Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 97 Číslo 18 Září 2013 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Na výstavě si osaháte Olomouc Král je mrtev, ať žije král... Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 9 Oftalmolog světového formátu Návštěva Strážnice Návrat do Poděbrad Dovolená ve španělském Roses Mluvící brýle Vokál klub zazářil na Valašsku Faraónovy poklady 2 Svatá Hora Pokořitelé El Capitana Lezecké zážitky s Kofolou Michálkovická kuželka Výborné výkony v Blansku # Na výstavě si osaháte Olomouc V olomoucké Křížkovského ulici 5 je od léta umístěna expozice (Ne)viditelná Olomouc. „Návštěvníci si zažijí, jaké to je slyšet Olomouc, cítit Olomouc a hmatat Olomouc. Cílem je představit život nevidomých nejen v černých barvách, ale takový, jaký je – někdy černý, někdy růžový,“ přibližuje ředitel pořadatelského TyfloCentra Olomouc Petr Zavadil. Na výstavě se významnou měrou podílel akademický sochař Ondřej Oliva. Jednatřicetiletý rodák z Velehradu se spolu s artdirectorem výstavy Jakubem Uksou snažili vymanit z tradičního černo-bílého klišé světa nevidomých, černé brýle a bílá hůl, aby ukázali, že i zrakově handicapovaní mohou vidět, a často i barevněji než vidoucí. „Představuji si, že jsou často osvobozeni od vizuální formy, kterou jsme my naopak spoutáni a dokáží tak mnohem lépe a rychleji jít k podstatě věci, citu a člověka, která se skrývá za tím, co je viditelné očima. Proto ta barevná grafika a duhové barvy na plakátu výstavy,“ říká sochař Ondřej Oliva. „Výstava má dvě části – světlou a tmavou. Ta zatemněná začíná historií Olomouce, kdy si lidé osahají různé předměty zapůjčené z olomouckých muzeí,“ líčí Barbora Tkadlecová, sociální pracovnice TyfloCentra. Pak návštěvníky čeká simulace pohybu po městě – „ocitnou“ se třeba na rušné ulici nebo se musí orientovat podle tikání semaforu na přechodu pro chodce. V osvětlené části se pak návštěvníci seznamují s výrobky nevidomých i pomůckami, které k pohybu po městě využívají. Vidoucím návštěvníkům pomáhají s pohybem v absolutní tmě průvodci s různým stupněm zrakové vady. Podobně tomu je i ve světlé části. Průvodci představují nejen vystavené exponáty, ale i své osobní příběhy a postřehy z běžného života. Mezi průvodkyněmi je i vysokoškolačka Romana Hladišová nebo Marie Rezková, která oslepla po porodu a zrak se jí později vrátil jen částečně  „Budu nabízet pomocnou ruku já jim a snažit se jím vysvětlit, že život nás nevidomých není tak složitý,“ připravuje se na průvodcovské poslání absolventka hudební konzervatoře Tereza Illeková. Účelem výstavy je vzbudit u veřejnosti pochopení s nevidomými. „Skutečné integrace zrakově postižených do společnosti se však dosáhne až ve chvíli, kdy bude široká veřejnost považovat setkání s nimi za naprosto běžnou událost,“ shrnuje Petr Zavadil. „V jedné skupině může být maximálně osm osob a je nutné rezervovat si účast předem," upozornila Barbora Tkadlecová. Výstava potrvá do 31. ledna 2015. red. # Král je mrtev, ať žije král… V časech minulých to zvolání oznamovalo smrt panovníka a nutnost jeho nástupce okamžitě se chopit vlády. Dnes přeneseně a tak trochu s nadsázkou a nostalgií jsem ho použila mnohem prozaičtěji, abych informovala o průběhu 19. ročníku mezinárodního festivalu Dny umění nevidomých na Moravě, a zároveň potřebě neusnout na vavřínech, ale pustit se hned do přípravy ročníku dalšího – dvacátého. Tak něco k tomu králi, který letos žil i zemřel v Ostravě…. Záštitu nad průběhem festivalu v Ostravě převzal ředitel Domu knihy Librex a člen zastupitelstva města Ostravy Jan Becher, který festival spolu s prezidentem SONS ČR Mgr. Václavem Poláškem také oficiálně zahájil. Tento ročník se nesl ve znamení tvorby nevidomého španělského výtvarníka Rafaela Ariasea jeho přítelkyně Birgitty Blokland (oba umělce jsme již představili v srpnovém čísle Zory, pozn. red.). Vernisáž výstavy jejich obrazů zahájila v Ostravě celý zmíněný festival, který trval, jako každý rok, téměř celý květen. Návštěvníci vernisáže dostali od pořadatelů ještě jeden skvělý kulturní zážitek. Byl jím minirecitál mladé nevidomé sopranistky Pavlíny Čichoňové. Její vystoupení mělo obrovský úspěch a velký potlesk byl tak určen i její bývalé pedagožce Evě Dřízgové-Jirušové, která svou žákyni přišla podpořit. V galerii Pasáž představili své kresby žáci Lidové konzervatoře a Múzické školy Ostrava. Výstavu nazvali Když vidím… a když ne… Stejné téma malují žáci se zrakovým handicapem a žáci bez něj, ale se zavázanýma očima. Výstava je velmi emotivní a vždy vzbudí veliký zájem veřejnosti a putuje i po dalších pobočkách Knihovny města Ostravy. Žáci této školy se představili veřejnosti také samostatným koncertem, kde zpěv, střídal tanec, hru na klavír, či jiné hudební nástroje. Umělecky velmi vyzrálou osobností již je Adam Blažek, mladý nevidomý klavírista. Ovšem i ostatní mladí „umělci“ dokazovali, že k tomu, aby jim to zpívalo, hrálo, či tančilo, zrak nepotřebují. Hlavně studentům středních škol, ale ostatní veřejnosti byl určen dopolední koncert vynikajícího klavíristy Petra Bazaly. Studenti se již nemuseli vracet do školy, přesto svým potleskem koncert stále prodlužovali. To, myslím si, hovoří za vše. Neméně netrpělivě očekávanou akcí byl křest zvukové knihy spisovatelky spisovatelky Anny Markowitz Medaile za ztraceného Boha. Křtu se ujal ředitel Knihovny a tiskárny K. E. Macana Bohdan Roule, který spolu se svými kolegyněmi Dagmar Turkovou a Renatou Meyerovou přijal naše pozvání. Paní Anna Markowitz je skvělá spisovatelka, rodilá Ostravačka a významná mezzosopranistka, třebaže zpěv vyměnila za umění slova. Jako pěvkyni ji ovšem budete znát pod jménem Olga Štěpánová. Beseda, která následovala, se točila, jak jinak, kolem knih. Kolem těch, které napsala paní Anna a které byly převedeny následně do zvukové podoby v KTN, ale i kolem těch, které se k namluvení teprve chystají, a kolem mnoha dalších zajímavých věcí. Knihovnu jsme zamykali až když se začala plnit Stodolní (ostravský časový údaj), což je dost pozdě. Asi bych měla zmínit ještě další drobnější doprovodné akce, jako byly vzdělávací besedy pro mládež Světlo ve tmě, odpoledne s technikou, či výtvarné dílny. Myslím, že zřejmé, že letošní festival byl opravdu povedený a na zážitky všeho druhu velmi bohatý. Když zmiňuji zážitky všeho druhu, mám na mysli i ty méně příjemné zážitky, jako byla autonehoda našich hostů z KTN. Naštěstí vše dobře dopadlo a naši pražští kolegové už ví, že Ostrava je město „razovyte“. Za finanční podporu děkujeme Moravskoslezskému kraji, Nadaci OKD, SONS ČR, Domu knihy Librex. Král je mrtev…, ale jsem klidná, už slyším křik novězrozeného krále… Takže: Ať žije král! Pozn. red.: Toto zvolání se samozřejmě týká pouze ukončení letošního ročníku festivalu v severomoravské metropoli. V jiných moravských městech Dny nevidomých na Moravě stále pokračují v dalších letních a podzimních termínech. Miroslava Mikušková Knihovna města Ostravy # Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 9 Tématy, kterými se budeme v článku pro zářijový časopis Zora zaobírat, jsou: 1. Vývoj kolem sKaret, 2. Dobrá zpráva pro držitele vodicích psů a 3. Nový občanský zákoník – záruka při nákupu zboží v obchodě Současný stav projektu karet sociálních systémů z legislativního hlediska Jak určitě většina čtenářů zaznamenala, 8. srpna 2013 Poslanecká sněmovna na své 57. schůzi přijala usnesení č. 1744, kterým vyslovila souhlas s přijetím senátního návrhu zákona, kterým se zrušuje karta sociálních systémů. Protože však v Poslanecké sněmovně senátní návrh doznal určitých změn, které vzešly zejména z pozměňovacích návrhů Výboru pro sociální politiku, musí tato norma putovat zpět do Senátu a v případě, že ji Senát odsouhlasí, resp. nezamítne, což je velmi pravděpodobné, bude muset být zákon ještě podepsán prezidentem. Teprve pak dojde k publikaci ve Sbírce zákonů a půjde o platný právní předpis. Co nás čeká v praxi v případě, že se tomu tak stane? Následující řádky tedy ještě nelze považovat za nezvratné skutečnosti, nicméně si lze troufnout uvést toto: Ti, kdo pobírali nějaké dávky prostřednictvím karty sociálních systémů, budou úřadem práce písemně vyzváni, aby si zvolili, jakým způsobem budou chtít dávky nadále pobírat, přičemž budou moci volit ze dvou alternativ. Buď jim budou dávky vypláceny “poštovním poukazem“, nebo zvolí výplatu převodem na platební účet u kterékoliv peněžní instituce podle svého výběru. Volbu výplaty by mělo být možné provést osobním nebo písemným sdělením. Úřad práce by pak měl do dvou měsíců od tohoto sdělení začít dávku podle tohoto sdělení vyplácet Pokud by oprávněná osoba do tří měsíců od okamžiku, kdy byla písemně vyzvána k volbě způsobu výplaty dávky, na tuto výzvu nereagovala, bude jí dávka vyplácena buď na účet, na který jí byla naposledy vyplácena před přidělením sKarty, anebo, pokud takový účet neexistuje, pak bude dávka vyplácena poštovním poukazem. Zákon počítá s tím, že by všechny výplaty měly být takto dořešeny nejpozději do šesti měsíců od data účinnosti tohoto předpisu. Více alternativ výplaty je umožněno jen u dávek pomoci v hmotné nouzi, kde kromě poštovního poukazu či převodu na platební účet zůstávají i výplata v hotovosti, poukázkou na hmotnou pomoc v zařízení poskytujícím sociální služby, poukázkou na přímý odběr zboží ve stanovené hodnotě či přímou úhradou částek, k jejichž uhrazení je oprávněná osoba zavázána. Poněkud složitější je odpovědět na otázku, jak to bude s průkazy osoby se zdravotním postižením, s jejich platností a s pravidly o tom, kdo má na tyto průkazy nárok. To proto, že právní předpis schválený Poslaneckou sněmovnou sice obsahuje přechodná ustanovení, která tento problém řeší v souvislosti se zrušením sKarty, ale zároveň byl Poslaneckou sněmovnou v pátek 16. srpna schválen vládní návrh, který tuto problematiku řeší nově a komplexně. O obsahu tohoto vládního návrhu jsem informoval v letošním článku naší rubriky s číslem 7. Během legislativního procesu v Poslanecké sněmovně však bylo schváleno několik pozměňovacích návrhů a zatím není přijata prováděcí vyhláška, takže na definitivní závěry o nové situaci si musíme ještě chvíli počkat. Rozhodně platí, že se nemá smysl nějak výrazně obávat v tom směru, že by např. fakt, že vlastníme průkaz vtělený do sKarty, znamenal zásadní komplikaci. V tomto případě bude držiteli sKarty v okamžiku zvolení si nového způsobu výplaty dávky taktéž vydán nový průkaz osoby se zdravotním postižením, a to se stejným datem platnosti, jaké bylo vyznačeno na sKartě. Tato změna bude provedena bez přeposuzování zdravotního stavu. O úpravě přechodu ze současného systému na systém nový budeme určitě včas informovat. Na závěr lze tedy říci, že sKarty s největší pravděpodobností definitivně končí. Nemohu si odpustit osobní poznámku, že je škoda, že pokus o modernizaci výplaty dávek byl proveden tak nešťastně a nešikovně. Stačilo myslím několik citlivých úprav (dobrovolnost a určité motivační prvky směrem k uživatelům) a mohli jsme mít moderní a v mnohém pro uživatele komfortní alternativu výplaty dávek. Dobrá zpráva pro držitele vodicích psů Jsem rád, že mohu být alespoň občas „poslem dobrých zpráv“. S potěšením se tedy této role ujímám a oznamuji, že díky úsilí Vládního výboru zdravotně postižených občanů, jehož předsedou je mnohým dobře známý JUDr. Pavel Ptáčník, se podařilo do novely zákona o ochraně veřejného zdraví (z. č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) vtělit následující ustanovení: „Provozovatel potravinářského podniku provozující stravovací službu je povinen zajistit, aby fyzické osobě se zdravotním postižením byl umožněn vstup do stravovací části provozovny v doprovodu vodicího nebo asistenčního psa. Fyzická osoba se zdravotním postižením je povinna na požádání provozovatele potravinářského podniku provozujícího stravovací službu, jeho zaměstnance nebo jiné fyzické osoby, která vykonává v provozovně činnost pro tohoto provozovatele, předložit doklad o výcviku psa.“ Toto pravidlo bylo do zákona o ochraně veřejného zdraví vtěleno novelou (z. č. 223/2013 Sb.) a v novelizovaném zákonu je najdeme v ustanovení § 23 odst. 4. Aby bylo jasnější, co se rozumí stravovací službou, kam by tedy měl být zajištěn vstup osoby se zdravotním postižením v doprovodu asistenčního nebo vodicího psa, cituji ještě ustanovení § 23 odst. 1: „Stravovací službou je výroba, příprava nebo rozvoz pokrmů provozovatelem potravinářského podniku za účelem jejich podávání v rámci provozované hostinské živnosti, ve školní jídelně, menze, při stravování osob vykonávajících vojenskou činnou službu, fyzických osob ve vazbě a výkonu trestu, v rámci zdravotních a sociálních služeb včetně lázeňské péče, při stravování zaměstnanců, podávání občerstvení a při podávání pokrmů jako součásti ubytovacích služeb a služeb cestovního ruchu.“ Nový občanský zákoník – záruka při nákupu zboží v obchodě Ač se stále čas od času objevují spekulace o tom, nabude-li, či nenabude nový občanský zákoník (z. č. 89/2012 Sb.) účinnosti k 1. lednu 2014, mnohé nasvědčuje tomu, že se tak stane. Bez ohledu na to však bude myslím užitečné, začneme-li se v naší rubrice postupně, po malých úsecích, seznamovat s jeho obsahem, s tím, jaké odlišnosti oproti stále ještě účinné úpravě nám toto právní veledílo přinese. Rozhodl jsem se, že nebudeme nový občanský zákoník (dále NOZ) probírat systematicky, jde o normu s třemi tisíci osmdesáti jedním paragrafem, zdaleka ne všechna ustanovení by zaujala větší počet čtenářů. Zastavíme se vždy u tématu, které je nějakým způsobem aktuální – je probíráno médii, naši klienti k němu častěji pokládají dotazy, speciálně se dotýká osob se zrakovým postižením atd. Dnes se podíváme na to, jak je v NOZ upravena záruka za prodávané zboží. Toto téma bylo v nedávné době široce diskutováno, probíhaly o něm televizní debaty, na internetu je možné nalézt mnoho článků; problém si dokonce vynutil vznik meziresortní pracovní skupiny, jejímiž účastníky byli zástupci ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva spravedlnosti. Jádro sporu bylo (a podle mého názoru, i přes závěrečné stanovisko této skupiny, stále je) v otázce, zda podle NOZ bude i nadále platit zákonná záruční doba na spotřební zboží v délce 24 měsíců, jak je v současné době jednoznačně upraveno v ustanovení § 620 odst. 1 obč. zák. Pojďme si nejdříve citovat ustanovení NOZ, která se k předmětu našeho zájmu vztahují. Najdeme je v části čtvrté, hlavě II, dílu 1, oddílu 2, který nese název „koupě“. Vzhledem k limitům daným povahou časopiseckého článku opomineme obecná ustanovení o koupi, která platí bez ohledu na to, zda smluvními stranami jsou podnikatelé. Věnovat se budeme pouze speciálním ustanovením upravujícím prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení platí, pokud je prodávající podnikatelem a kupující zboží nekupuje v rámci svého podnikání. Vlastnické právo v těchto případech obvykle přechází na kupujícího předáním věci, výjimkou je samoobslužný prodej, kdy přechází vlastnické právo až zaplacením zboží. Znamená to, že do okamžiku zaplacení je možné zboží vrátit zpět, což platí i dnes. § 2161 odst. 1 stanoví odpovědnost prodávajícího za jakost zboží: „Prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal, a) má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné, b) se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá, c) věc odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy, d) je věc v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a e) věc vyhovuje požadavkům právních předpisů.“ Odstavec 2 pak obsahuje vyvratitelnou domněnku, že: „Projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí.“ Zakotveno je i právo na předvedení věci v obchodě, umožňuje-li to povaha prodávané věci. A konečně se dostáváme ke klíčovému ustanovení, kolem něhož probíhala výše zmíněná diskuse: § 2165 odst. 1: „Kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí.“ Závěr expertní skupiny se opíral právě o toto ustanovení a tvrdil, že na základě něj lze do 24 měsíců od koupě zboží práva z vad zboží uplatňovat, stejně jako dosud. Ovšem existuje též opačný právní názor, který tvrdí, že uplatnit do 24 měsíců lze toliko ty vady, které již výrobek měl při převzetí, že uplatnit bez jiné smluvní úpravy bude bez obtíží možné pouze ty vady, které se projeví do 6 měsíců od nákupu zboží. Ministerstva (pro kupující bohužel) nemají právo podávat závazný výklad, proto si v tomto směru budeme muset počkat až na první rozhodnutí soudů v této věci. Je škoda, že NOZ v tomto směru není jednoznačný. § 2165 odst. 2: „Je-li na prodávané věci, na jejím obalu, v návodu připojenému k věci nebo v reklamě v souladu s jinými právními předpisy uvedena doba, po kterou lze věc použít, použijí se ustanovení o záruce za jakost.“ Záruku za jakost upravují ustanovení § 2113 a následující, pro naše potřeby citujme odst. 1: „Zárukou za jakost se prodávající zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti. Tyto účinky má i uvedení záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu nebo v reklamě. Záruka může být poskytnuta i na jednotlivou součást věci.“ § 2166 pak dává prodávajícímu prostor, aby v „písemném potvrzení“ upřesnil, jak, kde a po jak dlouhou dobu může kupující uplatnit svá práva. Takovéto potvrzení však prodávající vydává jen na žádost kupujícího. Způsob uplatnění práv za vady při prodeji zboží v obchodě je pak upraven speciálně v ustanovení § 2169 takto: „(1) Nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2161, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady. (2) Právo na dodání nové věci, nebo výměnu součásti má kupující i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit. (3) Neodstoupí-li kupující od smlouvy nebo neuplatní-li právo na dodání nové věci bez vad, na výměnu její součásti nebo na opravu věci, může požadovat přiměřenou slevu. Kupující má právo na přiměřenou slevu i v případě, že mu prodávající nemůže dodat novou věc bez vad, vyměnit její součást nebo věc opravit, jakož i v případě, že prodávající nezjedná nápravu v přiměřené době nebo že by zjednání nápravy spotřebiteli působilo značné obtíže.“ Zde jen doplňme, že právo odstoupit od smlouvy je samozřejmě spojeno s právem na vrácení kupní ceny. U koho uplatnit právo z vadného plnění upravuje § 2172: „Práva z vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena. Je-li však v potvrzení podle § 2166 uvedena jiná osoba určená k opravě, která je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího bližším, uplatní kupující právo na opravu u toho, kdo je určen k provedení opravy. Osoba takto určená k opravě provede opravu ve lhůtě dohodnuté mezi prodávajícím a kupujícím při koupi věci.“ Ujednání, která by práva kupujícího oproti zákonem daným pravidlům omezovala, jsou neplatná. Oproti současnému stavu nebude možné tzv. řetězení záruk, tedy situace, kdy po úspěšné reklamaci nějakého zboží, řekněme po jednom roce od zakoupení, dojde k opravě nebo kupující získá nový výrobek, nebude platit další dvouletá záruka od této doby, ale bude platit pouze po další jeden rok, tedy do vyčerpání celkové doby 24 měsíců od zakoupení původního zboží. Pokud si prodávající a kupující dohodnou nějaký jiný záruční režim, který by byl pro kupujícího příznivější, bude samozřejmě brán k jejich ujednání zřetel. Toto téma zatím uzavřeme doporučením, aby si po nabytí účinnosti NOZ kupující ještě před nákupem pečlivě ověřili, jaké záruční podmínky jim prodávající garantuje a tyto podmínky se pokusili od prodávajícího získat v písemné podobě. Luboš Zajíc # Oftalmolog světového formátu Jméno profesora Václava Vejdovského je velmi dobře známé i bezmála čtyři desítky let po jeho smrti. Vynikající oční lékař světového věhlasu byl dlouholetým přednostou oční kliniky olomoucké nemocnice a také děkanem lékařské fakulty olomoucké univerzity. Byl ale především špičkovým odborníkem a skvělým člověkem, který svou prací bezezbytku naplňoval nynější motto Fakultní nemocnice Olomouc: „Profesionalita a lidský přístup“. Vyhledávaný lékař, brilantní operatér, objevitel nových léčebných metod a operačních postupů, zakladatel speciálního školství pro zrakově postižené děti – ve výčtu činností, kterým se obětavě věnoval, by se patrně dalo pokračovat velmi dlouho. Patří bezesporu mezi nejvýznamnější olomoucké osobnosti 20. století, a to i přesto, že do města na soutoku Moravy a Bystřice přišel až ve svých dvaatřiceti letech. Zůstal mu věrný do konce svého života. Václav Vejdovský se narodil 15. února 1896 v Praze. Po absolvování vinohradského gymnázia nastoupil ke studiu medicíny na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1919 promoval. Hned po ukončení studií odjel do Paříže, kde dva roky pracoval jako nehonorovaný asistent profesora Poularda a profesora Moraxe. V roce 1921 kývl na nabídku profesora Bohumila Slavíka, který se stal prvním přednostou nově zřízené oční kliniky v Brně. Vejdovský se vrátil zpátky do vlasti a stal se prvním asistentem prof. Slavíka, aby jej mimo jiné podpořil v počešťování do té doby výlučně německé moravské oftalmologie. V Olomouci vedl oční oddělení tehdejších zemských ústavů úspěšný rakouský lékař Eduard Konrád Zirm, který na Hanou přišel už v roce 1892 coby dlouholetý první asistent vídeňské oční kliniky. Zirm proslul v roce 1905, když v Olomouci provedl první úspěšnou transplantaci oční rohovky na světě. Do penze odešel v roce 1928 a moravský zemský výbor vypsal konkurz na místo primáře očního oddělení. Vejdovský byl v konkurzu nejprve mezi šesti a později mezi čtyřmi uchazeči. Místo nakonec získal, nebylo to však vůbec snadné. Ve Vejdovského osobním spisu uloženém v archivu FN Olomouc jsou založeny dva dopisy z března a května roku 1928, v nichž sbor primářů olomouckých zemských ústavů opakovaně doporučuje jako nejvhodnějšího kandidáta docenta Antonína Galu, tehdejšího prvního asistenta oční kliniky v Bratislavě. Píše se zde mimo jiné: „Sbor primářů zdejších ústavů usnesl se ve schůzi konané 24. 1. jednomyslně, aby doporučen byl na vypsané místo docent Dr. Antonín Gala, jako žadatel s vynikající kvalifikací, neboť doc. Dr. Gala byl svého času nejváženějším kandidátem na místo profesora oční kliniky Karlovy university v Praze. Sbor primářů klade hlavní váhu na to, aby místo po primáři Zirmovi obsazeno bylo českým kandidátem vynikajících kvalit, kterým je nesporně docent Dr. Gala.“ Moravský zemský výbor se přesto 12. května 1928 usnesl, že novým primářem očního oddělení zemských ústavů v Olomouci bude jmenován Václav Vejdovský. Ten na nové místo nastoupil 23. května 1928. Historie ukázala, že to byla skvělá volba. V čele oddělení a pozdější kliniky stál Vejdovský neuvěřitelných 42 let. Olomouci zůstal věrný i přesto, že po 2. světové válce dostal nabídky odejít na lékařskou fakultu do Hradce Králové i do Prahy. V Olomouci si Vejdovský díky svým odborným kvalitám a laskavému přístupu k nemocným získal brzy značné renomé. Do jeho ordinace proudily davy pacientů nejen z Moravy, ale i ze Slovenska. V průběhu 2. světové války byl Václav Vejdovský zatčen nacisty a vězněn v Cejlu a v Kounicových kolejích v Brně. Bylo to v roce 1940, kdy gestapo zatklo členy lutínské skupiny Ing. Sigmunda za špionáž, sabotáž a finanční podporu zahraničního odboje. Smrti Vejdovský unikl jen díky úspěšné intervenci jednoho z vděčných pacientů. Své zásluhy si připsal v poválečných snahách o obnovení olomoucké Univerzity Palackého. V roce 1948 zde byl jmenován řádným profesorem očního lékařství a také prvním děkanem lékařské fakulty, kterým byl zvolen i podruhé v roce 1954. Ve stejném roce založil v Litovli školu pro slabozraké děti. Za 42 let, kdy vedl olomoucké pracoviště, sám provedl impozantní počet operací – celkem 17 781. Jako první na světě provedl rekonstrukci slzného kanálku ústní sliznicí. Patřil k zakladatelům Československé oftalmologické společnosti, které byl i předsedou a místopředsedou. Byl členem francouzské a rakouské oftalmologické společnosti a reprezentoval Československo v evropské oftalmologické společnosti. Získal řadu ocenění. Do důchodu odešel v roce 1970, ale až do své smrti 28. září 1977 zůstal v úzkém kontaktu s klinikou. Letos v květnu proběhla na olomoucké oční klinice vzpomínková přednáška jednoho z žáků profesora Václava Vejdovského. Je jím dlouholetý primář očního oddělení ve Zlíně docent Karel Kuběna. „Profesor Vejdovský byl diplomat, ale měl na nás i velké nároky. Někdy s námi během operace mluvil francouzsky a my jsme mu museli francouzsky odpovídat. Byl také velký turista. Každou sobotu vyrážel v pumpkách do podhůří Jeseníků, sestřičky ho vždycky vybavily chlebníkem se svačinou. Znal kdejakou cestu, studánku, louku i hospodu a dovedl o nich nádherně vyprávět,“ vzpomíná na výjimečnou osobnost jeden z Vejdovského posledních žáků. NemMAGAZÍN 7 – Časopis Fakultní nemocnice Olomouc # Návštěva Strážnice V pátek 16. srpna 2013, poměrně ještě za chladného rána, se sešla třicítka členů a členek OO SONS v Třebíči před autobusovým nádražím, aby se vydala na poznávací zájezd. Jeho cílem byla návštěva Strážnice a Baťova kanálu. Po klidné, pohodové cestě jsme zastavili před zámkem ve Strážnici. Prošli jsme se společně zámeckým parkem, kde se každoročně koná mezinárodní folklorní festival, největší v České republice. Nejprve jsme se před strážnickým zámkem zvěčnili do naší kroniky, a pak teprve pokračovali prohlídkou zámku. Strážnický zámek od 16. století vlastnili Žerotínové, kteří jej nechali přestavět z bývalého hradu. Dnes zde sídlí Národní ústav lidové kultury. V interiérech nás zaujala rozsáhlá knihovna, v níž je přes 13 000 knih, a ve druhém poschodí pak expozice lidových hudebních nástrojů. Těch jsme zde napočítali více než 400 kusů. Od zámku jsme se po poledni přesunuli do zdejšího přístavu, který leží na Baťově kanálu, abychom nastoupili do jedné z lodí a projeli se po historické vodní cestě. Nechal ji zde vybudovat v letech 1935 až 1938 Tomáš Baťa, a to zejména pro dovoz lignitu z Rohatce u Hodonína do svých závodů ve Zlíně a v Otrokovicích. Dnes tato technická památka již slouží pouze k vyhlídkovým cestám pro turisty. Průměrná šířka Baťova kanálu je 12 m, délka 52 km a jeho hloubka asi 1,5 m. Závěr našeho poznávacího zájezdu patřil návštěvě Muzea vesnice jihovýchodní Moravy, tzv. skanzenu ve Strážnici. Od roku 1981 jsou zde veřejnosti zpřístupněny domky Moravských Kopanic, luhačovického Zálesí, Horňácka, technické vodní stavby, vinohradnický areál a areál lučního hospodářství. Celkem je ve skanzenu umístěno 64 objektů v terénu. Viděli jsme zde i oskeruše – stromy, které se vyskytují zejména na Slovácku, z jejichž plodů se vyrábí zajímavá a kvalitní pálenka – oskerušovice. Je ještě třeba dodat, že jsme měli na všech třech místech, které jsme navštívili, velké štěstí na velmi ochotné, příjemné a znalostmi nabité průvodce, kteří nám poskytli spoustu zajímavých informací. Vladimír Vacek # Návrat do Poděbrad Mladoboleslavská odbočka SONS pořádá téměř každý rok třídenní rekondiční pobyty. Minulý rok jsme byli v Poděbradech a protože se nám tam líbilo a všechna zajímavá místa jsme nestačili projít, rozhodli jsme se ještě jednou podívat na toto lázeňské město. Tentokrát jsme přijeli 30. srpna a domů jsme se vrátili 1. září. Akce se mohla opět uskutečnit za významné finanční podpory z Grantového programu na podporu využití volného času ve městě Mladá Boleslav 2013 a našich sponzorů. Pobyt si částečně hradili samotní účastnici pobytu. Byli jsme ubytování v těsné blízkosti poděbradské kolonády v hotelu Junior, který je součástí hotelové školy v Poděbradech. Proto se o nás po celý pobyt vzorně starali budoucí číšníci a servírky. V naší skupině byli hlavně těžce zrakově postižení lidé, kteří jsou v organizaci krátce, a tak pro ně a jejich průvodce (rodinné příslušníky) byla připravena velmi zajímavá témata. Vzhledem k tomu, že to byla dotovaná akce, měli jsme připravený program, týkající se problematiky zrakově postižených. Měli jsme možnost poznat okolí Poděbrad přímo z řeky Labe, po které jsme se svezli výletní lodí Král Jiří. Tentokrát jsme se vydali proti proudu Labe k soutoku Cidliny s Labem. Nejdříve jsme navštívili muzeum na zámku. Paní průvodkyně nás provedla zámkem, kde mimo jiné pobýval král Jiří z Poděbrad. Velmi pěkná byla také prohlídka Polabského muzea, kde jsme mohli poznávat předměty hmatem. Na stěně byly otvory,v každém otvoru byl rukáv, do kterého jsme zasunuli ruku a nahmatali předmět, který jsme měli poznat. Toto muzeum před časem navštívila profesorka Univerzity Karlovy, která doporučila tuto část prohlídky ukazovat také zrakově postiženým – tak se tedy v našem případě stalo. Všichni účastníci odjížděli spokojeni s tím, že se těší na další rekondiční pobyt v příštím roce. František Krčma # Dovolená ve španělském Roses Karlovarské TyfloCentrum ve spolupráci s oblastní odbočkou SONS v Karlových Varech uspořádalo ve dnech 28. června až 9. srpna pobytový zájezd. Do velmi příjemného a romantického prostředí španělského městečka Roses, kterého se vypravilo 45 účastníků. Přímořské letovisko, nacházející se na známém pobřeží Costa Brava, si naši klienti velmi oblíbili, a tak se počet zájemců o tento pobyt rychle naplnil. Cesta z Karlových Varů do Španělska lůžkovým Neoplanem havířovské cestovní kanceláře Gatomtour trvala dlouhých 22 hodin. Pro polovinu účastníků z Prahy či severní Moravy byla ještě delší, a to nejen vzhledem k vzdálenosti do Karlových Varů, odkud byl zájezd organizován, ale i kvůli drobné poruše na chlazení motoru, což obnášelo zdržení další 3 hodiny. Po příjezdu do Roses nás čekalo již velmi teplé a slunečné počasí, jen moře bylo zatím dosti chladné. Mezi námi se našlo i pár odvážlivců, kteří se nenechali odradit, o to více si pak vychutnávali hřejivé paprsky jižního slunce. Dny čekání na teplé moře, než „svatý Petr pořádně přiložil pod kotel“, jsme využili k nákupům suvenýrů, prohlídce středověké památky – Ciudadely či posezení při flamengu nebo kytaře Milana Hradila. Zkrátka nepřišla ani Marina, dcera majitele naší restaurace, která oslavila své významné 18. narozeniny. Od nás obdržela krásný dort, společně jsme jí zazpívali známou „narozeninovou gratulaci“, ba i personál kuchyně se k nám přidal ve španělštině! Očka oslavenkyně jen zářila štěstím i dojetím, Marina i s Antoniem (šéf podniku i otec osmnáctileté dcery v jedné osobě) si společně s námi zanotovali při písničkách, věnovaných na její počest. Zahanbit se nedala ani Kristýna Lendvajová, která oslavenkyni v angličtině,za doprovodu kytary M. Hradila, zazpívala píseň Aleluja, za což sklidila velký obdiv i uznání. Jako poděkování obdarovala Marina všechny přítomné ženy malou osobní pozorností. V ostatních dnech někteří z nás absolvovali okružní jízdu mikrovláčkem podél skalnatého pobřeží s nádhernými vyhlídkami na moře. V polední pauze byl čas i na naše oblíbené Qardo, společenskou karetní hmatovou hru pro nevidomé. Někteří z nás se nechali zlákat návštěvou fishterapeutického centra. Zde jsme si nechali provést pedikúru pomocí rybiček garrarufa. Tyto malé, 2 až 5 cm dlouhé rybky jsou schopné léčit různá onemocnění kůže včetně lupenky, akné, ekzémů aj… Jedná se o přírodní a bezbolestnou metodu. Jako bonus rybka produkuje i léčivé enzymy, které léčí postiženou kůži. Nechyběla zde ani nabídka výletu lodí spojenou s krmením ryb či výletu pirátskou lodí se zábavným programem. I přes jazykové bariéry dokázala naše osmičlenná skupinka rozezpívat i roztančit další účastníky tohoto celodenního výletu. O nedělích zde probíhají velké trhy, tak jsme si zde mohli zakoupit pro své přátele i blízké kabelky, trička, ale i mnohé další suvenýry. Naším autobusem, který s námi zůstal po celou dobu pobytu, jsme dvakrát uskutečnili nákupní zájezd do nedalekých obchodních řetězců, kde jsme si tak mohli domů zakoupit kromě jiného i sangrii, španělské pivo v plechu, uzené sýry, rybičky či proslule známý salám „chorizo“. Podle počasí jsme přizpůsobili i termíny k uspořádání dvou zájezdů. Ten první se uskutečnil do nedalekého Muzea Salvadora Dalího ve Figueres. V sedmdesátých letech 20. století dostal tento španělský surrealistický malíř naprostou volnost, aby přetvořil bývalé městské divadlo z 19. století na chrám svého umění. Návštěva muzea tohoto extravagantního malíře stojí rozhodně za vidění. Dvě hodiny nevycházíte z údivu nad Dalího efektními výtvory. Je zde např. oltář z lahví od likérů, obývací pokoj zařízený jako Pocta herečce Mae Westové s koupelnou na stropě atd. V patnácti sálech tohoto muzea je soustředěno jeho všestranné malířské umění, a to jak s ohledem na techniku, materiál či způsob zpracování jeho obrazů, tak i na jeho tvůrčí elánem či vyjádření jeho vnitřních pocitů. Dalí si jako trik pro přesvědčení veřejnosti a zvýšení prodeje obrazů vypůjčil ke svým námětům i prvky jaderné fyziky nebo vynález stereoskopického tisku. Druhý zájezd nás zavedl do Barcelony, která je hlavním městem Katalánska. Po Madridu je druhým největším španělským městem (1,5 milionu obyvatel). V moderní době je známá díky plejádě originálních architektonických staveb Antonia Gaudího a jeho současníků. Naší první zastávkou v Barceloně byl chrám Sagrada Familia, symbol města a mistrovské dílo Antonia Gaudího. Toto místo je i největším lákadlem všech návštěvníků Barcelony. Stavbu zkrášluje 18 vysokých věží, které představují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Pannu Marii a Ježíše Krista. Jedna z vřetenovitých věží, zasvěcená Ježíši, by měla po dokončení dosahovat výšky 170 m. Přestože dokončení této unikátní stavby se plánuje na rok 2026 (100. výročí úmrtí Gaudiho), tak je již dnes zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Potěšením pro nás bylo i zjištění, že jsme u této baziliky objevili i jeden ozvučený přechod pro nevidomé! Druhou neméně významnou zastávkou byl stadion FC Barcelony. Stavba byla dokončena v roce 1957. Náklady na stavbu byly odhadnuty na 300 milionů peset a velkou část z této sumy financovali fanoušci ze svých vlastních zdrojů. Postaven byl výhradně ze železa a betonu a dosáhl výšky 48 metrů. Celková plocha stadionu se rozprostírá na 55 tisících metrů čtverečních – 250 metrů na délku a 220 metrů na šířku. Stadion byl z bezpečnostních důvodů několikrát přestavěn, a tak dnes pojme přesně 98 787 diváků a je tak i největším fotbalovým stadionem v Evropě. V útrobách stadionu jsme navštívili i prodejnu Megastar FC Barcelona, kde si můžete zakoupit sportovní oblečení či suvenýry s emblémem tohoto věhlasného sportovního klubu. Jedním z nejatraktivnějších míst Barcelony je jistě i olympijský stadion, jenž se stal třetí zastávkou našeho výletu. Stadion, který pojme na 65 000 diváků, se stal dějištěm olympijských her roku 1992 a dodnes tato stavba sklízí pozitivní ohlasy. Cesta k  němu vede podél arény různých významných paláců až na kopec Montjuic s nádhernou panoramatickou vyhlídkou na město a přístav. V obrovském areálu poblíž stadionu se nachází velké množství kulturních atrakcí. Součástí komplexu je i Font M?gica, nádherná kaskádovitá fontána, která v noci nabízí neobyčejnou podívanou, tvořenou pestrými světly, podporovanou rovněž hudební produkcí v půlhodinových intervalech. „Srdcem Barcelony“ je bulvár Ramblas, který je bezpochyby nejživějším a nejnavštěvovanějším místem města. A tak není divu, že se stalo i místem naší čtvrté zastávky. Tato pestrá a živá, 1,5 kilometru dlouhá ulice se táhne od Platza Catalunya (náměstí s fontánami) až k přístavu s molem a dominantním 68 metrů vysokým podstavcem se sochou Kryštofa Kolumba, postaveným v roce 1888 pro účely světové výstavy. Času mnoho nezbývalo, a tak se ještě někteří z nás vydali za nákupem drobných suvenýrů, vějířů, jiní se nechali vyfotit u živých soch, jež jsou turistickou atrakcí tohoto věhlasného bulváru. Ostatní se vydali navštívit starou tržnici či Květinové náměstí. Jak sami vidíte, program byl bohatý, a tak bylo z čeho vybírat. Pevně věřím, že jsme tak společně strávili báječnou a příjemnou dovolenou. Emil Miklóš # Mluvící brýle Odborníci v Jeruzalémě vymysleli speciální verzi brýlí pro nevidomé. Na rozdíl od už existujících variant komunikují s nositelem jen přes mikrofon. To může výrazně pomoci třeba rozpoznat dopravní situaci na ulici. K obroučce je připojena 5megapixelová kamera. Díky ní zařízení dokáže přečíst text a rozeznat jednotlivé předměty. Zatím pozná hlavně dopravní prostředky a dalších asi 500 objektů. Nové věci se ale samy ukládají do paměti. Podle odborníků by brýle časem mohly začít rozpoznávat i lidi. „Cílem systému je simulovat pomocníka. Představte si někoho, kdo stojí vedle vás, dívá se na stejnou ulici jako vy a do ucha vám šeptá přesně to, co potřebujete vědět,“ představuje novinku Amnon Shashua, spoluzakladatel a technický ředitel, At Orcam. Celý systém se vejde klidně do kapsy. „Vymysleli jsme speciální algoritmus. Pomocí něj nadefinujeme třeba autobus, miniaturní počítač v brýlích ho pak rozezná i v obrovské záplavě vizuálních dat,“ upřesňuje další z tvůrců Jonatan Wexler, viceprezident výzkumu a vývoje. Napovídající brýle jsou nejen pomůckou, ale i módním doplňkem. „Jejich součástí je také technologie, která zvuk brýlí odliší od venkovního prostředí. Pro nevidomé tak pokyny nejsou matoucí a jednoduše rozeznají, co se děje venku a co mu říkají brýle,“ dodává viceprezident pro vývoj a rozvoj podnikání At Orcam Erez Náman. Unikátní brýle zatím mluví jenom anglicky. Baterie vydrží až 6 hodin provozu. Novinka se bude prodávat v přepočtu až za 60 tisíc korun. To je skoro dvakrát víc než brýle od konkurence. red. # Vokál klub zazářil na Valašsku Ve čtvrtek 11. července uspořádala oblastní odbočka SONS Vsetín v rámci festivalu Dny umění nevidomých na Moravě v Domově pro seniory v Rožnově pod Radhoštěm koncert Vokál klubu. Hudební večer měl název Na pěknú notečku. Byl to neobyčejný zážitek nejen pro členy oblastní odbočky. Téměř 20 účinkujících ukázalo, že lidé s tak těžkým handicapem, jako je ztráta zraku, dovedou žít plnohodnotným životem, tudíž nejen naplňovat své zájmy a představy, ale i rozdávat radost i zdravé veřejnosti. Prostorná jídelna zmiňovaného domova byla zaplněna do posledního místa, hlavně jeho obyvateli a jejich hosty. Zúčastnění určitě nelitovali, neboť Vokál klub svou pestrou škálou nádherných písní na závěr doslova rozezpíval celou jídelnu. Členky oblastní rady tímto děkují za pěkné odpoledne všem účinkujícím, zejména vedoucímu MgA. Václavu Fantovi a sbormistryni Olince Valentové za obdivuhodnou mravenčí práci při nácviku, vedení a konání takovýchto akcí. Na závěr děkujeme Domovu pro seniory, Zlínskému kraji a městu Rožnovu pod Radhoštěm za podporu při organizování akcí naší odbočky, a to nejen v rámci festivalu. Ludmila Pavelková # Faraónovy poklady 2 V srpnové Zoře jsme otiskli pozvánku na výstavu Tutanchamon – jeho hrob a poklady, jejíž organizátoři nabídli první srpnový den jako speciální termín prohlídek pro nevidomé návštěvníky. Koncept Blind Day, tedy dne, kdy je výstava speciálně uzpůsobena zrakově postiženým, vzešel přímo od nevidomých lidí. „Bylo hodně dotazů, jestli by bylo možné, aby si některé exponáty mohli osahat. Na základě toho jsme se rozhodli uspořádat jeden den, kde bychom nevidomým vyšli vstříc,“ popsal Štěpán Janeček, spolupořadatel výstavy. Naštěstí se nepotvrdily naše obavy, že se ke všem zájemcům zpráva o zpřístupnění faraonových pokladů nedostane včas. Za jediný den stihlo výstavu navštívit asi šest desítek zrakově postižených s průvodci. Ocitli se v útrobách obrovské Tutanchamonovy pokladnice se všemi blyštivými zlatými posmrtnými předměty. Stáli přímo uprostřed fascinujícího impéria na Nilu. V tu chvíli měli unikátní možnost poznat starověký Egypt na vlastní kůži. Za asistence egyptologa Vlastimila Vrtala si osahali dohromady třiadvacet předmětů. Odborník přirom vysvětloval, k čemu jednotlivé předměty sloužily a jak je Egypťané používali. Nevidomí návštěvníci si přitom jako jediní mohli sáhnout i na zlaté pohřební schrány. „Možnost speciální prohlídky jsme přivítali s nadšením a následně jsme tak z Chebu, ale i z jiných koutů ČR, vyrazili za Tutanchamonem,“ popisuje Emil Miklóš. „Bylo to dobrodružství pro všechny smysly, zážitek, který si bude každý z návštěvníků pamatovat. Díky možnosti hmatové prohlídky vybraných exponátů jsme si i my během tříhodinové návštěvy této ojedinělé výstavy přišli na své. Součástí byla i videoprojekce nejen o objevení hrobky, ale i o průběhu otevírání jednotlivých komor či nálezu obrovského množství pohřebních artefaktů. Nechyběl tu však ani, pro nás tak velmi důležitý, audiopopis celé výstavy,“ shrnuje vedoucí chebské výpravy. Ze sluchátek návštěvníci poslouchali příběh objevení Tutanchamonovy hrobky. Když archeolog Howard Carter 26. listopadu roku 1922 poprvé nahlédl do pohřební komory faraóna, byl zcela uchvácen poklady které tam uviděl. Věrnou rekonstrukci tohoto pocitu zažili i návštěvníci pražské výstavy. „Úplně jsem si představovala, jak jsem společně Carterem před tím velkým objevem. Jak stojím před těmi schránami a s napětím čekám, co v nich najdu. A všechno to nalezené zlato!“ sugestivně se vžila do situace Irena Kokyová z Vysočan, která ani nemusela do Holešovic vážit příliš dalekou cestu. V hmatové části výstavy nejvíce času strávila u bohatě vyšívané podušky. „Mám ráda ruční práce. Sedák mě zaujal, protože byl na pohmat bohatě vyšívaný, to je něco pro mě. Sama ráda pletu. A také se mi líbila dřevěná bárka,“ popsala pražská zájemkyně o faraonovy poklady. Připomínáme, že výstava na holešovickém výstavišti potrvá do 22. září. red. # Svatá Hora Na Svaté Hoře u Příbrami se v sobotu 10. srpna konal Den bez bariér. Uspořádali tam pouť s bohoslužbou pro nemocné a handicapované. Barokní areál s dominantní bazilikou stojí na kopci nad městem. Místo je spojované s uzdraveními, která byla prohlášena za zázračná. Nejznámější je příběh Jana Procházky z Nymburka z roku 1632, který oslepl, ale po třech dnech pobytu na Svaté Hoře se mu zrak zázračně vrátil. Areál je teď díky bezbariérovým úpravám za 2,5 milionu korun přístupnější i pro méně pohyblivé návštěvníky. Zboku k němu vede nová rampa a další úsek stoupání lze překonat výtahem. Speciálně pro nevidomé je připravený haptický model poutního místa. Svatou Horu si lze tedy i osahat. red. # Pokořitele El Capitana V tisku se nedávno objevily články s bombastickými titulky typu První slepec na vrcholu! Informovaly o úspěchu, který si připsal na konto britský lezec Steve Bate (35) Podle těchto zpráv se Brit stal prvním nevidomým, který zdolal 900 metrů vysoký skalní masiv El Capitan – jednu z nejtěžších a nejnebezpečnějších vertikálních stěn světa. Tyčí se v Yosemitském národním parku v Kalifornii. Ve skutečnosti má již kalifornský „kapitán“ víc nevidomých pokořitelů. V srpnu 2007 na něj vylezl Čech Jan Říha. Během čtyř srpnových dnů na El Capitana vystoupal spolu se dvěma společníky: Jankem Bednaříkem a Vojtěchem Dvořákem. Vzhledem ke svému handicapu lezl Jan na druhém konci lana, čistil lanové délky od jistících prostředků a pomáhal s vytahováním svině. Čeští horolezci tehdy dvakrát bivakovali ve stěně a poslední noc strávili na vrcholu žulového monolitu El Capitan. První den vylezli první 4 délky na Sickle Ledge, kde nechali věci, svini a slanili dolů. Naši lezci potřebovali před šesti lety na 4 dny 45 litrů vody. V lezení neúprosně funguje tzv. efekt sněhové koule: Čím více dní ve stěně, tím více vody. Čím více vody, tím větší váha. Čím větší váha, tím jste pomalejší a čím jste pomalejší, tím potřebujete více dní ve stěně, a tím pádem i víc vody. Češi se rozhodli pro galon (3,75 l) na osobu/den. Teplota u paty El Capitana dosahuje výšky okolo 40 stupňů Celsia. Ve stěně je to díky větru o něco lepší. Kvůli váze (sněhové kouli) se rozhodli pro spaní pouze na přirozených skalních policích. Cestu si horolezci zpravidla rozdělí na 19 do 32 lanových délek. Jan Říha s oběma společníky některé délky spojili, a tak jim odhadem cesta vzala 28 délek. Britskému horolezci Bateovi zabral letošní výstup šest dní. Bývalý instruktor lezení začal o zrak postupně přicházet před dvěma lety. Lékaři mu diagnostikovali degenerativní onemocnění sítnice. Postupem měsíců se ztráta zraku umocňovala. „V podstatě vidím jako v tunelu, o periferní vidění jsem už přišel úplně,“ popisuje Bate. Podle definice britských zákonů nevidomý je již prakticky nevidomý. Přes postupující nemoc se Bate odmítá vzdát své životní vášně. „Lezení je něco, co opravdu miluji. Dokud můžu, chci z něj vytěžit co možná nejvíce,“ vysvětluje. Své úsilí tedy nasměroval ke zdolání El Capitana. Na zádech táhl 100 kilový batoh, v němž měl zásoby na cestu. „Bylo to opravdu těžké, když jsem skončil, opustily mě všechny síly. Trvalo několik dní, než jsem se z výstupu vzpamatoval, jsem ale rád, že jsem na El Capitan vylezl. Ten pocit, když jste na vrcholu, je neuvěřitelný,“ popsal Bate. Jeho cesta se ale neobešla bez komplikací. „Při stoupání jsem dvakrát spadl. Navíc bylo hrozné horko, takže jsem se mnohem rychleji unavil,“ dodal. Britův výstup byl kromě osobních důvodů motivovaný i jiným záměrem. Svým výkonem chtěl inspirovat veřejnost k pomoci nevidomým a zajistit alespoň nějaké peníze charitu. „Doufám, že můj výkon inspiroval ostatní lidi, zejména pak ty s nějakým postižením. Chtěl jsem jim dokázat, že se správným přístupem je možné všechno. Když jsem to mohl dokázat já, tak to dokáže každý,“ prohlásil Bate. El Capitan dostal jméno od Mariposa Battalion (vojenský prapor zformovaný v roce 1851 k zajetí yosemitských indiánů, kteří přepadávali zlatokopy). El Capitan (= kapitán, vůdce) je španělskou verzí názvu, který masivu dali místní obyvatelé. Původní název bývá přepisován jako "To-to-kon oo-lah" nebo "To-tock-ah-noo-lah". Není jasné zda tento původní název označoval konkrétního náčelníka, nebo jednoduše znamenal náčelník nebo vůdce obecně. V poslední době se stěna často označuje zkráceným názvem – „El Cap“, zvláště pak mezi horolezci. Zdolání žulového El Capitana bylo až do 50. let minulého století považováno za nemožné. Vůbec prvním lezcem, který jej v roce 1958 zdolal, byl Američan Warren Harding. El Capitan se pak postupem let stal jednou z nejvyhledávanějších lezeckých lokalit v Severní Americe. Přitahuje lezce s nejrůznějšími zkušenostmi a na různých úrovních. Procento úspěšnosti se pohybuje kolem 60. Typický výstup trvá 2 – 3 dny. red. # Lezecké zážitky s Kofolou Rádi bychom vás informovali o možnosti účastnit se kurzů lezení pro nevidomé. Společnost Kofola každoročně podporuje netradiční aktivity lidí s handicapem. Letos v letních měsících na šesti prestižních hudebních festivalech návštěvníci zdolávali poslepu lezeckou stěnu. Za každého úspěšného lezce daruje Kofola 50 korun na svůj projekt podporující Školy lezení pro nevidomé z různých míst ČR. Ale pozor – kurzy pro začátečníky i pokročilé budou zdarma probíhat tam, kde bude zřejmý zájem ze strany nevidomých. Co tedy můžete pro tuto netradiční a dobrou věc udělat vy? * Můžete se zamyslet nad níže uvedenými důvody a rozhodnout se, zda máte zájem se zapojit. * Pokud máte možnost informovat jiné nevidomé, můžete je přizvat a domluvit se na společné akci. * Pokud organizujete akce nevidomých nebo k tomu máte příležitost, můžete se stát kontaktní osobou za vaše okolí (město, organizaci apod.) Jestliže tedy máte zájem o účast v kurzech lezení, ať už jako jednotlivec či skupina nebo organizace, spojte se s Mgr. Marcelou Rakovičovou (mail: mrakovicova@atlas.cz)  ze společnosti Lezecká stěna Praha, s. r. o., která zaštiťuje akci za lezecká centra. Zájemci o lezení v Praze, ozvěte se Mgr. Marii Matějů, která zajišťuje za sdružení Okamžik spolupráci se společností Kofola (mail:m.mateju@okamzik.cz). Na tuto adresu se můžete obrátit s  dalšími dotazy a podněty. Pět důvodů, proč si vyzkoušet lezení na umělé stěně 1. Překonám sám (sama) sebe, dokážu něco, co jsem od sebe ani neočekával (neočekávala). 2. Pocvičím se v soustředění, koordinaci pohybu, prostorové představivosti, tedy v užitečných dovednostech pro bezpečnost nevidomých kdykoliv a kdekoliv. 3. Užiju si při lezení spolupráci s lektorem. 4. Prožiju příjemný čas s vidícím kamarádem, asistentem nebo s kýmkoliv, kdo mě bude doprovázet do lezeckého centra na akci a v jejím průběhu. 5. Zažiju něco neobvyklého, co si s potěšením zkouší mnoho vidících a málo nevidomých lidí. Co dodat? Když se dohodnete s pořadateli, může být ve vašem okolí vybráno lezecké centrum, kde můžete s přáteli a vidícími asistenty zdarma zažít sérii příjemných zážitků v kurzech lezení. Nechte si zařídit lezení i ve vašem městě nebo okolí! Popis kurzů: Úvodní dvouhodinová lekce Během úvodní lekce se všichni účastníci seznámí s prostorem lezecké stěny BigWall. Pod vedením kvalifikovaných instruktorů proběhne výklad o lezeckých disciplínách, bezpečnostních pravidlech, lezeckém vybavení a pomůckách. Všichni účastníci dále budou mít možnost si lezení vyzkoušet. Lezení bude probíhat v kolmých nebo mírně ukloněných profilech a všichni lezci budou jištění shora. Kurzy lezení Ucelený kurz lezení bude celkem zahrnovat 5 dvouhodinových lekcí. Jeden instruktor se bude věnovat dvěma osobám, tedy přihlášenému lezci a jeho asistentovi. Během tohoto kurzu si účastníci osvojí nezbytné zásady bezpečného pohybu po lezeckých stěnách. Asistenti se naučí lezce spolehlivě jistit. Všichni účastníci kurzu se budou věnovat lezení v převážně kolmých a mírně ukloněných stěnách, obtížnost lezeckých cest bude plně přizpůsobena schopnostem účastníků kurzu. U těch, kteří již lezení zkusili, nebo jej provozují, bude obtížnost lezených cest přizpůsobena jejich individuálním dosavadním zkušenostem. Lezení ve skalách Zdatní absolventi základního kurzu lezení nebo již pokročilí lezci budou mít možnost se zúčastnit celodenního kurzu lezení ve skalách. Během tohoto kurzu se každému lezci bude věnovat jeden instruktor. Lezci se seznámí s vybavením potřebným pro lezení ve skalách a jeho používáním a získají další nezbytné znalosti pro bezpečné lezení ve skalách. Cílem tohoto kurzu je na základě vlastní zkušenosti seznámit lezce s odlišnostmi lezení ve skalách oproti lezení na umělých stěnách. Marie Matějů sdružení Okamžik # Michálkovická kuželka Letos se konal tento turnaj již po devatenácté. Pořadatele z SK Michálkovice ZPS mile překvapil velký zájem hráčů. Na čtyřdráhovou kuželnu do Bohumína se sjelo ve dnech 23. a 24. srpna 56 kuželkářek a kuželkářů. Ze Slovenska přijelo 13 hráčů a zbytek byl z Čech. Tři kola se musela odehrát již v pátek, aby se v sobotu v 18 hodin mohly vyhlásit výsledky. Soutěž byla vypsaná pro jednotlivce a dvojice muž a žena. V kategorii žen zvítězila domácí hráčka Anna Paulusová se 689 body, druhá skončila Ivana Vlachová z Brna (679 bodů) a za ní Božena Gettová z Vrútek (662 body). V mužské kategorii byl na prvním místě Václav Webr z Ústí nad Orlicí s počtem 695 bodů, druhý Jan Hrabák z Rokycan (674 body) a Pavol Garaj z Vrútek (661 bod). Ve dvojicích skončili první Božena Gettová a Pavol Garaj (1323 body), druzí Ivana Vlachová a Blahoslav Kačírek z Brna (1308 bodů) a třetí Žofia Škropeková a Petr Mrkvička z Opavy (1 297 bodů). A. P. # Výborné výkony v Blansku Třináct tříčlenných družstev se v sobotu 31. srpna sjelo do Blanska na místní šestidráhovou kuželnu, aby poměřily své kuželkářské umění na šestém ročníku Mezinárodního blanenského turnaje zrakově postižených. Na turnaji byla dosažena řada výborných výkonů, a navíc byla čtyřikrát překonána „sedmistovka“. Zvlášť výborně se vedlo kuželkářům v nových červených dresech Sokola Brno IV, kteří ve všech kategoriích stanuli na „bedně“. Na vysvětlenou je nutno říci, že jde o hráče a hráčky dřívější Lokomotivy Ingstav Brno. Jejich dvojdráhová kuželna totiž dosloužila, a proto přestoupili do Sokola Brno IV, kde našli nové domácí prostředí na čtyřdráhové kuželně. V soutěži jednotlivců se zaskvěla velmi hodnotným výkonem Daniela Hladíková ze Sokola Brno IV, která zvítězila se 727 body a odsunula na druhé místo svého oddílového spoluhráče Karla Pařila, který porazil 722 kuželek. Pohár za třetí místo si odvezla Anna Paulusová z Michálkovic, za velmi pěkné 703 body. V soutěži družstev dominoval Sokol Brno IV „A“ (Hladíková, Pařil a Vlachová), který dosáhl skvělého výsledku, a to 2130 bodů. Druhý SK Michálkovice zůstal za Brnem o 66 bodů a třetí SKK Rokycany dokonce o 128 bodů. Ze slovenských celků obsadil Inter Bratislava sedmé a Škorpioni Nitra třinácté místo. PK