují, že tito lidé mají i hodně omezené možnosti, jak trávit volný čas. „Zvuková knihovna je určena pro slabozraké a nevidomé čtenáře. Po předložení potvrzení od očního lékaře či Tyflocentra zájemce o služby tohoto oddělení zaregistrujeme zdarma. Otevřeno je dva dny v týdnu, v pondělí od 12 do 17 hodin a v úterý od 8 do 13 hodin. Po domluvě jsou možné individuální návštěvy a konzultace mimo otevírací dobu oddělení,“ upřesňuje knihovnice. V uplynulých desetiletích si návštěvníci zvukové knihovny domů odnášeli tašky plné magnetofonových kazet. Ale technika jde rychle kupředu: v posledním desetiletí už si lidé půjčují knihy, které jsou nahrané na MP3. „V naší knihovně máme na MP3 zhruba sedm tisíc titulů. Ve skladu jsou ještě i nahrávky na magnetofonových kazetách, ale ty si u nás půjčuje už jen jedna paní,“ vysvětluje Svobodová. „Lidé měli zpočátku z MP3 obavy, báli se přejít na jinou techniku, ale brzy si zvykli. Přehrávače pro zrakově postižené mají jednoduché ovládání. Navíc když si člověk půjčí třeba deset nosičů MP3, má opravdu co poslouchat. Ta stopáž je mnohonásobně delší než u kazet.“ Co se půjčuje nejčastěji? Podle knihovnice se trend v poslední době mění. Čtenáři (posluchači) se opět vracejí k už trochu zapomenutým vesnickým či ženským románům. „Jedno období byl třeba v kurzu Frederick Forsyth, známý autor špionážních románů. Dnes se půjčuje jen výjimečně. Naši čtenáři mají v poslední době velký zájem o životopisy historických osobností, historické romány a také vesnické romány. A poptávka je rovněž po už zmíněných románech pro ženy. Z našich autorek se nejvíce půjčují například knihy Aleny Mornštajnové a Hany Körnerové,“ pokračuje Svobodová. „Když to hodně zobecním: naše posluchačky upřednostňují knihy, které dokážou potěšit a pohladit po duši. Prakticky nulový je naopak v poslední době zájem o thrillery. Přitom v hudebním oddělení naší knihovny pro běžné čtenáře je o thrillery zájem obrovský.“ Knihovnice vysvětluje, že obliba vesnických románů, například Heleny Javořické či Jindřicha Šimona Baara, možná souvisí i s tím, že věkový průměr čtenářů zvukového oddělení knihovny pro nevidomé a slabozraké je 80 let. „Lidé se možná při poslechu těchto knih vracejí do svého mládí a vzpomínají. Půjčují si i detektivky, ale zase spíše klasiku, třeba Maigreta, Philipa Marlowa, Agathu Christie či Eda McBaina. V kurzu jsou i historické romány Vlastimila Vondrušky. Naopak severské detektivky, které zažívají vzestup u běžných čtenářů, si v našem oddělení půjčují lidé výjimečně,“ dodává Svobodová. Zatímco o zvukové přepisy známých českých filmů je podle ní zájem slabší, pohádky si rádi poslechnou i ti dříve narození. Oblíbení načítači? Hyhlík, Medvecká i Špalková Ostravská knihovnice doplňuje, že někteří návštěvníci se o výběru zvukové knihy rozhodují i podle toho, kdo ji načetl. „Mezi velmi oblíbené načítače patří Jan Hyhlík, Taťána Medvecká nebo Petra Špalková.“ Zvukové oddělení ostravské městské knihovny pro nevidomé a slabozraké má zhruba 250 aktivních posluchačů. Průměrný věk je tak vysoký proto, že ti mladší si knihy většinou stahují přímo ze stránek zvukové knihovny a na pobočku nechodí. „Naši posluchači si v průměru půjčují asi deset titulů na měsíc. V létě o něco méně, protože i lidé se zrakovým postižením jsou více venku a na zahrádkách, na podzim a v zimě zase poslouchají knížky častěji,“ říká knihovnice. Co se čte v době koronaviru? Běla Svobodová poznamenává, že od března jsou na velké části lidí, kteří do knihovny chodí, patrné obavy a stísněná atmosféra. „Tím, že nemáme tolik čtenářů, jsou naše vztahy i více osobní. Je poznat, jak je ta atmosféra související s covidem a některá omezení semlely. Asi i proto si častěji půjčují knížky, které mají člověka rozveselit a povzbudit, než nějaké náročné psychologické romány. A úplnou ,stopku’ mají u čtenářů nyní knihy, které se, byť jen okrajově, dotýkají nemocniční tematiky,“ říká na závěr našeho povídání. Svobodová upozorňuje, že Knihovně města Ostravy (KMO) se daří rozšiřovat služby Zvukové knihovny i v rámci spolupráce mezi pobočkami KMO. „Na základě telefonické objednávky nachystáme CD a s rozvozem knih, který je centralizován zde v ústředí, rozvážíme i objednané CD pro zhruba 30 nevidomých čtenářů a ti si je vyzvedávají na pobočkách KMO.“ Knihovnice doplňuje, že posluchačům, kteří se obtížněji pohybují či mají jiné zdravotní obtíže a mají to do Ostravy z jiných míst kraje daleko, objednané zvukové knihy zasílají. Zvukové oddělení pro nevidomé a slabozraké připravuje i osvětové akce pro školy. „Pozveme sem třídu a dětem vysvětlujeme, jak vypadá život lidí se zrakovým postižením. Zároveň jim objasňujeme, jaké služby nevidomým a slabozrakým poskytuje zvuková knihovna, a snažíme se jim předávat své postřehy a zkušenosti. V oblasti péče o lidi s různým postižením je pořád co zlepšovat. Někdo neví, jak se k nim chovat, jestli jim nabídnout pomoc a jakou formou,“ dodává Svobodová. Břetislav Lapisz # SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY Řídí kandidát mistra FIDE Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha číslo 2 Ödön Nagy (Maďarsko) 1. cena, Magyar Sakkvilág 1926 Bílý: Ka7, Vd4, Vg8, Sa1, Jf5, Jh6, Pd5, e2 (8) Černý: Kf6, Dg1, Vh2, Sg3, Sh1, Jf1, Jg2, Pf4, f7, h4 (10) Mat 2. tahem (C+) Zatímco příjmení Nagy dnešního autora (*1892 †1966) patří v Maďarsku mezi nejčastější (Nagy, Horváth, Farkas, např. jako u nás Novák, Svoboda, Novotný), jeho křestní jméno Ödön je poněkud zvláštní. Ovšem to jenom tak pro zajímavost. Jinou zajímavostí je to postavení kamenů na diagramu, které, jak vidíte, skladatel nakupil do pravého spodního rohu šachovnice, což esteticky nevypadá zrovna nejlépe. Jenže rozhodující je obsah! A ten, jak vyplývá z vyznamenání úlohy, která obdržela dokonce 1. cenu, ten je opravdu lahůdkový. Při řešení úlohy přijdete opět na jednu zvláštnost – tato dvojtažka nemá žádné svůdnosti. A v čem tedy ta „lahůdka“ spočívá? Bude to v připravených hrách a samotném řešení. Černý totiž nesmí ani 1. - Dxd4 pro 2. Sxd4 mat, ani 1. - Jfe3 pro přesné a jediné 2. Vd1 mat ani 1. - Jge3 pro odtažný mat věží na všechna pole po 4. řadě nebo sloupci „d“. Toť ode mne vše a nyní tedy už s chutí řešte! Řešení úlohy 12 (Vetešník) z prosince 2020: Úvodník 1. Se4! vytvořil hrozbu [2. Jc8 Ke5 3. Da1 mat/Dc5 mat]. V první variantě pak došlo k blokádě pole: 1. - Sxe7 2. Db8 Kd7 3. Sc6 mat (2. - Kc5 3. Je6 mat), ve druhé kontroval černý šachem: 1. - Jf7 2. Jxf7 Ke6 3. Sd5 mat. Všimněte si, že všechny hry končí krásným modelovým matem, tj. v okolí černého krále je každé pole kryto nebo blokováno pouze jednou! Poslední body za správné řešení soutěže v roce 2020 zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Rudolfu Birtusovi z Teplic, Ondreji Čaneckému z Doks, Antonínu Maňákovi z Louky nad Veličkou, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Petru Šimovi z Chromče, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. Blahopřejeme! *.* # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 105, číslo 3, únor 2021 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Pavla Jungwirthová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.