ZORA
časopis pro zrakově postižené

Ročník 102 Číslo 1 Leden 2018

Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová

Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz

Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.

#
OBSAH

ÚVODEM
Vítejte v roce jubileí

STALO SE
Hejtmanství vydává unikátní knížky pro zrakově postižené
Expedice Přes Bar(iéry)
Návštěva miniaturparku v Mariánských Lázních (Námět na jarní až letní výlet)
Nitra, milá Nitra

ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně

LIDÉ KOLEM NÁS
Mosty – Olga Buriánková

ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 01/2018
Peníze a jejich krotitelé 3 – Co je pravda a co mýtus?

BUDE VÁS ZAJÍMAT
Amazonský prales je zdrojem života i zdraví
Slunce má dostatek energie pro všechny
Audiokazety jsou zpět

KULTURA
Literární soutěž Internet a můj handicap

SPORT
Černobílé problémy

#
ÚVODEM - Vítejte v roce jubileí

Milé čtenářky, laskaví čtenáři, nebudu se rozplývat nad jubilováním, toho jsme si užili dost a dost a konec konců každé to protivné připomínání narozenin už od určitého věku spíš člověku leze na nervy. Svou druhou nectnost, úvahy nad něčím, jsem si odehrál pro tentokrát v článečku z Nitry, tak si to užijte tam. Nezbývá tedy než vás všechny přivítat v novém roce, roce jubilejním pro republiku – ale poslechněte, to přece už není TA republika, která vznikla v roce 1918 úsilím a obětováním spousty lidí! I obětováním se. A úsilím nikoli o lepší příští pro sebe, ale povětšině pro budoucí generace. Jistě, i tehdy byla nezanedbatelná vrstva těch, jimž nebylo stydno obohatit se na úkor jiných, ba těch nejchudších. Ne ne, tak nefungoval ani prvorepublikový kapitalismus, ale ani pak lidově demokratická republika a už vůbec ne socialismus – ale proti dnešním gubernátorům, takzvané elitě, samožerným a nekonečně sebestředným politikům to byl čajíček. Takže ano, jsme dál. Zas o rok. A zas dál od té ideje, na níž ta první, Masarykova a Štefánikova a Kramářova a Rašínova a všech ostatních republika stála. Uvidíme, jak to ustojí tahle, obroušená – ale ne do diamantového výbrusu. Spíš vylágrovaná. Všechno dobré v roce 2018 přeje

Václav Senjuk

#
STALO SE: Hejtmanství vydává unikátní knížky pro zrakově postižené

Olomoucký kraj zaplatil výrobu dvou publikací, které zdarma dostanou nevidomí a slabozrací lidé. Knížky jim poradí, jak se zachovat při mimořádných událostech, jako je například požár domu nebo dopravní nehoda. Obě díla obsahují zvlášť zvětšený text a celostránkové obrázky. Na dalších listech jsou navíc vyraženy informace v Braillově písmu, tím jsou knihy naprosto unikátní.

„Z obou knížek mám velkou radost a jsem přesvědčený, že stejně nadšeni budou i zrakově postižení lidé. Publikace jsou určeny jak pro dospělé, tak pro děti a mládež,“ připomněl Ladislav Okleštěk, hejtman Olomouckého kraje.

První dílo s názvem „Příručka pro zrakově postižené – mimořádné události“ představuje dotisk knížky, která poprvé vyšla v roce 2014. Zdarma ho obdrží pedagogická centra v celém kraji, která pracují se zhruba 200 zrakově postiženými lidmi. Druhá knížka „Jak se zachovat při mimořádné události“ vychází poprvé a je určena pro žáky s očními vadami základních a středních škol.

Na přípravě nové příručky se kromě kraje podílel hasičský záchranný sbor, Tyfloservis, škola V. Vejdovského v Olomouci – Hejčíně a Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS). „Přesto, že se čtením textů dnes zrakově postiženým často pomáhá výpočetní technika, informace v Braillově písmu jsou stále nenahraditelné a z hlediska užitečnosti na prvním místě. Iniciativu kraje v tomto směru jednoznačně vítáme,“ uvedl předseda olomoucké pobočky SONS Jan Příborský.

#
Expedice Přes Bar(iéry)

Název expedice je poněkud záhadný... Pozvali jsme si přímé účastníky, aby nám vysvětlili, co se za ním skrývá, ale hlavně, aby se s námi o své zajímavé zážitky podělili.
Ve čtvrtek 23. listopadu do klubovny SONS Olomouc dorazila čtveřice dvou mladých dam a dvou mládenců, kteří nám povyprávěli dokonce o třech expedicích. Slova se ujal student katedry aplikovaných pohybových aktivit Fakulty tělesné kultury UP v Olomouci Michal Šmíd. Nejprve zdůraznil význam pohybu pro život člověka obecně, ale zejména pak o jeho důležitosti i pro osoby se zdravotním postižením. Absolventi katedry se totiž stanou učiteli tělesné výchovy pro žáky a studenty s nejrůznějším postižením a kvalifikovanými odborníky v oblasti volnočasových pohybových aktivit a podpory zdraví u lidí se specifickými potřebami.
Vysvětlil nám, že díky expedici se studenti naučí nejen zorganizovat přípravu a vlastní realizaci cesty, ale především si v praxi osvojí potřeby různých skupin lidí s handicapem v náročných až extrémních podmínkách.
Michal byl vedoucím letošní expedice, jinak již třetí v pořadí, která vedla rakouskými Alpami a pak pokračovala stále horským terénem přes Lichtenštejnsko a Švýcarsko a končila v Německu. Poté o svých zážitcích a zkušenostech hovořila nevidomá účastnice, naše členka Zuzka Chamulová a Standa Foret, taktéž zcela nevidomý mladý muž, jenž absolvoval všechny tři dosavadní expedice.
Výpravu vždy tvoří z větší části studenti fakulty a několik zástupců různých skupin lidí s handicapem – zrakově postižených, vozíčkářů nebo tělesně postižených, neslyšící, a v poslední expedici byla i mentálně postižená dívka. Všichni nocují ve stanech, jen ve výjimečných případech někteří v chatičkách. Postižení nemají jednoho stálého průvodce na celou cestu, ale studenti se střídají, aby si tak všichni vyzkoušeli „všechno“. Velmi náročné bylo zdolávání horských cest a sestupů včetně lanových aktivit na skalách či zdolávání typických alpských kopců na kole. Letošní cestu doprovázely vydatné deště, takže expediční putování bylo obtížnější. Nicméně zážitky jsou o to intenzívnější.
Došlo i na vyprávění o loňské expedici, kterého se ujala její vedoucí Lucie Kuthejlová. Trasa vedla rovněž horským terénem přes Rakousko a Slovinsko a končila v italském Terstu. Opět ji doplnil Standa Foret, který přidal své úžasné zážitky z první expedice, jež vedla přes Švédsko a poté napříč Norskem až do kraje věčného sněhu. Jeho nezapomenutelným prožitkem byla jízda na saních s šestispřežením psů husky. Během vyprávění nám Michal pouštěl z jednotlivých expedicí velmi zajímavá videa a komentoval fotografie promítané na zeď přes dataprojektor. Nyní už tedy víme, co znamená Expedice Přes Bar – překonávání bariér ve složitých podmínkách, ale také navazování nových přátelství, vyzkoušení si někdy i nemožného, získávání nových poznatků a nezapomenutelných zážitků. Pro účastníky s handicapem i pro studenty fakulty, kteří pak svou zkušenost mohou zúročit ve výkonu své budoucí učitelské profese.
A my, kteří jsme se besedy zúčastnili, děkujeme a hluboce smekáme klobouk!
Jan Příborský
P.S.: Pokud se chcete o expedicích dozvědět více, podívejte se
na http://expedicepresbar.upol.cz/

#
Návštěva miniaturparku v Mariánských Lázních (Námět na jarní až letní výlet)

Mariánské Lázně jsou proslaveny nejen svými léčebnými účinky, ale i svou úpravností a bohatou zelení. Lákají návštěvníky a turisty k procházkám lázeňskými parky, ale i k mnoha zajímavým výletům do širokého okolí. Chebští zrakově postižení turisté se nechali inspirovat a do Mariánských Lázní vyrazili také. Naším cílem byl tentokrát miniaturpark „Boheminium“, nacházející se v těsné blízkosti hotelu Krakonoš.
Už samotný název „Boheminium“ je dosti výstižný neboť se v něm nachází více jak šest desítek významných modelů historických staveb, kulturních a technických památek, vázajících se k českému národu. Všechny tyto miniatury jsou zmenšeny v poměru 1:25. Kromě jiných zde najdete např. hrady Karlštejn, Kokořín či zámky Červená Lhota, Český Krumlov, Bečov nad Teplou nebo Lázně Kynžvart. Své zastoupení zde mají také chrámové stavby, jako jsou Zelená hora ve Žďáru nad Sázavou nebo Železná Ruda. Nechybí tu ani hora Říp s věhlasnou rotundou, rozhledna Krásno nebo lednický Minaret. Obdivovat můžete i funkční lanovku na Ještěd, bez zajímavosti nejsou ani jezdící vláčky, které jsou součástí historické budovy nádraží Dolínek-Odolená Voda. Spatřit zde můžete také Ratibořické údolí se Starým Bělidlem, letohrádek Hvězdu, českobudějovickou Černou věž, větrný mlýn Kuželov či Ruprecht, ale i některé kamenné stavby protknuté dřevěnými trámy - hrázděnkami. Pozornost návštěvníků si zde jistě zaslouží i mariánskolázeňská kolonáda s Karolininým či Křížovým pramenem, ale také miniatury dopravních prostředků, jakými jsou např. starý kolesový parník, požární člun „Veverka“, nebo letadla typu Iljušin, Saro Cloud či Boeing 737. 
U provozovatele tohoto miniaturparku  jsme si předem domluvili možnost hmatové prohlídky vystavených modelů, prsty našich rukou jsme si tak zároveň mohli prohlédnut i dvě nejnovější miniatury- historickou bránu plzeňského Prazdroje, tak i katedrálu sv. Bartoloměje V Plzni. V říjnu zde bude odhalena další maketa, kterou je Hrad Loket. věřte, skutečně bylo nač se „dívat“, mnohým z nás se tak rozšířili naše představy, jak tyto stavby ve skutečnosti vypadají. 
Pokud byste chtěli miniaturpark „Boheminium“ navštívit, můžete využít jak MHD, tak i vysuté lanovky od Koliby na Krakonoš, nacházejícího se v nadm. výšce 754 m n/m. Určitě nebudete litovat!
Po prohlídce miniaturparku jsme ještě zavítali na mariánskolázeňskou kolonádu s věhlasnou hrající fontánou. Fontánu tvoří kruhová mísa o průměru 13,5 m, ze středu fontány, tak i po obvodu je ve třech řadách rozmístěno celkem 360 trysek, napájených sedmi vstřikovacími systémy. Ve večerních hodinách je hudební produkce fontány doplněna barevnými efekty. Každou lichou hodinu si zde můžete vyslechnout jednu ze 14 světově známých hudebních skladeb, my jsme si při naší návštěvě vyslechli průvodní melodii z filmu „Tenkrát na západě“. 

Emil Miklóš
Poznámka redakce: článek dorazil do redakce už v září, ale do obsahu Zory se nedostal dříve pro přetlak jiných, aktuálnějších – přece jen v říjnu už je po sezoně… Ale tentokrát jsme si řekli, že jako příslib toho, že jaro určitě zas nadejde, je to ideální volba a možná i námět pro plánování, kam letos vyrazit…

#
Nitra, milá Nitra

V neděli jsem otevíral láhev meruňkovice, doma s láskou ji vypálil Laco a s ještě větší láskou nám její sestru, z hrušek vyrobenou, již v sobotu večer nosil jeden kalíšek po druhém. Že by se s ním kdokoli z nás mohl ve výdrži měřit, to ani náhodou! Ale, a to hlavně – ta opravdovost, radost ze všeho, skutečné zaujetí vším tím, co právě dělal, to je nakažlivé. A neplatí to jen o něm a už vůbec ne jen o pití. Pardon – nevíte, o čem je řeč? Přece o turnaji ve hře QARDO, o jeho třetím ročníku, s mezinárodní (tedy naší, dvou Pražáků a jedné hráčky ze Zlína plus její průvodkyně) účastí. Předcházející dva turnaje v letech 2014 a 2015 (vloni se neurodil sponzor, proto ta mezera) se vyznačovaly stejnou spontaneitou doslova všech účastníků.

Nechci psát o hře a výsledcích. O Qardu na těchto stránkách již bylo napsáno mnohé a přes všechny jeho klady (samozřejmě, ne každý je touhle hrou zasažen, ale to platí vlastně o všech lidských aktivitách) opravdu není tím hlavním dojmem ze dvou dnů v Nitře. Ten důvod, proč psát o tomhle setkání nějakých třiceti, pětatřiceti lidí v Komunitním centru na Nedbalově ulici v Nitře v pátek 8. a v sobotu 9. prosince je jiný. Došlo mi to právě při shora zmíněném otevírání té láhve. Byla plná po samý okraj hrdla, voněla poctivými 54 % a rozezněla v hlavě vzpomínku na to přivítání v pátek i na loučení v sobotu, po turnaji. Víte, pamatuji hodně akcí, hodně i samotných turnajů v Praze, ale tak nelíčeně přátelskou atmosféru my udělat neumíme! Možná je to tím, že si kolegové na Slovensku mohou dovolit víc se „odvázat“ jsouce takříkajíc „ve svém“ – v onom komunitním centru. Možná je to i tím, že se před těmi čtyřmi lety hra právě tady opravdu „chytila“ a hráči i na turnaje do Prahy jezdí vesměs v roli favoritů. Ale to jsou jen částečné důvody. To hlavní je v lidech. Prostě to přátelství berou vážně. A naopak sebe zas tak vážně neberou.

Jak to myslím? Například na vánočním večírku lidí, z nichž pět ze šesti jsou muzikanti, a ne jen tak ledajací, abyste o nějaké spontánní muzicírování prosili – to mám z doslechu ale „z obvykle dobře informovaných kruhů“. Snad že by si zadali? V Nitře na uvítanou zazněla generálka programu souboru country muziky, který vede zdejší předseda ÚNSS (partner našeho SONS) Jožo Zbranek, připravovaného na veřejné vystoupení ve Vianočnom mestečku. Hodnocení? Program jako víno! Jen se k němu namísto vína popíjelo „tuhé“… A na závěr, protože do odjezdu našeho vlaku zbývaly nějaké dvě hodiny, zavelel Laco, rovněž nadšenec do hry a při ní fanda, který nezná bratra, „Janka, dáme varhany!“ A kupodivu nejen že se Janka, mladá nevidomá blodýnka, neupejpala, ale nadšeně souhlasila. Ona navíc hrála i písničky, které do té doby snad jednou dvakrát slyšela, ale ani to možná ne – poslechla si nápěv, chytila rytmus a rovnou s ní zpívali všichni kolem. Možná by nad tím mnohý ze zdejších umělců odfrknul a ohrnul nos… Věřte mi nebo ne, já mám celou tu hodinu a půl natočenou a v neděli jsem si to s láskou pustil namísto rádia. Jen tak, abych ženě ukázal, jakou atmosféru jsme u sousedů v Nitře zažívali.

Berte to jen jako úvahu, nikoli kritiku. Ve svém věku už toho moc nekritizuji, byť nejsem právě shovívavý. Ale tenhle rozdíl, to je mi prostě líto. Líto toho, co jsme tady, kde si jako mladý pamatuji na podobná setkání, prozpívané (možná i ne právě čistě) hodiny, setkávání, která jsme postupně nahradili „grilovačkami“ a blazeovanými výrazy rádoby high society – no nic. Promiňte povzdech příliš mnoho si pamatujícího. Můžete namítnout, že jsme byli mladí a tak to vidíme prizmatem mládí. To jistě, ale ani moje generace se dneska už dnes nebaví, spíš se také nechává bavit, stejně jako ti mladí. Slováci stále umí i se bavit sami, spolu, dohromady. Alespoň tihle se ještě do ulit nestáhli.

Jo, ten turnaj vyhráli domácí, Slováci, my vypadli všichni v prvním kole. Úplně první byla… Ale není to jedno? Těch čtyřiadvacet hodin v Nitře stálo i za čtrnáct hodin strávených ve vlacích. Jo, mimochodem, cesta tam stála s Arrivou 112 korun, cesta zpět se slovenskou a pak českou železniční společností necelých tisíc korun. Slevy neslevy! Dobrý, co?

Václav Senjuk

#
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně

Šumperská odbočka SONS koncem října uspořádala pro své členy šestidenní rehabilitační pobyt v poděbradských lázních, jehož cílem bylo procvičení a zlepšení dovedností potřebných k samostatnému životu. Vedoucí připravili opravdu pestrý program a účastníci stihli zažít zajímavé chvíle a rozšířili si obzory. Každý měl tak možnost na sobě zapracovat a přiměřeně si zvýšit sebevědomí.
Členové olomoucké odbočky podnikli začátkem loňského listopadu dobrodružný výlet, když sfárali do dolu „Landek“ v Ostravě. Seznámili se zde jak s historickými způsoby těžby uhlí, tak s těmi současnými a odnesli si odtud poznatek, že hornické povolání bylo a stále ještě je opravdu těžké a často zdraví ohrožující.

Olomoučtí členové SONS se 9. listopadu vydali do krásného města Šternberka a navštívili tamní Expozici času, zaměřenou nejenom na prezentaci hodin. Seznámili se s fenoménem času z nejrůznějších stránek – s historií jeho vnímání, s fyzikálními objevy, které s časem souvisí, a s jeho vřazením do vesmírného řádu.

Odbočka SONS v Kladně pořádala 11. listopadu v hotelu Kladno své pravidelné shromáždění při příležitosti Mezinárodního dne nevidomých. Účastníci zhodnotili dosavadní činnost a připravili plán na rok 2018. Akci navštívili i pracovníci počítačové firmy, kteří přijeli prezentovat své pomůcky pro zrakově postižené.

U příležitosti Mezinárodního dne nevidomých 13. listopadu zavítali redaktoři Českého rozhlasu ze Zlína do tamní odbočky. Natočili s předsedkyní Martou Zemanovou reportáž o životě lidí se zrakovým postižením a také rozhovor s manžely Milanem a Helenou Hradilovými o Mistrovství ČR ve zvukové střelbě, které se uskutečnilo právě v sídle zdejší odbočky.

Dne 14. listopadu se konalo Oblastní shromáždění odbočky SONS Jihlava, které zahájila jeho předsedkyně Marie Fialová. Pozvání přijaly i zástupkyně Tyfloservisu a TyfloCentra, které informovaly o své činnosti a nabídce. Poté zástupkyně sociálního odboru informovala o novinkách v oblasti sociálních služeb. 

OO Přerov pořádala 14. listopadu nejen pro své členy výlet do Čech pod Kosířem. Nejprve navštívili tamní zámek, bývalé sídlo šlechtického rodu Silva-Tarouca, zařízený ve stylu přelomu 19. a 20. století. Následovala expozice hasičského muzea s historií hašení požárů od starověku až po současnost. Závěrem obdivovali sbírku jedinečného muzea dobových kočárů.

V České Třebové ve čtvrtek 16. listopadu uspořádali již tradiční, podzimní Den otevřených dveří. Přišlo přes 30 lidí z regionu se zájmem o kompenzační pomůcky nebo o odborné sociální poradenství pro zrakově handicapované.

V reprezentativním prostředí kongresového NH hotelu Olomouc se 17. listopadu konal Galavečer, který zorganizoval dobročinný spolek Dobré místo pro život. Byly předány symbolické šeky třem neziskovým organizacím, mezi nimi i olomoucké Oblastní odbočce SONS. Konkrétně částka 12 000 Kč. Bude použita na pořízení a instalaci zálohovacího serveru a wifi-routeru.

OO Zlín 18. listopadu uspořádala V. jubilejní ročník turnaje ve hře Qardo. Kromě domácích se ho účastnili hráči ze Vsetína, Valašského Meziříčí, Kroměříže, Břeclavi, Olomouce i z Nitry. Na každého ze šestnácti hráčů čekala drobná cena útěchy – balíčky s čokoládovými pralinkami a vitamíny. Ti, kteří se umístili na prvním až pátém místě, pak ještě dostali hodnotné pomůcky do domácnosti. 

Botaniky se na chvíli stali zrakově postižení v prostorách Severočeského muzea v Liberci. Lektorka Gabriela Leugnerová pro ně připravila zážitkovou přednášku. Účastníci si mohli pohladit chlupatou šišku větší než lidská hlava nebo si ohmatat ostré jehlice větve cizokrajné borovice. Seznámení s nahosemennými rostlinami si klienti SONS a TyfloCentra užívali.

Umění skládat a přeměnit list papíru v něco smysluplného se stalo vhodnou terapeutickou činností pro rozvoj jemné motoriky členů výtvarného kroužku kyjovské odbočky. V čase předvánočním dostali inspiraci a návod, jak si třeba i doma vyrobit vánoční přáníčka nebo jmenovky k dárečkům.
Více o akcích se dočtete na sons.cz.

#
LIDÉ KOLEM NÁS

V tomto roce budeme postupně představovat osobnosti, které, nejen podle názoru autorky Jaroslavy Novotné, uskutečňují most, po němž lze bezpečně přejít do běžného všedního života. S hledáním jistoty a perspektivy může mít problém člověk osleplý nebo od narození žijící se zrakovým handicapem stejně jako člověk vidící. Pomáhající odborníci, i neprofesionálové, jsou pro mnohé bezesporu dobrou nadějí a oporou.

#
Mosty – Olga Buriánková

Jedním z mostů, které umožňují cestu mezi vidící lidstvo, je Olga Buriánková, která pracuje už 20 let v pražském Tyfloservisu. Co nevidět jí bude 43 let, ale zatím nic neztratila ani na půvabu, ani na chuti do života. Je nápadná svou nezdolností, kterou prezentuje třeba na rekondičních pobytech kladenských zrakově postižených. Její vědomostní soutěže i vzácná schopnost naučit klienty prostorovou orientaci i různé sebeobslužné kumšty, se staly živou legendou. Jsme rádi, že nám Olga i přes svou pracovní vytíženost poskytla čas k rozhovoru.

Olgo, tvým výsostným profesionálním územím je tyflopedie. Vysvětli nám, jak přesně zní tvoje zaměstnanecké zařazení v Tyfloservisu?
Olga se pobaveně zasměje a přesně odříkává: „Pracuji jako instruktorka sociální rehabilitace nevidomých a slabozrakých dospělých osob v Tyfloservisu – Krajském ambulantním středisku Praha a Střední Čechy.“

Není obvyklé, že se člověk pro své celoživotní povolání rozhoduje tak mladý, jako to bylo u tebe. Co tě inspirovalo, abys spojila své povolání a velkou část volného času zrovna s lidmi, kteří špatně vidí anebo nevidí vůbec?
„Ještě na studiích Vyšší sociálně právní školy jsem se seznámila s mladým člověkem, který se po úrazu ocitl na vozíku. Absolvovala jsem tehdy náročný zdravotnický kurz a stala jsem se součástí projektu, který podporoval to, čemu se dnes říká osobní asistence. A tak jsem s tím mladíkem chodila do knihovny, vozila ho do kina, na kafe a tak vůbec mezi lidi. Byl to pro mne objev – jeho příběh, vitalita, statečnost a spousta dalších vlastností, které jsem obdivovala. Když jsem pak šla na povinnou studijní praxi, zvolila jsem oddělení tělesně postižených v tehdejším Svazu invalidů. Ta samá praxe mě ale o něco později zavála na Základní školu Jaroslava Ježka na Loretánském náměstí. Pracovala jsem zde s dětmi, které byly zrakově, ale i jinak postižené a do této práce jsem se opravdu zamilovala. Pak když jsem po skončení školy objevila inzerát Tyfloservisu, že hledá pracovníka se zaměřením na pomoc zrakově postiženým, neváhala jsem ani okamžik. I oni se pro mne rozhodli poměrně snadno, protože i v tehdejším Tyfloservisu jsem byla nějakou dobu na studijní praxi.“

Co bylo tvým snem, když jsi byla ještě dítětem školou povinným?
„Tehdy jsem si představovala, že budu knihovnicí, protože odjakživa mám ráda historii a literaturu. Jenže tenhle můj nápad tehdejší režim nepodpořil. Tak jsem šla na ekonomickou, pak na Sociálně právní školu. Myslela jsem si, že při zaměstnání zvládnu i vysokou, ale bylo toho na mě nějak moc, tak jsem ji nedodělala.“

Při náročnosti tvého povolání lze předpokládat, že celoživotní vzdělávání ti asi není cizí…
„Jasně, v sociálních službách to ani jinak nejde. Kromě toho, že jsem absolvovala výcvik pro krizovou intervenci, zúčastnila jsem se celé řady odborných seminářů a workshopů, které s mým povoláním souvisejí. Každý rok pak musím absolvovat akreditovaný kurz Ministerstva práce a sociálních věcí, který obnáší pokaždé 24 hodin učebního času. Těch nabídek je hodně a skoro všechny mě zajímají. Kurzy lze najít na webech ministerstva, ale hodně nabídek se objevuje i na portálu Helpnet. Nicméně, já si pořád stejně myslím, že se nejvíc učím od lidí, se kterými přicházím denně do kontaktu. Každý klient je jiný, každý obohacuje nejen můj život, ale i moje vědění o životě. A to pak zase mohu předávat dál. Vždycky pro mne budou důležité zpětné vazby a osobní zaujetí pro jednotlivce. V naprosté většině jsou moji klienti skvělí lidé, kterým vděčím za to, že jsem nikdy ve své práci neustrnula.“

Máš kolem sebe zrakově postižené spolupracovníky?
„V Praze, kromě pana ředitele Josefa Cerhy, který má těžké zrakové postižení, nemáme žádného. Ale v některých jiných oblastních střediscích Tyfloservisu jsou nevidomí konzultanti. Bez jejich názoru, nápadů i praktičnosti bychom si svou práci asi nedovedli představit. Ve spolupráci se zrakově postiženým konzultantem si mohu udělat jasnou představu o náročnosti trasy, ale i o různých vychytávkách, na které vidící sám nepřijde. Zastávám však názor, že instruktoři potřebují dobře vidět kvůli řízení auta, protože za klienty dojíždíme i do míst, kde hromadná doprava nebývá častá. Mimo to ještě důležitější je, že instruktoři nutně potřebují dobře vidět kvůli zajištění bezpečnosti klientů při nácviku náročných sebeobslužných úkonů nebo nácviku prostorové orientace. Zkuste správně vyhodnotit náročnost nějaké vyžádané trasy, když na to neuvidíte. A jak můžete poskytnout adekvátní ochranu klienta v situaci, která je pro něho riziková?“

Když si vezmeš klapky na oči a do ruky bílou hůl, jak se v tom cítíš?
„Nemám problém, tedy pokud jde o schopnost vyjít z bodu A a dojít do bodu B. Dokonce jsem si vyzkoušela jít poslepu z domova do práce. Byla jsem docela dobrá. Jenže – já vím, že si ty klapky sundám a tu hůl odložím, takže jsem v pohodě. Ale stoprocentně se vcítit do situace člověka, který tmu odložit nemůže, je téměř nemožné,“ popisuje zkušená instruktorka své limity.

Kromě prostorové orientace vyučuješ i sebeobsluhu. Co to obnáší, co se klient vlastně učí?
„Nejde jen o obsluhu sebe sama. Klient musí často obsloužit i někoho druhého, děti nevyjímaje. Především tím máme na mysli zvládnutí domácnosti, údržby pořádku, čistoty, praní, žehlení, ale třeba i přebalování a krmení miminek. Byl by to opravdu dlouhý seznam,“ vysvětluje Olga. „My tady v Tyfloservisu učíme všichni všechno, takže i čtení a psaní bodového písma, zvládnutí počítačové klávesnice, různých pomůcek, od optických až po audiopřehrávač. Radíme i při zvládání třeba nových spotřebičů, označování funkčních prvků apod. A nezapomínejme ani na tak důležitou dovednost, jakou je vlastnoruční podpis.
K tomu všemu tu máme nabídku sociálních dovedností, což jsou vlastně dobré způsoby, které klientovi umožní, aby obstál ve společnosti. Patří k tomu nejen komunikace, ale třeba také etiketa nebo porady v oblékání. U slabozrakých se také snažíme o maximální využití zrakového potenciálu, který mají, a to i s vyzkoušením optických nebo kompenzačních pomůcek.“

Olgo, mezi aktivity a tedy pracovní povinnosti zaměstnanců Tyfloservisu patří i odborné konzultace, lektorská činnost a poradenství pro další organizace, které se tyflopedií v různých variantách zabývají. V současné době vyučuješ i na kladenské Fakultě biomedicinského inženýrství ČVUT. S jakými dalšími organizacemi spolupracuješ?
„Kromě toho, že k nám chodí na exkurze studenti optometrie, speciální pedagogiky i různých škol s podobným zaměřením, pořádáme semináře pro Ministerstvo práce a sociálních věcí, konkrétně pro pracovníky úřadů práce, nebo posudkové služby. Těch organizací a institucí je mnoho, a dnes si neumíme představit, že bychom se vzájemně nedoplňovali. Trochu to vázne ve spolupráci s lékaři, ačkoliv se snažíme, jak to jde. Světlou výjimkou je Centrum zrakových vad při nemocnici Motol, tam je spolupráce opravdu oboustranně hodně obohacující. Podobně je tomu i se subjekty, majícími ve své péči třeba seniory s těžkým zrakovým postižením, kteří se přes ně dostávají i do naší péče.“

Zmínila ses, že na celou Prahu a Středočeský kraj jste pouze čtyři pracovnice. Také o tobě vím, že i v soukromém životě je ti již od mládí blízká komunita zrakově postižených, kde máš spoustu přátel. Nicméně aby člověk v takovém nasazení nevyhořel, musí dělat i něco jiného než neustále být v té velké rodině slabozrakých i nevidomých přátel a klientů. Co tedy děláš proti vyhoření?
„Pravda je, že vždycky se v mých volnočasových aktivitách, což je ponejvíce kanoistika, běžky nebo turistika, objeví nějaký nevidomý kamarád. Je ale místo, kde se opravdu dokážu odříznout a dělat úplně jiné věci. Stalo se před pár lety, že jsem se připojila k několika nadšencům a začala pomáhat při experimentálních archeologických pracích na hradě Orlík u Humpolce. Záhy došlo i k tomu, že se snažíme tento hrad, lépe řečeno zříceninu, zachovat pro další generace. Práce je to nevýdělečná, náročná, zajímavá, mezi fajn lidmi.
Ve všech těchto aktivitách mě nejvíc podporuje můj životní přítel Pavel. Moc rádi a často spolu i s naším pejskem jezdíme na výlety. Oba milujeme hory a jsme moc rádi, že je ještě v Česku tolik neobjevených a krásných míst, kde je člověku dobře. A nesmím zapomenout na svou novou lásku – a to je studium a pěstování léčivých bylin, a to těch, které pomáhají našemu zdraví, ale i těch, které mají kosmetické účinky. Hrozně mě to baví, nejen pěstovat, ale i zkoušet mastičky, krémy, čajíčky...“ zasnila se Olga Buriánková, renesanční instruktorka pražského Tyfloservisu.

Rozmlouvala Jaroslava Novotná

#
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 01/2018

Rubriku v roce 2018 zahájíme:
- právními předpisy podloženou úvahou, zda jsou nevidomí povinni nosit bílou hůl, pokračovat budeme
- seznámením s dávkami systému státní sociální podpory, konkrétně rodičovským příspěvkem, porodným a pohřebným a na závěr 
- přineseme několik informací k volbě prezidenta republiky.
Mají nevidomí nosit bílou hůl?
V následujících řádcích se pochopitelně nehodlám věnovat vysvětlování, jak zásadní a nezbytnou pomůckou je bílá hůl k efektivnímu samostatnému pohybu a orientaci nevidomých – ostatně o tom snad není pochyb, ale hlavně na TOTO TÉMA JSOU daleko povolanější odborníci – chci se však zaměřit na právními předpisy zakotvenou povinnost být při pohybu v exteriéru označen bílou holí.
Předpisem, který dává jednoznačný pokyn, je zákon o silničním provozu (z. č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který v ustanovení § 67, jež je nadepsáno „Speciální označení vozidel a osob“, obsahuje odstavec 10 tohoto znění:
„Ke svému označení jako účastníci provozu na pozemních komunikacích užívají osoby nevidomé bílé hole a osoby hluchoslepé červenobílé hole.“
Říká-li právní předpis, že někdo něco dělá, pak to znamená, že to dělat má, resp. dělat musí, nechce-li ustanovení právního předpisu porušovat. Na důsledky, které s sebou může porušení této právní povinnosti nést, se zaměříme za chvilku, teď ještě doplňme znění zákona ustanovením prováděcího předpisu, které stanoví, jak má ona bílá, resp. červenobílá hůl vypadat. Konkrétně jde o vyhlášku Ministerstva dopravy č. 294/2015 Sb., která v § 21 odst. 2 upřesňuje:
„Speciální označení osoby nevidomé je bílá hůl, označení osoby hluchoslepé je hůl s bílými a červenými pruhy o šířce 100 mm. Bílá hůl i hůl s bílými a červenými pruhy musí být opatřena nejméně jedním reflexním bílým pruhem šířky 50 mm a nejméně souvislá třetina její délky musí mít průměr nejméně 12 mm.“
Od právním předpisem stanovených vlastností bílé a červenobílé hole se vraťme k tomu, jaké riziko hrozí nevidomému, který právní povinnost danou zákonem o silničním provozu poruší.
Občanský zákoník (z. č. 89/2012 Sb., v ustanovení § 2910 říká toto:
„Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. 
Co se rozumí absolutními právy? Lze přinejmenším uvést tato: právo na život, tělesnou integritu, zdraví, svobodu nebo vlastnictví.
Představme si tedy nevidomého, který půjde po jemu velmi dobře známé trase bez bílé hole, a cestou se srazí s chodcem, který si kvůli pádu na chodník poraní nohu. Tomuto chodci by se jistě podařilo vymoci náhradu veškeré utrpěné škody na nevidomém, který tím, že nebyl označen bílou holí, porušil právní povinnost, čímž došlo k porušení chodcova absolutního práva na zdraví.
Dokonce jsem se setkal s případem, kdy nevidomý chodec přecházel samostatně silnici, aniž by měl bílou hůl. A právě v této situaci byl sražen řidičem motorového vozidla; pokud by nevidomý bílou hůl s sebou měl, nejen že by se možná podařilo této nehodě předejít, ale také by s velkou pravděpodobností řidič plně odpovídal za způsobenou škodu, zatímco takto se snažil odpovědnosti zbavit, resp. ji alespoň snížit poukazem na porušení právní povinnosti nevidomým.
Dávky státní sociální podpory – pokračování
Rodičovský příspěvek
Jak již bylo uvedeno v minulém článku, od 1. ledna 2018 dochází u této dávky k několika změnám. Neměnný zůstává limit, který může rodič na jedno dítě vyčerpat – jde o částku 220 000 Kč. Novinkou je však možnost čerpání částky 330 000 Kč, pokud se narodí dvoj či vícerčata. 
I nadále platí, že pro stanovení výše a nároku na rodičovský příspěvek je rozhodující denní vyměřovací základ podle zákona o nemocenském pojištění. Velmi zjednodušeně lze říci, že jde o hrubý průměrný příjem za jeden den, který však ještě podléhá redukci dle stanovených redukčních hranic. 
70 % třicetinásobku denního vyměřovacího základu je rozhodující i pro výpočet peněžité pomoci v mateřství, tedy dávky, která může výplatě rodičovského příspěvku předcházet. Rodič, jehož 70 % třicetinásobku denního vyměřovacího základu nepřesáhl částku 7600 Kč, může volit měsíční výši rodičovského příspěvku právě až do částky 7600 Kč, což dříve nebylo možné. Rodiče, jejichž 70 % třicetinásobku denního vyměřovacího základu částku 7600 Kč přesahuje, (tedy ti s vyššími příjmy) si pak mohou zvolit měsíční výši rodičovského příspěvku až do výše uvedených 70 % třicetinásobku denního vyměřovacího základu. Důležité je říci, že pro výpočet nároku na rodičovský příspěvek lze vzít v úvahu denní vyměřovací základ kteréhokoliv z rodičů, tedy i toho, který o dítě nepečuje, tudíž je velmi pravděpodobný předpoklad, že u něj bude tato částka vyšší. Dále platí, že u rodičů vícerčat je rozhodující 1,5násobek uvedených limitů. Změnit si měsíční výši rodičovského příspěvku je možné vždy jednou za tři měsíce, a to na základě písemné žádosti.
Nárok na rodičovský příspěvek má i nadále rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně, denně a řádně pečuje o nejmladší dítě v rodině. To mj. znamená, že pokud rodič nestihne vyčerpat celý limit na jedno dítě do doby, kdy se mu narodí dítě druhé, o nevyčerpanou částku „přichází“, příspěvek se mu začne vyplácet na další (nejmladší) dítě. I nadále lze dávku rozvrhnout maximálně do čtyř let věku dítěte.
Podmínka každodenní osobní a řádné péče je splněna i tehdy, pokud rodič zajistí péči o dítě jinou zletilou osobou, omezena je pouze návštěva jeslí, mateřské školy nebo jiného obdobného zařízení, a to pouze u dětí do dvou let věku. 
Porodné a pohřebné
U těchto dávek k žádným změnám nedochází, proto jen připomeneme, že na porodné má nárok žena, která porodila své první nebo druhé dítě a rozhodné příjmy nepřekračují 2,70násobek jejího životního minima, resp. životního minima rodiny. Nárok na porodné má i žena, která převzala do trvalé péče nahrazující péči rodičů dítě mladší jednoho roku věku. V případě úmrtí ženy by nárok přešel na otce dítěte.
Částka na první dítě činí 13 000 Kč, na druhé dítě 10 000 Kč. 
Pohřebné náleží osobě, která vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti nebo rodiči nezaopatřeného dítěte, výše pohřebného činí 5000 Kč.

Volba prezidenta republiky
SONS obdržela oficiální informační leták od JUDr. Václava Henycha, ředitele odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra, který má za cíl informovat osoby se zdravotním postižením o možnostech a způsobu hlasování v nadcházejících prezidentských volbách; Tento leták byl inspirací pro následující informace.
První kolo volby prezidenta republiky proběhne v pátek 12. ledna od 14.00 hod. do 22.00 hod a v sobotu 13. ledna od 8.00 do 14.00 hod. Případné druhé kolo nás pak čeká v pátek a sobotu 26. a 27. ledna ve stejných časech.
Voličem je občan ČR, který alespoň v druhý den voleb dosáhl věku 18 let, pokud se tak stane až v druhém kole, může takový volič volit až v tomto kole.
Každý volič je povinen po příchodu do volební místnosti prokázat svoji totožnost. Voliči, kteří z nějakého důvodu nemohou volit v místě svého trvalého pobytu, mohou předem zažádat o voličský průkaz. To lze učinit osobně u obecního úřadu dle místa trvalého pobytu voliče, také však písemně. Písemná žádost musí být opatřena úředně ověřeným podpisem. Osobně lze o voličský průkaz žádat do 10. ledna do 16.00 hod., písemná žádost musí být doručena do 5. ledna. 
Ve volební místnosti
Po prokázání totožnosti, případně po odevzdání voličského průkazu obdrží volič úřední obálku, do níž v prostoru k tomu určeném vloží hlasovací lístek. Hlasovací lístky volič obdrží buď do své poštovní schránky v místě trvalého pobytu, nebo je dostane přímo ve volební místnosti. Odebrání se do prostoru pro vložení hlasovacího lístku do úřední obálky je povinné! 
Po opuštění prostoru určeného pro vložení hlasovacího lístku do úřední obálky vloží volič tuto úřední obálku s hlasovacím lístkem před okrskovou volební komisí do volební schránky.

Každý volič hlasuje osobně, zastoupení není přípustné. S voličem, který nemůže sám vybrat hlasovací lístek pro zdravotní postižení nebo z jiných důvodů, nemůže číst nebo psát, může být v prostoru určeném pro vložení hlasovacího lístku do úřední obálky přítomen jiný volič, nikoliv však člen okrskové volební komise, a voličem vybraný hlasovací lístek za něho vložit do úřední obálky a popřípadě i úřední obálku vložit do volební schránky. Hlasovací lístek se nijak neupravuje. Neplatné jsou hlasovací lístky, které nejsou na předepsaném tiskopise, lístky přetržené, a ty, které nejsou vloženy do úřední obálky.
Poškození nebo přeložení hlasovacího lístku anebo provedení různých oprav na hlasovacím lístku nemá vliv na jeho platnost, pokud jsou z něho patrny potřebné údaje. O neplatný způsob hlasování jde, je-li v úřední obálce několik hlasovacích lístků.
Hlasování do přenosné volební schránky
Volič může požádat ze závažných, zejména zdravotních nebo rodinných, důvodů obecní úřad a ve dnech volby okrskovou volební komisi o to, aby mohl hlasovat mimo volební místnost, a to pouze v územním obvodu volebního okrsku, pro který byla okrsková volební komise zřízena. V takovém případě okrsková volební komise vyšle k voliči 2 své členy s přenosnou volební schránkou, úřední obálkou a hlasovacími lístky.

Druhé kolo volby proběhne tehdy, pokud žádný z kandidátů v prvním kole nezíská nadpoloviční většinu z platných hlasů odevzdaných v prvním kole.
Hlasovací lístky kandidátů druhého kola obdrží voliči až přímo ve volební místnosti.

Za Sociálně právní poradnu SONS v Praze přeje Šťastnou volbu
Luboš Zajíc

#
Peníze a jejich krotitelé 3 – Co je pravda a co mýtus?

Vracíme se k tématu, které jsme začali probírat někdy na sklonku léta a v posledním loňském čísle jsme v něm pokračovali druhým dílem Co banka umí poskytnout. Slíbili jsme i třetí pokračování, které vzniklo na základě dotazů „z pléna“. Zde jsou odpovědi na otázky redakční kolegyně, pokud nám přijdou další, opět se za vás zeptáme.
1. Je skutečně možné, aby někdo zkopíroval mojí kartu už jen tím, že se přiblíží k mé kabelce? Prý existují pouzdra, která jsou účinná proti zkopírování. Není to jen další pokus jak zpeněžit strach a pouzdra jsou nesmyslná? Jaké jsou finty zlodějů?
Příběh o zkopírování karty přiblížením ke kabelce nebo k peněžence patří mezi oblíbené městské legendy, případně internetové hoax, chcete-li. Kartu nelze tímto způsobem zcela zkopírovat, nelze z ní "vysát" všechna data, natož peníze. Ke zkopírování může dojít zejména pomocí skimmovacího zařízení, tedy mechanicko-elektronickou cestou. Karta musí být protažena nějakým přístrojem nebo do něj musí být vložena. Pokud se této situaci chcete vyhnout, mějte kartu při placení vždy ve svém zorném poli. Nenechte se vmanipulovat do situace, kdy obchodník s Vaší kartou odchází někam do svého zázemí nebo s kartou něco "kutí pod pultem". Nenoste PIN ke kartě spolu s kartou, nikdy si jej nezapisujte na kartu! Jakmile zjistíte, že jsou na Vašem účtu transakce, které nerozpoznáváte, kontaktujte banku, aby prošetřila, zda se případně nejedná o skimming. Pouzdra s ochranou proti zkopírování mohou od přírody opatrnému člověku dodat odvahu si kartu pořídit, nosit ji s sebou a platit s ní a to vše s pocitem bezpečí.
2. Doporučuje banka druhou kartu, která by sloužila pouze pro platby na internetu? Na této kartě by byl vždy jen obnos nutný k právě zamýšlené platbě. Některé internetové transakce nejsou patrně zcela bez rizika.
Platba kartou na internetu, který je zabezpečen protokolem 3Dsecure, je naprosto bezpečná. Navíc, pokud nejste spokojení s dodaným zbožím nebo službou a obchodník odmítá ve věci spolupracovat, banka se za Vás postaví a pomůže Vám se domoci zpět Vašich peněz. Pokud platíte na tzv. nezabezpečeném serveru, který není zajištěn bezpečnostním protokolem, může hrozit únik dat. Jak se můžete bránit?
Pro zvýšení bezpečnosti při placení na internetu je nejjednodušším způsobem nastavení nulového limitu pro tento druh plateb s tím, že pokud se chystáte platit na internetu, navýšíte si jednoduchým způsobem v internetovém bankovnictví dočasný limit dle předpokládané výše transakce. Toto nastavení je spolu s doporučením platit přednostně u obchodníků v systému 3DSecure tou nejjednodušší a přitom velmi účinnou prevencí proti zneužití karetních dat na internetu.
3. Pokud odcestuju do vzdálené destinace, je vhodné o tom informovat banku, nebo mohu využívat svou kartu všude tam, kde jsou bankomaty a terminály bez potíží?
Pokud banku informujete (v České spořitelně ideálně přes bezplatnou linku 800 207 207), že budete v určité lokalitě a sdělíte i aktuální kontaktní spojení, může to být jedině prospěšné. Banka v rámci rutinního bezpečnostního monitoringu může uvedenou informaci zohlednit při analýze použití karty a je možné eliminovat eventuální omezení karty v případě pro klienta netypických situací. Informovat banku o plánované cestě zvláště doporučujeme při cestách mimo Evropu.
Na stránkách kartových asociací VISA a Mastercard se můžete dočíst praktické informace o cestování s platební kartou. Pokud budete mít s sebou platební karty obou asociací, nemělo by Vás na cestách nic překvapit.
Na otázky odpověděla Dr. Ilona Uhlářová z centrály České spořitelny a.s.

#
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Následující články připravil kolega Antonín Vraný pro časopis Kontakty, ale určitě budou zajímat i čtenáře Zory

#
Amazonský prales je zdrojem života i zdraví

Většina rostlin a živočichů v amazonském deštném pralese je dosud neznámá. Svět dokonce ani neví, zda zde žije 50 nebo 90 % všech rostlinných a živočišných druhů. Podle odborníků má vědecký popis nanejvýš 10 % z nich. Prales je ohromnou studnicí léčivých rostlin, suroviny pro výrobu čtvrtiny všech léků pocházejí právě odsud.
Je rovněž domovem původních obyvatel, kteří v něm a s ním žijí v harmonickém souladu. A právě oni nám předávají většinu znalostí o zdejších léčivých rostlinách a způsobu jejich použití. Informace se stávají o to cennějšími, když zaslechneme třeba následující zprávu: „Povodí řeky Tapajós, jednoho z přítoků Amazonky, by se za finanční podpory Číny mělo v příštích letech proměnit v obří koridor pro přepravu obilí a sóje z odlesněných ploch státu Mato Grosso.“
Ale vraťme se k léčivým rostlinám a představme si některé z nich. Vilcacora (Kočičí dráp) je liána z pralesů Brazílie a Peru. Indiáni, kteří ji konzumují, prakticky neznají rakovinu. Vědci začali zkoumat její účinky a potvrdili, že je vhodná nejen proti ní, ale i proti AIDS. Dnes se používá i pro zmírnění vedlejších příznaků chemoterapie, tedy únavě, nechutenství či zvracení.
Croton lechleri je vysoký a štíhlý strom. Pokud je jeho kůra naříznuta, vytéká z ní tmavě červená pěnivá míza, jakoby strom krvácel. Odtud pochází název Dračí krev (Sangre de drago). Indiáni ji tradičně užívají při infekcích. Je mnohonásobně silnějším antibiotikem než Penicilin. Hodí se k zastavení krvácení, uzavření ran a urychlení hojení. Účinkuje rovněž při vředových chorobách žaludku, střev a Crohnově chorobě.
Paulinie Nápojná je keř nebo malý strom původem ze severní Brazílie a Venezuely. Její semena jsou známá jako Guarana. Indiáni z nich připravují osvěžující nápoj podobný kávě. Dokáže odstranit únavu a zvýšit výkon organismu. Při pravidelném užívání prý udržuje plodnost do vysokého věku. Je proto častou součástí energetických nápojů. Výrazně posiluje účinky vitaminu C a acylpyrinu, což lze využít při nachlazení.
Zdroj: bylinkyprozdravi.cz, biorenesance.cz, hledejsi.eu, w4t.cz

#
Slunce má dostatek energie pro všechny

Slunce je jaderný reaktor, který září na obloze zcela zdarma již pět miliard roků. Promění každou sekundu 560 milionů tun vodíku v hélium. Při tom se uvolní obrovské množství energie, které je vyzářeno do vesmírného prostoru. Naše planeta zachytí její pouhou půl miliardtinu. Avšak i takto nepatrný zlomek představuje 2000krát větší množství než potřebují všechny živé organismy. Zároveň je to 14 000krát více než činí dnešní spotřeba energie celého lidstva.
A jak Země s takovou porcí energie hospodaří? Třetina se odrazí v atmosféře zpět do vesmíru. Pětina je v ní pohlcena a zbylá polovina dopadne na zemský povrch a ohřívá jej. Díky tomu zde máme průměrnou teplotu 15 °C, což jsou příjemné podmínky pro život.
Povrchové vody tropických oceánů jsou přirozeným sběračem sluneční energie. Na hladině si udržují teplotu až 28 °C a dokáží pohánět mořské proudy i koloběh vody v přírodě. Proud řeky i tlak sloupce vody v přehradní nádrži je přeměněná sluneční energie. V atmosféře je uchována ve formě tepla a jako pohybová energie větru. Čím rychleji vítr fouká, tím větší energii s sebou nese.
Biosféru tvoří všechny živé organismy na povrchu Země a ve vodě. Také ona přijímá nezbytnou energii od Slunce. S jeho pomocí dokáží zelené rostliny a mořský fytoplankton provádět fotosyntézu. Přeměňují jednoduché sloučeniny jako vodu a oxid uhličitý na energeticky bohaté cukry. Vyprodukují tak sedmkrát více energie než činí spotřeba lidstva. Ve formě potravy ji přijímají všichni živí tvorové.
Slunce je tak zdrojem čisté, nevyčerpatelné a nejkvalitnější energie. Dává ji spravedlivě a zadarmo. Není potřeba dovážet k němu drahé jaderné palivo. Má ho ještě na sedm miliard roků. Starost nám nemusí dělat ani vyhořelé palivo, neškodné helium v jeho samotném středu. Sousedé kvůli Slunci nikdy nevyvolali spory ani války. Bez Slunce by Země byla mrtvou planetou putující černým mrazivým vesmírem.
Zdroje: oze.tzb-info.cz, cs.wikipedia.org, youtube.com

#
Audiokazety jsou zpět

„Nejlepší návraty v šoubyznysu jsou ty nejméně očekávané,“ informoval deník Wall Street Journal, podle něhož hudební průmysl momentálně zažívá neuvěřitelný comeback. Na prodejních žebříčcích raketově stoupají klasické nahrávací audiokazety. Na páscích dnes zveřejňují svá díla Justin Bieber, Eminem, Metallica a další. Na kazetě vyšel i mimořádně populární muzikál z Broadwaye Hamilton. Prodej sice není nijak astronomický, ale roste. Loni se ve Spojených státech prodalo 129 tisíc kazet, předloni to bylo jen 74 tisíc.
Hudební scéna si už zvykla na návrat vinylových desek, jejichž prodej byl v roce 2016 nejvyšší za posledních pětadvacet let. Jenomže tam jde podle Wall Street Journalu o pochopitelný fenomén – sběratelé před časem zjistili, že zvukové kvality vinylu předčí CD disky. Za popularitou kazet je třeba vidět jiný trend, který se ovšem vinylových desek také trochu týká. 
Jde o to, že v době, kdy lze pomocí hudebních služeb jako Spotify či iTunes získat prakticky jakoukoli nahrávku, roste touha fyzicky vlastnit zdroj hudby. Moci ho držet, zakládat do přístroje, pročítat buklet, zařazovat kazetu do knihovny či sbírky. Na rozdíl od desek se u kazet také přidává nostalgie po časech, kdy si člověk mohl pořídit vlastní, unikátní hudební kompilaci.

Nová a lepší
Ve Spojených státech je poptávka natolik výrazná, že se začala ve státě Missouri stavět po několika desetiletích první nová linka na výrobu zvukových nosičů s magnetickou páskou. Firma National Audio kazety vyráběla už od svého založení v roce 1969. Výroba pásek z oxidu železitého dosáhla vrcholu na počátku 80. let, po příchodu cédéček ale následovala velmi hubená desetiletí.
Firma ale podle Wall Street Journalu udělala téměř reflexivně opatření, které se jí nyní mohutně vyplatilo. Plných 15 let v National Audio skladovali kazety, které pořídili za extrémně nízké odkupní ceny u krachujících dodavatelů.
Teď jim z toho všeho zbyly zásoby na jediný rok. Proto je třeba dokončit a od ledna rozběhnout novou výrobní linku. Šéf společnosti Steve Stepp vzkazuje, že co do kvality půjde o nejlepší pásku, jaká kdy vznikla. „Lidem představíme úplně nový produkt,“ slibuje devětašedesátiletý spolumajitel firmy. 
Zdroj: rozhlas.cz

#
KULTURA: Literární soutěž Internet a můj handicap

Až do 25. února je možné zasílat příspěvky do literární soutěže Internet a můj handicap. Tématem je, jak internet a telefon pomáhá vypořádat se se zdravotním postižením.
Soutěžní práci v rozsahu maximálně 600 slov opatřenou poštovní i emailovou adresou je třeba poslat v elektronické podobě na info@helpnet.cz. 
Porota bude posuzovat nejen literární úroveň  textu, ale i to, jak zaujme. 
Výsledky budou vyhlášeny v sobotu 7. dubna na 18. ročníku konference INSPO – Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami.
Do pražského Kongresového centra jsou ocenění soutěžící buď pozváni, nebo je jim  cena zaslána poštou. Soutěž organizuje již od roku 2005 BMI sdružení.
mze

#
SPORT: Černobílé problémy
Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín)

Úloha č.1/2018
Vítáme vás v novém ročníku dvanáctidílné řešitelské soutěže. Věříme, že v ní najdete chvíle potěšení, při nichž uplatníte svůj řešitelský um a rozšíříte počet soutěžících.
Svá řešení zasílejte do redakce do jednoho měsíce poté, kdy byla úloha zveřejněna.
  
Juříček Stanislav (Vsetín) originál
Bílý: Kb8, De7, Sb5, Je4,	Pb7, g3 (6)	 
Černý: Kd5, Se2, Ja2, Pc5, d3, e3, g7 (7)
Mat 3. tahem (C+) 

Tato trojtažka autora rubriky je koncipována v klasickém stylu. Z počtu kamenů vidíme, že jde o tzv. mereditku a také v tomto případě existuje po úvodníku obvyklá dvojtahová hrozba. Právě na tu, poměrně nenápadnou, musíte přijít, ale asi to pro vás nebude až tak velký problém. Černý král je v centru dost stísněn, má pouze jedno volné pole a také dvě lehké figury (spíše technického rázu) nemají příliš mnoho obranných možností. Jak je užívaným zvykem, úloha má tři varianty. 

Řešení úlohy číslo 11 z listopadu 2017 (Juříček): 
Jak jste asi zjistili, přímými hrozbami 1. Jb6? Kb5!, 1. Je3? Kc5!, 1. Dxc6? Sxc6!, 1. Vc3? Sxc3! nešlo dosáhnout ničeho. Řešením bylo 1. Db7! [tempo], po němž následovalo 7 variant se 14 tahy černého s motivy uvolnění a blokády polí: 1. - cxd5 2.Dxd5 mat, 1. - c5 (blokáda) 2. Je3 mat, 1. - f5 (uvolnění) 2. Jxe5 mat, 1. - Sb3/c2/d1 2. Da6 mat, 1. - Sb5 (blokáda) 2. Jb6 mat, 1. - Sxd2 2. Jxd2 mat, 1. - Sa3/c3/c5/d6/e7/f8 2. V(x)c3 mat. 

Další body za správné řešení v celoroční soutěži zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Ondreji Čaneckému z Doks, Miloši Černému z Brna, Josefu Lachmanovi z Mladé Boleslavi, Antonínu Maňákovi z Louky nad Veličkou, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Františku Skoumalovi z Bludova, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. Blahopřejeme!

Pro milovníky miniaturek: 
Schlosser – Kantichjejev, korespondenční 1967, sicilská: 1. e4 c5 2. Jf3 b6?! Originální, jenže proti běžným tahům (d6, e6, Jc6) je to určitě slabší. 3. d4 cxd4 4. Jxd4 Sb7 5. Jc3 a6 6. Sc4 b5 Zde vidíme proč. Pěšec táhne již podruhé, což je v zahájení ztráta času. 7. Sb3 b4 8. Ja4 Sxe4? 9. Jc5 Sxg2 Navíc je černý nenasytný a bude za to krutě potrestán. 10. Vg1 Sc6 11. Sxf7! Parádní tah a po vynuceném braní 11. - Kxf7 přijde ještě parádnější. 12. Vxg7!!  1-0  Následující varianty mu dávají za pravdu: 12. - Sxg7 13. Dh5 Kf8 14. Jce6 dxe6 15. Jxe6 mat nebo 12. - Kxg7 13. Dg4 Kf7 14. Dh5 Kg7 15. Jf5 Kf6 16. Sg5 Ke5 (16. - Kxf5 17. Sh4 Kf4 18. Sg3 mat) 17. f4 Kd5 18. Sxe7 Sxe7 19. Je3 Kd6 20. De5 mat [glos. SJ]