ZORA
časopis pro zrakově postižené

Ročník 102 Číslo 22	Listopad 2018

Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, 
Mgr. Ing. Antonín Vraný

Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz

Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.


OBSAH

ÚVODEM
Vášně, touhy, akreditace

POZORNOST PRO VÁS

ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
Výstavu v muzeu vytvořily fotografie s příběhy nevidomých

POZVÁNKA
Máte chuť na Francii?

LIDÉ KOLEM NÁS
Ronald Szarvas: Má práce mi přijde více jako výtvarnictví než zdravotnictví

BUDE VÁS ZAJÍMAT
Je možné zastavit vymírání hmyzu?
Odkaz antických slepců
Česká aplikace pro nevidomé umí rozeznat bankovky. U vzniku stály deskové hry, říká vývojář Jelínek

ZDRAVÍ
Nemocí králů dnes trpí desetina české populace
Očaři mají plné ordinace. Seniorů, ale také školáků
Kronika medicíny, středověká medicína a ošetřovatelství

KULTURA
Vokál klub na jihu Čech

#
ÚVODEM: Vášně, touhy, akreditace

Že je to i na mě trochu moc zmatený titulek? To tedy ano, ale je to proto, že i já jsem lehce zmatený a tak nějak nevím, která bije. Ale pojďme postupně.
Nejprve chyby zjevné. Ohlásili a publikovali jsme výzvy k účasti na soutěži ve čtení a psaní Braillu, publicity se dostalo i výsledkům. A hned se vloudila chybička – tedy možná i chyba. Napsal jsem, že exkluzivní knihy z KTN budou předávány jako ceny, ale dar byl tak štědrý, že jsme se rozhodli obdarovat každého z účastníků alespoň jedním svazkem… A to byl ten průšvih. Na vlně nadšení jsme si nevšimli včas, že některá díla ve více svazcích dělíme, takže někdo dostal kapitolu jedna až pět, jiný osm, další zas část slovníku českých spisovatelů – a tak. Ano, byly to pozornosti, ale pokud někoho ta „jeho“ zaujme, bude si asi muset zajít zbytek půjčit v KTN. Ale to snad není zas tak od věci a věříme, že se oživí i počet výpůjček skutečných, ne jen elektronických knih.
Druhá chyba je už taková, že vede právě k onomu zmatku. Je – řekněme – teoreticko-fyzikální. Totiž relativní. To znamená, že já a někteří další ji za chybu nepovažujeme, jiní ale naopak ano, a za velkou chybu. Jedná se o poznámku, kterou jsem přičinil k článku informujícímu o akci pro SONS svého druhu nejvýznamnější – Tyfloartu (níže celou pozn. cituji). Sice jsme o akci otiskli hned dva materiály, oba výhradně pozitivní, nicméně jsme na ní neměli nikoho z redakce, aby ji takříkajíc vytěžil. A to je objektivně chyba – noviny a zejména spolkový časopis, což my ex definitione jsme, mají o významných událostech informovat. Můj relativizující názor se ovšem týká toho, že i sebelepší práce organizátorů má být zviditelněna především jimi – například pozvánkou zástupců médií. Ti se pak přihlásí k účasti, případně je přihlásí jejich redakce, čemuž se odborně říká akreditace (Akreditace – z franc. accréditer, z mettre à crédit, ověřit důvěryhodnost, znamená oprávnění k určité činnosti nebo ověření a uznání takového oprávnění. Wikipedie). Ovšem to prý je nadbytečné, máme se sami zajímat, nalézat a – jak já to vidím – i vnucovat. A nedbat na to, že registrační poplatek předem je cosi jako zvýšení prahu dostupnosti, tj. aby se na akci nenahrnul kdekdo, včetně třeba „holubí letky“, což je pejorativní označení vysloužilých, dávno již nikam nepíšících novinářů, kteří ale nalétávají na tiskovky, kde se podává občerstvení… Napsal jsem pak poznámku (úplný závěr čísla 20 bodové Zory), cituji „Na akci jsme chtěli vyslat redaktora Petra Maška, který by celé dění pokryl profesionálně a kromě zvukového zpravodajství by dodal i psaný text. Nicméně pořadatelé na něm za účast požadovali běžný účastnický poplatek, což jednak u novinářského krytí akcí rozhodně není zvykem, a navíc by býval musel platit „ze svého“ – redakce tyto výdaje nemá právo proplácet.“ Nebyla to tak úplně pravda, či spíše nebyla to celá pravda. Ono totiž žádné pozvání, tím méně oficiální, od organizátorů, moje slovo na to, do redakce nedorazilo. Ani nikdo nebyl požádán o jeho zprostředkování. To jen Petr se zajímal, a bohužel, možná se měl zajímat hlouběji a nevztahovat podmínky účasti i na sebe… A jsme přímo v epicentru avizované relativity. Měli jsme se zajímat sami a udělat všechno pro to, abychom mohli napsat, natočit, referovat, publikovat. Ostatně v čísle 6 Naší šance Petr Mašek pozvánku pro všechny natočil a zveřejnil. Já ale tvrdohlavě trvám na alespoň fundamentální míře dodržování běžných zvyklostí – redakce měla dostat pozvánku. Jen na okraj – prý tyto náklady navíc proplácet smíme, což jsem netušil; moje chyba.
Podle paní Dagmar Filgasové jsme naší poznámkou zarmoutili spoustu těch, kteří akci věnovali nejen spoustu svého volného času, ale i srdce a nadšení, a já se jim upřímně omlouvám, pokud to jako znevážení své práce vzali. Je mi to opravdu líto. Ale vzhledem k mému věku mi, prosím, dovolte mít i určité nároky na jednotu formy a obsahu. K formě pak zajisté ono pozvání patřilo. Bude i pro mě velkým potěšením, dostane-li se mi napřesrok, vzdor tomuto intermezzu, pozvání na Tyfloart; nemusí být pro mě, ale redakce si to zaslouží – ostatně chyby dělají lidé, nikoli instituce, že?
Promiňte perem o něco těžším než obvykle psaný úvod a přeji za celou redakci inspirativní čtení.

Václav Senjuk

#
POZORNOST PRO VÁS

Tak jako vloni pro vás vydáváme jednolistový kapesní plastový kalendář. 
Jak v něm vyhledávat? Když uchopíte kartičku tak, abyste měli useknutý růžek vpravo dole, máte před sebou přední stranu kalendáře. Folie s označením letopočtu 2019 obsahuje pět bloků. V prvním bloku jsou uvedeny ve zkratce číslice od jedné do jednatřiceti, např. 1 – a, 2 – b podle pořadí v abecedě. K druhé desítce přidáváme třetí bod, takže 11 – k, 15 – o. Ke třetí desítce přidáme ještě šestý bod, 21 – u, 26 – ý. Číslice 31 – á (tedy bez třetího bodu).
V blocích dva až pět se nacházejí hledané dny v jednotlivých čtvrtletích, p – pondělí, ú – úterý, s – středa, č – čtvrtek, ý – pátek, ž – sobota, n – neděle.
Chceme-li najít např., jaký den bude 1. ledna, najdeme si a, prstem po řádce najdeme v druhém bloku v prvním sloupci písmeno ú, což znamená úterý. A zajímá-li nás, jaký den připadne na 24. prosince, v prvním bloku si najdeme na třetím řádku y a po něm se přesuneme na konec pátého bloku a zjistíme, že Štědrý den bude v úterý.
Na zadní straně folie jsou uvedeny státní svátky ČR v roce 2019, např. 1. ledna – úterý, 8. května – středa. 
Rychlé a příjemné vyhledávání vám přeje vaše redakce.

#
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně

V Šumperku v říjnu vzpomínali na týdenní prázdninový rekondiční pobyt na tandemech. Cyklopobyt začíná vždy druhou červencovou sobotou a v letošním roce to byl v pořadí již 15. ročník. Tentokrát najeté kilometry na kolech a touha po poznání patřily Královéhradeckému kraji – Náchodsku. Jeho nádherné okolí a krásné cyklostezky jsou pro nadšené účastníky srdcovou záležitostí. Rekondiční pobyt byl zaměřen na sportovní aktivity, převážně na cykloturistiku, plavání a turistiku.

Začátkem října Trutnovští podnikli zdravotní vycházku v Lázních Bělohrad. Prohlédli si nejen areál samotných lázní, ale také centrum města a vyrazili k rybníku Pardoubek. Sluníčko si ten den dávalo asi odpočinek, tak se museli chtě nechtě, spíše chtě, zahřát v lázeňské kavárně.

Nezapomenutelným se stal pro členy olomoucké, přerovské a prostějovské odbočky čtvrtek 4. října, kdy se vydali na cestu do Boskovic. Zde nejprve navštívili zámek s klášterem, Židovské město a Rudku u Kunštátu. Při prohlídce zámku si pochvalovali průvodkyni, která téměř v každém pokoji měla nachystaný haptický zážitek. Navštívili i krásně zrenovovanou Synagogu maior z roku 1639 a zájemci si prohlédli nedaleký dům s mikví. V Rudce se těšili na kuriózní Zahradu smyslů, která byla původně určena pouze pro nevidomé, ale přitahuje stále více návštěvníků.

OO Kroměříž 9. října ve spolupráci s VOŠ pedagogickou a sociální v Kroměříži uspořádala pro studenty přednášku o sociálních službách pro zrakově postižené, kompenzačních pomůckách, prostorové orientaci a chůzi s bílou holí, komunikaci s nevidomými a průvodcovství. Studenti byli seznámeni s hlavním posláním SONS ČR a jejími projekty, s činností OO zahrnující sociální poradenství a sociální aktivizační služby, dalšími odbočkovými aktivitami a návaznými službami pro zrakově postižené poskytovanými o. p. s. Tyfloservis a krajskými TyfloCentry. 

Členové OO Kyjov se s pěveckým souborem Pastelky zúčastnili závěrečného koncertu festivalu Dny umění nevidomých na Moravě, který se uskutečnil 12. října ve Starém Městě v kostele sv. Ducha a v Jezuitském sklepě tamtéž. Na koncertu vystoupil také soubor Musica Pro Sancta Cecilia. Je to vokálně – instrumentální soubor, který se zaměřuje především na interpretaci hudby z období gotiky, renesance a baroka a je složen převážně se zrakově postižených absolventů konzervatoře Jana Deyla v Praze. 

Trutnovští na doporučení navštívili pražský Trojský zámek a opravdu byli nadšeni. Probíhala zde totiž haptická výstava a jako doprovodný program i haptické edukační aktivity v tamním eko-ateliéru. Vstřícná průvodkyně poutavě informovala o zámku i zahradě. Prošli si celou zahradu a rukama si mohli prohlédnout jak barokní schodiště, tak další exponáty. Haptickou výstavu v eko-ateliéru tvoří ukázky úlomků a fragmentů z pražské veřejné plastiky – jde o nejrůznější materiály (terakota, glazovaná keramická hlína, pískovec, litina, bronz atd.). Je zde zastoupena figurální tvorba (busta, socha lva atd.)  i detaily dekorativních prací (vrchlíky váz, detail mříže apod.). Součástí haptických edukačních aktivit je tvorba z keramické hlíny, poznávání materiálů a vůní, akustické aktivity apod. 

20. října uspořádala OO Vsetín podzimní Oblastní shromáždění, které bylo nejen pracovní, ale vyniklo i svou pestrostí. Početná účast členů a hostů se v dopoledních hodinách věnovala pracovní části a odpoledne předávání vzájemných zkušeností, losováním v soutěži o ceny a získávání nových poznatků z oblasti kompenzačních pomůcek. Největším zážitkem byl úžasný poslech koncertu zpěvačky Aleny Terezie Vítek a Petra Bazala, který svým krátkým vystoupením na akordeon zahájil pracovní část. Součástí programu bylo i poděkování dobrovolníkům, kteří se zapojili do letošní Bílé pastelky. 

Ve Zlíně se vypravili za netopýry. Na základě pozvánky od České ornitologické společnosti a České společnosti pro ochranu netopýrů se 18. října zúčastnili zajímavé vycházky za těmito létajícími savci. Akce byla speciálně určena právě pro osoby nevidomé a těžce zrakově postižené a nechyběly na ní detektory zvuků, které vydávají právě netopýři. Věděli jste, že u nás jich žije celkem 27 druhů? Že ten nejmenší váží 5 g a že vzhledem k rychlému metabolismu musí zkonzumovat velké množství potravy? To a mnoho dalšího se Zlínští na vydařené akci dozvěděli.

Více se o akcích dočtete na sons.cz.

#
Výstavu v muzeu vytvořily fotografie s příběhy nevidomých

Skutečnost, že muzeum funguje nejen jako instituce vědecká, nýbrž i kulturní a společenská, potvrdilo Muzeum města Ústí nad Labem. Spolu s místním TyfloCentrem uspořádalo 1. listopadu výstavu s názvem „Medailonky nevidomých a zrakově postižených“. Potrvá do 2. prosince, tedy do první adventní neděle. Jde o umělecké fotografie – portréty lidí se zrakovým postižením společně s jejich životními příběhy. 
Zděděná oční vada, poblázněný imunitní systém, cukrovka, ale i úder do hlavy při potyčce se spolužákem. To jsou některé příčiny ztráty zraku u lidí, kteří se rozhodli sdílet svůj příběh. Postavit se znovu na vlastní nohy jim pomohla rodina, přátelé, škola i práce. „Dokážu se postarat sama o sebe i rodinu, uvařím, uklidím i zajistím dovolenou. Je mi jen líto, že jsem v životě neviděla svou dceru,“ říká jedna z hlavních hrdinek.
„Nápad vznikl koncem minulého roku v našem TyfloCentru,“ říká jeho pracovnice Barbora Žárská a pokračuje: „V tomto roce jsme každý měsíc oslovili jednoho z našich klientů, zda by nám poskytl svůj příběh. Po celý rok jsme je sepisovali jako medailonky a zveřejňovali, aby se o nich i o naší práci dozvěděla veřejnost. Měly velký ohlas a my jsme se proto rozhodli udělat k nim i fotografie. Díky spolupráci s fotografkou Kateřinou Klabzubovou a grafičkou Kateřinou Kopáčkovou se ve finále zrodil benefiční kalendář i tato výstava. 
„Fotila jsem miminka, děti i dospělé, ale tohle pro mě bylo asi to nejsložitější. Přesto velmi zajímavá spolupráce i zážitky, kdy jsem se učila nacházet v očích nevidomého osobnost,“ doplňuje fotografka Kateřina Klabzubová: „Před fotografováním každého člověka jsem dostala jeho příběh a snažila se zachytit, co ho charakterizuje. Vždy jsem měla na pomoc Barboru, která s nimi dlouhodobě pracuje. Doufám, že lidé, kteří sledují fotografii a zároveň čtou příběh, v tom nalézají spojitost. Já ji tam určitě vidím. Co mě udivilo, je jejich smysl pro humor. Ti lidé si dělají legraci sami ze sebe i ze svého handicapu.
„Osobně jsem měla na starosti hlavně organizaci,“ zakončuje ředitelka ústeckého Tyflocentra Alena Kristina Bašníková. „Výstava je určena vidícím, ale i nevidomým, pro které může představovat zejména zdroj inspirace. Po jejím skončení budou fotografie s medailonky uloženy u nás v TyfloCentru. Už dnes je ale najdete také na našich stránkách tyflocentrumusti.cz nebo na facebook.com/tyflocentrumustinadlabem. Předpokládám, že při příštích akcích je budeme dále prezentovat, aby inspirovaly i další lidi.“ 
Antonín Vraný

#
POZVÁNKA: Máte chuť na Francii?

Tahle pozvánka je spíš pro ty z vás, kteří bydlíte v Praze a okolí. Už proto, že nabízenou akci Týden Francie s termínem expedice Zory 22 stíháme jen tak tak. Bez šance ale není nikdo a třeba v Plzni, Českých Budějovicích nebo Pardubicích proběhne rovněž. Akce, která se koná již popáté, má představit Francii především byznysově, ale zkrátka by neměli přijít ani ti, kterým jsou tyto aktivity úplně lhostejné, zato ale ocení třeba skvělé sýry, víno nebo ústřice. A na rozdíl od Kampy, kde se dosud francouzské trhy konaly, bude snad na náměstí Jiřího z Poděbrad místa podstatně více.

Víno, klobásky, sýry, makronky, croissanty a mnoho dalších francouzských laskomin a nápojů najdou návštěvníci na francouzském gastronomickém trhu Bonjour Jiřák. Stánky ve znamení trikolory se výjimečně na tři dny, od 15. do 17. listopadu, objeví na náměstí Jiřího z Poděbrad v blízkosti farmářských trhů. Záštitu nad francouzským trhem převzala Praha 3.

Interaktivní novinkou letošního roku je online mapa France lover’s map of Prague na portálu Mapotic. Když dostanete chuť na Francii, stačí se podívat do mapy a vybrat si nejbližší restauraci, kavárnu nebo vinárnu nabízející francouzské produkty. Mapa přehledně a na jednom místě nabízí také plánek všech akcí Týdne Francie nebo pořádajících institucí. Najdete na mapotic.com/france-lovers-map-of-prague.

Bretaň očima umělců i hudebníků
Drsná krajina Bretaně inspirovala k vytvoření desítek děl řadu výtvarníků, včetně těch českých, vlivu tohoto regionu na dějiny umění se budou věnovat i přednášky dvou francouzských odborníků, nás ale spíše zaujal pro naše čtenáře smysluplnější koncert keltské hudby. Stejná krajina totiž inspirovala i umělce z české hudební formace Bran, keltská hudba v jejich podání zazní v Anežském klášteře. Bran představí své poslední album Beaj vat! (bretonsky Šťastnou cestu!).

Letos poprvé se v programu Týdne Francie objeví i mimopražské akce. Pořádají je Francouzské aliance v Pardubicích, Českých Budějovicích a v Plzni. Milovníci Francie se mohou vypravit do regionů na koncerty, kreativní dílnu, přednášku o zámcích v Akvitánii nebo výstavu.

Zdaleka ne jen umění
Nezmiňujeme konkrétní vzájemné obchodní aktivity a jejich prezentace, zájemců o ně asi mezi našimi čtenáři nebude zas tolik. Jedno by ale mohlo zaujmout, a to informativní odpoledne pro zájemce o studium na středních a vysokých školách ve Francii. Kdo by měl zájem, bude jistě vítán v sídle francouzského velvyslanectví na Velkopřevorském náměstí 2 na pražské Kampě, a to 20. listopadu od 15 do 18.30 hodin.
Více na tydenfrancie.cz.

sj

#
LIDÉ KOLEM NÁS: Ronald Szarvas: Má práce mi přijde více jako výtvarnictví než zdravotnictví

Odstíny barev oka jsou stejně jedinečné jako třeba otisky prstů. Proto když Ronald Szarvas vyrábí akrylátové oční protézky, propracovává je do nejmenších detailů. Navštívil jsem ho v jeho dílně, abych se více dozvěděl o jeho nevšední práci.

Snad nejvíce mě zaujala skutečnost, že vyrábíte oční protézky pro komerční využití. Co to znamená?
To se stane tak jednou do roka. Zadavatelé chtějí, aby protéza byla kulatá a kutálela se po jevišti nebo scéně filmu. Takovou lze vidět třeba v „Pirátech z Karibiku“, kde jeden z herců ji měl dokonce dřevěnou. Další posloužila v hororu režiséra Juraje Herze. Ženě se v něm zdá sen, že v sevřené ruce drží oko, poté se probudí a skutečně ho drží. Oční protézky jsem vytvářel pro voskové figuríny, sochy i pro postavy Gumáků.
Jsou náročnější na výrobu, protože koule se hůř opracovává. Zadavatel většinou požaduje protézku co nejdříve a chce pěkné barvy a doplňky, zkrátka aby to vypadalo jako pravé. Pro ten horor to byla oční koule, ke které jsem musel vyrobit i utržené okohybné svaly. Protézky pro komerční užití pro mě ale nejsou stěžejní prací. Důležitější je pacient, který je potřebuje používat.
Zhotovoval jsem ale i protézky pro pacienta, které nevypadaly přirozeně, spíše jako bleděmodré oko psa husky. A další se ptali, zda je možné vyrobit místo duhovky smajlíka. Pak se ale už neozvali. Každý chce hlavně to, aby protézka byla co nejvíce podobná původnímu oku. 

Jací pacienti vás vyhledávají?
Hlavně ti po enukleaci (odstranění) oka. Když ji lékaři provedou, do důlku s většinou funkčními okolními svaly a slznými kanálky vloží implantát, který to prostředí udělá vypouklým, podobně jako vaše oko. Ten poté přetáhnou spojivkovým vakem. Dnes se provádějí i tak náročné operace, kdy pacientovi chybí část obličeje, oční víčka, nebo je oblast okolo oka propadlá. Pokud byste měl zájem o bližší informace ohledně lékařských zákroků, doporučuji obrátit se na lékaře oční kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí. 
Po operacích někdy vyrábím konformery, též formátory. To jsou tenké a hladké slupičky, které mají uprostřed otvor pro aplikaci mastí. Jejich hlavní funkcí je držet tvar, aby nedocházelo ke smršťování okolní tkáně. V některých nemocnicích formátory dávají, jinde ne. Důvod může být i ten, aby nepoškozoval pooperační stehy. Pokud přijde pacient, který formátor nosí, bývá následná protézka stabilnější. Pokud ho nemá, udělám protézku na míru, ale někdy se stane, že ji musím repasovat. 
Každá protézka je takovou slupkou, která drží za horní a dolní víčko. Díky funkčním očním svalům se dokáže i pohybovat. Když ji chce pacient vyndat, sáhne prstem pod dolní víčko, a zároveň pod okraj protézky, a ona vyklouzne ven do dlaně. Krycí protézky zhotovuji i lidem, kteří oko mají, ale je atrofované (zmenšené). Jsou náročnější na přípravu a méně pohodlné na nošení. Oko je pod ní mnohem citlivější a ne každý se s ní ihned sžije. Někdo si ji bere třeba jen na fotografování.

Jak protézky vyrábíte?
Pacient u mě stráví asi 6 hodin. Zjistím průměr duhovky a zornice, barvu duhovky a bělma, stav cévek apod. U lidí se světlýma očima je třeba více patrné, že zornice protézky nereaguje na světlo. Proto je někdy vytvářím v denní a večerní verzi. Pak pacienta propustím, zhotovím formy a udělám do nich terčík pro duhovku a zornici. 
Výroba je založena na principu smísení prášku a tekutiny. Vznikne hmota, kterou lze tvarovat ve vytvořené formě. Pacient se obvykle ještě téhož dne vrací, aby protézku vyzkoušel. Pak ji přetáhnu průhlednou vrstvou a provedu procesem, kdy ztvrdne. A po něm ji leštím, brousím a dotvářím. Lidé se často ptají, zda existuje nějaký měkčí materiál. Ale zatímco kontaktní čočky mohou být gelové a měkké, protézky zatím ne. Dlouho by totiž nevydržely. Materiál by mohl puchřet, drolit se atd. 

Jakým způsobem proměřujete oko?
Změřit se toho dá jen málo, v podstatě jen duhovka. To dělám pravítkem pro oční optiky. Po těch letech praxe mám však již dostatek zkušeností, abych „to viděl“, a poté domodelovávám. Většinou tedy měřím pohledem. Fotografii pacientova oka nemívám, jedině tehdy, když ji někdo pošle, protože nemůže sám přijít. Fotografie je však mnohdy zkreslená. 

Jaké mají pacienti pocity při nošení protézky a jak dlouho jim vydrží? Jaké činnosti a sporty mohou provozovat? 
Zpočátku mohou pociťovat tlak, ale nikoliv bolest. V případě těch akrylátových ke mně chodí i lidé, jejichž protézky pocházejí až z 60. let. Nejsou už ale na pohled hezké, většinou mají zahnědlé okraje duhovky. Myslím, že běžná životnost protézky může být asi 4 roky. Je to ovšem individuální.
Jde o to, abyste mohli dělat jakékoliv pohyby. Pozor musíte dávat na nárazy a mnutí oblasti pod očním víčkem. Tehdy může protézka snadno vypadnout. Většinou můžete zvedat i těžší předměty. Plavání a saunování je bezpečné, pozor však při skákání do vody a hrách s dětmi. V bazéně protézku většinou najdete, v rybníce nebo moři je to téměř nemožné. Při potápění dejte pozor během manipulace s potápěcími brýlemi a maskou. Pokud sedíte u táboráku, vaše protézka by měla vydržet větší teplotu než vy. Dříve se vám určitě začne připalovat nos. 

Je akrylátová protézka řešením pro všechny pacienty, kteří přijdou o oko?
Ač je to nealergický materiál, přesto se jednou ročně objeví někdo, kdo to prostě nesnese. Lidé jsou dnes alergičtí téměř na vše. Řeší se to protézkou ze skla. Zdravotní pojišťovna hradí dvě ročně. Je ale těžší, snadněji rozbitelná, má nižší životnost a slzy jsou k ní agresivnější. Sklo také v zimě studí. V případě velkého mrazu může hrozit, že slzy spolu s protézkou k víčku přimrznou. 

Kolik stojí výroba protézky?
Před 13 lety jsme se s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP) dohodli na úhradě 2000 Kč. Spoluúčast pacienta byla okolo 700 Kč, případně další částka za expresní zhotovení. Od té doby ale úhradu nezvýšili, ani nedovolili zvyšovat cenu. Ta dnešní je 6500 Kč. Protože nechci jít s kvalitou dolů, nemohu respektovat takové podmínky a smlouvu jsem rozvázal. 
VZP ale tvoří tzv. číselníky, tedy seznamy s kódy, maximálními cenami a úhradami všech zdravotnických pomůcek. Ty obecně platí i pro ostatní zdravotní pojišťovny. A se zrušením smlouvy bohužel zrušila i kód pro mé oční protézky. Své číselníky však vydává také Svaz zdravotních pojišťoven ČR. Tady jsou protézky uvedeny pod kódem 999 04 19 s úhradou 2000 Kč.  Bude záležet na domluvě a ochotě pojišťovny, ale Zaměstnanecká pojišťovna Škoda (209), Česká průmyslová (205) a Vojenská zdravotní pojišťovna (201) uhradí na základě tohoto kódu zmíněné 2000 Kč. Zbytek doplácí pacient. 
Protézky tedy vyrábím dále a také je na počkání repasuji a leštím. Pokud o ně nebude zájem, mohu sice dělat cokoliv jiného, přijde mi ale škoda takovou schopnost ztratit. 

Jak jste se dostal k takové práci?
Docela náhodou. Člověk, který ji dělal přede mnou, s ní skončil. Dozvěděl jsem se to od Společnosti optiků a optometristů. Žil jsem tehdy na horách a provozoval řemeslo. Zpočátku jsem protézky zkoušel, vyráběl je zdarma a na jejich výrobu se jezdil dívat do ciziny. Až později jsem oslovil pojišťovnu a dostal smlouvu. Od té doby jsem v oboru, každý den se v něm něco naučím a myslím, že se od toho ani odejít nedá. Moje práce mi přijde více jako výtvarnictví než zdravotnictví. 

Antonín Vraný

#
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Je možné zastavit vymírání hmyzu?

Pokud by uhynul poslední nosorožec tuponosý, vyvolá to vášnivou diskusi a smutek v sociálních sítích. Pokud se totéž stane poslednímu brouku chrobákovi pečlivému, motýlu okáčovi sudetskému nebo vážce běloústé, dost možná o tom nebudeme ani vědět. A možná to ani nebudeme chtít vědět, protože hmyz vnímáme často jako něco, co nás obtěžuje.
Hmyz představuje zhruba dvě třetiny všech známých žijících tvorů na Zemi. Počet existujících druhů hmyzu se pak odhaduje na 6 až 10 milionů. Největší rozmanitosti dosáhl v tropických oblastech, ale nalezneme ho ve všech prostředích naší planety. Němečtí entomologové (vědci, kteří se zabývají studiem hmyzu) provedli ovšem zajímavý výzkum. Po dobu téměř 30 let chytali na 63 různých místech hmyz do speciálních stanů a poté ho vážili. Získali celkem 1500 vzorků. A výsledek? Výskyt létajícího hmyzu poklesl za onen čas o neuvěřitelných 75 procent! 
Pokud by planeta přišla o hmyz, celý ekosystém v podobě, jak ho dnes známe, se zhroutí. Hmyzem se živí nejen ptáci a drobní hmyzožravci, ale i ryby nebo drůbež. A ty jsou zase potravou pro člověka. Miliony let se vyvíjela společná existence kvetoucích rostlin a hmyzu. V květech se vytváří pyl, důležitý pro tvorbu plodů a pro rozmnožování rostlin. Včely, vosy, motýli, mravenci a ostatní hmyz ho roznášejí na další květy. Ty jsou na pohled krásné a voní, ale to hlavně proto, aby je opylovači mohli správně rozpoznat. Za odměnu si z nich berou pyl a nektar jako svou potravu. A na konci řetězce stojí opět člověk, který sklízí obilí, ovoce a zeleninu.
Mnoho druhů hmyzu je lidmi považováno za škodlivé. Patří sem parazité a přenašeči chorob, jako jsou komáři, vši, štěnice a klíšťata, nebo škůdci jako sarančata, mandelinky či kůrovci. Hmyz ale také produkuje užitečné suroviny. Včely medonosné jsou chovány po tisíciletí kvůli medu, vosku a propolisu. Housenky motýla bource morušového produkují přírodní hedvábí. Hlavně v asijských zemích je hmyz výživnou potravou pro člověka. 
Některé druhy brouků nazýváme mrchožrouty, protože se živí uhynulými živočichy nebo padlými stromy. Tím recyklují biologický materiál na živiny, které jsou vhodné pro jiné organismy. Staří Egypťané uctívali brouka vrubouna posvátného (skarabea) jako symbol znovuzrození. Užitečný je i hmyz, který parazituje na jiném hmyzu nebo se jím živí. Larvy některých vos se vyvíjejí v tělech sarančat a brání jejich přemnožení. Dospělci i larvy slunéčka sedmitečného se živí škodlivými mšicemi. Ploštice kněžice vysává škodlivé housenky motýla běláska zelného. A sršně chytají mouchy a ovády, kterými krmí své larvy. 
Příčina vymírání hmyzu je podle vědců zatím neznámá. Nabízí se ale řada vysvětlení. Od 30. let 20. století došlo v evropských zemích k více než 90% úbytku luk bohatých na květiny, a to pro účely výstavby a zemědělství. Pokusy člověka regulovat škodlivý hmyz pomocí insekticidů selhávají, protože spolu s ním jsou ničeny i všechny ostatní druhy. Svůj podíl viny může mít samozřejmě sucho a klimatické změny. A významný problém představují také vysílací telefonní věže a elektromagnetismus obecně. Ovlivňuje biologické systémy ptáků, hmyzu i člověka. Včely reagují na aktivní signál zvýšeným bzukotem a zmateným poletováním, které často vede k jejich uhynutí.
Antonín Vraný
Zdroj: eurozpravy.cz, idnes.cz, cs.wikipedia.

#
Odkaz antických slepců

Teiresiás je postava řecké mytologie. Rozhodoval spor mezi nejvyšším bohem Diem a jeho ženou Hérou. Ti se přeli o to, zda větší potěšení z lásky má žena nebo muž. Teiresiás byl v mládí změněn na sedm let v ženu, měl být proto schopen takový spor posoudit. Rozhodl, že žena je na tom vždy lépe a přiřkl výhru Diovi. Rozzlobená Héra ho za to potrestala slepotou. Zeus nemohl zmařit kouzlo své ženy bohyně, obdařil ho tedy alespoň darem věšteckého ducha.

Ve druhé verzi příběhu spatřil Teiresiás nahou koupající se bohyni Athénu, která ho za ten pohled oslepila. Poté přikázala hadovi Erichthoniovi ze svého štítu, aby lízal Teiresiovo ucho a zjemnil jeho sluch. Prý rozuměl i hlasům ptáků. Slepci ještě darovala berlu, s níž chodil s jistotou vidoucího. 

Ať tak či tak, řečtí bohové nemívali vždy cit pro spravedlnost a zřejmě ani vůli uplatňovat preventivní opatření. Teiresiás věštil a jeho věštby byly neomylné. Vládkyně podsvětí Persefona ponechala po smrti jeho duši paměť i rozum. Mohl tak věštit i z pomyslného druhého břehu.

Většina slepců v antickém světě ovšem tak zajímavý příběh neměla. „Sociální zabezpečení“ starých Řeků spočívalo v tom, že hodili zdravotně postiženého novorozence do rokle nebo ho nechali na odlehlém místě v hliněné nádobě. Později v Aténách se situace zlepšila a rodiny postiženého dítěte dostávaly státní příspěvek ve výši mzdy špatně placeného dělníka. I tak se dospělosti dožila pouhá hrstka slepců. Ti, kterým se to podařilo, se věnovali žebrotě, věštectví, nebo jako Homér psaní eposů.

Nejstarší známý řecký básník bývá zobrazován právě jako slepý chudý stařec. Zřejmě proto, že jeho jméno vycházelo ze spojení ho me horon, tedy nevidící. Žil pravděpodobně v 8. století př. n. l. a připisuje se mu autorství epických básní Ilias a Odysseia. Jeho dílem jsou i Homérské hymny nebo směšnohrdinský epos Batrachomyomachia, Válka žab a myší.

Eposy se těšily ohromné úctě a pomáhaly vytvářet společné řecké vědomí. Přednášely se o největších slavnostech a ve školách se užívaly jako vzor. Otázkou zůstává, jak mohl chudý slepý básník dopodrobna znát život a zvyky řecké aristokracie, proč mezi Iliadou a Odysseou leží jazykově přibližně 50 let nebo proč se v dílech vyskytují místa, kde je porušena časová linie. O osobu Homéra i původ eposů se proto vedou spory, nazývané Homérská otázka. Možná je pod jménem Homér shrnuto více různých básníků.

Pokud byste v antickém Římě dali almužnu žebrajícímu slepci, nebyl by to dobrý skutek. Podle obecného mínění byste jen prodlužovali jeho utrpení. Na druhou stranu později osleplé byl povinen někdo blízký živit a někteří mohli dokonce vykonávat svou původní práci.
Výrok „Fabrum esse suae quemque fortunae“ je do češtiny překládán jako „Každý svého štěstí strůjce“. Pronesl ho římský státník Appius Claudius Caecus asi v roce 280 př. n. l. Přívlastek Caecus znamená slepý. Udělal rychlou a úspěšnou politickou kariéru. Během ní dal postavit Appiovu cestu, Via Appia, důležitou silnici z Říma do města Capua, později až do Brindisi. V oblasti práva publikoval seznam procesních pravidel, jejichž nedodržení znamenalo ztrátu soudního sporu. 

Byl i iniciátorem výstavby prvního akvaduktu do Říma, Aqua Appia. Tehdejší vodovody přiváděly vodu od zdroje do místa její spotřeby nikoliv potrubím, ale systémem kanálů. Ty na své cestě často překonávaly různé přírodní a jiné překážky. Pokud bylo takovou překážkou údolí, překlenulo se pomocí mostu, akvaduktu. Byl postaven s mírným, ale stálým sklonem, zajišťujícím rovnoměrný průtok vody. 

A zásoboval skutečně velké město. V Římě žilo v některých obdobích až dva miliony obyvatel. Ve 3. století zde bylo 850 lázní, 1300 kašen a fontán, přes 1700 paláců, 28 knihoven, dva cirkusy a pět divadel. Do Titova amfiteátru se vešlo 80 000 lidí. Město takové velikosti se znovu vyskytlo až v 19. století.

Antonín Vraný
Zdroj: cs.wikipedia.org, outsidermedia.cz

#
Česká aplikace pro nevidomé umí rozeznat bankovky. U vzniku stály deskové hry, říká vývojář Jelínek

Tomáše Jelínka u státnic na brněnské fakultě informatiky vyhodili kvůli otázce z neuronových sítí. Nyní s kolegou Martinem Douděrou využívají právě tuto technologii v aplikaci, která umí rychle rozpoznat bankovky zatím čtyř měn včetně české koruny. Cash Reader tak může usnadnit každodenní manipulaci s penězi až deseti tisícům lidí se zrakovým handicapem, kteří podle odhadů Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v České republice žijí.

Jak vás to napadlo, vytvářet mobilní aplikace pro nevidomé, když sami problémy se zrakem nemáte?
Byla to náhoda. Mým koníčkem jsou deskové hry a při hraní jsem zjistil, že spousta mých kamarádů je barvoslepých. Proto vznikla naše první aplikace, NowYouSee, která umí rozeznávat mimo jiné i různě barevné hrací figurky. Dostal jsem se tak k možnostem zrakových kompenzací v mobilních technologiích obecně, a když jsem se pak bavil s jedním nevidomým kamarádem, tak si postěžoval, že těžko rozeznává papírové peníze.
Při placení v Česku sice může spoléhat na plastovou šablonu, protože se korunové bankovky různých hodnot liší délkou, je to ale zdlouhavé. A například u dolarů to nefunguje, proto jsme před třemi lety začali pracovat na Cash Readeru.

Podobných aplikací pro nevidomé existuje víc, čím je ta vaše jiná?
Jednak rozezná kromě dalších měn i české koruny, hlavní rozdíl je ale v technologii. Ostatní aplikace spoléhají na porovnávání obrázku pořízeného uživatelem s databází zdrojů na internetu. To trvá dlouho, a když je třeba v hospodě večer přítmí, může být problém peníze při placení vyfotit tak, aby si s tím systém poradil. My naopak používáme technologii neuronových sítí, kterou vyvinul Google a dal vývojářům k dispozici.

Co jsou neuronové sítě?
V podstatě komplikované početní modely. Kopírují lidský mozek, mohou se tak různě vyvíjet a učit. My musíme sítě natrénovat tak, aby od vstupu – nafocených bankovek – vytvořily cestičku k odpovídajícímu výstupu, tedy informaci, o jakou bankovku jde. Třeba u českých korun je to sedm různých peněžních hodnot, které aplikace oznámí velkým číslem na displeji, zvukovým hlášením a vibracemi.

Kolik fotografií každé bankovky pro takový trénink potřebujete?
Několik tisíc. Zakládáme si na tom, že aplikace peníze pozná, i když jsou různě složené nebo zmačkané, o to je to technologicky náročnější. Vždycky si k tréninku pronajímáme výkonné servery od Amazonu, třeba na deset hodin.

To může být docela nákladné, z čeho aplikaci financujete?
Jenom z vlastních zdrojů. Teď jsme získali od Jihomoravského kraje sto tisíc korun, které použijeme na vytvoření propagačního videa, ale jinak vše platíme sami, z našich výdělků z komerčních projektů.

A aplikace je zdarma?
V základní verzi ano, ta umí rozpoznat stokoruny a dvoustovky. Placená verze stojí v doživotní licenci 449 korun nebo 39 korun měsíčně, případně 249 korun ročně. Z celkem asi 750 uživatelů aplikace na zařízeních Apple i Android si ji platí zhruba 250 lidí. Zmíněná plastová šablona stojí taky zhruba pětistovku. Výhodou je, že i naši aplikaci nevidomým proplatí Úřad práce. S žádostí jim pomohou v TyfloCentru pro zrakově postižené.

A s lidmi z TyfloCentra jste na vývoji aplikace spolupracovali?
Ano, máme od nich pravidelnou zpětnou vazbu, na základě které aplikaci stále vylepšujeme.

Je vytváření aplikací pro nevidomé hodně jiné oproti vaší běžné vývojářské práci?
Liší se to dost. Nevidomí používají gesta pro ovládání mobilních telefonů, která nejsou mezi vývojáři příliš známá. Taky nemůžeme spoléhat na animace, ale naopak každé tlačítko musí mít v systému pečlivě vyplněný popis, který nevidomí slyší při ovládání telefonu ve zvláštním režimu. Zvukové prvky jsou důležité obecně, naše aplikace třeba pípá, když je spuštěná, ale nikdo s ní nepracuje. Uživatel tak pozná, že ji neukončil, a zbytečně mu nevybíjí baterku.

Je aplikace dostupná i na jiné platformě, než kterou používají zařízení Apple?
Nedávno jsme spustili verzi pro Android, tu má na starosti kolega Martin Douděra.

A liší se nějak ty dva systémy v otevřenosti vůči vývojářům nebo uživatelům s handicapem?
Nedá se říct, který z nich je lepší. Je to otázka osobních preferencí, úplně jako u běžných uživatelů. Jelikož má ale Apple vyšší nároky na vývojáře, jsou aplikace pro iOS obecně víc propracované, a tím i přístupnější pro uživatele se speciálními požadavky.

Jaké máte s aplikací plány do budoucna?
Zatím jsme se soustřeďovali hlavně na české uživatele, teď chceme pokračovat v zahraničí. Nehodláme ale slevovat ze svých zásad, to znamená, že vždycky v dané zemi komunikujeme s nějakou organizací zastupující nevidomé a aplikaci překládáme do mnoha jazykových verzí. Nedávno jsme spustili francouzskou a německou verzi a aplikaci jsme naučili poznávat švýcarské franky. Přibydou ještě dánské, norské a švédské koruny i polské zloté.

Jak vlastně získáváte bankovky, které pak fotíte?
Těžko. Chceme teď pokračovat Ukrajinou a Rumunskem, ale sehnat v tuzemsku bankovky v tamních měnách ve všech hodnotách je problém. Vozíme si je různě z dovolených nebo nám je pořizují přátelé. Třeba včera se nám ozval pán z Jordánska, že se mu naše aplikace moc líbí. Tak teď vymýšlíme, jak do Brna dopravit sadu jordánských dinárů.
Helena Truchlá
Zdroj: aktualne.cz

#
ZDRAVÍ: Nemocí králů dnes trpí desetina české populace

Dna, pakostnice, podagra nebo nemoc králů je onemocnění latinsky označované jako arthritis urica. Trpí jí zhruba desetina české populace. Nejohroženější jsou muži ve věku nad 40 let, tvoří až 90 % všech nemocných. Zeptal jsem se praktického lékaře MUDr. Pavla Víta na její projevy, léčení i prevenci. 

Jaká je příčina vzniku a projevy této nemoci?
Zjednodušeně řečeno, dna se může objevit tehdy, když tělo nedostatečně vylučuje kyselinu močovou. Ta vzniká při trávení a následné látkové přeměně tzv. purinů, chemických sloučenin, které spoluvytvářejí strukturu DNA a nesou dědičnou informaci. Její nadbytek poté vytváří v kloubech krystaly ve tvaru jehliček, které je poškozují a způsobují ostrou záchvatovitou bolest. Ta bývá prvním příznakem dny. 
Až v polovině případů se objevuje v kloubu kořene palce u nohy. Bolet mohou ale také paty, kolena, zápěstí i klouby prstů na rukou. Jsou zarudlé, horké, oteklé, citlivé na dotek a často je omezena jejich pohyblivost. Pacienti cítí bolest nejčastěji po ulehnutí ke spánku, což je způsobeno snížením tělesné teploty. Záchvatům často předchází nadýmání, bolesti svalů, pocení a neklid. Bolesti přetrvávají i několik dnů a může je provázet horečka nebo zimnice.
Při podcenění a neléčení vznikají v pozdějších stádiích v kloubech a kloubních chrupavkách celá ložiska krystalků. Nazýváme je tofy a od nich je odvozen i název pokročilého stadia choroby, chronická tofózní dna. Ložiska krystalků jsou již viditelná pouhým pohledem, dochází k postižení funkce kloubu a k jeho degeneraci. Pokud jsou napadeny infekcí, velmi těžce se hojí. Dlouhodobým nepříznivým důsledkem mohou být také ledvinové kameny nebo dokonce postižení ledvin.

Jakou roli hraje dědičnost a jakou nezdravý životní styl?
Do jisté míry je vznik dny dán dědičnou dispozicí. I ta se ovšem může snadněji projevit při nezdravém způsobu života, tedy pokud konzumujete nadbytek bílkovin, alkoholu, máte nadváhu a nedostatek pohybu, jste ve stresu, nedodržujete pitný režim atd. 
V souvislosti s nezdravým životním stylem je potřeba upozornit na skutečnost, že dna je u mnoha pacientů jeden z projevů metabolického syndromu. Ten představuje kombinaci obezity, vysokého krevního tlaku, inzulinové rezistence, vysoké hladiny krevních tuků a dny. Dna také často doprovází některá další onemocnění, jako je anémie, lupénka nebo nedostatečnost ledvin. Může se objevit i po větším poranění nebo operaci. 

Kdy předepíšete léky?
Dna se může projevit u různých lidí různě. Někteří s vyšší hladinou kyseliny močové v krvi nemusejí mít příznaky žádné, jiní budou trpět dnavými záchvaty při jejím lehkém překročení. Za horní hranici normální hladiny kyseliny močové v krvi se považuje hodnota 420 µmol (čti mikromolů) na litr u mužů a 360 µmol u žen. Při jejím překročení doporučuji pacientovi dietu a pozvu ho za měsíc na kontrolní odběr krve. Léčbu alopurinolem nasazuji cca od 480 µmol. Lék je určen k dlouhodobému užívání. Jiné léky předepíši při právě probíhajícím dnavém záchvatu. 

Hovoříte o nevhodném životním stylu a dietě. Co bych měl při onemocnění dnou dodržovat?
Když onemocníte dnou nebo metabolickým syndromem, uděláte nejlépe, když změníte životní styl a přejdete na přísný dietní režim. Udržujte normální tělesnou hmotnost a při nadváze nebo obezitě se snažte zhubnout. Dodržujte pitný režim a pravidelně se pohybujte. Tělesná zdatnost riziko nemoci zřejmě snižuje. Dieta při dně je poměrně přísná, při jejím dodržování lze však zmírnit i průběh řady dalších civilizačních nemocí. 
Nevhodné jsou uzeniny a maso, hlavně z mladých zvířat, vnitřnosti, drobné ryby jako sardinky nebo šproty, masové extrakty a dochucovadla, plísňové a tučné sýry, houby, celozrnné výrobky a kynutá těsta. Vyřadit byste měli alkohol, kakao, silný čaj, kávu i ostré koření. Na puriny bohaté jsou rovněž luštěniny a zelenina jako špenát, reveň, červená řepa, kapusta nebo česnek. U nich však bylo výzkumy prokázáno, že mají na výskyt dny mnohem menší vliv, než se dříve soudilo.
Doporučeny jsou naopak nízkotučné sýry, jogurty a zakysané výrobky, tmavé i bílé pečivo, rýže, brambory a většina druhů zeleniny. Rostlinné oleje a tuky používejte nejlépe za studena lisované. Jezte jahody, třešně a švestky, které mají močopudné vlastnosti. Jako další ovoce jsou vhodné banány, pomeranče, hroznové víno, datle, kokos nebo avokádo a čerstvé neslazené šťávy z nich. Podpůrně můžete užívat čaj z šípků, přesličky, pampelišky, lopuchu nebo tablety vojtěšky.

Antonín Vraný

#
Očaři mají plné ordinace. Seniorů, ale také školáků

Zrak lidí v kraji se zhoršuje. Důvodem je stárnoucí obyvatelstvo i častější práce s počítačem, poukázala primářka Očního oddělení Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně Erika Dugová. Rada lékaře zní: pokud často hledíte na monitor, pořádně oči promrkejte. Jen tak se vyhnete syndromu suchých očí.

K nejběžnějším dioptrickým vadám patří krátkozrakost, dalekozrakost nebo nepravidelné zakřivení rohovky. Z onemocnění jsou pak nejčastější záněty očí, ať už bakteriální, virové, nebo alergické, šedý zákal a onemocnění sítnice, věkem podmíněná degenerace.
Mezi příčinami špatného zraku dominují negativní vliv prostředí, vliv biologického stárnutí či stresu, ztráta různorodého pohybu nebo špatná zraková hygiena, ale i choroby člověka nebo léky, které pacient užívá. „Zrak se zhoršuje jednak věkem, kdy se zhoršuje vidění do blízka,“ uvedla jedna z lékařek očního oddělení Marcela Sušilová.

Potíže se však zdaleka netýkají jen starších obyvatel. Stále častěji se v ordinacích lékařů objevují i školáci. Že špatně vidí, nenapadlo ani třináctiletou Kristýnu Budkovou ze Zlínska. Až když s brýlemi přišla její starší sestra, uvědomila si, že se jí písmenka na tabuli nemlží patrně jen z únavy. Po kontrole u oční lékařky si brýle odnesla také. Má sice na každém oku jen půl dioptrie, ale podle jejích slov jí přesto pomohly. „Taky mě přestala tak často pobolívat hlava,“ dodala.

Nárůst dětských pacientů v očních ordinacích doktoři vítají, a to hlavně z jednoho důvodu: díky nim se daří lépe zachytit dioptrické vady u nejmenších dětí. Pomáhají podle nich jak screeningová měření ve školkách, tak i práce pediatra, který může na preventivních kontrolách poruchu zraku odhalit a pacienta na oční vyšetření včas odeslat.

I vlastní pozorování rodičů, kteří si všimnou např. šilhání nebo mhouření očí dítěte nebo zaznamenají stížnosti na bolesti hlavy nebo větší nemotornost, může odhalit zhoršené vidění. „Pokud dítě tráví denně hodně času na mobilu či tabletu, tak své oči výrazně zatěžuje,“ upozornila lékařka Sušilová s tím, že dítě mohou oči pálit nebo mu slzet. Také si nedostatečně procvičuje jemnou motoriku, která má vliv na správnou funkci zraku. „V neposlední řadě může mít dlouhodobá práce na blízko souvislost se vznikem krátkozrakosti,“ vysvětlila oční doktorka. Nejčastěji se operuje šedý zákal, často také sítnice nebo zelený zákal. Raritní jsou operace dospělých se šilháním metodou „nastavitelných stehů“.

Co radí oční specialista?
Studie uvádějí, že na únavu očí si stěžuje až 90 % lidí pracujících s počítačem. Stejné je to i při čtení e-knih, sledování tabletu či práci s mobilním telefonem. 
Při sledování monitoru je přirozené, že člověk soustředěním mrká asi pětkrát méně než normálně. Tím ale povrch oka velmi trpí, protože nedochází k potřebnému zvlhčení slzami. Syndrom suchých očí způsobuje osychání rohovky. 
Je proto nutné oči každých dvacet minut promrkat. Zároveň je dobré dodržovat pravidlo 10-10-10. Po každých 10 minutách by se člověk měl po dobu 10 sekund dívat na předmět vzdálený alespoň 10 metrů, nejlépe z okna,“ doporučil Pavel Stodůlka.
Renáta Večerková
Zdroj: slovacky.denik.cz

#
Kronika medicíny, středověká medicína a ošetřovatelství

Jak již bylo řečeno, římské lékaře na dlouhých 1500 let nikdo nepřekonal. Po rozpadu říše nastupuje do Evropy feudalismus a křesťanství. To se stává zdrojem moci, společenského života i zdraví. Nemoc byla chápána nejprve jako dar od Boha. Člověk má možnost uvědomit si své hříchy a odpykat si je. Tento názor se změnil až ve 14. století v době morových epidemií, kdy se nemoc stala božím trestem. Ale ať trest či dar, role lékaře byla v tu chvíli druhořadá.

Léčením a péčí o nemocné, postižené a chudé se v raném středověku zabývala hlavně církev. Rozhodnutím papeže Řehoře Velikého z roku 817 připadla tato povinnost klášterům. Byly tak vytvořeny podmínky pro vznik řádů a kongregací s charitativním ošetřovatelským účelem. Zde se shromažďovali nemocní bez rozdílu nemocí mimo malomocných, pro které byla stavěna zvláštní zařízení, leprosária.

Zakladatelkou a ošetřovatelkou takového klášterního řádu u nás se stala svatá Zdislava z Lemberka. Ve 13. století dala postavit v Jablonném v Podještědí špitál, kde se osobně věnovala nemocným a potřebným. V kronice Dalimilově se píše: „Pět mrtvých boží mocí vzkřísila, mnoha slepým zrak navrátila, chromých a malomocných mnoho uzdravila a nad jinými ubohými veliké divy činila“. Také Svatá Anežka Česká, pocházející z královské rodiny Přemyslovců, založila na Starém Městě pražském v roce 1233 špitál sv. Františka z Assisi. Nemocniční správu svěřila mužskému řádu křížovníků s červenou hvězdou.

Představitelkou lidového léčitelství ve 12. století se stala Hildegarda z Bingenu. Její pojetí medicíny je celostní, cílem léčby je tedy tělesné, duševní i duchovní uzdravení. Důležitý je nejen zdravý organismus, ale také jeho psychický stav, sociální prostředí i způsob života. Své přírodní recepty shrnula do několika knih, které ovšem zůstaly dlouhou dobu nepovšimnuty. Objeveny byly až na počátku 20. století. Světu tak byla nabídnuta alternativní medicína v podobě dietní terapie, očistné léčby, balneoterapie nebo fytoterapie. 

Ne vše se ovšem odehrávalo v dobách míru. Na rozvoj ošetřovatelství měly velký vliv války. Při nedodržování hygienických pravidel propukaly ve vojenských táborech infekční epidemie, příčina porážky mnoha armád. Často bylo více vojáků zabito nemocí než nepřítelem. K vytvoření dobře organizovaných vojenských ošetřovatelských řádů vedly až křižácké výpravy proti muslimům v letech 1095-1121. K těm nejznámějším patřili maltézští rytíři a rytíři sv. Lazara. Řády zavedly přísnou morálku, lékařské vizity a uspořádání lazaretů. Velké pokoje byly určeny pro lehce raněné, postranní pro vážnější případy a boxy pro pacienty v kritickém stavu. 

Poněkud odlišněji se vyvíjela medicína v arabské říši. Tady se inspirovali poznatky antických učenců a převzali systém byzantských nemocnic. Na rozdíl od těch evropských v nich ordinovali lékaři. Doprovázeni svými žáky prohlíželi pacienty, předepisovali jim léky a doporučovali dietu a správnou životosprávu. Podobně jako v dnešních zařízeních zde byla oddělení, nechybělo oční ani pro duševně nemocné. Pracovali tu lékárníci, kuchaři i řídící personál. První takovou nemocnici založil v roce 805 Hárún ar-Rašíd v Bagdádu. Do 13. století vznikaly podobné po celé říši, od Španělska po Indii. Otevřeny byly bohatým i chudým všech náboženství.

Za největšího lékaře islámu je považován ar-Rází. Žil v 9. století v blízkosti dnešního Teheránu. Tady řídil nemocnici a díky léčení duševně nemocných je známý také jako otec psychologie a psychoterapie. Jeho „Všeobecná kniha“ položila základy dnešního porodnictví, gynekologie a oční chirurgie. Obsahuje nejstarší věrohodný popis neštovic a spalniček. Horečku popsal jako jeden ze způsobů, jak se tělo brání proti infekci. K užitku svých následovníků zaznamenal, jaké metody při svých pokusech používal, s jakými nástroji pracoval a k jakým závěrům došel.

Chirurgií se zabýval i Albucasis, který žil v 10. století v Andalusii v dnešním Španělsku. Popisuje metody šití ran chirurgickými nitěmi, odstranění šedého očního zákalu nebo močových kamenů. Významným lékařem 11. století byl Avicenna. Pocházel z města Buchara v dnešním Uzbekistánu. Ve své encyklopedii „Kánon medicíny“ se věnoval účinkům známých léčiv a formuloval zásady pro testování nových. Věděl už, že nemoci se mohou šířit vzduchem, vodou i půdou nebo že emoce ovlivňují naše zdraví.

Vraťme se ale zpět do Evropy. Tady církevní koncil roku 1130 zakázal řeholníkům provádět lékařskou činnost, čímž prakticky ukončil epochu klášterní medicíny. Začaly se zakládat nemocnice zvané hospitia, později hospitaly. Lékařská péče v nich ovšem ještě zajištěna nebyla. Roku 1163 byl pak vydán dekret s názvem „Ecclesia abhorret a sanguine“, v překladu církev se hrozí styku s krví. To znamenalo zákaz anatomických pitev i chirurgické praxe. Tu prováděli jen lazebníci a kati. 

Ještě před vydáním dekretu, roku 1113, byla v italské Bologni založena první univerzita. A po ní řada dalších. Základem pro vzdělávání lékařů se staly právě poznatky antické a arabské medicíny. Univerzity je získávaly především díky slavným překladatelským školám v Salernu a v Toledu. Latinský překlad Avicennovy encyklopedie se používal na evropských lékařských školách stovky let. Blízkovýchodní lékařské poznatky tak pronikly do Evropy víc než jakýkoli jiný islámský vědní obor. Společně s objevy a vynálezy antických lékařů mohou být právem považovány za základ moderní medicíny.

Antonín Vraný
Zdroj: jw.org, cs.wikipedia.org, wikiskripta.eu, med.muni.cz

#
KULTURA: Vokál klub na jihu Čech

Nejdřív nás vlak dovezl na naši první štaci. V Kulturním domě města Soběslavi měly zázemí hned čtyři pěvecké sbory, které večer 12. října 2018 čekal zdejší, už čtvrtý, Festival pěveckých sborů. Vokál klub zde vystoupil, opravdu kladně přijat, už před dvěma lety. To zázemí bylo velice příjemné, navíc se skvělými koláči!
Krátká zkouška a pak už mohlo vše začít. Nejde zde o recenzi, ale lze říci, že všichni nadšení amatéři zpívali s chutí, obdivuhodnou po týdnu, kdy jistě mnozí museli odvést výkon v práci. Ne pro slávu (o zisku nemluvě), ale pro radost posluchačů i vzájemnou!
Novita, to je pěvecký sbor přímo ze Soběslavi, tedy hostitelé. Zpěváci čerpali z pokladů národních písní – dá se říci z celého Československa, aby se tak přidali k oslavám tohoto roku. Širší repertoár si přivezl sbor, vlastně ze dvou sloučený, Pěslav-Ozvěna z Třeboně. Nejen místního recenzenta, ale i mne zaujala píseň, původně italská, Muzika, s trochu jiným textem, než známe od Karla Gotta. A nechyběly ani spirituály. České písně též nepřišly zkrátka. A pak, s trochou džezu, přistoupil ke klavíru Tomáš Pavlán, člen Vokál klubu. Nejdříve improvizoval, pak v Ježkových písních se přidali i diváci.

Africký spirituál Sia hanba uvedl na začátku, když už máme to výročí republiky, Projekt sbor. Toto seskupení působí v Českých Budějovicích. Mladá parta, přijela jí jen část, neměla příliš českého repertoáru, jen velmi krásná píseň Slavík to zachránila. Pobavil nás jejich velice vtipný dirigent s talentem moderátora. A nakonec, snad to mohl být i zlatý hřeb?, Vokál klub. Přijat přátelsky jako všechny ostatní sbory. Nešlo zde o soutěž. Jejich repertoár jistě mnozí posluchači znají, ale připomenu Jada či Jede sedlák do mlejna.

Na závěr, jak bývá u takových přehlídek běžné, nastoupily všechny sbory. A s čím jiným, když teď slavíme, než s hymnami – českou a slovenskou? Přidána ještě Hašlerova Písnička česká. Na koncertě byla připomenuta i sbírka Bílá pastelka, stejně jako na dvou dalších vystoupeních.

13. říjen už nás zastihl v Táboře, městě staroslavném, husitském, momentálně hlavně turistickém. Kromě ranní zkoušky byla i možnost si městem pochodit. Zajímavé tam jsou mnohé památky, na něž vlastně nebyl čas, někteří ale stihli Muzeum čokolády. Tu kdyby znali husité, na množství by nehleděli! Odpoledne pak Klokoty, velice známé poutní místo. Tam milý pan farář Múčka, který umožnil vstup do kostela i pejskovi. Vodicího jsme s sebou neměli, ale tenhle umělý, z Prahy zapůjčený, měl povoleno vybírat (už předem) na konto Bílé pastelky. Mezi jednotlivými písněmi do jeho útrob zvonivě, až příliš hlasitě, padaly mince.

V kostele Nanebevzetí Panny Marie bylo plno. Benefiční koncert krásně uvedla Kristýnka Voborská; představila všem, proč, kdo a kdy vystoupí. Nejdřív s hutným duchovním repertoárem, většinou v latině,, vystoupil v kraji známý pěvecký sbor Nokturno ze Sezimova Ústí. Po něm se ujal slova už zmíněný pan farář Múčka, promluvil velice civilně o smyslu lidského utrpení i o tom, kterak mu zlomený kotník pomohl se v životě zastavit, odpočinout si i mnohé promyslet.

O felix anima, Cantate Domino, Ó Bože, světlo naše, toť část repertoáru Vokál klubem předvedeného jako vrchol koncertu. S drobnostmi z pouti a dobrou náladou jsme se pak přemístili na kávu do sídla táborské SONS. To, co nám jeho pracovnice vyprávěly, by vydalo na další článek. Všichni jsme se představili, zavládla příjemná atmosféra, možná i základ některých osobních přátelství…?

Bylo to pravé turné! Dalšího dne vystoupil Vokál klub při nedělních bohoslužbách ve sboru Církve bratrské v Táboře. Repertoár opět většinou duchovní, přijetí překrásné včetně dobrého oběda a obětavé „taxislužby“ už ve směru nádraží v Táboře – domů. Ale ještě ne tak rychle! Musím se zmínit, že v onom sboru Církve bratrské se vyskytují i zrakově postižení a nacházejí zde dobré prostředí! Jeden z nich, Jirka Sálus ze SONS Tábor a Vokál klubu, měl možnost zájemcům povědět leccos praktického pro kontakt s nevidícími. I někteří další jsme se přidali! Už před tím slova zdejšího kazatele vedla posluchače k pomoci bližním, i postiženým.

Na všech vystoupeních samozřejmě, příprava téměř dělostřelecká, na Bílou pastelku! Píši to ve chvíli kdy se účastníci vzpamatovávají z náročného víkendu a vzpomínají, určitě v dobrém, na Kristýnku, Ivanku i Ivetku a Emilku ze SONS, neméně však na lid křesťanský i světský, z Tábora a okolí.

Eva Budzáková