ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 102 Číslo 10 Květen 2018 Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně. Roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM Až zmizí… kdo ještě? STALO SE Nevidomí budou mít lepší přístup k autorským dílům EUROCITIES Mobility Forum Meeting ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ Přehledně U řezbáře Návštěva zámku Kynžvart LIDÉ KOLEM NÁS Úspěch Vladimíra Patery ZORA RADÍ FriendlyVox pomáhá otevřít knihovny zrakově postiženým Co je nového v Tyflopomůckách BUDE VÁS ZAJÍMAT O internetu a nevidomých bez katastrofické rétoriky Orientaci ve městě ulehčují aplikace, chytrá hůl či brýle ZDRAVÍ Vaše tělo může prozradit počínající srdeční nebo cévní chorobu Kronika medicíny, část 7. – řečtí lékaři ve starověkém Římě KULTURA Zveme vás do Divadla Bez zábradlí SPORT Dominovala TJ Zora Praha Mistrovství České republiky nevidomých a slabozrakých v brazilské dámě 2018 INZERCE # ÚVODEM Až zmizí… kdo ještě? Není to žádná horká novinka, ale pro mnohé z našich čtenářů, a nejen jich, o neznámý fakt zřejmě půjde. Za 25 let zmizelo 75 procent létajícího hmyzu. Je to armagedon, bědují biologové, výsledek ale přinesla nová vědecká studie. A netýká se to nějaké exotické africké nebo asijské země, tento výzkum provedli biologové v sousedním Německu. Podobné údaje však přicházejí i z dalších zemí Evropy. Nizozemský vědec Hans de Kroon, který výzkum vedl, k tomu říká: „Fakt, že množství létajícího hmyzu klesá takovou rychlostí na tak velkém území, je alarmující zjištění.“ K tomu dodává profesor Dave Goulson, který se na výzkumu také podílel, že „hmyz tvoří až dvě třetiny živých tvorů na Zemi, ale zjevně tu došlo k hrozivému úbytku! Zdá se, že vytváříme obrovské plochy země, které jsou nevhodné pro jakékoliv formy života – a jsme tedy momentálně na cestě k ekologickému armagedonu. Pokud ztratíme hmyz, zkolabuje všechno.“ U nás na zahradě nyní každý den přichází na svět několik tisíc včel. Líhnou se z dělničího plodu, tedy vajíček matkou nakladených a oplodněných spermatem některého z možná až osmnácti trubců, s kterými se při svém jediném, prvním a posledním snubním letu spářila. Z těch neoplodněných zas vylétnou trubci, a nenechte si nemluvit, že jsou neužiteční – naopak! Mých šest včelstev samozřejmě nic nevytrhne, každé bude čítat ve vrcholné sezoně něco mezi 40 a 60 tisíci jedinců, takže nejvýše 36 kg hmyzí hmoty celkem. Dokonce ani když to číslo budete násobit všemi u nás chovanými včelstvy, jichž je přibližně něco přes půl milionu, v celkové bilanci hmyzu na Zemi to nic zvláště významného nepředstavuje. Přesto ale právě včely signalizují cosi významného ve stávající situaci. Podle novely rostlinolékařského zákona musí každý zemědělec, který se chystá postřikem chránit svoje pole před hmyzími škůdci, oznámit všem včelařům v okruhu 5 km to, čím a kdy bude postřik provádět (podotýkám, že v nouzi včela pro pastvu letí i dále – šest, osm, dokonce až deset kilometrů). Nojo – ale kdo to řekne čmelákům? Kdo včelám samotářkám? Kdo slunéčkům sedmitečným a kdo třeba mravencům – ani ti nijak zvlášť neškodí, ale naším rozhodnutím pykají za kolektivní vinu jako škůdci. A propos – škůdci? Čím by se živily (a již živí) vlaštovky, jiřičky, rorýsi a další a další, když ne létajícím hmyzem? I sršeň ráda vezme zavděk nějakým tím škůdcem – ale když není na jídelníčku, taková včela určitě není k zahození. Ale my v zájmu stále přeplněnějších regálů hyper a supermarketů vesele hubíme. Přitom dobře víme, že vrabce z Čech i odjinud vyhnal hlad poté, co zmizeli koně jako pohonná jednotka. Nechci nasazovat psí hlavu zemědělcům, ani náhodou. Kdybyste viděli, co všechno zas musí oni – dělat, hlásit, investovat, dodržovat, jen aby se obyčejně uživili, a je jasné, že ty horentní sumy za herbicidy a pesticidy neutrácejí jen tak pro svoje potěšení, protože jim výrazně snižují míru zisku. Ale bez toho by leckde na osetém poli (ani osivo není zadarmo – už dávno neplatí, že se osije částí loňské úrody, ani náhodou) nezjevilo ani stéblo, a co by vyrostlo, by bleskurychle padlo za oběť některému z oněch škůdců… Proč o tom v úvodníku Zory? Inu proto, že mě to jednak jako včelaře trápí v tuto chvíli nejvíc, ale také proto, že bez jednotlivých individuálních rozhodnutí každého jedince se trend nedá zvrátit a nejpozději naše vnuky nejspíš opravdu čeká onen Armagedon. Raději bych zas, jako ještě před několika lety, čistil čelní sklo auta denně od hmyzu – a že bývala po pár desítkách kilometrů skoro neprůhledná (letos jsem jich už po zimě najel pár tisíc a pořád je skoro čisté!) – jenže na rychlý zvrat to nevypadá. Při čtení Zory se dozvíte, že na jednu stranu skvělá moderní technika pomáhá i nevidomým, na stranu druhou ve srovnání s lety minulými vás mnohem častěji a efektivněji může zabít či zranit jiná moderní, zcela na silnici nehlučná technika… A teď, babo, raď! Příjemné chvíle se Zorou přeje za celou redakci Václav Senjuk # STALO SE: Nevidomí budou mít lepší přístup k autorským dílům Otevřít nevidomým či jinak zrakově postiženým lidem možnost dostat se k literatuře či časopisům a notovým záznamům, na které se vztahují autorská práva, umožní výjimky z autorského zákona. Ty schválila 30. dubna vláda. Pokud novelu, která reaguje na požadavky Evropské unie, přijme i parlament, měli by zrakově postižení mít v budoucnu přístup k dílům na jakémkoli nosiči. „Postiženým pomůže zákonná licence odstraněním autorskoprávních překážek získat přístup k autorským dílům ve formátech pro ně přizpůsobených, takže budou moci tato díla číst nebo jinak vnímat stejným nebo téměř stejným způsobem jako osoby bez takového zdravotního postižení,“ uvádí ministerstvo kultury v podkladech pro jednání kabinetu. Novela také umožní takové kopie převážet přes hranice, a to nejen v Evropské unii, ale po celém světě. Na změně na úrovni EU se evropští zákonodárci shodli loni v září, jednotlivé unijní země by měly novinku zavést do svého legislativního rámce do poloviny letošního října. ČTK # EUROCITIES Mobility Forum Meeting Mezinárodní konference EUROCITIES Mobility Forum Meeting se konala 23.–25. dubna v Praze. Eurocities je politická platforma pro velká evropská města. Spojuje místní vlády více než 140 velkých evropských měst a více než 40 partnerských měst, ve kterých žije ve 39 zemích dohromady okolo 130 milionů lidí. Součástí akce byly i podvečerní terénní procházky Prahou zaměřené na přístupnost MHD v Praze pro osoby s omezenou možností pohybu a orientace. # ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně Město Havířov ocenilo 6. března v kategorii „Osobnost v sociální nebo zdravotní oblasti“ Annu Kožinovou. Oceněna byla za dlouhodobou obětavou pomoc nevidomým a slabozrakým ve městě a okolí, aktivizaci členů, předávání zkušeností a inspiraci vlastním příkladem. V kategorii „Kolektiv v sociální nebo zdravotní oblasti“ uspěla i oblastní odbočka SONS ČR Havířov. Ta obdržela ocenění za podporu sdružování a péči o osoby zrakově postižené napomáhající jejich integraci do společnosti.   V březnu byl v rámci projektu Komunitní centrum pro podporu nevidomých a slabozrakých Vrchlická vytvořen audio popis k českému filmu Milada. Jde o speciální rozšíření audiovizuálních děl o přídavnou zvukovou stopu, která nevidomým a těžce zrakově postiženým divákům pomáhá lépe pochopit děj, zejména jeho vizuální složku. Odbočka Semily uspořádala 3. dubna Den otevřených dveří. Na jeho přípravě, organizaci a provedení se podílely i pracovnice semilského regionálního pracoviště TyfloCentrum, o. p. s., Liberec. Očekával se zájem představitelů samosprávy města a regionální státní správy, odpovědných za sociální oblast. Vše bylo pečlivě připraveno, o to větší bylo zklamání, že o akci byl zájem naprosto minimální. Členové OO Olomouc a Přerov se 4. dubna vypravili do Brna, města s velkou koncentrací osob se zrakovým postižením. Cílem jejich návštěvy bylo nejprve Centrum sociálních služeb pro osoby se zrakovým postižením v Brně – Chrlicích, kde zhlédli instruktážní video, prohlédli si učebnu výpočetní techniky a chráněné dílny a zúčastnili se zkoušky místního pěveckého sboru. Poté se vydali do Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky při Masarykově univerzitě – Teiresiás, které podporuje na 500 studentů se zdravotním postižením všech devíti fakult, mezi nimi kolem 60 studentů se zrakovým postižením. Na pravidelném klubovém odpoledni kroměřížské odbočky, které se uskutečnilo 4. dubna, byli hosty zástupci Městské policie v Kroměříži. Členům představili službu tlačítek tísňového volání seniorů a zdravotně postižených občanů. Dále pohovořili o zásadách jednání a komunikace seniorů s neznámými osobami doma i na veřejnosti. Členové SONS Kroměříž vyjeli 18. dubna na výlet do města Napajedla. Navštívili tamní barokní zámek, kde prošli historickými sály, dále zámeckou kapli a jako první návštěvníci po její rekonstrukci také oratoř. Byli i v apartmánech zámeckého hotelu, včetně novomanželského apartmá. Během prohlídky měli možnost hmatem poznávat interiéry i jejich vybavení nábytkem, sochami a dalšími uměleckými předměty. Trutnovští se vydali do místního muzea. Byli překvapeni, co dříve v regionu stálo a bylo posléze většinou zničeno. Všem se moc líbila dobová světnička i interaktivní tabule. V druhé expozici si mohli prohlédnout mnoho autentických a často unikátních předmětů z prusko-rakouské války, konkrétně z bitvy u Trutnova roku 1866. Dvoudenní výlet do Valtic podnikli členové Odbočky Uherské Hradiště. Prohlédli si tamní Národní zemědělské muzeum s nepřeberným množstvím zemědělských předmětů a zavítali i na výstavu Japonské inspirace, zaměřenou na tradiční japonská umění. Poté vyrazili do Zámeckého sklepa, který je z roku 1430 a patří mezi nejstarší, ale i největší v České republice. Dozvěděli se toho opravdu hodně o vínu a jeho zpracování. Druhý den si prohlédli podmanivé interiéry barokního zámku Valtice, nenechali si ujít ani Lednický areál a Janův hrad. Putování za řemesly – tak nazvali členové oblastní odbočky SONS Havlíčkův Brod návštěvy rukodělných dílen. Po knihvazačské a kovářské přišla na řadu keramická dílna. Nejprve se dozvěděli, jak z hlíny postupně vzniká nádoba či jiný výrobek, jak se vypaluje v peci, glazuje a zdobí, znovu pálí. Potom každý dostal kus hlíny a vlastníma rukama hnětl, zpracovával a tvořil. Člen vsetínské odbočky Petr Bazala, hudebník, skladatel a učitel hudby sklízí četné úspěchy na domácí i zahraniční půdě. Za všechny jmenujme zlaté medaile z Los Angeles, dále jeho žáci byli letos oceněni v Ostravě a v Příboře, kde získal Ocenění poroty za vynikající pedagogickou práci. # U řezbáře Na návštěvu do naší odbočky SONS Havlíčkův Brod přijeli ve čtvrtek 12. dubna kolega a kolegyně z odbočky Pelhřimov. Přivítání se odehrálo v útulné kavárně při dobré kávě a koláči. Procházkou kolem řeky Sázavy jsme došli na náměstí k domu, ve kterém s rodinou žil Karel Havlíček Borovský. Nyní je zde umístěna expozice muzea tohoto slavného spisovatele, publicisty, novináře a rebela, který propůjčil našemu městu své jméno. Vyslechli jsme zajímavé povídání o jeho osudu a prohlédli exponáty – snubní a pečetní prsteny, vějíř manželky Julie a mnoho dalších. Poté následoval oběd a jarně zeleným parčíkem podél Sázavy cesta zpět k nádraží. V našem „Putování za řemesly“ jsme se vydali k manželům Rejhonovým, k jejich domku v Havlíčkově Brodě. Za brankou nás přivítalo několik oveček i s pasteveckým psem, poustevník s dlouhými vousy, číhající vydra a lesní víla. Ti všichni a mnoho dalších soch a figurek jsou dílem šikovných rukou pana Rejhona. Vytváří je z různých druhů dřeva, lípy, topolu, buku atd. Všechno jsme si osahali, vyptávali se a obdivovali. Navíc jsme byli pohoštěni perníčky paní Rejhonové, slanými dobrotami a šípkovým čajem. Poznáváme nejen řemesla a um, ale také skvělé lidi. Marie Heilandová a Marie Vinklerová # Návštěva zámku Kynžvart Zrakově postižení klienti chebského TyfloCentra a někteří členové místní odbočky SONS se vydali ve čtvrtek 19. dubna na velmi zajímavý výlet, jeho cílem byl tentokrát státní zámek Kynžvart. Historie zámku je pevně svázána s významným šlechtickým rodem Metternichů, jehož nejvýznamnějším představitelem byl kníže Klemens Václav Nepomuk Lothar von Metternich. Toto nádherné klasicistní letní sídlo Metternichů se nachází uprostřed jednoho z největších anglických zámeckých parků v ČR. Návštěvníci na první prohlídkové trase zcela jistě ocení jedinečné historické poklady, mezi něž patří např. obrovský kulečník z mahagonového dřeva, který byl darován ruským carem Mikulášem I. Prohlédnout si zde můžete přenádherné sochy jednoho z nejvýznamnějších sochařů 19. století Antonia Canovy, obdivovat můžete také nádherně zdobený krb, zámeckou jídelnu s galerií předků či velice cenné deskové obrazy od Bernarda Strigela, dvorního malíře císaře Maxmiliana II. Na druhé prohlídkové trase navštívíte kromě jiného i expozici věnovanou chebskému katu, Karlu Hussovi, ve vitrínách jsou vystavena různá pečetidla, rovněž tak i některé mučicí nástroje. Za zmínku jistě stojí sbírka historických palných zbraní, zdobených zlatem či perletí. Prohlédnout si zde můžete jednu z nejvýznamnějších zámeckých interiérových knihoven v Čechách nebo jedno z nejstarších evropských zámeckých muzeí – slavný Kabinet kuriozit. Toto muzeum obsahuje téměř 2000 exponátů z celého světa včetně osobních předmětů významných historických osobností. Na konci prohlídkové trasy se nachází expozice s několika egyptskými mumiemi. Díky vstřícnosti a ochotě kastelána zámku, pana Brštiaka jsme si mohli předem vytipované exponáty prohlédnout hmatem, zároveň jsme ocenili i slovní popis, kterým nám průvodce zámkem přiblížil podobu zámeckých interiérů. Emil Miklóš # LIDÉ KOLEM NÁS: Úspěch Vladimíra Patery Exekutor vrátil slepci desítky tisíc vymožených za údajné cestování načerno. Chce odškodnění za duševní útrapy V čísle 2 loňského ročníku bodové i černotiskové Zory pod titulkem Bojovat až do konce – příběh Vladimíra Patery jsme otiskli první článek o absurdní kauze tohoto muže. Dnes se k příběhu vracíme a přetiskujeme jeho pokračování od stejné autorky z časopisu Respekt… Exekutora poslal na slepého muže pražský dopravní podnik za údajných patnáct jízd načerno. Vymáhal přes dvě stě tisíc korun – přesto, že Vladimír Patera má jako držitel průkazky ZTP/P cestování hromadnou dopravou zadarmo a načerno jet tudíž prostě nemohl. Věc se dostala až k Ústavnímu soudu, který ji odmítl jako zjevnou nespravedlnost. Náprava se táhla, ale nakonec se Patera dočkal: peníze, které neprávem vymohl, exekutor vrátil. Nástroj absurdity Případ muže, který v dětství oslepl po prodělané mozkové obrně, odhalil řadu nespravedlivých míst českého vymáhání dluhů. O tom, že má mít vůči dopravnímu podniku nějaký dluh, se Patera dozvěděl až ve chvíli, kdy mu v datové schránce začal přistávat jeden exekuční příkaz za druhým (Bojovat až do konce, Respekt 40/2016). Jak se stalo, že se ocitl na seznamu revizorů, si Patera neuměl vysvětlit. Napadlo ho jen, že zhruba v době prvního záznamu ztratil při stěhování rodný list a někdo ho tedy nejspíš zneužil. Myslel, že se věc rychle vyřeší, ukáže průkaz, který ho opravňuje cestovat zadarmo, a každému bude jasné, že se někde stala chyba. Jezdit načerno měl Patera v letech 1998– 2003, dluhy z té doby vymáhala mediálně známá dvojice advokát Tomáš Sokol a exekutor Juraj Podkonický. Paterův advokát Miroslav Jirák navrhoval exekuce pro jejich zjevnou nesmyslnost zastavit, ale nepochodil. Neuspěl ani u soudů, Obvodní soud pro Prahu 5 stejně jako pražský městský soud argumentovaly tím, že se Patera měl bránit v takzvaném nalézacím řízení, když už běží exekuční řízení, je prý pozdě na to zabývat se věcnou podstatou. Jenže o žádném nalézacím řízení neměl Patera ani zdání, do schránky mu nic nepřišlo. Exekutor začal pohledávky skutečně vymáhat a strhávat Paterovi peníze. Ten se ale rozhodl, že se nevzdá a věc dovede k Ústavnímu soudu. A ten se ho konečně zastal: pokutování slepého pasažéra s průkazkou k jízdám zadarmo nazval „absurditou“ a autory předchozích soudních rozsudků varoval, že svým formalistickým přístupem dělají z práva „nástroj odcizení a absurdity“. Městský soud se nálezu ústavních soudců nakonec podřídil a jednu exekuci zastavil. Další už řešit nemusel, návrh na jejich zastavení dal – možná i pod tlakem medializace – sám věřitel, pražský dopravní podnik. A pak se Vladimíru Paterovi z účtu exekutora vrátily všechny peníze, které mu zaplatil. Paterův advokát Jirák teď připravuje žalobu na náhradu nemajetkové újmy. „Chce odškodnit za duševní útrapy, které mu vznikly,“ říká advokát. Vladimír Patera byl totiž se svým partnerem prvním homosexuálním párem, který si v Česku vybojoval do pěstounské péče dvě děti z ústavu. Exekuce se trefily právě do doby, kdy byla rodina pod bedlivou kontrolou sociálních úřednic, a Patera měl strach, že kvůli nim mohou o děti přijít. Žil s pocitem křivdy a marnosti, v permanentním stresu, kdy u dveří zazvoní exekutor. Teď bude za tyto zbytečné nervy požadovat odškodné. Hana Čápová, Respekt # ZORA RADÍ: FriendlyVox pomáhá otevřít knihovny zrakově postiženým V České republice je přes 100 000 zrakově postižených osob. Nadační fond Friendlyvox se rozhodl těmto lidem více zpřístupnit některé internetové služby. Finančně akci podpořil také Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška. Kde se to bude konat? Ve veřejných knihovnách. Těch je u nás okolo 5500. A jakým způsobem? Školením knihovníků. 80 z nich se stane certifikovanými konzultanty projektu Friendlyvox pro veřejné knihovny. Jsou vybíráni ze všech krajů. Každý bude mít za úkol zapojit do projektu svou knihovnu a 10 dalších. Celkem by tedy mělo být zapojeno 880 knihoven. Internetový portál friendlyvox.com zpřístupňuje nejen zrakově postiženým služby, jako je email, správa kontaktů, program televize, zpravodajství, přehrávání hudby pomocí Youtube, vyhledávání informací prostřednictvím Wikipedie, nalezení dopravních spojení, Facebook a další. Klientům je k dispozici zdarma. Lze ho nainstalovat do běžného osobního počítače, který je v knihovně přístupný. Pro jeho plné využití je nutné zřídit si e-mailovou schránku na g-mailu. I s tím vám knihovník pomůže, pokud to sami nezvládnete. Systém je ovšem velmi jednoduchý a po chvíli si ho osvojí i lidé, kteří s počítačem běžně nepracují. Umíte-li psát na klávesnici bez kontroly zraku, budete ho ovládat pouze pomocí několika kláves. Prostředí stránky se nemění. Jakmile si ho nevidomý jednou prozkoumá, měl by s ním umět pracovat stále. A jestliže psát na klávesnici nezvládáte, můžete se to naučit ve vašem Tyfloservisu nebo v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku pro nevidomé Dědina v Praze. První knihovníci se začali školit v brněnské Knihovně Jiřího Mahena 19. 4., tedy v den, kdy startoval běh pro Světlušku. Pokračovat se bude 24. 5. v Národní knihovně ČR v pražském Klementinu a od června i v dalších městech a krajích. Friendlyvox osobně často využívám a mohu ho jen doporučit. Projektu proto přeji štěstí a mnoho spokojených klientů. Antonín Vraný Zdroj: helpnet.cz, google.com # Co je nového v Tyflopomůckách Zbystřete, všichni nevidomí a slabozrací, kteří používáte plynový sporák na vaření. V prodejně Tyflopomůcek v Olomouci a v Praze si teď můžete koupit železný držák na hrnce, který se nasadí na mřížku nad ohněm u plynového sporáku. Jde o dva soustředné kruhy, do kterých se položí malý nebo větší hrnec a tím se zamezí jeho pohybu do stran. Průměr hrnce může být 12 a 16 centimetrů. Můžete si pak pokrm míchat a kastrůlek se vám do stran ani nehne. Na velké kastroly není potřeba držák, zde už nikoho plamen neohrožuje. Námět nám poskytl nevidomý klient z Uničova, který tento držák na plyn úspěšně léta používá. Pomůcku vyrobili kováři z Jesenicka. Držák stojí 315 korun. Další pomůckou pro nevidomé a slabozraké je NEŽBRYND. Že nevíte, co to je? Je to tác na přenášení nápojů, s kterým se už nežbryndá. Je zavěšený na třech tkanicích a má držátko. Můžeme tam postavit třeba hrnky s kávou: když neseme jeden, tak doprostřed, když tři, tak do kruhu a uprostřed třeba cukřenku, když čtyři, tak do čtverce. Když tác neseme, můžeme s ním různě hýbat a nápoje se ani nehnou. Působí zde odstředivá síla. Nesmíme s ním ale nikde narazit. Při nesení nápoje nepřidávejte, ani neodebírejte. Pro Tyflopomůcky ho vyrábí Zahrada 2000 z Jeseníku. Jsou použity protiskluzové tácy o průměru 37 centimetrů. Cena je 160 korun. Mgr. Dagmar Dvorská, Tyfloservis Olomouc # BUDE VÁS ZAJÍMAT: O internetu a nevidomých bez katastrofické rétoriky Nedávno jsme zaznamenali v tisku zprávy o tom, že nevidomí dosud nemohou používat internetové bankovnictví. Takové články nepíší sice sami nevidomí nešťastníci, ale kdo by jim nevěřil, když vzápětí nabízejí zázračná řešení – jen až se na ně sežene dostatek peněz. Střízlivější pohled předkládá Rudolf Volejník, který se zpřístupněním světa vidících lidem s vlastním údělem zabývá více než čtyřicet let. Co se běžnému člověku, který sotva kdy potkal na ulici nevidomého chodce, vybaví při přečtení titulku „Nevidomým díky jedinečnému řešení firmy X svítá naděje na přístup k internetovému bankovnictví“. Někteří si řeknou: „Ale to přece nejde. Když na ten internet, ani na ty účty nevidí, hned je někdo okrade, musíme je před nástrahami internetu a samostatného nakládání s penězi ochránit.“ Druzí, ti osvícenější, se podiví, jak je možné, že je tato skupina z dobrodiní internetového bankovnictví, nakupování atd. stále vyloučena, když si s bankami po internetu povídáme již nějakých třiadvacet let. Jak je to tedy doopravdy? Pokusím se zbourat pár mýtů a ukázat střízlivou skutečnost. V éře neomezené nadvlády listinných informací byli nevidomí opravdu ve značné nevýhodě proti všem, kdo mohli číst očima, a záviseli na pomoci jiné osoby, když si chtěli něco přečíst nebo přepsat do bodového písma. S příchodem záhadných jedniček a nul skrytých v železných bedýnkách a na magnetických nosičích se vše radikálně změnilo. Ony jedničky a nuly, kterým v surové podobě rozumí málokdo, lze totiž souběžně zobrazit jako text na papíře, nechat promlouvat víceméně lidským umělým hlasem a znázornit v bodovém písmu na speciálních displejích; znovu opakuji: to vše lze provést najednou, takže co čte vidící osoba z monitoru počítače, slyší nevidomý v řečové podobě nebo čte prsty z řádku bodového písma. Žádný zázrak však není dokonalý, takže i převod zrakem vnímaného zobrazení na řeč a bodové písmo má svá omezení; na řeč a bodové písmo nelze – alespoň prozatím – převádět grafiku (obrázky, fotografie, ikony atd.). Dosud jsme pracovali s počítačem bez internetového připojení, což je v dnešní době prakticky nemyslitelné. Připojíme-li tedy počítač k internetu, jsme na tom podobně, jak jsem shora popsal: nevidomý si nechá přerecitovat staženou internetovou stránku a může si ji zároveň přečíst prsty v bodovém písmu, podobně jako ji čtou ostatní očima z obrazovky. Všichni víme, jak je internet zahlcen nejrůznější grafikou, takže se nabízí otázka, jak si s ní odečítací hlasové a hmatové programy pro nevidomé poradí? Neporadí. Musí vyjít vstříc tvůrce internetových stránek, který opatří grafické prvky textovými, pro běžného uživatele počítače skrytými popiskami; ty jsou pak namísto grafických odkazů či tlačítek přečteny hlasem a zobrazeny v bodovém písmu. Uveďme si příklad: v programu internetového bankovnictví se praví: „když si nevíte rady, klepněte na velký zelený otazník“. I kdyby byl bitmapově nakreslený otazník sebevětší, nevidomý ho na obrazovce nenajde; musí mít textovou popisku – třeba „Nápověda“ – a je vyhráno. Svět počítačů vnímaný zrakem je vysoce intuitivní – ovládat tablet je i pro malé dítě hračkou. Ne tak ve světě nevidomých – ti např. pracují jen s klávesnicí a se složitými gesty; všechny příkazy se musí učit zpaměti a intuitivnost tu moc nepomůže. Proto se může někdy zdát, že pro ně práce s internetem představuje nepřekonatelnou překážku: stránky jejich banky jsou v zásadě přístupné (žádné grafické pasti zelených otazníků), ale jejich rozvržení si na základě breptání počítače prostě nelze představit. Tady přichází na pomoc Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých SONS), její dceřiné společnosti a další subjekty. Počítačové kurzy pro nevidomé začátečníky i pokročilé vedou u nás v SONS i v TyfloCentrech zkušení a hlavně trpěliví lektoři. Lekce jsou zpravidla individuální, takže mohou být šity na míru, např. právě pro internetové bankovnictví. A zvídaví nevidomí uživatelé počítačů, líní kamkoli docházet, dnes najdou na internetu desítky, ba stovky tzv. tutoriálů typu „kterak“; nejsou plné obrázků, zato slovy i formou hry přesně popisují, kterak se naučit to či ono. Díky přiměřené dostupnosti speciálních asistivních technologií a díky shora uvedenému dobře organizovanému systému školení jsou nevidomí lidé včetně mnoha seniorů internetově gramotní. Někteří si na všechno (např. na internetové bankovnictví) zatím netroufnou s ohledem na zdánlivou složitost stránek a sad příkazů; nicméně sociální sítě nevidomých bzučí a zvoní stejně hlasitě vosími žihadly i smíchem – jen to není Facebook plný fotek. Vrátíme-li se k titulku novinové zprávy uvedenému na začátku tohoto článku, můžeme s ulehčením konstatovat, že nevidomí kouzelné řešení firmy-dobrotitelky nepotřebují. Internetové bankovnictví mají přístupné již dnes – jen musí být náležitě vyškoleni. Rudolf Volejník # Orientaci ve městě ulehčují aplikace, chytrá hůl či brýle Koncept Smart City využívá moderní technologie mimo jiné pro zvýšení kvality života handicapovaných lidí ve městech. Nadále však platí, že největší pomocí pro postižené nejsou chytrá řešení, ale boření bariér, které musí v každodenním životě překonávat. Handicapovaným pomáhají s pohybem po městě speciální aplikace, inteligentní zastávky i chytré hole či brýle. Čipy jim zase umožňují prodloužit čas, který mají k dispozici na přechodech, nebo otevřít víko popelnice. Všechna tato řešení jsou součástí konceptu Smart City, který využívá technologie pro zvýšení kvality života ve městech. „Vozíčkáři se musí potýkat s chybějícími nájezdy na chodníky, bariérovými zastávkami MHD i vystouplými kolejemi. Problém pro ně představují i chybějící dlažební kostky nebo špatně zaparkovaná auta,“ přibližuje Lenka Uldrijanová z Ligy vozíčkářů. Vyhnout se těmto překážkám jim pomáhají bezbariérové mapy měst i speciální navigace. „Vozíčkář tak může zjistit, zda se bez problémů dostane do restaurace nebo třeba na koncert. Mobilní aplikace například poradí, který spoj je nízkopodlažní či na kterých toaletách lze využít euroklíč (slouží jako univerzální klíč pro veřejná WC, výtahy a schodišťové plošiny),“ uvádí Uldrijanová. Handicapovaní mohou využít například interaktivní webovou mapu a mobilní aplikaci Vozejkmap, která nabízí přehled bezbariérových míst v Česku i za hranicemi. „Data vkládají sami vozíčkáři a my tyto informace následně ověřujeme,“ popisuje Marek Váša, administrátor aplikace, kterou provozuje Česká asociace paraplegiků (CZEPA). Podobná webová a mobilní aplikace existuje i pro lidi se zrakovým postižením. Jmenuje se Naviterier a pomáhá uživatelům překonat rušnou křižovatku, najít nejlepší pěší trasu nebo se zorientovat poslepu na chodníku. Trasu přitom popisuje hlasem podobně, jako by to udělal člověk. Aplikace je navíc napojená na linku Navigačního centra SONS, jejíž operátoři nevidomým pomohou i v nejkrizovějších situacích. Naviterier využívá speciální mapy platformy Route4All, které obsahují informace o navigačních bodech nezbytných pro zrakově postižené, jako jsou například sklony a šířky chodníků, tvary rohů, výklenky budov nebo hluk z dopravy. „Zatím tyto mapy bohužel existují jen pro malé centrum Prahy. Naviterier ale funguje po celém hlavním městě a mimo zmíněnou oblast využívá běžné silniční mapy,“ říká jeden z autorů aplikace, Zdeněk Míkovec. Do budoucna chce firma Naviterier pokrýt všechna města nad 90 tisíc obyvatel. S tím by jí mělo pomoci detailní mapování vybraných měst, které plánuje v průběhu letošního roku platforma Route4All. „Intenzivně pokračujeme v jednání se zástupci krajů a významných českých měst ve snaze získat podporu pro náš projekt, jehož data mohou čerpat vývojáři aplikací nejen pro nevidomé, ale také pro vozíčkáře, seniory nebo maminky s kočárky,“ líčí Hana Křepelková ze společnosti Central European Data Agency, která za projektem Route4All stojí. Na vývoji aplikace Naviterier i platformy Route4All se podílejí odborníci z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického, kteří se výzkumu v oblasti navigace a orientace zrakově postižených věnují více než 10 let. Chytrá hůl i brýle na trh dorazí příští rok Na stejné fakultě v současnosti vědci vyvíjejí také chytrou hůl. Ta umí nevidomé propojit s asistentem, který je může hlasem navigovat k cíli. „Zmáčknutím tlačítka na holi si mohou vyžádat pomoc jak od profesionálních operátorů, tak od někoho blízkého,“ uvádí řešitel projektu Jiří Chod. Navigátoři mají k dispozici data o poloze nevidomého a případně i obraz z kamery, kterou s sebou zrakově postižený nese. Tu je možné umístit buď do brýlí, nebo třeba využít kameru mobilního telefonu zavěšeného na krku. „Sériovou výrobu chytrých holí chceme započít na konci tohoto roku. Na trhu by se měly objevit jako součást nabídky firmy Svárovský na počátku příštího roku,“ prozrazuje Chod. Podobné technické novinky pomáhající handicapovaným vymýšlejí i firmy v zahraničí. Jednou z nich je maďarská společnost EVA, která v Praze na diskusním večeru platformy Resite představila projekt chytrých brýlí pro nevidomé. Ty hodlá začít prodávat v příštím roce. „Fungují na bázi umělé inteligence. Díky tomu není potřeba, aby nevidomého navigoval někdo další, ale zvládají to samy brýle. Pomocí zabudované kamery rozpoznávají objekty, text i znaky a popisují zrakově postiženým, co je před nimi,“ přibližuje spoluzakladatelka projektu Szilvia Walterová. Nevidomým a slabozrakým pomáhají také chytré zastávky, které jim po zmáčknutí tlačítka na speciálním vysílači sdělí všechny dostupné informace. „Řeknou jim jméno zastávky, číslo linky, cílovou stanici i dobu do odjezdu prvního spoje. Informují je i o prázdninových jízdních řádech nebo třeba zpoždění vozů kvůli nehodě,“ popisuje Barbora Lukšová, mluvčí Dopravního podniku města Brna. Jihomoravská metropole od roku 2014 do roku 2017 instalovala elektronické informační panely na 35 zastávek a dalších 35 hodlá panely osadit v letošním roce. Do budoucna je plánuje umístit na všechny tramvajové stanice. Chytré zastávky usnadňují život nevidomým také v Praze, Ústí nad Labem, Liberci, Děčíně, Ostravě nebo Olomouci. Přechod silnice ulehčují čipy Handicapovaným mohou ve městech pomoci i speciální čipy. Například v Singapuru po přiložení k semaforu prodlužují čas, který mají chodci k dispozici na přechodech. Čipy ale mohou sloužit i k otevření víka kontejneru pro vozíčkáře, kteří nedosáhnou do patřičné výšky. Využít je lze i při autorizaci pro bezplatné parkování zdravotně postižených. Své chytré řešení mají i pacienti s idiopatickými střevními záněty. Pro ty existuje služba, která mapuje dostupnost a kvalitu veřejných toalet. Aplikace WC kompas umožňuje uživatelům pomocí chytrého telefonu nalézt nejbližší dostupné WC na základě jejich geografické polohy. Vychází přitom z dat spřáteleného projektu Vozejkmap. Tomu, jak technologie pomáhají handicapovaným, se věnovala i přednáška o bezbariérových prostorách v městském prostředí, kterou uspořádala Liga vozíčkářů v rámci veletrhu Urbis na brněnském výstavišti. Organizace zde zároveň představila bezbariérový obytný automobil Charley Tramp. Ten si mohou zdravotně postižení a jejich rodiny půjčit na cesty po Česku i zahraničí. „Zjistili jsme, že v tuzemsku ani v celé Evropské unii neexistuje podobná půjčovna, a dokonce ani žádný obytný automobil, který by splňoval alespoň základní podmínky pro vozíčkáře. Nechali jsme si ho proto na zakázku vyrobit,“ uvádí autor myšlenky Leoš Fučík, který působí jako ředitel neziskové organizace Opus Lacrimosa. Ta vytvořila také cestovní agenturu, která sestavuje itineráře na přání se seznamem míst vhodných k zastávkám i pro vozíčkáře. „Mladá generace handicapovaných nemá téměř žádnou šanci trávit dovolenou bez často zbytečně ochranitelského doprovodu. Je tak pro ni obtížné zažít nějaké dobrodružství nebo se seznámit s novými lidmi. Naším projektem to chceme změnit,“ říká Fučík. Jana Niedermeierová Zdroj: Hospodářské noviny # ZDRAVÍ: Vaše tělo může prozradit počínající srdeční nebo cévní chorobu Kardiovaskulární onemocnění probíhají řadu let bez příznaků. Ovšem jejich dlouhodobé důsledky jako infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda mohou udeřit náhle a ohrozit náš život. Před blížícím se nebezpečím nás mohou varovat zuby a dásně, uši, prsty a další viditelné příznaky. Chrup je propojen s naším zdravím víc, než si uvědomujeme. A zkažené nebo vytržené zuby spolu se záněty dásní mohou být známkou srdečních onemocnění. Mezi zubem a dásní je 3 až 5 mm hluboký prostor pro krček zubu. Vynásobme tuto hloubku obvodem všech zubů kolem krčku a získáme plochu o velikosti pivního tácku. Při jejím chronickém dráždění zubním kamenem se stává vstupní branou pro infekce, protože ústa jsou běžně plná bakterií. Ty přestupují do krve, aby postupně nakazily celý organismus. Na konci tohoto procesu mohou být vážné choroby srdce, cév, ale i cukrovka nebo revmatismus. Jedním z hlavních viníků srdečních a cévních onemocnění je ateroskleróza. Do stěn tepen se ukládá cholesterol a další tuky, později také sacharidy a vápník. Vznikají aterosklerotické pláty, cévní stěna se zužuje, stává se nepružnou a průtok krve je omezen. Oblasti těla, které jsou dále od srdce, mohou být krví, a tedy kyslíkem a výživou zásobeny nedostatečně. Právě ony části těla nám mohou prozradit zvýšené riziko cévních příhod. Ušní lalůček je normálně hladký. U některých lidí na něm však lze pozorovat záhyb, zkroucení, přímku nebo vrásku, která dělí ucho na poloviny. A mívají ho často právě ti, kteří trpí srdeční či mozkovou ischemií nebo prodělali infarkt. Jak může vzniknout? Vědci se domnívají, že právě špatným dokrvováním v důsledku aterosklerózy. Původně elastická tkáň se nedostatkem kyslíku a výživy nakonec zkroutí, přehne se a vytvoří rýhu. Paličkovité prsty mohou vzniknout jejich nedokrvením na rukách i nohách. Pozorujeme rozšíření posledních článků prstů. Konec nehtového lůžka v kůži volně plave, nehty mění tvar, zvětšují se a mají větší tloušťku. Změna je obvykle bezbolestná, může však signalizovat skutečnost, že vaše srdce není úplně v pořádku. Rty jsou obvykle červené, ale u lidí se srdeční nedostatečností mohou být modré. I to je důsledek nedostatku okysličené krve. Modré mohou být i tehdy, jste-li promrzlí nebo se pohybujete ve vyšších nadmořských výškách. Jenže v tomto případě se vám červeň zase rychle vrátí. Vaše tělo může prozradit i to, že máte v krvi vysokou hladinu tuků a škodlivého cholesterolu. V okolí kloubů a šlach dlaní, loktů, kolen nebo na očních víčkách se mohou objevit žluté tukové hrbolky, xanthomy. Detailní analýzou obrazu bylo zjištěno, že podobné má i slavná Mona Lisa na levém horním víčku a hřbetě pravé ruky. Hladiny tuků a cholesterolu jsou v tomto případě tak vysoké, že se jeho usazeniny tvoří v kůži. Stejné lze bohužel nalézt v tepnách, které zásobují srdce. Tukové usazeniny mohou být pozorovány také v oku. Kolem vnější strany duhovky nebo v rohovce se tvoří šedobílý kruh. Významný je jeho nález u člověka mladšího 50 let. U starších lidí s vysokým cholesterolem souviset nemusí. Postižení zraku se však v tomto případě bát nemusíte, neboť tukový kruh neomezuje visus ani zorné pole. Popsané příznaky mohou mít samozřejmě i jiné příčiny. Pokud se však na vašem těle objevují častěji a vy máte obavy o své srdce, měli byste zbystřit a kontaktovat lékaře. Antonín Vraný Zdroj: idnes.cz, magazin.eurozpravy.cz, ulekare.cz # Kronika medicíny, část 7. – řečtí lékaři ve starověkém Římě Po Hippokratovi vynikli v lékařství řečtí učenci pracující v egyptské Alexandrii. Tady bylo uloženo snad veškeré vědění Řeků, Římanů, Egypťanů a dalších starověkých národů. Ohromná knihovna byla až po strop napěchovaná svitky s texty z oborů medicíny, filozofie, zeměpisu, matematiky, ale také divadelními hrami, bajkami, písněmi a historickými spisy. V zálivu svítilo světlo majáku Faros, jednoho ze sedmi divů starověkého světa. Velcí myslitelé sem přijížděli obchodovat s nejcennější komoditou, s věděním. A přístavní úředníci pečlivě kontrolovali každou loď, aby se ujistili, že ho odtud nikdo neodváží. Bohužel v roce 48 př. n. l., v době, kdy Egypt dobývali Římané, knihovna zčásti vyhořela. Do dnešních dnů se z těchto spisů nezachovalo téměř nic a můžeme si pouze představovat, jaké divy byly kdysi v Alexandrii uloženy. Učení Řeků a alexandrijců uchovali latinským jazykem Římané. Od 5. stol. př. n. l. ho do Říma přinášeli lékaři jako Asklépiadés. V roce 219 př. n. l. Řím navštívil chirurg Archagatus. Zůstal a provozoval zde svou první ambulanci, Oficinu medica. Pitvou na zvířatech určil Alkmaión z Krotónu mozek jako ústředí duševní činnosti. Zjistil, že jsou s ním spojeny všechny smyslové orgány. Pěstováním a sledováním účinků léčivých rostlin se zabýval Theophrastus. Když umíral, odkázal prý svou krásnou zahradu příteli Aristotelovi. V 1. stol. na něj navázal Dioskoridés se spisem Materia medica. Celý středověk se pak omezoval na výklad jeho díla. Největším řeckým lékařem římské doby byl Galén z Pergamu v dnešním Turecku. Informací o něm máme poměrně dost, neboť hodně psal. Byl vzdělaný, všímavý, ale prý i arogantní. Žil v době, kdy se římská říše rozkládala od Evropy a severní Afriky až na Blízký východ. Po studiích v Alexandrii se vrátil domů a přijal práci sportovního lékaře. V té době se totiž pořádaly původní olympijské hry. Fungování těla sportovců chápal jako stroj a vyšetřoval ho pohmatem, poklepem a poslechem. Tuto techniku fyzikálního vyšetření používají téměř nezměněnou i dnešní lékaři. Zranění jako výrony nebo přetržené vazy ošetřoval na Hippokratově lavici. Pacient k ní byl připoután koženými popruhy. Jeho nohy byly zdviženy a protaženy pomocí kliky. Klouby, kosti a šlachy se tak od sebe oddálily a lékař měl ke zraněným místům lepší přístup. Bylo to podobné zařízení jako dnešní trakční lůžko. Později si Galéna všimli organizátoři gladiátorských soubojů. Gladiátoři z nich odcházeli často zraněni nebo i zmrzačeni. Pokud byly tkáně od těla odděleny, nestačilo je jen obvázat. On i další lékaři proto používali a vyvíjeli chirurgické nástroje. Řada z nich je dodnes používána. Pro zmírnění bolesti a utrpení psal Galén o účincích opia a alkoholu. Jeho pověst se donesla i k římskému císaři. Marcus Aurelius ho povolal, aby se stal jeho dvorním lékařem. Později požadoval, aby odešel do války a v polních nemocnicích pečoval o zraněné vojáky. Pokud byli zdraví oni, byla zdravá i říše. Léčení vojáků je vždy odlišné. Většina lékařů by se neodvážila říznout do těla civilisty kvůli strachu z neúspěchu, bolesti nebo infekce. Jenže vojákům jejich těla často otevřel nepřítel svými zbraněmi. Galén již věděl hodně o léčení a hojení ran i infekcích. Mohl tak přispět i k rozvoji vojenského lékařství. Galén věřil, že chce-li pochopit medicínu, musí důkladně znát anatomii. Operacemi na živých zvířatech zjišťoval, jak fungují nervy a jak je mozek propojen s dalšími částmi těla. Tím položil základy neurochirurgie. Pokusy prováděl rovněž na veřejnosti, což často budilo znepokojení. Rozvinul také Hippokratovu teorii o čtyřech tělesných šťávách a temperamentu. V zásadě lze říci, že Galén reprezentuje souhrn starověkého lékařství. Když v roce 201 ve svých 87 letech zemřel, blížilo se ke konci i vrcholné období Římské říše. Jeho nástupci dlouho nepokračovali v dalších výzkumech, neboť považovali jeho práci za definitivní. Až do 16. stol. se odkazovalo na jeho dílo a v západní medicíně nedošlo téměř k žádnému pokroku. Antonín Vraný Zdroj: cs.wikipedia.org, wikisofia.cz, youtube.com # KULTURA: Zveme vás do Divadla Bez zábradlí Další pozvánka do divadla bude do Divadla Bez zábradlí. Andrea Grofová z obchodního oddělení doporučila pro nevidomé a slabozraké diváky nejvíce tři představení. Kus Mnoho povyku pro nic, který je dělaný jako rozhlasová hra, a hry Každý rok ve stejnou dobu a Další roky ve stejnou dobu. William Shakespeare: MNOHO POVYKU PRO NIC Originální nastudování Shakespearovy komedie o lásce a milostných útrapách v režii Guy Robertse se odehrává v Anglii během druhé světové války. V improvizovaném rozhlasovém studiu uspořádá skupina dobrovolníků, piloti a ženy Spojenecké armády (kromě Britů to byli Američané, Australani i Čechoslováci), živé vysílání hry „Mnoho povyku pro nic“, aby podpořili morálku mužů na frontě. Příběhy herců se tak začínají prolínat s postavami ze Shakespearovy hry a oba světy se propojují. (Jako speciální bonus jsou všechna představení vysílána živě přes internet, stejně jako kdysi bývaly vysílány rozhlasové hry.) Bernard Slade: KAŽDÝ ROK VE STEJNOU DOBU Na více než dvě hodiny se na jevišti v režii Jiřího Menzela osudově setkávají Veronika Freimanová a Zdeněk Žák. On je ženatý, ona vdaná... Brilantní komedie, která oslovila diváky po celém světě. Rozpětí pětadvaceti let, v němž se mění chování, oblečení i názory obou protagonistů, tvoří kalendář událostí a nálad, které zmítaly v rozmezí let 1951 až 1975 americkou společností. Bernard Slade: DALŠÍ ROKY VE STEJNOU DOBU Dvojice Freimanová a Žák se – ve volném pokračování – opět setkává. Doris i George jsou ve hře ještě starší, ale pořád jim to funguje... Celý aktuální repertoár: http://www.bezzabradli.cz/repertoar Marie Zemanová # SPORT: Dominovala TJ Zora Praha V sobotu 14. dubna se v Brně uskutečnil finálový turnaj 1. golbalové ligy. Letos byl vyzkoušen nový herní systém, kdy do finálového turnaje postupují čtyři nejlepší týmy ze základní skupiny. Protože GC Perun nebyl přijat do ČSZPS a Plzeň byla „vyšachovaná“ z účasti v lize, zůstaly na ligu jen tři české týmy a jedno mužstvo slovenské reprezentace. Turnaj se zkrátil jen na semifinále a zápasy o umístění, tedy finále a zápas o 3. místo. V prvním semifinále porazila Zora A vysoko Brno 21 : 12. Ve druhém semifinále Zora B porazila Slovensko 11 : 5. Bronzové medaile vybojovali nad Slovenskem v jednoznačném zápase 11 : 1 domácí. Stav finálového zápasu mezi Zorou A a Zorou B byl ještě v poločase vyrovnaný 3 : 3. Začátkem druhého poločasu získalo áčko náskok, který postupně zvyšovalo na 15 : 7 až do posledního hvizdu litevských rozhodčích. Zoře k vítězství pomohli především střelci z Perunu Jan Bošek a Tomáš Jirout s centrem Ivošem Budilem. Za béčko nastoupili Michal Novotný, Václav Svoboda, Josef Sarkány a střídající Petr Schweiner a David Gril. Střelecké zlato získal za 68 gólů Lukáš Valer, stříbrný Michal Novotný dal o deset branek méně. Na třetím místě skončil Ivo Budil, který byl zároveň vyhlášen jako nejužitečnější hráč ligy. Aby taky ne, když v jednapadesáti letech dokáže v tomto fyzicky náročném sportu porážet i mnohem mladší reprezentanty. Ivoš vede historickou tabulku střelců. Dvacet sedm let, co 1. golbalová liga existuje, hlídá zorácký centr. Od vzniku ligy chyběl jen na dvou turnajích. Karel Novotný # Mistrovství České republiky nevidomých a slabozrakých v brazilské dámě 2018 Dne 14. 4. 2018, v báječné a přátelské atmosféře sobotního odpoledne, v prostorách střediska pro nevidomé Dědina se uskutečnil historicky první turnaj Mistrovství České republiky 2018 v brazilské dámě. Na speciálních hmatových deskách dámy se sehrálo mnoho zajímavých partií, ve kterých nechyběly různé strategie, napětí či zajímavé kombinace. Deskové hry jsou mezi nevidomými klienty stále oblíbenější volnočasovou aktivitou. Hráči deskovek z Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska na Dědině, o. p. s., Praha 6, ve spolupráci se členy a instruktory ze Společenství duševních sportů, z. s., Praha 5, uspořádali první Mistrovství ČR 2018 v brazilské dámě. Do soutěže se přihlásilo mnoho zájemců starších 18 let. Turnaje se zúčastnila téměř desítka nejlepších hráčů z různých míst Prahy i ČR. Ačkoliv by si to jen málokdo myslel, dáma je v různých variantách ve světě uznávaným sportem podobně jako fenomenální šach. Pořádají se týmové soutěže, turnaje jednotlivců, mezinárodní turnaje a mistrovství Evropy i světa příkladně v dámě mezinárodní, brazilské, fríské, ruské, turecké nebo v checkers. U nás máme tu naši oblíbenou – českou dámu! A upřímně, kdo by ji neznal nebo alespoň o takové neslyšel? Pro letošek a současně historicky úplně prvními držiteli resp. držitelkami mistrovského titulu v brazilské dámě se stali v kategorii nevidomí – dospělí: Lenka Čermáková, vicemistryní Zuzana Duchoňová a třetí místo obsadil nakonec Lukáš Uher, když při shodném počtu získaných bodů v turnaji rozhodla až dodatečná partie baráže s Petrou Dienerovou. V té byl Lukáš po velmi vyrovnaném boji úspěšnější. V kategorii slabozrací – dospělí se mistryní ČR stala Helena Škramlíková, vicemistryní Irena Honzíková a třetí místo obsadil Tomáš Sladký. Na závěr odpoledne proběhla skvělá oslava. Mistryně všem zúčastněným nabídly část čokoládového dortu od „mistrů cukrářů“ v podobě velké reliéfní šachovnice 8x8 polí, vymodelované s herními kameny a dámou, představující úlohu – resp. koncovku brazilské dámy! Všem náramně chutnal. Úlohu jsme nestačili vyluštit! Vítězkám v brazilské dámě ještě jednou srdečně gratulujeme! Hráčům i hráčkám přejeme mnoho dalších úspěchů nejen v dámě, ale i při dalších deskových nebo karetních hrách, se kterými se mohou v klubu deskovek na Dědině pod vedením trenérů a instruktorů ze Společenství duševních sportů, z. s., seznámit. Ten, kdo má vážný zájem, se může některé z nich naučit opravdu téměř mistrovsky! Děkujeme všem za účast a příkladnou reprezentaci, vedení střediska na Dědině, jmenovitě paní ředitelce Modráčkové pak za to, že nám umožnila tuto báječnou společenskou a především sportovní událost uspořádat. Přijďte si k nám také zahrát. Těšíme se na další podobné akce. Kdo s námi nehraje, nevyhraje! Jaroslav Slanina, SDS, z. s., Praha 5 # INZERCE PRODEJ Prodám starší, ale zachovalý, plně funkční Pichtův stroj, výroba bývalá NDR, za 2900 Kč a velkou kovovou tabulku za 250 Kč. Dohoda možná. Kontakt: 00421911158 177. SEZNÁMENÍ Jmenuji se Tomáš, jsem z Brna. Je mi 31 let, jsem nevidomý, měřím 178 cm, štíhlé postavy. Mezi moje zájmy patří hudba i aktivně. Hraji na kytaru a klavír, rád zpívám a vystupuji na různých akcích. Další mojí zálibou a také kompenzační pomůckou jsou počítače, jejichž obsluhu také vyučuji. Také rád sportuji a učím se nové věci. Hledám slečnu nebo ženu od 25 do 45 let, se kterou bych si rozuměl, veselou a upřímnou jako já. Kontakt na mě je: tomas.ray@centrum.cz.